Přítomni:

Předseda: dr. Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr. Heller, dr. Hruban, Kahler.

Zapisovatelé: dr. Karas, Pichl.

96 senátorů podle presenční listiny.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr. Šafařovič; jeho zástupci dr. Bartoušek, dr. Trmal.

 

Předseda dr. Soukup zahájil schůzi v 10 hodin 34 minut.

Sdělení předsednictva

Dovolené

dal předseda: na dnešní schůzi sen. Sechtrovi, Stržilovi, na dnešní a zítřejší schůzi sen. Ďurčanskému, dr. Kovalikovi, na tento týden sen. Curkanovičovi.

Předseda konstatoval, že senát je schopen se usnášeti, a senát přijal jeho návrh, aby byla dána dovolená na dobu 14 dnů sen. Bergmanovi.

Rozdané tisky:

Zprávy tisky 944, 945, 946, 947, 948, 949, 950.

Usnesení posl. sněmovny tisk 951.

Interpelace tisky 953/1 až 953/4.

Těsnopisecká zpráva o 172. schůzi senátu N. S. R. Čs.

Zápisy o 174. až 176. schůzi senátu N. S. R. Čs. ze dne 28. a 29. listopadu 1932.

"Z cizích parlamentů", rok 1932, ročník XIII., č. 10 až 12.

Zápisy

o 177. a 178. schůzi senátu N. S. R. Čs. vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným panem senátorem podány písemné námitky, pokládají se zápisy ty za správné a budou vytištěny.

Z předsednictva přikázáno:

K žádosti výboru technicko-dopravního přikazuje se také výboru technicko-dopravnímu vládní návrh zákona o dopravě motorovými vozidly, tisk 942.

Předseda: Budeme projednávati denní pořad, a to nejprve:

1. Zprávu národohospodářského výboru o vládnom návrhu (tisk 919) zákona, ktorým sa predlžuje účinnosť zákona zo dňa 27. marca 1930, č. 43 Sb. z. a n., o úprave užívania niektorých pastvín v zemiach Slovenskej a Podkarpatoruskej v ročných pastevných obdobiach 1930 - 1932, tisk 943.

Zpravodajem je pan sen. Danko. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Danko: Slávny senát! Predostieram zprávu národohospodárskeho výboru o vládnom návrhu - tisk 919 - zákona, ktorým sa predlžuje účinnosť zákona zo dňa 27. marca 1930, č. 43 Sb. za n., o úprave užívania niektorých pastvín v zemiach Slovenskej a Podkarpatoruskej v ročných pastevných obdobiach 1930 - 1932.

Zákon zo dňa 27. marca 1930, č. 43 Sb. z. a n., tratí platnosť dňa 31. decembra 1932. Táto okolnosť a zvlášte veľký význam potreby ďalšieho predĺženia tohoto zákona bola pohnútkou, že zástupci Slovenska a Podkarpatskej Rusi v zákonodarných sboroch jednomyseľne a dôrazne žiadali, aby platnosť tohoto zákona bola predĺžená. Veď zákon tento je tak potrebný a dôležitý, že jeho nepredĺžením by boli katastrofálne ohrožení premnohí drobní roľníci a chovatelia dobytka vo vrškovatých krajoch Slovenska a Podkarpatskej Rusi.

Potrebu predĺženia účinnosti zákona č. 43/1930 doznala i vláda, keď minister zemedelstva predkladá citovaný vládny návrh, ktorým sa má tento zákon na ďalšie dva roky predĺžiť a jeho platnosť sa má vzťahovať i na roky 1933 a 1934. - V dôvodovej zpráve tohoto vládneho návrhu je zdôraznené, že otázka užívania cudzích pastvín na Slovensku a Podkarpatskej Rusi je nie podradnou. Toto je podoprené i štatistikou, ktorá jasne hovorí, že za rok 193t činila výmera pastvín používaných podľa zákona zo dňa 27. marca 1930, č. 43 Sb. z. a n., na Slovensku okrúhle 96.000 kat. jut. a v Podkarpatskej Rusi 173.000 kat. jut. Počet užívateľov činil na Slovensku asi 21.000 a na Podkarpatskej Rusi asi 25.000.

Je veľmi potrebné, aby táto pálčivá a dôležitá otázka bola v krátkej budúcnosti definitívne vyriešená, a to skorým a dôkladným prevedením osadníckeho zákona a prídelom potrebných pastvín. - Dokiaľ sa tak stane a menovite v dnešné ťažké hospodárske pomery na Slovensku a Podkarpatskej Rusi je nutné, aby dosavádne právo spoločného pasenia na cudzej, hlavne štátnej pôde, bolo zachované. Je to existenčným záujmom drobného a chudobného roľníckeho ľudu.

Národohospodársky výbor v svojej schôdzi dňa 13. decembra 1932 sa jednomyseľne usniesol, že vládny návrh č. 919 prijíma pozmenene tak, že účinnosť zákona č. 43/1930 Sb. z. a n., sa predlžuje na roky 1933-1935 a doporučuje sl. senátu, aby takto pozmenený vládny návrh schválil. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Zahajuji rozpravu. Navrhuji stanoviti řečnickou lhůtu na ¹/₄ hodiny. (Námitky nebyly.)

Námitek není, budeme tedy takto postupovat.

Uděluji slovo prvnímu přihlášenému řečníkovi, panu s en. Mező.

Sen. Mező (maďarsky): Ctený senát! Na Slovensku činí nájomné za lesné pasenie rožného dobytka nad dva roky starého na rok 20 Kč, dobytka rožného od dvoch rokov mladšieho 10 Kč, za pasenie koňov nad dva roky starých 30 Kč, od dvoch rokov mladších 20 Kč, za pasenie kobyle so žriebaťom 40 Kč, skopov 4 Kč, barana jedného roku staršieho 9 Kč, jedného roku mladšieho 6 Kč, za kozu s kozliatkami 10 Kč. Za pasenie na pasienkoch platí sa toto pastevné: za rožný dobytok od dvoch rokov starší 30 Kč, za kone od dvoch rokov staršie 45 Kč, za rožný dobytok od dvoch rokov mladší 15 Kč, za kone od dvoch rokov mladšie 30 Kč, za kobylu so žriebaťom 60 Kč, za ovce s jahňatami 6 Kč, za baránky 1 roku staršie 13 Kč, za baránky 1 roku mladšie 9 Kč a za kozy s kozliatkami 6 Kč.

Z toho všetkého vidno, do akej miery je nepomerné toto sostavenie. Avšak je na Slovensku ešte vážnejšie zlo, lebo je tu nesmierne mnoho obcí, kde maloroľníci vôbec žiadnych pasienkov nemajú. Dnes, kde je už zákonom upravená otázka, akú sumu treba platiť na pastevné, platí maloroľnícke obecenstvo na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi trojnásobok toho. A predsa chceme-li dnes uprostred hospodárskej krízy pomôcť maloroľníkom, chceme-li, aby malí gazdovia mohli zveľaďovať ten malý stav dobytka, ktorý ešte majú, vtedy my tuná musíme sa postarať o to, aby sa našiel spôsob, by malým gazdom dostalo sa pasienkov bezplatne.

Vláda musí zmeniť svoju politiku na tomto poli dosiaľ sledovanú, lebo na veľa miestach užíva sa pasienkov k účelom iným, čím sú malí gazdovia pozbavení možnosti, aby mohli pásť svoj dobytok. Ako príklad uvádzam len obec Komárno, kde v minulosti malo maloroľnícke obecenstvo pasienky dosti značného rozsahu, dnes -však boly tieto pasienky následkom rozšírenia štátneho prístavu na polovicu redukované ministerstvom zemedelstva, aniž bolo postarané o náhradu za túto ztratenú pasienkovú pôdu.

Najprednejšou príčinou úpadku chovu zvierat je práve nedostatok pasienkov a zvlášte na maďarských vidiekoch Slovenska a Podkarpatskej Rusi nestará sa vláda vôbec o to, aby maďarským malým gazdom dostalo sa vhodných pasienkov. V maďarských krajoch Slovenska a Podkarpatskej Rusi mohol by sa dochovávať dobytok, keby tam nebol nedostatok pasienkov a keby maloroľníci neboli nútení pásť svoje domáce zvieratá vo škarpách na okrajoch štátnych a okresných silníc.

Chovu dobytka škodí tiež nariadenie vydané v októbri t. r. okresnými úrady, dľa ktorého malí gazdovia, čo majú 23 jutrá pôdy, nemôžu skladať seno, slamu a krmivo, ktoré potrebujú ku chovu domácich zvierat, v dedine samej, ale musia to složiť v chotári. Tážem sa, kam má ten úbohý maloroľník uskladniť tú svoju špetku krmiva, keď sa nepostaráte o vhodné humenné záhrady a nedáte mu pasienky.

Takouto politikou nelzä zveľaďovať chov dobytka. V záujme správneho zveľadenia chovu dobytka navrhujem, aby všetkým malým gazdom, ktorí majú mesačné dôchodky 1.000 Kč nepresahujúce, boly dané pasienky zdarma k dispozícii, a aby každá obec mala humennú záhradu, by nebolo treba medzi domy uskladňovať - požiarom nebezpečné seno, slamu a iné krmivo.

Pri tejto príležitosti musím sa zmieniť ešte o istom, pre maďarské obyvateľstvo Slovenska a Podkarpatskej Rusi veľmi pálčivom probléme, o otázke štátneho občianstva. S otázkou štátneho občianstva nakladá sa na maďarských vidiekoch Slovenska a Podkarpatskej Rusi s najväčším šovinizmom. Od každého požadujú preukaz o štátnom občianstve, svedectvo o zachovalosti a iné úradné doklady. Práve v októbri tohoto roku vydaly úrady nákupu tabaku nariadenie, dľa ktorého na prácu môžu byť najímaní iba tí, čo preukážu štátne občianstvo a predložia vysvedčenie zachovalosti. Čo to má znamenať? Najšpinavšie prípravy fašizmu. Jestliže boli títo robotníci dobrí, keď sa táto republika tvorila, keď nekládli odpor, ba trvali na tom, aby sa nová republika ustavila, lebo úfali, že sa ich situácia zlepší - a teraz sa s nimi čo najmacošskejšie nakladá a na termín požaduje sa od nich predloženie dokladu o štátnom občianstve.

Každý vážne smýšľajúci človek na Slovensku vie, že doklad o štátnom občianstve nelzä získať do štrnásť dní, a predsa uložili tým 1.500 robotníkom, aby vysvedčenie o štátnom občianstve do 10. januára vyhrabali trebárs zpod zeme.

Nuže, je to naprosto nemožné. Samy úrady tvrdia, že je to termín veľmi krátky, a predsa podobné nariadenie vydávajú. Protestujem proti tomuto jednaniu úradov; požadujem, aby otázka štátneho občianstva bola v dobe čo najkratšej spravodlivo vyriešená. (Potlesk komunistických senátorů.)

Předseda (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan sen. Nentvich.

Sen. Nentvich: Vážený senáte! Hospodářská krise cenová i odbytová, která stále tíže doléhá na zemědělce, nutí ho, aby věnoval stále větší pozornost oněm odvětvím zemědělské výroby, která se za daných poměrů jeví rentabilnějšími. Porovnávání cenových výnosů obou nejdůležitějších oborů zemědělské výroby, výroby rostlinné a výroby živočišné, ukazuje, že do r. 1929 byly cenové indexy rostlinné výroby značně vyšší než čísla výroby živočišné. R. 1929 nastává převrat ve prospěch výroby živočišné a tato udržuje nadále trvalou převahu. Vzestup konsumu masa a zvířecích tuků uvnitř státu je příčinou tohoto zjevu a zárukou, že živočišná výroba bude i v budoucnosti skýtati naději na lepší zpeněžení tohoto významného odvětví našeho zemědělství. Bylo-li potřebí k ukojení domácího trhu dovézti r. 1930 104.711 kusů dobytka a 536.857 vepřů, je to důkazem, že živočišná výroba i nadále bude výhodná, poskytne zemědělci přiměřenější odměnu za jeho práci a - bude-li účelně zvelebována a podporována - zachrání státu ohromné sumy za dobytek do zahraničí placené. Je potřebí, aby bylo učiněno vše, aby pasivum domácí výroby živočišné bylo záhy odstraněno. Domácí produkcí bylo r. 1929 hrazeno u telat 97.4%, u krav a volů 92%, u vepřů jen 79% a u ostatního bravu 87.8% vší spotřeby. Je patrno, jaké jsou tu další možnosti rozšíření dobytkářství, abychom na tomto poli byli soběstační. Je povinností státu, aby všemi prostředky působil ke zvýšení živočišné výroby a svým zásahem pomáhal zvláště tam, kde se naskytují jakékoliv překážky cíle toho dosáhnouti.

Předložený návrh zákona, jímž se prodlužuje platnost zákona ze dne 27. března 1930, č. 43 Sb. z. a n., o úpravě užívání některých pastvin v zemi Slovenské a Podkarpatoruské na další dva roky, má býti jednou z těchto pomocných akcí. Otázka užívání cizích pastvin na Slovensku a Podkarpatské Rusi je životní otázkou tamních horských krajů, jejíž význam není v plné míře chápán tam, kde jiné podmínky přivodily i rozdílné životní poměry nynější doby.

Otázka užívání cizích pastvin je pro obyvatele horských krajů otázkou tak závažnou, že její rozumné řešení může mu existenci usnadniti anebo ohroziti. Obě země jsou povahou téměř úplně zemědělské a dobytkářské. Dobytkářství má převahu v krajích hornatých, vlastní zemědělství v krajích rovinatých a údolích řek. Pastviny vůbec tu vykazují proti ostatním zemím vysoký podíl celkové rozlohy: Slovensko 582.813 ha, tj. 11.9%, Podkarpatská Rus 184.551 ha, tj. 14.7% veškeré rozlohy. Přičteme-li k tomu ještě louky 439.309 ha, tj. 8.9% na Slovensku a 193.542 ha, tj. 14% rozlohy na Podkarpatské Rusi, tedy daleko více než v jiných částech republiky, shledáme, že obě země jsou s to za jistých předpokladů značně zvýšiti svoji živočišnou produkci a tak nedostatky živočišné výroby celostátní odstraniti. Musí jim ovšem býti dána možnost dosavadní extensivní způsob této výroby přeměniti ve způsob intensivní. Jen tak bude možno vnitrostátní potřebu masa a zvířecích tuků ukojiti, abychom se stali od ciziny neodvislými. Pokud by tento úkol, k němuž jen pozvolna lze se přibližovati, nebyl splněn, mají obě země naléhavou povinnost uspokojiti živočišnými produkty aspoň vlastní potřebu a přispěti k výživě vlastního obyvatelstva, kde podle průměrů z let 1923 až 1927 nedostává se u tuků 38%, u masa 19% celého konsumu. Zvelebení dobytkářství v těchto zemích jest jednou z prvých povinností státní péče.

Na Slovensku i Podkarpatské Rusi je dostatek vhodné půdy pro pastviny, již jiným výnosnějším zemědělským užitím nelze upotřebiti. Ale tyto pastviny se racionelně neobhospodařují, nehnojí se, nepodsévají a nezavlažují. V nížinách jsou pokryty krtinami a mraveništi zarostlými travou, roste na nich neužitečný plevel, sítina, ostřice, jež se neodstraňují a tak buřeň na úkor hodnotnější pastvy volně se šíří. Pastviny zarůstají křovím, olše, vrby, trnoslívky a hlohu, na svazích vrchů rozmnožují se keře jalovce a jiné, šíří se vřes a porost různých jiných keřů a stromů, takže pastvina během doby přestává býti pastvinou a nabývá znenáhla podoby neupraveného, zanedbaného lesního porostu, v němž dobytek sporé zbytky užitečného travního porostu jen stěží vyhledává a vypásá.

Pase se hned záhy z jara, sotva se první zeleň na svazích objeví. Dobytek rozměklou půdu ušlape a rozdupe. Vyschlá půda takto rozšlapaná je pak letními přívaly splachována se strání. V létě, v době sucha a sporých vodních srážek, se vegetace na pastvině zastaví a neposkytuje pasoucímu dobytku dostatečné výživy. Ježto se pastvina neobnovuje, spasenou travou živiny z půdy odebrané se hnojením nenahrazují a půda o ně ochuzená čím dále tím menší množství pastvy poskytuje, vzrůstá potřeba nových pastvin na pozemcích dosud nevyužitých, jež se získávají přeměnou lesních ploch na pastviska. Přídělem lesů z pozemkové reformy a jich přeměnou na pastviny vzrůstá plocha těchto neustále.

Patrno, že hospodářství pastvinné je na Slovensku a Podk. Rusi jedním z nejdůležitějších odvětví hospodářských. Drobný zemědělec však nemá vlastní půdy tolik, aby stačila pro chov dvou či tří kusů dobytka, jehož užitek zabezpečuje výživu jeho rodiny. Mléko a mléčné výrobky jsou podstatnou součástí potravy horalovy. Je mu tedy potřebí zabezpečiti dostatečnou výměru pastviny ke společnému užívání, kde by mladý dobytek odrůstal, tažný dobytek po ukončených polních pracích mohl být přechováván a dojnice po značnou část roku paseny, aby seno z luk mohlo býti uspořeno pro doby zimní. Pastviny na Slovensku mají různé vlastníky: obce urbariální, komposesorátní, církve, pastevní družstva i jednotlivci, na Podk. Rusi hlavně stát. Na Slovensku pastviny užívané jinými než vlastníky, měří cca 60.000 ha, na Podk. Rusi cca 100.000 ha. Již bývalý uherský stát pokoušel se o zákonnou úpravu těchto různých vlastnických práv, aby umožnil společné užívání nerozdělených pastvin. Roku 1913 vydán byl X. článek zákonný o nerozdělených společných pastvinách, který měl býti zákonným podkladem nové úpravy. Prováděcí nařízení k němu bylo vydáno r. 1914. Vypuknutí války zabránilo však provedení zákona.

Po převratě ukázala se potřeba přidělení nových pozemků na pastviny, aby se zajistila nejnutnější potřeba výživy dobytka. Vládní nařízení čís. 68 z r. 1919 upravilo pasení dobytka na pozemcích, jichž nebylo lze lépe užíti. Toto nařízení bylo každoročně novelisováno až do r. 1924, kdy vydán zákon čís. 87, se šestiletou dobou platnosti, jehož účinnost byla zákonem čís. 43 z r. 1930 na další tři roky prodloužena. Nyní podle vládní předlohy má se jeho platnost opět na další dva roky prodloužiti. Patrno, že je to zákon nouzový, diktovaný naléhavou potřebou, který však celou otázku užívání pastvin v obou zemích v celé šíři neřeší a stabilisaci právních poměrů nezajišťuje. Tento stav je nadále neudržitelný a vláda musí se konečně odhodlati, aby užívání společných pastvin na Slovensku i Podk. Rusi bylo zvláštním zákonem definitivně upraveno.

Při tom nemůže přijíti se zřetele otázka úpravy dosavadních a zřizování nových pastvin, aby odpovídaly požadavkům racionelního hospodářství.

Slovensko i Podk. Rus mají dostatek půdy k tomuto účelu vhodné. Také klimatické poměry jsou příznivé, takže lze tu pastviny zakládati v každé nadmořské výšce. Dostatečné množství dešťových srážek umožňuje ve všech krajích obou zemí udržovati pastviny staré i nově zakládané v takovém stavu, aby splněna byla očekávání na ně kladená.

Nebude zbytečno poukázati zde na některé zjevy, jež při tak skvělých možnostech dobytkářství v těchto oblastech zarážejí: Je to velký pokles chovného dobytka, zjištěný posledním sčítáním r. 1931. Proti roku 1925 poklesl počet skotu s 1,036.000 na 979.000 kusů, tedy o plných 5.7%, proti roku 1911, tedy před 20 lety, dokonce o 134.000 kusů, tj. o 12%. Počet ovec klesl ze 634.000 na 385.000, tj. o 39.3%, proti roku 1911 je úbytek 609 tisíc kusů, tedy plných 61%.

Na Podkarpat. Rusi klesl počet skotu proti roku 1925 jen nepatrně, o 0.4%, proti roku 1911 o 7%, počet ovec proti roku 1925 se 117.000 na 93.000, tj. o 20.9%, proti roku 1911 je úbytek 54.000 kusů, tedy téměř o 37%. Podobný pokles jeví se i u vepřů. Kde na Slovensku jen za poslední dva roky je úbytek udáván 18.5%, na Podkarpatské Rusi 21.3%. Místo očekávaného vzestupu vidíme úpadek. Jako příčina uvádějí se nejen dobytčí choroby, nýbrž v poslední době i finanční těžkosti zemědělců, kteří jsou nuceni přede žněmi počet dobytka ztrátovými odprodeji redukovati.

Aby tamnímu dobytkářství se opravdu pomohlo, je potřebí pečovati o povznesení pastevního hospodářství měrou daleko vydatnější, než se dělo dosud. Zmínil jsem se již o stavu většiny pastvin v horách, kde nelze často bezpečně určiti, kde končí rubanisko lesa a počíná pastvina. Je potřebí pastviny upraviti tak, aby skutečně staly se pastvinami a přestaly býti rejdišti hladového a vyhublého dobytka. Stát sice provádí kultivaci zanedbaných pastvin prostřednictvím pastevních inspektorátů, ale tato akce pro omezené finanční prostředky, jež se na tyto účely povolují, nemůže býti tak pronikavá, aby konečný efekt projevil se účinněji. Zarostlou pastvinu je potřebí zbaviti křovinatého i stromového porostu, pařezy vykopati, zorati, uvláčiti, oseti vhodnou travnou směsí a pohnojiti strojeným hnojivem. Taková úprava vyžaduje pro ha cca 1000 až 1200 Kč, nač stát přispívá podporou cca 600 až 800 Kč. I pastviny nezarostlé a tak pustě nezanedbané musí býti ošetřovány, krtinců zbavovány a strojenými hnojivy musí býti nahrazovány živiny, o něž půda byla ochuzena. Pastviny v nížinách, jež trpí spodní vodou a jsou zaplavovány a stávají se tak pařeništěm nakažlivých nemocí dobytčích, je potřebí odvodňovati a před záplavami chrániti. Peníz takto investovaný je velmi dobře uložený. Cíl, jehož se tím dosáhne, není jen přímé zlepšení bonity pozemku a tím podmíněné zvětšené výnosnosti pastviny, ale tamní zaostalý zemědělec se současně vychovává, učí se rozumnějším způsobem hospodařiti a činí se přístupným novým názorům.

Aby tyto skutečně nákladné investice mohly býti plánovitě ve větší míře prováděny, je nevyhnutelně potřebí definitivní úpravy vlastnictví společných pastvin a jich užívacího práva. Prodloužení nynějšího zákona o dva roky nebo jak národohospodářský výbor navrhuje, na tři roky, nepovzbudí nikoho, aby větších úprav, vyžadujících značných nákladů a namáhavé práce, se podjal. Mají-li pastviny býti opravdu účelně zlepšovány, je potřebí zajistiti jich uživatelům stabilitu nynějších práv na delší dobu, alespoň desítiletou. A udělení státní podpory na zlepšení společné pastviny mělo by býti podmíněno úřední kontrolou vlastních luk a pastvin jednotlivců, zda tyto jsou opravdu obhospodařovány žádoucím způsobem.

Naskýtá se otázka, kdo by měl býti pověřen péčí a správou společných pastvin, zda to mají býti pastvinná družstva nebo politické obce, které by za tím účelem byly nuceny utvořiti zvláštní orgány. Počáteční zkušenosti s družstvy nebyly na Slovensku zrovna povzbuzující. Zbývají tedy obce, jimž by tato péče měla připadnouti.

Ač doba v návrhu zákona pro jeho účinnost vyměřená nás neuspokojuje, uznáváme přece nutnost zachovati nepřetržité právo pastvy drobných zemědělců na nynější cizí půdě a budeme proto pro návrh hlasovati v předpokladu, že je to poslední provisorium.

Očekáváme, že ministerstvo zemědělství během platnosti zákona připraví osnovu zákona, jíž by otázka společného užívání nerozdělených pastvin na Slovensku a Podkarpatské Rusi byla řešena definitivně. (Potlesk.)

Předseda: Byl podán dostatečně podporovaný návrh sen. Mező, Mikulíčka a soudr.

Žádám pana tajemníka senátu, aby jej přečetl.

Zástupce tajemníka senátu dr. Bartoušek (čte):

Návrh sen. Mező, Mikulíčka a soudr.:

"Za čl. 1 budiž vloženo toto:

Užívání pastvin na Slovensku a Podkarpatsku podle zákona ze dne 27. března 1930, č. 43 Sb. z. a n., jest úplně bezplatné pro všechny drobné zemědělce, jejichž čistý příjem nepřevyšuje 12.000 Kč ročně."

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno. Pan zpravodaj nepřeje si slovo k doslovu. Budeme hlasovati ve čtení prvém.

Vzhledem k podanému pozměňovacímu návrhu budeme hlasovati nejprve o čl. I. podle zprávy výborové,

pak o doplňovacím návrhu sen. Mező, Mikulíčka a soudr. ke čl. I.,

pak o čl. II., nadpisu zákona a jeho úvodní formuli podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitky nejsou.

Kdo souhlasí, aby čl. I. zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Čl. I. přijímá se podle zprávy výborové.

Kdo souhlasí, aby právě přijatý čl. I. doplněn byl podle návrhu sen. Mező, Mikulíčka a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby čl. II., nadpis zákona a jeho úvodní formule zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Čl. II. osnovy zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijímají se podle zprávy výborové.

Tím je celá osnova zákona přijata ve čtení prvém podle zprávy výborové tisk 943.

Nyní budeme projednávati další bod, jímž je:

2. Zpráva technicko-dopravního výboru o vládním návrhu zákona (tisk 937), kterým se prodlužuje lhůta k označení elektrických podniků, jež mají býti přeměněny na podniky všeužitečné. Tisk 947.

Zpravodajem je pan sen. Pavelka, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. Pavelka: Slavný senáte! Vládní návrh prodlužuje lhůtu stanovenou §em 28 č. 4 zákona ze dne 22. července 1919, č. 438 Sb. z. a n., o státní podpoře při zahájení soustavné elektrisace o 1 rok, tj. až do konce r. 1933.

Podle § 28 zmíněného zákona mělo ministerstvo veř. prací v dohodě s ministerstvy spravedlnosti, financí, obchodu a zemědělství do jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona označiti ty elektrické podniky, jež mají býti přeměněny na podniky všeužitečné podle § 4 téhož zákona.

Předpokládalo se tehdy, že označení podniků podmínkám odpovídajících může býti během 1 roku provedeno. Různé nepředvídané okolnosti, jako komplikace pravomoci 4 ministerstev, snad i tu a tam přehnané nároky jednotlivých podniků, jakož i potíže finanční znemožnily zachovaní stanovené lhůty. Nepříznivé finanční a hospodářské poměry bránily také tomu, by soustavná elektrisace mohla býti prováděna současně ve všech částech státního území. Tyto okolnosti si vynutily prodloužení původně stanovené lhůty, což se stalo naposledy zákonem ze dne 19. prosince 1931, č. 213 Sb. z. a n., a to do konce roku 1932. Ale i tato nově stanovená lhůta nevystačí. V roce 1932 jednalo se s několika soukromými elektrickými podniky o jejich dobrovolnou přeměnu na všeužitečné na podkladě zákona ze dne 1. července 1932, č. 114 Sb. z. a n. Jednání nemohlo býti ukončeno vzhledem k stávajícím krajně nepříznivým finančním a hospodářským poměrům.

Označení v úvahu přicházejících podniků musilo by býti provedeno do konce běžícího roku. Tím by z uvedených důvodů byl zdárný výsledek jednání o dohodu vážně ohrožen. Některé podniky se přímo domáhají prodloužení dosavadní lhůty. Je tedy prodloužení lhůty až do konce r. 1933 nejvhodnějším opatřením.

Nutno na konec podotknouti, že §em 28 nebudou dotčeny podniky, které náležejí korporacím územní samosprávy, tj. obcím a okresům, anebo na nichž korporace tyto jsou převážnou měrou zúčastněny. Rovněž nebudou tímto ustanovením dotčeny podniky, které ve lhůtě 30 let mají podle platných smluv přejíti do vlastnictví korporací územní samosprávy.

Konečně nepřicházejí v úvahu pro použití § 28 také drobné podniky soukromé místního významu.

Schválením vládního návrhu zákona usnadní se v úvahu přicházejícím činitelům opatření finančních prostředků potřebných k účasti na zmíněných podnicích.

Technicko-dopravní výbor projednav v dnešní své schůzi vládní návrh, doporučuje slavnému senátu, aby přijal osnovu zákona ve znění dole otištěném.

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno.

Budeme hlasovati ve čtení prvém, a to o celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli najednou.

Námitky proti tomuto způsobu hlasování nejsou. (Nebyly.) Budeme tudíž tak hlasovati.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena ve čtení prvém podle zprávy výborové tisk 947.

Projednáme nyní, vážený senáte, další bod, jímž je:

3. Zpráva výborů ústavně-právního a technicko-dopravního k vládnímu návrhu zákona (tisk 938) o prodloužení účinnosti zákona ze dne 16. července 1931, č. 124 Sb. z. a n., kterým se provádí Mezinárodní úmluva o jízdě motorovými vozidly ze dne 24. dubna 1926 a vydávají se některé zatímní předpisy o jízdě motorovými vozidly. Tisk 948.

Zpravodaji jsou: za výbor ústavněprávní sen. Riedl, za výbor technicko-dopravní sen. Šelmec.

Dávám slovo referentu za výbor ústavně-právní, panu sen. Riedlovi.

Zpravodaj sen. Riedl: Slavný senáte! Ve Sbírce zákonů a nařízení byla pod č. 9 dne 5. února 1931 uveřejněna Mezinárodní úmluva o jízdě motorovými vozidly ze dne 24. dubna 1926. Tato mezinárodní úmluva obsahuje podmínky, které musejí motorová vozidla splňovati, aby byla připuštěna mezinárodně k jízdě na veřejné cestě, dále předpisy o vydávání a uznávání mezinárodních osvědčení pro motorová vozidla a rozeznávacích značek, podmínky pro řidiče vozidel, aby byli mezinárodně připuštěni k řízení motorového vozidla na veřejné cestě, předpisy o vydávání a uznávání mezinárodních povolení k řízení a konečně některá ustanovení o označování nebezpečných míst.

Ratifikací této Mezinárodní úmluvy převzala na sebe republika Československá závazek, aby ji zákonem na svém území provedla. Stalo se tak zákonem ze dne 16. července 1931, č. 124 Sb. z. a n. Leč tato úprava byla výslovně označena jako zatímní a byla proto účinnost obmezena. Koncem tohoto roku vyprší účinnost tohoto zákona, a je proto nutno zákon prodloužiti, aby nenastala mezera v úpravě jízdy motorovými vozidly, poněvadž vláda dosud nepředložila definitivního zákona na úpravu jízdy motorovými vozidly.

K provedení zákona čís. 124 z roku 1931 vydala vláda republiky Československé na základě zmocnění, uděleného jí v §u 3, vládní nařízení ze dne 30. června 1932, č. 107 Sb. z. a n., jehož účinnost končí dnem 30. června 1934. Aby bylo dosaženo i tu jednotnosti a aby nové vládní nařízení, jehož by snad bylo potřebí k dalšímu provedení zákona, nebo které by si snad poměry vynutily, neodchylovalo se od dosavadního vládního nařízení, pokud jde o dobu působnosti, připojena k §u 1 původní vládní předlohy prolongačního zákona druhá věta, která nepřipouští, aby nové vládní nařízení melo účinnost přes 30. červen 1934. Má tak býti i naznačeno, že je to nejzazší termín pro platnost dnešní zatímní úpravy a že musí do té doby vejíti v účinnost úprava definitivní.

Stálá neštěstí, která jsou zaviněna na našich ulicích a silnicích motorovými vozidly, musejí býti příkazem, aby vláda co nejrychleji připravila a k ústavnímu projednávání Národnímu shromáždění předložila návrh definitivního zákona na úpravu jízdy motorovými vozidly v oblasti Československé republiky.

O této otázce jednal ústavně-právní výbor velmi obšírně a zvlášť zdůraznil, že příčinu častých neštěstí sluší hledati nejen na straně řidičů motorových vozidel, nýbrž také chodce a v řadě neposlední také v nedostatečné zákonné úpravě této velmi naléhavé otázky. Proto také přijal resoluci, která je připojena ke zprávě ústavně-právního výboru, k níž se připojil také druhý výbor, a kterou jako velmi naléhavou doporučuji slavnému senátu k odhlasování.

Kromě prolongace zákona č. 124 z r. 1931 obsahuje projednávaný vládní návrh v §u 2 také změnu dosud platného materielního práva trestního, pokud se týká přestupku podle tohoto zákona.

Dosud platily v této věci staré normy o trestání správních přestupků, zakládající se v historických zemích na ministerském nařízení z r. 1857 a v zemích býv. práva uherského na zákonném čl. XL. z r. 1879.

Tyto předpisy jsou různé a na Slovensku a Podkar. Rusi přísnější, připouštějíce nejen vyšší trestní sazby, nýbrž také kumulace trestu na svobodě s trestem peněžním, kdežto v zemích historických je sazba nižší a připouští se jen jeden trest: buď na svobodě, nebo na penězích.

Kromě toho trest na penězích zastupující trest na svobodě není úměrný dnešním valutárním poměrům, neboť hodnotí jeden den na svobodě toliko asi 15 Kč. Nová sazba hodnotí jeden den vězení asi 70 Kč.

Z důvodů unifikačních i valutárních mění tedy § 2 materielní ustanovení trestní a budou na příště v celém území Československé republiky úřady správní moci trestati přestupky podle zákona č. 124 z r. 1931 pokutou do 1000 Kč anebo vězením do 14 dnů.

Zvláště však upozorňuji, že ustanovení formální práva trestního podle tohoto zákona dotčena nejsou a že také na příště platí ustanovení § 4, podle něhož mohou orgány veřejné správy, okresní a státní politické úřady k tomu zmocněné, ukládati na místě pokuty až do výše 50 Kč. Ovšem zůstává dále v platnosti i ustanovení odst. 5 tohoto paragrafu, že pokutovaná osoba nemusí takový trest přijmouti, ve kterémžto případě rozhodne řádným řízením příslušný správní úřad.

Ze všech těchto důvodů navrhuji jménem ústavně-právního výboru slavnému senátu, aby přijal vládní osnovu projednávaného zákona tak, jak se na ní usnesl úst. právní výbor a jež jest otištěna v senátním tisku č. t. 948. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo zpravodaji za výbor technicko-dopravní, panu sen. Šelmecovi.

Zpravodaj sen. Šelmec: Slávny senát! Predložený vládny návrh zákona sa stará, aby bola predĺžené priechodné opatrenia o jazde motorovými vozidlami, dokiaľ očakávaný všeobecný automobilový zákon nebude vynesený. - Cieľom predloženého vládneho návrhu je, aby bola predĺžená účinnosť zákona 124/1931 Sb. z. a n., ktorý ztráca svoju platnosť dňa 31. decembra 1932. Ide teda o zákon krátkodobý, ale dôležitý tak pre vnútornú motorovú dopravu, ako aj pre medzinárodnú jazdu automobilmi.

Medzinárodnou úmluvou zo dňa 24. apríla 1926, ktorú naša republika ratifikovala dňa 22. augusta 1930 a ratifikačná listina o nej bola dňa 20. septembra 1930 uložená -v Paríži, boly upravené medzinárodné relácie dopravné automobilmi. Úmluva je platná odo dňa 21. septembra 1931.

Medzinárodné styky automobilové maly byť od doby ratifikácie smluvy až do jej úplnej platnosti upravované podľa starej Medzinárodnej úmluvy zo dňa 11. októbra 1909, ku ktorej sa náš štát prihlásil r. 1922.

Technický vývoj automobilový a vzrast medzinárodných vzťahov motorovej dopravy však čoskoro dokázaly, že musia byť odstránené určité rozdiele medzi úmluvami z r. 1909 a 1926. A preto bol u nás vynesený zvláštny zákon čís. 124/1931, ktorý uvádza novú Medzinárodnú úmluvu do života ešte pred dňom jej platnosti, totižto: pred 21. septembrom 1931.

Nová Medzinárodná úmluva má neodškriepiteľný vliv na vývoj našej legislatívy o automobilovej jazde, lebo uskoruje prácu na definitívnom zákone automobilovom.

Navrhovaný zákon má predĺžiť účinnosť zákona 124/31 Sb. z. a n. až do konca roku 1933, aby v úprave jazdy s motorovými vozidlami nenastaly kalamity, tak doma, ako aj v medzinárodných reláciách motorovej dopravy

Okrem tohoto hlavného cieľu má terajší vládny návrh (938) ešte aj tú snahu, aby odstránil nesrovnalosti v trestných sankciách, ako to tu uviedol pán predrečník.

Technicko-dopravný výbor navrhuje senátu, aby osnovu zákona, ktorým sa prevádza Medzinárodná úmluva o jazde motorovými vozidlami zo dňa 24. apríla 1926 a vydajú sa niektoré dočasné predpisy o jazde motorovými vozidlami, schválil v znení vládneho návrhu, ako je obsažený v senátnom tisku č. 938 s tou zmenou, že text § 1 vládneho návrhu sa rozšíri doplnkom tohoto znenia: "Účinnost předpisů, vydaných na základě zmocnění § 3 uvedeného zákona, nemůže býti stanovena na dobu delší než do konce června 1934."

Súčasne výbor navrhuje, aby bola prijatá rezolúcia s takýmže obsahom, na akom sa usniesol ústavno-právny výbor v svojej schôdzi dňa 13. decembra 1932. Rezolúcia je nižšej uvedená.

Vládny návrh zákona, ktorým sa predlžuje účinnosť zákona zo dňa 16. júla 1931, č. 124 Sb. z. a n., je odôvodnený:

1. Potrebou kontinuity platnosti dočasného zákona o jazde motorovými vozidlami, kým nebude vynesený všeobecný a definitívny zákon,

2. potrebou vyhnúť všetkým možným kalamitám, ktoré by mohly vzniknúť tým, že Čsl. nedodržiava záväzky, ku ktorým sa prihlásilo, keď prijalo Medzinárodnú úmluvu o jazde motorovými vozidlami.

3. potrebou určitej unifikácie trestných opatrení, aby previnenia proti platným zákonom a predpisom o jazde automobilovej neboly stíhané podľa rozličných mier, ale jednotne.

Navrhujem teda, aby zpráva bola vzatá vo známosť, a zahájila sa debata o tejto veci.

Předseda (zvoní): Zahajuji rozpravu. Navrhuji dobu řečnickou ¹/₄ hodiny. Námitek není? (Nebyly.)

Námitky nejsou. Návrh můj je přijat.

Uděluji slovo panu sen. Hakenovi.

Sen. Haken: Rostoucí doprava motorovými vozidly a rostoucí obtíže veřejné dopravy, jakož i zvětšené ohrožení veřejné bezpečnosti vyvolávají potřebu, aby konečně vláda předložila moderní a celou materii vyčerpávající zákon o dopravě motorovými vozidly. Loni v červenci předložila vláda návrh zákona o Mezinárodní úmluvě motorovými vozidly, kterážto úmluva se týkala téměř jen mezinárodních značek a rychlosti, jenomže vláda, když přistoupila k Mezinárodní úmluvě, vsunula do předložené osnovy trestní ustanovení proti předpisům do této doby vlastně úplně libovolným, neboť starý zákon o veřejné dopravě byl dělán, když ještě motorová vozidla nebyla v činnosti, a nařízení, které vláda vydala, tuším r. 1910, bylo tudíž protizákonné, poněvadž jeho podkladem nebylo pražádné ustanovení zákona. Vláda neřešila v červenci r. 1931 tedy jenom úpravu mezinárodních značek a úpravu jízdy motorovými vozidly, nýbrž vsunula do zákona trestní opatření proti řidičům motorových vozidel.

Již tenkráte jsem upozorňoval, že vláda tu postupuje úplně neodpovědně. Činíme vládu odpovědnu za to, že je tak široce ohrožena veřejná bezpečnost, i za to, že není upravena jízda motorovými vozidly na ulicích a veřejných cestách. Vláda nepřikročuje do dnešní doby k řešení této otázky, ačkoliv celá léta slibuje předložiti moderní automobilový zákon. Důvodová zpráva k dnešní předloze dokonce tvrdí, že tento zákon jest již hotov, ale místo předložení řádného zákona, který by upravoval veřejnou dopravu a zaručoval bezpečnost, přichází vláda s novou prolongací starého zákona a opět vsunuje nová trestní ustanovení proti řidičům automobilů.

Já jsem již v červenci loňského roku ukazoval - což konečně je známo všem, kteří poněkud znají dopravní poměry - že veřejná bezpečnost je závislá také na stavu, v jakém řidič, zejména řidič z povolání, jichž je největší počet, je při jízdě. Na tuto okolnost vláda v nejmenším případě nemyslí, ona pouze trestá, ale okolnost, proč řidič často uvádí v nebezpečí život chodců, pasantů, nebo i proč sám svůj život vysazuje v nebezpečí, vláda nezkoumá. A přece tato okolnost je velmi důležitá. Je-li v jiných oborech stanovena osmihodinná doba pracovní ovšem, že se nedodržuje - tím spíše je ji nutno zachovávati a dodržovati u řidičů z povolání, poněvadž toto zaměstnání právě svými okolnostmi je nejen odpovědné, nýbrž také nebezpečné. A tu prodlužování pracovní doby šoférů z povolání na 12 až 16 hodin nebo nedostatečná opatření hygienická a bezpečnostní na vozech znamenají zvětšení nebezpečí při veřejné dopravě.

Tyto okolnosti však vláda ani v nejmenším neřeší, ona prostě celou otázku řeší snadno a jednoduše: pokutami. A jestliže v loňském návrhu stanovila blokové pokuty libovolně vybírané dohlédacími úřady policejními a četníky od 10 do 50 Kč, dnes v nové předloze stanoví nové pokuty, jež bude předpisovati okresní úřad po př. policejní ředitelství, částkou 1.000 Kč, nebo 14 dní vězení. Především ovšem měla by býti trestána vláda za většinu nebezpečí, do nichž jsou při veřejné dopravě pasanti vháněni, a za liknavost, že po celá léta nebyla s to předložiti řádný automobilový zákon, který by upravil veřejnou dopravu a bezpečnost. Ale vláda předpisuje trestní sankce pouze pro řidiče automobilů. Svaz řidičů automobilů z povolání po léta obchází poslanecké kluby a jednotlivé resorty, jež jsou zúčastněny na úpravě veř. dopravy, zejména veřejných prací a vnitra, aby zdůraznil potřebu vydání nového automobilového zákona, a konečně také, aby upozornil na požadavky řidičů z povolání, poněvadž jejich uskutečněním je také z části řešena otázka veřejné dopravy a bezpečnosti.

Tyto požadavky šoférů jsou šmahem odmítány. Loňský zákon č. 124 mě l podle původní vládní předlohy platiti dvě léta. Tato doba byla potom ve výboru posl. sněmovny na nátlak českých sociálních demokratů, zejména posl. Tayerleho, stlačena na jeden rok, ale byla připojena resoluce, že do roka má vláda předložiti řádný automobilový zákon. Toto zkrácení provisoria na rok vydávali sociální demokraté za velkou vymoženost. Dnes i tato jediná vymoženost padá, poněvadž vláda prolonguje zákon znovu na rok, čili ta dvě léta provisoria jsou uskutečněna přece, kromě toho ani jeden z požadavků šoférů není do zákona pojat a nad to jsou stanoveny nové pokuty.

My jsme podali řadu opravných návrhů, v nichž opakujeme požadavky Svazu řidičů automobilů z povolání, které jsme už jako návrhy předložili při projednávání v červenci 1931. Opakujeme je znovu, abychom na ně upozornili a dali stranám možnost hlasovati pro ně nebo proti nim.