Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. dr. Kovalik.

Sen. dr. Kovalik: Slávny senát! Ku návrhu zákona, ktorým sa vydávajú zvláštné predpisy o súťaži vo veciach peňažníctva a o úprave úrokovej úrovne, inam nasledujúce poznámky, obzvlášte vzhľadom na slovenské pomery a potreby. Uznávanie, že tento návrh zákona započal, ale len započal riešiť spletité otázky peňažníckej súťaže a úrokovej miery, ktorá snaha je potrebná a chválitebná, avšak tento návrh ešte nie je úplným riešením, je len akoby rámec, ktorý potrebuje konkrétne náplne, ponecháva len smernice k riešeniu sem spadajúcich otázok, t. j. ku riešení u napnutia medzi úrokom vkladateľa a medzi úrokom dlžníka. Presné číslice nepodáva tento návrh zákona, lebo je to veľmi ťažká vec, ktorá závisí od druhov bánk, sporitelieň, družstiev, Raiffeiseniek, závisí teda na druhoch veriteľov a druhoch dlžníkov, podnikov. Ale presnejšie normy predsa by maly byť určené, čo sa očakáva od ďalšieho vybudovania zákona o peňažníckej súťaži a úrokovej miere.

Ačkoľvek t. zv. nekalá súťaž peňažnícka zjavuje sa vo všetkých krajinách republiky, preca vystupuje ona na Slovensku vo väčšej miere ako v západomoravských zemiach, či je uznaná aj vo smerodajných finančných kruhoch, ktoré vysvetľujú tento zjav tým, že ľud slovenský nie je ešte dosť obrnený potrebnými znalosťami finančných manipulácií. Poznáme náš ľud ako rozumný, prakticky smýšľajúci, opatrný, ktorý si vie o veciach utvoriť správny rozsudok. Pri tom všetkom ale je potrebné, aby mal aj v otázkach peňažníctva, peňažníckej súťaže, úrokovej miery o t. zv. úrokovom napjatí rôznych peňažných ústavov o jemu potrebných finančných zákonov a predpisov, aby sme sa tak vyslovili, odborné znalosti a skúsenosti, nie síce také, ako odborní finančníci, ale také znalosti, ktoré sú mu v jeho každodennom už či poľnohospodárskom, či remeselnom, obchodníckom živote potrebné, aby nemusel trpieť škodu vo svojich peňažných záležitostiach. Často skusujeme, že náš ľud hľadá, kde len môže a kde myslí, že nájde radu vo svojich ťažkých, komplikovaných peňažných veciach, či sú to dane, či sú to drobné poplatky v peňažných ústavoch, alebo aj u súkromných veriteľov. Tej dobrej rady sa mu tak zriedka dostane a tá dobrá rada je veľmi často drahá. Preto keď vláda chce pomáhať ľudu takýmito návrhmi peňažníctva, ako je aj prítomný návrh zákona, mala by dbať o to, aby nebol len pri našich najvyšších miestach Poradný sbor, tam pri Národnej banke, u ktorej žiadame dostatočné zastúpenie Slovenska, keďže z tohoto Slovenska plynú ťažké stámiliony do štátnej pokladne, aby teda nielen tam bol Poradný sbor, o ktorom Poradnom sbore hovorí hneď prvý paragraf prítomného zákona, že mu prísluší stanoviť pre súťaž v peňažníctve zásady dobrých mravov, obzvlášte o dohode úrokovej rôznych druhov, ale vláda má dbať o to, aby sa tomu ľudu zadarmo dostalo d obrej rady v peňažníctve, vo veciach daňových, vo veciach tej dohody úrokovej, vo veciach platenia svojich podlžností, či v peňažných ústavoch, či u súkromných. A tu myslím, že by pomohlo, keby vláda prísne nariadila všetkým patričným úradom a medzítkam, aby ľudu, ktorý potrebuje objasnenia, vysvetlenia, informácie a dobré rady, aby vysvetlenia, informácie a dobré rady čo najochotnejšie a čo najdôkladnejšie vždy podávaly ľudu, či sú to už predstavenstvá obcí, obecní notári, berné úrady, finančné riaditeľstvá a ich expozitúry, administratívne úrady, alebo súdy, kde tiež nedoplatky a poplatky sú pojednávané a ľud pre ne je súdený, slovom, aby vláda a jej medzítka prísne dbaly o to, aby o informácie a porady k rôznym úradom prichádzajúci ľud nebol niekoľkými nedostatočnými a často nervóznymi slovami odpravený, ktorým napochytrým odpovediam ani neporozumel, ale aby ľudu boly podané ochotné srozumiteľné, dôkladné vysvetlenia a porady.

Poplatník dostane platobný rozkaz, z ktorého, keď neporozumie, za čo má toľko platiť, ani nedostane sa mu často potrebného vysvetlenia. Keby to dostal na patričných miestach, tak by nemusel často draho a bezvýsledne zaplatiť poradu a tak by sa mohol veľmi často obrániť proti t. zv. nekalej peňažnej súťaži a škode.

Mnohí z ľudu pre svoju neskúsenosť a pre využitie tejto neskúsenosti prídu na nivoč. Z tejto príležitosti musím ešte poznamenať, že aj v záujme poplatníctva, ale aj v záujme štátu je, aby poplatník nebol zničený nesnesiteľnými daňami, ale aby mu bola daná možnosť čiastočným splácaním dane svoje vyrovnať.

Žiadame už konečne postavenie šekového úradu na Slovensku v Bratislave. Peniaze, ktoré činia ťažké stámiliony, vplývajú do centra, do Prahy. To je nezdravý obeh krvi, obeh peňazí. To teleso slovenské potrebuje jemu odpovedajúci obeh peňazí a z toho obehu povstávajúci osoh. To viac osoží, ako takýto teoretický a ešte necelkom vybudovaný návrh zákona.

Toľko bych povedal o veciach peňažníctva a o nekalej súťaži. Čo sa úpravy a sníženia úrokovej miery týka, často prízvukovala naša strana, že treba poskytnúť slovenskému roľníctvu, remeselníctvu, obchodníctvu lacného úveru. Tu sa javí circulus vitiosus. Úver dostane ten - a na Slovensku je málo toho úveru, toho kreditu - kto je úveru schopný, kto má kredit, ako sa všeobecne hovorí. Aby náš slovenský ľud, už či roľník, či remeselník, podnikateľ, obchodník dostal úver, zas na to je vláda, aby sa zodpovednými opatreniami, ktoré už toľkoráz sľubovala, ale dosiaľ ešte nesplnila, postarala o to, aby poľnohospodárske výrobky roľníctva dosiahly práci a investíciám zodpovedajúcej hodnoty. Roľník ešte stále nemá zisku zo svojej ťažkej práce, ba dopláca ešte na svoje námahy a má škodu. Je svrchovaný čas, pomáhať slovenskému roľníctvu. Agrárna strana vindukuje si prvenstvo pomáhania roľníctvu, avšak úspechy, aspoň u nás na Slovensku, nie sú viditeľné, že by sa už stav roľníctva napravoval.

Keď som hovoril o nekalej súťaži peňažníctva, pripomenul som tu len prípady o nekalej súťaži práce, kde sa opravdu anomálie a zneužívania konaly zo straníckych agrárnických záujmov. Na neúrodných horných slovenských krajoch chodieva náš ľud na poľnohospodárske práce na Moravu, do Čiech a Rakúska. Podnajímatelia, t. zv. gazdovia, najímajú po obciach týchto poľnohospodárskych robotníkov, a tu čo sa stáva? Príde tajomník agrárnej strany do obce a začne agitovať, že len príslušníci agrárnej strany budú vraj najímaní na tie poľnohospodárske práce, ľudáci nie. Prídu tí gazdovia, a tiež bezohľadne vyhlasujú, že ľudákov do práce neprijmú, len agrárnikov. Robotnícke knižky ľudákov poslali títo gazdovia nazpäť ľudákom s tým poznamenaním, že ich do práce neprijímajú, lebo sú ľudáci.

Ale títo gazdovia, ako mi bolo sdelené, za jednu, alebo 2 ovce prijmú bárskoho do práce. Gazdovia majú už zisk so sbieraním poľnohospodárskych robotníkov a pri tom ešte takto vymáhajú majetok od chudobného, prácu si hľadajúceho ľudu. Je to veru nekalá súťaž, proti ktorej zaiste by už sami činitelia strany mali zakročiť, veď i ten ľudák je Slovák, potrebuje práce, teda takto by sa nemalo zneužívať príslušnictvo stranícke. Tú prácu, ten chlebíček potrebuje každý. Tieto veci sa staly v obci Fačkov, gazdovia sú z obce Šuja pri Rajci. Mená patričných tiež znám. Pri tom ešte poznamenávam, že má byť postarané aj o to, aby náš slovenský poľnohospodársky pracovný ľud, idúci na iné kraje na robotu, neboť peňažne a hmotne využívaný a neutrpel aj škodu na moralite, mravoch. Tí gazdovia nie sú len na to, aby ľud ponajímali a mali z toho zisk, ale majú to byť tiež spoľahliví gazdovia, ktorí ako za hmotný, tak za morálny stav ľudu v cudzine berú odpovednosť.

Čo sa toho úveru pre slovenské remeselníctvo a obchodníctvo podnikateľov týka, zasa musím poznamenať, čo som poznamenal o roľníctve, aby vláda tento úver ľudu remeselníckemu a obchodníckemu napomohla, má všemožným spôsobom napomáhať pozdvihnutie ako malého, tak veľkého priemyslu a obchodu na Slovensku spravodlivým a Slovensku percentuálne patriacim prevádzaním investícií a štátnych dodávok, poskytnutím prác pre nezamestnaných. To zaiste viac osoží slovenskému ľudu, ako tento neúplný návrh zákona na šanovanie peňažníckych pomerov, ktorý návrh zákona je len pokusom a počiatkom sanácie, a preto za tento návrh hlasovať nemôžeme, ale očakávame jeho primerané doplnenie. Končím.

Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Modráček.

Sen. Modráček: Slavný senáte! Zajisté žádný z nás není tak zaslepený, aby nevěděl, že poměry peněžního trhu a peněžních vztahů se nedají libovolně spravovati administrativními zásahy shora. V tom smyslu přisvědčuji guvernéru Národní banky a jiným kritikům této předlohy, kteří varují před tím, aby stát zasahoval do poměru mezi věřiteli a dlužníky v peněžních záležitostech. Ale nemohu přisvědčiti jejich stanovisku, které zřejmě směřuje k známému liberalistickému heslu: laissez faire, laissez passer, neboť poměry v našem peněžnictví jsou namnoze tak nezdravé a nepřiměřené nynější hospodářské situaci, že není možno ponechati je bez zákonité úpravy. Především je potřebí vůči odpůrcům této předlohy podotknouti, že úpravu soutěže mezi peněžními ústavy, to jest stanovení zásad dobrých mravů, jak se v předloze praví, ponechává předloha Poradnímu sboru, zřízenému vládním nařízením ze dne 23. února 1928 a doplněnému článkem LIV zákona ze dne 21. dubna 1932, v němž zasedají zástupci různých peněžních ústavů a jiných hospodářských odvětví, kteří, jak se samo sebou rozumí, neučiní žádného usnesení, které by nebylo s hlediska různých zájmů peněžních ústavů dobře uváženo. A jen v případech, kdyby Poradní sbor z nějakých důvodů nechtěl stanoviti nejvyšší úrokovou sazbu z vkladů a ze zápůjček, nebo kdyby stanovené jím sazby neodpovídaly poměrům, vyhrazuje si vláda stanoviti je sama po slyšení odborných kruhů. Tento odstavec však podle §u 20 předlohy má účinnost jen po dobu nynější krise a odpadá po dvou letech po vyhlášení zákona. Podle textu této předlohy není tedy potřebí se obávati, že dojde k zásahům do peněžních poměrů, které by snad mely následky, jichž se obává kol. Pastyříka konference některých peněžních ústavů.

V rozpočtovém výboru vytýkal jsem předloze pouze tolik, že aspoň zhruba nekonkretisovala zásady dobrých mravů, jež má Poradní sbor stanoviti a na jejichž zachování se ukládají trestní sankce. Praxe však tuto mezeru sama vyplní, a bude-li potřebí, může v tom směru býti vyplněna i novelisací zákona.

Ale vraťme se k otázce, je-li takového zákona potřebí. Ve spekulační horečce, která po válce zachvátila ve všech zemích téměř všechny hospodářské obory, rozpoutala se právě v peněžnictví, jež má sledovati co nejrigorosnější zásady hospodaření, pravá zakladatelská horečka. Zřizovaly se o překot nové banky a jiné peněžní podniky a staré peněžní podniky otvíraly všude, kde jen získaly vhodnou místnost, filiálky a expositury. Byla to pravá honba na vklady a na úspory lidové. A tato steeple chease trvá podnes. Vkladatelům nabízely se úroky na 5.5% až 6 i více procent, a to i veřejně v novinách. D úsledek toho byl, že jednak režie peněžních ústavů, zejména, kde si ředitelé a přední osoby, prokuristé, vymínili vysoké platy, neúměrně vzrostla, jednak šroubovány byly úroky ze zápůjček a výlohy s nim i spojené do výše pro dlužníky nesnesitelné. Veliká část konkursů v posledních létech zaviněna byla přetížením závodů vysokými úroky. U řady menších peněžních podniků a pohříchu i mnohých družstevních záložen dosahují úroky se zápůjčkou související výlohy dlužníků 12 i více procent, což dnes žádný živnostník nebo rolník vydělati nemůže a což gážisty přivádí do permanentního a stále většího zadlužení.

V těchto dnech měl jsem příležitost viděti žádost většího podnikatele, který žádal, aby naše družstevní banka povolila mu běžný úvěr, aby se mohl vybaviti ze spárů jedné sanované banky, která mu účtuje z debetu na běžném účtu 25% úroků a výloh. (Slyšte!) Taková banka zruinuje všechny podnikatele, kteří se jí dostanou do spárů!

Nechci generalisovati tento případ. Máme též banky a peněžní podniky solidní, jež nežádají nepřiměřené úroky na svých dlužnících, ale zpravidla i tyto úroky jsou v nynější době, kdy výdělky klesly, příliš tíživé. Před válkou bylo rozpětí mezi úroky vkladovými a zápůjčkovými zpravidla 2 až 2.5%, dnes se pokládá za přiměřené, je-li toto rozpětí 4%. To se nedá již držeti a musí nastati náprava.

Nemohu souhlasiti s názorem řady peněžních ústavů, které se vyslovily proti ustanovení této předlohy, aby byly úroky a provise počítány v jedno. Kdybychom připustili, aby nebyly úroky s provisemi kumulovány, pak by byl důsledek toho ten, že by se úroky stanovily snad na 8% z debetu, ale kdyby byla provise volně oddělena na 8%, tedy bylo by to 16% z debetu. Je nezbytno, má-li nastati ozdravění v našich úvěrních poměrech, aby byly také provise dány pod kontrolu, i ty musejí býti reglementovány. Nejen pokud se týče úvěru obchodního, nýbrž i hypotekárního, je náprava naléhavá. Před válkou pohyboval se vkladový úrok u spořitelen mezi 3 až 3.5% a úrok ze zápůjček kolem 5%, rozpětí bylo 1¹/₂% až 2%. Dnes je vkladový úrok u spořitelen 3³/₄ až 4%, ale úrok ze zápůjček 6¹/₂ až 7%, rozpětí 2¹/₂ až 3%, při tom i srážky z kapitálu se zvýšily, takže můžeme kalkulovati, že hypoteční dlužník platí dnes průměrně o 2% z hypoteční zápůjčky více než před válkou. Rovněž zápůjčky soc. ústavů obcím a bytovým družstvům jsou průměrně vyšší o 1¹/₄ až 1¹/₂% než před válkou. Toto zatížení má podstatný vliv na nájemné, neboť každé procento hypotekárního úvěru zdražuje nájemné při bytu o pokoji a kuchyni o 500 Kč ročně. Kdyby úrok z hypotečních zápůjček klesl na míru předválečnou, snížilo by se nájemné u bytů o pokoji a kuchyni o 750 až 1000 Kč ročně, což by byla veliká úleva pro statisíce nájemníků. Je potřebí u této otázky se několika slovy zastaviti. Jako jiných hospodářských odvětví, i trhu realitního zmocnila se divoká spekulace, která zejména stavební místa a zemědělské pozemky vyhnala do nepřirozené výše. Nyní pod účinky hospodářské krise v městech a na venkově hodnota realit klesá, neboť klesá jejich výnos. V důsledku toho ocitají se majitelé těchto objektů namnoze v situaci nejvýš kritické, a tak hrozí nám, co jsem po léta předvídal, vedle krachu průmyslového a obchodního i krach realitní. U nás jsou reality značně překapitalisovány, i když nikoliv v té míře, jako na př. ve Spojených státech. Nynější bankovní krach ve Spojených státech, jenž započal ve Fordově Detroitu, jest, jak známo, v přední řadě důsledkem poklesu nemovitostí, zejména stavebních pozemků, na něž tamější banky půjčovaly vysoké půjčky, jež nyní zdaleka nejsou kryty. Na venkově cena farem byla v létech prosperity rovněž zhodnocena příliš vysoko, takže dnešní jejich hodnota neodpovídá dluhům na nich váznoucím. Dnes ²/₃ amerických farmářů jsou expropriovány ze svého majetku bankami a hospodaří na svých bývalých usedlostech jako nájemci.

U nás mohli jsme snadno zabrániti výstřelkům spekulace s realitami, kdyby bylo dbáno mého hlasu, ale zdá se, že mnoho vlivných pánů mělo osobní zájem na snadných výdělcích a rychlém zbohatnutí a svázalo vládě ruce. Měli jsme sice velice učeného finančního ministra ve vládě, který však neměl smyslu pro to, aby fiskálními prostředky spekulaci s realitami přidržel ve zdravých mezích. Dnes stojíme tváří v tvář nebezpečí, že se nám, potrvá-li tato krise ještě dále, celé čtvrti domů zhroutí a spousta selských usedlostí, jež vznikla po válce nebo se předlužila investicemi, rovněž. Jediným prostředkem, jak zmírniti tuto krisi a zažehnati katastrofu, je snížení úrokové míry i z hypotečních zápůjček.

Já nevěřím tomu, čemu věří zpráva rozpočtového výboru posl. sněmovny, že snížení úroku přispěje snad nějak zvláště k oživení hospodářského ruchu v nynější době, poněvadž to závisí na jiných předpokladech nežli pouze na snížení úrokové míry. V některých zemích na západě jest velmi nízká úroková míra, ale hospodářský ruch se tam nijak nepozvedá jenom proto, že mu schází podmínka jiná. Já však pokládám snížení ú rokové míry za důležité v této době pro nás, aby bylo zabráněno dalším katastrofám v hospodářském životě a dalším úpadkům a insolvencím a také aby bylo umožněno, aby se mohlo zlevniti nájemné, aby lidi za nynějších slabších výdělků mohli v domech bydleti, což pro mnohého jest dnes již holou nemožností a musí se stěhovati z dobrého bytu do sklepa nebo utíkati na venek, nebo jíti s dvěma partajemi do jednoho malého bytu. Nejen soukromníci, nýbrž i stavební družstva potřebují nezbytně snížení úrokové míry, zejména ta družstva, kterým se nedostalo ani státního příspěvku, ani státní subvence a která stavěla úplně za pouhou záruku hypotekární. Družstva ta jsou dnes v situaci opravdu neutěšené, poněvadž nemohou konkurovati s těmi družstvy, jež vedle nich stavěla se státní subvencí. Jediná možnost přispěti těmto družstvům, aby stát z nich neměl sám škodu, spočívá v tom, aby byla zlevněna úroková míra z hypotečních zápůjček.

Pokud se týče pana kol. Pastyříka, myslím, že zde nemluvil pro živnostenský stav, nýbrž spíše pro živnostenské záložny, a to je trochu něco jiného. Pan kol. Pastyřík potíral tuto předlohu a říkal, že nepomůže a že naopak ještě zhorší poměry, myslím však, že úplně neprávem. Snad mají živnostenské záložny zájem na tom, aby tato předloha nebyla uzákoněna, aby nebyly poměry živnostenských záložen nějakým způsobem reglementovány, ale všichni živnostníci nejsou u živnostenských záložen, nejsou jejich členy a daleko více živnostníků jsou členy různých jiných peněžních ústavů, kde jsou namnoze krutě vykořisťováni. Divím se opravdu, že zrovna středostavovská strana, která má zájem na tom, aby se stavu živnostenskému pomohlo, tuto předlohu potírá.

Pokud se týče pana kol. Scholze, který uvedl, že by rolníci potřebovali aspoň miliardu na 2%, mohu říci, že s ním úplně souhlasím. My, zástupci dělnictva, bychom potřebovali také asi miliardu na 2%. Má-li stát tyto dvě miliardy, jest ovšem již jinou věcí. Zato bychom byli rádi kdyby tato předloha měla ten účinek, že by poněkud byla snížena úroková míra, aby byla usnadněna existence celé řadě podniků, družstvům všech stavů i rolnictvu, abychom snadněji mohli přes tuto těžkou dobu přejíti.

Dívám-li se proto s těchto hledisek na tuto osnovu zákona, musím ji uznati za nejvýš potřebnou a naléhavou.

Deflaci, která tak pronikavě zasáhla do důchodů všech vrstev, podnikatelských i pracovních, musí se přizpůsobiti i míra úroková. Odpor, který proti tomu ozývá se z kruhů peněžních ústavů, je neodůvodněný a namnoze zaslepený. Je lépe spokojiti se s menším ziskem z úroků a provisí, nežli ztráceti kapitál ve stálých konkursech. Nehodláme znovu sanovati banky, jež svou úvěrovou politikou uřezávaly větev, na níž seděly. Máme-li tuto krisi přežíti bez nebezpečných katastrof, musí býti břemeno úrokové sníženo. Z důvodu toho budeme hlasovati pro předlohu. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo panu sen. Olejníkovi.

Sen. Olejník: Vážený senáte! Projednávaná osnova o soutěži ve věcech peněžních a o úpravě úrokové míry, jak naznačuje důvodová zpráva, je doplňkem bankovního zákona, který jsme v obou sněmovnách projednávali loňského roku.

Jestliže bankovní zákon měl za účel upraviti hospodářství v bankách, získati mu větší důvěru a zvýšiti odpovědnost vedoucích činitelů v bankách, chce tento zákon regulovati peněžní trh, vydávati předpisy, nebo přímo, abych tak řekl, předpisuje, že se má snížiti úroková míra a chce odstraniti všechny výstřelky, které v peněžním obchodě, zejména v poslední době tak často se vyskytly. Státní statistický úřad nedávno konstatoval, že za posledních 10 let přibylo lidí obchodního povolání, a je jisto, že mezi těmito příslušníky obchodního povolání je hodně těch, kteří se vrhli na obchod penězi.

Kdo měl příležitost sledovati v posledních letech život ve městech, i v menších městech, dá mně za pravdu, že peněžní ústavy neobyčejně rychle rostly v počtu, že to nebyly vždycky takové peněžní ústavy, které sledovaly skutečnou úvěrovou pomoc, nýbrž že vznikla také celá řada takových peněžních a úvěrních společností, které více pamatovaly na sebe nežli na ty, které by měly úvěrem podporovati.

Zajisté mnozí z vás, pánové,.jste četli v posledních dnech, jak na příklad v Liberci ohlásila vyrovnání taková úvěrní bankovní společnost, oznámila 2 miliony aktiv a 9 mil. pasiv, tedy 7 mil. předlužení. Jinou takovou úvěrní společnost právě v těchto dnech rozprášili četníci v Podmoklech, která vybírala 150 Kč základního vkladu, slibovala zmnohonásobení tohoto vkladu, vybírala 60 Kč na správní výlohy, a když to všechno měla vybráno, tedy celou tu společnost pak četníci sebrali, a ti lidé přišli o 20.000 Kč, které jim tam dali.

A tak také ovšem je i jinde, neboť my všichni se stále setkáváme v mnoha městech a na mnoha okresích s tím, že přicházejí právě do rukou lidí nejpotřebnějších, do rukou našich rolníků, do rukou živnostníků i dělníků různé prospekty, kde se nabízí neobyčejně vydatná, neobyčejně snadná peněžitá výpomoc. (Sen. Havlena: Také inseráty v novinách!) Ano, také inserty v novinách takové lidi lákají. Je pravda, že mnozí lidé tlačeni jsou peněžní tísní, posílají příspěvky, přihlašují se a velmi těžko se pak svých závazků zbavují.

Bylo by opravdu štěstím, kdyby mocí tohoto zákona, který projednáváme, dala se vymýtiti tato nekalá soutěž z našeho řádného peněžnictví, a musím i zde při této příležitosti varovati všechny naše lidi, aby odmítali všechny ty záchrany a výpomoci které se jim nabízejí a které jak jsem naznačil, mají spíše účel pomoci těm, kteří nabízejí, nežli lidem, jimž tu svou úvěrovou záchranu nabízejí. A nyní, vážení pánové, chtěl bych něco říci o úrokové míře, kde jde o poměr státu a poplatníka.

Vy víte, že v zákonech stojí psáno, že poplatník má platiti své daně předem. Situace ovšem je dnes takováže rada poplatníků platí těžko pozadu, natož předem, nehledě k tomu, že již je to, abych tak řekl, usuelní nebo tak obyčejné, že každý z nás, kdo je poplatníkem, čekáme na platební rozkaz a potom teprve podle něho platíme. Berní úřady nebo berní správy vyšlou tyto platební rozkazy na podzim, před vánocemi a po roce nebo také po 1¹/₂ roce, podle toho, jak má čas, začne berní úřad propočítávati úroky z prodlení a každému poplatníkovi odešle 1. ledna za ten rok, kdy měl platiti, propočítaný 7% úrok z prodlení. Tyto úroky se posílají zároveň s jinou daní nebo jako zvláštní platební rozkazy a potom poplatník si právem stěžuje: Kdy pak budu mít zaplaceno?

Není tomu dlouho, kdy vyskytla se zpráva, že se ve státní finanční správě uvažuje o tom, zdali by ten úrok neměl býti zvýšen a odůvodňovalo se to tím, že snad někteří poplatníci spekulují, že raději zůstávají státu dlužní za nižší úrok, nežli by platili. Nevím, zdali by průměrný náš řádný poplatník, živnostník anebo kdokoliv jiný chtěl tímto způsobem spekulovati. Děláme-li zákony a žádá-li naše státní správa, aby v soukromém podnikání se šlo s úrokovou mírou dolů, pak bychom jistě musili protestovati proti tomu, aby se úrok z prodlení zvyšoval, poněvadž vlastně dnes úroky z prodlení nejsou nic jiného, nežli umělé nastavování daní.

Při této příležitosti nemohu opomenouti, abych se nezmínil o úrocích, které předepisuje stát pozemkový úřad všem přídělcům, kteří dostali půdu. Jsou případy, že příděl byl proveden v r. 1924 nebo 1925. Státní pozemkový úřad vydá platební rozkaz za 3 nebo za 4 léta, ba dokonce jsou případy, že až za 8 10 let se přišlo na to, že je tam ještě nějaký nedoplatek. 5% úrok se připočítává pololetně k přídělové ceně nebo nedoplatku a to celé tvoří zase novou částku nezaplacené přídělové ceny, k tomu se po ¹/₂ roce připočte zase nových 5% a když to trvá několik let, právem se diví každý přídělce, když to dostane, kde se ty nedoplatky vzaly. Brojí proti takovýmto nedoplatkům, považuje je za neoprávněné. A tak při této příležitosti, při dnešním jednání, musím zde vznésti apel, aby státní pozemkový úřad co nejdříve skončil tu účtovací akci, aby už jednou byl celého toho předpisování nedoplatků konec, aby přídělci jednou věděli, že mají již zaplaceno, poněvadž takto u nich pořád trvá nejistota a proto říkají: My nevíme, kdy zase státní pozemkový úřad s nějakým nedoplatkem přijde.

Naproti tomu ovšem jsou u státního pozemkového úřadu také přeplatky přídělců. Ty se jim na požádání nebo na naše intervence sice vracejí, ale nestal se ještě ani jediný případ, aby pozemkový úřad řekl: Ty jsi to tu měl několik let bez úroku, tak my ti za to také nějaký úrok dáme.

A nyní, vážení pánové, obraťme list a podívejme se, jak to vypadá v poměru poplatníka a státní finanční správy, když má něco dostat poplatník. Nejlépe poslouží případ, který se mi právě v těchto dnech dostal do rukou. Dole v Čechách, na Vitorazsku, Hynek Klíma dodával hlínu a štěrk na státní silnici Domažlice Třeboň. Je to malý člověk, s výměrou do 8 ha půdy, měl k tomu jednoho koně a aby dodržel podmínky závazku, prodal ještě dvě krávy, a tak byl na podzim loňského roku uznán jeho účet ve výši 23.400 Kč. Ty má do dnešního dne dostati. Nedostal ještě ani jedinou korunu přesto, že zde byl osobně a přesto, že jsme pátrali, kde to vězí a udělali intervenci, aby peníze dostal. Ale tento člověk je dlužen u berního úřadu v Třeboni 426 Kč a poněvadž je nemohl zaplatiti, vede na něj berní úřad soudní exekuci. (Výkřiky sen. Thoře.) On říká: Já mám dostati od státní správy - to je ministerstvo veřejných prací a zemský úřad - 23.000 Kč, podívejte se, tady na ně mám poukaz, neexekvujte mně! Ale berní úřad říká: To je tvoje věc, to je jiná kapitola a těch 426 Kč je zase jiná věc, to si musíš vypořádati s námi. Tedy tento člověk a mnozí jiní - je více takových dodavatelů - musí bezúročně čekati státu a veřejné správě takové položky! Naproti tomu ovšem zase berní správy naprosto toho nedbají a tak z toho ten člověk má nová o nová vydání. Dospělo to tak daleko, že 15. března mu v exekuční dražbě prodají sedřeného valacha, aby neměl vůbec nic. Tedy z těchto vylíčených případů je zřejmo, že není parity mezi poplatníkem a státní finanční správou, že státní finanční správa uplatňuje docela jinaké, ostřejší nároky vůči poplatnictvu, nežli může uplatniti poplatník vůči finanční správě.

Vážení pánové! Projednávaný zákon jistě přispěje k nějakému usměrněn í v našich obchodech peněžních, a snad také sníží opravdu úroková břemena. V tom duchu ten zákon děláme, a musíme také klásti na to veškeren důraz, aby v prováděcím nařízení k tomuto zákonu bylo všechno jasně precisováno, a to tak, aby opravdu, jak již zde bylo naznačeno, se nestalo, že by se úroková míra upravovala směrem dolů, ale zase by se vynalezly mimořádné povinnosti, mimořádné příspěvky atd., jak se to jmenuje, režijní příspěvky, takže by snad dával se debetní úrok za nízkou úroveň, ale vedlejší platy by ty poměry ještě zhoršily.

Chci také věřiti a doufám, že po tomto zákoně přijde vláda ještě s dalšími předlohami, poněvadž toto jistě nemůže býti postačitelné, aby přineslo to očekávané ulehčení veškerým dlužníkům, na něž dnes opravdu velmi tísnivě a velmi těžce dopadají úroková břemena.

Vážení pánové! My, kteří přicházíme na venkov, vidíme to a slyšíme, jak zadlužení rychle roste. I hospodáři, o kterých se soudilo, že jsou dobře situovaní, i hospodáři, kteří opravdu po všechna léta šetřili, dnes při těch výdajích, které mají, a při tom nízkém výnosu, které má hospodářství, ocitají se v dluzích také.

Jestliže o tom mluvíme a píšeme, není dobře, když se odpovídá nevážně a když se tu a tam ironicky naznačuje, kdo je dlužen, nebo není, anebo když se naznačuje, z jakých příčin ty nebo ony dluhy povstaly.

Vážení pánové! Vzpomeňte, že od r. 1928 s této tribuny i v posl. sněmovně jsme mluvili a v tisku psali o vznikající a rostoucí krisi na venkově a vyslovovali jsme obavy, že tato neblahá situace přejde také do měst. Také tenkrát se nám dosti nevážně odpovídalo. Řeklo se na to: není ještě zle, není tak příliš zle. Dávaly se rady, aby zemědělci, jestliže se jim nevyplácí obilí, pěstovali nějaké byliny jiné, které by se vyplácely. A tak dodnes, jestliže tady p. sen. dr. Heller v rozpočtové debatě řekl, že zemědělci mají ještě střechy, tedy, pane doktore, mají je, ale zatížené, mnoho již zatížené, tak již těmi povinnostmi zatížené, že ty střechy se začínají propadávat. A my všichni, kteří máme styk s venkovským lidem, všichni to denně slyšíme.

Pánové, tady nelze se obírat jednotlivostmi, nelze zkoumati příčiny anebo dělati o tom nějaké ironické poznámky, poněvadž jest obava, že zrovna tak, jako to zadlužení se dnes tak epidemicky šíří po venkově, rozšíří se i na nemovitý majetek městský, a to by pak znamenalo zhroucení celého našeho národního hospodaření a ohrožení všech sociálních zákonů pro dělnictvo, poněvadž pak by nebylo prostředků, z nichž by mohly býti tyto potřeby kryty. Tedy doufám, že tak jako jsme si řekli, že je nutno společnými silami všechny ty svízele doby překonati, přistoupí také vláda i obě naše sněmovny k záchraně těch tonoucích, když jsme teď na jedné lodi, a že tedy postupem času budeme moci projednati a schváliti zde ještě další zákony úvěrové, a zákony takové, jimiž by těm tonoucím podána byla pomocná ruka.

S návrhem zákona tak, jak jsme nyní o něm pojednali, projevujeme souhlas a budeme pro něj hlasovat. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Rozprava je skončena.

Byly mi podány pozměňovací návrhy sen. Hakena, Nedvěda a soudr., prosím o jejich přečtení.

Tajemník senátu dr. Šafařovič (čte):

1. Pozměňovací návrh sen. Hakena, Nedvěda a soudr.:

Zákon znějž takto:

§ 1.

1. Dlužníci peněžních ústavů, jichž roční příjem nepřesahuje 16.000 Kč, nejsou povinni za dobu 1929 až 1934 platit úroků ani vedlejších plnění (správní či režijní poplatky, provise atd.) ze zápůjček peněžními ústavy jim poskytnutých. Tyto úroky a vedlejší plnění nesmějí na nich býti vymáhány ani po r. 1934.

2. V případě nutnosti bude lhůta v odst. 1. uvedená prodloužena na další léta.

§ 2.

V r. 1933 a 1934 nesmějí drobným dlužníkům (§ 1) býti vypovězeny zápůjčky, peněžními ústavy jim poskytnuté.

§ 3.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Současně pozbývají platnosti všechna ustanovení jemu odporující. Provede jej celá vláda.

2. Eventuelní pozměňovací návrh sen. Hakena, Nedvěda a soudr.:

§ 11, odst. 1., doplňuje se touto větou:

"Nikdy nemůže býti trestně stíhán pro čin podle tohoto zákona subalterní zaměstnanec peněžního ústavu."

Předseda: Páni zpravodajové si doslov nepřejí?

Zpravodaj sen. Foit: Nikoli.

Zpravodaj sen. Havránek: Ne.

Předseda: Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

O osnově zákona hodlám dáti hlasovati takto:

Nejprve o návrhu sen. Hakena, Nedvěda a soudr. na nové znění, bude-li zamítnut, pak o osnově výborů, a to:

o §u 1 až §u 10 podle zprávy výborové;

o §u 11 podle návrh u sen. Hakena, Nedvěda a soudr. bude-li zamítnut,

o §§ 11 až 20, o nadpisu zákona a o nadpisech v jednotlivých částech a o úvodní formuli podle zprávy výborové.

Námitek není? (Nebyly.)

Budeme tedy tak postupovati.

Přikročujeme ke hlasování ve čtení prvém.

Kdo souhlasí, aby osnova zákona měla znění podle návrhu sen. Hakena, Nedvěda a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby §§ 1 až 10 zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímají se.

Kdo souhlasí, aby § 11 zněl podle návrhu sen. Hakena, Nedvěda a soudruhů nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby §§ 11 až 20. nadpis zákona, nadpisy v jeho jednotlivých částech a úvodní formule zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímají se.

Tím je pojednávaná osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijata ve čtení prvém podle zprávy výborové tisk 995 souhlasně s usnesením posl. sněmovny tisk 994.

Projednáme nyní bod další jímž je:

2. Návrh, aby podle §u 55 jedn. řádu zkráceným jednáním projednána byla osnova zákona, kterým se vydávají zvláštní předpisy o soutěži ve věcech peněžnictví a o úpravě úrokové úrovně. Tisk 995.

Důvody národohospodářské vyžadují, aby uvedená osnova zákona byla vyřízena v době co nejkratší.

Navrhuji tudíž aby této osnově byla přiznána pilnost, a aby byla projednána řízením zkráceným.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je přijat a věci této byla přiznána pilnost,

Budeme tudíž hlasovati ihned ve čtení druhém.

3. Druhé čtení osnovy zákona, kterým se vydávají zvláštní předpisy o soutěži ve věcech peněžnictví a o úpravě úrokové úrovně. Tisk 995.

Táži se pana zpravodaje za výbor rozpočtový sen. Foita a za výbor živnostensko-obchodní sen. Havránka, zda navrhují nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Foit: V tisku v usnesení posl. sněmovny na konci §u 20 má býti místo čárky tečka.

Předseda (zvoní): Kdo souhlasí, aby osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí právě schválená ve čtení prvém, byla s textovou změnou, navrženou panem zpravodajem, nyní také schválena ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena také ve čtení druhém tak, jak byla přijata ve čtení prvém, s opravou, navrženou panem zpravodajem.

Budeme hlasovati o resoluci, otištěné ve zprávě výborové tisk 995.

Kdo souhlasí s resolucí, která je otištěna ve zprávě výborové, nechť laskavě zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce tato byla schválena.

Tím je pořad schůze vyřízen.

Dal jsem dovolenou na dnešní schůzi panu sen. Černému, Jílkovi, Šťastnému a Tichimu.

Navrhuji slavnému senátu, aby bylo předsednictvo zmocněno svolati příští schůzi podle §u 40 jedn. řádu písemně nebo telegraficky a stanoviti její pořad jednání.

Jsou námitky? (Námitky nebyly.) Námitek není.

Končím schůzi.

Konec schůze v 18 hod. 38 min.