Předseda: dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr Heller, dr Hruban, Kahler.

Zapisovatelé: Johanis, Stržil.

102 senátoři podle presenční listiny.

Členové vlády: ministr inž. Dostálek.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda dr Soukup zahájil schůzi v 9 hodin 40 minut.

Projednáme tudíž:

dal předseda na dnešní schůzi sen. Berkovcovi, dr Farkasovi, Ant. Novákovi, Rovňanovi, inž. Wintrovi, dr Wittovi a Zimákovi.

Zpráva tisk 965.

Předseda (zvoní): Budeme projednávati denní pořad.

Důvody finanční a dopravní vyžadují, aby předloha tato byla projednána s největším, urychlením.

Navrhuji tudíž, aby této věci tyla přiznána pilnost a aby byla projednána jednáním zkráceným.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je přijat a věci této byla přiznána pilnost.

Poněvadž této věci byla přiznána pilnost, navrhuji, aby projednána byla v celkové době 3 hodin se stanovením řečnické lhůty na dobu 20 minut.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je rovněž většina. Návrh tento byl schválen a budeme tudíž takto pokračovati.

Zpravodaji jsou: za výbor rozpočtový pan sen. Pánek, za výbor technicko-dopravní pan sen. inž. Havlín.

Uděluji slovo zpravodaji za výbor rozpočtový, panu sen. Pánkovi.

Zpravodaj sen. Pánek: Slavný senáte! Vláda nám předložila návrh zákona o dopravě motorovými vozidly. Je to první větší hospodářská předloha po delší době, která se předkládá přímo senátu.

Při této příležitosti vyskytly se pověsti a řeči, jakoby snad senát nebyl projevil dostatek ochoty a dobré vůle, aby zavčas vyřídil tuto předlohu. Proti podobným výtkám se musím ohraditi, poněvadž senátu nešlo o nic jiného, než aby mu byla popřána větší lhůta (Tak jest!), aby mohl poctivě a svědomitě projednati tuto předlohu, která přece tak hluboce (Výkřiky komunistických senátorů.) zasahuje do našeho hospodářského života. (Souhlas.)

To nebyla ani neochota, ani nedostatek dobré vůle, naopak zde bylo projeveno velmi mnoho dobré vůle a ochoty spolupracovati na hospodářských otázkách a subkomitét, který byl zvolen jak z výboru rozpočtového, tak z technicko-dopravního, opravdu nešetřil nikterak námahou a časem, vždyť pracoval nepřetržitě takřka 42 hodiny, aby opravdu svědomitě předlohu projednal.

Mně by vlastně připadlo jako zpravodaji výboru rozpočtového pojednati pouze o finanční části, ale to by bylo velmi málo, poněvadž finanční část této předlohy, ta fiskální část, není všechno, řekl bych, že je to podružná věc a nejdůležitější součástí její jsou hlavy předchozí, kde se upravuje doprava motorovými vozidly. Tento první díl předlohy je daleko důležitější než finanční část. Zapadá to jedno do druhého tak, že si jedno bez druhého nemůžeme představiti, a proto názory, že by se tyto dvě části měly projednávati odděleně, musily padnout a musili jsme projednati předlohu celou. Proto jsme žádali odklad a delší čas, abychom se mohli této předloze opravdu poctivě věnovati.

Tato předloha sleduje trojí cíl, správněji bych řekl, že bude míti trojí funkci. Předně je to reglementace, čili úprava dopravy motorovými vozidly, pak je to záchrana a ochrana našeho státního železničního a poštovního podniku před úplným zhroucením - jak ještě později vysvětlím - a konečně třetím cílem je cíl fiskální, ovšem ne v pravém slova smyslu fiskální, nýbrž zvyšují-li se zde daně, mají spíše cíl chrániti před nezřízenou a nekalou soutěží naše dva velké státní podniky.

Budiž mi dovoleno rozebrati tyto tři cíle, které předloha sleduje. Je to především reglementace dopravy, to znamená udělati v dopravě pořádek. Že dnes panují chaotické poměry, nebude nikdo popírati. Nechám mluviti odborníky, nebudu mluviti sám. Poukazuji na memorandum Ústřední jednoty autodopravců, kteří srovnávají dnešní stav na silnici se stavem, jaký byl kdysi v Americe, když některá vláda dávala k disposici zadarmo pozemky. Na dané znamení zaprásklo se bičem a všichni zájemci dali se na pochod, aby co možná nejvíce pozemků a ty nejlepší a nejvýhodnější uchvátili. Ústřední jednota, tudíž vlastní lidé, kritisují dnes stav, jaký je na silnicích, jaký je v silniční dopravě motorovými vozidly. Nebylo tu prostě předpisů, něco se tu náhle vynořilo, vždyť před několika lety o nějaké autobusové neb podobné dopravě nebylo řeči. Teprve před několika lety se vytvořila autobusová doprava, tedy nová živnost, a poněvadž tu nebylo předpisů a nikdo na to před tím nepamatoval, vrhli se jednotlivci na silnice. Mohu říci, že vznikalo dokonce i pirátství v pravém

slova smyslu. Mluvím zde ve prospěch poctivých autoživnostníků. Tento zákon má ovšem také za účel chrániti nejen státní podnik, nýbrž i poctivé autodopravce před nezřízenou soutěží vlastních jejich kolegů a před nezřízenou konkurencí vůbec. (Výkřiky sen. Thoře.) Poukazuji na odstrašující příklad v Plzni, kde jakási paní se v pravém slova smyslu vrhla na silnice jako pirát a nezřízenou konkurencí, nezřízeným snižováním jízdného prostě zabila ostatní živnostníky. Dnes je ovšem již za mřížemi, poněvadž okradla v pravém slova smyslu řadu kolegů, spolupracovníků a také šoférů. V tomto ohledu bude nutno učiniti jednou pořádek. Zase bych mohl nechati mluviti zájemce samotné.

Svaz obchodníků na př. - všechno to uvádím ve své důvodové zprávě, kde jsem nevynechal ani jednoho memoranda, ani jediné petice, ani jediného návrhu z kruhů zájemců, aby nebyl zde projednán a otištěn - sám uvádí, jakým způsobem se vybíralo nebo vlastně nevybíralo jízdné, jak se jezdilo na černo atd. Bylo by zbytečné, abych to opakoval, to jsou všecko příliš známé věci a poctivý, charakterní živnostník byl přirozeně bit na celé čáře. A tak je to zde také. Je potřebí, abychom tuto dopravu nějakým způsobem reglementovali, nebo upravili. Musím, bohužel, říci. že jsme ze všech států evropských posledním státem, posledním, podškrtávám, který zákonodárnou cestou upravuje poměry v automobilové dopravě.

Chceme především - řeknu to jenom stručně - aby každý měl koncesi a proti tomu, myslím, že nebude žádných námitek. Jestliže svěřujeme lidské životy a majetek občanů této republiky někomu, chceme, aby měl koncesi. Víme přece dobře, že bylo více těch nekoncesionářů, nežli koncesionářů, že se prostě jezdilo bez ladu a skladu. Proti tomu nemůže nikdo činiti námitek, kdo to poctivě s tou živností myslí. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Byly takové chaotické poměry, že... (Výkřiky sen. Mikulíčka.)... Já počkám, až pan kol. Mikulíček domluví. On si zde bere slovo napřed a pak si je ještě bere zvlášť.

Pokud jde o ty nekoncesionované trati, bylo jich více a byly takové poměry, že jsme neměli vůbec oporu v našem zákonodárství, že na př. okresní hejtman zakázal, nedal'koncesi, ale šel sám na slavnostní otevření trati, trať otvíral a neměl prostě možnost, aby mohl zakázati neoprávněné provozování dopravy na silnicích.

Dále musíme přece od koncesionáře žádati, aby byl pojištěn. Ono již je dnes těch poctivých dost a dost pojištěno, ale přirozeně, že to musíme říci také v zákoně, musíme žádati, aby byla pojištěna osoba, kterou Teze, zboží, které veze a přirozeně také jeho majetek. Nuže, zde ve vládní předloze naleznete příliš vysoké cifry, které jsou maximální. Ve vládním nařízení budou tyto cifry mnohem nižší. Nám byly nadiktovány, já je dávám také do důvodové zprávy, ale ve vládním nařízení budou tyto cifry podstatně sníženy.

Svěřují-li někomu dopravu, musí mi arci dáti také určitou záruku za povinnosti, které mu ukládám. Na dopravil osob nesmí se pohlížeti jako na věc soukromou. Podle mého soudu - a tak tomu bylo vždycky a bude tomu také i na příště - svěřuji-li někomu lidské životy <- znovu zdůrazňuji - k dopravě, není to věc soukromá, nýbrž veřejná. A stejně komu svěřují také k dopravě svůj majetek, zboží. Proti tomu zase nemůže býti žádných námitek. Jestliže tedy někomu uděluji koncesi, přenáším vlastně to svoje právo, klére má míti stát. Vždyť stát má dohlížeti na bezpečnost svých občanů a také na bezpečnost jejich majetku, musí tedy přirozeně také dohlížet a upravovat vše, pokud jde o bezpečnost dopravovaného života, anebo o bezpečnost dopravovaného majetku. (Výkřik sen. Mikulíčka.)

Samo sebou se rozumí, že musil zde býti také vymezen rozsah působnosti, aby se zamezilo nekalé soutěži. Musili jsme při tom také pamatovat na poštu a přirozeně také na železnice. (Hlas: To jste měli sloučit dohromady!) To je sloučeno - myslím, pokud jde o osobní dopravu.

Samo sebou se rozumí, že jsme musili také do zákona vložiti různá trestní opatření, sankce, aby měl každý povinnost, když naň přenášíme určité právo... (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid! Pane kolego Mikulíčku, vy nejste při svých projevech nikdy nikým rušen, dopřejte tedy volnost slova také druhým řečníkům! Každý má právo kritiky, ale musí býti také dána svoboda slova každému stejným způsobem. (Sen. Mikulíček: Já zde přece nepřenáším nic, co by se pana referenta nějak dotýkalo!) - Prosím, aby pan referent pokračoval ve své řeči!

Zpravodaj sen. Pánek (pokračuje): Vy to děláte při mé řeči vždy a zásadně, ačkoliv já se vás nikdy nedotýkám.

Tedy další funkcí tohoto zákona je ochrana železnice a záchrana železnice a také ochrana pošty. (Sen. Thoř: Ale nebude!) - Už je trochu pozdě.

Co je účelem tohoto zákona? Postaviti na stejnou konkurenční basi, pokud vůbec je to možno, oba ty subjekty dopravní, veřejný a soukromý. (Výkřik sen. Mikulíčka.)

Já jsem si tu věc ve svém návrhu na monopol představoval poněkud jinak. Já jsem chtěl, aby zde byl jenom jeden subjekt, který by měl v rukou veřejnou dopravu, kde by se koncentrovala veškerá doprava, která by byla podle stejných předpisů reglementována, a žádal jsem, aby tento subjekt mohl přenésti své dopravní právo na druhého formou pachtu. Chtěl jsem, aby se tam, kde by snad uplatňoval sám stát dopravu na trati, vykoupilo to právo, které jsme mu dali formou koncese. Tomu všemu se nechtělo rozumět, a proto se to musilo upravit jiným způsobem. Nestyďme se za to, že zde v senátě podáváme také iniciativní návrhy, naopak mám za to, že bychom měli každý iniciativní návrh důkladně prozkoumat a prostudovat. To není jenom věcí jedné strany, to je věcí stran všech. (Výborně!) Každá strana zde jistě podala rozumné návrhy, ale poněvadž to podala jedna strana nebo jednotlivec.- a jiný to přec podati nemůže - v tom okamžiku je to zabitá věc. Kdybychom byli hned před 1 ¹/₂ rokem řešili tyto otázky, mohlo to autodopravcům přijíti mnohem levněji, než dnes, a státu neušlo tolik peněz, co mu ušlo za toho 1 ¹/₂ roku. Vždyť počet tratí, linek, rostl přímo kvadraticky. Mám zde statistiku, jak to rostlo, jak počet autobusových tratí stále a stále vyrůstal. Nuže, tento návrh má za účel, aby docílil určité hospodářské a konkurenční rovnosti. Také nebudeme přece hovořit o tom, že železnice dnes konkurovati nemohla. Dívejme se na železnici jako na majetek nás všech, vždyť je v tom uloženo miliardové národní jmění, s nímž se vždy dobře nehospodařilo, to uznávám (Výkřik sen. Mikulíčka.), ale je to náš národní majetek a my jej musíme šetřiti, zachrániti před náhlým zhroucením. Nemáme v úmyslu nijak brzditi pokrok... (Sen. Thoř: Zavádíte monopol!) Ten kdybychom ho zavedli! (Sen. Thoř: To by vypadalo pěkně!) Nemůžeme se přirozeně brániti pokroku, ale budeme se brániti tomu, aby zhroucení nastalo náhle. Nebudu mluviti přirozeně o nerovnosti, která je mezi železnicí a automobilovou dopravou. Chci jen poukázati na některé, vyberu několik těch nerovností. (Výkřiky sen. Mikulíčka, Riedla a Hubky.) Představte si koleje a silnice. Železnice musí si budovati sama dvojí cestu kolejovou ze svých vlastních prostředků, nikdo jí na to ničím nepřispívá, když si kupujete jízdní lístek, současně jest v tom amortisace nákladů. A co je silnice? (Opětovné vykřikli sen. Mikulíčka.) To jest již teror, co dělá Mikulíček.

Předseda (zvoní): Prosím pana senátora, aby nepolemisoval stále s panem zpravodajem!

Zpravodaj sen. Pánek (pokračuje): Silnici stavíme všichni z našich prostředků, silnici si nestaví jen autobusový, automobilní, provoz, tu stavíme všichni, i ti, co nikdy silnici ve svém životě nepoužívají, ani po ní nejdou, ale formou daní musí na ni přispívat. Jen železnice musí sama stavěti svoje tratě. To je jedna nerovnost. Druhá nerovnost se jeví v dopravní povinnosti. Železnice má dopravní povinnost, to jest, ona nesmí odmítnouti nikoho z dopravy, nesmí odmítnouti zboží, kdežto v automobilové dopravě tomu tak,není, poněvadž nikdo neukládá dopravní povinnost automobilové dopravě, pokud není po živnostensku provozována. Co to znamená? To znamená, že automobil většinou, pokud po živnostensku provozuje dopravu, nedopravuje zboží, na něž je méně hodnotný nebo nižší tarif, prostě si vybírá jen zboží takové, na něž, je tarif hodnotný, t. zv. zboží skladné, a tak unikají železniční dopravě příjmy. Nyní je zde tarifování. Představte si to, co všechno od železnice žádáme, jaké výhody musí poskytovat; my jí to přímo ukládáme. Vezměte si dělnické lístky, žákovské lístky, a konečně každý spolek přichází při každé příležitosti, aby dostal slevu. Vezměte si dopravu nákladů. Pomalu není ani jediného zboží, kde by nebylo výjimečných tarifů, a stále a plným pravém naříkáme, že jsou ještě dnes tarify příliš vysoké vzhledem k rozlehlosti našeho státu, na př. doprava dobytka nebo jiných předmětů z Podkarpatské Rusi sem. Ale to všechno neukládáme dopravě automobilní. Ta musí stanovití tarify podle toho, aby vyšla: Kdo by nevyšel, přirozeně to zavře, ale železnice to zavříti nesmí. To byste se na to podívali, kdyby dnes měla železnice skutečně pracovati podle obchodních zásad, jak jsme jí to uložili zákonem! To by prostě zavřela trati, kde se doprava nevyplácí, to by bylo skoro všude a na těch postranních tratích určitě. Ona by omezila provoz tak, že by občané velmi naříkali, zejména v odlehlých krajích, až by byli odříznuti od světa!

Tedy, jestliže se železnici ukládají určité povinnosti, musíme také k tomu přihlížeti a nesmíme všechno strkati na železnice, že snad nějaká chybná nebo vadná administrativa všechno zavinila. To jsou také příčiny deficitu, který zde je. Před tím nesmíme zavírati oči, i když uznáváme, že se tam řadu let nehospodařilo. O tom nebude sporu:

Pokud jde o bezpečnost, vezměte si, slavný senáte, na př., když se stane nějaké neštěstí na dráze. Noviny se rozezvučí, píšou o tom mnoho dní, dopravní výbory v obou komorách zasedají, ministr železnic musí přijíti a odpovídati se atd., ale že každý týden na silnící stávají se neštěstí, toho si už parlament vůbec nevšimne a veřejnost také ne, to všechno se odbude pouhými několika řádky v novinách, a víte dobře, že silnice dnes se proměňují při té nereglementaci, neúpravě, přímo v jatky. My k tomu mlčky přihlížíme, a když chceme dělati pořádek, je mnoho nespokojených. (Sen. Haken: Vláda deset roků chystá automobilový zákon a ještě jej nepředložila!) Úplně správně.

A nyní račte uvážiti rozdíl v osobních otázkách. Železnice na př. potřebuje na 1 km 12 lidí. To je přirazené, poněvadž musí míti stanice, strážní domky, krátce celý ten velký aparát, který potřebuje tak ohromme těleso, jakým je železnice. Je tohle všechno u dopravy silniční? Není! Tam není stanic, jsou tam. jen garáže, není žádných strážních domků, žádných bezpečnostních opatření, která se žádají od dráhy, přímo minuciosním způsobem se vymáhají a musí býti. To všechno u automobilové dopravy na silnici vůbec odpadá. V tom je ten ohromný rozdíl.

Otázka železničního personálu je dnes do jisté míry otázkou sociální. Jen mi laskavě řekněte, co bychom dělali, kdybychom měli úměrně, o kolik se ztenčila doprava železniční, restringovati personál, jako by to udělalo každé jiné soukromé podnikání, každý soukromý podnikatel, který by ani 'hodinu nezaměstnával člověka, když by ho nepotřeboval, a dráha musí. Proč? Poněvadž dráha nemůže vyhazovati lidi po stovkách a tisících na ulici a dávati je na pospas bídě atd. Cožpak ty veřejné zájmy, to není nic, když jde o železnice? Zde máme p. sen. Vaněčka a ten mi to dosvědčí, že jako červená nit se zde senátem vlekla dráha Červená Skála-Margecany. (Tak jest!) Ale to stálo peníze a ta se nemůže nikdy vypláceti a nebude, kdybyste to tam nevímjak zřídili a zjednodušili. (Hlas: Je to strategický bodl) Ale když žádáte od železnice strategický bod, tak má zde určitou veřejnou funkci, ale nedostane za to ani haléře. Kdepak je dráha Plzeň-Brno? Ještě před 2 lety se mluvilo v rozpočtovém výboru a železniční správa byla přímo obviňována z velezrady, když se tehdejší ministr železnic Mlčoch proti tomu bránil, že nechce stavěti dráhu Plzeň-Brno. A dnes? Již ticho po pěšině. To bylo ještě před dvěma lety (Hlas: Ba ještě před rokem!), ano ještě před rokem. A kdyby ji dnes vystavěli, byl by dnes podnik zatížen novými 200 mil. Kč. (Tak jest!) Tak prosím, jaká nerovnost? Tedy vždycky poctivě a upřímně se na věci dívati a kritisovati spravedlivě. Dnes ovšem nemůžeme to hoditi do starého železa, když jsme v tom ukládali veliké jmění a poštátňovali železnice, když jsme je vykupovali. Musíme je podržeti tak dlouho, dokud nevybudujeme železniční dopravu tak, aby železnice byla vlastně surogátem silnic. Dojde k tomu, ale to jest ještě hudba budoucnosti. Teď je zde otázka fiskální. Řekl jsem už, že je to podružná otázka, že nešlo o získání nových zdrojů příjmů, i když je potřebujeme, ale spíše fiskální opatření mají způsobiti hospodářskou a konkurenční rovnost. Já bych řekl, že tato otázka fiskální je otázkou sekunderní.

Samo sebou se rozumí, jak jde o daně, tak se brání každý. Ale tentokráte musím říci ke cti a chvále některých organisací zájemců, že dokonce nabízeli ještě více, než chtěla vláda, ovšem chtěli jinou konstrukci, t. j. přesunouti ty nové daně na lihobenzinovou směs. To je na pohonnou látku. O této věci jsme velmi dlouho uvažovali a prozkoumávali ji se všech stran a hledisek. Dalo-li by se zde skutečně vyhověti tomuto požadavku, který se zdál na pohled býti dobrým a opravdu přijatelným, poněvadž by odpadla jakákoli kontrola jízdních lístků a všeho toho, co zamýšlíme touto předlohou. Řeklo se však, bohužel, že tím bychom hospodářskou rovnost nezískali, poněvadž bychom zdražili ten benzin stejně té železnici jako poště. Jde již také o poštu, která se pohybuje na pokraji deficitu, pokud jde o balíkovou dopravu, to bychom nechtěli, to je také, co máme dobrého, regál poštovní, abychom hýbali základním kamenem, t. j. poštovním regálem, pokud jde o poštovní dopravu. Uvažovali jsme o tom, ale vláda trvala na tom z důvodů, jak jsem je naznačil, a proto setkáváme se v předloze s trojím zdaněním. Je to především daň z jízdného za hromadnou dopravu, pokud ji provozují jednotlivci po živnostensku. Ta činí 30 %. Je to náhražka za silniční dávku, která mizí. Ta byla uzákoněna na základe zákona o silničním fondu.

Pak je zde druhá daň, z dopravy osob, které jsou dopravovány vozidly osobními, t. j. autodrožkáři. Mohu vydati svědectví, že v komité, které se zabývalo touto předlohou, opravdu vřele všichni se ujímali této živností, a to z těchto důvodů: Pokud, jde o dopravu v obvodu města, tam přece autodrožkářství nijak nekonkuruje dráze. Jestliže zde byl účel chrániti železnici před neoprávněnou soutěží, pak zde to odpadá. Ovšem zase je zde konkurence elektrickým drahám. Ale, prosím, jenom buďme spravedliví; kdybychom dnes dovolili, aby v městě si mohli soukromí autodopravci zřizovati svoje vlastní trati, autolinky, tak by elektrika také dlouho neexistovala. Musila by vůbec zajíti.

Zase je to otázka národohospodářská, zdali máme připustiti, aby to, do čeho dalo město ohromně peníze, investice, bylo zahozeno, poněvadž to by se za chvilku tak znemožnilo, že by vůbec elektrika nic nedopravovala.

Zde vláda navrhla příliš vysoké cifry, zdanění a chtěla dvojí zdanění: Pro toho, kdo v obvodu města dopravuje, a ještě vyšší zdanění pro toho, kdo mimo obvod má dojížděti. Ten rozdíl odpadá, jest jen jedno oprávnění pro celou republiku: autodrožkář může dopravovati osobu, aniž by musil platiti vyšší poplatek, a udělali jsme také sazby, které jsou mnohem nižší, nežli byly sazby původní, pro 1 obvod jedno oprávnění uvnitř města.

Teď je konečně třetí daň, z přepravy nákladů, t. j. t. zv. přepravní daň. Zde jsme rovněž snížili sazby o 50 % a také jsme po živnostensku provozovanou dopravu nákladů automobilovými vozidly pouze ztrojnásobili, a ne, jak bylo původně navrhováno, zečtyřnásobili.

O této přepravní dani, která kromě toho je o polovičku snížena, byly zase různé názory. Ale musíte přece uznati, že předloha je dílem kompromisu, co se dalo urvati, to se urvalo, ovšem že část tohoto úbytku, s nímž se počítalo v této předloze, bude hrazena tím způsobem, že se přesune na lihobenzinovou směs tak, že se zatíží 1 litr benzinu o 5 haléřů. To je celkem zatížení velmi nepatrné.

Zato je zde velká úleva v těch sazbách, které jsou o polovinu nižší.

Já jsem tedy hodně stručně pojednal o této předloze. Prosím, a zase znovu říkám: (Sen. Haken: Stručné ne, ale povrchní to bylo!) Jenom když je někdo hluboký. (Výkřiky sen. Mikulíčka a Hakena.) To si troufáte říci o mne, že jsem povrchní? To musí... (Hluk. - Výkřiky komunistických senátorů. - Sen. Haken: Já myslím, že bude nice posluchačů souhlasiti se mnou!) To je neslušné chování. Pane kolego, já vám něco řeknu: S vámi společenský život nebude vůbec možný. Osobně urážeti přece nemusíte. Vy hájíte takto kolektivismus? Styďte se! Já jsem větším socialistou, nežli vy, poněvadž vy tu hájíte soukromé hospodářství a já hájím to, co má býti principem vaším, já 'hájím vlastně vás. (Výkřiky sen. Mikulíčka, Hakena. - Prudká kontroverse mezi komunistickými senátory a čsl. socialisty.) Nemluvím s vámi, jste osobně neslušný člověk.

Předseda (zvoní): Volám p. sen. Hakena k pořádku pro urážlivé výroky! (Hluk. - Sen. Mikulíček: Ten váš kolektivismus nemůže obstát! Vy nazýváte státní správu kolektivism! - Sen. Hubka: SSSR.!)

Zpravodaj sen. Pánek (pokračuje): To věřím, tam bychom vypadali. (Kontroverse mezi sen. Hubkou a Mikulíčkem.)

Předseda (zvoní): Slovo má pan referent! (Hluk. - Vřava.)

Zpravodaj sen. Pánek (pokračuje): S neslušnými lidmi se nemůže mluvit a polemisovat, s lidmi osobně neslušnými. Pokud jde o reglementaci, tu uznávali všichni. My jsme dostali celou řadu petic... (Vřava. - Kontroverse mezi sen. Hubkou a Mikulíčkem a mezi sen. Mikulíčkem a Pichlem.)

Předseda (zvoní): Prosím ještě jednou o klid! Prosím, vás, pánové, zachovejte klid! (Vřava. - Zvoní.) Slovo má pan referent sen. Pánek. Prosím, aby pokračoval ve svých vývodech.

Zpravodaj sen. Pánek (pokračuje): K tomu, co tu bylo, sděluji, že jsem se věcně nikoho nedotkl a tím méně osobně, nemám to vůbec ve zvyku, ale osobně jsem tu byl napaden a z toho to vzešlo. Já toho lituji, měl jsem mlčeti a uvědomiti si, že s neslušnými lidmi se nemá vůbec polemisovati. Lituji toho, a příště se toho vystříhám na celé čáře.

Dostali jsme z různých kruhů zájemců memoranda a petice, které jsme otiskli a našli jsme tam protichůdné názory. To je přirozené. Obchodníci soudí jinak, výrobci automobilů, autodrožkáři soudí jinak, majitelé autodopravních linií zase jinak atd. A my jsme měli býti soudcem. Pokusili jsme se o to, pokud je to v lidské možnosti, abychom byli soudci spravedlivými, aby to nebolelo ani toho, ani onoho. Je to dílo kompromisu, a jsou-li nějaké nedostatky, prosíme za prominutí.

Navrhuji, aby předloha ta, jak nám byla předložena, jak ji máte v rukou, jak se nalézá v tisku č. 965, byla slavným senátem, schválena. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Referentem za výbor technicko-dopravní je pan sen. inž. Havlín. Dávám mu slovo.

Sen. inž. Havlín: Slavný senáte! Předložená osnova zákona je v prvé řadě dílem kompromisu vládních stran. A třeba že jsem referentem za technicko-dopravní výbor, řeknu upřímně, že to není zákon podle mého srdce. Je výslednicí hospodářských poměrů, které, prožíváme ve velmi těžké formě, hlavně v posledních letech, poměry, které zasáhly nejen do hospodářství soukromého, ale zasahují také těžce do hospodářství státního, které se provozuje u celé.řady podniků. Všude cítíme vliv těchto těžkých poměrů po stránce hospodářsko-finanční měrou takovou, že hledáme určité cesty a možnosti, kterými bychom vliv této tísně a krise zmírnili. Odstraniti ji, bohužel, nedovedeme nikdo, jako ji neodstranili nikde jinde, aspoň ne prozatím. Tu jsme se dostali do poměrů, že státní podniky končily ohromnými schodky, které jsou největším zatížením státního rozpočtu, schodky takové, na které by nestačila kapacita druhých poplatních vrstev, aby je kryla na dobu trvalou.

Hledaly se v důsledku toho cesty, jak zabrániti těmto schodkům státního hospodářství, které doléhají na každého občana tohoto státu, jenž to cítí v jisté formě, ať platí daně přímé nebo jiné daně, dávky, poplatky a přirážky; všude cítíme tento vliv, když státní pokladna vykazuje schodek, vliv nepříznivý pro rozvoj života jednotlivce i celku. Byly prováděny v důsledku toho určité reorganisační pokusy u různých podniků, nejen u státních drah, nýbrž i u jiných. Jejich výsledek v té krátké době od jejich počátků dodnes nebyl nijak patrný. Tu je pravděpodobně silnější faktor než to, co bývá obyčejně v debatách vytýkáno, poněvadž vidíme, že tomuto procesu, který prožívají naše státní dráhy, podléhají také všecky dráhy na celém světě. Dnes nemáme jediné dráhy, která by byla aktivní. Je zajímavé, že nejsou aktivní ani dráhy, kde jsou v rukou soukromých, ale ani tam, kde jsou spravovány kolektivně. Je tedy viděti, že tu zasahuje ještě jeden faktor, který zasahuje do hospodářského života, a to je technický pokrok.

Slavný senáte, to je marnost. Kdybychom dělali zákony, které by byly rázu známého starého praporkového zákona anglického, nezabráníme lidskému duchu, aby nevynalézal nové a nové prostředky technické, aby jimi upravoval cesty nebo ten obor, který nazýváme civilisační, aby nepřiváděl člověčenstvo organisovaně žijící v celku státním anebo jakémkoliv, ale organisovaném, do určitých obtíží, že ten technický pokrok jde mnohem rychleji, než možnost přizpůsobovati sociální poměry těch, kteří žijí v tom okruhu, těm podmínkám, které tento pokrok přináší s sebou. (Sen. dr Holitscher [německy]: To jest jenom v kapitalistickém hospodářském řádu!) To bude, pane doktore, také ve státě, kde nebude kapitalismu, poněvadž nemůžete zabrániti lidskému duchu, aby nevynalézal a nepředstihoval svým mozkem dobu. Takové zákony nemůžete dělati, poněvadž byste mluvili sami proti sobě.

To je jádro všech sociálních zápasů od jakživa, že mozek lidsky jde rychleji, než může jíti to ostatní. Na to narážím. V důsledku toho, že státní rozpočty se objevily v posledních letech tak silně zatížené schodky tohoto hospodářství, kde největší položku dělá právě diference, vzniklá hospodářstvím státních podniků, najmě železničního, hledala vláda určité možnosti, jak by zabránila úplné derutě, úplné katastrofě. Proto nám předložila tento vládní návrh zákona, který nemá jenom úhradovou částku na zřeteli, nýbrž má také částku organisační. Já jdu dále a řeknu, že je to částka v některých případech skoro prohibitivní. Byly v původní osnově určité těžkosti a loyálně musím přiznati, že společnou prací byly největší tvrdosti odstraněny, poněvadž, neměly ohled na život praktický, jak je možný a jak běží.