Přítomni:

Předseda: dr. Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr. Heller, dr. Hruban, Kahler.

Zapisovatelé: dr. Karas, Pichl.

102 senátoři podle presenční listiny.

Členové vlády: předseda vlády Udržal; ministři Černý, dr. Šrámek.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr. Šafařovič; jeho zástupci dr. Bartoušek, dr. Trmal.

 

Předseda dr. Soukup zahájil schůzi v 10 hodin 25 minut.

Sdělení předsednictva.

Dovolené

dal předseda: na dnešní schůzi sen. Rovňanovi, Slámovi.

Rozdané tisky.

Zprávy tisky 932, 934, 935.

Návrh tisk 933.

Zápisy o 172. a 173. schůzi senátu N. S. R. Čs.

Z předsednictva přikázáno.

Výboru iniciativnímu návrh tisk 933.

Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad.

1. Návrh, aby jednáním zkráceným podle §u 55 jedn. řádu projednána byla osnova zákona o zastavení účinnosti zákona o vánočním příspěvku státním zaměstnancům a učitelům v činné službě. Tisk 928.

Důvody státně-finanční vyžadují, aby tato předloha byla projednána s největším urychlením.

Senát je schopen se usnášeti.

Kdo souhlasí s mým návrhem, aby této osnově byla přiznána pilnost, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh byl schválen.

Navrhuji, aby osnově zákona, které jsme přiznali pilnost projednávání, stanovena byla celková doba projednávání na 2 hodiny s řečnickou lhůtou na ¹/₄ hodiny.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh tento byl přijat.

Přikročíme tedy k dalšímu odstavci, jímž je:

2. Zpráva výborů sociálně-politického a rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 928) k vládnímu návrhu zákona o zastavení účinnosti zákona o vánočním příspěvku státním zaměstnancům a učitelům v činné službě.

Jelikož ve lhůtě v předešlé schůzi senátu určené výbor sociálně-politický zprávu nepodal, ustanovuji ve smyslu §u 35 jednacího řádu zpravodajem za výbor sociálně-politický jeho předsedu sen. Johanise.

Zpravodajem za výbor rozpočtový je pan sen. J. J. Krejčí.

Celková doba projednávání byla stanovena na 2 hodiny a řečnická lhůta na ¹/₄ hodiny.

Uděluji slovo zpravodaji za výbor sociálně-politický, jeho předsedovi, panu sen. Johanisovi.

Zpravodaj sen. Johanis: Dámy a pánové! Výbor sociálně-politický projednal ve včerejší schůzi usnesení poslanecké sněmovny tisk č. 928 o vládním návrhu zákona o zastavení účinnosti zákona o vánočním příspěvku státním zaměstnancům a učitelům v činné službě. Usnesení výboru dovolím si doprovoditi těmito důvody:

Následkem hospodářské krise nemohl býti loňského roku vyplacen státním zaměstnancům plně vánoční přídavek, stanovený zákonem ze dne 14. října 1930, č. 144 Sb. z. a n. Bylo nutno omeziti se na výplatu v menším rozsahu, za kterýmžto účelem byl vydán zákon ze dne 28. listopadu 1931, č. 176 Sb. z. a n., kterým byla vláda zároveň zmocněna, aby platnost této omezené výplaty prodloužila vládním nařízením ve stejném rozsahu na r. 1932.

Hospodářská krise se však přiostřila tou měrou, že vláda nemohla využíti tohoto zmocnění; naopak je nucena přikročiti k dalším úsporným opatřením. Aby nebylo prejudikováno těmto opatřením, je nutno, aby až na další zastavena byla výplata vánočního přídavku vůbec, což je předmětem předložené osnovy.

Soc.-politický výbor senátu projednal tuto osnovu včera, jak jsem již řekl, a usnesl se doporučiti plénu senátu, aby ji schválil.

Tolik k usnesení. Dovoluji si k němu připomenouti, že je nesporné, že státní zaměstnanci přicházejí navrhovanou osnovou o určitý příjem a že životní úroveň jejich se zmenší. Toho jsme si všichni vědomi. Ale je přece nutno říci, že většina státních zaměstnanců seriosnějšího názoru vychází z hlediska, že není pomoci a když jsou mimořádné poměry, že dochází k mimořádným opatřením. Zejména my socialisté jsme si vědomi - poněvadž jsme byli také spoluviníky toho, že zákon o vánočním příspěvku stal se skutkem - že to, že vláda musí tento zákon rušit a odsunuje výplatu na neurčitou dobu, je sice věc nepopulární a u některých státních zaměstnanců nebude dobře pochopena, ale já bych chtěl přece jen říci, že tak tomu bude i v jiných oborech. (Výkřiky komunistických senátorů) Nejde jen o restrikci této vymoženosti, nýbrž je nám známo, že v rozpočtu, který co nejdříve dostane ať sněmovna, nebo senát, bude provedena řada jiných škrtů, a že to, co dělá Československo zejména ve věcech sociálně-politických u státních zaměstnanců, dělají také státy jiné.

Nutno konstatovati, že nejsme sami, kteří saháme k takovýmto dosti nepopulárním opatřením. Ale když máme na mysli, že určitá životní úroveň státních zaměstnanců přece jen se snižuje, musíme si býti vědomi toho, že bude věcí státní správy pro budoucnost, aby hleděla nejen u státních zaměstnanců, nýbrž u všech, kteří slouží za mzdu a služné, snažiti se, aby také na tomto poli vyšla vstříc těm, kteří jsou nuceni za určitý příjem činiti své nákupy. Chodím už delší dobu s názorem, že zejména cenová hladina není úměrná tomu, zač se u nás vyrábí. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Při této příležitosti znovu připomínám, že je nutné, aby právě v cenové politice nynější státní správa, pokud má možnost, použila platných zákonů. Ale nejde vždycky jen poukazovati na zákon. Mám také na mysli, aby zejména administrativa státní byla si vědoma, že je nutno čeliti v ohledu cenové politiky přehnaným cenám. Nepůjdu dne do detailů, poněvadž se dostaneme v této věci co nejdříve k jiným ještě problémům, ale fakt je, že odbourání vánočního přídavku je zároveň také varováním, resp. připomenutím, aby se ve věci cenové politiky dělaly korektury.

My v našem hnutí dělnickém se o to snažíme na všech stranách, ale nestačí jenom dobrá vůle jednotlivých směrů politických, nýbrž musí býti silný směr i ve státě, který by tomu čelil.

Když odbourávali platy státních zaměstnanců v Německu, dokonce cestou nařizovací - to podškrtávám - přece jen i Papenovci byli si vědomi, že nestačí jen odbourávati příjem státních zaměstnanců, nýbrž že je nutno zároveň sáhnouti k tomu, aby v cenové politice nastalo takové usmíření, aby ti, kteří přijdou o určitý příjem, byli chráněni při vydání.

Při této příležitosti apeluji na státní správu - ač jsem mluvčím sociálně-politického výboru nebo snad právě proto - a prosím, aby státní správa si byla vědoma, když béřeme někomu příjmy, že mu musíme ulehčiti také při vydání a tlumočíme jménem výboru přání, aby podobné návrhy, které s touto otázkou souvisejí, byly také projednávány a tak se k řešení tohoto problému přispělo. Při této příležitosti, když víme, že se projednává meziministerský zákon o kartelech, znovu, jak jsem to již vícekráte učinil s tohoto místa, apeluji, aby státní správa s největší rychlostí předložila osnovu zákona o kartelech, abychom v tomto bolavém místě šli příkladem, že nejenom kartely máme kontrolovat, ale že budeme také chtíti, aby opravdu vlivem veřejného mínění, zejména na politiku, kterou kartely hospodářsky vyvíjejí, nastala změna.

To uznávám za povinnost jako mluvčí soc.-politického výboru tlumočiti s prosbou, aby usnesení výboru a tím i poslanecké sněmovny bylo plenem senátu schváleno.

Předseda (zvoní): Zpravodajem za výbor rozpočtový je pan sen. J. J. Krejčí.

Zpravodaj sen. J. J. Krejčí: Slavný senáte! Je tomu právě rok, co jsem s tohoto místa referoval o polovičním snížení vánočního přídavku. Tenkráte jsem řekl, že oním tehda přijatým zákonem zahajujeme sérii zákonů, které se nelíbí, a že bych si přál, aby tato série byla co možno nejkratší. (Výkřik sen. Kindla.)

Už v tomto přání byla skryta moje pochybnost, že by loňským polovičním odbouráním vánočního přídavku byla věc vyřízena, a také vývoj poměrů ukázal, že je nutno přijíti s tímto zákonem a že bude nutno přijíti i s jinými zákony, které se nebudou líbiti a které zase snížení platu státních zaměstnanců přivodí. (Hluk. - Výkřiky sen. Mikulíčka. - Předseda zvoní.)

Pan ministerský předseda ve svém vládním prohlášení řekl, že nazírání, jakoby hospodářská konjunktura v letech 1926 a násl. byla již definitivním odbouráním důsledků válečných, definitivní likvidací poválečných poměrů, bylo velikým omylem. Tento omyl byl takový, řekl bych, globální, velkorysý omyl a b tomto omylu byla vykonána opět řada jiných omylů a k těmto omylům náležel právě zákon o vánočním přídavku. Zákon o vánočním přídavku stal se v době, kdy ministerstvo financí mělo určité přebytky pokladní. Byl tedy vydán v předpokladu, že tyto přeplatky pokladní budou trvalého rázu. Poněvadž se však ukázalo, že přebytky záhy zmizely, ba že naopak rok co rok objevují se značné nedostatky, nezbývá nic jiného než tento omyl odčiniti, třeba se to stává pozdě, třebaže se objevují značné nedostatky nápravou tohoto omylu. Ale musí se to díti.

Referát můj mohl by býti velmi krátký: Nemáme - a proto nedáme. Ale aby se nezdálo těm, jichž se to dotýká, že snad zákonodárné sbory se dopouštějí nějaké křivdy na nich, proto musím poněkud déle věcí samou se obírati.

Bylo by možno udržeti neztenčené vyplácení platů státních zaměstnanců, bylo by možno i tento vánoční přídavek (Výkřik sen. Mikulíčka.) i nadále vypláceti, ale vyžadovalo by to trojího opatření. Byla by tu možná úhrada novými daněmi, úhrada půjčkou a byla by možná úhrada úsporami ve vydání věcném.

Prosím, podívejme se na tyto tři možnosti! Úhrada daněmi. Co jsou daně? Normálně, rozumně předpisované daně nejsou ničím jiným, než odebráním poměrného výnosu soukromého podnikání ve prospěch celku, ve prospěch státu, aby stát za tyto daně mohl plniti ty povinnosti a ta opatření, kterých jednotlivci, obce nebo okresy samy plniti nemohou. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Pokud tedy postihuje stát daněmi jen část výnosu práce a ponechává těm, kdož pracují, dostatek k jejich obživě a k rozvoji jejich hospodářského podnikání, potud jsou daně oprávněny, potud také nejsou něčím nezdravým, ale dnes už vidíme, že daně nejsou jen participací státu na přiměřeném výnosu soukromého podnikání, nýbrž že ohrožují podnikání samo, že odsávají mízu ze soukromého podnikání, že odsávají přímo krev ze soukromého podnikání. Proto vidíme, že zvyšování daní není možné bez velkého ohrožení veškerého podnikání vůbec.

Snad by se dalo ještě něco na daních vyšroubovati, kdybychom daně předpisovali a vymáhali s takovou drakoničností, jako to dělali druhdy v Turecku nebo v Egyptě, kde obyvatelé před výběrčím daní utíkali na poušť. (Sen. Mikulíček: V Podkarpatské Rusi utíkají lidé do lesů, poněvadž tam poušť není!)

Dovolte, abych na to odpověděl tím, co se mezi lidem říká: na takové opatření nepotřebujeme republiku, tím by nám bylo posloužilo Rakousko samo. Chceme býti a zůstati státem právním, který nekonfiskuje, nýbrž který pouze postihuje to, co může hospodářské podnikání postrádati. Proto vidíme, že ten první prostředek k opatření peněz pro neztenčené vyplácení služného a vánočního přídavku státním zaměstnancům nám úplně selhává.

Druhým prostředkem jsou půjčky. Na jedné straně vidíme, že za nynějších poměrů a za dnešního tísnivého peněžního trhu není možno půjčku opatřiti, a nad to: co znamená půjčka? Znamená žíti v přítomnosti na účet budoucnosti a poněvadž se nám hospodářský život stále zužuje a scvrkává, je na pováženou, můžeme-li hospodářskou budoucnost, která bude snad i v užším rámci, než je přítomnost, zatížiti novými půjčkami, které v budoucnosti mají býti honorovány splácením, úrokováním atd.

Třetí prostředek jsou úspory na věcném vydání. Co je věcné a co je osobní vydání? Věcné je všechno, poněvadž se za všechno kupují věci, a všechno je osobní, poněvadž to všechno osoby stráví. Rozdíl však činíme v tom, že osobní je přímým příjmem státních zaměstnanců, kdežto věcné plyne částečně ještě pro státní administrativu a její udržování a částečně je to nepřímý příjem těch, kteří nejsou státními zaměstnanci.

Učiníme-li tedy tak veliký škrt ve věcném vydání, ohrozíme předně samu státní administrativu, poněvadž znemožníme úřadování. Potřebuje-li takový okresní úřad 7.000 Kč na koks a má-li celý paušál na otop, úklid, tiskopisy a vůbec kancelářské potřeby 9.000 Kč a my mu chceme ještě škrtati, vyháníme tím úředníky z kanceláří, poněvadž, když se nebude moci topiti, nebudou moci úřadovati.

Není to tedy tak snadné říci: ušetříme na věcném vydání. Nebude-li stát moci podnikati investiční práce, nebude-li je moci dotovati a podporovati, způsobí se tím další vzrůst nezaměstnanosti - a co potom s těmi lidmi? I ti, kteří nejsou státními zaměstnanci, jsou také příslušníky republiky, chtějí býti živi a musíme se o ně také starati. (Výkřiky komunistických senátorů.)

Náš hospodářský život se v dnešní hospodářské krisi příliš rychlým tempem sesýchá. Porazí-li se syrové dřevo a zbaví se kůry, aby rychlým způsobem vysýchalo, aby slunce a vítr je příliš rychle vysušovaly, objeví se na dřevu hluboké trhliny. Kdyby však dřevo vysýchalo pozvolna v kůře, byly by trhliny menší. Kdyby se náš hospodářský život zužoval a scvrkával pomaleji, objevily by se sice snad také trhliny, ale ne tak hluboké, jako dnes. Poněvadž se dnes blížíme příliš rychlým tempem k předválečným poměrům i v peněžním ohledu, poněvadž se nám hospodářský život zužuje rychlým tempem, jeví se trhliny tím hlubší. Vidíme ty trhliny u zemědělství. Zdá se to býti skoro nemožným, že sedlák na 200 měrovém statku se nemůže sám uživiti, že mu nezbude ani tolik, aby si koupil kalhoty. Vidíme to v obchodech, kde řada živnostníků opouští to, čemu sloužila snad po celý svůj život a zanechává živnosti, poněvadž jim neposkytují dostatek obživy. Vidíme ty trhliny příliš hluboké i na dělnictvu, které nemá možnosti, ač by chtělo, vydělati si to nejnutnější, co k svému životu denně potřebuje.

Prosím, račte spočítati toto: V procesu Válkové se objevilo, že Válek, který byl duševně méněcenný, měl 1.500 Kč měsíčního služného. Připadá tu na den 62 Kč, počítáme-li jen pracovní dny. Prosím, byl asi 50letý. Vezměte si takového dělníka, který je duševně velmi čilý. Je mu také 50 let, ale neměl té příležitosti, nebo protekce, aby se dostal do státní služby; ten je rád, když si nějak vydělá denně 15 Kč, ale ani ty si nemůže vydělati, poněvadž stát z nedostatku prostředků nedotuje veřejné práce a tak se dělníkovi znemožňuje, aby si i těch 15 Kč denně vydělal. To jsou hrozné poměry, když si dělník nemůže vydělati ani 15 Kč za den. A při tom má jako státní zaměstnanec také rodinu, je také člověk a má také žaludek, chce se také nasytiti.

Podívejte se na jinou okolnost: Zákon čís. 1003 dává, řekl bych, prestižní postavení státnímu zaměstnanci v tom, že bez porušení zákona nemůže býti propuštěn. Ať si někdo všimne poměrů ve Francii. Při každé revoluci byli smeteni a odstraněni důstojníci a úředníci a zaměstnanci státní a nahrazeni jinými. Byli propuštěni bez pense. U nás to není možné. Prosím, to je taková cenná a veliká výhoda, které by si měli býti vědomi státní zaměstnanci. Dnes nám školy chrlí nové a nové spousty inteligence, která tvoří hroznou zeď, zeď hladu za těmi, kteří sedí ve službách veřejných. Zdá se ale, že v těchto kruzích se úplně přehlíží, že se zde tvoří taková hladová zeď nových kandidátů učitelství, úředníků všech kategorií atd.

Někdo je již připoután osudem k té motyce a lopatě, aby si jimi vydělával chléb. Na stavbě je propuštěno 50 lidí, v továrně 100 lidí, onde 500 lidí. Tomu dělníkovi, který pracuje, vzniká hned silný konkurent v tom, že, pracuje-li za 15 Kč, druhý půjde za 14 Kč, aby se uživil. Jestliže jeden pracuje svědomitě, druhý se snaží dělati přímo nad své síly, aby se udržel.

Této konkurence přímo o život není u státních zaměstnanců. Proto státní zaměstnanci nemohou si stěžovati, jestliže jim až na další je odbouráváno to, co vzniklo z mylného předpokladu, že budou v pokladnách státních stále přebytky. Věru, že by bylo bývalo lépe tento přídavek vůbec nedávati, než jej nyní zase bráti. Lituji, že zákon o vánočním přídavku byl za mylných předpokladů uzákoněn, poněvadž, kdybychom tento zákon před 2 lety bývali nepřijali, kdyby nebyl vešel v účinnost, pak předně by nepociťovali bolestně úbytek svých příjmů státní zaměstnanci, a za druhé to, co nám přijde snad v příštím týdnu, snížení platů státním zaměstnancům, by se bylo takovým způsobem neurychlilo a nepřivodilo, nebýti 13. služného.

Jen počítejte: 300 mil. za rok předloňský, 150 mil. za rok loňský, celkem 450 mil. Kdybychom je dnes měli v kase, pak bychom vydrželi nějaký čas, a zatím, doufejme, budou poměry snad snesitelnější, že by nemusilo tak rychle dojíti ke snížení platů státních zaměstnanců. (Sen. Mikulíček: Kdyby se kněžím a rabínům nedávalo 600 milionů!) Jen to o těch rabínech moc neříkej, nebo ti rabíni v Moskvě zatopí! (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Život hospodářský se scvrká a objevují se trhliny na všech stranách. Jen tři skupiny nejsou dosud dotčeny hospodářskou krisí: 1. rentiéři, 2. dosud státní zaměstnanci, 3. dělníci pracující podle starých kolektivních smluv. Ovšem, těch v poslední skupině je velmi málo, poněvadž kolektivní smlouvy se soustavně vypovídají. (Sen. inž. Winter: A nedodržují, kde dosud jsou!)

Tedy nejsou dotčeni hospodářskou krisí rentiéři. Řekněme, že někdo měl 200.000, 300.000 Kč a koupil za ně statek v očekávání, že mu přinese určitý zisk. Jeho předpoklad se nesplnil ani z desetiny. Někdo za ty peníze postavil nějakou továrničku nebo dílnu v předpokladu, že mu to vynese tolik a tolik, ale jeho předpoklad se nesplnil ani ze čtvrtiny. Ale když někdo z pohodlnosti, opatrnosti a řekněme z lenivosti nepodnikl nic, jen peníze uložil do banky nebo do státních papírů, pobírá úrok nebo výnos v neztenčené míře za to, že nic nepodnikal, je za to odměňován, a kdo podnikal, nejen nemá očekávaných výsledků svého podniku, ale on má ještě ohrožen i kapitál, který do podniku dal. Tedy jestliže bude musiti dojíti za účelem vyrovnání rozpočtu na jisté opatření daňové, musíme především obrátiti svůj zřetel na ty, kdož nejsou dosud postiženi hospodářskou krisí, a to jsou především rentiéři.

I státní zaměstnanci budou postihnuti. Postihujeme je bohužel tímto zákonem, postihneme je i příštím zákonem. To bude musit býti a je si jen přáti, aby také, jak to už kol. Johanis řekl, trh životních potřeb byl usměrněn k platební možnosti státních zaměstnanců. Ale očekáváme, vážený senáte, že právě snížení platů státních zaměstnanců přivodí nám snížení cen životních potřeb. (Výkřiky komunistických senátorů.)

Kdo má prováděti snížení cen životních potřeb? Ten prvovýrobce, který dává produkty do obchodu, už více snížiti nemůže. Když se na posledním trhu v Milevsku prodal pár 17 q těžkých volů za 3.600 Kč, je možno ještě prodati je laciněji? Ale jděte se podívati, zač se seká maso! Žito se v některých místech prodává za 60 Kč a někde dávají jen zálohu 50 Kč za 1 q žita, ale jděte se podívati, zač se prodává chléb!

Ale kdo to má provésti? K tomu máme státní administrativu. Můžeme dělati zákony nejlepší, nemáme-li státní administrativu, která zákony provádí, zákony samy jsou nám málo platny. Je-li potřebí, zákony jsme ochotni opraviti a upraviti, ale musíme míti úřady, které zákony provádějí, a tu si řekněme, zda naše úřady to provádějí, či nikoli.

Zákon o reformě správy dává do rukou možnost, že mohou zakročiti v různých věcech, mohou zejména stíhati lichevní přehmaty, mohou působit na snížení cen životních potřeb. Dělají to? Nedělají, anebo aspoň málo kde. Znám případ, že okresní hejtman si zavolal pekaře a řekl: Tak, pánové, co? Slevíte, nebo vám to nadiktuji! A oni slevili... My potřebujeme ráznější státní administrativu. A když to úřady nechtějí dělat snad z vědomí své povinnosti, pak to budou dělat pro to, aby sama sebe zachránili. (Výkřik sen. Mikulíčka.)

Já už jsem tady jedenkrát citoval nápis, který je na zvonu na Novoměstské radnici: "Obec bez zákonů, zákony bez moci výkonné jsou jako zvon bez srdce." Nepořídí ničeho, kdo nemá síly k potrestání zatvrzelých. Kdybychom zde přijali celou řadu zákonů, když nebudeme míti rázné a energické státní administrativy - není nám to nic platné... My zákony usnášíme, ale my je neprovádíme. A proto ta nouze, která snad tu a tam se objeví i mezi státními zaměstnanci. Prosím, když se řekne: Tam a tam se vyhazovalo, tam a tam se děly věci, které se dělat neměly, dělali jsme to nehospodářství my? Dělali jsme to my, zákonodárci? Je to v intencích našich? Není! Vždyť to procházelo rukama státních zaměstnanců. (Výkřik sen. Kindla.) Jestli se někde vyhazovaly peníze na komise a nevím na co, kdopak to byl, kdo na ty komise jezdil? My jistě ne! (Výkřik sen. Mikulíčka.) Jestli se v ministerstvu železnic vyházely nepotřebné miliony, kdo to byl, který to kritisoval? To jsme byli my! Kdo to byl, který ty peníze vyházel? Jestliže tedy státní zaměstnanci jsou dnes postihováni určitou redukcí svých platů, pak jsou tím do určité míry vinni i oni sami, poněvadž sami mnohdy připustili nehospodářství ve svých vlastních řadách.

Navrhuji, aby senát přijal zákon tak, jak se na něm usnesla poslanecká sněmovna. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Zahajuji rozpravu. Dávám slovo prvému přihlášenému řečníku, panu sen. Böhrovi.

Sen. Böhr (německy): Slavný senáte! Vývody obou pánů zpravodajů neučinily předlohu o škrtnutí vánočního přídavku zajisté nikomu stravitelnější. Na pražských náměstích vidíme právě první vánoční stromky. Budou všechny zakoupeny a v rodinách postaveny, budou dobře ozdobeny a bude toho hodně pod nimi ležeti pro malé a velké? Na tyto otázky nedává bohužel nynější vládní a koaliční předloha o zastavení vánočního přídavku státních úředníků a státních a zemských zaměstnanců utěšující odpovědi. A při tom je tato předloha přece teprve malým bodlákem z velké ostnaté kytice, která bohužel je ve vládním zahradnictví připravena pro státní zaměstnance. My němečtí křesťanští sociálové odmítáme, abychom to řekli předem, tuto kytici úplně a přejeme si, aby byla odvolána anebo také vládními stranami zamítnuta, a to z těchto důvodů: Škrtnutí vánočních přídavků a tak pronikavé zkrácení beztoho nikterak skvělých platů našich československých státních zaměstnanců nejeví se nám nikterak jako ultima ratio pro sanaci státních financí a zjednání rovnováhy na rok 1933, jakož i odvrácení jakékoli inflace a jakéhokoli ohrožení naší měny, jejíž stabilitu také my chceme viděti naprosto zabezpečenu. Neboť vláda i se svou obrovskou většinou hrála v posledních třech letech velmi bezstarostnou úlohu ledabyle hospodařícího Epimethea, místo bedlivě uvažujícího a prozíravého Promethea, nedbajíc napomínajících a varovných hlasů z oposice a z exekutivy spolků státních zaměstnanců.

Více než 300.000 aktivních státních a zemských zaměstnanců a členů jejich rodin, k tomu nové tisíce pensistů, pro něž se nyní připravují tak veliké škrty, hrají velkou úlohu nejen pro stát jako jeho správní orgán, nýbrž také pro celé národní hospodářství. Peněžitě zabezpečený a neodvislý stav úředníků tvoří pro stát a obyvatelstvo nejlepší záruku ochoty plniti povinnosti povolání.

Budiž mně dovoleno, abych z posledního projevu stálého výboru německých státních úředníků s vysokoškolským vzděláním, kterému se podobají projevy na české straně, vyjmul zkrátka několik vět a poukazů: praví se tam mezi jiným: "Valorisace platů, tedy zhodnocení na mírový stav, nezůstalo v žádném kulturním státě Evropy tak pozadu jako u nás. Kdežto Francie zhodnotila platy svých výše vzdělaných státních úředníků oproti mírovému stavu na 118 až 123% mírových platů, kdežto Velká Britanie svým výše kvalifikovaným úředníkům poskytuje 81 až 88%, Německá říše po trojím snížení alespoň 69 až 790 mírových platů, musí se naši akademikové spokojiti se 40 až 41% mírového platu, počítáno podle reální hodnoty. Nedostatečná valorisace, která průměrem poskytuje polovinu mírových požitků, postihuje naše akademiky tím krutěji, ježto požitky státních úředníků již ve starém Rakousku byly nepoměrně malé. Srovnání s ryzím příjmem akademiků v jiných státech ukazuje také nedostatečnost platů našich úředníků. Anglický akademik béře vesměs více nežli dvojnásobek, ve vyšším věku dokonce trojnásobek toho, co dostávají naši akademicky vzdělaní státní úředníci. Francie platí své vysokoškolsky vzdělané úředníky o 60 až 100%, Německá říše o 50 až 80% lépe nežli naše republika." (Místopředseda dr. Heller převzal předsednictví.)

Slavný senáte! Uvážíme-li ještě nyní, že individuelní povýšení, které mělo nastoupiti na místo někdejšího časového postupu, přestalo skoro úplně, stejně jako nové ustanovení, dále namnoze zcela pochopitelné zvýšení nájemného a zarážející zpětnou platnost zvýšené daně důchodové a vydržování synů a dcer, kteří po mnohých obětech absolvovali studie a dlouho čekají na nějaké místo, pak můžeme snadno posouditi nikterak záviděníhodnou situaci velmi mnohých úřednických rodin a starosti, které tam nyní způsobuje zklamaná naděje.

Národohospodářsky dlužno však přece především uvážiti, že pronikavým snížením platů všechno pro naši republiku beztak nesmyslné povídání o příkré soběstačnosti teprve pozbývá jakékoli vážnosti. Nedávno vykládalo nám několik ministrů v senátních výborech neutěšené číslice o klesajícím zahraničním obchodu, o neprodejných přebytcích domácích zemědělských výrobků a o osudných ustanoveních devisových. Nyní se však škrtnutím vánoční remunerace a snížením platů domácí kupní síla ještě více snižuje, ke škodě obchodníků, k těžké škodě živnostníků, jakož i průmyslu a rovněž katastrofálně postiženého zemědělství. Vezmeme-li k tomu, že nynější vláda beztoho již domácnost také úřednických rodin a všech konsumentů značně zatížila daní ze zapalovadel, dvojí daní z piva, daní z benzinu, důchodovou daní, zvýšením cen tabákových druhů, daní z obratu atd., pak slůvko "soběstačnost" stává se ještě více lichou frází. Stát ztrácí na druhé straně, čeho získati chce snížením platů, poklesem poplatnosti v mnohých odvětvích. Z čeho má platiti obchodník, živnostník, průmysl anebo zemědělství, když se jim nedostává odběratelů? Mnozí obchodníci a živnostníci doznávají zcela otevřeně, že jedinými zákazníky, kteří platí hotovými anebo platí alespoň měsíčně, jsou zaměstnanci státu, zemí a soukromého hospodářství s pevným platem. Tak ztrácí stát to, čeho doufá na druhé straně získati.

Slavný senáte! Zásadně vzato, mohlo by se mluviti o snížení platů a úředníci by bez odmluvy dali s sebou o tom mluviti, kdyby kupní síla peněz byla značně stoupla, kdyby rodina na příklad dnes dostala za 200 Kč totéž, zač v dřívějších letech musila platiti 400 Kč. Tomu však tak není. Ba dokonce v poslední době mnohé zboží, jako na příklad mouka, stouplo v ceně. Proč? Nevíme, jaká spekulace v jistých kruzích velkoobchodu anebo koncernech zasahuje. Víme na příklad od techniků, že by bylo možno žárovky dostati za poloviční cenu, ale je příkazem koncernů, že detailisté nesmějí prodávati levněji, sice se jim odejme prodej. Ale tyto zásahy výrobců a na druhé straně zvyšování daní a snižování platů nepovažuji za hospodárné.

Mnozí z vás znají snad malou operetu, ve které básník dává hospodyni zpívati: "Můj měsíční plat jest již u konce a je přece teprve 13." To se dnes hodí na mnohé rodiny, a 13. měsíční služné bylo také již loňského roku značně zkráceno a má nyní docela odpadnouti. Kdo však má kupovati od živnostníků? Jak má vypadati Ježíšek v rodinách? U nás v severních Čechách máme nic méně nežli 128.000 nezaměstnaných a tolik tisíc omezeně pracujících. Co mně jest již od let nápadné, je to, že se tak málo přihlíží k duši lidu. Právě o vánocích, v době, kdy dávání, radostné obdarování leží právě v povaze lidu, přicházejí odiosní škrty, odiosní zákony, místo aby se bral zřetel na tuto náladu. Když již, pak neměly by se tyto odiosní věci klásti vždy právě do doby před vánocemi. Proto zastávám se toho, aby místo ke zkrácení platů, místo škrtnutí vánočního přídavku došlo raději k odvolání předlohy a všeho zkrácení platů. Kdyby k tomu nedošlo, jestliže většina přes to setrvá na tomto odiosním opatření, pak bychom prosili podali jsme také návrh v té příčině aby při škrtnutí vánočního přídavku místo slůvka "zatím", rovněž tak v ostatních předlohách analogicky stanoveno bylo určité slovo, totiž omezení na nejvýše 2 roky. To by bylo alespoň malou útěchou při této tak nepříjemné věci, při kteréž můžeme hlasovati jen slovem "nikoli". (Potlesk.)

Místopředseda dr. Heller (zvoní): Slovo má pan sen. Kindl.

Sen. Kindl: Při projednávání předlohy o tzv. vánočním příspěvku, poukazoval jsem ve své řeči, že tímto zákonem, který je socialistickými zástupci vyhlašován jako veliký úspěch, nebude zaměstnancům ničeho dáno, nýbrž že budou tímto zákonem oklamáni a finančně poškozeni. Tenkráte dokazoval jsem, že se jim na jedné straně něco dává, aby se jim na druhé straně mohlo více vzíti. A tak to také skutečně dopadlo. Na tento zákon nejvíce dopláceli železniční zaměstnanci a z těch nejvíce ti, kteří bydlí v naturálních bytech, protože se jim zvýšily až o 100% činže. Socialisté obou směru při usnášení tohoto zákona vědouce, jaké rozhořčení mezi zaměstnanci vyvolávají remunerace, tvrdili, že tímto zákonem budou zrušeny veškeré remunerace, ze kterých nižší zaměstnanci nic nemají, kdežto vysoká byrokracie dostává desetitisícové částky. Jak to dopadlo, je všeobecně známo, neboť remunerace byly zrušeny, ale jen podle titulu, a vyplácely se opět desetitisícové částky pod titulem odměna na zvláštní výkon. Tak to dopadlo zase podle hesla, že se vlk nažral a koza zůstala celá. Ten, co celý rok těžce pracoval, bral několik set Kč měsíčně platu, nedostal žádnou remuneraci, ale nějakou stokorunu jako vánoční příspěvek. Vysoká byrokracie, která béře celý rok tisícové měsíční platy, dostala 4 až 5.000 Kč vánočního příspěvku a místo remunerace odměnu za zvláštní výkon, několik desetitisícových částek. Tak pracují pánové Brodecký, Bergmann a Procházka ve prospěch zaměstnanců. (Výkřiky komunistických senátorů.) Vysoká byrokracie, která v zákonodárných sborech nemá žádného zástupce, poněvadž všichni říkají, že zastupují pouze malé zaměstnance, vždy při projednávání nějakého zákona dobře pochodí, kdežto ti nižší zaměstnanci, kteří zde mají tolik zástupců, na to doplácejí. Nižším zaměstnancům železničním byly zrušeny odměny za řepnou kampaň, odbouraly se jim různé paušály, v dílnách se snížil úkolový plat, zdražily se činže v naturálních bytech, zavedlo se placení prolongace jízdenek, zdražilo se uhlí a různé jiné věci, takže jim vánoční příspěvek nedal ani to, o co jim byly zdraženy byty. A nyní se jim odbourá vánoční příspěvek, ale zdražení jim zůstane. Kde jsou nyní pánové Brodecký, Procházka a všichni ti přátelé státních zaměstnanců? Nechť se jdou mezi zaměstnance ospravedlniti ze svého zločinu, který na nich spáchali! Pánové se nyní mezi zaměstnance bojí.

Tak se uskutečnil útok na vysokou byrokracii, jak pánové z řad sociálfašistů slibovali. Buržoasie nedostala remunerace, ale nebouří se, je spokojena, zatím co nižší zaměstnanci zmírají, přičiněním sociálfašistů, hladem. Těmto zrádcům zaměstnanců však nestačí, že takto zaměstnance oklamali, budou společně s celou vládou připravovati ještě větší zbídačení státních a veřejných zaměstnanců, budou ubírati na mzdách, ale přidávati na práci. Tisíce zaměstnanců má býti vyhozeno na dlažbu, vánoční příspěvek byl dáván státním zaměstnancům jen proto, aby se jim mohlo na druhé straně více vzíti. Loňského roku se jim dalo již jen polovic, kdežto letos už se jim béře celý. Toto jsme zaměstnancům hned při projednávání tohoto zákona předpovídali a oni také dnes říkají, že jedině komunisté mluvili pravdu, když jim říkali, že budou zase oklamáni. Teď však sociálfašistům nebudou věřiti, že to dělají agrárníci nebo živnostníci, jako se to vždy dělá, že se před pracujícím lidem říká: "My jsme dělali vše možné, dělali jsme, co jsme mohli, ale byli jsme přehlasováni." Za tyto útoky nejsou odpovědni jen agrárníci, lidovci nebo národní demokraté, za toto zbídačení státních a veřejných zaměstnanců jsou odpovědny všechny vládní strany, celá vláda, v níž sedí sedm socialistických ministrů. Všichni společně, rukou společnou a nerozdílnou, jste vinni na bídě a hladu tohoto pracujícího lidu. Vy všichni sloužíte molochu kapitalistickému, vy všichni jste vinni, že to se zaměstnanci dospělo tak daleko, vy všichni jste svým hospodářstvím přivedli tento stát k úplnému bankrotu, a tím státní zaměstnance uvrhli do bídy a hladu. A ještě nyní, kdy obce, okresy a země jsou před finančním krachem, kdy nemá finanční ministr ani na výplatu svých zaměstnanců, kdy se prosí o posečkání placení úroků z dluhů, nechcete šetřiti na zbytečnostech, jako je zbrojení, kongrua, či sanování rozkradených bank, ale chcete za to ušetřiti stamiliony na hladovějících státních zaměstnancích, na kulturních potřebách, na investicích, kde by se mohla opatřiti nezaměstnaným práce a chleba.

Definitivním zrušením vánočního přídavku, kterým měšťácko-socialistická vláda hodlá ušetřiti na nejnižších zaměstnancích přes 100 mil. Kč, zahajuje vláda nejširší tažení proti státním zaměstnancům, proti veřejným zaměstnancům a proti širokým masám pracujícího lidu vůbec. Tento nejhanebnější, provokační útok na nejchudší vrstvy pracujícího lidu, který podnikají s sebou i socialisté, musí již otevříti oči i těm nejloyálnějším občanům tohoto státu. Rozpočtová koaliční sedma chce zachrániti státní pokladnu před bankrotem škrtáním položek, kterými budou poškozeni již beztak hladovějící nezaměstnaní, ale neškrtá položky na zbrojení, na různé církve, na podporu bělogvardějských lupičů a vrahů, na pense bývalých rakouských generálů.

Takovýmto způsobem za pomoci sociálfašistů připravuje se rovnováha ve státním rozpočtu. Ač sociálfašisté ve svém tisku píší o miliardových ziscích uhlobaronů, ač na svých schůzích i zde mluví stále o daňovém útlaku malorolníků a maloživnostníků, ač je jim známo, v jaké situaci se nachází státní pokladna, netroufají si ani jednou korunou zatížiti ohromné zisky velkokapitalistů, ani 1 korunu nežádají z těch miliardových daňových nedoplatků, které dluží kapitalisté, ani 1 korunu neopatří si tito zástupci chudého lidu na těchto upířích, ale vždy jen na účet těch nejubožejších chtějí řešiti krisi. A nyní opět nejbrutálnějším způsobem budou zaváděti nová cla, nové daně a dávky na životní potřeby, čímž zase sníží životní úroveň státních a veřejných zaměstnanců a celé dělnické třídy.

Tímto vaším počínáním, tímto vaším útokem na zájmy pracujícího lidu bude míra trpělivosti lidu dovršena a lid se bude brániti, a musí se brániti. Nemyslete si, že vám stačí vždy pendreky a četnické kulky, abyste zaškrtili dělnický boj.

My komunisté ukazujeme lidu cestu, jak se má brániti, ukazujeme mu, že je také možno šetřiti někde jinde, že se musí jíti také na kapitalisty, že ne na účet jejich se musí řešiti krise, jako se to dosud dělá, že se jim prodává poslední kousek majetku, a když se brání, že se do nich střílí.

Je možno jinde ušetřiti miliardy: škrtnutím generálských platů, platů páterům, škrtnutím subvencí různým církvím. Je možno dostati miliardy pouhým donucením kapitalistů, aby zaplatili zdefraudované daně, je možno získati přes 2 miliardy donucením bankovních pirátů, aby vrátili to, co od státu na sanacích dostali. (Výkřik sen. Mikulíčka.) Taktéž možno získati miliardy od těch, kteří si na státní útraty postavili přepychové psí boudy a za 14 roků svého osvobození nahrabali si tolik, že jsou dnes milionáři; proto nechť vrátí státu tyto subvence. Dále nechť vrátí státu subvence všichni velkostatkáři a bude peněz dost, že nebude potřebí snižovati platy státním zaměstnancům. Pro to však vy hlasovati nebudete, poněvadž byste řezali do vlastního masa; proto budete raději zaváděti přímo středověké otroctví, jen když budou zachráněni Weinmannové a Petschkové, aby mohli dávati subvence na podporu socialistického tisku.

Když nastupoval pan ministr železnic, sděloval ve svém prohlášení, že nikdo nesmí býti pronásledován pro politické přesvědčení, ale hned na to přineslo "České slovo" zprávu, že všichni, kteří nejsou organisováni ve státotvorných organisacích, budou ze státních služeb vyhozeni. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Tak chtějí snad fašistickým terorem držeti ve svých organisacích nespokojené členstvo, které jim teď dává vale.

Jak nyní vypadá demokracie na dráze, je viděti z toho, že zaměstnanci, kteří bvli na kandidátce "Sjednocení", byli ihned - třebas byli dosud členy Unie nebo Jednoty - na nátlak jejich vlastních organisací přesazováni na jiná služební místa, čímž byli oni sami i jejich rodiny hmotně poškozeni. Když šli na nové místo svého určení, ale nemohli z pochopitelných důvodů vzíti s sebou hned rodiny, bylo jim nadřízenými úřady vyhrožováno, že budou počítáni jako svobodní, a tím měli býti hospodářsky poškozeni. Tento fašistický postup děje se za spoluúčasti předáků socialistických organisací, kteří se mstí svým vlastním členům za to, že již prokoukli jejich zrádcovskou politiku a přestávají jim věřiti. Ano, sociálfašisté zavedli na drahách tento strašný špiclovský systém; oni jsou zodpovědni, oni jsou příčinou, že dnes na drahách vládne tento režim, že se jeden zřízenec bojí druhého, ač jsou někdy oba dva členy jedné a téže organisace. Zaměstnanci exekutivní služby bojí se již choditi do služby, aby se jim při dnešním režimu nic nestalo. Pánové nahoře, jsouce zvyklí na korupci a úplatkářství, hledí to naučiti také zaměstnance dole, a proto ministerstvo železnic vysílá spoustu špiclů, kteří mají zkoušeti poctivost průvodčích vlaků tím, že jim nabízejí různé úplatky, aby je potom - dají-li se zlákati a úplatek vezmou - mohli vyhoditi na dlažbu. Takovýto způsob zkoušení poctivosti zaměstnanců je však pod lidskou důstojnost a je hrubou urážkou celého stavu železničních zřízenců. Proti takovémuto postupu protestují zaměstnanci co nejrozhodněji. Divím se však, že se najdou mezi slušnými zaměstnanci lidé, kteří se k této špiclovské službě propůjčí - vždyť i policie béře si k takové práci lidi, kteří již prošli školou kriminálů.

Naše stanovisko je: především zaměstnance řádně platiti, a pak běda těm, kteří by byli nepoctiví! U nás se to dělá opačně: napřed se zaměstnancům sníží platy až pod existenční minimum a pak se zkouší jejich poctivost. Nyní je v rodinách státních zaměstnanců bída, kdy se počítá s každou korunou, a tu se pošle erární špicl, aby průvodčímu nabízel úplatek. Když jej vezme, třeba po dlouhém vnitřním boji, zavolá se na něj policie a s místa zavře se do kriminálu jako notorický zloděj. Nezná ministerstvo železnic jiný způsob, jak vyzkoušeti poctivost zaměstnanců? Není mu známo, že příležitost dělá zloděje? Nedovedou si páni uvědomiti, že člověk, který nikdy nekradl, dá se svésti, zvláště když se do něho mluví: jen se nebojte a vezměte si to, máte beztoho malý plat a je vám každá koruna dobrá. Takový člověk váhá, ale když si vzpomene, že by mohl koupiti dětem boty nebo něco jiného, dá se konečně zlákati a vezme, aby zničil sebe i svou rodinu.

Tento postup odmítáme co nejrozhodněji, protože musíme dělati rozdíl mezi zloději a zloději. Někdo má ročně statisícové příjmy a ještě si musí přikrádati. Také Zajíček, který měl přes jeden milion ročního příjmu a ještě se s tím nespokojil, musil krásti. (Hlas: Takových Zajíčků je víc!)

A v tomto případě nutí ministerstvo železnic zaměstnance přímo k úplatkářství. Či to má býti nový způsob restrikce? Chtějí se páni tak zbaviti nepohodlných zaměstnanců? Je všechno možné ve státě, kde korupce stíhá korupci, kde není jednoho týdne, aby se neprovalila nějaká aféra, a pánové chtějí tím odvrátiti pozornost od velikých milionových afér poukazováním na malé zlodějny, aby zakryli zlodějny veliké.

Tím se však už nezachráníte. Třímiliardový schodek nedá se jen tak zakrýti, nedá se ani nahraditi novými daněmi, které chcete na lid uvaliti. Státní i veřejní zaměstnanci sjednotí se do jednotné fronty, sjednotí se s druhým dělnictvem a takto spojeni povedou boj, který je dovede ke konečnému a ke skutečnému vítězství, kde nebude utiskovaných a vykořisťovaných, kde bude pravá proletářská demokracie.

I zde se mluvilo o demokracii a ve vládním prohlášení se mluvilo o tom, že všichni jsme na jedné lodi a že se všichni musíme starati o záchranu. Ano, to je správné přirovnání. Jenže pracující lid je na této lodi důležitou složkou, bez které by se loď skutečně potopila, ale kapitalisté, buržoasie je na této lodi zbytečným balastem, zbytečnou přítěží, která způsobuje, že se loď potápí, že hrozí katastrofa. A proto proletariát se zbaví zbytečné přítěže, hodí buržoasii přes palubu a uchopí se řízení lodi sám a vyvede ji z této katastrofální situace, aby zachránil lidstvo. Hodina rozhodnutí se blíží, my jsme připraveni. (Potlesk komunistických senátorů.)