Přítomni:

Předseda: dr. Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr. Heller, dr. Hruban, Kahler.

Zapisovatelé: Johanis, Stržil.

94 senátoři podle presenční listiny.

Zástupci vlády: předseda vlády Malypetr; ministři Bradáč, Černý, inž. Dostálek, dr. Franke, dr. Hodža, dr. Matoušek, dr. Meissner, dr. Šrámek, dr. Trapl.

Z kanceláře senátní tajemník senátu dr. Šafařovič; jeho zástupci dr. Bartoušek, dr. Trmal.

 

Předseda dr. Soukup zahájil schůzi v 10 hodin 27 minut.

Sdělení předsednictva.

Dovolené

dal předseda na dnešní schůzi sen. Kavanovi, Kellovi, dr. Kovalikovi, Koukalovi, Mezöovi, dr. Milotovi, Rovňanovi, Trnobranskému,Vydrové.

Z předsednictva přikázáno:

Výborům zahraničnímu a národohospodářskému vládní návrh tisk 906.

Z výboru iniciativního

podle usnesení ze dne 3. listopadu 1932 přikázáno:

Výboru živnostensko-obchodnímu návrh tisk 889.

Výborům národohospodářskému a rozpočtovému návrhy tisky 890, 897, 900, 902.

Předseda (zvoní): Přikročuji k projednávání pořadu schůze.

Na pořadu je:

Pokračování v rozpravě o vládním prohlášení.

Budeme pokračovati v rozpravě, zahájené ve 170. schůzi senátu.

Ke slovu je přihlášen nejprve pan sen. Thoř, jemuž uděluji slovo.

Sen. Thoř: Vážený senáte! Po dlouhém vyjednávání, při němž šlo více o zájmy stran, než o zájmy státu, byla konečně sestavena tzv. nová vláda. Je to tzv. nová vláda proto, poněvadž ve skutečnosti přišli jen 3 noví lidé, z nichž 2 byli již ministry, takže novým je pouze min. předseda Malypetr. Jinak zůstala úplně stará souprava.

Že byla u nás změna vlády žádoucí, uznávalo se všeobecně, ale předpokládalo se, že vzhledem k dosavadním špatným zkušenostem s dosavadním režimem bude změna pronikavější. Doufali jsme nejen ve změnu osob, nýbrž hlavně ve změnu systému. Nechceme předem odsuzovat, ale musíme míti pochybnost o nějaké nápravě v řízení státu, protože v nové vládě sedí opětně veliká většina těch, kdož nesou na nynějších poměrech značnou odpovědnost.

Je těžko pochopitelné, že přes veškeré neúspěchy dosavadní politiky jsou na těchto místech lidé, kteří mají k sobě více důvěry, než by měli míti, neboť za jejich spoluvedení státu se hospodářské poměry zhoršily do té míry, že jsou téměř nesnesitelné. A je těžko pochopitelné, že ani tyto neúspěchy je ničemu nenaučily a neodstrašily, a že se domnívají, že jsou nepostradatelnými, že by se bez nich nemohlo ve státě ani vládnouti. Proto oprávněně pochybujeme o změně režimu, který je u nás zaveden a který by změny potřeboval. To je základní chyba, které se vedoucí strany dopouštějí, a druhá veliká chyba je v tom, že v novém ministerstvu není ani jediného člena z kruhů průmyslově-podnikatelských s bohatými národohospodářskými zkušenostmi, aby je mohl uplatňovat v zájmu státu a aby mohl svým vlivem působiti na směr státní politiky.(Sen.Dundr: Škoda, že tam není Najman!) No, snad by to dovedl lépe, než některý jiný. (Sen. Kříž: To dokázal svou řečí v posl. sněmovně! Ta byla státnická!) To nechci kritisovati. To je vaše věc. - Na tuto důležitou potřebu nebere se u nás žádného zřetele, (Různé výkřiky.) tady stačí pouhá theorie. Proto jdeme s naším hospodářstvím od desíti k pěti. U nás mnozí jednotlivci a i strany se domnívají, že k řízení státu není potřebí nic jiného, než znalost některé stranické ideje. A tak jsme svědky toho, že členové vlády stávají se hlídači a bojovníky za tu neb onu ideu, jsou odcizeni svému poslání, ztrácejí zájem o celek, o potřeby lidu. (Sen. Dundr: Mlčoch to také dělal!) Pane kolego to jsou vtipy, které by se měly přibíti na pranýř.

Následkem toho je vláda ve vleku jednostranného řešení otázek, ze značné části zbytečných, pro které k řádnému provádění důležitých předloh přikročiti nemůže. Program, od něhož bylo vždy tolik s počátku očekáváno, je zapomenut, nebo odsunuta tak jsme svědky tříštění síly v nekonečném vyjednávání a vyhledávání kompromisu.

Měli jsme příležitost slyšeti program, resp. prohlášení této vlády. Mnoho toho sice neřekla, ale nezáleží tak na množství slov, jako na skutcích. My jsme s této tribuny slyšeli již celou řadu programů. Některé svým obsahem byly velice bohaté, ale skutek - vždycky utekl. Pokud víme, splnila se přání jednotlivých rozhodujících stran, ale celek a zvláště živnostnictvo vyšlo vždycky na prázdno, až na to, že mu byla na bedra navalena celá řada nových těžkých břemen. Nehospodařilo se, když bylo z čeho hospodařit, a nehospodaří se ještě ani dnes, kdy je mezi lidem bída a nedostatek. Vláda sice jako červenou nití protáhla své prohlášení slovy o úsporách a šetrnosti dokonce slyšíme slova o úzkostlivé šetrnosti, avšak již jmenování tohoto ministerstva odchyluje se značně od slibu a dokazuje, že od slov ke skutkům je daleko. Ve všech státech, které prodělávají hospodářskou krisi, uskrovňují se ve všem, zejména ve vydáváních na zbytečné úřady, snižují počet svých ministerstev. To činí státy veliké a nepoměrně bohatší, ale u nás musí býti 14 ministrů. Čím menší stát, tím musí míti více ministrů.

To je malá ukázka nastávajícího hospodářství. Myslíte, že si toho veřejnost nevšímá, že to nesleduje a po právu nekritisuje? Myslíte, že pouhými sliby o úzkostlivém šetření se veřejnost upokojí a že tomu věří, když vidí, jak zbytečně se těžce vydělané peníze vydávají? Těch 14 ministrů náš malý stát nepotřebuje, ale potřebují je vedoucí strany, aby každá měla co největší počet členů ve vládě a aby tak byly ukojeny stranické požadavky. Kdyby byl zájem státu přednější zájmů stran, stačil by, když již strany zastoupeny býti musí, zastoupení paritní, stačil by každé straně jeden člen. Oč by taková vláda byla levnější, oč by byla schopnější a plodnější! Lze lehko posouditi, jak by takový čin působil na veřejnost. Pak takové ministerstvo by něco znamenalo, byla by získána důvěra a úcta k němu, pak by se věřilo slovům o šetrnosti. Samozřejmě nestačila by pak členu vlády pouhá stranická idea, musil by prokázati také národohospodářskou schopnost, a pak by jistě nebyla taková tlačenice na křesla ministerská, jako je dnes.

Jdeme-li v posuzování hospodářství našeho státu dále, je nám těžko pochopitelné, že ještě dnes, kdy poplatníci pod tíhou veřejných břemen klesají, béřou mnozí zákonodárci dvojí a někteří členové vlády trojí plat z veřejných prostředků a že nastupující vláda neučinila opatření, aby tyto nadbytečné a veřejnost pobuřující platy byly odstraněny. Což sociální cítění, o němž se u nás tolik mluví, neproniklo do ministerských salonů? Vždyť právě vláda má jíti ve všem dobrým příkladem vstříc, tedy i ve spoření má býti vzorem široké veřejnosti, zejména dnes kdy je mezi lidem bída a nedostatek. Zase vidíme, že jako při jiných otázkách kde jde o zájem stran před zájmem státu, jde i v tomto případě zájem jednotlivců před zájmem celku. Avšak co nechce viděti vláda, vidí lid, který je s takovým hospodařením vlády nespokojen, a jistěže tato nespokojenost se projeví v době, kdy bude k tomu dána příležitost. Jděte mezi lid, nespoléhejte se na úřední zprávy a přesvědčíte se, co o takovém hospodářství soudí. Někteří členové většiny to zkusili a musili vyslechnout trpkou kritiku a ostré odsouzení dnešní politiky. A bude-li tato vláda hospodařit tak, jak se hospodařilo až dosud, bude-li provádět jednostrannou politiku, pak v krátkém čase bude poměry donucena přenechati svá místa jiným. Já bych řekl, že tato vláda je posledním pokusem o udržení dosavadní politiky, o udržení dosavadního systému, který se neosvědčil a v budoucnu neosvědčí. Jestliže ještě tato vláda přijme politiku předcházející vlády, nebude již u nás možná žádná příští vláda, která by chtěla tyto zásady dále uskutečňovat. Stranická politika musí již jednou, má-li se ve státě udržeti hospodářství zdravé, ustoupit politice státní, jinak nám hrozí všem nejen záhuba hospodářská, ale i jiná, kterou z pochopitelných důvodů nechci jmenovati.

Přiznávám, že vláda, složená ze zástupců stran, je zdravý zjev. Musím však podotknouti, že jen při rozumné a všestranné politice je státu prospěšný, jinak stává se nebezpečný. Členové vlády si musí dobře vštípit, že jsou ministry státu a ne stran, musí sloužiti všem složkám a všem stavům, a nejen té, k níž přináležejí, jak se tak dosud dělo. Jedině tak je možná dohoda a jedině taková politika je politikou pravé demokracie.

První, co by vlád měla učiniti, je odbřemenění přetíženého poplatnictva. Sama vláda ve svém programu přiznává, že míra snesitelného zatížení je téměř dovršena. Jsme proto zvědaví, zdali se bude snažit o ulehčení a nebude dalším zatěžováním existenci poplatných vrstev různými opatřeními ztěžovat. Je však také nutno, aby se s poplatníkem zacházelo lidsky, a ne jako s největšími zločinci. Je těžko vylíčit, co všechno musí snésti, jak je urážen a snižován a co je nucen si dáti líbit. Není pamětníka, že by kdy se tak bezohledně s lidem zacházelo, jako se zachází za nynějšího ministra financí. Domnívá-li se ministr financí, že tím prospívá státu, je velice na omylu, naopak státu škodí. Předně malí a střední poplatníci jsou v největší míře předaněni, je na nich platebními rozkazy žádáno více, než jsou zákonem povinni, a podaná odvolání jsou bezdůvodně zamítána. Berní morálka je dnes následkem neschopného zacházení s poplatníky úplně zničena. Lid nevěří ve spravedlnost a je v mnohých případech bezohledným postupem úřadů doháněn k různým machinacím, které by být nemusily, kdyby si úřady dovedly získati důvěry. Přiznáváme, že je všude koukol mezi pšenicí, ale lze jej odstraniti jen pečlivým výběrem, a ne hrubým přehazováním. Zde spočívá vina jedině na úřadech.

Berní správy § 312 daňového zákona ignorují, a když na dotaz poplatníka mají sdělit, z jakých důvodů se nepřihlíželo k jeho přiznání, odpovědí tak povrchně, že se odpověď nesrovnává naprosto s jejich povinností. Vinu na tom nese jedině ministerstvo financí jako úřad nadřízený, jenž má dbát toho, aby zákon, který samo navrhlo, byl respektován.

Ale daňový zákon je porušován i trestními odděleními berních správ, které se neřídí podle zákona a rozhodují a jednají, jak samy chtějí. Uvedl jsem již v podané interpelaci na ministra financí, jak je těmito orgány porušován zákon a jak postupují. Připomínám, že v případě, že by ministerstvo financí schválilo takové jednání, musí pak o tom rozhodnouti Nejvyšší správní soud, jak daleko je vymezena cesta těmto orgánům. Je nemyslitelno, aby si vysvětloval zákon úřad jinak než zákonodárce. Nechci se touto otázkou dnes déle zabývat, ale při nejbližší příležitosti přinesu materiál k této stížnosti.

Vláda ve svém programu uvádí také reformu veřejné správy. Kolikrát byla tato otázka v programu vlád a kolikrát byla předmětem návrhu, nelze spočítat. Ale dosud zůstalo jen při návrzích a nestalo se ještěže by byl proveden sebemenší náběh k jejímu uskutečnění. A je to otázka tak palčivá, vyžadující rozumného vyřešení, jako snad žádná druhá. Předně je spojena s abnormálním nákladem a ve vyřizování úředních záležitostí tak složitá, že je unikem světa. Tak provedení vodovodů, kanalisace, regulace a pod. podléhá několika ministerstvům a úřadům a komisionelní řízení vypadá jako slavnostní pouť; tolik se tam sejde zástupců centrálních úřadů. Komise o 40 a více zástupcích není žádnou zvláštností. Počítejte, co činí jen diety a jiné výlohy s tím spojené, jež jsou většinou zbytečné. Často za tyto výlohy s komisionelním řízením by se pořídila celá věc, o niž se žádá. Na těchto dietách vydávají se ročně značné miliony, a vládě dosud nenapadlo, aby v této věci učinila nápravu. A to, co je u úřadů státní správy, je také u všech státních podniků.

Může se pak někdo diviti, když je mezi poplatníky roztrpčení, jsou-li svědky takového zbytečného vyhazování peněz, a to tím více, když vláda při úsporách přichází s návrhy na škrtání položek státních objednávek, čímž ubírá lidu práci a výdělek a nešetří na zbytečném úřadování? Jestliže tato vláda vzala tuto otázku do svého programu, pak ať ji také provede, aby nezůstalo pouze při slibu, a skutek utekl. Chce-li získati důvěru, jak v programu uvádí, že z důvěry roste chuť k práci a podnikání, pak musí prokázati činy, že si tuto důvěru získati chce a že ji zaslouží.

Podle programu chce vláda také řešit otázku levného úvěru pro zemědělce, průmysl a živnostníky. Mimo to chce odstraniti poruchy hospodářské a zvýšiti kupní sílu. Bohužel jsou to otázky tak komplikované, byla o nich řada zvláštních jednání, ale nevedla k žádnému cíli a ani vláda ve svém prohlášení nenaznačila, jakými cestami se k vyřešení těchto otázek chce bráti. Přinesla než pouhý slib. Ale poněvadž nepřinesla k tomuto slibu žádného programu, jak to chce provésti, můžeme již dnes tvrditi, že jsou to jen těšínská jablíčka. Dnešní vláda má nejen nedostatek síly, ale i nedostatek dobré vůle, protože k provedení by musila zrušiti i mnohá svá usnesení, a sáhnouti na mnohá privilegia, musila by odstraniti příčiny podlomení kupní síly, a k tomu se neodhodlá.

Závad u vidí v meziobchodu a proto v programu porovnává ceny předválečné s nynějšími a vidí v nich veliký rozdíl. A právě v tomto tvrzení lze poznat, že neporovnala současně zatížení poplatníka z doby předválečné se zatížením dnešním. A proto vidíme, že začíná jednostranně posuzovati všechny otázky, které posouditi má. Před válkou připadalo na hlavu přímých daní 14.77 K, nepřímých daní 36.61 K, celkem 50.88 K, r. 1927 připadlo na hlavu přímých daní 139.08 Kč - dnes je to už vyšší - nepřímých daní 519.59 Kč, tedy celkem 748.67 Kč, takže vlastně poplatník jest o 113% přetíženější, než byl před válkou. Nehledě k výše uvedeným dokladům připomínám, že před válkou nebyla daň z obratu, nebyla daň z vodní síly, nebylo sociální pojištění, nebyla daň z uhlí a nebylo různých dávek a jiných zatížení, která jsou dnes. Vždyť jen sociální pojištění na př. při stavbách činí 12% vyplacené mzdy Ale neprozíravost vlády projevuje se hlavně v tom, že si neuvědomuje, že právě meziobchod přispívá největší měrou na veřejné potřeby, tedy i státu, a že je největším jeho udržovatelem. Právě z té směny stát nejvíce těží, a chce-li vláda zbaviti stát příjmů, ať se stát zbaví meziobchodu, a pak může své zaměstnance pustit pást. Neobhajujeme přehmaty, ale nečiní se žádného rozdílu mezi poctivými a nepoctivými a jsou všichni meziobchodníci házeni do jednoho pytle. My říkáme: Zrušte kartely, zrušte bursovní meziprodej, zrušte všechny kolektivní prodeje, nechte působiti konkurenci a nebude stesků.

Naše strana přinesla již mnoho námětů k nápravě poměrů. Sám jsem nejen s této tribuny, ale i v rozpočtovém výboru na ně poukázal. Ukázali jsme, kde a jak by mělo býti šetřeno, co by mělo býti napraveno, ale každá naše dobrá rada zůstává nepovšimnuta a ignoruje se. Vina na dnešních svízelných hospodářských poměrech nespočívá jedině v nynější krisi, ta v našem státě ve značné míře spočívá na vedení státu, na vládě. Náš stát mohl míti značné reservy v poplatnictvu, kdyby se hned od začátku nebylo vyčerpávalo. Dnes, kdy mnozí následkem přetížení veřejnými břemeny jen s největšími obtížemi udržují své zeslabené podniky, kdy jsou ohroženi na své existenci, kdy mnohý dosadil, co si za předválečných let ušetřil, sebe ostřejší postup proti nim mine se účinkem, protože, co mohli, již dali. Na tento konec jsme upozorňovali včas a nemůže nám tedy býti vytýkáno, že jsme pro stát svědomitě nepracovali. Není naší vinou, že jsme naše návrhy neprosadili, ježto u nás o demokratickém vládnutí rozhoduje jen politická moc.

Ale čas pracuje pro uznání naší politiky a jsme pevně přesvědčeni, že přijde doba - a ta musí přijíti - kdy nebude vyhnutí a musí si vláda tuto politiku osvojiti. Jde jen o to, aby se k tomuto poznání došlo bez větších hospodářských otřesů, aby se tak stalo dříve, než bude pozdě. S ukládáním a zvětšováním dosavadních břemen se již dlouho nevystačí; nestačí k opatřování rovnováhy státního rozpočtu pouhá tužka pro výpočty "má dáti" a "dal". Pevnost poplatnictva je podlomena, a nemá-li nastati katastrofa, musí býti při sdělávání rozpočtu brán zřetel na nosnost občanstva. Ta doba se blíží, a jestliže nepřijde k tomuto poznání tato vláda, přijde a musí přijíti vláda jiná, protože si to samy poměry vynutí. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Dundr.

Sen. Dundr: Slavný senáte! Posuzuje-li se vládní prohlášení objektivně, bez zaujatosti a stranické zloby, dojde se k poznání, že nová vláda je si vědoma obtíží finančních, hospodářských a poruch sociálních a že má, nebo chce míti odvahu k řešení těžkých problémů hospodářských, finančních a sociálních. Tuto vůli vítáme a budeme snahy po vážném a řádném řešení všech těchto otázek podporovati.

Bylo by však chybou, kdybychom si již na počátku neuvědomili, že řešení těžkých problémů hospodářských, složitých úkolů finančních a velkých otázek sociálních bude svízelné a že bude nutno mnohé překonati, co bude určováno vypjatými a přehnanými požadavky jednotlivých sociálně-reakčních skupin a vrstev obyvatelstva tohoto státu.

Mnohé bylo již patrno při sestavování nové vlády zde se projevily značné diference a ostré rozpory. Víme také, kdo je zavinil a kdo, snaže se je zveličovati, usiloval o politické oslabení socialistického tábora. Síly krajně reakční a síly šovinisticko-nacionální byly v činnosti. Zmařeny byly plány o vládu bez socialistů, jak zvláště tanulo na mysli těm, kdož těžce nesou účast sociální demokracie na řízení státních záležitostí.

Zúčastnili jsme se jednání o novou vládu. Vyslovili jsme se pro dosavadní koaliční základnu, i když bylo zřejmo, že jednotlivé občanské strany, především političtí živnostnici, by rády vstoupily do vládního souručenství. Postavili jsme se rozhodně proti všem pokusům o vládu úřednickou nebo tzv. vládu odborníků. Vláda úřednická byla by podle našeho přesvědčení jednostranná a ztroskotala by při nejbližší příležitosti. Znamenala by však vyřazení dělnické třídy, zastoupené socialistickými stranami, ze spoluvlády v tomto státě, jak patrno tam, kde úředníci vládnou, a hospodářské a sociální poškození širokých vrstev pracujících. Bylo-li sen. Trnobranským řečeno v jeho projevu v úterý tohoto týdne, že Udržal jako ministerský předseda nevládl, ale poslouchal, pak za vlády úřednické by vysocí úředníci v tomto státě sice vládli, ale je otázka, jak by pochodil stát a jak by se vedlo dělnictvu. O tom jsme se přesvědčili již v těch dobách, kdy u nás, třeba dočasně, úřednická vláda existovala.

Hájili jsme při všech jednáních zásadu, že pracující třída a její nejpočetnější složka, dělnictvo, musí v tomto státě spoluvládnouti, a že se nesmi státi, aby se v republice Československé vládlo jako v letech 1926 a 1929, bez dělnictva a proti dělnictvu. Sociálně demokratická strana posuzuje otázku účasti na vládě s hlediska účelnosti a prospěšnosti. Je přesvědčena a zdůrazňuje to právě v této době, že zájmy a potřeby dělnictva vyžadují, aby se vlády zúčastnila.

Jsme si vědomi toho, že spoluvláda znamená pro nás nutně spolupráci a spoluodpovědnost. K vážné práci byli jsme vždy ochotni, hlásíme se k ní a spoluodpovědnosti jsme se nikdy nezříkali. Jsouce ve vládě, jsme exponenti pracujících vrstev. Dbáme a budeme vždy dbáti jejich potřeb a životních zájmů. A jsou li tyto vrstvy nejvýše poškozovány a základy jejich existence otřeseny a namnoze zničeny, nezbývá než pro tyto vrstvy nejvíce vykonati a je zachrániti. Že při tom musí vrstvy majetné přispěti nejvíce, považujeme za samozřejmé.

Vládní prohlášení poukazuje na tísnivý stav státního finančního hospodářství. A z toho dovozuje nutnost věcných i osobních úspor ve státním rozpočtu. To je také naším přesvědčením. Zúžil-li se velmi podstatně náš hospodářsky život, je-li více než půlmilionu mužů a žen zbaveno možnosti produktivní práce a výdělku, musí se toho následky projeviti v celém našem hospodářském životě a ve finančním stavu státu. Od počátku, to je od té doby, kdy ministerstvo financí předložilo návrh na snížení platů a pensí státních a veřejných zaměstnanců, postavili jsme se na ochranu nižších a středních kategorií. Toto stanovisko jsme neopustili. Byly to jedině věcné důvody, jež určovaly náš postup. Nemohli jsme souhlasiti s návrhem na všeobecné snížení platů, a to jsme hájili důsledně a soudím, že i výsledně. Šlo tu také o hledisko sociální spravedlnosti, které musí býti vodítkem všem, kdož tento stát chtějí uchrániti sociálních bouří a hospodářských otřesů.

Jsou u nás četné kruhy podnikatelské a průmyslové, které ve svém postupu řídí se sobeckými choutkami. Řeší totiž hospodářskou krisi a krisi svých podniků, k níž také svojí výrobní politikou přispěli, jednak všeobecným snižováním mezd a platů, jednak propouštěním kvalifikovaných a podle jejich mínění drahých zaměstnanců. Jiné cesty neznají, při čemž ještě žádají, aby je stát a státní správa vzaly v ochranu, jak to vidíme při sociálních zápasech dělnictva, jak je to patrno při obranných stávkách, které vedou dělníci kovoprůmyslových závodů jednotlivých podniků a v určitých místech. Skutečnost, že dělnictvo je v obraně své holé existence, ukazuje nejlépe, jaký postup v době hospodářsky nejnepříznivější volí podnikatelské kruhy a jejich organisace.

Když bylo ministerstvem financí ohlášeno, že stav státního finančního hospodářství je nepříznivý, došlo k projevům v táboře občanském, ve kterých vytýkalo se dřívějším vládám, ve kterých zastoupeni byli socialisté, že tento kritický stav zavinily. Se zřejmou tendencí uváděny byly miliardové obnosy podpor na stavební ruch, na podpory v nezaměstnanosti a pod. Naši političtí živnostníci - jak jsem slyšel i v projevu, který zde byl učiněn, zaujímali v těchto projevech nejpřednější místo. Vydali jsme velké obnosy na podporu stavebního ruchu i na podpory v nezaměstnanosti. Musili jsme tak učiniti, a to nikoli v zájmu nezaměstnaných, ale hlavně a především v zájmu státu. Některé průmyslové státy v Evropě vydávají na podporu v nezaměstnanosti mnohem více, ale nenaleznou se v nich občanské strany a skupiny a nenacházejí se ani jednotlivci, kteří by tyto podpory nezaměstnaným vyčítali, jako se děje soustavně a se zřejmým úmyslem u nás. Já se o tom, pánové, ještě zmíním. Bylo samozřejmou povinností státu pečovati o nezaměstnané a podporovati stavební ruch, aby se dostalo lidem práce, levnějšího bydlení a nejnutnějších prostředků existenčních.

Je pravda, že finanční situace státu nemusila býti taková, jako je, kdybychom byli v letech konjunktury pamatovali na léta hubená. V r. 1927 udělaly občanské strany české a německé, tehdy vládnoucí, daňovou reformu. Odhlasovaly zákony protisamosprávné, jejichž následky jsou dnes hrozné. V letech pro podnikaní a průmyslovou výrobu příznivých - a to bylo v letech 1927, 1928 a 1929 - daly občanské strany podnikatelům a zvláště průmyslovým podnikatelům veliké daňové výhody a ochudily stát i svazky samosprávné. Mohli jsme hospodářskou krisi v této době lépe a snáze překonávati, kdyby občanské strany, které tehdy vládly, byly pamatovaly na tyto těžké doby krise a deprese. Zde je nutno hledati viníky a k nim patří také političtí živnostníci, kteří se dnes postavili na vysoké - podle jejich mínění - stanovisko, a chtějí kritisovati kde kdo. (Výborně!) Zde je nutno hledati viníky, a nikoli ve stranách socialistických. Nechceme rekriminovati, jsme však povinni při této příležitosti tento fakt zaznamenati.

Ve vládním prohlášení kvitujeme zvláště odstavce, ve kterých se mluví o potřebné čeliti nezaměstnanosti účelnými investicemi a kde se uvádí, že také svazky samosprávné musí spolupracovati, aby u nás - tu cituji doslovně "nebylo zoufalého hladu a aby nehynuly děti". Rovněž lze kvitovati, že vláda uznává potřebu zkoumati, zejména vliv kartelů a činnost meziobchodu, a že nutno postaviti hráze výstřelkům hospodářství kartelového.

Z tohoto prohlášení vyplývá, že vláda je si vědoma kritického stavu, v němž jsou nezaměstnaní i polozaměstnaní. Vykazujeme koncem října tohoto roku více než 520.000 nezaměstnaných. Tato cifra není správná, počet nezaměstnaných je větší. Kdyby se mohli nezaměstnaní dělníci na Slovensku a v Podkarp. Rusi hlásiti ve zprostředkovatelnách práce, jako je tomu v historických zemích, byl by počet nezaměstnaných jistě o 30.000 až 40.000 větší. Počet 524.000 nezaměstnaných k 1. říjnu t. r. vzroste v nejbližších měsících, klesne tudíž počet těch, kdož produktivně pracují. K tomuto zhoršenému stavu, způsobenému zvýšeným počtem zaměstnanců, vyřazených z pracovního a výrobního procesu, druží se ještě neodůvodněné zvyšování cen důležitých životních potřeb. U nás hlásala se teorie - a byli to naši finanční teoretikové i jednotliví národohospodáři - o poklesu hladiny důchodové, jíž prý předcházelo snížení hladiny cenové. U zaměstnanců v soukromých službách pokles mezd a platů již nastal a nyní dochází, nikoli k poklesu cen, nýbrž k jejich zvyšování, jak vidíme právě u nejdůležitějších životních potřeb.

Vláda chce nezaměstnanosti celiti prováděním vhodných a účelných investic. To je potřebí učiniti hned. Nechť proto uvolní ministerstvo financí - a já tu apeluji na ministerstvo financí, jehož představitel dal svého času již určitý závazný přislib - po ministerstvo sociální péče potřebné částky, aby mohly býti vyřízeny žádosti obcí a okresů o produktivní péče o nezaměstnané a okamžitě zahájeny nouzové práce. Téměř 1000.000 dělníků v tomto státě mohlo by býti ihned zaměstnáno v obcích a okresích, kdyby byly vyřízeny žádosti o poskytnutí příspěvku na mzdu zaměstnávaných osob na nouzových pracích.

Ministerstvo sociální péče má svoje návrhy připraveny, nemůže však jich provésti, dokud nedostane potřebné peněžní částky. Trváme proto na uvolnění těchto částek, aby četné nouzové práce mohly býti podniknuty a aby počet nezaměstnaných, který, jak jsem již řekl, v těchto měsících vzroste, mohl poklesnouti.

Problém nezaměstnaných se však tímto opatřením nevyřeší. Víme, že jeho řešení je těžší, než ve státech zemědělských, nebo ve státech s nedostatečně vyvinutým průmyslem. Opatření omezující naše obchodní styky, zvláště pak omezující vývoz našeho zboží do ostatních států, zvyšují a přiostřují krisi a zvyšují tím také počet nezaměstnaných. Těmto opatřením lze přičísti, že počet nezaměstnaných v posledních měsících je značně vyšší, než ve stejné době loňského roku. Vytvořiti předpoklady lepších obchodních styků a lepšího vývozu našich výrobků do ciziny, musí býti jedním z důležitých úkolů naší vlády. K tomu je potřebí i zákona o exportních úvěrech, abychom ve chvíli zlepšené mezinárodní situace mohli se na cizích trzích uplatniti a svoje výrobky umístiti.

K provádění účelných investičních prací je potřebí státu peněz a tutéž potřebu má samospráva. Považujeme proto za nutné, aby státní finanční správa sáhla k vnitřní půjčce a aby samosprávním svazkům bylo zákonem umožněno aspoň na přechodnou dobu zavésti zvláštní investiční přirážku. To jsou cesty, které jsou schůdné a po nichž, půjdeme-li, můžeme mnohé zmírniti a mnohé zlo odstraniti. Každý odklad v těchto, opatřeních zvyšuje nebezpečí, jehož si patrné ještě jednotliví činitelé v tomto státě nejsou vědomi.

Předpokládá-li se, že dojde k po lesu stavebního ruchu, musí býti pamatováno vhodným zásahem na jeho oživení. K tomu má sloužiti bytový zákon, jehož osnovu vypracovalo ministerstvo sociální péče a jejíž brzké projednání požadujeme, při čemž zdůrazňujeme, že ochrana nájemníků, ne toho vysokého domovního majetku, ale ochrana nájemníků, musí býti zajištěna. (Místopředseda Kahler převzal předsednictví.)

Mnohým škodlivým výstřelkům soukromokapitalistické výroby lze i za tohoto režimu zabrániti řádnou a přísnou kontrolou výroby. Organisace výrobců, jichž nejvyšší formou jsou kartely, zneužívají svého monopolního postavení, znemožňují jakoukoliv konkurenci, nejsou regulátorem výroby. Nezasadily se o rovnoměrné zaměstnávání svých členských firem a také zaměstnanců. Ovládly domácí konsum, diktují ceny a hromadí vysoké zisky. Staly se nebezpečím pro stát i konsumenty. Udržují vysoké ceny i přesto, že byly sníženy ceny surovin a zredukovány výdělky. A při tom, jak to vidíme zvláště u kartelu cukrovarnického, dožadují se od státu úlev a daňových výhod. Výstřelky kartelového hospodářství pociťují těžce konsumenti i zaměstnanci. Dnes je nutno, aby stát také zde uplatnil svůj vliv, jako to učinil v bankovnictví a před tím zákonem o pozemkové reformě. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Zásah státu je nejen možný, nýbrž i nutný. Urgujeme proto urychlené předložení kartelového zákona. Nikoliv kartel, ale stát má rozhodovati, hrozí-li nebezpečí největší části jeho obyvatelstva. Hospodářstvím kartelů trpí dělníci, zemědělci a konsumenti vůbec. Aby nám bylo rozuměno: Nežádáme zrušení kartelů, ale požadujeme jejich přísnou kontrolu a znemožnění jejich vlivu na hospodářský život státu. Stane-li se tak a my jsme přesvědčeni, že k tomu musí dojíti - je nezbytné, aby současně byla provedena ochrana zaměstnanců v pracovním a služebním poměru potud, aby nemohlo docházeti k propouštění, kdy se podnikatelům zlíbí. Stávají se případy, že podnikatelé pohrozí dělníkům propuštěním z práce, nebudou-li jim sníženy daně, nebo poskytnuty určité výhody. Činí tak proto, že jsou si vědomi, že nemohou býti kontrolováni a že nemůže býti toto jejich řádění za dosavadního stavu znemožněno.

Avšak ani tímto opatřením nevyřeší se problém, jehož ohromný rozsah a veliké nebezpečí objeví se v nejbližších měsících. Co chceme učiniti, aby se zmenšil počet nezaměstnaných? Občanské strany v našem státě staví se dosud odmítavě k návrhu na zkrácení pracovní doby na 40 hodin týdně. Jejich stanovisko je prostě nepochopitelné, ač vyvěrá z jejich třídního stanoviska, z jejich odporu proti soc. politickým požadavkům organisovaného dělnictva. Jejich stanovisko odpovídá hlediskům, která podnikatelské -kruhy a politické strany buržoasní hájily před 20, 30 i více lety, když organisované dělnictvo se domáhalo 8 hodinové doby pracovní. Jak chcete nezaměstnané průmyslové dělnictvo zaměstnati a existenci mu zajistiti? Co chcete učiniti, aby statisíce osob, jež tvořily hodnoty a konaly užitečnou práci, a jež jsou dnes bez vlastní viny v nečinnosti, pracovaly a samy o sebe a své rodiny pečovaly? (Sen. Mikulíček: Jenom Rusko nemá nezaměstnaných!)

Není jiné cesty, než zkrácení doby pracovní. Snížení pracovní doby uvolní mnohým nezaměstnaným pracovní místa. V moderní průmyslové výrobě stal se mnohý dělník a zaměstnanec zbytečným, nahrazen byl strojem. Technický pokrok v průmyslu i v zemědělství, šílené tempo výrobní a zdokonalená organisace práce přivodily armádu nezaměstnaných. O tuto armádu jde, ta musí býti zachráněna a možnost záchrany spočívá v opatření práce a výdělku. Poněvadž s technickým pokrokem nešel souběžně pokrok na poli sociálně-politickém, vznikl tento stav, který označujeme za katastrofální, Neohlížejme se na cizí státy a konejme to, co prospívá nám a našemu státu. A nám prospěje, když se počet pracujících zvětší, a toho lze také dosíci zkrácením doby pracovní, Jsou u nás ještě průmyslové a jiné podniky, kde se pracuje plných 48 hodin týdně i déle. Zkrácení doby pracovní nevedlo by, jak se snaží dokázati někteří stoupenci dlouhé pracovní doby a odpůrci 40 hodinového pracovního týdne, k zdražení výrobků, ke zvýšení cen. Tvrzení tato odporují skutečnosti a postrádají věcného podkladu. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Se zkrácením pracovní doby souvisí nezbytně úprava zprostředkování práce. Je potřebí jednotného zákona o zprostředkování práce nejen pro průmysl, živnosti a obchod, nýbrž i pro zemědělství. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Chci poznamenati, že je mi úplně lhostejné mínění pánů, kteří postrádají jakékoliv seriosnosti a kteří zastupují stranu, která není samostatnou, nýbrž která je nástrojem lidí cizích, která je nástrojem, jehož používají nepřátelé dělnické třídy v tomto státě a nepřátelé státu. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Nám je úplně lhostejné, co soudí u nás ti, kteří za nějakou krátkou dobu budou degradováni a spadnou jako vaši předchůdci do politického propadliště. (Výkřiky komunistických senátorů. - Místopředseda Kahler zvoní.) My jsme v senátě Národního shromáždění křiků tohoto druhu slyšeli již příliš mnoho. Vykřikovali podobným způsobem slušných lidí nedůstojným předchůdci těch pánů, kteří zde sedí. A kde jsou ti pánové dnes? Kde budete za 2, za 5 roků? Na témž místě, na kterém se nalézá Šturz, Houser a všichni ti, kteří dělali totéž, co děláte vy. Vaše křiky, vaše rámusení neimponuje nikomu. Vaše volání (Výkřiky komunistických senátorů. - Místopředseda Kahler zvoní.) nemá žádné ceny, jako nemá žádné ceny celá vaše strana. (Výkřiky komunistických senátorů.)

Je potřebí jednotného zákona o zprostředkování práce, nejenom pro průmysl, živnosti a obchod, ale i pro zemědělství. Chceme-li postaviti zemědělského dělníka naroveň průmyslovému, nesmíme ho připraviti o výhody příslušného zákona. Ale v zemědělství je potřebí regulace pracovního trhu. Budeme se domáhati, aby byl připraven zákon o 40 hodinové době pracovní a zákon o zprostředkování práce byl projednán. Nejde zde pouze o požadavky sociálně demokratické. Na brzkém provedení těchto požadavků, které přece neznamenají žádné finanční zatížení státu, musí míti zájem všechny vrstvy našeho občanstva.

Poněvadž jsme přesvědčeni, že nebude v našich silách, abychom všechny nezaměstnané opatřili prací, musíme dbáti, aby u nás nebylo zoufalého hladu a aby nehynuly děti, jak říká vládní prohlášení.

Musím však prohlásiti, že máme celé okresy, kde je zoufalý hlad domovem a kde děti trpí krutou podvýživou. Navštivte obvody sklářského průmyslu v okresu českolipském, Bor, Röhrsdorf, Polevsko, podívejte se do kraje libereckého, okresu semilského, do obvodu plzeňského, kraje ostravského atd. a přesvědčíte se, jak hrozná je situace nezaměstnaných sklářů, textilníků, kovodělníků a podobně. Není potřebí, abych líčil trudné postavení a smutné zjevy v těchto obvodech. Tito nezaměstnaní žijí namnoze z nepatrné podpory, obnášející u ženatého 20 Kč, u svobodného 10 Kč týdně. Jak vyhlížejí děti v těchto obvodech, není potřebí uváděti.

A nyní najednou ozvalo se volání, že je nutno, aby tito lidé, kteří dostávají poukázky na potraviny, byli za ně povinni pracovati. Patrně se chce vyvolati mínění, že tito lidé jsou lenoši, osoby práce se štítící a podobně.

Strana agrární přijala na svém sjezdu resoluci o pracovní povinnosti. Myslím, že tak, jak zní její usnesení, je nesprávná. Jsme stoupenci zásady "kdo nepracuje, ať nejí". To však znamená, že nemá jísti ten, kdo nechce pracovati. (Výkřiky komunistických senátorů.)

Místopředseda Kahler (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Dundr (pokračuje): Statisíce nezaměstnaných však chtějí pracovati. Je u nich živelná touha po práci. Nikdo z nich nechce podpory, každý žádá práci. Jsou-li mezi statisíci jednotlivci, kteří by pracovati nechtěli, jsou v ostatních vrstvách našeho obyvatelstva mnozí, kteří nechávají za sebe jiné pracovati. My naproti agrárnímu heslu o pracovní povinnosti prohlašujeme, že je povinností státu opatřiti práci každému, kdo pracovati může. Nemůže-li tak učiniti stát, nesmí nechati nezaměstnané umírati hlady.

Avšak ještě jiné okolnosti nutno uvážiti. Pracovní povinnost má býti uložena jenom dělnictvu. Za 10 Kč nebo 20 Kč podpory, která nesmí býti označena za dar nebo almužnu, má dělník pracovati. Tuto nepatrnou podporu poskytuje stát, nikoli strana agrární. (Výkřiky komunistických senátorů.) Není poskytována z peněz, které by odvedli jen stoupenci strany agrární nebo voliči této strany. Povinnost opatřiti práci nezaměstnaným, toť náš požadavek.

Mluví se o kontrole nezaměstnaných. Souhlasíme s kontrolou, avšak nikoli pouze nezaměstnaných, požívajících nepatrné podpory, nýbrž s kontrolou všech, jimž stát pomáhá, a všude. Chceme kontrolu všech subvencí, ať je poskytuje ministerstvo zemědělství či zemědělské rady. Nejde zde přece o nepatrné částky. Jsou to miliony, které každoročně jsou poskytovány na subvencích kruhům zemědělským z prostředků státních. Je-li potřebí kontrolovati osoby postižené nezaměstnaností, což lze označiti za sociální pohromu, musí se kontrolovati i podpory, poskytované těm, kdož postiženi jsou živelními pohromami. Kontrolu řádnou a přísnou chceme, aspoň takovou, jaká je prováděna u nezaměstnaných. Rozšíříme svůj požadavek na kontrolu osivové akce na východním Slovensku a Podkarpatské Rusi, budeme žádati kontrolu státního lesního i zemědělského hospodářství. Ničemu se nevyhýbáme, kontroly si žádáme, ale nelze trpěti jednostrannost, která je patrná z usnesení, které učinila na posledním agrárním sjezdu sociálně-politická komise strany agrární.

Budeme ovšem žádati také kontrolu těch, kdož provádějí veřejné a nouzové práce a na kterých zaměstnávají dělníky za hanebných mzdových a pracovních podmínek. To se týká mnohých silničních prací, regulací řek a potoků a s tím se setkáváme také při provádění prací melioračních.

Neustaneme v úsilí po uskutečnění zákona o příspěvku podnikatelů na nezaměstnané. V řadě průmyslových států konají zaměstnavatelé k nezaměstnaným určitou povinnost tím, že platí příspěvky na pojištění nezaměstnaných. U nás neplní povinnosti žádné. Ke proto nutno, aby zákon, vypracovány ministerstvem financí, který je torsem původního návrhu ministerstva soc. péče, byl konečně urychleně projednán. Není to v zájmu nezaměstnaných, je to především v zájmu státu.

To považujeme za nutné přičiniti k vládnímu prohlášení. Nevěříme v obnovu dřívějších poměrů hospodářských. Je nemožné obnovení systému, který přivodil nynější hospodářskou a finanční bídu a který způsobil těžké utrpení statisíců, a, mám-li na mysli poměry světové, těžké utrpení milionů. Ukazuje se, jak bezmocným je jedinec jako podnikatel, jako výrobce i jako zaměstnanec. Na místo jednotlivého podnikatele nastoupily skupiny výrobců, které však postrádají rovněž sil, aby vybředly z poměrů, které zavinily. Nesmějí býti přehlíženy velké změny psychologické, mravní, politické a hospodářské posledních několika let. Nezapomene se u nás, že to, co prožíváme, je důsledek jednostranné, dravé a bezohledné i sobecké politiky kruhů podnikatelských a jim pomáhajících buržoasních stran. (Výkřiky komunistických senátorů.)

My víme, že zde velmi významnou úlohu hrají ti, kteří přispívali, a činí tak dosud, k oslabení odolnosti a k zmenšení bojovnosti řádně organisované dělnické třídy. Jsou to ti, kteří na jedné straně rozkládají mravní a organisační síly organisovaného dělnictva, vykonávajíce tu poslání a úkoly nařízené a nadiktované, a na druhé straně jsou to ti, kteří snaží se co nejvíce vášně vybičovati, kteří snaží se šířením poplašných nepravdivých zpráv vnášeti co nejvíce otravy do myslí nacionálně cítícího obyvatelstva tohoto státu, jak jsme se přesvědčili z projev u sen. Trnobranského, učiněného 8. listopadu t. r. On ve své řeči, ve které neslýchaným způsobem útočil na býv. ministerského předsedu Udržala, nemohl si odpustiti útoky na správu školskou, na ministerstvo školství a nár. osvěty, a chtěje dokázati, jak málo toto ministerstvo pečuje o potřeby českých dětí v tzv. zněmčeném území, prohlásil toto: "Nedávno dostal jsem stížnost rodičů českých dětí ve Františkově u Liberce na uzavření třetí postupné třídy. Škola je dvoutřídní a má téměř 80 žáků." Dále rozhořčeně uváděl že žáci jsou v lavicích přímo nacpáni, a žaloval, aby mohl útočiti na ministerstvo školství, že návštěva školy ohrožuje zdraví žactva i učitelů.

Poněvadž Františkov je v obvodu župy, kterou zastupuji, zjistil jsem, že věc je zcela jiná, že tvrzení sen. Trnobranského je nepravdivé. Zjistil jsem, že bylo již ministerstvem školství a nár. osvěty výnosem ze dne 25. července 1932 rozhodnuto, že se povoluje třetí postupná třída, že tudíž nebyla odmítnuta žádost českých rodičů o třetí postupnou třídu, nýbrž že tato žádost byla příznivě vyřízena. Není dále pravdaže děti jsou nacpány ve dvou třídách, naopak je zjištěno, že v prvé třídě je 22 dětí, ve druhé třídě 28 dětí a ve třetí třídě 33 dětí. Nejsou tudíž děti v lavicích přímo nacpány, a také návštěva školy neohrožuje zdraví žáků a učitelů.

Když jsem tu učinil jen tuto připomínku, abych ukázal na metody, jichž používají stoupenci krajního reakčního nacionalismu, aby získali politickou půdu v tomto státě, aby mravně kde koho rozvrátili, aby na troskách, o kterých se domnívají, že vzniknou po jejich ničivé práci, mohli budovati dílo, které by mohlo otřásti základy tohoto státu, chci ke konci uvésti:

Celý svět je ve zmatcích, nikde není jistoty, co přinese zítřek, k poruchám hospodářským a finančním druží se krajní napětí politické, jež zvyšuje šovinistické choutky nacionálů a válečných štváčů Sobectví skupin majetných a kruhů kapitalistických rozvrátilo svět, podkopalo důvěru a zavinilo vážné zneklidnění. Nebyla to dělnická třída, nebyly to strany socialistické, nýbrž majetné vrstvy, kruhy reakční a fašistické, které vytvořily ovzduší, ve kterém nelze žíti. Jim příslušejí zásluhy za nedostatky a bídu milionů. Odstranění příčin těchto poměrů je nutné. Léčení sociálních a hospodářských bolestí může se díti jedině na útraty bohatých a finančně silných. Kdo chtěl by jiný postup, ztroskotá, bude poražen.

Československá soc. demokratická strana dělnická bude pokračovati v práci, vedoucí k zajištění existence pracujícího lidu a k upevnění státu.Půjde po cestách demokratické politiky. Bude potírati všechny extrémy, bude odmítati každou hazardní hru a postaví se všemi silami proti každému, kdo by chtěl její kladnou práci, jíž je státu a dělnické třídě potřebí, mařiti. (Potlesk.)

Místopředseda Kahler (zvoní): Další slovo má pan sen. Kroiher.

Sen. Kroiher: Slavný senáte, byl bych rád, kdybych mohl jíti svou cestou, odlišnou od jiných kolegů, kteří při debatě o vládním prohlášení mluvili o nejrůznějších věcech, jen k vládnímu prohlášení se nedostali. Bohužel není mi to možno, poněvadž nemohu nechati bez odezvy způsob, jakým včera zde bylo mluveno o býv. min. předsedovi Udržalovi, přes to že vládní prohlášení se ho netýkalo. Prominete mi, že nebudu polemisovati s tím kolegou, který zde začal mluviti o Udržalovi, že se spokojím s tím, že konstatuji, že není pěkné kopati do mrtvého lva. Jestli se někomu nezdál Udržal lvem, tím horší je důsledek z toho kopání. (Sen. Mikulíček: Ale Udržal prohlásil, že je úplně zdráv!) Lidé se domnívají, že je politicky mrtev, a vy jste mezi nimi.

Paní a pánové! Když zde mluvil ministerský předseda Malypetr, tedy druhý den se ozvalo v novinách zdání, podle mého názoru pověrčivé, že prý ta okolnost, že Malypetr chraptěl, je špatným znamením pro budoucí vládu. (Sen. Mikulíček: To je počasím! - Veselost.) Já si z toho nic nedělám, a kdybyste mně dovolili, abych také já hledal tzv. omen, tak bych řekl, že právě v té náhodě... (Hluk a výkřiky. - Sen. Mikulíček: My se s panem kolegou vždycky porážíme vtipem, není-liž pravda?) Podle pravdy... (Hluk a výkřiky.)

Místopředseda Kahler (zvoní): Prosím o klid!