Místopředseda Donát (zvoní): Slovo má dále pan sen. Stöhr.

Sen. Stöhr (německy): Slavný senáte! Jménem svého klubu prohlašuji, že nás nikterak neuspokojuje způsob, jakým se většina koalovaných stran usnesla upraviti otázku opětného prodloužení provisoria ochrany nájemníků. Je pro nás, vážné muže, kteří beze vší pochybnosti mají porozumění pro zastupování zájmů všech vrstev povolání a stavů, více nežli zahanbující, když vidíme, že se vysoce důležitá otázka, jakou jest otázka ochrany nájemníků se vším, co s ní souvisí, projednává takovým, způsobem, jak tomu je zde. Vysloveně jednostranné projednávání celého komplexu otázek musí logicky vzbuditi nelibost a nespokojenost té části obyvatelstva, která na dlouhou dobu je povinna sama nésti tak těžká břemena tohoto zákona.

Jsme obzvláště proto tak velice rozladěni a nespokojeni způsobem řešení této otázky, poněvadž nebyl vzat zřetel na požadavky, které kladli majitelé starých domů při, bohužel, opětně nutném prodloužení provisoria ochrany nájemníků. Většina koalovaných stran setrvala na kategorickém "nikoli" oproti žádanému splnění toho neb onoho požadavku v zájmu majitelů starých domů.

Jestliže se naše socialistické strany, zcela obzvláště však naše sociálně demokratické strany, zcela nezodpovědným způsobem staví na stanovisko, že se na stávajícím zákoně o ochraně nájemníků při jeho prodloužení nesmí nic měniti, resp. nesmělo nic měniti, pak po mém názoru nelze toto stanovisko a jednání nikterak považovati za sociálně spravedlivé. Majitel starého domu má nadále zůstati otrokem svých nájemníků. Má i nadále zákonem býti chráněna a tím zcela jednostranně užívati podstatných úlev a výhod skupina státních občanů, která nikdy nebyla a také dnes není oprávněna činiti nárok na takovouto ochranu. Potřeba přiznati takovouto výhodu, kterou ochrana nájemníků přináší velké části státních občanů, kteří jsou pod ochranou nájemníků, u této části nájemníků nikdy dána nebyla a ani dnes nelze ji za danou považovati.

Možno to snad posuzovati jako sociální jednání, když bohatý anebo majetný nájemník nadále má používati výhod zákona o ochraně nájemníků a majitel starého domu, který již po tolik let těžce zápasí a bojuje o svou existenci, musí při tom jednoduše hospodářsky zahynouti? (Výkřiky [německy]: Velmi dobře!)

Zdali někomu, kdo požívá dobrého a zabezpečeného důchodu, zákonem na ochranu nájemníků na účet majitele starého domu, který za tak nepříznivých poměrů zápasí o svou existenci, také nadále nutno ponechati výhody tohoto zákona, jest otázka, na kterou při objektivním posuzování možno dáti přece jen jedinou odpověď. Že takovéto počínání nepovažuji za sociálně spravedlivé, poznamenávám jen mimochodem.

Že my jako zástupcové venkovského lidu jsme vždy byli a nadále budeme pro přiznání ochrany nájemníků těm, kteří této ochrany také skutečně potřebují, zdůraznil jsem již několikráte s tohoto místa. Jsme si toho také vědomi, že za panujících dnes poměrů nemůžeme mluviti pro zvýšení nájemného všeobecně, myšlené snad lineárně. Jsme si však také na druhé straně vědomi toho, že v každém případě při navrženém prodloužení zákona na ochranu nájemníků bylo by bývalo možno, majitelům starých domů vyjíti vstříc s úlevou v otázce nájemného, která by se poměrům jejich nájemníků byla přizpůsobila, resp. byla dala přizpůsobiti.

Při projednávání celého komplexu otázek bytového zákona nedostávalo se po mém soudu dosud zajisté více nebo méně vážné vůle propracovati tento samo sebou zajisté velmi choulostivý problém.

Budeme se i nadále s veškerou energií zasazovati o to, aby konečně v tomto oboru nastala zase svoboda, budeme se zasazovati o to, aby majiteli starého domu konečně zase bylo možno podle své libosti volně nakládati svým vlastnictvím. Nepřipustíme více, aby majitel starého domu, poněvadž se to právě té neb oné politické straně hodí do krámu, zůstal otrokem svých nájemníků. Nepřipustíme více, aby v nynější tak těžké době část státních občanů měla na útraty jiné části státních občanů výhody, na které nikdy neměla oprávněných nároků.

Máme strany, které si rády hrají na průkopníky práva a svobody. Táži se zástupců těchto stran: Kde zůstává v otázce zákona o ochraně nájemníků hájení práva a svobody? (Sen. Jarolim [německy]: Analysujte jednou slova "právo" a "svoboda" a řekněte, co tím rozumíte!) Lituji, nemůžete-li tento názor sdíleti, který musím uznati za jedině správný, poněvadž při objektivním posuzování jiné řešení není možné. Poněvadž u majitelů starých domů jde snad z 90% o státní občany orientované více občansky, nemluví se o hájení práva ta svobody u jistých stran. Kapitalistickému hospodářskému řádu byl programově vypovězen boj na nůž, a tu právě musí pomáhati, co pomáhati může.

Pro nás jako zástupce politické strany svazu zemědělců nemohla býti otázka "ochrana nájemníků" sama sebou tvořiti tak vysoce důležitou politickou otázku. (Sen. Jarolim [německy]: Jen stranickou, to máte úplně pravdu!) ihned vám odůvodním proč. Nechtějte přece předbíhati. Až uslyšíte, co řeknu, budete moci ihned souhlasiti. (Místopředseda Donát zvoní.) Stavíme se však zcela vážně za oprávněné požadavky majitelů starých domů, poněvadž ve skutečnosti, bez jakékoli demagogie jsme ochotni bojovati za právo a svobodu, bojovati za udržení soukromého vlastnictví, které považujeme za nedotknutelný majetek. (Výkřiky [německy]: Velmi dobře!)

Vlastníci starých domů byli zákonem o ochraně nájemníků přivedeni již pomalu hospodářsky na mizinu. Svého času se prohlašovalo, že ochranu nájemníků nelze zrušiti a odstraniti, poněvadž se nesmí brániti anebo škoditi dobré konjunktuře. Dnes se říká, že nelze hospodářské poměry a špatnou konjunkturu zatěžovati zrušením ochrany nájemníků. Vždyť přece nikdo z nás nežádal okamžité a úplné zrušení ochrany nájemníků. Žádalo se jen další částečné uvolnění ustanovení nynějšího zákona v zájmu majitelů starých domů oproti takovým nájemníkům, u nichž žádané požadavky možno také beze všeho uznati za hospodářsky snesitelné. Poněvadž naše hospodářství podléhalo a podléhati bude stálému střídání mezi dobrou a lepší, resp. špatnou a horší konjunkturou, nedospělo by se za uvedených argumentů nikdy k odstranění ochrany nájemníků. Jestliže naši páni sociální demokraté hájí názor, že k odstranění ochrany nájemníků možno přistoupiti jen tehdy, když poměry příjmů snesou zvýšení nájemného, pak měla by se při uznávání tohoto názoru ochrana nájemníků dnes zrušiti alespoň u těch, kde tyto podmínky jsou dány. (Výkřiky [německy]: Velmi dobře!) Nehlásáme nikterak názor zvýšiti snad nájemné tak, že by tím životní míra nájemníků byla tak snížena, že by v mnohých případech nastati mohla pro nájemníka krajní nouze. Takovýto požadavek jsme nikdy nekladli, aniž ho kdy budeme klásti. (Sen. Jarolim [německy]: Podívejte se přece v severozápadních Čechách na ceny starých bytů. Tam stojí světnice 120 Kč!) Kupte si několik starých domů, staňte se majitelem starého domu a přijďte pak sem a zastávejte zájmy nájemníků! (Sen. Jarolim [německy]: Tu byste se museli zasaditi o to, aby mzdy byly zvýšeny!) Máme tolik milionářů, kteří sedí v chráněných bytech, a chudák musí žíti v barácích. Jsme ochotni chrániti chudáky, ty, kteří toho potřebují, ale nikoli toho, kdo ochrany nájemníků nepotřebuje. To je sociální, ale nikoli taková politika, která je demagogická.

V tomto případě musí při objektivním posuzování naše stanovisko a jednání býti uznáno a posuzováno jako skutečně sociální. Nesnažíme se nikterak v zájmu své politické strany při projednávání předložené osnovy zákona pěstovati snad voličskou politiku anebo politiku v zájmu strany. Nejsme pro vyrážení klínu klínem a nejsme pro neustálé handrkování v politice, resp. pro to, aby se naše vláda v tomto -smyslu uplatňovala. Doufejme, že budoucí vláda bude ochotna jednati tak, jak toho hospodářství státní a zájem všech občanů tohoto státu vyžaduje. ("Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Dále má slovo pan sen. Eichhorn.

Sen. Eichhorn (německy): Slavný senáte! Jakožto zástupce německé strany živnostenské souhlasím se znamenitými vývody váženého pana řečníka přede mnou, kolegy Stöhra, a musím dnes zaujmouti stanovisko proti opětnému odkladu definitivního řešení bytových zákonů. Již dne 24. června t. r. káral jsem s téhož místa dosavadní průtahy této věci a projevil jsem obavu, že vládní většina nebude s to, aby v dané lhůtě 4 měsíců vyřídila tuto velmi důležitou otázku. Mé obavy se bohužel splnily. Bez ohledu k tomu, že konečně řešení stavebních a bytových zákonů má obrovský význam pro všechny vrstvy obyvatelstva, nedochází vládní většina o tomto problému k žádnému rozhodnutí. Tímto vytloukáním klínu klínem bez jakéhokoli cíle a plánu vznikají veškerému národnímu hospodářství veliké škody. Jak majitelé domů, tak také nájemníci trpí nejistotou, od mnoha let trvající. Ale silně trpí těmito neustálými odklady také stavební živnosti, které tvoří základ pro mnohá jiná výrobní odvětví. Tím se také nezaměstnanosti dostává nových obětí.

Odmítám tudíž jménem své strany jakoukoli zodpovědnost za následky tohoto opětovného odkladu, a vybízím vládu, aby tuto ožehavou věc konečně jednou definitivně upravila. (Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Slovo má pan sen. dr. Havelka.

Sen. dr. Havelka: Slavný senáte! Zítra je 28. říjen, den jubilejní, kdy před 14 lety vtáhla do naší vlasti i do této slovanské, zlaté, stověžaté Prahy zpět vydobytá svoboda, ne za hřmění děl, ne za třeskotu zbraní, nýbrž za hlaholu národních písní. Tehdy nebylo rozdílu mezi lidem. Všichni jsme byli bratry a sestrami a všechny stavy a všechny třídy našeho lidu doufaly, že ve skutek budou vtělena slova naší národní hymny: Zemský ráj to na pohled.

Slavný senáte! Dnes po 14 letech musím konstatovati, že pro nás majitele domů ještě 28. říjen nepřišel, a důkazem toho je opětné provisorium bytových zákonů. My jsme pro definitivní zákon bytový, ale takový, který by otroctví uvalené na staré domy odstranil. Proto je pro nás nepřijatelný návrh předložený v posl. sněmovně, který by přinesl domovnímu majetku záhubu a ve kterém hlavně je projektováno zřízení bytového fondu, který by od vysátého starého majetku domovního vybíral ještě nové dávky, aby za ně budoval dumpingový prostor bytový proti novému i starému majetku domovnímu. Bylo by to právě tak, jako kdyby na majetek zemědělců byla uvalena zvláštní nová dávka, za kterou by se kupovaly v cizině latifundie, na kterých by se pěstovalo obilí pro Československo, aby jeho cena v tuzemsku nemožně klesla.

V posl. sněmovně předložený návrh obsahuje řadu jiných podobných "sladkostí". Než on nejde, tedy se o něm nezmíním. Zákony bytové jsou dnes zákony zbytečnými a škodlivými. Rozumí se samo sebou, že bytové zákony budou námi beze všeho zachovávány, protože jsou to zákony, ale, slavný senáte, chybí tu velká věc, chybí tu moment a podklad mravní. Není žádného mravního důvodu k udržování nynějších bytových a stavebních zákonů v plném rozsahu, tím méně ještě k jejich rozšiřování. Není mravnou ochrana osob, které by mohly byt přiměřeně zaplatiti, ale nechtějí, a není správnou podpora stavebního ruchu, která přepíná finanční potenci státu a šine jej tam, kam se stát dostati nesmí, do propasti, k bankrotu.

Ochrana nájemní měla snad kdysi při nedostatku bytů zabrániti bytové lichvě, avšak dnes je nadbytek bytů, o čemž svědčí velká spousta oznámení vyvěšených na domech, že byty jsou prázdné. Dnes, slavný senáte, je vyloučena nejen lichva s byty, nýbrž i drahota. Vždyť majitelé domů nemají monopol stavěti domy, a kdyby chtěli býti drahými, je volno komukoliv nastavěti konkurenční prostor bytový za nižší cenu.

Bohužel, dnes se udržuje ochrana nájemní ne z hospodářských a mravních důvodů, nýbrž z důvodů politických a volebních, neboť podle "Mimořádných zpráv statistického úřadu" z r. 1931 bylo při sčítání lidu 1. prosince 1930 pod ochranou toliko 35.54% bytů. Když uvážíme, že od té doby opět řada bytů vypadla z ochrany, pak není chráněných nájemníků ani 20% a těchto 20% poroučí a vystupuje, jako by byli pány v republice.

O mravnosti zákona nájemního výmluvně svědčí obohacování se nájemníků na účet vlastníků domů. O vlivu zákonů bytových na mravnost a charakter národa, na výchovu k šetrnosti, doufám, nemusím mluviti. Dnes lze se u nás má př. dobře míti i bez peněz, jak dokazují držitelé větších bytů, kteří je s velkým výdělkem podpronajímají.

Ale zákony bytové znamenají též velký přesun v rozpočtu, jehož tíží nesou zpolovice, zhruba vzato, také zemědělci. Daň činžovní by mohla býti o aspoň 300 milionů větší a dalších aspoň 600 mil. Kč dostaly by samosprávné svazky na přirážkách, kdyby nebylo ochrany. A v jakém stavu jsou finance samosprávy,.nemusím rovněž vysvětlovati. Vždyť dluh samosprávy Činí nyní hodně přes 10 miliard a dluh ten by se rapidně zvyšoval, kdyby se někdo našel, kdo by ještě naší samosprávě půjčoval. Jsou obce a okresy, kterým nepůjčí nikdo ani korunu. A protože bytové zákony jsou zlem a protože zlo plodí opět zlo, zapříčinily vznik zákonů na podporu stavebního ruchu, který ročně žádá 241 mil. Kč, ale bude žádati více, až bude stát musiti platiti záruky, které na sebe vzal zákony stavebními.

A toto všechno nesou s sebou i venkované, zemědělci. Nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že venkovské obyvatelstvo stojí nájemní ochrana ročně alespoň 600 mil. Kč, a táži se, vede-li se na venkově obyvatelstvu tak dobře, aby náš venkov mohl dělati takové presenty?

Říká se, slavný senáte, že obyvatelstvo by nemohlo platiti zvýšené činže, ale co nám ukazují statistiky? Zvýšené činže obyvatelstvo platiti nemůže, ale 2 miliardy za kouření, 6 miliard na alkoholické nápoje, nesčetné miliony na biografy, zábavy, letní byty, cesty do ciziny se vydati mohou?

Jsme si vědomi, že náš boj o svobodu majetku domovního jest jen úsekem boje bolševismu o zničení soukromého vlastnictví vůbec. Bohužel, tento boj není vlastníky jiných majetků dostatečně chápán, a tak vidíme, že zásada soukromého vlastnictví je stále porážena, jelikož jeho držitelé se nedovedou vzchopiti ke společné obraně. Budou-li vlastníci domů v městech zničeni, bude zničen i ostatní majetek městského obyvatelstva a rudá vlna bolševismu se povalí bez překážky na venkov podle vzoru bolševického Ruska, kde byl nejdříve zničen majetek městského obyvatelstva a pak také rušen majetek selský.

Je dnes bída, je nezaměstnanost. Všeobecně se uznává, že příčiny krise jsou dvojího druhu: jednak rázu mezinárodního, které nemůže jeden stát sám odstraniti, jednak rázu vnitřního, které si každý stát sám zavinil svou hospodářskou politikou. A jak se přičinila naše oficielní bytová politika o zostření krise?

Nájemné je úrok z kapitálu vloženého do stavby a má býti přiměřeným skutečné hodnotě bytu. Zákony na ochranu nájemníků násilným aktem přervaly toto hospodářské pravidlo. Byt, jehož stavební hodnota byla na příklad 100.000 Kč, měl by nésti 5000 Kč, ale zákon o ochraně nájemníků jeho cenu násilně snížil na 1000 Kč. Následek toho byl, že celková struktura výdajů na úhradu potřeb člověka byla uměle snížena. Toho použili mnozí zaměstnavatelé k tomu, aby mzdy a platy nezvýšili tak, jak by to odpovídalo znehodnocení peněz, a protože u nás panuje demagogie, a ne střízlivá hospodářská politika, nepřikročilo se k vyrovnání nájemného. Statisticky bylo prokázáno, že většinou stouply platy a mzdy více, než byl celkový index cenový, a tím se stalo, že výdaj na byt, který je vedle šatstva a jídla jednou ze základních potřeb člověka, klesl z mírových 20 až 25% všech výdajů na 1 až 7%, takže položka na kouření činila někdy v době poválečné více než na bydlení. Vyrovnávání mezi stavebním nákladem skutečným a nájemným, které by nájemníci mohli, případně chtěli platiti na zúrokování stavebního nákladu, vyvolalo povolování podpor na stavební ruch, které vyrostly do miliardových cifer, a to zbytečně, poněvadž v letech konjunktury mohlo býti vyrovnání hladin nájemného v starých i nových domech provedeno. Může býti provedeno i dnes, neboť u většiny obyvatelstva ve starých domech nedosahují výdaje na byt 20% jako v míru anebo snad dosahují, ale to proto, že si dotyční drží byl neúměrný svým příjmům, čili ukájejí luxusně bytovou potřebu, pronajímají jej a mají z něho živnost. Právě tyto případy známé pod slovem "disekonomie bytová" zavinují, že je potřeba bytová zkreslena, uměle zvyšována.

Slavný senáte! Stala se však další chyba. Podpory nedávaly se na stavby bytů o jedné, nejvýše dvou místnostech, aby se ukojila potřeba bydlení osob a i rodin stojících na nejnižším stupni mezd a platů, které skutečně nemají peněz na úhradu potřeby bytové. Podpory se dávaly na luxusní stavby. Najednou po válce, kdy měla nastoupiti všeobecná šetrnost, aby se nahradily hospodářské ztráty válkou způsobené, začala se u nás pěstovati přepychová kultura bytová. Oficielně se doporučovala, podporovala soustava rodinných vil a domků, ač jsou to nejdražší stavby.

Všechny tyto chyby se však chtějí korunovati novou chybou, to jest povolováním dalších podpor na budování dumpingového, při dnešním notoricky viditelném nadbytku bytů, zbytečného prostoru bytového.

Podle rozpočtu na rok 1932 žádalo ministerstvo sociální péče na stavební ruch 241,250.000 Kč. Podle rozpočtu za léta 1919-1932 zaplatilo ministerstvo sociální péče na podporu stavebního ruchu 2380 mil. Kč. Stát půjčil na stavby domů 280 mil. Kč, stát dále ručí za hypotékami zápůjčky ve výši 5 miliard Kč a z nich podle stavebních zákonů z let 1920 až 1924 platí skutečně ze 3 miliard Kč úrok a úmor.

Ministerstvo sociální péče prý ještě žádá, aby stát převzal další záruky na stavby.

A nyní k našemu ministerstvu sociální péče. Máme přestavěno a družstva se ocitají v platebních nesnázích. Doba, kdy tzv. záruka se přemění ve skutečné placení, je bližší, než se domníváme. Ve výkladu k rozpočtu na rok 1931 najdete, větu, že stát zaplatil podle převzatých záruk věřitelům, na které se nedostalo při dražbách domů stavěných podle zákonů stavebních, 1,280.000 Kč. To bylo loni. Dnes však následkem krise, kdy se opouštějí větší byty, bude ještě hůře.

Nestavěl však jen stát, též obce, soukromníci sociální ústavy půjčovaly na stavby peníze na levný úrok, a tyto všechny peníze jsou jakoby zamrzlé v těchto stavbách. Pokud pak nejsou zúrokovány, můžeme říci, že jsou úplně vyřazeny z hospodářského života. A jelikož jde o veliké částky, nelze se diviti, že se dnes s takovými těžkostmi potkává akce o zlevnění úvěru podnikatelského, ať již zemědělského nebo živnostenského a proto nabyla krise takového rozsahu a trvání.

Tyto konce nesprávné politiky bytové, která z politických důvodů podržuje ochranu nájemní a podporuje nemírně stavební ruch, předvídal dr. Engliš, který v roce 1924 napsal: Není možno uměle a jednostranně koncentrovati ohromné kapitály do bytové kultury, nastala-li by disharmonie oproti všem ostatním potřebám, a to proto, že by důsledkem toho bylo finanční zhroucení.

Další škody naší bytové politiky možno odvoditi z článku dr. Hejdy "Škody naší dumpingové politiky" otištěného v "Českém slově". Naše bytová politika s umělým snižováním nájemného ve starých i nových domech je pravzor dumpingové politiky. My jsme snížili tím cenu exportovaných výrobků, kteréžto snížení přišlo k dobru cizině, ale my jsme tím snížili část národního jmění, uloženého v domovním majetku. Je nezaměstnanost. Politika však nedovoluje obnoviti ustanovení zákona z r. 1924 o rozvrhu oprav na nájemníky. V Praze je cifra 20 tisíc starých domů. Když počítáme, že každý dům by potřeboval oprav za 10.000 Kč s ohledem na řadu let, kdy nízké nájemné znemožňovalo řádnou opravu, pak v Praze samé jest k zadání prací za 200 mil. Kč. Při tom se stát nemusí starati o financování těchto prací, o jejich zadávání, to učiní majitelé domů sami. Počítáme-li průměrně, že 50% této částky přijde na mzdy a na jednoho pracovníka roční mzda 8000 Kč, pak opatříme 12.300 lidem práci po celý rok a při tom zachráníme před předčasnou zkázou nesmírné hodnoty národního jmění uloženého v majetku domovním. Uvedený náklad by nájemníci spláceli pomalu v částkách - u malých bytů o 1 až 2 místnostech ročně částkami 50 až 100 Kč. Tak malou obětí by se dalo v Praze zaměstnati 12.500 lidí, vezmeme-li zhruba, že polovice obyvatelstva bydlí ve městech, 112.500 pracovníků, a to přímo. Zaměstnání těchto i zisk dodavatelů by však měly za následek zvýšený konsum těchto vrstev, a tak by se dozajista zaměstnalo dalších 100.000 lidí. To vše lze provésti malou změnou zákona, která nikoho finančně nezruinuje.

Jak vidno, směr dosavadní bytové politiky napáchal množství škod, hrozí při dosavadním postupu, kdy lze očekávati úpadky družstev stavebníků, působiti vážné poruchy finanční a třeba jej obrátiti. Třeba se vrátiti k poměrům předválečným a likvidovati urychleně všechna opatření válečná a poválečná.

S ohledem na špatnou finanční situaci státu doporučuje se přikročiti k urychlenému vymáhání spravedlivého regresu, jehož výnos lze upotřebiti k vyrovnání rozpočtu, a třeba i na podporu chudých nájemníků, aby nájemné těchto lidí mohlo býti rychle přivedeno na výši, odpovídající vnitřní hodnotě peněz. Výnos regresu bude dozajista tak slušný, že pan ministr financí bude moci prominouti našim malým majitelům domů na nějakou dobu činžovní daň, aby se zotavili po útrapách vázaného bytového hospodářství.

Pronesené tu názory jsou všeobecně uznávány, dovolávám se dra Amona a dra Fořta, ale nejsou, bohužel, uznávány tam, kde by uznávány býti měly, a proto ta bída, ta mizérie ve věcech domovních.

Slavíny senáte! Jen tato cesta může zachrániti stát před hrozivými důsledky dnešní krise zostřené bytovou politikou a může vésti k opětovnému hospodářskému vzestupu státu. Dříve nebude u nás dobře, dokud nebude uvedeno ve skutek: "Můj dům, můj hrad, hrad práva, záštita rodiny." (Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Dávám slovo k doslovu panu referentovi sen. inž. Wintrovi.

Zpravodaj sen. Winter: Slavný senáte! Většina pánů řečníků v debatě byla tak laskavá, že mně jako referentovi usnadnila úkol tím, že vlastně mluvili nikoli k návrhu na prodloužení provisoria, nýbrž k návrhu na definitivní zákon. Tím jsem tedy zbaven povinnosti, abych na většinu vývodů zde reagoval. Nemohu ovšem přece jenom přejíti mlčením některé vývody pánů sen. Stöhra a dr. Havelky, poněvadž by z těchto vývodů mohl vzniknouti dojem, jakoby právě ony strany, které lito pánové zastupují, měly největší zájem na tom, aby definitivní zákon bytový byl opravdu uskutečněn. To, o čem zde pánové mluvili, je všecko obsaženo v definitivním návrhu zákona bytového. Jestliže pánové vytýkali, že zákon posud není uskutečněn, prosím je, aby se laskavě bili v prsa a řekli: Mea culpa. Nemáme-li dnes možnost jednati o definitivním bytovém zákoně nýbrž jsme-li nuceni opět - po kolikátí již! - jednati zase jenom o provisorní, je to právě zásluhou nebo lépe řečeno vinou stran, které pan dr. Havelka a pan sen. Stöhr zde zastupují. Je přece všeobecně známo, že se bytová sedma nemohla sejíti, nemohla pracovati prostě proto, že zástupci stran, které lito dva páni senátoři zastupují, prostě se do ní nedostavili. Vážení pánové, kdyby bylo došlo k meritornímu jednání - měl jsem čest říci to již včera v soc.-politickém výboru - mnohé z toho, co dnes vytýkáte, co reklamujete, mohlo již býti dohodnulo. Ne rač té se domnívati, že strany socialistické - a myslím, že zde mohu mluviti nejen za stranu svou, nýbrž i za stranu německých soc. demokratů a za stranu nár. socialistů - mají zájem na tom, aby chránily milionáře, kteří bydlí za nepatrnou činži a zneužívají ochrany nájemníků. Včera jsem výslovně mluvil o tom, že se ochrany nájemníků mnohdy zneužívá, a uváděl jsem příklady ze své samosprávné praxe, neboť samospráva má nejtrpčí zkušenosti s tímto zneužíváním. Prosím, při dobré vůli, a mohu-li bráti slova p. dr. Havelky a p. sen. Stöhra vážně jako příslib za jejich strany, můžeme se, pánové, sejíti a o zneužívání, které se zde páše na základě zákona o ochraně nájemníků, se dohodnouti. V tom vás budeme podporovati, neboť nemáme naprosto žádného zájmu na tom, abychom proti chudým majitelům domů chránili bohaté nájemníky. V tom, pane doktore, se s vámi dohodneme.

Nemohl bych ovšem souhlasiti s názorem p. dr. Havelky a myslím, že ani on sám s tím nesouhlasí, že platy a mzdy stouply více než náklady životní. Při dnešních mzdách, kdybychom přepočítali dnešní mzdy na poměry předválečné, došli bychom k velmi smutným výsledkům. A kdybychom měli mzdy předválečné valorisovati, pak bychom se dostali ke mzdám, které by odpovídaly možnosti slušného živobytí, kdežto dnes té možnosti zde není. Mzdy dnes - a prosím, to není žádným tajemstvím, víte to stejně dobře jako my - podle kolektivních smluv jsou na papíre, poněvadž dnes dělníci přijímají práci bez ohledu na kolektivní smlouvy.

Pan dr. Havelka je také toho názoru, že ministerstvo soc. péče pouze z politických důvodů podporuje stavební ruch. Pánové, mohu zde prohlásiti, že to nejsou žádné politické důvody, a že podpora stavebního ruchu není nutná Jenom ve prospěch stavebníků a ve prospěch dělníků, nýbrž vůbec pro oživeni hospodářského života, neboť, co znamená stavební ruch v hospodářském životě, řekl zde sám pan dr. Havelka ve svých vývodech, že by pak velká část nezaměstnanosti byla odstraněna, přestaneme-li však podporovati stavební ruch při dnešní drahotě stavebního materiálu - a my musíme přece počítati s tím, že máme kartely železářský, cementářský a cihelní - při dnešním našem, kartelovém hospodářství máme stavební materiál mnohem dražší než valorisované ceny předválečné, mnohem dražší, než je světová parita tohoto materiálu. Tedy není to jen zájem dělnictva, nýbrž je to zájem veškerého našeho národního hospodářství. Víte zcela dobře, že jak průmysl, tak živnosti mají na stavebním ruchu veliký zájem a tudíž není to naprosto žádná stranická politika, jestliže ministerstvo soc. péče podporuje stavební ruch.

Pan dr. Havelka žádá, aby bylo zase povoleno, aby opravy byly rozvrhovány na nájemníky. K tomu bych podotkl, že toto ustanovení zákona bylo zrušeno z toho důvodu, že majitelům domů bylo povoleno zvýšiti činže. To bylo vázáno, to bylo junktim; poněvadž byly zvýšeny činže, proto bylo zrušeno ustanovení zákona o rozvržení oprav na nájemníky. Ale přes to všechno z vlastní zkušenosti, pane doktore, a Vy tu zkušenost máte jistě také, mohu Vám říci, že třebas takového zákona není, ještě dnes nájemníci musí opravy platit a při tom musí platiti ještě zvýšené činže.

Pokud jde o požadavek pana dr. Havelky stran regresu, podotýkám, že ustanovení o regresu je v návrhu definitivního zákona bytového, a tedy stačilo by jen připustiti jednání o tomto zákoně, a tato otázka byla by také vyřešena.

Chce-li pak pan dr. Havelka - již jednou jsem to od něho slyšel - poukázati na to, že nezaměstnanost je zaviněna zákonem o ochraně nájemníků, tedy to bych musil odmítnouti. Stačí, když poukáži na to, že ve Spojených státech severoamerických nemají žádné ochrany nájemníků a že tam mají největší nezaměstnanost. Tedy chtíti snad svalovati na socialistické strany ódium nezaměstnanosti tím, že ony jsou to, které nezaměstnanost vyvolávají, stavějíce se na odpor zrušení ochrany nájemníků, to musím jménem své strany i socialistického bloku rozhodně odmítnouti. Jinak nemám, co bych k vývodům pánů řečníků podotkl. (Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Prosím pány, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Konstatuji, že senát je schopen se nanášeti.

O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáli hlasovati najednou.

Jsou námitky? (Nebyly.)

Námitek není, budeme tedy hlasovali ve čtení prvém.

Kdo souhlasí, aby byla přijata osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule ve čtení prvém podle zprávy výborové, to je ve znění shodném s usnesením poslanecké sněmovny, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijímají se v uvedeném znění ve čtení prvém podle zprávy výborové ve znění shodném s usnesením posl. sněmovny tisk 892.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.

3. Ad 1. Druhé čtení osnovy zákona, kterým se prodlužují a doplňují zákony týkající se bytové péče. Tisk 901.

Táži se pana zpravodaje, má-li nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. inž. Winter: Nikoli.

Místopředseda Donát: Kdo souhlasí s projednávanou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla přijata ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijímají se tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém.

Nyní budeme hlasovati o resoluci výboru otištěné ve zprávě výborové tisk 901.

Kdo souhlasí s resoluci otištěnou ve zprávě výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce je přijata.

Oznamuji, že

do výboru rozpočtového nastupuje za sen. dr. Fáčka sen. Votruba,

do výboru imunitního za sen. inž. Havlína sen. Šimek,

do výboru zahraničního za sen. dr. Fáčka sen. inž. Havlín,

do výboru soc.-politického za sen. inž. Wintra sen. Koukal.

Navrhuji, aby se příští schůze konala ve čtvrtek dne 3. listopadu 1932 o 16. hodině s

pořadem:

Zpráva imunitního výboru o žádosti krajského soudu v Ružomberku ze dne 18. dubna 1929, č. j. TI X. 7/28/14, za souhlas k trestnímu stíhání sen. Janíka pro přečin pomluvy podle §§ 1, 3, odst. II., č. 1 a 2, §u 9, č. 6 zák. čl. XLI. z r. 1914 (č. 9809/1929 předs.). Tisk 841.

Jsou námitky? (Nebyly.) Námitky nejsou.

Končím schůzi.

Konec schůze ve 12 hod. 24 min.