Místopředseda Kahler (zvoní): Slovo má pan sen. Trnobranský.

Sen. Trnobranský: Paní a pánové! Živě si vzpomínáni na clen, kdy v tomto domě představil se jako předseda vlády nejsilnější koalice František Úd rzal. Přišel bez programu. Několika frázemi řekl, co vláda míní podniknouti, hlavně hospodářská konsolidace byla jím stručně zdůrazněna. Po třech letech odchází, aniž splnil i to málo, co před 3 lety sliboval. Jeho tříletí bylo obdobím politického a hospodářského zmatku. Pouze v jednom byl důsledný: v pronásledování oposičních skupin, které prováděl osobně.

Udržal odešel neslavně, byl na konec v rozporu se svými vlastními lidmi, poněvadž jeho odvislost i je pobouřila. Udržal byl nejslabším ministerským předsedou z řady, která se u nás od převratu vystřídala, byl pouze slepým vykonavatelem vůle jiných bez vlastního uvážení. Udržal zapomněl, že ministerský předseda v parlamentární republice má úkol vládnout, a ne jen poslouchat. Necítil se odpovědným k voleným zástupcům lidu, ale naopak žádal, aby oni poslouchali vládu. Kdo nebyl ochoten se podříditi, tomu hrotil a na konec snažil si jej vyříditi. Ze tří původně zvolených poslanců Ligy proti vázaným kandidátním listinám ani jediný nemůže mandátu vykonávati. Dva byli zbaveni mandátu definitivně, se třetím veden je v Jihlavě [ ] proces, jehož průběh ukazuje, jak mimořádné jsou politické i právní poměry v tomto státě po tříletém působení vlády Udržalovy.

Udržal, jak jsem pravil, nesplnil ani to málo, co při svém nástupu přislíbil. Ba neprojevil ani vážné snahy splniti své přísliby. Před třemi lety položil si za úkol snížiti neúměrné rozdíly cen a upraviti poměr mezi klesajícími důchody občanstva a privilegovanými zisky malé části zámožných průmyslových a bankovních magnátů. Po tříletém jeho vládnutí přichází nov v ministerský předseda a ve svém prohlášení žaluje, že cena žita činí 78% a cena koksu 205% ceny předválečné. Jednání o snížení ceny železa, jež bylo s kartelem před 2¹/₂ rokem vedeno, nemůže býti považováno za vážný čin, zvláště když docílená nepatrná sleva ihned byla vyvážena zvýšením dopravních tarifů.

Za vlády Udržalovy hlouběji a hlouběji klesal ve státní správě význam a vliv státonosných kmenů Čechů a Slováků a charakter státu vyvíjel se proti principu státu národního, bez ohledu na to, že porušením této zásady ohrožována je sama státní samostatnost. Rozkol mezi Slováky a Čechy se vystupňoval nepochopením slovenských požadavků. Každá snaha Slováků za prohloubení slovenské svéráznosti označována byla za iredentu, zatím co pardonovány skutečně velezrádné činy některých radikálních směrů jinonárodních. Na Podkarpatské Rusi pronásledováno bylo vše, co otevřeně nese ruský národní charakter. Školská politika v této zemi je řadou obžalob na vládní režim. Nepřipuštění ruské spisovné řeči jako řeči vyučovací na ruských národních školách musí působiti na ruský lid přímo provokativně. Náboženská politika vlády československé v této části státu nelišila se od protislovanské politiky vlády uherské před válkou.

Udržalova vláda zůstala věrna heslu, vyřčenému prvním jejím ministrem financí, dr. Englišem, že menšinové české školy jsou luxusem. Dokladem toho je praxe. Nedávno dostal jsem stížnost rodičů českých dětí ve Františkově u Liberce na uzavření třetí postupné třídy, ačkoli všecky okolnosti mluvily pro její zachování. Škola je dvoutřídní a má téměř 80 žáků. První třída ve výměře 41 m² má 31 žáků, druhá ve výměře 55 m² 40 žáků. Žáci jsou v lavicích přímo nacpáni, lavice postaveny jen na 30 cm od kamen. Nebezpečí nakažlivých nemocí je značné. Návštěva školy ohrožuje zdraví žactva i učitelů. Necelých 250 kroků od této státní školy české, byla ohromným nákladem za finanční podpory státu vybudována rozsáhlá přístavba školy německé a vedle ní novostavba odborné německé školy hospodářské pro nepoměrně menší počet žactva. Čeští rodiče marně volali o nápravu. V dubnu tohoto roku bylo mně sděleno, že na 3 žádosti školního výboru, podané během 8 měsíců ministerstvu školství, nedostalo se odpovědi. Podobné poměry jsou na celé řadě jiných státních českých škol menšinových.

Vláda Udržalova nepřipustila si valných starostí o hospodářský stav našeho zemědělství. Její opatření na zabezpečení úrody obilním syndikátem se ukázalo nedostatečným a neúčinným. Vina byla svalována na nedostatek peněz. Leč vláda nezasáhla ani obvyklými nákupy, pravidelně každoročně prováděnými v době, kdy rolník, zvláště malý rolník, urosil odprodávati žito za 85 Kč za 1 q. Zemědělský lid, hlavně v neúrodných krajích vyšších, nemůže s prodejem vyčkávati, až ceny na burse se zotaví a proto musil prodati překupníkům, ať, družstvům, či soukromým obchodníkům, pod výrobní cenu. Teprve v říjnu podle novinářských zpráv přikročila vojenská správa k nákupům žita pro vojsko, a to za cenu 105 až 110 Kč za 1 q. (Místopředseda dr. Hruban převzal předsednictví.)

Péče o nezaměstnané nebyla prováděna s potřebnou svědomitostí. Podpory nouzové byly poskytovány lidem, kteří nejsou odkázáni výhradně na mzdu, plynoucí z práce námezdné, ale i těm, kteří pravidelně v zimě nepracovali a obživují se z výnosu svých malých hospodářství. Ba i ti, kteří nikdy před tím nenacházeli se v námezdním pracovním poměru, využili příležitosti, přihlásili se ve zprostředkovatelnách o práci a když ji nedostali, uplatnili nárok na nouzovou podporu. Stoupla tak neodůvodněně číslice nezaměstnaných a byla vzata možnost poskytnouti dělníkům, kteří ztrátou zaměstnanosti ztratili jakoukoli obživu, vydatnější pomoc.

Všechno volání po provedení revise tříštilo se o laxní názor Udržalův, že to nějak dopadne. Slibované provádění investičních prací se neuskutečnilo. Byly sice opatřovány půjčky k podobným účelům určené, ale jak skutečnosti ukázaly, bylo jejich výnosu použito hlavně na uhrazování schodků státní pokladny. Ze slibované produktivní podpory v nezaměstnanosti stalo se tak málo, že pro odstranění nedostatku práce je to vpravdě bezvýznamné.

Státní finance dovedla Udržalova vláda k úplnému rozvratu. Rozpočty na r. 1931 a 1932 sestaveny byly za vědomí, že preliminované položky nebudou a nemohou býti dodrženy. Poukázal jsem v debatách rozpočtových na tyto vady. Vývoj potvrdil mé obavy. Výnos daní přímých, z obratu, spotřebních a jiných příjmů státních v r. 1931 podle účetní uzávěrky, nedávno nám předložené, je proti rozpočtovým položkám nižší více i nežli o 800 mil. Kč. Nelze pochybovati i o tom, že v r. 1932 tento rozdíl se zvýšil přes to, že ceny výrobků tabákové režie byly zvýšeny, že daň obratová zvýšena o 1% a zavedena celá řada daní nových. Dokazuje to hlavně pokles příjmů státních drah, který v období od 1. ledna do 30. září 1932 proti témuž období v roku 1931 je o 519 mil. Kč nižší.

Při léto kalamitě vypláceny byly přednostně částky, jejichž výplata nebyla naléhavá a způsobovala další nedostatky státní pokladny. Tak stamilionovými částkami sanovány byly některé banky. Vyplaceno bylo 150 mil. Kč na záhadnou legionářskou med, aniž položka tato zahrnula byla ve výdajích rozpočtových. Ba i na jubilejní 20 mil. dar presidentu republiky musil si národ vypůjčit. To vše dělo se již v době úpadku státních financí a nedostatku peněz na běžná vydání státní, kdy každý měsíc obtížně opatřovány byly hotovosti na výplatu státních zaměstnanců.

Je samozřejmé, že ministerský předseda, který takto zklamal a který opustil všechny rozumné zásady dobré státní politiky, musil ztroskotati. Ztratil důvěru občanstva a doražen byl nedůvěrou stoupenců vlastní strany. Potlačováním odpůrců zachrániti se nemohl, potlačováním oposice a její kritiky musil zabřednouti k dalšímu zbahnění a zmatku. Mnoho si vzal na svědomí František Udržal, a hlavně ti, kteří jej komandovali. Poměry donutily odpovědné činitele k rekonstrukci vlády, přichází pan Malypetr, v této funkci nový člověk. Doufám, že po nabytých zkušenostech snažiti se bude zaujmouti ono postavení, jež ústava republiky mu ukládá. To je, že bude vládnout, a ne poslouchat! Pro nás je situace jasná. Jsme si vědomi toho, že po éře Udržalově nemůže přijíti již nic horšího. Malypetr je vítán hradními kruhy projevy, jež ukazují jakousi nespokojenost s jeho příchodem. Prozrazený obsah rozhovoru zástupců Exekutivy státních zaměstnanců s hlavou státu, byl sice označen jako nepřesný, ale těžko lze si představiti, že opovážil by se někdo, zvláště z představitelů organisace státních úředníků, tak dalekosáhle zfalšovati slova, jež padla, a vědomě veřejně tiskem šířiti lež.

Pozoruhodným je také článek pařížského deníku "Temps", který ve výtahu citován byl nedávno našimi listy. Praví se v něm: "Po vypuknutí vládní krise označily politické strany - nikoliv president republiky - osobnost, která má býti pověřena utvořením vlády.

V Československé republice rozhodují politické strany bez parlamentní akce o vládě, která následkem toho není mnohem svobodnější než parlament, pokud jde o její rozhodnutí. Tato soustava může přivoditi vážné nesnáze proto, že přivozuje jakousi diktaturu stran, které nahrazují parlament a vládu, kontrolují správu, zasahují do zákonodárství, povolávají a sesazují vládu. Všechen vliv stran je shrnut v činnost malého počtu jejich vůdců, z nichž někteří vykonávají přímo moc jako členové vlády. Tato skutečnost vysvětluje se účinky volební soustavy, vlivem kolektivní organisace, zvláštních zájmů a soustředění stran ve skutečné syndikáty zájmů a vzájemné pomoci. Tato soustava je sama sebou nebezpečná a neshoduje se se zcela obvyklou představou ústavnosti a parlamentarismu. Na jiné národní půdě by absolutní převaha stran ve veřejném životě snad přivozovala výsledky více znepokojující."

Zmíněný pařížský deník je velmi blízký zahraničnímu ministerstvu francouzské republiky a je vyloučeno, že otiskl by skrytý útok na nově jmenovaného ministerského předsedu v Československé republice bez významného popudu. Článek je upraven tak, aby mohl býti označen za kritiku vázaných kandidátních listin, leč ve skutečnosti vyjadřuje se v něm nespokojenost s příchodem Malypetra. Pochybuji, že by některý činitel oposice měl možnost učiniti podobný projev v polooficielním časopise pařížském. Dle těchto zjevů soudím, že tato vláda je více méně přechodná a že přece jen během času splněno bude přání presidenta republiky po nastolení vlády úřednické.

Stanovisko národní Ligy k rekonstruované vládě je samozřejmě záporné. Vyměnily se sice některé osoby, ale režim zůstává. Tatáž koalice německo-česká je jeho základem, ba až na malé, z měny byl kabinet z těchže osobností sestaven. Ve vládním prohlášení postrádám jakýkoliv nový námět. Pokračováno bude po starém. Finanční nedostatky státu budou léčeny dále snižováním důchodů občanstva, zvyšováním daní. V prohlášení vládním není ani slovo o tom, že by se pomýšlelo na jinou koncepci v politice slovenské, která by konečně zabránila rozšiřování propasti mezi vládou republiky a většinou slovenského lidu, ani zmínky o poměrech na Podkarpatské Rusi a jejich řešení. Dokud režim nebude vyměněn, nedočkáme se nápravy. Jediný prostředek zbývá: zrušiti vázanost kandidátních listin a vypsati nové volby do Národního shromáždění. Občanstvu bude tím skutečně dána možnost spolurozhodnouti. Tímto opatřením umožnilo by se, aby přišli noví lidé a hlavně mladí lidé, nové svěží síly, nezatížené koaličními disciplinami. Odpadl by ihned důvod ke stížnosti presidenta republiky, že nemá, komu by správu státu svěřil. A odpadl by takový důvod ke psaní, které přinesl pařížský list.

Prohlášení vládní je tentokráte konkrétnější. Bohužel, to, co je v prohlášení konkrétní, směřuje ke zhoršení dosavadního hospodářského postavení širokých vrstev. V prvé řadě přímo jsou dotčeni státní zaměstnanci. Snížením jejich platů má býti dosaženo úspory cca 600 mil. Kč na budgetním vydání osobním. Já nevěřím, že snížení platů omezí se jen na tuto částku. Vládní prohlášení není dosti jasné. Neříká, bude-li těch 600 mil. ušetřeno na platech zaměstnanců vlastní státní správy, anebo na všech platech státních zaměstnanců, tedy i zaměstnanců státních podniků. Hovoří se o úspoře 12 až 15%. V tom případě odpovídala by částka 600 milionů jen snížení platů zaměstnanců vlastní státní správy a snížením platů zaměstnanců podnikových byla by úspora nad tuto částku zvýšena. Vláda očekává zvýšený ruch na peněžním trhu. Toto očekávání je ve přímém odporu se snižováním platů státních zaměstnanců, poněvadž o sníženou částku na platech sníží se jejich kupní schopnost, tak jako snížena je kupní schopnost nezaměstnaných dělníku ztrátou mzdy a snížena kupní schopnost zemědělského lidu poklesem výnosu zemědělských podniků.

Se státními zaměstnanci hraje se se strany vlády i koaliční většiny hra neupřímná, plná klamu. Naříkalo se na zbytečně veliký jejich počet. I toto vládní prohlášení doufá, že přirozeným úbytkem dojde k podstatnému snížení počtu státních zaměstnanců. Bez ohledu na to byl však počet jejich neustále zvětšován, aby se vyhovělo různým protekčním přáním politických stran a osob. Restrikční zákon a jeho obtížné provedení s vynaloženými milionovými náklady je tímto způsobem zcela anulováno. Takto nadmíru rozmnožovaný počet státních zaměstnanců ohrožuje jejich postavení v celku. Vládní strany udržují státní zaměstnance v klamu vždy až do provedení nepříznivého zásahu do jejich postavení. Ujišťují je, že k nesympatickému opatření nedojde, kritika a projevy oposice jsou potlačovány. Prostě klamou je a nakonec překvapí. Přímo komicky působí již neustálé slibování reformy veřejné správy. Po tolika zklamáních zní tato věta v ústech vlády jako pouhá fráze.

Vládní prohlášení zastřeně předpovídá další nové nebo zvýšení některých dosavadních daní. Praví: Míra snesitelného zatížení obyvatelstva je téměř dovršena. Slůvko "téměř" je příliš průzračné, než aby nebylo v něm patrno, že vláda k dalšímu daňovému zatížení přikročí. Já naopak jsem přesvědčen, že tato míra je již delší dobu překročena a že nesnesitelné zdanění všeho obyvatelstva, ať přímými nebo nepřímými daněmi, přirážkami samosprávnými, vysokými tarify železničními, neúměrně vysokými tarify poštovními a telefonními a příspěvky sociálními vedle celé řady jiných dávek veřejných podlamuje naši výrobu, zdražuje životní potřeby a je jedním z největších důvodů hospodářského rozvalu.

Pod tímto zatížením obyvatelstvo přímo klesá. Tisíce exekučních řízení za účelem vymočení veřejných poplatků provádí se až do úplného zničení poplatníků. Dochází i k brachiálním násilnostem, jež jsou ozbrojenou mocí potlačovány. Zoufalství a sebevraždy z toho všeho vznikající jsou pro tak zvaný spořádaný stát až příliš časté. Bylo by potřebí, aby vláda řekla, jaká břemena míní ještě vyčerpanému obyvatelstvu uložiti, aby jeho hospodářské zničení dovršila. Před třemi roky bylo z týchž vládních míst prohlašováno: žádné nové daně. A tehda byla hospodářská situace příznivější. Kolikrát již od té doby byla tato směrnice opuštěna a znovu se oficielně praví, že není ještě konce, že jsme nedospěli dosud k dovršení.

Stanovisko vlády k problému měnovému není dost jasné a úplné. Nestačí jen prohlásiti, že pevná stálost měny upevňuje důvěru. To jest staré, dávno známé pravidlo národohospodářské, leč ani pevná měna nemůže i u to důvěru udržeti, když stál, samospráva a statisíce občanů jsou předluženi, aniž je naděje, že ze zadlužení vybřednou normálním hospodářským provozem. Předpokládá-li vláda, že občanstvo stačí vydělati na zaplacení dluhů veřejných i vlastních, je na omylu. V době této hospodářské bídy je to a priori vyloučeno. Zatím není valné naděje na zotavení, a dostaví-li se, nikdy konjunktura nedosáhne toho rozmachu, jakého jsme byli svědky za zvýšeného hospodářského ruchu a blahobytu. Čím déle bude předluženost trvat, o to později dostaví se ozdravění hospodářských poměrů. Zatím se projevilo aktuálně předlužení průmyslové výroby v pasivnosti peněžních ústavů, bank a velkým množstvím konkursů a vyrovnání, v zamrzlých úvěrech a podobných skutečnostech. Předlužení zemědělského hospodářství ve zmenšené kupní schopnosti venkovského lidu je důkazem pasivnosti zemědělské výroby. Avšak dostaví se ještě důsledky předlužení majetku domovního, poněvadž investované náklady stavební nejsou již dnes v příznivém poměru k činžovním schopnostem nájemníků. Tento nepříznivý poměr bude se stupňovati, poněvadž důchody občanstva klesají a není naděje na jejich zvýšení. Ani velmi podstatné zlevnění úvěru nebude dostatečným lékem. Velmi pochybuji, že tímto opatřením pomůže se ožebračenému venkovu na nohy. Nepochybuji o tom, že máme pevnou valutu, jsem i přesvědčen, že vláda její nynější relaci udrží, leč proti tomuto přesvědčení je potřebí zdůrazniti, že majetek je z velké části ztracen. Povinností vlády bylo vyjádřiti se o problému v celku, nikoli jen jednostranně.

Shrnul jsem tak stručně důvody, jež mne vedou k tomu, abych i této vládě odepřel důvěru.

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen dr. Kovalik. Dávám mu slovo.

Sen. dr. Kovalik: Slávny senát! Na vládne prehlásenie pána ministerského predsedu podávam nasledujúce poznámky v mene Hlinkovej slovenskej ľudovej strany. Už ten fakt, že k prehláseniu vlády vo snemovni a senáte dostavilo sa zasa 16 či ľ3 ministrov, kde sa všeobecné očakávalo, že ich bude len polovica, čo by pre našu neveľkú republiku stačilo, je dostatočnou príčinou, že nemáme dôveru v to, že sa začne šetriť tam, kde by sa malo začať šetriť, totiž nie zdola, ale shora. Na čo je republike 16 ministerstiev? Keby bola predošlá vláda cestou zákona zrušila aspoň 6 - 7 ministerstiev a keby sa nová vláda bola predstavila s 8 ministrami, to by bolo urobilo dobrý dojem a bol by to býval reálny dôkaz toho, že sa začína sporiť shora a nie zdola. Potrební úradníci by sa mohli umiestiť, ale takto: "Lasciate ogni speranza ..., t. j. bude sa ďalej prevádzať osobná a stranícka politika s 15 alebo 16 ministrami, bude sa ohľad brať na strany a osobné záujmy, ale nie na záujem štátu a jeho obyvateľstvo. (Místopředseda Kahler převzal předsednictví.)

Táto stranícka politika vzbudila už pozornosť i v zahraničných časopisoch: a aká je táto stranícka politika, o tom píše veľký francúzsky časopis "Le Temps". Ja som čítal vo Zpravodajovi ministerstva zahraničia ten článok, o ktorom sa pán predrečník zmienil a preto nechcem ho opakovať. Len keď to píše "Le Temps", francúzsky časopis, ktorý pozoruje i politiku našej republiky a ktorý časopis je priateľský našej republike, a keď si dovolí kritiku povedať, tak to musíme rešpektovať. Lebo keď je Francúzsko našim priateľom, na jeho mienku, a na mienku faktorov francúzskych musíme predsa niečo dať. Teda len toľko poznamenám, abych neopakoval, čo pán predrečník povedal. Len to, že keď prišlo ku kríze, tak osobnosť, ktorá mala sostaviť novú vládu, nebesia označená prezidentom republiky, ale stranami. U nás ide všetko len zo straníckych a osobných záujmov, ale nestoja pred očami vladárov záujmy štátu a jeho obyvateľstva.

A hovorí ten francúzsky Časopis, že je to dosť osudné a dosť nevýhodné pre republiku, lebo takáto stranícka politika vedie potom k diktatúre strán, a nevládne vláda, parlament, ale stranícke záujmy. To vidí už nielen u nás opozícia, ale vidí to aj cudzozemsko. A že takáto stranícka politika konečne vyvrcholí v tom, že spravujú štát nie záujmy a povolaní cieľavedomí rozvážni ľudia, ktorým je všetko len to sväté, čo je v záujme štátu, ale spravuje ten štát potom klika, ako to ten časopis menuje, že sa sústreďuje v akciách niekoľko málo vodcov. Teda tí vodcovia strán sú potom omnipotentní, to je tá diktatúra. Tak súdi s nami spriatelený veľký francúzsky časopis o straníckej osobnej politike v republike, takže u nás neplatí klasické rímske axióma: "Salus rei publicae suprema lex esto," ale platí u nás "Salus partium suprema lex esto." Totiž u nás neplatí, že blaho štátu je najvyšším zákonom, ale u nás platí, že blaho strán, blaho jednotlivých osôb je najvyšším zákonom v republike.

V tomto režime naša slovenská ľudová strana nie je stranou len jednej časti národa, nie je stranou jednotlivcov, nie je záujmom osôb, ale je to všenárodná slovenská strana, ktorá pracuje nie za osobné, ale za celonárodné záujmy. (Sen. Havlena: Nejste národní, tam jsou ještě jiné politické strany na Slovensku!) Ale to sú len parciálne, čiastočné strany, ktoré chcú jen jednu alebo druhú vrstvu národa podporovať, ale len chcú, ale ju nepodporujú, lebo tá agrárna strana, vidíme, ako podporuje roľníctvo a tá sociálne demokratická strana, vidíme, ako podporuje to robotníctvo. To nie sú všenárodné strany. Slovenská ľudová strana ale má vo svojom programe, že zahrnuje všetky vrstvy, teda je celonárodná strana a nepracuje za osobné, stranícke záujmy, ale celonárodné záujmy a preto žiada samosprávu, autonómiu. Netlačí sa do vlády pre osobné záujmy, ale chce dosiahnuť vládnej moci, áno chce dosiahnuť vládnej moci v záujme celého národa. Preto sa spojila slovenská ľudová strana so slovenskou národnou stranou s tým istým účelom. To je ten veľký rozdiel a základný rozdiel medzi našou stranou a medzi inými stranami, ktoré robia čisto stranícku úzkoprsú osobnú politiku. A touto úzkoprsou egoistickou straníckou politikou roztrhli Slovensko, roztrhli ho na caparty a veru to neoblažilo a neoblažuje Slovensko, ale len znepokojuje a zoslabuje a ožobračuje. Národy, ktoré chcú žiť a prospievať, musia byť jednotné, a centralizmus nedopraje Slovensku a slovenskému národu tejto jednotnosti, lebo ho trhá. Nedopraje toho prospievania, toho mocného národného života.

Po prevrate podľa zákona bol ustanovený len jeden minister pre správu celého Slovenska s plnou mocou - vraj. To by bolo stačilo, keby bol mal tú plnú moc so svojimi odbory pracovať. To sa ale nestalo, už vtedy sa začalo len sypať Slovensku piesok do očí.

Keď sa vtedy uznalo, že dosť by bol býval jeden minister pre správu Slovenska - a to Slovensko je jedna štvrtina republiky - tak na čo je teraz v republike toľko ministrov a ministerstiev? To sú teda osobné a stranícke záujmy. Niekoľko osôb sa zmenilo, ale režim zostáva a republika a zvláště Slovensko potrebuje zmenu režimu, ako to bolo v pittsburskej dohode ustanovené.

Teraz pri obsadzovaní najviac ministerských kresiel berie sa ohľad len na strany a osoby, ministri pri zmene vlády sa prehadzujú z jedného rezortu ako hrušky z jedného koša do druhého, bez toho, aby sa uvažovalo, či ten alebo onen minister má nejaký ustálený, rezortu a štátu prospešný plán. Preto je to dosavadné neutešené koaličné hospodárenie, že nebolo na miestach zodpovedných zapracovaných ľudí s istým plánom. O Slovensku rozhodujú takí, ktorí neznajú slovenské pomery, slovenskú mentalitu, slovenské potreby, ktorí nemajú porozumenia a citu oproti týmto potrebám.

Vo vládnom prejave, ako už opomenuté, ani slovíčka nebolo o slovenských potrebách a šanovaní, c slovenskej biede. Ale exekučné bubny veselo bubnujú po slovenských dedinách a mestečkách. V prejave bývalého ministerského predsedu bolo, že vláda bude sa usilovať úroveň Slovenska na hospodárskom, kultúrnom a politickom poli zdvíhať na úroveň tak zv. historických zemí. Či sa to stalo? To sa nestalo. To dokazuje terajšia bieda, to dokazuje roľníctvo, delníctvo, remeselníctvo i priemysel. Nie že by sa zdvíhal, ale padá. Teda takto sa zdvíha úroveň. To sú len fráze, všetko fráze v tých prehláseniach a teraz už na toľko išlo, že ani tú frázu o Slovensku nepovedia. Jeden pán minister mi povedal, že ministerstvo financií nechce zničiť poplatníka. Je to správne a je to v záujme štátu, aby exekútor nezničil poplatníka. Keď mu vezme poslednú kravičku alebo stroj jeho remesla, na ktorom pracuje, alebo predmety z obchodu, zničí štát poplatníka a v celku ztratí dane, ba tým sa umele tvoria nezamestnaní, ktorých štát musí potom udržovať. Finančná politika má smerovať tam, aby sa poplatníkovi umožnilo, aby pracoval ďalej, a aby mohol pomalú splácať dane, čo je len v prospech štátu. Preto to spomínam, aby boly zastavené exekúcie na Slovensku, čo je n ž neudržiteľné.

K tomu všemu ešte musím poznamenať následovné: Sväz úradníctva vo svojom memorandume vláde veľmi dôkladne a podrobne preukázal, ako by sa mohlo a malo šetriť. Každý s národohospodárstvom sa zaoberajúci inteligent, ba aj pospolitý ľud vie, kde by sa mohlo šetriť, ako by sa zadovážily pre rovnováhu štátneho rozpočtu potrebné milióny bez toho, aby sa dane stále šroubovaly, lebo pán minister preukáže svoju genialitu len vo šraubovaní daní a snižovaní platov úradníctva, kdežto minister financií mal by mať veľkú koncepciu, ako zadovážiť pre ten štát potrebné peniaze, mal by byť ministrom veľkých koncepcií. Daň zvyšovať a snižovať platy potrafí v každej dedine i ten posledný účtovník. (Sen. Zimák: Ale keď zkrachovaje v Ružomberku banka, pôjdete ku štátu, aby pomohol!) Tá banka, to nie je to úradníctvo, to nie je ten dom. Toto je stála poznámka tých pánov a stále povedaní, že tá ružomberská banka, to nie je banka a ten dom a to úradníctvo, to sú ľudia, ktorí tam mali milióny a to bolo treba šanovať, aby ten... (Sen. Zimák: Prečo ste žiadali milióny?) To sa pýtajte tých, ktorí pred tým gazdovali s tou bankou. (Sen. Zimák: Vaša je!) To nie je pravda, proti tomu sa ohradzujeme, to sa pýtajte kam sa daly tie milióny, tých, ktorí ich predtým rozhádzali, ale naša strana šanovala. A koľko to bolo? Myslím, 9 miliónov. Pre t oko ľudí na Slovensku 9 miliónov! (Výkřiky. - Hluk.) A to nie je dar! (Sen. Zimák: Ste zrovna takí hriešnici, ako ti druhí!) To sa spláca, pán kolega, opýtajte sa, to bola pôžička, ktorá sa spláca. Teraz, keď Slovensko veľké stá milióny a miliardy platí do štátnej kasy, má tiež nárok, aby sa tomu biednemu ľudu pomohlo voľačo.

Teraz o tom šraubovaní daní. Každý i ten pospolitý ľud vie, že kde by sa našly potrebné peniaze, aby sa stále exekúcie neprevádzaly u drobného ľudu bez toho, aby sa najmenším pracovníkom zťahovaly k existencii potrebné platy, ale vláda o všetkých týchto možnostiach sporenia a zadováženia miliónov pre rovnováhu štátneho rozpočtu, vo svojom prehlásení nič nespomína, ona nedbá rad, ktoré sa jej daly a celkom reálne bolo povedané, kde sa môžu nájsť peniaze, kde sa má sporiť, kde sa má začať sporiť. Vláda ale na to nič nereagovala, jedine vo všeobecnosti hovorí o snížení osobných výdavkov.

Memorandum úradníctva... (Výkřiky sen. Zimáka a Hancko.)

Místopředseda Kahler (zvoní): Prosím o klid!

Sen. dr. Kovalik (pokračuje): ... poukazovalo na to, u ktorých 300 až 500 miliónmi podporovaných bank by sa daly milióny nadovážať - u akých nedoplatkov multimilionárov by sa malo klepať! Tam sú miliónové fondy na rôzne propagandy, na vládnu tlač, tam sú tajné dispozičné fondy, tam je 100 štátnych automobilov, tam sú nepotrebné konzuláty. O tom všetkom sa neuvažuje. (Sen. Zimák: A čo kongrua?) To je potrebné preto, lebo ten kňaz vyučuje ľud, a keď ten človek umiera, on ide pešky. (Sen. Zimák: Nechá si to zaplatiť!) A kto robí zadarmo? Ani Pán Boh. I k tomu Pánu Bohu sa musíme modliť, keď chceme niečo dostať. On dá niečo, keď ho človek prosí. Ten kňaz ide v noci, za mrazu, k tomu umierajúcemu, ktorý ho čaká, aby ho posílil, aby ho uspokojil. Ten kňaz koná 100 vecí i pre štát potrebných. Storočia a storočia on viedol matriky pre štát, pre poplatníci vo, pre vojsko a koná prácu tak ako učiteľ, ale vy vtedy len toho kňaza vždycky tuto dávate, že on má z povetria žiť. A kde si on má tú reverendu kúpiť, keď na ňu odnikiaľ nič nedostane. Dajte tým kňazom pokoj! Na iných povedajte, že berú peniaze, ale nie ten chudobný kňaz! To je taká fráza, a ľutujem, že som, na ňu reagoval. (Výkřik sen. Hancko a Zimáka.)

Místopředseda Kahler (zvoní): Prosím o klid!

Sen. dr. Kovalik (pokračuje): Nemôžem skončiť. Už bych bol skončil, kebyste nevyrušovali. Teda o všetkých tých možnostiach, príjmoch, o všetkom tom sa neuvažuje, ale veselo sa bubnuje ďalej na eksekúciach po biednych slovenských dedinkách a mestečkách. Keď sa stávaly 40 až 60 miliónové prepychové budovy v Prahe pre ministerstvá, pre Slovensko sa nenašlo potrebných peňazí na práce, investície a podpory. Dalo sa voľačo, ako kosť, ale koľko? Zo štátneho rozpočtu podlá spravodlivosti miesto 20% dostalo sa Slovensku len 4 až 5%. To môžeme štatistikou dokázať. Z centralistických kruhov sa vždy hlásalo, že sa na Slovensko dopláca. Prečo teda vláda nepodá zvláštny rozpočet pre Slovensko, aby sa už raz dokázalo, aké príjmy sú zo Slovenska a aké výdaje sú preň.

Tento zvláštny rozpočet (Sen. Havlena Nepodáva sa zvlášť za Moravu, ani Čechy! Pane profesore, to je přece rozpočet celého štátu! Ja kladu na to "profesor" dôležitou váhu!) Čo nám je do Moravy a do Čiech, nech si požaduje Morava zvláštny rozpočet, ale prosím, Morava a Čechy... (Výkřiky. - Hluk.)

Místopředseda Kahler (zvoní): Prosím o klid! (Výkřik sen. Hancko.) Prosím, vy nemáte slovo!

Sen. dr. Kovalik (pokračuje): Nebude nikdy porozumenie medzi nami. Prosím. Čechy a Morava nepožadujú zvláštny rozpočet, lebo ony z toho štátneho rozpočtu dostanú dosť, ale Slovensko nedostane a preto požaduje Slovensko zvláštny rozpočet. To je to prosím! (Sen. Havlena: Máte autonómni rozpočet! - Sen. Zimák: Je tam krajinský úrad!) Niekedy žobrať musí 10 miliónov a nedostane ich ten krajinský úrad. (Hlas: Tak nemluvte o zvláštním rozpočtu! Je to rozpočet státní!) A načo sa hovorí, že sa dopláca? Keď oni dobre vedia, že sa dopláca, prečo nedajú zvláštny rozpočet? (Výkřiky.) Ale to je circulus vitiosus, vo ktorom stojíte. Vyhovárajú sa, že sa nedá zvláštny rozpočet spraviť. To je nie pravda, všetko sa dá spraviť, však to vidíme s kroku na krok. (Sen. Havlena: Který stát dělá, aby pro departement dělal zvláštní rozpočet?) To není departement, slovenská krajina není departement. To je slovenská krajina. (Sen. Havlena: Dobře, já také říkám, že žádný stát pro žádnou určitou zemi nedělá rozpočet!) Čo nám je do toho? Tam nemajú príčinu, ale my máme príčinu žiadať zvláštny rozpočet pre Slovensko. V Čechách a na Morave nie je tak veľká bieda ako na Slovensku a Podkarpatskej Rusi, lebo tam sa ako som to už pripomnel, o 15% viac dostane zo štátneho rozpočtu, o ktoré je Slovensko ukrátené a ukrivdené. (Sen. Hancko: Ročite poľ miliardy!)

A k tomu ešte pán posl. Špaček prejavil, ako som to v novinách čítal, že Česi nepotrebujú Slovensko. (Sen. Havlena: Ale to jistě nebylo tak!) Ja som to v novinách čítal a môžem povedať, že to je taký, pre Čechov nebezpečný výraz, že sa nemajú čo poďakovať zaň pánu posl. Špačkovi. (Sen. Havlena: Je Špaček taková významná osoba?) Keďže je posl. Špaček členom koalície, mala by koalícia na tento prejav reagovať a povedať úradne, či Česi potrebujú Slovensko alebo nie. (Sen. Havlena: On vám na to Špaček dá sám vysvětlení!) Nevysvetľujme, všetko je jasné.

Slovensko, slovenský národ sa vôbec negliguje, fumiguje, vo vládnom prehlásení ani slovíčka nie je o Slovensku, o jeho pomeroch, o jeho potrebách a o tom, ako mieni vláda pomáhať pomerom na Slovensku, ktoré sú horšie ako v zamoravských zemiach. Pravda, slovenský národ v česko-nemeckej vláde nie je zastúpený tak, ako by mal byť.

Vládne prehlásenie spomína úspornú komisiu. Už dávno mala byť menovaná a musí byť v nej dostatočný počet Slovákov takých, ktorým na srdci leží bieda a lepšia budúcnosť slovenského národa. V tejto úspornej komisii Slováci by povedali, kde sa má sporiť a kde sa nemá. Oni by to povedali úprimne a dôkladne. Prečo nebola doposiaľ menovaná tá úsporná komisia? Preto, aby nenahliadla o kariet straníckych záujmov.

My voláme stále: Nezamestnaným na Slovensku dajte prácu, práce na Slovensku je dosť, a to práce užitočnej a potrebnej. (Hluk. - Výkřiky. - Místopředseda Kahler zvoní.) V Čechách a na Morave sa predsa dáva tým nezamestnaným, na Slovensku nie.

A koľko nezamestnaných kvalifikovaných inteligentov Slovákov máme, ktorým sa nedá zamestnanie v úradoch, ba Slováci sa prepúšťajú a menujú sa sily spoza Moravy. Čo bude s našou vyškolenou slovenskou mládežou? Máme už slovenských kvalifikovaných síl dosť. Odmietanie slovenských síl a menovanie neslovenských síl je pre Československo nebezpečná taktika a politika.

Rozhodne a neústupné odsudzujeme trieštenie slovenskej spisovnej reči na jej nárečí, lebo už toto sa uvažuje a na toto sa usilujú i z vládnych strán, aby i tú slovenčinu roztrieštili; keď už národ rozbili na strany, ešte aj tú reč chcú na sírany rozbíjať.

Máme a budeme hájiť jednu správnu čistú slovenskú spisovnú reč a pravopis v čistom slovenskom národnom duchu, ako prajeme Čechom, aby mali svoju vlastnú čistú národnú spisovnú reč, lebo bez takejto reči narodí nežije. (Sen. Havlena: Vždyť vám ji nikdo nebere!) Berú. Taký pravopis robia, ktorý sa protiví slovenskej reči. Nepočuli ste, čo povedal minister Dérer, že práve tak môže byť spisovnou rečou východoslovenčina ako slovenčina západná a ako stredná? Máte vy to v Čechách? Vaša krásna česká reč je jednotná (Sen. Koukal: Také není!), ale spisovná reč je jedna. Každý národ má jednu reč, má svoje nárečia, ale tuto odtiaľto chcú už aj reč roztrhať a i tam chcú nesváry robiť. (Sen. Koukal: Kdo to dělá?) Dérer.

Odsudzujeme urážajúce výroky o slovenskej mládeži, ktorá sa postavila za práva národa, za svoju budúcnosť, za svoje uplatnenie, za svoju prácu, za svoj chlieb.

Je našou svätou povinnosťou zastať sa našej slovenskej mládeže, ktorú tu urážal aj minister Dérer, ani neviem, akým menom ju pomenoval, že sú to krikľúni akísi. To riekol o vlastnej mládeži slovenskej, ktorej nechce dať slovenskú techniku.

Je našou svätou povinnosťou zastať sa našej slovenskej mládeže v záujme jej existencie a budúcnosti, lebo ona je budúcnosťou národa.

Vieme, že naše reči tu v posl. snemovni a v senáte sú hlasom volajúceho na púšti. Sú hrach hádzaný na stenu. Ale na svete podľa fyzického zákona nič sa neztratí, ani ten spravodlivý hlas volajúceho na púšti sa neztratí, zuní ďalej a bude zunieť, až pomery prinútia hluchých ho počuť. A čím prv ho počujú a vypočujú, tým lepšie bude pre republiku. Nerešpektovanie, nevypočutie Slovenska by bolo pre republiku katastrofálne. Spamätajte sa teda, volám aj ja, ako bolo volané v parlamente.

Vládny prejav z prednesených príčin neberieme vo známosť. (Potlesk senátorů sírany ludové.)

Místopředseda Kahler (zvoní): Vyhrazuji dodatečně předsednictvu senátu censům řeči pana sen. Trnobranského.

Přerušuji jednání.

Oznamuji, že udělil jsem dovolené: na dnešní schůzi sen. Kellovi, Langerovi, Lokotovi, Lukschovi, Pilzovi.

Dále oznamuji, že

do výboru iniciativního nastupuje za sen. Ušáka sen. Hrubý,

do výboru zahraničního za sen. Nedvěda sen. Haken.

Navrhuji, aby se příští schůze konala ve čtvrtek dne 10. listopadu 1932 o 10. hodině

s pořadem:

1. Pokračování v rozpravě o vládním prohlášení.

2. Zpráva imunitního výboru o žádosti krajského soudu v Levoči ze dne 23. června 1930, č. j. Nt III. 47/30, za souhlas k stíhání sen. Richtera pro přečin podle §u 14, č. 1 zákona na ochranu republiky (č. 1837/30 předs. - k tisku č. 441). Tisk 903.

Jsou námitky? (Nebyly.) Námitek není.

Končím schůzi.

Konec schůze v 19 hod. 6 min.