Praví a leví. Kdo prý jsou ti leví? Levý prý tu není nikdo, než právě naši kolegové bolševici.

Všechno ostatní jest už jen pravé. Sociálfašisté obou směrů náležejí k agrárníkům, národním demokratům a živnostníkům a všem těm. proti nimž vedou viditelný, zjevný boj. Jde ovšem o prostředky, jakými se jde do boje. Vždyť každý nečeká má posvícení, aby rozbil někomu ze msty hlavu. Vyřizují se věci také mimo posvícení a jinak, je-li ovšem smysl pro solidní pochod historických požadavků.

Stojíme-li v úporném boji proti tomu, co dnes znamená kapitalismus - tím neříkám ještě kapitál - konáme službu, kterou nám předpisuje naše svědomí. Vždyť nikoliv zbytečně se díváme na příklady, které již tu dnes máme, a kolegové bolševici měli by se podívati do Ruska s námi, t. j. trochu kriticky. Já to nerad říkám, poněvadž jsem vždy v podezření, jako bych bojoval za někoho druhého a ne za dělnictvo. Ale reglementovati hospodářský život až do zničení soukromého práva, za řadu let potom dovoliti zase soukromý obchod, to prokleté soukromé vyděračství, to je důkaz těžké chyby. Vidíme-li, že reglementovaný způsob hospodářství špatně živí dělnictvo a národ trpí hladovou bídou, a pod tímto tlakem zbytečný krok zpět, pak ovšem takovéhle diskreditování cíle nepřijímáme za vzor. To se ještě ukáže jako vážná škoda, poněvadž i proletariát v Rusku se stálým balancováním a ústupy znaví.

Jak malicherné je to všechno chlubení. Vzpomínám si episod, když asi od r. 1906 až do války uplatňovaly továrny t. zv. prémiový systém. Prémiový systém, abychom si navzájem rozuměli, je mezdní způsob, kde dělník dostane na určitou dobu vypočítanou práci o 100 kusech - abych řekl okrouhlou číslici - ale udělá-li za tuto dobu 102 kusy, už nedostane za kus i Kč, nýbrž 1 Kč 50 hal., poněvadž napjal síly výše a tedy se mu to také zvlášť honoruje. My jsme tehdy tento systém hned zatratili a vedli jsme proti němu houževnatý zápas. Prémiový systém byl pro nás způsob nejsprostšího vykořisťování dělníků. A ejhle, dnes, téměř po třiceti letech, v Rusku se s ním chlubí jako s největší vymožeností pracovní a mzdovou. (Výkřiky komunistických senátorů.) Pánové, my chápeme vaše rozčilení, když přece ruské fráze ve světle pravdy vypadají jinak. To je faktum. (Výkřiky komunistických senátorů.) Samy ruské oficielní časopisy se chlubily prémiovým systémem a ráčíte mi laskavě dovolit, abych směl věřit ruskému oficielnímu zpravodajství. (Sen. Vydrová: My jsme tam byli!) Tak jste tam našli prémiový systém. (Sen. Vydrová: Ano, ale ve prospěch dělníků, a ne kapitalistů, to je ten rozdíl!) To je právě ono. Tam je státní kapitalismus a ať se provádí jakákoli sekatura zapražených dělníků, vždycky se to převádí na účet ofoceného hospodářství a toť se ví, ve prospěch dělníků. Vím, že u nás ze všeho kořistí kapitalisté. Jen se však také podívejte do těch ruských fabrik, jak to tam vypadá. Považoval jsem za svou povinnost říci těchto několik slov, abych zase jednou ukázal, jak neodůvodněný a myslím, také málo přípustný je obvyklý způsob řešení současných obtíží, jak to učinil dnes pan kolega Nedvěd. (Výkřiky komunistických senátorů.)

Již jsem řekl, že na této předloze je nám sympatické, že zavádí zostřené trestní sankce. Není to žádný ideální cíl, čeho bude dosaženo touto předlohou, ale musím konstatovati, že je to nepopiratelný krok kupředu. Mám dojem, že to dalo ministru věř. prací a konec konců také socialistickým zástupcům ve vládě za našich politických poměrů dosti práce, a že je to stálo značné zápasy, než bylo dosaženo alespoň takového kompromisu, abychom toto měli v předloze obsaženo. (Výkřiky sen. Kindla.)

Je tu možná sekvestrace, a ta je, myslím, bolestnější, než těch 1.000 Kč pokuty. Jen se bojím, aby se provádění tohoto zákona nedostalo někdy do slabých rukou. aby zákon někdy neprováděli nespolehliví lidé a aby někdy, jsouce takto ustavičně rozeštváváni, nestali se méně odolnými, až tento zákon někdy prováděn nebude. O to nám musí běžeti. Poukazuji na to napřed, poněvadž máme dosti zákonů, které jsou tak trochu slušnější úpravou našich poměrů, ale nejsou prováděny. (Výkřiky sen. Vydrové.)

Konečně je potřebí zdůrazniti náš požadavek, který ostatně není jen požadavkem naším. Bylo by žádoucno, aby naši kolegové- bolševici zanechali toho strohého separatismu, který jim brání ve společné práci k solidnímu cíli. Již 11. května při debatě o prohlášení vlády jsem řekl, že máme zavázánu i nár. demokracii - i když ji nutně považujeme za hospodářsky reakční stranu - poněvadž to byl tehdy min. předseda dr Kramář, který na tomto místě učinil vládní prohlášení, v němž byl jako zvláštní odstavec obsažen požadavek znárodnění dolů. Bohužel, dnes neslyším, že by se o tom dosti důrazně mluvilo, a proto tak činím sám. Se vším důrazem žádáme, aby se provedení přítomné předlohy nepovažovalo za ukončení naší záležitosti, nýbrž aby s největším uspíšením připraveno bylo znárodnění dolů, dle našeho požadavku. Ať už se stane podkladem náš starý návrh zákona nebo ten novější, sociálně-demokratický, ale ať se již opravdu započne jednati, aby doly byly odňaty bezohledným kořistníkům (Výkřiky komunistických senátorů. - Místopředseda Trčka zvoní.), aby přestaly býti zdrojem soukromého vykořisťování a obohacování cizinců. (Potlesk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. inž. Winter. Dávám mu slovo.

Sen. inž. Winter: Slavný senáte! Ve zprávě mostecké společnosti pro dobývání uhlí k valné hromadě čteme stížnost, že jedině uhelným dolům, nebylo povoleno, aby propouštěním přebytečného dělnictva přizpůsobily těžbu možnostem odbytovým. Je to narážka na opatření vlády v hornické stávce z března. Je patrno, že těžařstva vyhověla příkazu vlády na odvolání výpovědi horníků jen velmi nerada. Proto je potřebí, aby si vláda pro budoucnost zajistila zákonnou možnost ochrany veřejných zájmů. Takovou možnost má vládě poskytnouti zákon, který projednáváme.

Netajím se tím, že návrh naší straně nevyhovuje úplně. My trváme zásadně na stanovisku, které bylo tlumočeno návrhem našeho klubu v poslanecké sněmovně na zestátnění dolů, a budeme se uskutečnění tohoto návrhu také domáhati. Poněvadž však víme, že s ohledem na finanční poměry a na mocenské poměry zákonodárných sborů bychom v nejbližší době přijetí svého návrhu neprosadili, a poněvadž nám jde o to, abychom co nejrychleji umožnili státu, aby proti svévoli držitelů hor mohl důrazně zakročiti, bude naše strana pro projednávaný návrh hlasovati.

Návrh zákona je proti dosavadnímu slávu značným pokrokem. Je pravda, že i starý obecný horní zákon z 25. května 1854 dává státu značná práva co do povolování i provozu dolů, vycházeje ze zásady, že rozhodovati o vyhrazených nerostech přísluší jedině výsostnému právu státu. Avšak při tom respektuje horní zákon úzkostlivě soukromá práva držitele hor, takže práva státu nejsou dnes vlastně o nic širší, nežli byla v dobách Horymírových.

Velký rozmach techniky nezůstal bez vlivu ani na názory sociální, a tak vidíme, že téměř ve všech státech prosazuje se hledisko státu jako representanta celku proti stanovisku jednotlivcovu. Proto dochází i úřad, spravovaný zástupcem strany lidové, k tomu, že je potřetí v zájmu všeobecném omeziti právo držitelů hor, aby jedině oni rozhodovali o tom, chtějí-li či nechtějí-li doly provozovati.

Navržený nový paragraf 224 a) horního zákona - ve znění tisku 821 je to článek VI - dává státu možnost, aby na účet a nebezpečí držitele hor vedl provoz dolu dále vnuceným správcem, když držitel hor přeruší provozování díla v dolových měrách, nebo když dílo neprovozuje s náležitým osazenstvem.

Články I-IV tisku č. 821 částečně valorisují dosavadní pokuty, částečně je velmi podstatně zvyšují, článek V pak jako novum zavádí možnost trestu na svobodě až do 5 měsíců. Novela zákona odpovídá právnímu cítění dnešní doby, a proto bude naše strana pro ni hlasovati.

Používám této příležitosti k tomu, abych upozornil na to, že je potřebí ochrániti majitele pozemků, budov a studní proti nebezpečí a škodám, jaké jim dolováním vznikají. § 222 horního zákona praví sice: >Při událostech v provozu dolů, které ohrožují bezpečnost osob, budov, pozemků, studní, je horní úřad povinen zpravidla v dohodě s politickým úřadem naříditi nutná bezpečnostní opatření.< To je v zákoně a je to spravme. Ale nejvyšší soud rozhodl 16. prosince loňského roku, tedy před půl rokem, poněvadž voda ve studních je voda spodní, která podle vodního zákona je res nullius, nepatří nikomu, že důsledkem toho se nepřiznává vlastníkům studní - pokud se nemohou opříti o zvláštní právní důvody - ochrana proti změnám na sousedních pozemcích, jimiž se změňuje přirozený běh spodních vod, a to ani tehdy, když se vlastníkům studní odnímají přítoky studně napájející. To máme ve všech krajích, kde se doluje.

§ 106 horního zákona praví: Za škody na budovách, vodovodech nebo jiných zařízeních, která byla zřízena v dolové míře teprve po její propůjčení, a to bez úředního povolení, není držitel hor zodpovědným. Toto ustanovení nedává však držiteli hor práva, aby bez náhrady odebral vodil ze studní, postavených s úředním povolením, zvláště mají-li tyto studně prioritu před dolovou měrou. Ustanovení tohoto paragrafu by však mělo býti také limitováno časově. Na př. pod velkou částí plzeňského katastru jsou dolové míry, propůjčené před mnoha desetiletími, v nichž se netěží a jistě nebude těžiti. Ale dejme tomu, že se v nich někdy bude těžiti. Přece není možno k vůli tomu znemožniti rozvoj města.

V horním revíru nýřanském máme stížnosti stavebníků, že při stavebních komisích zástupci dolů ve smyslu §u 106 horního zákona dávají do stavebních protokolů ohrazení, že doly neručí za škody, které by snad na stavbách vznikly z poddolování pozemku.

§ 35 stavebního řádu pro Čechy praví: >Jde-li o stavby nad dolovými měrami již propůjčenými, mají dotyční majitelé dolů tak, jako sousedé, býti přivzati ke komisím, jež se konají za příčinou žádosti za povolení ke stavbám takovým.<

Čeština je to příšerná, je to překlad z německého originálu. Bohužel, náš stavební řád pro království České má původní autentický text německý a velice často, když člověk chce českému textu rozumět, musí vzíti text německý a přeložiti jej do češtiny, poněvadž české znění našeho stavebního řádu je naprosto nesrozumitelné.

Podle tohoto předpisu měli by býti ke stavebním, komisím zváni v Plzni majitelé dolových měr, které před mnoha desetiletími byly uděleny, a od té doby se na nich ničeho nepodniklo. Od jejich udělení vznikly na nich však celé nové městské čtvrti. Je vůbec myslitelno, že by v těchto dolových měrách mohla býti někdy zahájena těžba? Neměly by takové dolové míry býti zrušeny, aby z jejich trvání někdy snad nevznikly spory?

Mám za to, že by držitelé hor mohli svoje nároky uplatňovati při projednávání regulačního plánu, poněvadž to jest okamžik, který rozhoduje o hodnotě pozemku. Nemají-li však námitek proti tomu. aby pozemky nad dolovými měrami byly pojaty do regulačního plánu, dávají tím souhlas k tomu, aby pozemek dostal charakter pozemku stavebního, zhodnotil se tím a byl jako hodnotnější pozemek prodám. Když se svými námitkami přicházejí teprve při stavební komisi, tedy po schválení regulačního plánu a pravidelně i po skončeném řízení parcelačním, znehodnocují pozemek stavebníkovi, který ho jako hodnotného pozemku stavebního bona fide nabyl. Tu jest již pozdě k podávání námitek a podmínek. Stavebníci, pokud jsou zaměstnanci dolů, přistupují obyčejně na podmínky, držitelem hor kladené, které tito dávají do protokolu. Ale proč na ně přistupují? Poněvadž většina stavebníků v těchto územích jsou horníci a zaměstnanci dolů. a kdyby na ty podmínky nepřistoupili, budou jednoduše propuštěni z práce.

Tedy toto ustanovení horního zákona je sociálním nebezpečím pro zaměstnance podniků.

Obecní úřady jako úřady stavební přicházejí do těžké situace, když stavebník odmítne přistoupiti na požadavky a podmínky držitele hor, které jsou opravdu těžké a stavbu znehodnocují. Aby umožnily stavební ruch, udělují stavební povolení zhusta za nejasných podmínek, které jsou pramenem sporů o budoucnosti. Udělují totiž stavební povolení za podmínek protokolu. Ale v tom protokolu jsou podmínky a požadavky držitelů hor a námitky stavebníka nebo jeho zástupce proti těmto podmínkám. A za podmínek protokolu, které jsou pro i proti, uděluje se stavební povolení, které je tedy na podkladě velmi labilním a může býti vždycky příčinou velkých sporů.

Jiný zdroj sporů jsou studně, kterým je voda dolováním stahována. Tu máme i takové případy, že držitel hor namítal, že podle horního zákona týká se ochrana zákona jenom pozemků a objektů na dolových měrách, a na stavby mimo dolové míry se ochrana zákona nevztahuje. Za vysušené studně mimo dolové míry odmítal pak vůbec uznati povinnost náhrady.

Technicky je to naprostý nesmysl, poněvadž tok spodní vody se neřídí podle toho, zdali je na pozemku dolová míra udělena či nikoli, voda se ubírá směrem nejmenšího odporu a čerpáním vody při dolování je stahována voda ze širokého okruhu nejen bezprostředně nad dolovými mírami, nýbrž i mimo ně, poněvadž spodní voda se trychtýřovitě stahuje k tomu místu, kde je čerpána.

Projednávání sporů ze škod vzniklých poddolováním je velmi vleklé. Úřady postupují tu někdy velmi liknavě. Mám stížnosti z jedné obce, kde bylo podáno 15 stížností téhož druhu, že horní úřad projednává každý jednotlivý případ zvláštní komisí, i když je podána celá řada stejných stížností současně, takže by bylo možno projednati všechny případy najednou. Přes žádost starostovu, aby všechny případy byly projednány jednou komisí, horní úřad bere jednu stížnost za druhou a na každý případ přijde zvláštní komise. To jest ovšem velká ztráta času a také velká ztráta peněz za diety.

Všechny škody z poddolování není možno zameziti, ale mnohé bylo by možno zameziti, kdyby opravdu byla učiněna všechna technicky proveditelná opatření. Na příklad v jedné obci u Plzně vrátila se voda do mnoha vysušených studní, když firma po soudním sporu provedla řádné těsnění při hloubení šachty. Po soudním spořil provedli utěsnění šachty; voda se vrátila, ne sice do všech studní, poněvadž v mnohých byly zatím přítoky přerušeny, ale přece do některých.

Mnohé pozemky a mnohé objekty by se nessedaly, kdyby vyrubané štoly byly utěsněny. Kdyby se k těsnění použilo perku, které jsou vyváženy nahoru na haldy, kde zamořují celé svoje okolí, ušetřilo by se pozemků, zabraných haldami, i propadání poddolovaných pozemků a staveb. Byla by tak vykonána velká práce rekultivační. Horní zákon to předpisuje, ale bohužel, se to nepraktikuje. Tím by bylo částečně pomoženo obyvatelstvu i horníkům, kteří zastavením dolů pozbývají práce, poněvadž by je bylo možno usazovati na rekultivovaných pozemcích.

Majitelé budov, které byly dolováním poškozeny, jimž držitelé hor opravují škody na budovách, žijí ve stálých obavách do budoucnosti, co se stane, když držitel hor ať tak či onak právně zanikne. Kdo bude platiti škody, které se objeví na budovách? Dosud to platí držitel hor, a budovy udržuje jenom omítkou, ale přece jen to opravuje. Když právně zanikne, kdo to bude platit, koho budou chytati? Proto bylo by nejsprávnější a snad i držitelům hor bylo by vítáno, aby ručení za takové škody bylo přeneseno na třetí osobu, od držitele hor úplně neodvislou, ale nepomíjející. Takovou osobou by měl býti nějaký rekultivační fond, do kterého by držitelé hor platili příspěvky podle množství vytěženého nerostu a který by do veškeré budoucnosti převzal ručení za náhradu škody.

Omezení soukromých práv majitele pozemku ve prospěch horního díla je jistě nutné, poněvadž by jinak pro sobecké nebo tvrdohlavé stanovisko jednotlivcovo mohlo býti znemožněno využití přírodního bohatství pod povrchem uloženého. Avšak zákon musí stejně chrániti právo majitele pozemku proti škodám, způsobeným dolováním. Užitek z těžby je pravidelně tak značný, že je spravedlivé žádati, aby držitel hor postaral se v plném rozsahu o napravení nebo náhradu škod, které dolováním vznikly.

Divergence zájmů majitelů pozemků a držitelů hor byla vždy. Mluví o ní již stará pověst o Horymírovi, který proti kovkopům poštval zemědělský lid a spálil jejich chaty. Tato divergence zůstane jistě i v budoucnu. Jsme daleci toho, abychom chtěli nemožnými opatřeními znemožňovati provoz dolů, ale stejně musíme hájiti také oprávněné zájmy majitelů pozemků a objektů v dolových měrách. Proto upozorňuji ministerstvo věř. prací na obtíže, jaké máme v plzeňském revíru s objekty nad dolovými měrami a s udělováním stavebních povolení, a žádám, aby těmto zjevům věnovalo svoji pozornost a postaralo se o nápravu. (Potlesk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Další slovo má pí sen. Stejskalová.

Sen. Stejskalová: Pánové! Především se musím zmíniti o zákonu, který připravujete, a o tom, co mluvili na schůzích socialisté, když na severu vypukla stávka a co dnes vykládají k návrhu zákona, který dnes jaksi staví na podkladě boje horníků a dělníků.

Tehdy říkali horníkům: Je nutno zestátniti doly, je nutno, aby doly byly ve státní správě, a dnes tady doporučují, aby uhlobaroni byli pokutováni, jestliže budou propouštěti dělníky a zastavovat doly. Kdo by musil býti první pokutován, kdo dal výpověď celé šachtě, byl stát. Státní šachta to byla, která vysadila všechno osazenstvo. Důl >Humboldt< je státní důl a tam právě se ukázal systém, který páni socialisté doporučují dělníkům, že totiž, když prý se doly zestátní, bude pro dělníky lépe. Dělníci na místě to odsuzovali, poněvadž viděli, že právě státní šachta dává horníkům totéž, co šachty kapitalistické, dře je stejně a je stejně vydřidušská jako jiné šachty, vyssává je zrovna tolik jako na jiných šachtách. A právě stát šel uhlobaronům v čele, poněvadž dal první výpověď na šachtách.

Pokuty uhlobaronům za propouštění horníků jsou směšné, poněvadž víme - a dělníci to také velmi dobře vědí - že naprosto žádný uhlobaron nebude pokutován, bude-li vypovídati dělnictvo, a že vždycky se najde nějaká ta cestička pro pana Sechtra a p. správce Larische. Pánové velmi dobře vědí, kde mají vyšlapané cestičky a jak na to mohou jíti.

Pokud se týče sekvestrace nebo vnucených, správců na šachtách, jděte, pánové, mezi horníky, hlavně vy, socialisté, a uvidíte, co vám řeknou a jak tam pochodíte. A také toho má, myslím, dost náš předseda tohoto shromáždění, co mu řekli horníci v Mostě na konferenci. Tam právě horníci odsuzovali práci socialistických předáků a jejich sliby, které jim přišli dělati na šachty. Ne aby tito předáci byli donutili ministerstvo věř. prací, aby první zakročilo a přijalo horníky zpět, naopak, oni tam poslali četníky a dragouny, aby takovým způsobem lámali boj dělníků a horníků. (Výkřiky sen. Kindla.) Ano, dělníci si udělají úsudek, poněvadž už nevěří a také my nevěříme tomu, že z tohoto zákona budou míti nějaký prospěch horníci a pracující.

Dále musím odpověděti p. sen. Šťastnému, který zde opravoval sen. Nedvěda, že socialisté s nár. demokraty a agrárníky stojí v jedné frontě a stejně hájí zájmy kapitalistické. Ano, je to viděti venku z toho, jak dělnictvo je zbídačování, za vlády, ve které sedí sedm socialistických ministrů. Ano, urputný boj vedou, jak oni prohlašují, ale ne za požadavky dělníků, nýbrž hájí zájmy kapitalistické a kapitalistů. To je fakt, který nevyvrátí pan Šťastný ničím. Pan sen. Šťastný se zmínil také o Rusku, že prý v Rusku je zaveden soukromý obchod. V Rusku byl ovšem soukromý obchod a ještě dnes jsou tam někteří soukromí obchodníci, ale zavádí se tam družstevnictví a ve velké míře je tam zavedeno již hospodářství společné. A my vidíme u nás ty socialisty, kteří tolik žehnají na to sovětské Rusko a říkají jen, aby byl klid a pořádek a že u nás je všecko nejlepší, jak právě oni teď připravují zákon o zájmovém ústředí. V družstvech, která si dělnictvo pevně vybudovalo, zbavují dělníky členství, dávají moc takovému vládnímu komisaři, který bude v dělnických družstvech rozhodovati. Tak si to nepředstavujeme, že v naší republice je to nejlepší, jak vy tvrdíte. V Rusku by to vůbec nebylo možno. Tam mají družstva dělníci v-rukou a spravují si je sami. Zde se mluvilo také o prémiovém systému v Rusku. Ano, v Rusku jsou úderné brigády, které si tvoří dělníci mezi sebou. Tyto brigády hledí dokázati, kdo rychleji a systematičtěji dovede pracovati, ale ony vědí, pro koho to dělají. Nedělají to pro takové lenochy, nýbrž pro sebe. Dělníci vědí dobře, kdo z toho co má. Zde dělník musí pracovati racionálním systémem a kdo má co z toho? Kapitalisté! Ale v Rusku mají z toho dělníci, protože z těchto zisků stavějí si dělnické budovy, dělnické útulky, a to pány nejvíce mrzí, že ve velikých palácích šlechtických jsou dnes dělníci.

Je smutné, že socialista přijde s takovými věcmi, člen socialistické strany, jejíž dělníci vyšlou delegaci do Sovětského svazu, aby se dělníci národně-socialističtí i sociálně-demokratičtí přesvědčili na své vlastní oči, jak to v tom Rusku vypadá. A když se tito dělníci vracejí a mluví pravdu o tom jen, co viděli, co dělají tito socialisté? Vylučují ze svých organisací tyto členy a říkají, že načichli bolševismem, jenom proto, že mluvili pravdu. Máme celé desítky takových případů. Vidíme to také u poslední delegace, která přijela, jak sociálně-demokratičtí poslanci čekali na dělnici, sociální demokratku, a už jí dávali instrukce, smí-li mluviti, nebo ne-smí-li. Ona řekla nám: Nesmím mluviti na vašich politických schůzích, je mi to znemožněno. Jsem vedoucí sociálně-demokratických žen na Moravském Ostravsku, nemohu mluviti, budu však mluviti jedině v družstvu, poněvadž bych jinak byla vyloučena ze strany. Vy nedovolíte dělníkům mluviti pravdu a sami se nejdete podívati.

Proč zavřeli ústa Jiráskovi? Jak mluvil na první schůzi v Lucerně a jak mluvil potom, když přišel. Pánové se dovědí pravdu. Tento Jirásek uložil pamětní spis, ten mám v ruce, a za rok po jeho smrti mám právo jej otevříti a pak vám řeknu, co o vás myslil ten váš Jirásek, který přišel z Ruska a kterému jste zakázali mluviti.

Už zde mluvil sen. Nedvěd, že je persekuce, že se střílí do dělníků. Nejen četníci, ale i policie státní zachází s dělníky, když je dostanou do rukou, tak, že je to až k neuvěření. Právě včera jsem byla u ženy, o které budu mluviti. Předvedli ženu na policii ve Vysočanech, z Vysočan ji předvedli do Prahy na t. zv. čtyřku. Je to žena z Proseka, Růžena Vavřínová. Tam byla zbita do krvavá tak, že nebyla ani člověku podobná. Stáhli prostitutce botu a tou ji zbili, takže byla strašně zřízena; a policista s hvězdičkami - ona ho neumí jmenovat, jenom říká, že měl 5 hvězdičky na límci - díval se klidně, jak tuto ženu bijí. Tato žena je choromyslná. Jenom proto ji tak zbili na policii, že nechtěla jísti polévku, že ji vrátila zpět a řekla: Nedávejte mi tuhle, já chci tu z té basy. Má totiž utkvělou myšlenku, že ji chtěl někdo otrávit. A že si nevzala tu polévku, kterou policista jí dával, proto ji tak zřídili a zbili a polévali ji Anodou a nechali ji uklízeti, co taní sami nadělali. Tato žena je dnes v Kateřinkách a můžete se přesvědčiti, je-li to pravda, či nikoliv. Tato žena potřebovala lékaře, lékařskou prohlídku a ošetření, ale pražská policie takto zachází s nemocnými; ne, aby vyšetřila, je-li tato žena zdravá, nýbrž klidně ji zbijí jako dobytče. (Výkřiky.) Takto jedná státní pražská policie. To je humanita, tak se zachází se všemi dělníky, kteří přijdou policii do rukou. Podobným zjevům jsme zvyklí ve Zlíně, kde policie ztloukla dva francouzské příslušníky, když se u Bati domáhali svého práva. Takřka denně mlátí policie do propuštěných zaměstnanců, nejen policie městská, ale i Baťova, kterou má ve svém závodě. Policie Baťova zmlátila sekretáře Richarda Pravdu, kterého zatáhla do sklepní místnosti ještě s jedním mladistvým dělníkem a tam je surově zbila. (Sen. Mikulíček: Když jsem šel na četnictvo, aby zjistilo, kdo to byl, četnictvo to odepřelo vyšetřiti, a Pravda ty padouchy Baťovy nezná! Je to 28letý slabý člověk, slabé konstrukce!) Ačkoli počet lidu ve Zlíně se zmenšil, policie a četnictvo se stále zvětšuje. Poněvadž dělníci u Bati nesmějí býti organisováni, ztratili tím nárok na podporu podle gentského systému, a když přijdou do lína a žádají na miliardáři podporu, jsou odmítáni a zachází se s nimi tak, jak jsem již řekla, předvedou je a v prvé řadě zbijí. Tedy to je systém u Bati, který byl vzorem socialistům. Viděli jsme, jak ho tento systém ohromně vynášel a vynesl ho až nad Marxe, p. posl. prof. dr Macek, sociální demokrat. (Výkřiky.)

Vidíme dnes, že Baťa se neubrání, jak se chvástali páni, tomu, aby jeho vymoženosti a vychválenosti neudělaly bankrot. Pan Baťa stejně udělá bankrot, protože nikdo není v krisi nedotknutelný.

Uvedu zde pár fakt, jak to vypadá ve skutečnosti, jaké dělníci berou podíly na zisku a jak spolupracovníci jsou vykořisťováni. V Baťových dílnách je zaveden podíl na zisku. S tímto heslem, které nadělalo tolik hluku v tisku, korumpovaném Baťou, se vybičovává výkonnost dělníků na nejvyšší možnou míru. Z podílu na zisku jsou vyloučeni především dělníci mladiství, do 20 let, a dělníci, kteří nejsou zaměstnáni v závodě alespoň jeden rok. Tak ve skutečnosti jen několik set dělníků z mnoha tisíců dostává >podíl na zisku<. Ti se honí a pobízejí ostatní. Výkon se zvyšuje, ale snižují mzdové sazby, neboť; Baťa dokazuje, když udělá takový výkon jeden, že to musí dokázati každý. A tak nastává všeobecná honba za výkonem. Když je dosažen, začíná se znovu. Výkony rostou, ale mzdové sazby jsou stále snižovány.