Předseda: dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr Heller, dr Hruban, Kahler.

Zapisovatelé: Navrátil, Stöhr.

74 senátoři podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři Černý, dr Šrámek.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi senátu. (Senátoři povstávají.)

Vážený senáte! Náhle a neočekávaně odešel mám v pátek 16. prosince náš spolupracovník senátor Karel Sáblík. Hluboce a bolestně se nás dotkla tato zpráva. Je tomu přece sotva několik dnů, co dlel ještě v našem středu.

Karel Sáblík dosáhl věku 62 let. Opustila nás významná osobnost veřejného života a zákonodárné práce. Byl členem poslanecké sněmovny říšské rady vídeňské ve staré monarchii, pracoval na zemském sněmu moravském, byl povolán do našeho revolučního Národního shromáždění a byl členem našeho senátu od jeho zřízení až do své nynější smrti.

Ale činnost parlamentní byla Karlu Sáblíkovi jen vrcholnou klenbou jeho nekonečně složité a mimořádně obětavé drobné práce celoživotní, a zejména v tomto směru byl Karel Sáblíka zůstává příkladem a vzorem. Povstali jsme v této chvíli, abychom se poklonili před celým zjevem tohoto vzácného muže a před jeho nezapomenutelnou památkou. Syn naší hornaté, často tolik nevlídné a tvrdé vysočiny Českomoravské, kde se žije tak těžce, jak to známe všichni, kdož jsme v ní stejně vyrostli jako on.

Narodil se dne 24. ledna 1871 na svém Horácku ve Slavkovicích u Žďáru na Moravě na staré rychtě svého dobrého, pracovitého a nad svou dobu pokročilého otce. V mladém hochu projevoval se již od raného věku pozoruhodný duch píle. energie a vzdělání. Osvojiv si odborné vědomosti zemědělské a převzav pak po svém otci rodný statek ve Slavkovicích, vyrostl záhy přes obzor své rodné obce. Se vší hloubkou i vášní své duše se obrátil ke všem novodobým problémům našeho zemědělství v plném uvědomění všeho toho, co půda, její zpracování a všechna zemědělská výroba vůbec znamená nejenom pro kulturní, člověka důstojný život všeho našeho zemědělského lidu, nýbrž také všeho našeho národa a celého státu. Karel Sáblík byl také mezi prvými, kdož si u nás uvědomili, čím se u nás může státi soustavná a na poznání vědeckém založená individuelní výroba zemědělská ve svém spojení a své synthesi s účelnými organisacemi kolektivními, a Karel Sáblík se proto také stal jedním z prvých průkopníků a apoštolů našeho zemědělského družstevnictví, přesvědčiv se, jak práce individuelní může býti neobyčejně zmocněna touto družstevní prací kolektivní. Stal se proto organisátorem a spoluzakladatelem celé řady hospodářských družstev, družstevních mlékáren, družstevních pekáren, rolnických lihovarů, melioračního družstva na Horácku a četných jiných. Byl tu zejména předsedou Hospodářského družstva ve Žďáře na Moravě, předsedou Družstva pro zušlechtění hospodářských zvířat a plodin v Bystřici nad Pernštýnem, předsedou Zemědělského svazu okresů na Horácku, a símě jeho neúnavné práce životní vydalo své hojné plody organisačních, výrobních a odbytových poměrů zemědělských na celém jeho rodném Horácku.

Jeho iniciativě otevřely se pak již záhy nové zvýšené obory práce v zemi moravské a později i mimo její rámec. Karel Sáblík se stal předsedou Ústředního svazu pěstitelů zemáků v Praze, předsedou Zemského melioračního svazu v Brně, místopředsedou Ústředního svazu pěstitelů lnu, delegátem českého odboru rady zemědělské, členem výboru Ústředního svazu hospodářských družstev v Brně, členem ředitelství Zemské dobytčí pojišťovny, jakož i členem řady dalších orgánů významu veřejného nebo družstevního.

Karel Sáblík pracoval také na poli osvětovém i novinářském. Byl členem Československé akademie zemědělské a v Novém Městě na Moravě, kdež vykonával funkci knihovníka, byl také vydavatelem časopisu >Horácké listy<.

Roku 1907 byl po prvé zvolen poslancem, a to říšské rady vídeňské za českou stranu agrární ve volebním okresu venkovských obcí Nové Město, Bystřice nad Pernštýnem a Velké Meziříčí. Jeho rodný kraj ho vyslal do prvého parlamentu všeobecného a rovného práva hlasovacího ve Vídni. Při druhých volbách do říšské rady roka 1911 Karel Sáblík podlehl svému katolicko-národnímu protikandidátu Šamalíkovi, ale byl již roku 1913 zvolen do zemského sněmu moravského.

Po převratu roku 1918 byl Karel Sáblík mezi těmi, kdož vstoupili na půdu našeho revolučního Národního shromáždění v této historické budově senátu, aby spolupracoval na nejtěžších a nejodpovědnějších úkolech zřízení a vnitřní úpravy samostatného republikánského státu československého, a zůstal tomuto domu a této památné zasedací síni věren až do svého skonu, byv členem senátu za šestý volební kraj moravský, Brno, Jihlavu a Uherské Hradiště, ve všech dosavadních třech volebních obdobích našeho senátu.

Všichni ho tu máme v nejživější paměti, zejména jako předsedu výboru národohospodářského a člena celé řady odborných výborů senátu.

Karel Sáblík byl členem předsednictva výkonného výboru republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu a byl místopředsedou klubu našich kolegů senátorů strany republikánské. Všichni víme, čím byl Karel Sáblík této své politické straně, jejímž byl na Moravě spoluzakladatelem, a nadšeným průkopníkem a jíž věrně a obětavě věnoval všechen svůj čas, obhajuje stanovisko své strany a svého zemědělského lidu vždy se známou svou pevností, odbornou znalostí a všestrannou pohotovostí. Všichni víme, jakou těžkou ranou byla strana republikánská postižena ztrátou právě tohoto svého muže.

Zítra ve středu odpoledne bude Karel Sáblík pochován ve své rodné rychtě ve Slavkovicích u Nového Města na Moravě. Bude to letos bolestný a tklivý Štědrý večer na slavkovické rychtě v kruhu jeho rodiny, jejíž byl tak předobrým a milovaným manželem a otcem. Hoj, ty Štědrý večere, ty tajemný svátku, cože komu dobrého neseš na památku? Jeho rodina a všichni přátelé a spolupracovníci zesnulého vědí, že tou památkou, jež půjde jejich duší v moci štědrovečerní, bude celý ten vzácný život zesnulého, jenž povždy zůstane zapsán ve velké knize našeho veřejného a národního života. Loučíme se dnes s přítelem a spolupracovníkem. Je nás stále méně ze řady těch, kdož jsme společně s Karlem Sáblíkem byli členy ještě říšské rady vídeňské. Před několika dny odešel Karel Viškovský, nyní odchází také Karel Sáblík.

Poznali jsme ho zde v senátě za těch 12 let, co byl mezi námi, a pojali jsme k němu upřímnou a opravdovou vážnost. Byl to vzdělaný a uvědomělý český rolník, jeden z nejlepších svého stavu, byl to zdatný a nade vše obětavý pracovník pro svobodu svého národa a jeho státní samostatnost a byl to vzácný člověk.

Skromný, milý, nevtíravý, vždy plný ochoty a taktu ke každému - tak jsme ho všichni stále znali a tak jsme ho měli rádi. Celý svůj život pracoval, učil se a četl. Jeho největší pýchou byla jeho krásná knihovna ve Slavkovicích, k níž se vždy vracel, aby v ní nacházel klid a útěchu v nejtěžších bojích a trampotách dnešního poválečného života. Karel Sáblík byl celým svým zjevem a celou svou povahou z kmene a rodu těch starých selských českých písmáků, o nichž mluví naše dějiny a kteří byli takovým věčně tvůrčím tmelem v boji o jazyk národa a jeho život. V nejhlubší pietě se v této chvíli skláníme při jeho památce, při níž zůstává v životě veřejném prázdno a v naší duši a našich vzpomínkách tak smutno. (Senátoři usedají.)

dal předseda na dnešní schůzi sen. Doudovi, dr Farkasovi, Filipínskému, Hájnikove, Hlávkovi, Kellovi, dr Kovalikovi, Mezoovi, Nedvědovi, Nentvichovi, Pastyříkovi, Pilzovi, Plamínkové, Vydrové, na dnes a zítra sen. Ďurčanskému, Volkovi, na týden sen. dr Budayovi.

Předseda konstatoval, že senát je způsobilý se usnášeti, a senát dal k jeho návrhu zdravotní dovolenou sen. Böhmovi na 14 dnů a sen. Pivkovi na 3 měsíce.

Zprávy tisky 954, 955, 956, 957.

Usnesení posl. sněmovny tisk 958.

Těsnopisecké zprávy o 170. a 171. schůzi senátu N. S. R. Čs.

Zápisy o 177. a 178. schůzi senátu N. S. R. Čs.

o 179. a 180. schůzi senátu N. S. R. Čs. vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným panem senátorem podány písemné námitky, pokládají se zápisy ty za správné a budou vytištěny.

Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad, a to:

Zpravodajem za výbor ústavně-právní je pan sen. dr Havelka, za výbor živnostensko-obchodní pan sen. Foit.

Dávám slovo zpravodaji za výbor ústavně-právní, panu sen. dr Havelkovi.

Zpravodaj sen. dr Havelka: Slavný senáte! Československá republika přistoupila k Mezinárodní úmluvě o ochraně živnostenského vlastnictví, uzavřené dne 20. března 1883 v Paříži, a k Madridské dohodě ze dne 14. dubna 1891 o mezinárodním zápisu továrních aneb obchodních známek.

Přístup Československé republiky nabyl mezinárodní působnosti dnem 5. října 1919.

Poslední revise těchto smluv konala se dne 6. listopadu 1925 v Haagu a byla při této revisi provedena na ustanoveních Pařížské úmluvy řada změn.

Většina států přistoupila již ku Pařížské unijní úmluvě a k Madridské dohodě ve znění sjednaném v roce 1925 v Haagu a senát svým usnesením ze dne 28. listopadu 1932 projevil souhlas jak s úmluvou, tak i dohodou v Haagském znění.

Haagskými změnami byla dotčena i některá ustanovení našeho platného známkového práva a předpokladem přístupu Československa ke jmenovaným smlouvám v Haagské úpravě je souhlasná úprava příslušných zákonů československých.

Taková souhlasná úprava ohledně ochrany známek je účelem usnesení poslanecké sněmovny souhlasného s vládním návrhem.

Usnesení poslanecké sněmovny omezuje se pouze na taková ustanovení, která byla dotčena Haagskými dohodami, neboť ratifikace těchto dohod je velmi naléhavá z důvodů mezinárodních, jde tu proto jen o menší novelisaci platného známkového zákona.

K jednotlivým ustanovením usnesení poslanecké sněmovny netřeba se stanoviska ústavně-právního nic připomenouti, a proto ústavně-právní výbor, projednav ve své schůzi dne 13. prosince 1932 usnesení poslanecké sněmovny, navrhuje slavnému senátu, aby schválil osnovu zákona beze změny tak, jak ji přijala poslanecká sněmovna a jak je obsažena v senátním tisku č. 929.

Předseda (zvoní): Referentem za výbor živnostensko-obchodní je pan sen. Foit.

Zpravodaj seta. Foit: Slavný senáte! Zastaralé zákony o ochraně známek se vládním návrhem tisk 1981 změnu jí a doplňují mezinárodním haagským usnesením ze dne 6. listopadu 1925. Změna je velice patrná a odpovídá době nynější. Vláda si ponechává volnou ruku lem 13, který jí dává právo, že nařízením může vydati bližší předpisy o tiscích, známkách a jich počtu, jakož i předpisy o štočcích. Ochranná doba ochranné známky je stanovena na 10 roků ode dne zápisu, možno však tuto ochrannou dobu prodloužiti o dalších 10 roků.

Za obnovu zápisu musí chranitel zaplatiti poplatek u Obchodní a živnostenské komory. Ačkoli zákon přináší mnohá nová ustanovení, která odpovídají dnešní době, přece by se doporučovalo předložiti celý nový zákon s ohledem na zastaralé ustanovení dřívější.

Doufám, že se tak stane v brzké budoucnosti. Výbor živn.-obchodní navrhuje slavnému senátu, aby návrh zákona tisk 1981 byl schválen tak, jak byl usnesen posl. sněmovnou tiskem 929, s nadpisem a uvozovací formulí v návrhu uvedenou.

Předseda (zvoní): Zahajuji rozpravu a uděluji slovo prvému přihlášenému řečníku, panu sen. Wenzelovi.

Sen. Wenzel (německy): Velevážené dámy a pánové! Zabýváme se nyní třemi velmi důležitými hospodářskými předlohami vládními, a to především vládní předlohou o změně a zrušení některých předpisů o ochraně vzorků a modelů, dále vládní předlohou o změně a doplnění předpisů o ochraně známek a za třetí předlohou o změnách a doplnění předpisů o ochraně vynálezů. Problém, který se dnes projednává a který novými vládními předlohami bezprostředně ona býti nově upraven, má pro vývoj obchodu, živností a průmyslu, pro veškeré hospodářství v tomto státě obrovský význam. Přezkoumáváme-li statistická šetření, shledáváme, že v posledních letech bylo u československého patentního úřadu podáváno ročně 6.000 až 8.000 přihlášek, a že z toho uděleno bylo 3.000 patentů. Ochranných známek bylo během 1 roku podáno 4.491 počet přihlášek vzorků činil za 1 rok 8.568. Vidíme tedy před sebou zcela značné, obsáhlé pole zájmů.

Zaujímáme-li nyní stanovisko k úpravě teto otázky předlohou samotnou, díváme-li se na věc s praktické stránky, musíme prohlásiti, že bezprostřední příčiny naší nynější hospodářské krise jsou nám dnes celkem dobře známy. Jest jednoduše nemožno zachovati schopnost soutěže, když na druhé straně pomocí moderních strojů, zařízení, výrobních prostředků atd. výroba stává se o 20, 30 anebo dokonce 60 % levnější, rychlejší a lepší nežli v našich zastaralých závodech, anebo když se nové, praktičtější, účinnější zboží odjinud nabízí za stejnou cenu. Ale vychvalovaný, všechno léčící prostředek >racionalisaci< nelze jednoduše importovati a chřadnoucímu podniku naočkovati, když jeho již tak těžce oslabenému tělesu odnímá tolik sil a jednoduše to nevydrží, nýbrž ještě dříve se zhroutí. Ale zde platí přírodní zákon: nemocné tělo musí si především samo pomoci vlastními silami. Stroje z ciziny jsou valutárními, licenčními, celními a dovozními výlohami zdraženy a neodpovídají nad to našim poměrům, poněvadž byly vyrobeny pro zcela jiné předpoklady. Zde leží tedy kořen, jádro zla a prostředek k jeho odstranění. Musíme ve vlastním domově tvořiti něco nového, lepšího, a dodávati to domácímu hospodářskému životu v prvé řadě pokud možno levně. Nikoli cizího, nýbrž vlastního ducha musíme učiniti působivým, přibírati, využitkovati ho; vytvoří nám také to, co vzniknuvši z našich poměrů, nejlépe se pro nás hodí. Od přírody jsme, nouzí a bojem donuceni, myslícím, hloubavým, ale také snaživým a vynalézavým lidem, mezi námi je dosti otevřených, moudrých hlav, vynálezců a tvůrců. Ale nabylo dosud nikoho, kdo by je poznával a uznával, podporoval, anebo jim jen poskytl příležitost a spolupráci, aby mohli své myšlenky uskutečniti. Ani včasná a účelná ochrana se jejich novotám neposkytuje. To má za následek, že všechny dobré vynálezy putují do ciziny, kde se jim brzo dostane dobré právní ochrany, kde se jich s úspěchem použije v praxi, a teprve zdraženy a opožděny vracejí se do země svého vlastního původu. To však jsou jen díla energických, obchodu znalých vynálezců, ale kolik jich nenalézá této cesty, anebo nemůže ji nastoupiti pro nedostatek prostředků, a tvorby jejich zanikají nepoznány a nevyužity v jejich zásuvkách. Ještě mnohem více novot však zůstává vůbec nezrozeno. nevytvořeno, poněvadž se činnosti myslitelů a vynálezců nedostává ve státě nejmenšího popudu a podpory, takže se mnozí odvracejí od této činnosti nového tvoření a vynalézání, která u nás nemá vyhlídek a ničeho ne vynáší, anebo se jí nezabývají vážně.

Tím však spatřujeme již před sebou úkoly, které by mohly přivoditi změnu poměrů. Především bylo by naléhati na to, aby poskytnutá právní ochrana uvedena byla do upotřebitelného stavu. Dokud některá novota není chráněna, vydává se nejen vynálezce v nebezpečí, že obětoval práci, čas a peníze nadarmo, nýbrž také vyrábějící podnik je vydán nejšpinavější konkurenci, která dokonce vadným provedením může novotu úplně diskreditovati, kdežto skutečná ochrana může přivoditi nejen dobré provedení, nýbrž zabezpečiti také lepší zisk a tím rychlejší přijetí a rozšíření v obchodním světě. Jestliže se však některý patent u nás teprve po jednom roce nebo dokonce po více letech po jeho ohlášení vyloží a tím nabude prozatímní účinností, pak je pochopitelno, že se vynálezy nejen ohlašují v jiných státech, kde to jde rychleji, nýbrž že se jich tam také mnohem dříve využitkuje, kdežto se využitkování v Československu k veliké škodě jeho průmyslu a obchodu zdržuje. Mimo to poskytuje vzorek k užívání v německé říši, který lze také současně s ohlášením patentu ohlásiti dokonce při prozatímním, placení polovičního poplatku, bezodkladnou dostatečnou jistotu i pro předměty potřeby všeho druhu, kdežto naše ochrana vzorků je pro konstrukce vůbec neupotřebitelna a i při správných vzorcích, že ji tak lehce obcházeti, že ji většina výrobců považuje za úplně bezcennou. Při tom bylo by pro Československo dnes dokonce možno, nejen zjednati účinnost dávno již připravenému zákonu na ochranu vzorků, nýbrž přistoupiti také k mezinárodní úmluvě pro ochranu vzorků, což by pro náš vývozní průmysl mělo obrovský význam. Mám při těchto vývodech na mysli především velký hospodářský obor bižuterie a průmyslu sklářského, mám na mysli nejrůznější vzorky a návrhy, tuto duševní základní práci, ve které především s houževnatostí v soutěži investováno bývá často celé jmění do nejkrásnějších vzorků. Ochrana této duševní tvorby má býti zaručena zákonodárstvím, jak by to se stanoviska ochrany tvořivé práce bylo v tomto státě nutno.

Ovšem neposkytují ochranná práva feste žádného materielního úspěchu, nelze-li je zhodnotiti, není-li umožněno uskutečniti a využitkovati novoty. V této příčině mohlo by jak jiné nazírání průmyslového a obchodního světa, tak také spolupráce stavovských svazů a komor, v případě potřeby poskytování úlev a podpor alespoň pro první dobu přispěti mnoho k zlepšení poměrů.

Ježto však dosud nejen prostý člověk, ale i ten, kdo je technicky vzdělán, o projednávání věcí vynálezů, o možnosti lepšího zdaru a výdělku opatřením zlepšení a novot, o způsobech práva živnostenské ochrany, jejího nabytí a využití mění poučen skoro vůbec anebo namnoze zcela falešně, bylo by na čase poučovati také všeobecně. V každém člověku měl by býti probuzen pocit povinnosti spolupracovati má pokroku lidstva, přemýšleti o zlepšení všech druhů práce, které se mu vyskytují, o pomocných prostředcích a zařízeních, to jest vynalézati. Ale měly by také vejíti ve známost prostředky a cesty, jak uskutečniti, chrániti a využitkovati dobré myšlenky. Lidem tvořícím měl by se přednáškami, kursy, odbornými a denními listy učiniti tento důležitý obor přístupným a vypisováním cen, jak se to v Německu již často, u nás ještě nikdy nestalo, měli by býti nabádáni a povzbuzováni. Mládež však měla by počínajíc obecnou školou býti poučována a vychovávána více ve smyslu naší doby činorodého tvoření a pokroku. Mužové meče a žezla, panovačnosti a násilí mokou dnes naši mládeži říci mnohem méně nežli průkopníci bádání a nalézání, hrdinové techniky, vítězové v boji s přírodou a se světem. Také na nich shledáváme stejné, ušlechtilé rysy a vlastnosti, hodné napodobení, jen ve formě naší době již bližší, lehčí, ve skutečnosti přeměněné. Neznalost technických věcí, se kterou se setkáváme v zařízeních denně používaných, v novinářských zprávách, přednáškách, rozhovorech, bývá předmětem nemenšího úsměšku a pociťuje se škodlivěji, nežli dříve kdysi snad mezery v dějepisných anebo literárních vědomostech. Naše děti staví si dávno samy svůj radioaparát, modely letadel, a při tom nevědomky přecházejí od napodobení k samostatné tvorbě, škole nyní náleží, aby tuto době přiměřenou touhu po vlastním badání a nalézání řídila a správně vypěstila. Mládež potřebuje v životě ostrého, vynalézavého ducha a my potřebujeme mužů, kteří dovedou nejen sloužiti, nýbrž také mysleti a tvořiti.

Jestliže jsme si nyní uvědomili úkoly, které vyplývají z nutnosti, pomoci ve vlastní zemi našemu hospodářství podporováním vynalézavosti, pak nechceme přece nechati nedotčenu důležitou otázku, kdo má tyto úkoly plniti, neboť nesmíme déle přihlížeti a čekati, až se něco stane. Musíme především sami přispěti svým dílem, pokud je to možno v našem podniku na poli naší činnosti, a nad to dáti alespoň popud k tomu, aby tato věc přišla do chodu a správně pokračovala. Zajisté, v prvé řadě má se toho uchopiti stát, který k tomu nejen je povinován, nýbrž má z toho také svůj prospěch. Ale víme přece, že stát málokdy podnikne něco sám ze sebe, i kdyby to bylo v jeho vlastní prospěch; potřebuje zpravidla nejen popud, aby se odhodlal ke změně toho, co zde je. Právě zde máme nejlepší příklad na zákoně o ochraně vzorků, který již krátce po svém vzniku v roce 1856 měl býti novelisován a dodnes zůstal tak, jaký byl, poněvadž se interesenti z počátku nemohli dohodnouti a dnes se již vůbec o to nestarají. Neměří při tom ovšem škodu, kterou si tím sami způsobují, a proto byla tato slova pronesena, aby byl celý obor jednou osvětlen. Ovšem bylo lze jen letmo osvětliti mnohé důležité body, ale pronikne-li jen jednou poznání, že je zde skutečně dána možnost zadržeti úpadek našeho hospodářství a přivésti je k lepší budoucnosti, pak zajisté nebude se nedostávati zevrubného projednání tohoto oboru. Každý průmyslník, živnostník a obchodník má přece zájem na tom, aby podporováním domácí vynalézavosti z nás samotných čerpal nejlepší prostředky ke konkurenčnímu boji; každý má však také příležitost, aby ve vlastním závodě a podniku budil a podporoval smysl pro to, aby se tvořily novoty a zlepšení; bude však také ve svazech svého povolání a stavu moci působiti ve stejném smyslu. Tyto svazy, jakož i obchodní komory, ústavy pro zvelebování živností a podobné instituce budou rovněž moci ve vlastní působnosti namnoze zasahovati a budou musit přiměti také stát k tomu, aby se probudil ze své dosavadní letargie v této příčině a aby věci věnoval svou pozornost.

Za ústřednu všech těchto snah dlužno považovati ochranný svaz vynálezců v Československu se sídlem v Liberci, založený r. 1923, který ve všech oborech ochrany živnostenského práva a vynálezů vůbec, mohl nashromážditi mnohostranné zkušenosti, a který s průmyslem a vynálezci, jakož i s úřady a institucemi je v živém styku. Je si ve skutečnosti velice přáti jednotného projednávání celého tohoto komplexu otázek, aby se zabránilo bezvýsledným, roztříštěným snahám, zároveň je však potřebí součinnosti všech interesovaných kruhů. Nejde o prospěch jednotlivých stavovských skupin, nýbrž o blaho našeho celého hospodářství, na němž konečně mají zájem všichni.

Dotaz u obchodních a živnostenských komor o těchto třech předlohách ukázal, že obchodní a živnostenská komora v Liberci o těchto předlohách vůbec nevěděla a že vůbec nebylo možno, aby tito hospodářští činitelé zaujali k tomu stanovisko. Totéž platí o českém a německém svazu pro ochranu vynálezců. Od organisací techniků, inženýrů a zástupců ve věcech patentových došla podobná sdělení. Tento způsob projednávání těchto předloh dlužno označiti za ne zcela korektní. V poslanecké sněmovně byly tyto tři důležité předlohy, které mají zabezpečiti základní práva vynálezců, probičovány rychlíkovým tempem, aniž některý člen parlamentu kterékoli strany byl k tomu něco pronesl, byly dokonce ve výborech projednávány rychlým řízením.

Zaujímám-li zde stanovisko k těmto problémům, činím tak především na základě dobrozdání německého svazu pro ochranu vynálezců, který má zájem na tom, aby konečně uskutečněna byla přání, která jsou výsledkem praxe.

Aby se domácím výrobkům v celostátní soutěži získala zase půda, byly by především dva prostředky: předně výrobní náklady výrobků snížiti rychleji a hlouběji nežli v cizině, čehož se nejlépe může docíliti používáním novot, vytvořených doma, a za druhé přinášeti na světový trh zboží, které jako novotu v jejím obzvláště účinném nebo praktickém provedení lze obdržeti jen doma. Vynalézati a zaváděti novoty, co nejrychleji jich využitkovati v domácích závodech, patří tudíž nyní k předním cílům průmyslu, živností a obchodu, a jest jednou z nejlepších a nejjistějších cest z obchodní krise.

Pro stát vyplývá z toho povinnost vynálezy v každé možné formě chrániti a podporovati.

Prvním nejnutnějším krokem k tomu je zlepšení právní ochrany živnostenské, neboť jinak maše specielní výrobky budou nadále zavlečeny do ciziny a jako dosud většina domácích vynálezů a novot nejprve v cizině podrobeny budou právní ochraně, tam mnohem rychleji dosažitelné a účinnější, a tam jich bude využito, kdežto k nám přicházejí, licenčními poplatky, celními a dopravními výlohami zdraženy teprve v době, kdy zahraniční podniky již dávno využitkovaly jejich výhod a kdy jak při využitkování, tak také při prodeji nelze již nic zvláštního vydělati. Domácí právní ochraně živnostenské musí se tudíž co nejdříve dostati stejné hodnoty a stejné vážnosti s cizozemskou.

Zákon o ochraně vzorků, pocházející ještě z r. 1858, který již krátce po tom, když vyšel, měl býti novelisován, musí býti konečně doplněn ochranou vzorků k užívání, poněvadž ho v jeho nynější formě lze příliš snadno obcházeti. Roku 1926 bylo sice z rozkazu ministerstva obchodu o předložené osnově zákona podáno dobrozdání, které bylo uznáno za obzvláště důkladné a účelné, ale celá dosavadní práce zůstala dodnes neproduktivní, poněvadž dosud nebyl vydán zlepšený zákon o ochraně vzorků, resp. zákon o ochraně vzorků k užívání.

Pro vzorky k užívání bylo by zavésti v jiných státech již možné ukládání jako sběrných vzorků, aby bylo možno často velmi různé způsoby provedení hraditi malým nákladem.

Zajímavé je zjištění, že ministr financí právě nyní za účelem krytí schodků ve státním rozpočtu přikročuje k tomu, aby se v nově projektovaných poplatcích zvýšily také poplatky za ohlášení patentů a vzorků a tím docílilo obnosu 3 mil. Kč pro státní pokladnu. Zatížení tohoto tak důležitého kulturního a hospodářského oboru je nesnesitelné, poněvadž k tomu není dána možnost, aniž bychom současně měli v tomto státě ve srovnání s jinými státy stejně silně účinkující zákon na ochranu vynálezů.