Schůze zahájena v 16 hodin 34 minut.

Přítomni:

Předseda: dr. Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr. Heller, dr. Hruban, Kahler.

Zapisovatelé: Johanis, Stržil.

80 senátorů podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři dr. Dérer, dr. Trapl.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr. Šafařovič; jeho zástupci dr. Bartoušek, dr. Trmal.

 

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Oznamuji, že dal jsem dovolenou na dnešní schůzi sen. Doudovi, Stejskalové, Šimkovi, Trnobranskému, Votrubovi, Vydrové, Zimákovi, dodatečně na tři poslední schůze sen. Doudovi, Hajníkové, na tento týden sen. dr. inž. Bottovi, Janíkovi.

Tiskem bylo rozdáno v dnešní schůzi:

Tajemník senátu dr. Šafařovič (čte):

Tisk 995. Zpráva I. výboru rozpočtového, II. živnostensko-obchodního o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona, kterým se vydávají zvláštní předpisy o soutěži ve věcech peněžnictví a o úpravě úrokové úrovně (tisk 994).

Těsnopisecké zprávy o 186. a 187. schůzi senátu N. S. R. Čs. ze dne 22. a 27. prosince 1932.

Zápisy o 196. a 197. schůzi senátu N. S. R. Čs. ze dne 22. a 23. února 1933.

Předseda (zvoní): Budeme projednávati denní pořad schůze.

Prvním bodem je:

1. Zpráva výborů rozpočtového a živnostensko-obchodního o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 994) k vládnímu návrhu zákona, kterým se vydávají zvláštní předpisy o soutěži ve věcech peněžnictví a o úpravě úrokové úrovně. Tisk 995.

Zpravodaji jsou: za výbor rozpočtový pan sen. Foit, za výbor živnostensko-obchodní pan sen. Havránek.

Uděluji slovo panu zpravodaji za výbor rozpočtový, sen. Foitovi.

Zpravodaj sen. Foit: Slavný senáte! Dnes bychom zde neseděli a nejednali o vládním návrhu č. 2154, jímž má se upraviti úroková míra, kdybychom bývali bankovní zákon domyslili.

Nejenže to, co dnes projednáváme, mělo tvořiti hlavní složku zákona ze dne 21. dubna 1932, č. 237, ale měl býti projednán způsob, jak docíliti zjednodušení restrikcí všech peněžních ústavů, zvláště filiálek bankovních, jichž je nadpočet, a které nevynutila si potřeba, vyplývající z národohospodářského podnikání, ale touha a snaha po shánění vkladů i od lidových peněžních ústavů, jimž se nabízel vyšší úrok, nežli lidové peněžní ústavy samy proplácely. Jednotliví větší vkladatelé byli vyhledáváni bankami a nabízena jim úroková míra způsobem takovým, jakého jsme svědky jen při dražbách.

Banky svým posláním budou sloužiti vždy jen výrobním vrstvám, kromě zemědělců, to je průmyslu, živnosti a obchodu, a jelikož dnes máme všichni pevné přesvědčení, že průmysl nikdy nepovstane k bývalé své síle, budou i banky vyhledávány jen z poměru klesajícího průmyslu, bude jich tedy nadbytek a musí se přikročiti nezbytně k odstranění přebytečných filiálek. Je mnoho měst prostřední velikosti, kde je 6 až 8 filiálek bank, ač spravila by to jedna neb nejvýše 2 filiálky, které zbytečně zvyšují vydání a celou režii. Věc dala by se tak zaříditi, že nebyla by žádná banka poškozena, když by se našel klíč, který by v poměru dnešních filiálek zmenšil jejich počet poměrně u všech bank stejně a kde by přihlíženo bylo, aby nedostalo se bance jedné jen živých středisek, zatím co jiná banka by se musila spokojiti s místem podřadným.

Dnes objevuje se u všech bank nedostatek mobilního kapitálu; to jsou následky, kdy banky na celém světě se povážlivě kymácely a kdy veřejnost, která ukládala, dávala přednost ústavům, kde garantovala obec, okres nebo země. Rozhodnutí vlády, zda sanovati nebo nesanovati, nebylo snadné, a když padlo rozhodnutí, že nelze vkladatele připraviti o poslední úsporu, a hlavně když rozhodla i ta okolnost, že k hospodářskému životu jest bank nezbytně potřebí, pak neměla veřejnost a tisk dále připomínati neblahý stav bank a nanášeti jen stíny života bankovního.

Vždy jsem slyšel anebo četl o zlodějství v bankách, kde rozkrádal kde kdo. Ředitelé se obohacovali a správní radové taktéž. Podotýkám, že k nim nepatřím a že posuzuji věc velice objektivně, a tu tvrdím, že sice stávaly se, bohužel, takové případy, však hlavní příčinou byla zase jen všeobecná mizérie, která v prvé řadě dolehla na banky. Jestliže jednotlivec nebo firma v těchto dobách doznal ztráty, odepsal to prostě, měl-li z čeho, aneb se vyrovnal a v nejhorším případě udělal konkurs.

Akciové společnosti nemohly použíti vyrovnání, ony musily snižovati akciový kapitál, a tu jsme právě u kořene, z něhož pramenily největší ztráty bank. Akciový podnik opíral se celým hospodářstvím a výrobou o banky a banka měla část akcií, a to u velkého množství akciových podniků. Tím okamžikem, kdy akciový podnik snížil cenu svých akcií, připadl odpis akcií patřících bance již jako vyložená ztráta.

Bankovní zákon upravil poměry v bankách, že staly se naprosto bezpečnými ústavy, jimž bez obavy mohou býti svěřeny vklady. Ostrý státní dozor, pořádek a zvláštní fond zabezpečují správný chod v bankách, a tu již nebude potřebí, aby úspory peněžní byly ukládány jen ve spořitelnách, ale i v bankách. Vždyť skoro celý zákon je tendenčně založen na zabezpečení vkladů, tedy vkladatelů. V zákoně zapomnělo se na druhou část klientely bank, na dlužníky, a proto bylo potřebí utvořiti zákon nový, který by dlužníky a úrokovou míru vzal v ochranu.

Nepočítejme, že bude hned vše dobré, když podstatně se sníží úroková míra. Je-li aktivní státní rozpočet prvním krokem na udržení naší valuty, pak dalším krokem jest úroková míra a pak ještě čeká samospráva úpravu svých financí, a ještě nebude plně dobře, dokud všechny vrstvy, které tvoří obyvatelstvo republiky, nebudou stejnou snahou vedeny udržeti valutu. K tomu je potřebí obětí všech vrstev. Ne čekati, až se obětují a zruinují ti druzí. Sedlák začal první, dal vše, co mohl, a je hotov. Dělník není na tom lépe. Zaměstnanci také nesou nepříznivý stav doby. To však není všechno. Kde zůstali ti, jimž nejvíce musí záležeti na pevné valutě, velcí vkladatelé, kartely a spekulace? Ti nepřinesli v této těžké době ničeho, naopak, odmítají a čekají, až co zákon nařídí.

Jsme jediným ostrovem, kolem něhož vlnobití inflace všech států se odráží, a udržíme se jen tenkráte, když úměrně přizpůsobíme ceny všech produktů a výrobků do poměrů předválečných čísel.

Peněžní ústavy, ač Národní banka po třikráte již udělala náběh na snížení úrokové míry, čekají, jak dopadne úrokový zákon, a pak teprve peněžnictví chce rokovati ve svých jednotlivých skupinách. Jest jisto, že peněžní ústavy ve všech svých složkách budou jednati v dohodě a nenechají dojíti k diktátu. Vláda si počíná velice opatrně, nenásleduje Německa, kde vláda lineárně nařídila úrokovou míru, neboť ví, že pro každou peněžní skupinu bude následovati zcela jiný postup.

Vše záleží na změně stávajících poměrů. Urychlená investiční půjčka rozumně použitá umožní podnikání, zmírní nezaměstnanost, a když by nastalo mezi tím vyrovnání mezi zemědělstvím a ostatními výrobními složkami, rozřeší se tím poměry na kapitálovém trhu. Dnes provádíme to, co již ve všech státech bylo provedeno.

Nejdůležitějším činitelem jest ústřední smírčí orgán, který je složen ze 22 členů, a to ze zástupců všech kategorií peněžních ústavů. Působnost bude stanovena vládním nařízením, a dokud se tak nestane, přichází v platnost nařízení zákona čís. 30 ze dne 23. února 1928. Je potřebí si uvědomiti, že zákon tento jasně uvádí, že v případě nekalé soutěže ve věcech peněžních zřizuje se zvláštní ústřední smírčí orgán, do něhož budou jmenováni po 2 zástupcích z těchto kategorií peněžních ústavů: Zemské úvěrní ústavy, Svaz českých spořitelen, Svaz okresních záložen hospodářských, Svaz českých bank, Jednota záložen, Svaz bankovních firem, Centrokooperativ, Zemský úvěrní fond živnostenský, Zájmové ústředí, Svaz dělnických družstev úvěrních.

§ 22, odd. III. povídá: "Jde-li o případy nekalé soutěže přímo nebo nepřímo, získávání vkladů, odbývá se řízení před smírčí komisí. Ústřední smírčí soud je rozdělen na sekce. Jsou to jakési tříčlenné soudní senáty, a v každé této sekci přidělují se případy z peněžních ústavů jim blízkých, jejichž poměry jsou jim plně známy. Tento smírčí senát rozmnoží se o 2 členy a tím se stává rozhodčí komisí ústředního smírčího orgánu, jemuž jsou přikázány záležitosti strany která není spokojena s rozsudkem ústředního smírčího orgánu."

§ 18 říká: Vládním nařízením čís. 30 z r. 1928 pověřuje se úkoly Poradního sboru ve věcech peněžnictví ústřední smírčí orgán, složený ze zástupců peněžnictví, jak jsem již naznačil, za účasti dalších 8 členů, z nichž 5 jmenují ministerstva, a to po 1 finance, průmysl, vnitro zemědělství a soc. péče, a 3 jsou jmenováni jakožto zástupcové hlavních hospodářských odvětví mimo peněžnictví. Tyto zástupce jmenuje ministerstvo financí, avšak po návrhu ministra zemědělství, živností a průmyslu a soc. péče. Tento sbor stanoví zásady slušné konkurence, hlavně pokud se týká vkladů, a v případě nejednotného názoru rozhodne vláda nařízením.

Zákon tento jedná v prvé řadě, jak již bylo zmíněno, o zamezení nekalé soutěže, v druhé své části o úrokové míře a konečně zamezuje zřizování nových peněžních ústavů. Zákon bude působiti na dobu 2 roků, neboť se počítá, že během té doby zlepší se poměry na trhu peněžním, takže nebude potřebí donucovacích zákonných zákroků.

Připomínám že, když nastane zakročením a usnesením smírčího soudu plná dohoda, je tím vyřešen každý spor úplně. Jde-li o přestupek povahy trestné, podá ústřední smírčí orgán vysvětlení a předá takovouto záležitost politickému úřadu k dalšímu řízení.

Pan zpravodaj rozpočtového výboru posl sněmovny zmínil se ve svém doslovu, že s některých stran byly vysloveny pochybnosti, zdali ustanovení §u 18, odst. 2, které bylo řečeným výborem do osnovy vsunuto, není potud nebezpečné, že by jeho sankce postihly i advokáty a notáře, kteří pro své klienty obstarávají práce spojené se získáním úvěru a prohlásil, že takových obav nesdílí, v této úvaze:

Advokát nebo notář, který jako zmocněnec svého klienta vyjednává s peněžním ústavem, jenž má poskytnouti úvěr, vykonává činnost, náležející podle příslušných zákonů do oboru jeho působnosti a není pouhým zprostředkovatelem úřadu. Odměna, které se mu dostane za takovou činnost, není odměnou zprostředkovatelskou nýbrž odměnou za zastupování a za právní práce při tom vykonané. Ale i kdyby v jednotlivém případě advokát nebo notář úvěr vskutku zprostředkoval, nesměl by si sice vymíniti za to odměnu zprostředkovatelskou, ale za sepsání dlužního úpisu, za knihovní žádost a další snad právní práce při tom provedené mohl by si odměnu dáti zaplatiti a nebylo by nikterak možno uplatniti proti němu trestní i civilní sankce, stanovené v §u 18, odst. 2 osnovy. Advokátní a notářská komora v Praze projevila přání, aby do osnovy nebo do důvodové zprávy bylo pojato vysvětlení, že § 18, odst. 2 se nevztahuje na odměny advokátů a notářů za právní práce, vykonané při opatřování a provádění úvěru.

Myslím, že přání obou jmenovaných komor bude učiněno zadost, prohlásím-li s tohoto místa, že zastávám úplně totéž stanovisko, které v této věci bylo zaujato v posl. sněmovně.

Tento zákon byl předložen v posl. sněmovně známé sedmičce, která jej podrobila několikadennímu zkoumání.

Doporučuji, aby tento zákon tisk 2154 byl slavným senátem schválen tak, jak se stalo v posl. sněmovně. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Referentem za výbor živnostensko-obchodní je pan sen. Havránek. Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. Havránek: Vážený senáte! Jako jeden z důležitých prostředků k překonání nynější hospodářské krise, oživením podnikatelského ruchu a docílením úlevy v rozpočtovém hospodaření samosprávných svazků bylo uznáno, a již delší dobu dožadováno snížení a úprava úrokové míry. Aby vláda dosáhla tohoto požadavku, rozhodla se zasáhnouti mocensky do vývoje peněžního trhu. Předložená osnova sleduje proto zavedení náležitého pořádku v peněžnictví a snížení úrokové míry.

Nebude sporu o tom, že úprava soutěže mezi peněžními ústavy a podniky je způsobilá potlačiti některé výstřelky, které organisaci peněžnictví rozrušují a brání tomu, aby peněžnictví v celku naprosto spolehlivě plnilo svoje úkoly. Vhodně stanovené zásady dobrých mravů pro soutěž v peněžnictví odstraní jmenovitě přetahování vkladů a poskytování nepřiměřených výhod vkladatelům, tedy zjevy, které nakonec poškozují toho, kdo u peněžního ústavu nebo podniku hledá úvěr, neboť ten musí vysokou úrokovou sazbou nahraditi ústavu všechny náklady, honbou za vklady vzniklé.

Osnova pozůstává ze 3 částí. V první části ponechává se určovati zásady dobrých mravů pro soutěž v peněžnictví orgánu, který už dnes je povolán vésti smírčí řízení ve věcech nekalé soutěže v peněžnictví a ustanovením článku LIV. tzv. bankovního zákona č. 54/1932 Sb. z. a n. byl přetvořen na Poradní sbor ve věcech peněžnictví. Vládě se přiznává možnost vyvolati příslušné usnesení Poradního sboru a jí také přísluší usnesení sboru schvalovati, aby se stala závaznými peněžnickými soutěžními normami, které budou chráněny potřebnými sankcemi trestními i civilními.

Peněžnickými normami soutěžními mají být upraveny - § 1, odst. 2 osnovy to důrazně naznačuje - zvláště také úrokové sazby z vkladů zápůjček a tím regulována a proti dosavadním poměrům snížena sazba úroků debetních. Snížení debetní sazby bude znamenati pro celé národní hospodářství značnou úlevu a je schopné učiniti znovu rentabilní podnikání, které při dnešních vysokých sazbách rentabilním býti nemůže.

V druhé části, v §u 15 se uvádí, že v tom případě, že by Poradní sbor nestanovil nejvyšší úrokové sazby, učiní tak po dohodě s Národní bankou a Poradním sborem vláda samotná. Vedle toho v §u 15, odst. 3 a 4 se praví: Úprava úrokových sazeb, ať podle usnesení Poradního sboru ve věcech peněžnictví, ať podle vládního nařízení, bude míti u ústavů a podniků, pro které sazby budou platiti, za následek určitý pokles příjmů a vynutí si patrně četná opatření úsporná. Pro případ, že by úspory musily zasáhnouti i personální režii, jistě by bylo slušné a spravedlivé, aby se především snížily platy nepřiměřeně vysoké a aby úbytek příjmů nebyl vyrovnáván na účet zaměstnanců nižších kategorií. Ale právě zaměstnanci kteří mají zaručeny vysoké požitky, namnoze mají smlouvy se strany ústavu nevypověditelné, které by bylo lze zrušiti leda po předchozím kárném řízení. Ústav by musil podle takové smlouvy platiti zaměstnanci vysoké služební požitky i za změněných poměrů, na dobrovolné snížení platů by zaměstnanec asi nebyl ochoten přistoupiti, a nezbylo by, než hledati úspory na jiných místech a třebas i snižovati příjmy zaměstnanců hůře placených a smlouvami méně zajištěných.

Doporučuje se proto, aby se odpovědným orgánům ústavů umožnilo upraviti nepřiměřeně vysoké služební požitky na míru, odpovídající pokleslým příjmům. Proto vsunuta byla do §u 15 osnovy jako odst. 3 a 4 nová ustanovení, která dopouštějí, aby odpovědní orgánové ústavu nebo podniku dokud potrvají úrokové sazby podle §u 1 nebo §u 1 5 osnovy stanovené, vypověděli ona ustanovení jednotlivých služebních smluv, která zajišťují zaměstnancům nepřiměřeně vysoké služební požitky. Hromadných - kolektivních - smluv se osnova nedotýká a i na jednotlivé individuální - smlouvy se vztahuje jen potud, pokud jsou nevypověditelné.

Poněvadž byly vysloveny obavy, že, i když úroková sazba bude snížena, je možno, aby peněžní ústavy si zase v jiné formě započítaly zvýšený manipulační poplatek, režijní příspěvek a jiné režijní výlohy, proto § 16 uvádí: "Úrokovými sazbami, jak je §§ 1 a 15 označují, je rozuměti netoliko čistý úrok, nýbrž i provisi, správní - režijní - příspěvek a jiná vedlejší plnění, pokud zvyšují skutečně jen kapitálový výnos."

Na základě stížností na velký počet peněžních ústavů a podniků, jakož i zřizování poboček, expositur a podobně je v části třetí ustanovení, že do dne 31. prosince 1934 je zakázáno zříditi nový peněžní ústav některého z druhů, uvedených v § u 2, odst. 1., zákona ze dne 10. října 1924, čís. 239 Sb. z. a n. - ve znění zák. čís. 54/1932 Sb. z. a n. - nebo nový peněžní podnik - č. LII. zák. č. 54/1932 Sb. z. a n. - pokud se týká počíti s provozováním živnosti bankovní a směnárenské; do téže doby jest již dosavadním peněžním ústavům a peněžním podnikům zakázáno zříditi pobočku, exposituru, platebnu, jednatelství neb jakýkoli jiný p-obočný závod - vedlejší závod -. Povolení státní správy ke zřízení peněžních ústavů tohoto druhu a jejich pobočných závodů, pokud ke zřízení ještě nedošlo, zanikají. Výjimky může z důvodů zvláštního zřetele hodných povoliti vláda. Snížením úrokové míry, jak již zde bylo zdůrazněno p. referentem rozpočtového výboru, což také živnostensko-obchodní výbor očekává, oživne výroba, aby opět umožněna byla práce četným zaměstnancům dnes z práce vyřaděným.

Živnostensko-obchodní výbor pojednal ve své schůzi o této osnově a usnesl se navrhnouti slavnému senátu, aby přijal usnesení posl. sněmovny beze změny ve znění senátního tisku čís. 994. Zároveň také doporučuje ke schválení resoluci, jak je v čís. tisku 995 otištěna.

Předseda (zvoní): Zahajuji rozpravu a navrhuji lhůtu řečnickou v trvání 20 minut. Námitek není. (Nebylo.)

Lhůta řečnická je přijata.

Uděluji slovo prvnímu přihlášenému řečníku "proti", panu sen. Pastyříkovi.

Sen. Pastyřík: Slavný senáte! Snaha docíliti zmírněni hospodářské krise způsobila, že na všech stranách hledají se viníci, kteří ji způsobili. Jedním z nich mají býti také peněžní ústavy, v nichž vidí veřejnost zdražovatele úvěru tak, jako spotřebitel vidí zdražovatele v tom, kdo mu zboží bezprostředně prodává. Tak jako je nespravedlivým viniti z drahoty řezníka, který nám prodává maso, pekaře, který nám prodává chléb a obchodníka, který nám prodává kávu a cukr, je stejně nespravedlivým domnívati se, že zdražovatelem úvěru jsou peněžní ústavy. U zboží se i konsumenti přesvědčili, že ani konsum a ani družstevní pekárny neprodávají zboží levněji než obchodníci, poněvadž tvoření cen je odvislo od řady maličkostí.

Státní správa se kdysi domnívala, že ceny zboží je možno diktovati. Byly to tzv. maximální ceny. S jakým výsledkem pro spotřebitele i státní správu tyto maximální ceny dopadly, je známo.

Obávám se, že podobně to dopadne také se zákonem, kterým má býti upravována úroková úroveň úvěrů a vkladů My, kteří zastupujeme zájmy živnostníků a obchodníků, máme zájem nejen na levném úvěru, nýbrž i na stálém a dostupném úvěru. A obáváme se, že státní zásah do stanovení úrokových sazeb dopadne tak, jako kdysi určování maximálních cen na zboží. Uvažte, že výrobě a podnikání vůbec nepomůže, když úvěr bude jen levný, ale stane se nedostupným nebo nebude trvalý!

Domnívám se, že k tomu, aby úvěr mohl býti levný, je potřebí, aby byl také naprosto bezpečný. To by znamenalo, že každý úvěr musí býti peněžnímu ústavu prvotřídně zabezpečen.

Až dosud bylo u peněžních ústavů považováno za prvotřídní zabezpečení zajištění v prvém pořadí na hypotéce. Vlivem hospodářských poměrů ukázalo se však, že i prvé pořadí hypotekární není takovou bezpečností, jako kdysi. Nejsou toho viny jen poklesy v ocenění, nýbrž i státní správa se svou privilejí přednosti daňové, sociálními příspěvky, které často dělají tolik, že první hypotéka peněžního ústavu stává se takřka bezcennou. Ale nejen to: na bezpečnost první hypotéky má také vliv výnosnost. I ta je dnes ilusorní zvyšováním daní, snižováním platů se zpětnou platností a připravovaným regresem pro majitele domů stavěných se státní zárukou. To však je úvěr hypotekární, kdežto my potřebujeme anebo chceme dosáhnouti zákonem levného úvěru provozovacího. Úvěr provozovací byl i za dob normálních dosti riskantním pro peněžní ústavy, neřku-li za poměrů nynějších. Značné přesuny cenové, nadvýroba a nadbytek veškerého zboží způsobily, že obvyklé jistoty za úvěry provozovací staly se pro peněžní ústavy velmi labilními. Nesmíme zapomenouti, že i tu není státní správa bez viny. Podporovala a nabádala výrobce k zintensivnění výroby, k industrialisaci, k racionalisaci a jiným "ismům". Ford a Baťa byli stavěni za vzory. Nyní pykáme, jako ostatně celý svět, následky nadvýroby. Obrovské ztráty z vyrovnání a konkursů musí se někde objeviti. To je v prvé řadě v peněžních ústavech, které poskytovaly úvěry provozovací.

I v normálních dobách byly úvěry provozovací vždy dražšími jako úvěry hypotékární, a to proto, že bylo a zůstalo nepsaným zákonem, že dobrý dlužník musí v úrokové sazbě připláceti na dlužníka špatného tak, jako každý podnikatel musil a musí ztrátu na jednom obchodě vyrovnávat zvýšeným ziskem na obchodě druhém. V nynějších dobách je těch špatných dlužníků "vlivem všeobecných hospodářských poměrů" daleko více. Jak chcete proto, aby provozovací úvěry byly laciné?

Řešení úrokového problému je zrovna tak složitým úkolem, jako při stanovení cen zboží. Jako jsme pohořeli s maximálními cenami na zboží, tak doplatíme i na maximalisování úrokových sazeb.

Tvrdí se, že pro stanovení tzv. debetních sazeb, tj. úroků, za které peněžní ústavy půjčují peníze, jsou hlavně rozhodny úrokové sazby kreditní, tj. úroky, které musejí peněžní ústavy platiti ze vkladů a mimo to režie peněžních ústavů. Při tom si naříkáme, že značná část peněz - nedávno jsem slyšel, že je to asi 1 miliarda - jest thesaurována, tj. schována v punčochách. Myslíte, když podstatně snížíte úrok z vkladů, že peníze uschované v punčochách dostanete do peněžních ústavů? Chcete snížiti úrok, zároveň drakonicky zakročujete, anebo hrozíte zakročiti proti vkladatelům, kteří vám zatajili nějakou tisícovku v daňových přiznáních - nemyslíte, že docílíte tím ještě větší thesaurace? A s tou režií v peněžních ústavech: Zde mluvím jen o záložnách, ale ne o bankách, kde nejen že rozpětí úrokové je větší, ale počítají ještě tolik mimořádných poplatků dlužníku, že slyšíme každou chvíli, že chudáci platí 10, 12 až 14%. Kde na to mají pak vydělati, aby to mohli zaplatit? Tam však také je režie jiná, nežli v záložnách Hlavně co se týče pánů vedoucích bank, ať jsou to vrchní ředitelé nebo presidenti, zde vláda měla již dávno zakročiti hlavně u sanovaných bank. Znám jednu vysoko sanovanou banku, která po 2leté činnosti propustila vrchního ředitele a dala mu přes ³/₄ milionu Kč odstupného a když na valné hromadě bylo na to se strany malých akcionářů poukazováno, klidně se jim řeklo: Ano, pan vrchní ředitel to dostal, protože měl na to právo.

V peněžních ústavech nejde přece jen o výdaje osobní, platy ředitelů a ostatního úřednictva, jde přece také o režii věcnou, tj. poštovné, kolky, daně, poplatky. I ty neklesají a na příklad některé daně a kolkové poplatky se naopak zvyšují a podle doslechu poštovní poplatky se ještě budou zvyšovati.

Říká se, že rozpětí mezi sazbami debetními a kreditními je prý u našich ústavů větší, než v zemích západních. Myslím, že by to ustavičné odvolávání se na poměry v jiných státech mělo již jednou přestati. Touha, zavésti u nás poměry z jiných států, u nichž všechny předpoklady a dosavadní vývoj je zcela jiný než u nás, stála nás již "bolestné", které velmi často není úměrné domnělým výhodám. V tomto případě však není poukaz na západní státy ani správný. Tak na př. ve Francii je rozpětí mezi vkladem a zápůjčkou 4 - 5%. A za jakých podmínek a úrokových sazeb vypůjčoval si v západních státech náš stát, obce - Praha - i průmyslové podniky - Škodovy závody - je, myslím, dostatečně známo. Nezamlouvá se mi také, že v důvodové zprávě odůvodňuje se podání osnovy pro stanovení úrokových sazeb příklady: Polska, Jugoslavie, Rumunska, Litvy, Bulharska a Maďarska, tedy států východních, které odjakživa nemohly se po stránce hospodářské srovnávati s poměry našimi. A uvážím-li, že v řadě těchto států bylo nutno zasahovati do hospodářství moratorii, mám podivný pocit, zvláště vzpomenu-li na vládní prohlášení, chválící naší vysokou úroveň a vyspělost hospodářskou.

Důvodová zpráva dovolává se také příkladu Německa. Zatím však president říšské německé banky Luther a státní tajemník Bang učinili nedávno veřejná prohlášení, odsuzující dosavadní státní experimenty v hospodaření a prohlásili, že politické úpravy cen a mezd jsou smrtelným hříchem na svatém duchu hospodářství, který trestán je bankrotem celého národa. Úvěr je důvěra a kdo důvěru zabíjí, zabíjí i hospodářství.

Bojím se, že stanovení maximálních debetních sazeb povede k tomu, že v praxi nebudou poskytovány vůbec žádné úvěr, poněvadž maximální sazba nekryla by risiko z povoleného úvěru. Je možno stanoviti sazby, ale sotva je možno donutiti, aby se vůbec půjčovalo, stejně, jako není možno poroučeti vkladatelům, aby ukládali peníze u určitých peněžních ústavů, nebo určitým způsobem, anebo dokonce za určitých úrokových sazeb. A přece je nezbytným předpokladem hospodářského ozdravění nejen úvěr pokud možno levný, ale i co nejdostupnější. Povolování úvěrů nemůže býti úřadováním, nýbrž obchodováním, při čemž je nezbytně nutna náležitá volnost a klid. Vydávati přísné zákony, které pak v praxi nelze prováděti, je nebezpečným experimentem, před nímž nutno co nejdůtklivěji varovati.

Podle statistiky o živnostenském úvěrním družstevnictví ke konci r. 1930 - pozdější statistika dosud nebyla vydána - má 449 živnostenských záložen v celé republice celkem 876 milionů vkladů na vkladní knížky a běžné účty. Zároveň mají tyto živnostenské záložny u 70.162 dlužníků rozpůjčeno celkem 859 milionů Kč. Kdyby úroková sazba debetní mohla býti snížena o 1%, tj. o 1 Kč ročně z každých zapůjčených 100 Kč, znamenalo by to u rozpůjčených 859 milionů o 8,590.000 úroků méně. Podle téže statistiky přijaly živnostenské záložny za rok 1930 okrouhle 61 milionů Kč úroků ze zápůjček. Poněvadž se tvrdilo, že správní výlohy živnostenských záložen jsou příliš velké, uvádím z této statistiky, že za rok 1930 činily správní výlohy okrouhle 20 milionů Kč. Z nich připadalo na výlohy věcné 7¹/₂ milionů a na výlohy osobní 12 milionů 634 tisíce Na daních a poplatcích zaplatily živnostenské záložny v r. 1930 1 mil. 650.000 Kč K těmto režijním položkám dlužno připomenouti, že živnostenské záložny povolují jen provozovací úvěry, a to ze značné části úvěry na postoupené účetní pohledávky a úvěry malé, při nichž jest příliš velká režie Je potřebí uvážiti, že na příklad poštovní a rekomandační poplatek u postoupené účetní pohledávky 50 Kč jest stejně velký, jako u pohledávky 500.000 Kč, tj. 3 Kč.

Tím ovšem úřadování našich živnostenských záložen je hodně ztíženo a zdraženo a nedostává se nám těch podpor jako se dostává jiným. Již při projednávání rozpočtu poukázal jsem na macešské nakládání s naším živnostenským stavem a v peněžnictví je to ještě křiklavější. Zmínil jsem se o sanaci bank a připomínám, že r. 1929 dostaly banky na sanaci 1.300,000.000 Kč, a pánové, dověděl se někdo z vás, které banky to dostaly? Já jsem pátral ještě jako koaliční senátor, které banky to dostaly, ale každý krčil jen rameny. Až jeden upřímný vysoký úředník mně řekl: "Pane senátore, nenamáhejte se zjistiti, kolik a která banka co dostala. To vědí jen 3 páni v republice a ti to nikomu nepoví."

Mohlo by se mně namítnouti, že tenkráte také naše družstva dostala sanace. Ano, dostali jsme, z 1.640.000.000 poměrně nepatrnou částku a z toho jsme musili dáti přes 5 milionů na dělnické družstvo obuvnické, které nemělo se živnostenským úvěrem vůbec nic společného.

A což nová sanace, kterou zase v poslední době banky obdržely v obrovské výši? Při rozpočtové debatě pan senátor děkan Kroiher nás poučoval, že tyto sanace nedostaly banky pro sebe, nýbrž pro průmysl, který se dostal do krise, ale, pánové, my přece víme z vlastní zkušenosti, že banky v letech 1920 atd., kdy peněz bylo dosti, přímo cpaly tyto peníze průmyslovým podnikům a tímto vlastně nutily tyto průmyslové závody ke zbytečným stavbám a investicím. Továrny se zbytečně přestavovaly, i když toho nebylo potřebí, zařizovaly se novými, moderními stroji a vyhazovaly se stroje ještě dobré. A když některý průmyslový závod něco vydělal aby nemusil tento výdělek zdaniti, raději jej prostavěla když mu chybělo, ještě se vypůjčil v domnění, že dobré časy potrvají dlouho a nepamatoval na dělání reserv na možné špatné časy a ztráty. Ovšem, pak přišla špatná konjunktura, tovární kolečka se zastavila a ukázalo se, že investované vypůjčené peníze se nemohou zaplatit, neboť i sebe krásnější, moderně vybavený závod, musí-li výrobu zastavit, není nic jiného než znehodnocená budova a staré nepotřebné železo. Na to ani banky nepamatovaly a proto ještě dnes musí důsledky své důvěřivosti v průmyslové závody odpykávati a vláda naše ve snaze aby podchytila pády našich bank, je současně těmito poměry zasažena.

Podchytiti však také úvěr živnostenský, o to naše vláda snahu nemá Podařilo se nám sice docíliti tzv. úvěru pro živnostníky válkou poškozené ale co nám to dalo práce! Tehdejší vláda měla strach, že celý úvěr u těchto živnostníků ztratí. Prohlásil jsem, že žádných darů a milostí pro živnostnictvo nechceme že chceme jen, aby bylo půjčkou pomoženo vyhaslé výhně v našich řemeslných dílnách opět podpáliti a udělati z válečných poškozenců řádné života schopné řemeslníky, kteří tím, že své zanedbané živnosti opět do pořádku uvedou, stanou se poplatníky dobrými jak pro stát, tak pro zemi a obchodní komoru. Prohlásil jsem tenkráte, že podle toho, jak poctivost našeho stavu znám, vzal bych i osobní záruku za to, že více než 10% půjčeného kapitálu se neztratí a na moje slova došlo. V loni byl poslední rok splátek a výsledky jsou již známy. V Čechách činí ztráty něco přes 9%, na Moravě ani 8%, a to ještě se splátky budou vybírati dále. A pánové, copak tyto ztráty nejsou již několikráte nahrazeny tím, co tito zachránění živnostníci na daních státu a na přirážkách zemím a obchodním komorám zaplatili? Ztráty totiž měly nésti stát, země a obchodní komory.

Přiznávám, že se nám podařilo v letech 1923 a 1924 dostati pro peněžní ústředí živnostenskou půjčku 10 milionů Kč na 3% úrok. Co to však je proti potřebě, která činila r. 1930 859 milionů Kč

Proto snažili jsme se za ministra dr. Engliše dosáhnouti dalších podpor živnostenskému úvěrnictví. Byla připravena osnova zákona, o které se již v novinách psalo jako o levném živnostenském úvěru. Nám však šlo více o stálý a bezpečný živnostenský úvěr a proto, když jsme viděli, jak dostávají banky, družstva, konsumy stále sanace, žádali jsme, aby také naše peněžní ústředí bylo postaveno na pevnou bási a dostalo základní jmění místo půjčky. Znovu opakuji že živnostnictvo nechtělo a nechce darů ani milosti, ale chce levný a stálý úvěr. Bylo nám slíbeno, že osnova bude schválena a že se peněžnímu ústředí dostane jako základního jmění dosavadní půjčka 10 milionů Kč, k tomu nových 10 milionů i s narostlými reservami které u ústředí v té době budou: dále že každým rokem dostane ústředí k rozmnožení reserv takovou částku, o kterou reservní fondy ústředních svazů vzrostou, a to po 5 roků nejvýše částkou 2 miliony Kč Těšili jsme se a počítali, že takovým způsobem během několika roků budeme míti pevně vybudovanou základnu levného a stálého živnostenského úvěru. Leč marně.

Říkám podle přísloví: sliby se slibují, a bohužel musím dodati - živnostníci se neradují, protože dodnes, ač je tomu již 3 roky, nejsme ani o krok dále a osnova nevyřízena leží dosud u vlády. Když se o tom jednalo, bylo mně vytýkáno, že chceme také od státu bráti peníze pro živnostníky, a tu musím znovu upozorniti, že bylo na to pamatováno v osnově zákona, aby to nebyl dar, nýbrž základní jistota pro peněžní ústředí, které má býti spravováno zvláštní sekcí v ministerstvu obchodu, kde mimo to budou míti zastoupení ještě jiná ministerstva, jako financí atd. V osnově zákona stojí přímo v paragrafu posledním: "Kdyby se peněžní ústředí rozešlo, celé jmění - tedy nejen to, co stát dal, nýbrž i veškeré reservy - připadne státu." Tím je nejjasněji řečeno, že to nebude žádný dar pro živnostníky, nýbrž půjčka.

Že dovedeme v peněžním ústředí s penězi nám svěřenými hospodařiti, ač pracujeme jen s ¹/₂% rozpětím se svazy, je dokázáno tím, že peněžní ústředí má k 31. prosinci 1932 z těchto 10 milionů a z dalších zápůjček 200.000, 500000 a 950.000 Kč spolu s úroky, které musí býti do konce r. 1934 zaplaceny, částku Kč 13,186.372; mimo to reservní fond z uložených a rozpůjčených peněz 2,021.978 Kč. Opakuji ovšem znovu, že to není skoro nic naproti tomu, co již dostaly jiné stavy od našeho státu.

Ve vládní osnově se ukazuje na to, že zákon podobný je zaveden také v Německu. Zde opět chceme kopírovat Německo, ale, pánové, abyste si vzali příklad také z Německa v podporování živností a řemesel, to vás ani nenapadne. Copak jste, pánové, neslyšeli zprávu v rozhlase z Berlína dne 23. prosince m. r., kde hlásili, že v Německu k zamezení krise v živnostech a obchodech poskytla vláda - tedy žádné sliby, ale hotově na levný živnostenský úvěr částku 30 mil. - říšských marek, čili 240,000.000 Kč? Vím, že noví páni ministři neradi plní sliby odstouplých ministrů. Myslím však, že tak spravedlivou podporu živnostenskému stavu by měli přece již jedenkráte předložit ke schválení Národnímu shromáždění. Není to žádné politikum, naopak je to podporování středního stavu, který v nynější nejhorší době krise peněz potřebuje a nemůže si je zaopatřit.

V důvodové zprávě je také podotčeno, že se tímto zákonem má čeliti nekalé soutěži, ale bylo zapomenuto dáti ustanovení, aby městské spořitelny, hospodářské záložny a okresní záložny nesměly používati stále ke své reklamě, že mají sirotčí jistotu a že za ně ručí města, okresy. Kde je ta sirotčí jistota? Máme smutné zkušenosti ze Šluknova atd.

Nám se vytýká, že je to nekalá soutěž, když hlásáme, že živnostenské peníze patří do živnostenských záložen, a to není nekalá soutěž, když se zřizují filiálky spořitelen s velikými nápisy: Zde je sirotčí jistota? Konečně se musím zmíniti, že je také potřebí, až bude jednáno o stanovení úrokové míry z vkladů, aby bylo pamatováno na to, aby naše živnostenské záložny a podobné peněžní ústavy měly právo dávati vyšší úroky, aby takovým způsobem své vklady i nadále udržely.

Vláda chce míti tímto zákonem právo, aby mohla přímo poroučeti peněžním ústavům, co smějí a co nesmějí dělati. Chce tím úplně podvázati volnost jednání, a tu myslím, že chci-li někomu poroučet, pak mu musím také něco dát. A proto předpokládám, že vláda měla a může poroučet sanovaným bankám, ale ne záložnám, kterým dosud nic nedala.

Protože uznáváme, že předložená osnova zákona má ještě více sešněrovat život hospodářský, nemůžeme a nebudeme pro předloženou osnovu zákona hlasovati (Potlesk senátorů strany živnostenské.)

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan sen. Adolf Scholz.

Sen. Ad. Scholz (německy): Slavný senáte! Předložený zákon, obsahující předpisy o soutěži ve věcech peněžnictví a úpravu úrokové míry, můžeme jen vítati. Dlužno jen litovati že k takovémuto zákonu nedošlo již před deseti léty; neboť po tuto dobu bylo by se zabránilo mnohému neštěstí byly by se zachovaly miliardové hodnoty. Pozorujeme-li všechny peněžní ústavy, vidíme, že venkovské raiffeisenky venkovské spořitelny a městské spořitelny odedávna dodnes se snažily, poskytovati úsporným vkladům největší bezpečnost. Při malém úrokovém rozpětí, při levné správě, která často je čestným úřadem, bylo těmto pokladnám možno opatřovati levné půjčky nuzným reelním uchazečům. Při svém solidním jednání nepřály také jakékoli reklamě.

To nebylo lze pozorovati u veškerých velkých bank. Jejich snaha nesla se spíše k tomu, aby účinnou reklamou pokud možno zatlačily zprvu jmenované ústavy, aby zachytily všechny peníze a aby pokud možno největším úrokovým rozpětím nabyly obrovských zisků. Toto jednání hraničí na nekalou soutěž. V poválečné době nalezly pro své cíle obzvláště příznivé pole. Nedostatek a hlad po hotových tovarech pohnuly veškerý průmysl, aby činnost nejen plně zahájil, nýbrž také ještě značně rozšířil. Potřebný provozovací kapitál jim velkobanky s největší ochotou poskytovaly, ba často vnucovaly. Dokud zde byla potřeba zboží, dokud světový trh nebyl přesycen, bylo průmyslu také možno platiti i tyto obrovsky vysoké úroky, obrovské zisky shrabovaly velké banky. Celá armáda úředníků byla přijata. Ředitelé dostávali platy mnoha set tisíců, dividendy mnoha milionů nebyly zvláštností. Bankovní paláce, připomínající tisíc a jednu noc, řadily se k sobě na nejživějších třídách všech velkých měst. Začaly se i v nejmenších hnízdech zřizovati bankovní filiálky. Při nejlepší mechanisaci a racionalisaci v našem průmyslu netrvalo to dlouho, nedostatek zboží přestal, světový trh byl nejen přesycen, nýbrž byl zde obrovský sklad všeho druhu zboží.

Když následkem odbytové krise mnohé továrny nemohly více dostáti svým závazkům oproti bankám, byly tyto podniky příslušnými bankami převzaty. Postup státu při vyvlastňování pudy nalezl tedy ve velkobankách nejhorlivější napodobitele, ba banky snažily se pozemkový úřad při vyvlastňování ještě předstihnouti. Na jedné straně začal stát parcelovati velké podniky, na druhé straně dál se pravý opak; neboť velkobanky pohlcují jeden tovární podnik za druhým, soustředí je v jedné ruce. Tím úplně opouštějí své vlastní určení, fungovati totiž jako místo pro vyrovnávání peněz; vždyť velkobanky jakožto spolumajitelé staly se dnes vůdci a správci všech průmyslových koncernů a trustů. Dnešní převaha velkobank je výstřelkem zvrhlého kapitalismu, který se nesmí déle trpěti.

Vidíme také, že svého dominujícího postavení nevyužívají k blahu a prospěchu všeobecnosti, nýbrž že jejich jednání nabylo forem, které předstihují nejtemnější doby středověku. Poskytováním nadměrných úvěrů, rozšiřováním průmyslu, kterého je beztoho o 50% příliš mnoho, přitáhly posledního zemědělského dělníka do města, nesou vin u na přesycení pracovního trhu a na velké nynější armádě nezaměstnaných. Jak strašlivé následky může míti soustředění průmyslu v jedné ruce nejen pro obyvatele státu, nýbrž také pro stát samotný, vidíme nejlépe na zoufalé situaci vídeňského úvěrního ústavu.

Právě tak jako tam měl také u nás stát v okamžiku, kdy se situace stala kritickou, přispěti vždy novými peněžitými prostředky k sanaci bank. To mne vede k tomu, abych zde výslovně konstatoval, že jakoukoli vinu na nynější neblahé situaci bank musí si banky většinou připsati samy, poněvadž překročily meze své působnosti, pouštěly se do obchodů do kterých jim nic nebylo. Roztrpčení nad vysokými platy vedoucích ředitelů bylo tak všeobecné, z duše lidu vycházející, že vláda na to musila reagovati. Loňským bankovním zákonem byly odstraněny alespoň největší zlořády, ředitelům a členům správních rad uloženy k jejich právům také povinnosti.

Jestliže se zasazujeme o tuto osnovu zákona musíme žádati, aby vláda pečovala také o to aby stanovila stejnoměrnou úrokovou službu. Úroková míra z vkladů musila by v raiffeisenkách, všech venkovských záložnách, spořitelnách a bankách býti stejně vysoká. Nemůžeme za žádných okolností strpěti, aby bankám přiznáno bylo právo platiti vkladatelům vyšší úroky nežli ostatním peněžním ústavům. Pro takovouto různost přicházejí vklady většinou tam, kde jest úroková míra vyšší, bez rozdílu na bezpečnost peněžního ústavu. Neblahá situace zemědělství vyžaduje, aby každý přebytečný haléř ze zemědělství výhradně zase sloužil dobru zemědělství. Kdyby tomu bylo jinak, viděli bychom, že by velkobanky dostávaly od venkovských vkladatelů peníze, venkovské peněžní ústavy, aby vyhověly svým uchazečům o půjčku, musily by si peníze vypůjčovati zase od velkobank. Ano, můžeme dnes konstatovati, že by tento postup nejen přišel, nýbrž že vlastně již je zde. Následkem obrovského nedostatku peněz v zemědělství jsou zemědělské družstevní ústřední svazy již dnes nuceny vypůjčovati si těžké miliony od bank na vysoký úrok. Právě tímto zákonem je dána možnost vyrovnati tuto nespravedlnost stejně vysokou úrokovou mírou z vkladů, zabezpečiti zemědělství jeho peníze.

Na druhé straně uznáváme, že bankám bude nutno stanoviti trochu vyšší úrokovou míru z půjček. Ale nikoli snad proto, aby hradily svůj větší náklad, svou vyšší režii. Zde mělo by se naléhati na krajní spořivost, na největší skromnost. Vyšší úrokové míry z půjček potřebují, poněvadž uznáváme, že mnohé jejich lehkověrně poskytnuté půjčky staly se dubiosními, nedobytnými, že musí míti možnost to vyrovnati, aby státu nepřipadly znovu na obtíž.

Všichni dlužníci očekávají od tohoto zákona vydatné snížení celé úrokové míry. V tom se jejich oprávněným nadějím bohužel nebude moci úplně vyhověti. Dnešní veliký nedostatek peněz má svou příčinu v tom, že se obrovské množství peněz thesauruje, odnímá oběhu, schovává doma anebo uchovává v bankách v záloze. To by se pak ještě mnohem více zhoršilo. Vklady by se pak většinou vybraly, když zúročení nedává žádného zisku, celý peněžní trh by se zastavil.

Tímto zákonem se tudíž doufajícímu zemědělství nikterak neposlouží. Žádáme proto, aby vláda co nejdříve splnila slib, vyjádřený ústy pana ministerského předsedy Malypetra, a aby předložila k projednávání osnovu zákona, kterou se veškerému zemědělství poskytuje 3%ní hypotekární úvěr. Jak naléhavým je tento požadavek, vidíme nejlépe z toho, že se dnes exekutivně prodávají nikoli již jednotlivé selské usedlosti, nýbrž již celé selské vesnice.

Až do té doby, kdy tento zákon stane se skutkem, žádáme, aby Národní banka byla poukázána, aby z peněz, oběhu odňatých a nyní ladem ležících, dala k disposici zemědělským družstevním svazům a venkovským peněžním ústavům jednu miliardu na 2%ní zúročení. Stát sám neměl by z toho škody, nýbrž užitek, poněvadž peníze dnes úplně ladem ležící by měly za následek nejen mírné zúročení, nýbrž, což dlužno ještě mnohem výše ceniti, oživení úplně pokleslého pracovního trhu, zmenšení nezaměstnanosti. Nedejte se klamati klidem, který zdánlivě panuje v zemědělství. Chcete-li situaci správně pochopiti, jděte ven do jednotlivých obcí, uvidíte, že je to klid před bouří. Jsou tomu plná čtyři léta, kdy zemědělství tohoto státu je nuceno veškeré své výrobky prodávati pod výrobní cenou. Ačkoli si ukládalo krajní skromnost ve výživě a oděvu, na druhé straně všechny síly napínalo, aby svůj podnik zvelebilo a zlepšilo, vzrostl stav jeho dluhů tak, že naše zemědělství je dvojnásobně tak zadluženo jako zemědělství německé říše. Obě zdejší agrární strany podnikly všechno na zlepšení situace.

Neustále poukazováno bylo na naši tíseň. Dělnictvo v největších průmyslových zemích projevilo pro tamní zemědělce všude více porozumění, nežli u nás. Hříšně byla nám odpírána jakákoli potřebná ochrana našich výrobků. Dnes není to jednotlivec, nýbrž veškeré zemědělství sníženo bylo na otroka kapitalismu. Jestliže již před staletími duševně na nejhlubším stupni se nalézající rolnictvo se postavilo na obranu proti zotročení, bude vysoce vzdělaný selský stav, o tom buďte ubezpečeni, jednomyslně státi při sobě, kdyby se přikročilo k tomu, vyháněti ho z jeho domu a dvorce.

Žádám proto ještě jednou slavnou vládu, dříve nežli dojde v zemědělství ke krajnímu, aby k mým požadavkům, které jsem jménem své celé strany vyslovil, co nejdříve vzala zřetel a je provedla. (Potlesk.)