A nyní dovolte, abych řekl také k vládnímu prohlášení několik slov.

Nynější svízelná doba, kdy hospodářská tíseň doléhá jak na jednotlivce, tak na stát měrou velmi povážlivou, přivodila rekonstrukci ve vládě, a uložila nové vládě povinnosti velmi závažné. Nebyla sice provedena zásadní změna v seskupení koaličních stran, ačkoliv podle našeho názoru byla tu vhodná příležitost, aby k vykonávání vládní moci a odpovědnosti byla přibrána rovněž strana ludová, tkvící svými kořeny ve slovenském národě a přes své autonomistické stanovisko stojící na půdě našeho národního státu, jak bylo právě v debatě o vládním prohlášení přiznáno jejím vůdcem posl. Hlinkou. Posuzujíce kladně svůj vztah k Slovensku, musíme znovu žádati v zájmu celostátní jednoty, aby byla co nejrychleji provedena žádoucí unifikace nejen právní, nýbrž i hospodářská: trváme při tom na principu státní jednotnosti, ale nestavíme se nikterak proti zdravému a zdůvodněnému regionalismu. Opakujeme znova tento svůj programový požadavek, aby v tomto státě, jejž založili společnou prací, bojem i oběťmi Češi a Slováci, bylo při konstrukcích vládních vždy pamatováno na tyto vzájemné krevní závazky, jsouce toho názoru, že láska k národnímu státu znamená nepoměrně více, než jen pouhá chladná loyalita.

Stará vláda musila ustoupiti nejmocnějšímu faktoru v každé politice: vůli lidu, jenž ztratil k ní důvěru jako k celku, třebaže zachoval si snad k některým jejím členům poměr lepší. Jest otázkou, zda malé osobní změny, provedené v nové vládě, budou míti tak blahodárné působení na přesvědčení občanstva v tom smyslu, že by změnilo svoje stanovisko v nejširším rozsahu, jak vyžadovati toho budou všechny ty akce, jež vláda ohlašuje ve svém prohlášení, neboť veliké a těžké úkoly, volající po energickém řešení, mohou býti úspěšně provedeny jen tehdy, bude-li tu nejen mezi vládou a parlamentem, nýbrž i mezi občanstvem všeobecná, pevná a vzájemná důvěra. Vláda bude míti úspěchy do té míry, do jaké se jí podaří tuto důvěru si získati.

Vládní prohlášení zabývá se řadou otázek ryze hospodářských a finančních, a litujeme, že nenašlo ani jediného vřelého slova pro velmi důležité naše národní požadavky, hlavně v území smíšeném, kde příslušníci státního národa volají po právu. To je jeho citelný nedostatek, jejž nemůžeme bez ohrazení pouze mlčky přejíti. Ve věcech hospodářských a finančních zmiňuje se o těžké finanční situaci státní pokladny, poukazujíc jen všeobecně na příčiny tohoto stavu, ačkoliv by mělo jasně říci, že tento stav je výsledkem jednak pouhého bezduchého fiskalismu, jenž nedovedl řešiti veliké problémy doby s náležitým ohledem na hospodářské možnosti všech vrstev obyvatelstva, jednak nekontrolovaným a často i nekontrolovatelným způsobem, jímž bylo hospodařeno se státními hodnotami v posledních letech, zvláště v některých resortech. Zde nepostačí jen ohlášení konečného ciferního výsledku tohoto neblahého po stupu, zde musí býti odvaha, říci národu bezohledně pravdu, i když by byla snad nepříjemná komukoliv. Avšak tato odvaha musí jíti dále. Musí se projeviti vážnými skutky a zásahy v hospodařeni státním za nové vlády a ta bude míti ne zrovna snadnou úlohu, aby přesvědčila všeobecně o své vůli napraviti všechny chyby dřívějšího režimu opravdovými skutky, po nichž volá celá veřejnost. Princip největší šetrnosti a hospodárnosti musí doprovázeti každý její krok, a její zásahy musí býti patrny ve všech směrech. Každá jednostrannost zle by se vymstila. Všechna vydání musejí býti přizpůsobena příjmům, (Tak jest!) tj. nesmí se za žádných okolností vydávati více, než co činiti může očekávaný a možný příjem.

Za tím účelem bude potřebí provésti rychle celou řadu úsporných opatření, o nichž se zmiňuje vládní prohlášení. Avšak bude potřebí provésti cestou zákonů i vládních nařízení i mnohé jiné věci, z nichž by vyplynul žádoucí příjem státní pokladně, aniž by tím byla zvýšena břemena veřejná. Především je to vymáhaní velikých daňových nedoplatků od těch, kdož namnoze ze zlé vůle odpírali dáti státu, co mu vším právem náleží. Dovedlo-li ministerstvo financí pokračovati ve své tvrdé praxi proti poplatníkům malým a středním, musí dokročiti s toutéž a snad ještě s daleko větší přísností také proti těm, kdož dluží těžké miliony státní pokladně a používají všech možných method, aby se svojí povinnosti vyhnuli. Má-li vláda dále v úmyslu snížiti úrokové příspěvky na podporu stavebního podnikání, vítáme tento počin, ale přáli bychom si, aby žádala bezohledně i kapitálový regres od těch kdož zneužili zákonů o podpoře stavebního ruchu, postavili si za státní pomoci přepychové obydlí a o nichž je notoricky známo, že nepatří mezi chudé a podpory potřebné. Přísná kontrola všech vyplácených podpor, zamezení hospodářství sanačního a subvenčního, přísná revise všech dodávkových smluv a bezohledná rekalkulace, spojená s náležitou restitucí státní pokladně u všech těch věcí, jež tolikráte byly veřejností žádány - ať již se jedná o nadměrně drahé stavby, tzv. úpravy, nadpočetné komise, dodávky různého materiálu státním podnikům atd. - nedají se dále odkládati, aby se zabránilo dalším nenahraditelným a státnímu hospodářství nebezpečným škodám, jakož i další postupující demoralisaci určitých prostředí. To znamená, že mezi prvními akty této nové vlády musí býti vytvoření kontrolní a úsporné komise, jež by byla obdána velikou pravomocí a jež by svým složením byla zárukou, že svého kontrolního práva bude a musí bezohledně používati v každém směru a v každém ohledu. Ale i snížení úrokové míry, hlavně z dluhů, nelze oddalovati, má-li býti pomoženo všem vrstvám výrobním, bez rozdílu, patří-li stavu zemědělskému, obchodnímu, živnostenskému nebo průmyslovému. Ulehčení jejich břemen musí se díti touto cestou, a nikoliv akcemi sanačními. Avšak nemalý příjem vzešel by státní pokladně rovnoprávným zdaněním všech prodejních a výrobních družstev, ať již se jmenují jakkoliv. Byl by to akt naprosté a objektivní spravedlnosti, jenž by kromě zisku státní pokladně osvěžil pronikavou měrou též ubohé finance naší samosprávy. Jestliže by se pak provedla v příhodný čas i konverse státních titrů po vzoru států západních, ulehčilo by se zajisté měrou nemalou státním financím v této těžké době. Nelze pochybovati o tom, že rušení tak zbytečných škol, jako je druhá německá technika v Brně a celá řada jiných škol, kde počet profesorů převyšuje častokráte počet žáků, přinese určité úlevy státním financím v první řadě v nákladu věcném, ale připomínáme důrazně, že nesnesli bychom, aby rušeny byly naše menšinové školy národní, neboť každé dítě z národa státního má nárok na to, aby bylo vychováváno v idejích našeho zápasu za svobodný stát československý, jejž jsme solidárně vybojovali s bratry Slováky proti vůli těch, kdož dnes troufale na naše hraničáře a jejich národní školství útočí. Reorganisace státní správy přinese zajisté užitek státu, třebas že průběhem delší doby, ale proto přece jen bude nutno začíti ihned s jejím účelným, a nikoliv překotným prováděním. Rovněž tak objeví se takováto finanční působnost po zrušení celé řady ministerstev, jichž má náš malý stát skutečně počet příliš veliký a po jejichž zrušení, případně po účelném spojení, volá již dávno celá veřejnost.

Vyčerpají-li se všechny úsporné možnosti ve vydáních, hlavně v těch, jež dráždí a někdy i přímo provokují širokou veřejnost, provedou-li se všechna opatření, jež mohou přinésti státní pokladně nové likvidní hodnoty, jsme přesvědčeni, že pak bude jinak vypadati úvaha o rovnováze státního rozpočtu. Víme sice, že ani tato všechna opatření neodstraní snad úplně katastrofální výsledky finančního hospodářství minulého, ale sníží schodky, o nichž se mluví ve vládním prohlášení, způsobem velmi pronikavým, takže nebude pak potřebí vyžadovati tak krutých obětí od státního zaměstnanectva, jak se to ve vládním prohlášení žádá. Musíme říci otevřeně, že, překvapuje-li vládní prohlášení v některých směrech svou určitou nejasností a nekonkrétností, chápeme to jako typickou vlastnost všech vládních prohlášení. Ale zaráží nás ten fakt, že právě partie, dotýkající se státních a veřejných zaměstnanců, jest až ku podivu přesně konkretisována.

Státní a veřejné zaměstnanectvo je si toho vědomo, že se státem stojí a padá, a jistě by neodepřelo svoji dočasnou pomoc, kdyby vidělo, že jsou vyčerpány všechny možnosti, jež jsou po ruce vládě i finanční správě tohoto státu. Ale nemá-li dnes důvěru k pouhým slibům, děje se tak na základě velmi trpkých zkušeností z dřívějších let. Chápeme jeho obranu a upozorňujeme se vší vážností, že každé násilné řešení těchto poměrů je nebezpečím pro stát sám (Tak jest!) a že není možno, aby zproletarisováním jednoho stavu měly se hojiti bolesti a tíseň stavů druhých. (Tak jest!) To by byla velmi nebezpečná methoda, povážíme-li, že se jedná o stav, jenž má v rukou naši občanskou čest, naše majetková práva, občanské svobody, klid a pořádek ve státě.

Vstoupili jsme po zralé úvaze do této nynější vládní kombinace a nechceme se vyhýbati kladné práci pro ozdravění státních financí a celého hospodářského života. Chceme spolupůsobiti, aby vláda získala zase nejen důvěru parlamentních sborů, ale všeho občanstva, neboť v tom jedině vidíme základnu k překonání nepřízné doby a k vybudování lepší budoucnosti. Ale cítíme za svou povinnost, abychom jasně prohlásili svoje stanovisko k situaci a upozornili vládu na všechny její povinnosti. Jako v této těžké době nebylo by snesitelným zvyšování břemen obecných, ať formou přímou nebo nepřímou, tak nebylo by snesitelným, aby vláda zanedbala kteroukoliv z úsporných možností a povinností, případně aby neprovedla kteroukoliv z naznačených cest k osvěžení státních financí dříve, než by byla snad tlakem poměrů nucena sáhnouti na platy státních a veřejných zaměstnanců. Vykoná-li ve všech směrech to, co naznačujeme a žádáme, může počítati s podporou všech rozumných lidí v tomto státě, může počítati s krajní obětavostí československého občana i československého státního a veřejného zaměstnanectva. Ten poměrně krátký čas, jenž jí zbývá do té doby, kdy by chtěla předložiti rovnovážný státní rozpočet - a my jsme přesvědčeni, že by se nestalo neštěstí, kdyby tu bylo pro příští rok krátkodobé rozpočtové provisorium - ten musí užíti k energické práci, při níž vládní strany musejí si vzájemně uvědomiti svou zodpovědnost a nečiniti obtíží z malicherných důvodů stranických. Vzbudí-li svou prací důvěru v národě, vykoná veliké dílo a zaslouží se skutečně o stát. Má svůj osud ve svých rukou. Pro vládní prohlášení budeme hlasovati. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Heller (zvoní): Slovo má dále pan sen. dr. Klouda.

Sen. dr. Klouda: Slavný senáte! Prohlášení nově jmenované vlády stejně jako po tomto prohlášení výklad ministra zahraničních věcí dra Beneše, podaný zahraničním výborům obou zákonodárných sborů našich, předvedly nám mimořádně vážný a pochmurný obraz ohroženého hospodářství světového i našeho domácího.

Ať již hledá se vznik dnešní světové hospodářské krise v nejisté mezinárodní situaci, nebo v celní ochraně a soustavném omezování mezinárodní směny statků, ať se hledá ve zvýšené hromadné produkci, v racionalisaci výroby, ve zdokonalení a využití moderních vynálezů a používání moderních metod ve výrobě, čímž na jedné straně nahromaďují se výrobky a světové trhy zaplavují se neprodejným zbožím, kdežto na dru straně následkem menší zaměstnanosti vyplácí se méně mezd a platů a tím zmenšuje se nákupní síla obyvatelstva ať vznik rozvrácené finanční politiky shledávají jedni v poválečné inflaci a druzí v tendencích deflačních, jedno je jisto: že všechny tyto neutěšené zjevy v celém světě spočívají na stejných příčinách a že tímto společným důvodem hospodářského i finančního rozvratu je na jedné straně krise mezinárodní důvěry, nastavší jako důsledek světové války, na druhé straně vyžívání dosavadního hospodářského a sociálního řádu, spočívajícího v systému kapitalistickém.

Jsme na přelomu dvou světů, hroutí se starý svět, dosavadní theorie hospodářské a finanční už neplatí, vytváří se nový řád hospodářský a sociální, pro který nedají se staré theorie použíti.

Na přelomu dvou světů ocitáme se ve válce hospodářské a sociální a jako v každé válce, i zde závisí dobrý výsledek na zachování dobrých nervů. Záleží tedy jen na nás samotných, dovedeme-li tyto dobré nervy si co nejdéle zachovati.

Pravidelný vývoj a trvalý pokrok naší republiky, sledující po celých 14 let od převratu soustavně a cílevědomě politiku mírovou, přesvědčily všechny odpůrce naší obnovené samostatnosti o životnosti našeho státu. Doléhá-li dnes hospodářská a finanční krise na nás stejně jako na ostatní svět, tvoří to jen novou pobídku ke zvýšenému úsilí pro upevnění státu.

Přes veškerou vážnost mezinárodní situace nesmíme se oddávati pesimismu.

Vřelé přátelství spojuje nás s nejsilnější, morálně i hmotně nejvlivnější demokracií světa, Francií, máme dobré vztahy k ostatním státům Veliké Dohody, věrné a těsné společenství váže nás k státům Malé Dohody, k bratrskému Polsku, máme korektní politické styky s veškerými státy sousedními a uznává se dík cílevědomé a vytrvalé práci našeho presidenta i našeho ministra zahraničního práce naše pro pacifikaci a konsolidaci Evropy, takže tato mezinárodní politická základna umožňuje nám, abychom hospodářské a sociální krise domácí vyřizovali bez přímých mezinárodních obav politických, abychom na jich zdolání sbírali a soustředili všechny své síly a prostředky.

Máme proto plné pochopení pro tvrdou skutečnost, o níž mluví ve svém prohlášení nová vláda, rozumíme dobře, burcuje-li celou naši veřejnost z omylů let hospodářské konjunktury a sdílíme s ní varovné její volání, abychom vyšli z bezstarostnosti.

Slyšíme-li se všech stran a vrstev našeho národa volání: "Státe pomoz!", pak nezbývá než říci přímo a otevřeně:.Pomáhejme si všichni navzájem! Do houfu! Blíže k sobě politicky, ale také a především hospodářsky a sociálně.

Představitelkou tohoto nutného politického, hospodářského i sociálního sblížení je dnešní naše občansko-socialistická koalice, z níž vzešla nynější vláda. Není představitelkou novou. Je pokračováním koalice, kterou jsme vytvořili po volbách roku 1929.

Mluví se dnes opětně o nutném hospodářském plánu: koalice z roku 1929 měla takový hospodářský plán. Strana naše, vstupujíc tehdy do vlády, sama splnění svého hospodářského plánu učinila podmínkou vstupu do koalice a setrvání v ní, stejně tak učinily druhé strany koaliční.

Společné plány koalice nebyly dosud splněny ve všech směrech, koalice nedostála všem úkolům od počátku vytčeným, nevyžila se, zbývá ještě mnoho vykonati: proto není potřebí rozvinovati nové, dalekosáhlé programy, tím méně, když hospodářská tíseň světová i domácí postavila nás naráz před nové nutné aktuální státní potřeby a nezbytnosti.

Takovou státní nezbytností je především udržení pevné měny a rovnováhy rozpočtové.

Donutily-li nás těžké časy k doznání, že jsme v letech konjunktury, jejíž zdánlivost jsme prohlédli až nyní, žili nad své poměry, pak poznání to musí nás přivésti k tomu, abychom vydávali jen tolik, kolik máme příjmu.

Máme-li udržeti rovnováhu rozpočtovou, nutno přikročiti k snížení věcného i osobního vydání v státním hospodaření.

Strana naše při jednání o změnu vlády byla si vědoma těžkých důsledků, jež snížení takové v obojím směru vyvolá. Snížení věcného nákladu znamená menší zaměstnanost našeho průmyslu, našeho živnostnictva i našeho dělnictva, snížení výdajů osobních značí těžké materielní ohrožení i zneklidnění a znepokojení státního i ostatního veřejného zaměstnanectva.

Neváhali jsme a neváháme prohlásiti, že v mimořádných těžkých dobách musíme dáti státu, co potřebuje. Samozřejmě ovšem jen na dobu, pokud stát potřebuje, na dobu krise, o které věříme, že ji v dohledné době překonáme. Povolíme tedy státu, co potřebuje, ale ne více, než potřebuje, a ne déle, než potřebovati bude.

Proto jsme prohlásili původní plán mini tra financí dr. Trapla, žádající lineární patnácti procentní snížení všech platů státního i veřejného zaměstnanectva od 1. listopadu 1932 za nepřijatelný, pokud nebudou vyčerpány všechny ostatní prostředky, směřující k zachování rovnováhy rozpočtu, proto jsme trvali na tom, aby platy těch nejmenších státních zaměstnanců, stačící ztěží k uhájení holé existence jejich a jejich rodin, uchráněny byly od srážky, proto jsme žádali, aby, dojde-li ke snížení platů, bylo to opatření jen přechodné, omezené na dobu, do které počítáme s krisí hospodářskou a finanční, tedy konkrétně na dobu jednoho, nejvýše dvou roků.

Úprava a dohoda o detailním provedení těchto námi přijatých zásad čeká novou vládu a čeká nás všechny, nejen politické strany a jich zástupce v Národním shromáždění, ale všechny občany státní.

Nepomohou nám rekriminace do minulosti, nepomůže nám uhýbání nebo odklad, pomůže nám jen otevřená mluva a vědomí zodpovědnosti, ke které nás národ povolal.

Toto vědomí zodpovědnosti bylo důvodem, že strana naše se rozhodně postavila proti zámyslu vytvořiti úřednickou vládu. Nebyly-li dosud splněny úkoly, které si naše koalice vytkla, nebylo ani důvodu přerušovati demokratickou a parlamentární linii vnitřní naší politiky neparlamentní vládou. Strana naše, která do této koalice vstupovala s pevným a určitým programem, ve které nebylo ani věcných, ani osobních rozporů, která nevyvolala krisi vládní ani přímo, ani nepřímo, měla plné právo postaviti ostatním koaličním stranám před oči důsledky, které by rozchod dnešní koalice vyvolal: buď nové volby, nebo přeměnu koalice, anebo změnu systému vlády parlamentní na vládu neparlamentní.

K žádné z těchto změn nebylo důvodu, koalice u nás budou potud nutné, pokud budeme míti ústavně zaručeno poměrné právo volební koalice v dnešním svém složení dostatečně silná plně se osvědčila a je plně způsobilá, aby dokončila úkoly, při počátku jejím dané, a konečně nezbývalo ani času, protože naléhavé úkoly vnitrostátní i mezinárodní vyžadovaly bezodkladného rozhodnutí. Stačila výměna osob u jedné ze stran koaličních a doplnění programu, aby dosavadní koalice mohla pokračovati ve svém díle.

Vítáme příslib vlády, že bude hledati cesty na oživení kupní schopnosti zemědělstva a dělnictva: na obou těchto třídách, jež tvoří největší většinu národa, opravdu záleží odstranění dnešní krise průmyslové i nezaměstnanosti.

Stejně pozdravujeme snahu vlády o zlevnění úvěru, jež přispěje k ozdravení podnikatelského ruchu. S povděkem slyšíme i prohlášení o kontrole kartelů a přísnějším dohledu na činnost meziobchodní: sami jsme opětně a opětně volali po zákonu kartelovém a prosíme, aby již jednou ustala podivná a nevhodná kompetenční hra mezi jednotlivými ministerstvy o vypracování tohoto zákona, a žádáme, aby vláda osnovu zákona kartelového předložila Národnímu shromáždění co nejdříve.

Budeme podporovati úsilí vlády, aby zvýšená šetrnost projevila se všude ve správě státní i ve správě všech věcí veřejných, a proto dožadujeme se co nejrychlejšího uzákonění parlamentní komise úsporné a kontrolní a provádění kontroly všech subvencí vládou poskytovaných.

Vládní prohlášení dovolává se na splnění svých těžkých úkolů účinnější spolupráce s oběma zákonodárnými sbory. Jest jen žádoucí, když vláda, pokud senátu se týče, projeví více dobré vůle, než tomu bylo až dosud, a vyhoví oprávněnému požadavku senátu o účelném a sou tavném rozdílení zákonodárných prací mezi senát a poslaneckou sněmovnu.

I když víme, že v některých politických stranách a u některých vlivných politických činitelů je zakořeněn odpor proti instituci senátu, odpor, jenž projevuje se nevěcným podceňováním i přezíráním senátu, tož přece jen senát má své ústavní oprávnění a na ten čas není příčiny pomýšleti na jeho odstranění nebo přeměnu, nebo odsunutí na druhou kolej.

Ovšem bude záležeti také na senátu, aby si svou ústavní posici obhájil a vytvořil lepší tradici: nebude pak moci dojíti k takovým zjevům, jakým bylo vyřazení senátu z každého vlivu na tvoření nové vlády. Vláda nemůže brániti senátu v iniciativní práci, která mu jako zákonodárnému sboru ústavou výslovně je vyhrazena, i bude na koaličních stranách v senátě sdružených, aby této iniciativy plně využily.

Strana naše jako v dřívějších obdobích, i v tomto období, přihlásila se k této iniciativní práci. Podali jsme hned na počátku tohoto volebního období návrh senátora Klofáče, dr. Miloty a společníků na změnu volebního řádu. Návrhem naším mají býti zmírněny výstřelky vázanosti kandidátních listin, jež ve veřejnosti naší trvale narážejí na živelný odpor, návrh náš má přiblížiti zvoleného zástupce národa k jeho voličstvu, i obracíme se na všechny strany senátu, především ovšem na strany koaliční, aby projednání toho návrhu na změnu volebních řádů pomohly nám urychliti.

Stejně tak žádáme za podporu návrhu našeho klubu - kol. dr. Miloty, Klofáče a společníků - na změnu a doplnění zákona o úplatkářství i proti porušování úředního tajemství, jenž směřuje k tomu, aby účinně ji mohla býti potírána korupce, která do všeho našeho života tak škodlivě proniká.

Bylo by opravdu záslužným dílem, kdyby senát přistoupil na náš podnět a také tento návrh zákona přijal za svůj a zařadil jej společně s návrhem na opravu volebního řádu do řady těch státních nezbytností, které odklad nestrpí. Že při opravě volebních řádů jde o skutečnou a bezodkladnou nutnost uznala největší koaliční strana, strana republikánská na nedávném svém sjezdu, když zvolila a uložila zvláštní komisi své strany urychlené projednání volebního řádu pro obě sněmovny Národního shromáždění.

Věcná a loyální součinnost dosavadní koalice, která se osvědčila v dřívější vládě koaliční za vedení ministerského předsedy Udržala za tak obtížných poměrů a která vykázati se může dobrými úspěchy, za něž jak ministerskému předsedovi Udržalovi, tak i všem členům jeho vlády zplna srdce vyslovujeme své uznání a své díky, osvědčí se zajisté i za pozměněné druhé koaliční vlády pod vedením ministerského předsedy Malypetra, jemuž přejeme rovněž, aby úspěšně převedl novou vládu přes kritickou dobu a dokončil tak se zdarem úkoly, námi již při tvoření koalice v roku 1929 vytčené, na kterých plně a do důsledků trváme, stejně jako další vládní úkoly naléhavými nezbytnostmi státními nyní vyvolané, jichž oprávnění strana naše uznala a pro jichž splnění v nové vládě pracovati se zavázala.

Jménem klubu senátorů čsl. strany nár. socialistické prohlašuji, že s vládním prohlášením souhlasíme a je schvalujeme. (Hlučný potlesk.)

Místopředseda dr. Heller (zvoní): Slovo má pan sen. Niessner.

Sen. Niessner (německy): Slavný senáte! Víme, že vládní prohlášení nedává zevrubnou odpověď na všechny naléhavé otázky přítomnosti. Přes to nelze této vládě upříti jednu věc, to jest, že přihlíží k vážnosti doby, ve které žijeme, že krisi, finanční situaci, staví do prostředí svých úvah. Nemáme nyní, alespoň prozatím, žádné příčiny se domnívati, že vláda není odhodlána slova proměniti ve skutky, že není odhodlána ve svých skutcích vyhověti směrnicím v prohlášení projeveným, a proto béřeme toto prohlášení na vědomí.

Neuzavíráme se při tom poznání, že jsou ve vládní většině skupiny, které o váze, o podstatě hospodářské krise a o způsobu jejího řešení a potírání jsou názoru zcela různého, a že se zde tyto názory střetnou. Jsou osoby a strany, které se domnívají, že tato krise jest jednou z mnoha krisí, jež kapitalismus občasně vyvolává, krisí, která po určité době samočinně zase ustoupí období konjunktury. Domnívají se, že tato krise přestane jako všechny dřívější krise, které tu byly během kapitalistické doby, věří při tom, že se krise sama sebou zahojí, a mají za to, že stačí vyčkávati, jak se věci samy sebou dále utváří.

Jsou jiní lidé, kteří se domnívají, že příčiny krise leží především v chybách a hříších vlád, že leží v následcích války, v reparacích a v jiných zjevech, že zde jaksi možno činiti zodpovědnými vlády, lidské chyby; a konečně jsou také v jiných zemích, jako určitě v Německu ve větším rozsahu, ale také u nás lidé, kteří činí zodpovědným systém, to jest demokratický systém, a kteří obviňují demokracii a očekávají od změny tohoto politického systému také zhojení společnosti a alespoň zlepšení poměrů.

Dámy a pánové! Tvrzení, že mírové smlouvy, reparace, válečné porážky a chyby vlád jsou hlavní vinou, jest jen do jisté míry správným. Ačkoli všechna tato opatření a zjevy byly škodlivými, jsou takovými a stále ještě jeví své účinky, nejhlubší příčinou zla a dnešních zjevů přece jen nejsou. Neboť, kdyby bylo lze míti za to, že válka, reparace atd. mají hlavní vinu, pak musilo by se státům, které patří k vítězným státům, vésti nepoměrně lépe, anebo musily by býti krisí vůbec ušetřeny, čemuž však naprosto není. Zcela falešné je přirozeně, chtíti obviňovati demokratický systém. Jsou také u nás strany, jak na německé straně, tak také na české straně, které všechny chyby a všechno zlo chtěly by připisovati tomuto systému. Avšak tytéž zjevy vidíme ve všech jiných státech, naprosto nehledíc ke státní formě, k politické vládní formě, která tam existuje. Ani fašistické státy nezůstaly v nejmenším ušetřeny krisí a jejími průvodními zjevy, bídou a hladem, a je velice dětinskou představou domnívati se, že potřebuje přijíti jen silný muž, který to všechno zase napraví. Všechny zjevy, jimiž dnes celý kulturní svět trpí, poukazují k tomu, že sice nějaký systém nese vinu, ale nikoli politický systém, nýbrž že je to kapitalistický systém, který nese hlavní vinu.

Krise, ve které žijeme, kterou kráčíme, zasahuje tak hluboko, tak daleko, že jen nejvyšší bezmyšlenkovitost může sváděti k víře, že jednoho dne přijde stříbřitý paprsek, o kterém se v poslední době tolik mluvilo, že se stal dokonce výsměchem; že se objeví na obzoru a že po něm velmi brzo následovati bude zářící slunce, a všechno, co dnes prožíváme, všechny ty hrůzy, všechna ta bída zůstane za námi jako zlý sen a kapitalistický svět vyjde zdráv a neporušen jako pták fénix z těchto dnešních událostí, bude zdráv a vesel žíti dále. (Předseda dr. Soukup ujal se předsednictví.)

Tak jednoduché to přece jenom není. Každému, kdo se pokouší jíti věcem jen poněkud na kloub, jest jasno a nemůže mu zůstati utajenou skutečnost, že žijeme v době velkého, obrovského převratu v době revoluce, v době převratu, o kterém nikdo neví, jak skončí a v jakém stavu zanechá svět, až dojde jakéhosi přechodného ukončení. Jsme pevně přesvědčeni, že tato krise nepřejde a nemůže přejíti bez hluboko zasahujících změn, jsme také přesvědčeni, že zde nemůže pomoci vyčkávání, ani že postačí staré kapitalistické léčebné prostředky, kterými se chce bojovati proti krisi. Jest jisto, že bude musit vzniknouti něco nového, něco změněného, a že se nevystačí bez toho, aby se u socialismu alespoň něco vypůjčilo. Proces, který spatřujeme odehrávati se před očima, je proces, který žádná vláda nemůže zadržeti, a co zbývá učiniti, jest tento proces, tento vývoj, tyto události utvářiti pro oběti, pro ty, kteří tím nejvíce musí trpěti, pokud možno bezbolestnými.

Oč, dámy a pánové, dnes jde, je to, zabrániti nejhoršímu, to je zhroucení, přeměně ve zmatek; a co jinak ještě je potřebí učiniti, je to, odvrátiti od obětí krise alespoň nejtrpčí nouzi, nejhorší zoufalství, nejhorší hlad. Různé názory, také u vládních stran, jsou zde netoliko o podstatě, o průběhu a způsobu potírání krise, nýbrž také ještě o mnohých jiných věcech. Především se domnívám, že veliká různost názorů panuje o tom, jaká míra hladu a zoufalství patří ještě k snesitelným. Zdá se, že u občanských stran alespoň u některých občanských stran, není dosud správné představy o tom, jak to vypadá na venkově, jak lidé smýšlejí, jak cítí, jak trpí. Kdyby tomu tak bylo, nemohlo by se věru - to smím předpokládati - mluviti a psáti tak lehkomyslně o tom, co lidé venku prodělávají, o tomto moři utrpení a neštěstí, kterým se musí broditi, mluviti a psáti o tom tak povrchně, tak lehkomyslně, ba s jistým výsměchem, jak se to často děje. Tak, jak tomu je dnes, je to neslýchaná hanba pro kulturní lidství. Lze věru klidně tvrditi, že civilisace národů na nejnižším stupni kultury dovede svým příslušníkům opatřiti vesměs lepší životní podmínky, nežli mnohým statisícům lidí přes všechen technický pokrok dovedl opatřiti dodnes vychvalovaný kapitalismus a jeho kultura. A je tomu tak: část lidí žije stále ještě v největším pohodlí, ba možno říci přepychu, a vedle toho trpí miliony, kteří nevědí kam složiti hlavu, kteří nemají lůžka, nemají místa, kam by toto lůžko mohli postaviti. Máme muže, ženy a děti, kteří doslova mají hlad, nemají co obléci, musí jíti žebrotou. Máme dnes společnost, ve které miliony pilných rukou se vztahují po práci, a vztahují marně. Není to surovost, jíž není rovno, naleznou-li se lidé a strany, kteří činí tak, jakoby většina těchto lidí, kteří touží po práci, kteří pro hlad zoufají, jakoby většina těchto lidí byli lidé štítící se práce, jakoby neměli jiného přání, nežli setrvati v tomto stavu, do kterého uvrženi byli těžkou krisí kapitalismu a kapitalistického hospodářského řádu? Nutno zde říci: lidé snášejí obdivuhodně, projevují nesmírnou trpělivost a sebezapření, zalézají do svých děr, mlčky trpíce. Ale nutno uvážiti, že také trpělivost má své meze, a dlužno alespoň zabrániti tomu, aby tito lidé nebyli drážděni, aby se jim nedostávalo výsměchu. Tu se mluví neustále o tom, jakoby se dálo neslýchané zneužívání, mluví se o kontrole podpory v nezaměstnanosti, vyživovací akce a o zneužívání. Dochází třeba ve velice ojedinělých případech k zneužití, ale kontrola je taková, že to ve větším měřítku není vůbec myslitelno. Mluví se způsobem, jakoby tito lidé, kteří dostávají dnes 10 nebo 20 korun týdně, považovali to za ráj, ze kterého se jim vůbec nechce a jako kdyby neměli jiného přání, než aby stále brali tento žebrácký groš. V provokování těchto obětí krise přistupuje se k činům ještě konkrétnějším. Volá se přímo po protisociálním provádění vyživovací akce, žádá se přímo zhoršení gentského systému, přeměna jeho v naturální podporu. Musíme co nejnaléhavěji varovati před všemi těmito pokusy. Chceme-li v této nejtěžší zimní krisi, na jejímž prahu stojíme, zabrániti výbuchům zoufalosti, musí se přikročiti konečně k tomu, donutiti majetné třídy k obětem, aby tito lidé venku nebyli přímo hnáni do zoufalství. Ať jen jednou jde někdo mezi tyto lidi a slyší, jak mluví a smýšlejí. Většina si říká: Tak to dále nejde, nemůžeme dále lépe konec s hrůzou, nežli hrůza bez konce. Třeba je to nerozumné, ale tito lidé dnes již nemyslí, nemohou dále, neptají se, co bude potom, o tom si nedělají starostí, chtějí jen ven z těchto poměrů. Již Heine kdysi řekl: Jen tenkráte uvěří hladový jedlík, když logikou polévka, důvodem knedlík. Hladovící člověk nemyslí, není schopen jasně rozvažovati. Proto nesmíme se diviti, když mnozí z těchto lidí pomýšlejí jen na to, učiniti konec, tak neb onak, jen nežíti dále v takovémto stavu.

Nutno učiniti ještě něco jiného. V prohlášení mluví se o nutnosti zvýšiti kupní sílu obyvatelstva. Jak se kupní síla má zvýšiti, o tom se nemluví. Představujeme si to takže jako nejsprávnější, alespoň nejrychlejší a za nynějších poměrů dokonce za jedinou cestu ke zvýšení kupní síly spatřujeme to, aby masy, které jsou z konsumu vyřazeny, poněvadž jsou bez práce a nemohou kupovati to, čeho pro svou výživu a oděv ve své domácnosti potřebují, zařazeny byly zase do pracovního procesu. To se může státi jen zkrácením pracovní doby. Je to skutečně tak nerozřešitelný problém, zkrátiti pracovní dobu? Slyšíme-li argumenty proti tomu, zdají se nám vzhledem k velikosti problému a obrovitosti toho, o zde jde, mizivě malými, ubohými a nicotnými. Jsme tak nesmírně domýšliví na technický pokrok. Je pravda, učinili jsme v posledních desetiletích obrovské, před tím nikdy netušené technické pokroky. Ale jaká je cena, kterou lidstvo zaplatilo za tento technický pokrok? Obrovská bída! Každý vynález, jejž učinil lidský duch, uvolnil a zbytečnými učinil pracovní síly, lidí nebylo více potřebí, byli vypuzeni. (Místopředseda dr. Hruban převzal předsednictví.)

Zde je nyní kořen zla. Důkaz spočívá v tom, že světová krise právě započala a nejsilněji se vyvinula v těch zemích, kde průmysl dosáhl největšího technického pokroku; odtud krise vyšla a postupně zachvátila a do víru strhla země tím silněji, čím větší byl technický pokrok v té které zemi.

Co z toho následuje? Z toho následuje, že technickému pokroku nutno přizpůsobiti pracovní dobu, aby tito lidé, kteří se stali zbytečnými, mohli býti zase zařazeni rozdělením práce, a je proto nejvýš nesmyslné, že tato jedině lidsky možná sociální a rozumná myšlenka naráží na tak o mezený odpor. Máme hospodářské vůdce, jak je jmenujeme, obchodní kapitány a bankovní odborníky, samé lidi ve vysokém postavení, kteří se považují za nesmírně moudré, a přece nutno říci: většina těchto lidí, kteří jsou na tak odpovědných místech našeho hospodářství, nemá často smyslu pro to, co leží nejblíže, jsou věčně včerejší, kteří se úzkoprse drží starobylého a kteří si nedovedou vymysleti něco nového anebo přizpůsobiti se novým poměrům, kteří se nedovedou vpraviti. A přece věc je poměrně jednoduchá. Technický po rok způsobil nezaměstnanost, tím nastalo po škození konsumu, jež vedlo ke krisi, a následkem toho musí nastati přizpůsobení tomuto technickému pokroku zkrácením pracovní doby. Toto zkrácení nastane, musí nastati, jinak je tu nebezpečí, že svět upadne do všeobecného zmatku. Není zde tedy naprosto vůle smířiti se s touto myšlenkou zkrácení doby pracovní a navrhuje se řada jiných prostředků. Z těchto prostředků jsou všechny více nebo méně neupotřebitelné.

Mluví se na příklad o reagrarisaci. Shledává se, že je příliš mnoho průmyslových dělníků; tedy pryč s nimi, na venkov, tam najdou práci a zaměstnání. Takovéto tvrzení mělo by smysl jen tehdy, kdybychom měli nedostatek zemědělských výrobků. Takovýto nedostatek však nemáme, nehledě vůbec k tomu, že také v zemědělství nastalo používání strojů a že se potřebuje nikoli více, nýbrž stále méně pracovních sil, takže zaměstnání takových mas, které dnes v městech a průmyslových místech přišly o práci, v zemědělství není možné. V podstatě nepřijde na to, vystěhovati tyto lidi navenek, nýbrž na to, zvýšiti kupní sílu, vývoz, oživiti zase hospodářství. Jen tak je to možno. Mluví-li se o zemědělské krisi, leží zajisté velká část příčin v nezaměstnanosti, ve vyloučení statisíců lidí z normálního konsumu.

V souvislosti s otázkou reagrarisace je také problém soběstačnosti. Požadavek soběstačnosti, soběstačnosti státu a hospodářství je zvlášť zlým povídáním a zatemňováním, za kterým se skrývá leccos jiného, nežli co se otevřeně řekne. Tento požadavek soběstačnosti tvoří mezi jiným parádní kousek v programu Hitlerově v Německu. Je to strana Hitlerova, která sedlákům slibuje, že budou ihned zbaveni všech starostí, až jednou nastane doba soběstačnosti. Ale také u nás uplatňují se takovéto snahy. Nevím, pokud jsou myšleny vážně. Skutečností však je, že se venkovskému lidu soběstačnost vyličuje jako prostředek vybřednutí z agrární a hospodářské krise vůbec. Patří k tomu již hospodářský analfabetismus, aby se nepoznalo, že se za tímto povídáním skrývají egoistická přání jistých skupin, že se za tímto skrývá naděje, že potom snad bude možno domácí konsumující obyvatelstvo lépe vykořisťovati, když hranice budou uzavřeny. Ale agrární krise by se tím nerozřešila, stejně ani v nejmenším krise průmyslová. Dosáhlo by se pravého opaku. Máme nyní u nás příchuť toho, co znamená soběstačnost, máme nyní kousek soběstačnosti, a musíme říci, že soběstačnost by jen znamenala, že se nezaměstnanost ještě zvýší, že finance státu, a obzvláště našeho státu, jehož finance se především zakládají přece na průmyslovém hospodářství, byly by nezhojitelně zničeny, kupní síla obyvatelstva že by tím teprve byla zmenšena. Kde byl by prospěch soběstačnosti? Pravím, že i při stoprocentním vyloučení dovozu nebyly by zemědělcům stále ještě zaručeny náklady a výnos jejich práce. Neboť agrární ceny v prvé a poslední řadě závisí od kupní síly mas, od toho, jak hospodářství vůbec vzkvétá, ale také od zahraničního obchodu, a oslabení kupní síly ciziny nemůže nikdy, především alespoň nikdy u nás, nahrazeno býti posílením kupní síly doma. Tato cesta je rovněž absolutně škodlivá.

Jsou nyní strany - nutno promluviti také o této kapitole - které vzhledem k tomu, že jejich politika selhala, přicházejí na hodně ztřeštěné myšlenky. V poslední době vynořilo se heslo, které dokonce přijalo formu bodu programu, heslo po zavedení nucené práce pro nezaměstnané. Odkud pak pochází toto heslo o nucené práci? Podivuhodným způsobem nalézáme také zde zcela zvláštní spojitost myšlenek. V Německu neříká se nucená práce, nýbrž jmenují to "pracovní službou ". Myslím, že by se věc správně necharakterisovala ani slovem "nucená práce". Nejsprávnější slovo je: "Donucovací práce". (Výkřiky (německy): Velmi dobře!) O to jde. Jde o to a v tom je mezinárodní reakce úplně za jedno, proměniti stát v kasárny anebo káznici, ve které pracující lidé nemají žádného práva a ve které obzvláště nezaměstnaní musí konati donucovací práci za žebrácký groš, který dostanou.

Co by znamenalo zavedení nucené práce? Především nic jiného, než že by těm dělníkům, kteří dnes ještě jsou zaměstnáni, odňat byl chléb, čímž by se počet nezaměstnaný ještě zvětšil. Nemáme ještě děti nezaměstnané? Musí se jejich počet ještě rozmnožiti? Je vůbec nutno nutiti dnes lidi ku práci? Nejsou dnes také v našem státě statisíce lidí, kteří by byli šťastni, kdyby měli práci? Domnívá se někdo, že dnes nutno člověka teprve nutiti k práci, že by nebyl každý rád, kdyby se navrátil do trochu spořádaných poměrů, aby také sám poznal, že život má nějaký smysl? Ale jak je tomu? Máme zde mládež, která dorůstá, aniž kdy viděla pracovní míst. Což se domníváte, že tito lidé nechtějí pracovati? Vztahují své ruce, ale společnost jim nedává žádnou práci. Chce někdo vytvořiti balkánské poměry? Existuje země, ve které jest již zavedena pracovní služba nebo nucená práce nebo donucovací práce, jak to kdo chce nazvati, to je Bulharsko. Zde panují ovšem pro pány velkostatkáře již zcela ideální poměry. Zde se tito vykonavatelé pracovní služby anebo pracovní vojáci zařaďují částečně pro veřejné práce, používá se jich však dnes již na panstvích velkostatkářů k tomu, aby stavěli kanály, silnice a jiné věci. Ba jsou připraveni pro případ, kdyby zemědělským dělníkům napadlo stávkovati, aby nastoupili jako stávkokazové. V mnohých případech záleží plat těchto dělníků denně ve dvou melounech a kusu chleba. To by ovšem byl ideál pro mnohé pány, ale je vyloučeno, že by dělnictvo připustilo někdy takovéto zařízení.

Dámy a pánové! Víme, že ve vládní většině jsou velké rozpory zájmů. Přes to usnesla se na svém sjezdu naše strana, že má zůstati ve vládní většině. Naši odpůrci domnívají se nyní, že nás mohou zvlášť tvrdě viniti a že nás velice zraní, když nám vytýkají dohodu, na základě které dosaženo bylo dalšího trvání dosavadní koalice, že se tato dohoda provedla na základě částečného snížení platů státních zaměstnanců. Na to odpovídám: Jsou-li státní zaměstnanci schopni a ochotni skutečně hájiti své zájmy, pak nedají se proti nám poštvati. Myslím, že je zbytečno blíže odůvodňovati a dokazovati, že si socialistické strany nepotřebují dát vytýkati, že nemají dosti přátelství pro úředníky. Pánové, velká část státních zaměstnanců, především ve vyšších kategoriích, učitelé, profesoři a jiné kategorie státních zaměstnanců byli zajisté politicky v nejřidších případech našimi přáteli a z valné části nás nevolili. Přes to nebude lze vytknouti nám jedinou skutečnost, která by byla směřovala proti této vrstvě obyvatelstva. Jestliže se nyní děje nebo stane, že za našeho účastenství provedena bude jistá redukce platů státních zaměstnanců, pak musí státní zaměstnanci uznati, že při nejlepší vůli nenalézáme jiného východiska. Jsou zde jen dvě možnosti: Buďto tuto oběť anebo nebezpečí, že nastane znehodnocení peněz, jež by musilo znamenati katastrofu, v neposlední řadě pro dělníky. Snažili jsme se a dlouho jsme bojovali o to, abychom tomuto plánu na snížení odňali ostří. Že se nám nepodařilo více nežli to, co je známo, není zajisté naší vinou. Tím více musí nás zarážeti, že, jak dnes čteme, včera byla u pana ministra financí deputace tzv. exekutivy státních zaměstnanců a předložila mu memorandum, jak možno dosíci úspor. Pánové, postup této exekutivy státních zaměstnanců dlužno co nejrozhodněji odmítnouti. Podávají se zde návrhy na úspory 68 mil. Kč v rozpočtu ministerstva školství. Chytáme se za hlavu a tážeme se: Což v této exekutivě státních zaměstnanců nejsou také učitelé a profesoři anebo jejich zástupci a chtějí to skutečně dovésti tak daleko, jen aby na svém platu neutrpěli přechodné újmy - neboť snížení omezeno je přece jen na 2 roky - aby proto nastalo dokonce zhoršení školství?

Klade se dále požadavek omeziti výdaje ministerstva zdravotnictví a ušetřiti - za dnešní doby - více než 18 milionů u ministerstva sociální péče. Těchto 18 milionů mají obětovati váleční poškozenci, aby se vyhovělo požadavku státních zaměstnanců. Na jedné straně domáhají se státní zaměstnanci pomoci socialistických stran a na druhé straně připouštějí, aby jejich exekutiva kladla takovéto nesociální požadavky. Jsem přesvědčen, že odborové organisace zaměstnanců a všichni socialističtí státní zaměstnanci odmítnou takovýto program, takovýto požadavek co nejrozhodněji, a že se v nejmenším nebudou s ním ztotožňovati.

Také jinak domnívají se mnohé strany, že tato doba krise je vhodná loviti v kalných vodách, a tu se nyní vypravuje všechno možné, hraje se na všechny rejstříky demagogie. Co má se říci na příklad tomu, že na schůzi dne 30. října v Žatci měl křesťansko-sociální poslanec a dřívější ministr Mayr-Harting (Sen. Stöhr [německy]: Dr. Feierfeil byl také při tom!) smutnou odvahu říci, že se německé vládní strany musily před utvořením kabinetu zavázati, že se ve vládě nesmí jednati o národnostních otázkách. A sen. Feierfeil tato slova podepřel ještě tím, že řekl: Co hledají nyní německé strany ve vládě, když před nastoupením úřadu musily prohlásiti, že se nedotknou národnostní otázky? Nejsem žádným odborníkem v katolických věcech, ale vím, že existuje přikázání: Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému! A je dále přikázání, které zní: Nemáš lháti! Myslím, že by to mělo platiti také pro příslušníky křesťanských sociálů. (Sen. Stöhr (německy): Měli bychom se domnívati!) Nemohu si mysleti, že by ti byli dispensováni od povinnosti zachovávati také tato přikázání. Je smutné, pracuje-li se s takovýmito zřejmými prostředky. Je všeobecné mínění a je bohužel pravda, že za dnešní doby demagogie velice vzkvétá. Jsou to páni komunisté a hakenkreucleři, kteří pěstují s hladem lichvu a kteří žijí ze zmatků.

Nedáme se mýliti vším tím, střelami proti nám namířenými. Pravím zcela otevřeně, že slovo o "kyselém chlebu oposice" dnes zcela neplatí, dnes je chléb ve vládě, alespoň pro socialistickou stranu, kyselejší, nežli chléb v oposici. (Sen. Wenzel [německy]: Proč tam potom zůstáváte?) Bylo by pohodlnější svaliti všechna břemena zodpovědnosti a jíti do oposice. Není žádným uměním hráti si na velké, slibovati, slibovati hory, doly. Je mnohem těžší vytrvati v situaci, ve které se nám po případě špatně rozumí, často u vlastních lidí, a přece držeti se pevně toho, co uznáváme za správné, poněvadž to pokládáme za užitečné, výhradně nutné a možné. Nepřeceňujeme postavení, které máme ve vládě, nevím vůbec, zdali je to vůbec ještě nějaká posice pro naši stranu. Pravím, že je to posice, ale pro dělnictvo, pro chudé lidi venku, a jestliže nyní v této posici setrvávám, děje se tak pro tyto lidi venku. Nechceme učiniti místo ryze občanské vládě, neboť máme toho ještě dosti a víme, co dovede provésti vláda ryze občanského bloku, čeho je schopna a čeho by zcela obzvláště byla schopna za nynější doby, kdy jde o velký problém rozdělení břemen.

Rozhodli jsme se na sjezdu strany velkou většinou, vytrvati po boku svých českých soudruhů a chrániti lidi venku, zabrániti alespoň podle svých sil tomu nejhoršímu, čím tito ubozí lidé jsou ohroženi. Je naprosto možné, a jestliže včera zde pan kolega Tichi s laskominami mluvil o tom, že budeme míti ztráty, pak pravím: snad nám mnozí neporozumějí, snad obětujeme kousek své popularity, nežijeme z dneška na zítřek, naše strana prošla již často mnohým nebezpečím. My přece setrváme na stanovisku poctivosti a positivní práce a doufáme, že tato poctivost nakonec musí zvítěziti. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Řečnická listina je vyčerpána. Rozprava je skončena.

Podle §u 65 jedn. řádu je nám zakončiti rozpravu o vládním prohlášení hlasováním, zdali senát schvaluje či neschvaluje vládní prohlášení: senát může se také usnésti, že hlasování odkládá.

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

Návrh na odklad hlasování mně podán nebyl. - Budeme proto hlasovat o schválení vládního prohlášení.

Prosím, aby dámy a pánové se posadili. (Děje se.).

Kdo schvaluje prohlášení vládní, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Vládní prohlášení se schvaluje.

Přerušuji další projednávání pořadu schůze a oznamuji, že udělil jsem dovolenou na dnešní schůzi sen. Lukschovi.

Klub senátorů Svazu zemědělců a Německého pracovního souručenství oznamuje přípisem ze dne 10. listopadu 1932, že zvolil předsedou klubu sen. Josefa Luksche, místopředsedou sen. Josefa Kahlera a zapisovatelem sen. Roberta Stöhra.

Navrhuji, aby se příští schůze konala ve středu dne 16. listopadu 1932 o 15. hodině s

pořadem:

1. Zpráva sociálně-politického výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 891) o návrhu poslanců Bečka, Brožíka, Husnaje a soudr., kterým se rozšiřuje působnost zákona ze dne 25. února 1920, č. 144 Sb. z. a n., o závodních a revírních radách při báňském průmyslu na území Podkarpatské Rusi. Tisk 907.

2. Zpráva I. výboru ústavně-právního, II. výboru technicko-dopravního, III. výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 882), kterým se zmocňuje vláda republiky Československé, aby převzala státní záruku za zápůjčky Podkarpatoruských elektráren, akciové společnosti v Užhorodě. Tisk 912

3. Zpráva I. výboru ústavně-právního, II. výboru zahraničního o vládním návrhu (tisk 854), kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé Smlouva o úpravě otázek, vyplývajících ze stanovení hranice mezi republikou Československou a republikou Polskou (hraniční statut), podepsaná v Gdyni dne 24. září 1931, se Závěrečným protokolem z téhož dne. Tisk 909.

4. Zpráva imunitního výboru o žádosti krajského soudu v Komárně ze dne 28. června 1932 č. j. Nt 323/32-3, aby byl udělen souhlas k trestnímu stíhání sen. Füssyho pro přečin rušení obecného míru podle §u 14, č. 5 zák. č. 50/1 923 Sb. z. a n. (č. 6780/32 předs.). Tisk 913.

Jsou nějaké námitky proti navrženému pořadu? Námitek není, zůstává při tom, co jsem prohlásil.

Končím schůzi.

Konec schůze ve 14 hod. 28 minut.