I když k nynějším poměrům na našich železnicích zaujímáme různé stanovisko, jsme nakonec za jedno v tom, kdo musí platiti schodek železnic. Přece zase jen poplatníci, malí poplatníci, není-li pravda, a my nemáme tudíž žádného zájmu na tom, aby obnos, který železnicím na příjmech uniká, plynul do kapes velkých podnikatelů, kdežto železnice zůstávají pasivní a pak musí býti sanovány ze všeobecných daňových peněz. Je tedy na čase, aby obrovské zisky velkých podniků, pokud jsou neoprávněny, byly zmenšeny a převedeny tam, kam patří. Dráha vybírá za každý kus zboží dopravní daň a odvádí ji státu. U auto-dopravních podniků tomu tak není, tam ztrácí stát nejen dopravní daň, nýbrž také obchod, dopravu. Nemáme příčiny schvalovati dosavadní stav, kdy výtěžek dopravy plyne do kapes velkých podnikatelů, na druhé straně však veřejnost je nucena hraditi schodek.

Také poměry v koncesích autodopravy jsou tak nemožné, že dále trvati nemohou. Kdyby se zde opakovalo to, co resorty sdělily, jak tyto podniky pro osobní dopravu autobusovou podvádějí stát o stanovenou dopravní daň a jakých machinací se používá k tomu, aby stát byl podveden také o ostatní daně, pak musíme dospěti k názoru, že zde bylo nutno zjednati pořádek. Jestliže stát v mnohých případech nedostane daň z jízdních lístků, jestliže takovéto podniky zůstávají dlužný také ještě daně až 100.000 Kč a. jestliže se pak, jakmile stát po tom sáhne, řekne, že sahá do prázdna, poněvadž autobus zcela jednoduše jest ještě vlastnictvím továrny, ježto dosud není zaplacen, a ten, kdo podnik vede, přece ničeho nemá, pak nutno zjednati pořádek. V mnohých případech se také stává, že nastane náhle změna ve firmě a stát přijde o všechno. Více nežli pořádek nechceme, nemáme v úmyslu, aby tímto zákonem poškozen byl malý podnikatel autobusu, ale máme zájem na tom, aby v těchto věcech byl zjednán pořádek.

Daňové sazby byly ve všech případech velice sníženy. Co uvedl pan sen. Wenzel, že sazba pro zahraniční auta činila původně 8 korun a snížena byla na polovinu, je správné, rovněž tak sníženy byly daňové sazby pro podniky dopravy nákladů a paušalovaná daň pro nájemní autodrožky. Sazby jsou nyní takové, že lze říci, že je možno při dobré vůli je platiti vzhledem ke skutečnosti, že následkem velké hospodářské krise nutno daňově technicky pokud možno postihnouti veškeré hospodářství, pokud toho jest ještě schopno.

Co se týče jazykové otázky, řekl jsem již, že tento zákon také pro jazyková ustanovení nebyl pro nás přijatelný. I když se shoduji s názorem oposice v této otázce, že podniky po našem mínění, i když jsou koncesované, jsou soukromými podniky a že nelze jim tudíž vnucovati jazyková ustanovení, musím bohužel říci, že podle všeobecného názoru většinových stran nebylo možno to odstraniti. Vychází se ze stanoviska, že je to státní autobusová doprava, i když se nalézá v soukromé ruce, že žide nutno zachovávati podmínky, 'které se vyžadují ve státě, jenž má jazykový zákon. Uvážíte-li, že pod jazyková ustanovení původně spadala také každá nájemní autodrožka a rovněž všechny podniky pro dopravu nákladů, a srovnáte-li s tím nynější znění zákona, musíte doznati, že je to obrovský rozdíl. Také odstavec 2 v § 12, který mluví o jazykových ustanoveních, stanoví, že tam, kde je 20 %ní menšina, lze přijímati jen lidi, kteří rozumějí jazyku této menšiny. Nemůže tedy v této příčině dojíti k tomu, co uváděl kolega Böhr, aby se přijímali lidé, jako 11 financí, četnictva a pošty, kteří nerozumějí slova německy. V této příčině musí zřízenec nebo zaměstnanec dopravního podniku ovládati jazyk menšiny, aby mohl vyhověti a obecenstvo obsloužiti. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Naši lidé musí také mluviti česky!) Věc se nesmí bráti tak, že zde může vládnouti taková přísnost, jak se to obyčejně dělá při jazykových zkouškách u dráhy, smí se položiti jen řada otázek, které se ustanoví v nařízení, aby dotyční ve styku s obecenstvem vystačili, nebude také zkoušeti žádný státní učitel, nýbrž bude zvolen způsob, který je také pro nás možný. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Ale praxe!) Nad praxí budeme musit bdíti, vy i my, ale my nemůžeme říci více. než jak znělo ujednání v této příčině.

Nespravedlivou jest jistě výtka, že se zákon dělal povrchně. Snad čas ve výboru byl příliš krátký, ale že se tak děje, není naše vína, a my nemůžeme ničeho za to. že parlamentární pořádek to přináší tak s sebou, že výbory pracují v této formě.

Podali jsme také resoluci, dnes teprve, není ještě tištěna a žádáme v ní jistou záruku stran ochrany dělníků. Máme u nás zákon o osmihodinové době pracovní, kterého podle názoru některých většinových stran nelze dobře použíti pro automobilní dopravu. Víme však ze zkušenosti, že mnozí zaměstnavatelé přemáhají prací šoféry tak, že z toho vzniká určité nebezpečí pro bezpečnost a život dopravovaných osob. Příčinou neštěstí ve Špindlerově mlýně, byly také takovéto okolnosti. Nejostřejším trestním ustanovením za přestoupení zákona jest odnětí koncese, ale to se nevztáhli je na tuto dobu služby. Tak může se v praxi podnikatel proviniti desetkrát proti zákonu, potřebuje však přece býti odsouzen jen k peněžnímu trestu, který není v žádném poměru k jeho provinění. Tomu chceme odpomoci a proto jsme podali resoluci. ve které se vláda vybízí, aby do očekávaného automobilního zákona pojato bylo ustanovení, že podnikatelé nesmějí přepínati pracovní síly svých, zaměstnanců tak, aby z toho vznikalo nebezpečí pro bezpečnost a život svěřených osob a že v případě opětování může býti také odňata koncese. Myslím, že s tímto názorem budete všichni souhlasiti.

Že zákon bude míti velmi nepříznivé účinky, toho příčinou je především to, že přichází příliš pozdě. Jinak by zlo nebylo tak veliké. Při jednání mluvilo se také o tom. že pojistné sumy. stanovené v zákoně, jsou tak vysoké, že majitelé aut a drožek mají platiti pojišťovnám příliš vysoké prémie. Nevím, zda zpravodaj mluvil o tomto bodě. Chtěl bych sděliti, že nařízením budou stanoveny nižší sazby, nežli jaké jsou v předloze. V osnově zákona jsou uvedeny jen nejvyšší sazby, v nařízení však stanoveny budou tyto sazby: motocykly 100.000 místo 150.000, automobily 200.000 místo 550.000, autobusy do 25 sedadel 400.000, přes 25 sedadel 600.000 místo dřívějších 800.000 Kč. To je pro cel v pojistný případ; pro úraz jedné osoby bude nejvyšší suma činiti 50.000 Kč místo 100.000 Kč.

Myslím tedy, že můžeme s klidným svědomím hlasovati pro zákon, že slabiny zákona jsou podmíněny nynějšími nepříznivými hospodářskými poměry. Myslím, že možno s klidným svědomím přistoupiti ke snížení nespravedlivých zisků, jež jednotlivé podniky mají na úkor veřejnosti, a zákon má tento účel. Nic nespomůže, těžko bude jednou v této síni moci býti přijat zákon, který by všem vyhověl, bude vždy některý stav, který bude proti tomu. Předkládáme-li cestou kompromisu zákon, který se snaží všem zájmům pokud možno vyjíti vstříc, máme za to, že splní svůj účel.

Kritisuje-li se, že koncese znějí jen na 15 let a že potom stát a železnice mají přednostní právo, pak v tom ještě není takové nebezpečí, jak to uváděli různí řečníci. § 22, proti kterému se obracel kolega Böhr, vztahuje se jen na nové koncese, nikoli na staré. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Po 15 letech budou všechny koncese vyřízeny!) Pochybuji, že železnice vůbec budou míti nějaký zájem na tom, aby dostaly tyto koncese. To je opatření bezpečnosti, kterého bylo potřebí již proto, poněvadž se neví, zda se během těch 15 let koncesionář nedopustí věcí, které podle zákona nelze stihati, které však podmínkám koncese neodpovídají. Musí zde býti možnost ne-udíleti mu již více koncesi v takovémto případě. Možná že někdy půjde také o jiné důvody, v ohledu národnostním, tu budeme se musit proti tomu, pokud to jde, chrániti, tomu nelze žádným zákonem zabrániti.

Konstatuji, že oposiční řečníci všeobecně uznávali, že práce jim předložená jest jiná než jindy, omezili se na to, aby všeobecně vysvětlili škody, které by po jejich názoru mohly povstati, a vyvarovali se toho, obviňovati německé vládní sírany, že učinily něco, co by se jim mohlo přičítati za hřích. Kolega Eichhorn mluvil o vojenském rozpočtu. Jeho názor je třeba správný, ale nemáme viny na tom. že máme militarismus, tu by kolega Eichhorn učinil lépe, kdyby se obrátil na české soudruhy svého stavil. Také jeho obava, že se personál státních autobusů nebude moci dorozuměti s německým obyvatelstvem, je nyní bezpředmětná, poněvadž druhý odstavec § 12 stanoví, že personál musí ovládati jazyk menšiny více než 20 % tak dalece, aby při dopravě s tím vystačil. Jestliže kolega Böhr není srozuměn s § 12, pak můžeme říci, že my také nejsme srozuměni, nepatří sem, ale my jsme ho tam nedali. Ale když již tam jest, pak prosadili jsme znění, které je snesitelné. Ubezpečuji vás, kdyby byla všenárodní koalice, nebylo by se ničeho změnilo na úvodním znění a nevím, jak by to bylo opadlo, kdyby tam na našem místě byla seděla některá občanská německá strana. Viděli jsme bohužel u zákonů občanského bloku, jak to chodilo. Kolegu Böhra chtěl bych také opraviti, že není správné, že železnice používají nesmíšeného benzinu, neboť používaly již před zákonem o míšení benzinu míšeného paliva, a to směsi benzinu a dynalkolu, která se většinou skládá z lihu. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Ale v zákoně o míšení je železnice vyjmuta!) Proto, poněvadž již z jiných důvodů užívá směsi, ale tato směs je kvalitativně ještě horší, nežli jakou máme nyní.

Myslím, že jsem tak asi řekl všechno, co bylo říci k zákonu. My, kteří jsme na počátku, když předloha k nám došla, prohlašovali ji za nepřijatelnou, pravíme, že po těchto dosti obsažných a svědomitých změnách nejen v ohledu technickém, nýbrž také v ohledu, finančním, jakož i vzhledem k nynějším poměrům v našem dopravnictví, které takto dále zůstati nemohou, s klidným svědomím můžeme hlasovati pro tento zákon. (Potlesk.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Slovo má pan sen. Thoř.

Sen. Thoř: Vážený senáte! Jsem nucen opakovati, co jsem, řekl včera v rozpočtovém výboru, že jsem si vědom, že každé slovo, každá rada, každý návrh bude zamítnut, když se koalice dohodla o novém zákoně, resp. úpravě.dosavadního zákona. Z toho důvodu se také nebudu pouštěti do podrobností, nebudu kritisovati jednotlivá usnesení a jednotlivé paragrafy a chci se jen povšechně několika slovy zmíniti o předložené osnově.

Předem připomínám, že jsme očekávali, když koalice tak dlouho upravovala předloženou osnovu, že na ní bude ta úprava skutečně znatelná, že bude návrh zákona upraven tak, aby byl přijatelný, ne snad jen pro státní podniky, nýbrž pro všechny, také pro soukromé podnikatele. Proto mine překvapuje, když páni referenti říkají, že nynější předloha je dílem kompromisu. Jakého kompromisu, prosím? Kdo se smlouval? Jedině vládní většina. K poradě nebyla vzata ani oposice, ani autodopravci, ani autovýrobci, tedy prostě jen koalice a státní podniky. Tomu se říká kompromis. Pro mne to žádný kompromis není, a já se divím, že kompromis nebyl hledán právě v subkomisi, jež měla býti zvolena po návrhu rozpočtového výboru a v níž měly míti podíl jednak státní podniky a ministerstvo obchodu, jednak autodopravci a autovýrobci. To se ovšem, nestalo, vládní většina na to nepřistoupila, a v důsledku toho máme novou předlohu, která se nijakým způsobem neliší od původního zpracování. (Předseda dr Soukup ujímá se předsednictví.)

Vážení! Tak dlouho připravovaná a dlouho utajovaná osnova zákona o do-pravě motorovými vozidly byla předložena senátu k projednání. Toto přednostní právo bylo dáno senátu pravděpodobně jen z toho důvodu, že se vláda domnívala, že staří pánové v senátě ji bezmyšlenkovitě odhlasují, alby pak buď poslanecká sněmovna nebo i veřejnost se pozastavila nad nedokonalým projednáním, nebo nad nezpůsobilostí senátu. Jinak si nedovedeme vysvětliti spěch, s jakým bylo na senát působeno, aby osnovu tuto v pravém slova smyslu promrskal. 81 paragrafů, jež předložená osnova obsahuje, mělo býti projednáno v rozpočtovém výboru v několika minutách, aby hned pak v plenu byla celá osnova jako zákon přijata. Ne-byla tato osnova přikázána jiným výborům, kam svou povahou, náležela, a to výboru živnostenskému, technicko-dopravnímu, ústavně-právnímu a pak rozpočtovému, nýbrž byla přikázána pouze výboru rozpočtovému, který ji měl posouditi po stránce právní, živnostenské, technicko-dopravní a rozpočtové, měl ji prostě vyprat z jedné vody na čisto.

Snad se předpokládalo, že v rozpočtovém výboru jsou nemyslící lidé, a že celé to ohromné sousto spolkne bez jakýchkoli námitek. Avšak tato smělá domněnka narazila na značný odpor a můj návrh na odklad k poskytnutí času k prostudování předlohy nezůstal osamocen a následkem toho tato osnova rozvířila politický život do té míry, že koalice - kam byla osnova odkázána k nalezení kompromisu - zabývala se jí po několik dnů. Ale i tato doba ukázala se nedostatečnou.

Z toho lze poznati, jak důležitá tato osnova jest a jak lehkovážně měla býti podle vlády projednána. Chyba, jakož i vina všeho, spočívá na tajném sdělá-vání této osnovy, na jednostrannosti, protože ji zpracovávalo jedině ministerstvo železnic bez účasti jiných, kompetentů. Tak vážná, tak důležitá a tak hluboce zasahující předloha do hospodářského života měla Býti zpracována za spoluúčasti a za spolupomoci autodopravců a autovýrobců spolu s ministerstvem železnic, pošt a ministerstvem obchodu a nemělo ji zpracovávat a pod pokličkou udržovat pouze ministerstvo železnic.

Tento nový zákon nebude a nemůže se dotýkat pouze některých našich podniků státních, ale bude se dotýkat celého hospodářského života, a proto měli všichni zájemci o osnově nového zákona spolupracovati a spolurozhodovati a mohl býti zákon dnes přijat bez jakýchkoli obtíží. Na této předloze lze nejlépe pohnati tu naši vychvalovanou demokracii. Nikomu nic neříci, nikoho neinformovati, nikoho se nic neptati, ale všechny nezpůsobilým návrhem zákona překvapiti a usilovati o jeho přijetí. Tomu se, bohužel, u nás říká demokracie.

Koalice se radila několik dnů o upravení předložené osnovy, aby mohla býti přijata a domnívali jsme se, že osnova bude změněna právě ve své nejnebezpečnější části, živnostensko-právní. K určitým finančním obětem byli autodopravci ochotni, ale ovšem obětem, které by se rovnaly nynějším poměrům výdělkovým. Ale i když všichni uznáváme, a uznávají to i autodopravci, že je potřebí určité nápravy a úpravy v jízdě motorovými vozidly, nemůžeme souhlasiti s ustanovením, aby státní podniky, a to ministerstvo železnic a pošt, používaly výhradního práva na autodopravu, a byl zaveden tak státní dopravní monopol.

Proti tomu mluví nejen zájem o udržení soukromého podnikání, ale proti tomu mluví i zájem veřejnosti. Státní obhospodařování končilo až dosud téměř napořád se značnými schodky a skončí i při této dopravě. To nebude žádný obchodní podnik, to bude opětně úřad, který veřejnosti nevyhoví nikdy v takové míře, jako podniky soukromé, přinese státu jen další finanční ztrátu a poplatnictvu nové daňové zatížení. Co dnes obstarává jediný soukromý podnikatel, budou obstarávati při státním obhospodařování 3-4, a státní pokladna vedle ztráty daní a poplatků bude o to více zatížena. Stát by naopak měl v zájmu veřejnosti a v zájmu poplatnictva zbavit se všeho obhospodařování, čímž by získal jak po stránce mravní, tak i finanční.

Nespravedlivé jest finanční zatížení majitelů, motorových vozidel. Tak soukromý majitel nebude zatížen podle ujetých kilometrů, podle vykonaných cest a padle jich opotřebování. Je již dnes dosti firem, které dopravují své výrobky buď do svých filiálek anebo závodů jiných svými nákladními auty a kteří budou daleko méně zatížení než autodopravci, kteří budou po živnostensku tuto dopravu provozovat. Ale dnes je i mnoho majitelů.aut, kteří obchodují illegálně se zbožím; potkáváme téměř napořád motorová vozidla, naložena zbožím, jak v obcích a všech koutech státu prodávají a obchodují, aniž by platili daně a kde při nejmenším uniká daň z obratu. Dělají tak nekalou soutěž domácím daň platícím obchodníkům a budou ještě podle této osnovy osvobozeni od zvýšené daně, kterou tato osnova navrhuje. Tedy tento zákon bude vyráběti illegální obchodníky a bude tak příčinou zmenšených státních příjmů.

To je viditelný útok proti soukromým podnikatelům, útok na vyhlazení živnostnictva. Autodopravci podali rozumný návrh na úpravu dopravy motorovými vozidly, která by postihla každého spravedlivě. Nikomu by nenadržovala a nikomu nekřivdila. Vždyť každý živnostenský podnik je zatížen různými daněmi a přirážkami a platí již touto formou za živnostenské podnikání. Je proto nepochopitelné, že vládní strany tento krajně nespravedlivý návrh, jaký nám vláda předložila a jak se i koaliční strany na něm usnesly, přijímají. Což živnostnictvo nemá právo na svou existenci, nemá právo na život? Kam tlačí vláda těmito návrhy lid? Jak může posuzovat veřejnost takovýto postup? Je to nějaká spravedlnost, může tak vláda získat důvěru lidu?

Domněnka, že tento nový zákon má zachrániti železnice, napros'to je mylná, spočívá na mylných předpokladech. Dráhy se m asi snažit čeliti konkurenci rychlejší dopravou a přiměřenými cenami. Jen touto cestou dostanou se železnice, pokud je to za dnešních kritických hospodářských poměrů možné, z tísnivé situace, ale nedocílí toho předloženou osnovou. Dnešní vláda nese se myšlenkou omezovat co možno nejvíce soukromé podnikání, tedy myšlenkou jak nešťastnou, tak nebezpečnou, jejíž uskutečňování je krajním nebezpečím státu. Proto jako dobří příslušníci tohoto státu nemůžeme s taškovým postupem souhlasiti a jsme povinni proto proti každému takovému opatření, tedy i proti tomuto návrhu, který právě projednáváme, se postaviti. (Pochvala.)

Předseda (zvoní): Posledním řečníkem je pan sen. Sechtr. Uděluji mu slovo.

Sen. Sechtr: Vážený senáte! Při projednávání zákona o vozidlech je nutno předem poukázati na, chtěl bych říci, nectnost mnohých pánů řečníků, kteří jsou z koalice. Zde s této tribuny, když slyší nebo vidí na galerii současně lidi, kteří jsou na tom zúčastněni, vymlouvá se a neustále o sobě tvrdí, že on to byl, který se zasadil o zlepšení, ale že byl znásilněn a pod. a na konec prohlásí, že s čistým svědomím a vědomím bude hlasovati pro zákon. To je nemorálnost a tímto způsobem nesmí se páni členové z koalice schovávati za to, co provedli, nebo míní provésti. Odpovědnost musí umět nésti všichni a ne se schovávati jeden za druhého. To není správné stanovisko, které se, prosím, až dosud u nás zaujímalo. Buď jsem >pro< a budit vládní, anebo jsem >proti< a budu v oposici a nebudu odtud tvrditi něco jiného.

Vážený senáte! Dnes odehrává se totéž, jako se odehrávalo v době, když se stavěly železnice. Železnicím musil ustoupiti dovoz koňmi, povoznictví, poněvadž koňský potah byl proti železnicím liknavější, zdlouhavější. Byl to pokrok, ale já bych se dnes chtěl ptáti, zdali tenkráte ti lidé měli možnosti se brániti, poněvadž nebyli ve vládě, nevládli, a bez ohledu, zdali ztratí výdělek nebo ztratí-li existenci, tento pokrok železniční je vyřadil z jakéhokoli provozu.

A chtěl bych se dnes ptáti, zdali ustupuje železnice a míní ustoupiti pokroku automobilovému. Chtíti získat automobilový nebo provozní monopol vůbec není pokrokem, nýbrž zpátečnictvím. Buď jsem schopen konkurence a budu tu konkurenci prováděti a nebudu se schovávati za sílu a moc a vyřazovati toho, kdo je schopnější konkurence proti mé osobě. (Sen. Hubka: A Sechtr bude hlasovati proti!) Ať hlasuje, pro co chce pane kolego, ale není potřebí se schovávati za něco, co není pokrokem, avšak pokrokem to nazývati.

Vážení pánové! Zde je nutno se nad tou věcí zamysliti a podívati se, bude-li zlepšen provoz, až bude zaveden naň monopol. A mohu říci ze své vlastní zkušenosti, že to není pravda. Na př. je autobusová doprava z Kladna do Prahy. Pokud jezdil soukromý autobus, jezdil z Kladna přes Unhošť do Prahy a obecenstvo bylo neobyčejně spokojeno. Ten autobus se přizpůsoboval potřebě a žádosti obyvatelstva. Dnes, když ten soukromý autobus tam odtud byl vystrčen, vyřazen, musí se obecenstvo přizpůsobovati tomu autobusu, a ne ten autobus touni obecenstvu. A chce-li ten průvodčí nebo šofér zastaviti mimo stanici, je nebezpečí, že bude pokutován za to, že získal pasažéra a že ho mimo stanici naložil, je ještě trestán. To není pokrok, nýbrž zpátečnictví. A jestliže nebylo možno touto cestou získati důvěru obecenstva, chce se na to zavést monopol, a já velmi pochybuji, že zavedení monopolu bude ve prospěch provozu a obecenstva. Byl bych raději viděl to, co řekl kolega z oposice, živnostník, kdyby se byli ti autodopravci a automobilisté sešli se železniční správou a dohodli se spolu. Je veliká spousta případů, že je tam krásná linka autodopravy, tam, prosím, železniční správa nezavede autobus. Ale na druhé straně zase jsou případy, kde jen tak živoří, a taní okamžitě se zavede autodopravní spojka státní dráhy. Neměří se všude stejně. A mne to přivádí na myšlenku, že tyto společnosti mají ve svém středu neobyčejně vlivné lidi, kteří mají také dalekosahající prsty a jsou potom chráněni, aby je odtamtud státní autobusy nevystrčily.

Žádal jsem správu státní autobusové linky, aby doprava autobusová z Kladna do Prahy přes Unhošť byla zdržena o 10 minut, aby děti, chodící z naší obce do měšťanské školy, mohly býti dobrodiní tohoto provozu účastný. V Unhošti je totiž autobus ve 4 hodiny, školní vyučování ve 4 hodiny končí, žádal jsem tedy, aby odjezd autobusu byl zdržen o 10 minut. Bylo mi řečeno, aby děti, resp. školní vyučování se přizpůsobilo autobusu a ne, aby se autobus měl přizpůsobovati dětem. Kdyby tam jezdil autobus soukromý, ručím za to, že by se byl přizpůsobit.

Takových stesků a bolestí je obrovská spousta. A myslím, že po zavedení monopolu budou ještě větší, než jsou dnes. Proto tomu monopolu nevěřím, a bude jistě záhodno, abychom tuto osnovu, o které dnes jednáme, znovu novelisovali. Já myslím, že k tomu dojde. (Sen. Stejskalová: A budete pro to hlasovat?) Já nevím, jestli budeš hlasovat.

Předseda (zvoní): Přerušují schůzi na 5 minut.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Byly mně podány dostatečně podporované pozměňovací návrhy sen. Hakena, Mikulíčka a soudr., sen. dr Hilgenreinera a druhů, sen. Tichiho a druhů, sen. Eichhorna a druhů a resoluční návrh sen. Havleny, dr Hellera, dr Kloudy a druhů.

Prosím pana tajemníka senátu, aby tyto návrhy přečetl.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

1. Návrh sen. Hakena a soudr.:

Navrhuji, aby se přes vládní osnovu zákona o dopravě motorovými vozidly přešlo k dennímu pořádku.

2. Pozměňovací návrh sen. Hakena a soudr.:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1. Doprava osob nebo nákladů, ať pravidelná.nebo nepravidelná, provozovaná po živnostensku motorovými vozidly, jest živností, pro kterou je nutným průkaz způsobilosti ve smyslu předpisů živnostenského zákona a živn. řádu.

§ 2. (1) Živnostenský lisí pro dopravu osob nebo nákladů motorovými vozidly může býti vydán jen osobám vyhovujícím těmto podmínkám:

a) osobní spolehlivost co do provozu této živnosti;

b) odborná způsobilost (vyučení řemeslu kovodělnému, prokázané výučním listem);

c) nejméně 3letá praxe řidičská;

d) dosažení věku alespoň 26 let;

e) státní občanství republiky Československé a bydliště v tuzemsku.

(2) Veřejným komanditním a akciovým společnostem může býti živnostenský list vydán jen v tom případě, jestliže všichni jejich společníci vyhovují ustanovením tohoto paragrafu uvedeným v odst. 1.

§ 3. Provozovatel živnosti je povinen k zajištění svých závazků, plynoucích z odpovědnosti z provozu motorových vozidel, používaných v této živnosti, sjednati pojištění u některé pojišťovny, připuštěné ku provozování obchodů v republice Československé. Vláda určí nařízením výši pojistné částky pro každý druh motorových vozidel, která nesmí přesahovati:

a) pro úraz jedné osoby 100.000 Kč;

b) pro celou pojistnou příhodu; aa) u motorových kol 150.000 Kč, bb) u automobilů 350.000 Kč, cc) u autobusů 800.000 Kč;

c) pro věcné škody 50.000 Kč.

Pojištěním věcných škod rozumí se toliko pojištění proti škodám způsobeným na věcech mimo motorové vozidlo a na oděvu dopravovaných osob a na předmětech, které nosí při sobě, jakož i na jejich zavazadlech s osobními cestovními potřebami. Pojištění na částky vyšší jest přípustné. Vládním nařízením budou vydána bližší ustanovení o povinnostech provozovatele živnosti a pojišťoven obstarávajících toto pojištění.

Živnostenský list nesmí býti vydán, dokud žadatel neprokáže živnostenskému úřadu, že sjednal pojištění podle předešlého odstavce. Jestliže později jeho pojištění zanikne, jest povinen ihned zastaviti provoz a může jej znovu zahájiti teprve tehdy, jestliže prokáže, že sjednal nové pojištění.

Živnostenský úřad jest povinen kontrolovati, zdali pojišťovací smlouva je v platnosti.

§ 4. (1) Provozovatelé autodopravních živností, ať dopravy pravidelné nebo nepravidelné, osob nebo nákladů, jsou povinni uzavříti s organisacemi, zastupujícími řidiče automobilů z povolání, pevnou kolektivní smlouvu. Ve smlouvě musí býti stanovena pracovní doba podle zákona o 8-hodinné době pracovní, minimální mzdy, zaručena opatření proti změnám povětrnosti při výkonu řidičského povolání, právní ochrana řidičů, jakož i všechny ostatní povinnosti zaměstnavatelů, zaručující sociální postavení řidičů a tak současně i veřejnou bezpečnost.

U provozovatele, zaměstnávajícího přes 30 řidičů, bude podle zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 330 Sb. z. a n., zřízen závodní výbor. Zaměstnavatelé jsou povinni dbáti, aby u jejich dopravních podniků nebyla překročována ustanovení zákona o 8-hodinné době pracovní ze dne 19. prosince 1918. Nedodržování těchto ustanovení podmiňuje odnětí oprávnění k provozování živnosti.

(2) Řidiči motorových vozidel zaměstnaní v námezdním poměru podléhají pensijnímu pojištění podle zákona ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb. z. a n.

§ 5. Živnostenské povolení ku provozování dopravy osob, nebo nákladů motorovými vozidly nelze propachtovati, ani provozovati zástupcem.

Jedině vdovy na základě práva vdovského a nezletilí sirotci mohou býti v provozování živnosti zastoupeni osobou vyhovující ustanovením § 2 tohoto zákona.

§ 6. (1) Živnostenské úřady první stolice jsou povinny ihned po vydání tohoto zákona podrobiti revisi všechna dosud vydaná živnostenská povolení pro dopravu osob a nákladů motorovými vozidly.

(2) Živnostenské povolení musí býti odebráno všem provozovatelům, kteří živnost provozují jako vedlejší povolání, nebo mají existenci ze služebních platů či pense, nebo ji neprovozují osobně.

(3) Osobám, provozujícím živnost na základě živnostenských povolení vydaných před účinností tohoto zákona, povolí živnostenský úřad šestiměsíční lhůtu k nabytí náležitostí uvedených v §§ 2, 3 a 4 tohoto zákona.

§ 7. (1) Pro zaměstnance podniků československých státních drah a československé pošty platí ustanovení tohoto. zákona v §u 2, lit. b) až d), jakož i ustanovení §u 4.

(2) Pro podniky československých státních drah a československé pošty neplatí ustanovení §u 3 tohoto zákona, jsou-li nahrazena obdobnými opatřeními jinými.

§ 8. Zákon tento nabývá účinnosti dnem 31. prosince 1932. Provedení jeho ukládá se ministrům průmyslu, obchodu a živností, sociální péče, železnic a pošt a telegrafů v dohodě se zúčastněnými ministry.