Předseda (zvoní): Byl podán návrh sen. Foita a spol.

Prosím o jeho přečtení.

Tajemník senátu dr. Šafařovič (čte):

Návrh sen. Foita, Havleny, dr. Kloudy, dr. Reyla, dr. Hellera, Kahlera, Votruby a spol.

Podepsaní navrhují, aby rozprava o dnešním prohlášení pana ministra financí sloučena byla s projednáváním rozpočtu na r. 1933 v plenu senátu.

Předseda: Kdo s tímto návrhem souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh tento byl schválen.

Budeme projednávati denní pořad, a to především

Zpravodajem je pan sen. Kianička. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Kianička: Slávny senát! Zpráva výboru imunitného k žiadosti krajského súdu v Prahe zo dňa 7. januára 1930, č. j. Nt XIX. 2/30, aby bol daný súhlas k trestnému stíhaniu sen. Tichiho pre prečin proti bezpečnosti cti spáchaný tiskom (č. 314/1930 preds.).

Skutková podstata: Súkromný žalobca Hans Wagner, poslanec N. S., Lechovice u Znojma, podal u krajského trestného súdu v Prahe návrh, aby proti sen. Tichimu bolo zavedené trestné riadenie pre uvedený prečin, ktorý podľa jeho tvrdenia spáchal tým, že vo svojom článku pod nadpisom: "Wahllügen des ehemaligen Abg. Wagner" v časopise "Sudetendeutsche Gewerbe- und Handelszeitung, Hauptorgan der deutschen Gewerbepartei, Wirtschaftspartei des sudetendeutschen Mittelstandes" č. 86 zo dňa 26. októbra 1929, dotknul sa jeho cti výroky, v tomto článku uvedenými:

"Der frühere Abgeordnete Wagner des Bundes der Landwirte erzählt in seinen Wählerversammlungen, daß der Bund der Landwirte das Wahlbündnis mit der Deutschen Gewerbepartei deshalb abgelehnt habe, weil die Gewerbepartei dem Bund der Landwirte die Kosten der letzten Wahl immer noch schulde.

Ich erkläre bei voller Verantwortung, daß diese Behauptung des Abg. Wagner nichts anderes ist, als eine bewußte und schamlose Lüge und Verleumdung.

Es ist tief bedauerlich, daß der Listenführer des Bundes der Landwirte und Arbeits- und Wirtschaftsgemeinschaft in Südmähren auf solch niedrige Art auf Wählerfang ausgeht."

Návrh: Imunitný výbor uváživši všetky okolnosti pôvodné navrhuje, aby senát nedal svolenie k trestnému stíhaniu sen. Tichiho, lebo obsahom článku nechcel senátor Tichi poslanca Wagnera uraziť. Bola to výlučne kritika volebnej agitácie pána poslanca Wagnera, ktorý nemal ujednanie medzi sväzom roľníkov a pracovného a hospodárskeho spol. na južnej Morave s nemeckou stranou živnostenskou rozhlasovať na verejnej schôdzi voličov.

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno. Budeme hlasovati.

Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby nebylo dáno svolení k trestnímu stíhání sen. Tichiho, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru imunitního se přijímá.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž je:

Zpravodajem je pan sen. Berkovec, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. Berkovec: Slavný senáte! Zpráva imunitního výboru o žádosti krajského soudu v Užhorodě ze dne 9. července 1932, č. j. Nt 18/32-2, za souhlas k stíhání sen. Lokoty pro podezření ze zločinu podle §u 15, č. 3 zákona na ochranu republiky.

Skutková podstata.

Podle četnické relace Zemského četnického velitelství v Užhorodě ze dne 2. května 1932, č. j. 81, dopustil se sen. Ivan Lokota toho, že dne 17. dubna 1932 veřejně mluvil před shromážděním asi 20 osob před obecním úřadem v Tiché, kde mezi jiným prohlásil toto:

"Tovaryši, bojujte proti vládě a četníkům, směle se jim postavte do očí a nebojte se jich. Budete-li smělí, dají četníci své pušky dětem. Jakmile převezmeme vládu, zavřeme do arestu všechny četníky i celou vládu. Rusko nám pomůže, neboť je 160 krát větší než Československá republika. Četníků se není potřebí báti, budeme je řezati a zabíjeti a oni, když jdou spát, nevědí, zda do rána, než se probudí, jim nevezmeme pušky. Nemusíme se báti, vezmeme vládu, budeme panovati a všechno bude v našich rukou."

Tím podněcoval ke zločinu úkladů o republiku podle §u 1 zákona z 19. března 1923, čís. 50 Sb. z. a n., totiž k násilné změně ústavy republiky Československé, pokud jde o její demokraticko-republikánskou formu, a dopustil se tím zločinu výzvy k trestným činům podle §u 15, č. 3. zákona ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n.

A proto imunitní výbor senátu N. S. navrhuje, aby sen. Lokota byl pro uvedené výroky k trestnímu stíhání vydán.

Předseda (zvoní): Zahajuji rozpravu. Ke slovu se přihlásila pí. sen. Hajníková. Dávám jí slovo.

Sen. Hajníková: Vážený senáte! Nevěděla jsem, pro jaký paragraf má býti vydán kol. Lokota. Teď teprve slyším, že dělal výzvy k dělníkům, aby se nebáli, aby šli a řezali četníky. Já dnes s tohoto místa protestuji proti hrubému a brutálnímu zásahu státní moci proti bezbrannému dělnictvu. Přicházím s demonstrace hladovějících nezaměstnaných z Kladenska. Na Kladně hned v pondělí bez jakékoli přípravy shromáždilo se asi 200, možná 180 nezaměstnaných dělníků, kteří žádali již v sobotu mléčenky a nedostali je. Šli tedy v pondělí na obecní úřad. Nebyli jsme uvědoměni o jejich shlukování. (Smích u senátorů strany agrární.) Pánové, to není k smíchu. Teprve, když policie zasáhla se svými obušky mezi nezaměstnané, bylo do sekretariátu komunistické strany telefonováno z redakce "Svobody", aby, je-li někdo přítomen, došel a zabránil možnému krveprolití.

To se odehrálo v pondělí tohoto týdne v ranních hodinách. Nezaměstnané jsme uklidnili. Šli jsme s tajemníkem Teslou na okresní úřad k panu hejtmanovi, kde jsme žádali vydání mléčenek pro nezaměstnané. Pan policejní komisař jménem pana hejtmana řekl, že sice okamžitě mléčenky nemá, ale slíbil, že určitě ve čtvrtek je dostane, aby nezaměstnaní šli si vyjednati k obchodníkům mlékem prodání mléka pro své rodiny a že ve čtvrtek bude mléčenkami výdaj uhrazen.

Nezaměstnaní se klidně rozešli do svých domovů, ač jich byla řada policajtskými obušky zbita. Šli ke svým mlékařům, kteří odepřeli mléko vydati. Dnes tedy shromáždili se znovu na náměstí a šli na okresní úřad, kde chtěli intervenovati za vydání písemného příkazu obchodníkům mlékem, aby jim bylo mléko vydáno. Okamžitě byla zalarmována celá pohotovost z Kladenska, a aby pánové ještě provokovali, projížděla auta naplněná vojskem po náměstí a po hlavních ulicích kladenských. Kladenští policajti užili velmi brutálním způsobem svých obušků. Řada žen a hochů 18, 20, 26-letých byla ztlučena. Akce došla tak daleko, že pekařský učeň, který nesl z obchodu, z prodejny svého šéfa chléb do jiné prodejny, byl poražen na zem a na zemi do něho bylo bušeno. 14-letý hoch, který se prokazoval legitimací, že jde do učení, byl poražen a na zemi dvěma policisty bylo do něho bušeno. Vyslali jsme tajemníka Průmyslového svazu horníků k okresnímu hejtmanovi, aby tam žádal za odvolání policie. To se nestalo, ale bylo nám povoleno, abychom dělnictvo zavedli do místností k Hurtovým a tam abychom mu sdělili, že deputace nezaměstnaných se přijme v sobotu. Pánové, ti hladovějící lidé měli čekati až do soboty! Pánové necítí s těmi hladovějícími, posílají na ně policajty s obušky! Pánové je provokují a potom, dojde-li ke krveprolití, vydávají se ti, kteří se postaví v čelo takové demonstrace, soudu za to, že chránili nezaměstnané, ne snad před úřady, ale před krveprolitím.

Vzpomínám si, pánové, že před kladenskými volbami byl předseda našeho senátu pan dr. Soukup na schůzi dělníků v Kladně v Lidovém domě. On je svědkem, jak vtrhla kladenská policie do budovy, a dělníky, kteří nic nedělali - jak jsem byla informována - vyvedla. Pan předseda tehdy prohlásil, že bude protestovati proti takovému zásahu policie. A já dnes činím totéž. Protestuji proti tomu, aby úřady, které mají míti dohled nad klidem a pořádkem, klid a pořádek rušily.

Pánové na okresních úřadech a také mnohý z vás zde přítomných vytýkáte komunistům, že připravují takové demonstrace. Pánové, pokud by byly takové demonstrace připravovány, bylo by dobře pro vás a pro všechny, kteří ještě dnešní řád chrání. Ale běda, převalí-li se nám řady hladovějících dělníků přes naše organisování! Pak bychom zde tak klidně neseděli, pak bychom tu nerozhodovali o tom, má-li býti či nemá-li býti vydán ten, který možná zabránil velkému krveprolití. Věří tomu někdo, že by myslící člověk mohl bezbranné, vyhladovělé dělníky podněcovati proti tlupě po zuby ozbrojených četníků? Je to materiál pro myslící lidi? A my zde máme schvalovati vydání sen. Lokoty za to, že takovéto - promiňte mi ten výraz - nesmysly jsou nám předkládány k odhlasování?

Chtěla bych s tohoto místa nejenom protestovati proti zásahu policie, ale volati do celé naší vlasti, do té vlasti, která nedovede anebo snad nechce dáti chleba hladovějícím, do celé té vlasti: Do bojovné fronty nejenom mužové, nýbrž i ženy postaviti se vedle svých mužů, jíti jako jedna zeď, jako jedno těleso. Nejsou to, pánové, fráze, je to poctivá výzva od ženy, která ten tvrdý těžký život prodělává celý svůj život, která zná bídu a hlad, která ví, co jsou to policejní pendreky, která i dnes je okusila při té chvíli, když zamezovala hroznému teroru. U policisty neplatí imunita, žádná legitimace senátorská, on prostě řekne: Na to vám... Není možno zde v tak slavném shromáždění pronésti to slovo, které si dovolil říci dnes onen policista.

Pánové, nám se podařilo několik těch mužů zjistiti. Byl to v prvé řadě, který si nejbrutálněji počínal, pan policista Hrabák, byl to policista č. 52, 53, byl to policejní inspektor Kimlička a byl to také dr. Ženíšek, policejní komisař, který byl velitelem celé té policajtské pohotovosti.

Já tedy znovu volám dnes ženy i muže do pohotovosti. Otázka nezaměstnaných není jen otázkou specielně jejich, je to otázka celé pracující třídy a záleží na všech, bude-li tento systém dále pokračovat, jak se dodnes vyvíjí.

Dnes odehrává se takováhle demonstrace v Kladně, včera byla jinde, zítra bude zase jinde. Den ze dne vidíte nespokojenost, den ze dne vidíte rostoucí revoltu po celé naší republice. Proč, pánové? Komunistická strana vydala heslo: Vzíti bohatým a dáti chudým. Pan ministr zde povídal něco o rozpočtu. Je možno, abychom s takovým rozpočtem byli spokojeni: Bohatým dávati, chudým bráti? Ne, pánové, nás si zvolili dělníci, nás si zvolila pracující třída, abychom je zde zastávali, a byli bychom špatnými jejich zástupci, kdybychom měli mlčky přihlížeti k tomu, co se v naší republice dnes děje.

My musíme i s tohoto místa ukázati, že jsme nezapomněli, proč nás volili, my musíme i s tohoto místa ukázati, že jsme skutečnými zástupci pracující třídy a že nejsme těmi, za které nás ovšem ne zástupci strany komunistické, ale ti druzí, ti pracující dnes počítají. Vy víte, jak pracující třída dnes se dívá na zákonodárné sbory. Před zákonem prý má míti každý občan Československé republiky úctu. Pánové, vždyť my sami tu úctu mezi občanstvem podkopáváme! Může míti občan úctu před zákonem, který béře chudému a dává bohatému? Říká se: Není peněz ve státní pokladně, v zemi nejsou peníze, na okresech není peněz, v obcích není peněz a legie nezaměstnaných hynou hladem. Jsou peníze, je dost peněz, jenom je správně rozděliti, a to je v moci naší, abychom se o to postarali, aby byly tak rozděleny, abychom došli k tomu, co nám bylo slibováno v osmnáctém roce po utvoření naší demokratické republiky: "Nebude pánů, nebude žebráků. Z děl naděláme pluhů." To nám bylo tehdy slibováno a na nás je, abychom se postarali, aby tyto sliby byly splněny. (Potlesk senátorů strany komunistické.)

Předseda: Rozprava je skončena, budeme hlasovat.

Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby bylo dáno svolení k trestnímu stíhání sen. Lokoty, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru imunitního se přijímá. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Projednáme nyní:

Navrhuji, aby této žádosti poslanecké sněmovny bylo vyhověno.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh se schvaluje, a senát prodloužil poslanecké sněmovně lhůtu danou §em 43 úst. listiny o 3 měsíce.

Tím je pořad schůze vyřízen.

Oznamuji, že

do výboru rozpočtového za sen dr. Havelku nastupuje sen. Stodola,

do výboru branného za sen. Klofáče sen. Šolc.

Navrhuji aby se příští schůze konala za 5 minut po této za účelem

Námitky nejsou. (Nebyly.)

Končím schůzi.