Návrh zákona o soustavě drobných mincí, schválený právě posl. sněmovnou, je tu a tam označován jako malá inflace. Přes to, že připouštím, že podnětem k tomuto zákonu jsou tísnivé poměry dneška, nemohu souhlasiti s názorem, že by snad prohlášení drobných bankovek do 20 Kč za drobné mince, které nemusí býti kryty zlatem nebo devisami, bylo třebas zastřenou inflací. Jiné státy mají drobné stříbrné mince ve vyšší hodnotě nežli jsou naše 20 Kč - jest to Německo i Rakousko - a hodnota stříbra v nich obsaženého zdaleka nevyrovná se nominální ceně mince, a přes to nikdo v tom nespatřuje inflaci. Tu bych se chtěl ohraditi proti vývodům p. sen. Wenzla, který označuje stát za falšovatele mincí, který ho srovnává s bývalými wippry, kteří zmenšovali minci tím, že ji upilovali a tak okrádali ty, jimž ji odevzdávali. Nevím, zda p. sen. Wenzel vědomě či nevědomě dopouští se tohoto omylu, neboť přece projednáváme osnovu o drobných mincích, a bylo výslovně řečeno, že to nejsou plnohodnotné mince, že v nich není obsažena hodnota stříbra, kterou mince representuje a proto se právě jmenuje mincí drobnou. Něco jiného prováděli wippři, kteří zlehčovali minci hodnotnou, kteří upilovali část její váhy a pak vydávali minci za plnohodnotnou, která měla váhy tolik a tolik. Ty mince se platily podle váhy, kdežto naše mince, stejně jako rakouské šilinky a německé marky neplatí se podle váhy, nerepresentují hodnotu stříbra, v nich obsaženou, nýbrž jsou to mince drobné a jako takové byly vydávány. Myslím, že p. sen. Wenzel je si vědom tohoto rozdílu, a proto pokládám za zabodne, abych odmítl výtku, že by snad tato osnova znamenala, jak on se vyjádřil, Zwangsanleihe, nucenou půjčku.

Jak jsem již řekl, opatření, které republika provádí, není nic nového; ta cesta byla již nastoupena vydáním stříbrných mincí za 10 Kč, kterých ovšem nebylo vydáno dostatečné množství. Hodnota stříbra v nich obsaženého také se nerovná množství stříbra, které jest možno za 10 Kč nakoupiti ve volném obchodě. Není tedy prohlášení bankovek, které se těmto mincím rovnají, za drobné mince žádnou inflací.

Používám této příležitosti, abych jménem strany, kterou mám čest zde zastupovati, co nejrozhodněji odmítl všechny hlasy, doporučující nějakou >malou inflaci<. Při inflaci víme sice vždycky, kde začínáme, ale nikdy nevíme, kde skončíme.

Národní bance bude ovšem přeměnou bankovek za 10 a 20 Kč za drobné umožněno, aby zvýšila množství oběživa a přes to nepřekročila přípustné meze krytí. Po mém soudu nebylo by žádným neštěstím, kdyby za dnešních poměrů tato mez byla překročena. Myslím, že rozhodujícím není množství zlata v pokladnách státní banky. Nevím, zdali francouzský frank se stal hodnotnějším tím, že je kryt téměř 73 % zlatem. Myslím, že hodnota jeho od stabilisace roku 1926/27 zůstává nezměněna, ačkoli tehdy zlaté krytí bylo nepatrné. Zadržení poklesu franku r. 1926 a zhodnocení jeho téměř o 100% takřka přes noc nebylo způsobeno zlatým krytím, nýbrž bylo způsobeno jedině návratem důvěry ve zdravý základ národního hospodářství Francie, a to nikoli důvěry ciziny - ta jí nikdy neztratila - nýbrž důvěry francouzského národa samého. Tak také u nás hodnota koruny není určována větším nebo menším množstvím zlata a devis v pokladnách Národní banky, nýbrž větší nebo menší důvěrou nás samých ve zdravý základ našeho národního hospodářství.

Československý dělník a československý drobný člověk vůbec tu důvěru má, ale kde ji nevidíme, to jsou právě kruhy kapitalistů, kteří svoje miliony vyvážejí za hranice, tam je proměňují za franc. a švýcarské franky a tyto ukládají ve francouzských a švýcarských peněžních ústavech, odkud si je musíme vypůjčovati jako drahé zahraniční půjčky, ačkoli cizí ústavy jim platí úrok nejvýše 2%, ponejvíce vůbec žádný, nebo si i dokonce dávají platit depositní poplatky.

Po této stránce se opatření Národní banky na obranu koruny naprosto neosvědčilo. Zvýšení diskontní sazby, provedené loni na podzim, odlivu peněz z republiky do ciziny nezabránilo. Malí střádalové neměli v úmyslu peníze vyvézt a velcí kapitalisté měli je již venku. Pro vyšší úrok doma placený se nevrátili, poněvadž jim na 1 % nezáleželo. Thesauraci zvýšením úrokové sazby zabráněno nebylo, neboť peníze v punčochách uložené nevyláká ani vysoký úrok. Naopak jsem přesvědčen, že poplachem z nenadálého zvýšení diskontní sazby zmizelo v punčochách ještě více.

Za to však byly zvýšením sazby způsobeny ohromné škody. Státní a všechny pevně zúročitelné papíry byly ve své stabilitě ohroženy, od té doby jdou nezadržitelně dolů přes intervence Syndikátu, který jest již bezmocný, a pokles nebyl zadržen ani tehdy, když diskontní sazba byla zase snížena. Horší byly důsledky zvýšení sazby v hospodářském životě. Všechny obchodní banky ihned následovaly příkladu Národní banky a zvýšily svoje sazby také, ale když pak Národní banka šla se sazbou dolů, obchodní banky svoji zvýšenou sazbu nechaly již beze změny. To ovšem znamenalo zdražení úvěru průmyslovým závodům, živnostem a obchodu, což znamenalo zdražení výroby, což mělo za následek v mnoha případech zastavení výroby vůbec a téměř ve všech případech omezení výroby, poněvadž při dražší výrobě klesl konsum a schopnost soutěže. Důsledkem je propouštění dělníků a větší nezaměstnanost.

V této souvislosti je potřebí dáti si otázku, zdali neodvislost Národní banky může jíti tak daleko, aby bez vědomí odpovědné vlády prováděla v tak nebezpečné době, opatření, která tak osudně zasahují do celého hospodářského života státu, vyžadují od státu stamilionových oběti při podpoře kursu státních papírů a při vyplácení podpor v nezaměstnanosti a která způsobila nezměrnou bídu velkých tisíců dělníků a úředníků.

Obchodní banky dovedly sice při zvýšení sazby držeti krok s Národní bankou, ale když tato sazbu snížila, zůstaly již na dosažené výši a nemění rozpětí mezi aktivní a debetní sazbou. Bilance obchodních bank, které byly nyní veřejnosti předloženy, jsou ovšem toho druhu, že má býti prokázána nutnost rozpětí úroků placených a přijímaných tak, aby byla kryta velká režie bank a ztráty, utrpěné pasivními obchody.

Tu je viděti, jak svrchovaně bylo již potřebí zákonného zásahu do hospodářství bank, kterým má býti režie bank snížena snížením nepřiměřeně vysokých platů ředitelů a správních radů. V době nouze ukáže se mistr. Hic Rhodus, hic salta. Páni ředitelé svoje vysoké platy odůvodňovali svou velkou odpovědností a velkými zisky, které prý bankám přinášejí svou obchodní činností. Nuže, v minulém roce za jejich správy všechny banky utrpěly velké ztráty a páni ředitelové nikde nebyli pro to hnáni k odpovědnosti. Nad slunce jasněji se ukázalo, že ani ředitelové, ani správní rady nemají žádných zásluh na tom, když banky v dobách příznivé hospodářské konjunktury vykazují velké zisky. U nás se říká, když padají trumfy, že dovede koza s kantorem hrát. Tak je to také s tím obchodním uměním pánů ředitelů.

Jako první důsledek bankovního zákona zatím mohli jsme čísti jenom zprávu Landerbanky, která správní radě z titulu risika vzniklého z nového bankovního zákona dává nových 300.000 Kč. Zde je viděti, že bankovní zákon již své účinky má. Ovšem myslím, že žádný ze zákonodárců, který pro tento zákon hlasoval, si takto účinky toho nového zákona nepředstavoval. Nevím, je-li ta novinářská zpráva pravdivá, ale doporučoval bych, aby si toho ministerstvo financí všimlo.

Jako opatření proti útěku kapitálu do ciziny jsou účinnější devisová opatření. Ta ovšem přišla již příliš pozdě, když velkokapitalisté měli svoje peníze již dávno za hranicemi, a pak jsou málo účinná proti těm, kteří vyvážejí peníze v autech, ve kterých jest velmi těžko je najíti.

Připomínám, že právě dnes je v novinách zpráva, že v Břeclavi zadrželi auto, ve kterém jeden brněnský průmyslník vyvážel několik milionů korun schovaných v reservní pneumatice a šofér, který předem na to upozornil, dostal 700.000 Kč odměny za vyvážené peníze. Musilo toho tedy býti hodně, když jen odměna činila 700.000 Kč. Je tedy viděti, jak snadno je - ovšem těm velkým - obcházeti i ta přísná devisová opatření. Říká se ovšem - mají to, tuším, ve Stříbře na radnici napsáno (Hlas: V Prachaticích!), tedy v Prachaticích: >Zákon je pavučina, ve které se muška chytí, ale brouk ji prorazí.< Je viděti, že zde je to také tak. Strohá opatření Národní banky stala se mnohdy prostředkem pro omezení nebo zastavení výroby, ježto měla v zápětí retorsní opatření ciziny. Také příkré omezení přídělu devis pro cesty do ciziny stalo se přímo katastrofou pro naše lázeňská místa. V zájmu těchto míst doporučuji, aby ještě v poslední chvíli bylo učiněno vše, co by alespoň druhou polovici lázeňské sezóny mohlo zachrániti.

Jinak souhlasím s Národní bankou v její pevné vůli chrániti stabilitu koruny a doporučuji, aby proti všem, kteří tuto stabilitu ohrožují ať tím, že vyvážejí peníze do ciziny, nebo tím, že šíří nepravdivé poplašné zprávy, bylo postupováno jako proti vele-zrádcům s veškerou přísností zákona. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Rozprava je skončena. Uděluji slovo panu zpravodaji sen. Zimákovi k doslovu.

Zpravodaj sen. Zimák: Slavný senát! Pán sen. dr Kovalik vytýkal to, že na mincách by málo byť písmeno >K<, ako označenie mincovne v Kremnici. Poznamenávam toto: Na starých mincách označenie mincovne začiatočným písmenom bolo akosi nutné preto, že v tých dobách v jednom státe bolo mincovieň viac, všude tam, kde sa objavoval drahý kov, zlato alebo striebro. Vedľa toho výroba mincí tenkrát nekonala sa tak vysoko technickými prostriedky a nákladným zariadením, ako sa mince vyrábajú dnes. Takéto označenie začiatočným písmenom mincovne bolo vtedy akosi nútnosťou, aby sa výroba rozpoznala. Bolo totiž aj vtedy treba dodržiavať predpisy ohľadom váhy mincí, smesi a taktiež aby odpovedala predpísanej hodnote. Dnes má Československá republika mincovnu jednu a o mincách predpisuje zákon ich rozmer, váhu, pomer smiešania kovov, a za dodržovanie týchto zákonných predpisov je odpovedná štatná mincovna a pri všom precíznom a technickom zariadení mincovne javí sa predsa len ešte nútnosť zákonného, opatrenia.

V prejednávanej osnove zákona je predpoklad, že môžu byť diferencie v mincách a preto § 3 odst. 3 maximuje úchylky, a to na váhe 10/1000 a v čistosti 5/1000. Tento paragraf znie takto: >Ražba všech tří druhů stříbrných mincí budiž co nejpřesnější; pokud toho nelze naprosto dosíci, dovolena jest úchylka u všech nahoru i dolů, a to ve hrubé váze - stříži - 10/1000, kdežto v čistosti 5/1000.<

Staré mincovne, ktorých bolo v každom štáte viac, nemohly byť technicky tak vybavené, ba boly primitivné, razilo sa kladivom a mohly byť za týchto okolností úchylky väčšie. Nuž, to by boly asi dôvody, prečo sa dávala na mince značka mincovieň.

V dnešnej modernej dobe, odpovedajúcej výrobe mincí nevyžaduje sa toho, aby na mince sa značka dávala. Máme len jednu mincovnu a preto každá ta kovová minca, keď na nej ani niet písmeno >K<, znamená Kremnicu, tu Kremnicu, ktorých Kremnic v republike Československej nie je viac a nie je Kremnica inde na svete.

Vo starých dobách hrály mince pre skúmanie historie iste tiež doležitú rolu. Ale to mne pán kol. Kovalik prizná, že pre nás, totiž pre našu dobu, máme o mnoho viac iných dokladov o historii a ovšem môžu byť medzi nimi i mince. Nuž, ale táto minca bude pre historiu znamenať Kremnicu aj tenkrát, keď na nej to písmeno >K< nie je označeno.

K tomu, čo poznamenal pán sen. Kovalik o stavbe hydrocentrály na Váhu, hovoril už kol. inž. Winter. Ja tvrdím taktiež, že na Slovensku opravdu takého závodu niet, ktorý by tieto práce mohol vykonávať a myslím, že p. Kovalik nejde snáď s tou slovenskosťou tak ďaleko, že by cielil na budapešťanskú Ganzovku alebo na Danubius.

Pán sen. Wenzel neni spokojený s hodnotou mincí, vytýká im menej strieborného obsahu. Je treba konštatovať, že je treba na peniaze pozerať ako na prostriedok vymeňovania hodnót, zbožia a práce. A dnešná doba, doba desaurácie, je k tomu aspoň najmenej vhodná, aby sa mince vyrábaly tak, aby ich kovová hodnota sa blížila hodnote smennej, lebo je známo, že máme ešte dosť obyvateľstva tak pošetilého, ktoré si představuje kovový peniaz za hodnotnejší než papierový.

Táto osnova má za úkol rozmnožit peňažné obeživo, čoho by sa ovšem s drahocennou hodnotou kovovej mince iste nedosiahlo.

Pán kol. Mikulíček nechce videť v tejto osnove nič iného než infláciu. To je rozhodný omyl. Je to omyl, keď sa k našim 7 miliardám obeživa pridáva ešte za 240 milionov Kč drobných peňazí - dajme tomu, že Národná banka by využila ešte tejto možnosti, že by miesto tých 10 a 20 Kč vydala bankovky, ktoré podliehajú zaokrytiu, - je to vždy ešte k tým 7 miliardám obeživa len 740 mil. Kč so všetkým pospolu.

Dnes máme zaokrytie 40% ne, potom by to zaokrytí síce kleslo, ale nie pod 30 %.

Myslím, že pán kol. Mikulíček má najmenej príčiny, alebo aspoň legitimácie k tomu, aby vytýkal infláciu. Veď ta inflácia bola preca vzorom z Ruska. V Rusku sa dalo heslo: Peniaze odstraniť a priviesť peniaze ad absurdum. A poneváč sa ukázalo, že to ad absurdum privodenie peňazí sa stalo velmi znamenitým vykorisťovacím prostriedkom, rychle sa toho chopily kapitalistické štáty Nemecko, Rakúsko a Maďarsko a kam to doviedly, vieme. (Sen. Kindl: Mluví jako slepý o barvách!) Možná, ale pamatujem sa, že sa tak agitovalo na Slovensku, že peniaze je treba priviesť ad absurdum, a za krátko potom prišli z Ruska agitátori na Slovensko a honosili sa s červoncom a povedali: tie kapitalistické, socialistické, a neviem ako nás menovali, sociálpatriotické časopisy vraj vám vypravují, že v Rusku nemajú peňazí a pozrite sa, tu máte červenec a ten má toľko a toľko hodnoty. Tedy napred chceli priviesť i peniaze ad absurdum a potom to vychvalovali, že je to najlepšie.

Paní sen. Hajníková si chcela zahráť tuna na prísného mravokárcu. Keď sa vraj v republike voľačo mimoriadneho stane, - cielila na události na západnom Slovensku - tak vraj senátori cítia iste výčitky svojho svedomia a nechajú lavice senátné prázdné. To hovorila práve vtedy, keď na komunistických laviciach sedel jeden jediný senátor a druhý si zahrával na komika z oslobodeného divadla, tu pred lavicami.

Nejakých vážných námietok proti prejednávanej osnove zákona nieto, tie, ktoré boly, boly z povinnosti opozície, které opravdu vážne brať neni možné ako so strany p. Kovalika, tak so strany komunistickej a doporúčam tedy, aby predložený zákon bol schválený tak, ako bol doporučený rozpočtovým výborom.

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno, budeme hlasovati.

Konstatuji, že je senát schopen se usnášeti.

O osnově zákona jeho nadpisu, o nadpisu jednotlivých částí a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.

Jsou námitky? (Nebyly.)

Námitek není, budeme tak postupovati.

Kdo souhlasí, aby osnova zákona, jeho nadpis, nadpisy jednotlivých částí a úvodní formule zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona, jeho nadpis, nadpisy jednotlivých částí a úvodní formule přijímají se ve čtení prvém podle zprávy výborové.

Projednáme nyní:

2. Návrh, aby jednáním zkráceným podle § 55 jedn. řádu projednána byla osnova zákona o nové soustavě drobných, peněz. Tisk 813.

Zájmy národohospodářské a finanční vyžadují, aby uvedená osnova byla vyřízena parlamentně v době co nejkratší.

Navrhuji, aby osnově té přiznána byla pilnost.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Pilnost této osnově byla přiznána.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.

3. Ad 2. Druhé čtení osnovy zákona o nové soustavě drobných peněz. Tisk 813.

Zpravodajem je pan sen. Zimák.

Táži se pana zpravodaje, má-li nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. Zimák: Nikoli!

Předseda: Kdo souhlasí, aby naznačená osnova zákona, jeho nadpis a nadpisy jednotlivých částí a jeho úvodní formule přijaty byly ve čtení druhém tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Naznačená osnova zákona, jeho nadpis, nadpisy jednotlivých částí a úvodní formule přijímají se ve čtení druhém ve znění shodném s usnesením poslanecké sněmovny tisk 806.

Na pořadu dále je:

4. Druhé čtení osnovy zákona, kterým se doplňují ustanovení exekučního řádu (zákona). Tisk 790.

Zpravodajem je pan sen. dr Veselý.

Táži se pana zpravodaje, má-li nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. dr Veselý: Nemám.

Předseda: Kdo souhlasí, aby naznačená osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijaty byly ve čtení druhém tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijímají se v naznačeném znění ve čtení druhém podle zprávy výborové.

Vykonáme ještě hlasování o resoluci otištěné ve zprávě výborové tisk 790.

Kdo s touto resoluci souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Naznačená resoluce výborová se přijímá.

Dalším bodem pořadu je:

5. Druhé čtení zprávy I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu (tisk 722), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dodatková dohoda k obchodní úmluvě mezi republikou Československou a Francií ze dne 2. července 1928, sjednaná dne 23. března 1952 v Paříži a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 6. dubna 1932, čís. 45 Sb. z. a n. Tisk 753.

Zpravodaji byli: za výbor zahraniční sen. F. V. Krejčí, za výbor národohospodářský sen. Stržil.

Táži se pánů zpravodajů, mají-li nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. F. V. Krejčí: Nemám!

Zpravodaj sen. Stržil: Rovněž ne!

Předseda: Páni zpravodajové textových změn nemají. Kdo souhlasí tedy se schvalovacím usnesením, vyznačeným ve zprávě výborů ve čtení druhém, tak jak bylo přijato ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Naznačené schvalovací usnesení přijímá se tak, jak bylo přijato ve čtení prvém, také ve čtení druhém podle zprávy výborové.

Byl mně podán dostatečně podporovaný návrh sen. Mikulíčka a soudr., aby se dostavil pan ministr vnitra do dnešní schůze senátu.

Žádám pana tajemníka senátu, aby jej přečetl.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Návrh sen. Mikulíčka a soudr. podle §u 46 jedn. řádu:

Senát se usnáší, aby se do dnešní schůze dostavil ministr vnitra dr Slávik a podal podrobnou zprávu o krveprolití, způsobeném cedníky u Holiče na Moravě.

Odůvodnění:

Včerejšího dne přišla zpráva, že u Holiče na Moravě došlo ke srážce dělníků a dělnických žen s četnictvem. Celníci brutálně postupovali, poranili větší počet osob, později také stříleli, při čemž byli další ranění.

Předseda: Kdo s tímto návrhem pana sen. Mikulíčka a soudr. souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh se zamítá.

Přerušuji nyní jednání.

Oznamuji, že dal jsem dovolenou na dnešní schůzi sen. Rovňanovi.

Navrhuji, aby se příští schůze konala v úterý dne 14. června 1932 o 15. hodině s

1. Zpráva I. výboru ústavně-právního, II. výboru sociálně-politického k vládnímu návrhu zákona (tisk 787), jímž se mění některá ustanovení obecného horního zákona ze dne 23. května 1854, č. 146 ř. z. Tisk 821.

2. Návrh, aby jednáním zkráceným podle §u 55 jedn. řádu projednána byla osnova zákona, jímž se mění některá ustanovení obecného horního zákona ze dne 23. května 1854, č. 146 ř. z. Tisk 821.

3. Zpráva imunitního výboru o žádosti krajského soudu v Berehově ze dne 6. prosince 1929, čís. TI 22/29, za souhlas k trestnímu stíhám sen. dr Korlátha pro přečin podle §u 24 zák. čl. XLI/1914 (čís. 9948/29 předs.) Tisk 743.

Jsou námitky proti tomuto pořadu. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Končím schůzi.