Předseda: dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr Heller, dr Hruban, Kahler, Klofáč, Trčka.

Zapisovatelé: Johanis, Stržil.

84 senátoři podle presenční listiny.

Zástupci vlády: dr Trapl.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda dr Soukup zahájil schůzi v 10 hodin 35 minut.

dal předseda: na dnešní schůzi sen. Dankovi, Doudovi, Fidlíkovi, Hakenovi, Hlávkovi, Janíkovi, Kellovi, Langerovi, Lokotovi, Mezöovi, Navrátilovi, Nedvědovi, Pilzovi, Vydrové.

Zprávy tisky 813, 821.

Návrhy tisky 814 až 820, 822, 823.

Zápisy o 153. a 154. schůzi senátu N. S. R. Čs. ze dne 3. června 1932.

o 155. schůzi senátu N. S. R. čs. vyložen byl podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným panem senátorem podány písemné námitky, pokládá se zápis ten za správný a bude vytištěn.

výboru iniciativnímu návrhy tisky 814 až 820, 822, 823.

podle usnesení ze dne 7. června 1932 přikázáno:

Výborům národohospodářskému a rozpočtovému návrhy tisky 776, 777, 792 až 803.

Výborům kulturnímu a rozpočtovému návrh tisk 778.

Předseda (zvoní): Projednáme nejprve:

1. Zprávu rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 806) k vládnímu návrhu zákona o nové soustavě drobných peněz. Tisk 813.

Zpravodajem výboru je pan sen. Zimák, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. Zimák: Slavný senát! Prejednávaná osnova zákona ako usnesenie poslaneckej snemovně tisk čís. 806 dotýká sa zákonov č. 103 z r. 1928 a č. 166 z roku. 1929 a má za účel:

1. rozmnožiť doterajšie drobné naše kovové mince o niklové 25 halierníky a o strieborné 20 Kč. Doterajšie kovové mince ako 5, 10, 50 hal., l Kč, 5 a 10 Kč ostávajú nedotknuté, nezmenené týmto zákonem.

2. Presunuje papierové 10 a 20 koruny Čsl. obeživo do drobných peňazí, ktoré nevyžadujú zákonného zaokrytia zlatom či devízami, čím sa zvyšuje zároveň celkový kontingent drobného obeživa na 1200 mil. Kč.

3. Dáva možnosť Národnej banke Čsl. zväčšiť počet tých bankoviek, ktoré vyžadujú zákonné zaokrytie zlatom či devízami, alebo aspoň zlepšuje zaokrytie doterajších bankoviek úhradou povinných.

Vyjmutím 10 a 20 Kč papierového obeživa sníži sa státovkový dlh finančnej správy vôči Národnej banke Čsl. okrúhle asi o 514 mil. Kč a okrem toho odľahčí štátnu pokladnicu od tohotoročnej a následujúceho roku splatnú splátku asi po 100 mil. Kč. Zákon novo upravuje vyúčtovanie s Národnou bankou československou, čo do štátovkového dlhu a obchodov bankového úradu ministerstva financií v likvidácii.

Rozmnoženie drobných peňazí vyžadujú hospodárské pomery, lebo nedostatok doterajšieho kontingentu je značne citeľný. Pri porovnaní s inými štáty pripadá na hlavu z kontingentu drobných peňazí, v Čsl. korunách prepočítájúc, následovne: V Belgii 141 Kč, v Itálii 93 Kč, vo Francúzsku 160 Kč, v Lotyšsku 222 Kč, v Anglii 163 Kč a v Nemecku 240 Kč. V Československu však pripadá na hlavu doteraz len 65 Kč a pri docielení prípustného kontingentu podlá tohoto zákona, t. j. 1200 mil. pripadne 81 Kč. Z tohoto porovnania je zrejmé, že zákon rozmnožením drobných mincí necielí na infláciu, lež sleduje jediné účelnosť a kryje potrebu, ktorú si vyvolal aj vzrast obyvateľstva v Československej republike. Vítaná bude iste minca 25 halierová, po ktorej minci sa v obchodoch volalo a ja poznamenávam: najmä novinárstvo bude vítať tuto 25 hal. mincu, poneváč je všeobecné známé, že večerníky po 20 hal. sú pasivné a zvýšiť ich hneď na 30 hal. znamená zvýšenie o 50 %. Tedy tým 25 halierníkom sa docielí istá konzolidácia týchto večerníkov, lebo môžu byť ceny zvýšené len o 25 %. Taktiež sa počítá, že sa zhodnotí náš piatihaliernik, ktorých máme 50 mil. kusov, a ako vieme, veľmi nerad ich kto berie, hoci je to naša najdrahšia minca. Piatihalierník stojí finančnú správu 8 halierov, tedy na každý piatihalierník sa 3 haliere doplácajú. Tým to 25 haliernikom sa iste uplatní viac i v obchode ten piatihalierník.

Bolo by záhodné snaď nechať raziť dvacaťpaťkoruny, ale to pravdepodobne ostane pre budúcu dobu. (Výkřiky sen. Kindla.)

Preto rozpočtový výbor doporučuje slavnému senátu, aby predloženu, osnovu zákona schválil v tom znení, ako sa na nej usniesla posl. snemovna. (Potlesk.)

Předseda: Zahajuji rozpravu. Navrhuji lhůtu řečnickou v trvání 20 minut. (Námitky nebyly.) Námitek není. Budeme takto postupovati.

Uděluji slovo prvnímu řečníku přihlášenému >proti<, panu sen. prof. dr Kovalikovi.

Sen. dr Kovalik: Slávny senát! Ku vládnemu návrhu zákona o novej sústave drobných peňazí dovoľujem si poznamenať následovné: Už pri poslednom razení drobných mincí a dukátov vyslovil som tu v senáte žiadosť, aby na týchto minciach, ktoré sú razené v mincovni v Kremnici, bola značka, písmeno >K<, označujúci mincovňu kremnickú. Toto sa nestalo. A nestalo sa to ani pri terajšom razení mincí: Keď skúmame mincu, tak nenachodíme značku mincovne v Kremnici a preca len na piatikorunkách nachodíme značku >C<. Pri poslednom mojom prejave žiadosti ohľadom tejto veci po mojej reči pýtal sa mňa zástupca ministerstva financií, že kde by bolo to miesto, kde by sa vhodne mohla táto písmena umiestiť? Ukázal som mu; ako to bolo už po staletí, vždycky sa našlo miesto. Tak aj teraz sa môže naliezť, zvlášte našlo-li sa pre písmeno >C<, ktoré neviem, čo má značiť, snáď pôvodcu tejto mince, nie ale miesto mincovne. Pre písmenu >C< sa našlo miesto, ale pre miesto mincovne sa nenašlo.

Preto si dovoľujem podať pri tejto príležitosti nasledujúci návrh o budúcom razení mincí, keď už teraz nie je možno túto žiadosť previesť pri terajšom razení, a síce:

>Vláda sa vyzýva, aby učinila vhodné opatrenia, aby pri budúcom razení drobných mincí a mincí vôbec, ktoré sa budú raziť v kremnickej mincovni, na vhodnom mieste mincí bolo naznačené miesto mincovne Kremnice písmenom >K<.

Odôvodnenie: Na všetkých, už 600 rokov v kremnickej mincovni razených medených, niklových, strieborných, zlatých mincách bolo naznačené miesto mincovne písmenami B K (Banská Kremnica).

Tieto v Kremnici razené mince boly známe v celej Európe, ba na celom svete a dodávaly takto mestu Kremnici významu. Žialbohu na minciach od jestvovania Československej republiky v kremnickej mincovne razených označenie miesta razenia vystalo, vzdor tomu, že moja maličkosť, tedy sen. dr Kovalik, pri razení päť-, desať-koruníkov a dukátov naznačenie miesta mincovne v zasedaní senátu požadoval. Nevieme si predstaviť príčinu, prečo vystalo toto už 600 rokov trvajúce naznačenie. Nech sa tedy toto premeškanie, ktoré sa aj pri terajšom vládnom návrhu zákona o novej sústave drobných peňazí - tisk sen. 806 z r. 1932 - stalo, opraví tým, že pri budúcom razení všetkých druhov mincí, razených v Kremnici, bude naznačené miesto razenia písmenom K, veď 600 ročná kremnická mincovňa si to zaslúži v oslobodenej vlasti, tá mincovňa, ktorá aj pre iné štáty razila mince, ktorá na celom svete bola chýrna a kremnické dukáty všade známe, práve preto, lebo na nich. bolo naznačené miesto pôvodu; tým oprávnenejšie má byť naznačenie Kremnice na minciach v oslobodenej vlasti Č. S. R. (Místopředseda Trčka převzal předsednictví.)

Tento návrh podávame pre budúce razenie. Keďže razenie mincí vynorilo sa z potreby nových národohospodárskych pomerov a požiadavkov, o ktorých včera pán ministerský predseda prejav dal zpravodajcom novín, a tak súvisí to aj s prítomnou finančnou predlohou, dovolím si na prejav pána ministerského predsedu niekoľko poznámok učiniť.

Pán ministerský predseda v tomto prehlásení novinárom označuje ďalšie ciele a úkoly vlády. Uznávanie, že bolo potrebné a úspešné, aby pán minist. predseda v terajšej hospodárskej kríze svojim prejavom obecenstvo a širokú verejnosť uspokojil. Tento cieľ a potrebu takéhoto prejavu my uznávame, avšak ako doterajšie vládne prehlásenia tak aj tento prejav pohybuje sa len vo všeobecnosti, naznačuje úkoly, čo by sa malo stať, ale nesdeluje konkrétne, akým spôsobom by sa malý nápravy stať a kríza aspoň zmierniť, aby sa verejnosť uspokojila a potrebná dôvera v prevedenie zlepšenia pomerov získala. Potrebné sú preto konkrétne návrhy a opatrenia, ako to učinily Spojené štáty americké, kte boly uvoľnené miliardy dolárov, aby sa do obehu dostaly a oživily národohospodárstvo, obchod, priemysel a verejný život.

V prehlásení pána min. predsedu vidíme síce, ako som už spomenul, úmysel uspokojiť verejnosť, ale nenachádzame takýchto konkrétnych návrhov a opatrení. Celkom ináč jedná pán minister financií, ktorý už celkom konkrétne naznačuje, akým spôsobom sa budú dane zvyšovať, aké dane a v akých procentách budú zvyšované, aké platy a koľko procent z platov úradníckych sa bude strhovať, ako bude dôchodková daň zvýšená, o koľko sa zvýšila daň z obratu atď. Vtedy pri požadovaní platov, pri požadovaní daní, tam sú uvedené konkrétne prípady, ale akým spôsobom sa kríza a neblahé terajšie pomery zlepšia, tam pán ministerský predseda vo svojom prejave nepodáva žiadnych konkrétnych návrhov, hovorí len vo všeobecnosti a preto môžeme takéto prehlásenie pomenovať len frázou a frázovitým prehlásením. Aby som svoje tvrdenie dokázal, poukážem na niekoľko detailov.

O najvážnejšom a základnom činitele štátu, roľníctve a národohospodárstve, prejavuje p. ministerský predseda, že je potrebné ozdraviť prvovýrobu. Je to fráza, povedaná vo všeobecnosti, ale neudáva, ako sa má uzdraviť prvovýroba. To v prejave nestojí. Ďalej sa sdeluje, že je snaha pomôcť zemedelstvu tam, kte dosiaľ nebolo porozumenie. To je zasa len všeobecná fráza, neudáva sa však, ako pomôcť a je to aj samo obvinenie, poneváč uznáva, že dosiaľ nebolo porozumenie pre poľnohospodárstvo. Prečo dosiaľ nebolo to porozumenie? Ďalej hovorí, že zemedelstvo povinné je odplácať takú pomoc a podporu stejným národohospodárskym porozumením. Zasa nie je povedané, akú pomoc, akú podporu dostalo zemedelstvo a keď to zemedelstvo zasa len porozumením má odplácať, tak z toho štát nebude mať mnoho, lebo v bernom úrade porozumením sa neplatí, ale platí sa konkrétnymi peniazmi. Tak by bol mal sdeliť aj program vlády tiež konkrétnymi návrhy na zlepšenie pomerov, ktoré ale postrádame v prejave pána ministerského predsedu. Ďalej naznačujeme prehlásenie, že stabilizácia cien budúcej žatvy je nezbytným predpokladom pre dosažiteľné zamestnanie priemyslu, ale zasa neudáva spôsob, ako mieni stabilizovať ceny poľnohospodárskych výrobkov. Zasa je to len všeobecná fráza.

Ďalej určuje prejav, že len tam sa dovolí dovoz obilia, kde sa nedostáva dosť zemedelských produktov, že ide tu zvlášť o pšenicu. Na to je naša odpoveď: Slovensko má dosť pšenice a predsa dovolil sa dovoz pšenice z Maďarska vo veľkých kvantách. (Sen. Kindl: Proč tam máji lidé hlad, když je tam dosti pšenice?) Iná otázka je hlad, a iná otázka je pšenica. Práve preto, poneváč sa pšenica nerešpektovala na Slovensku, poneváč sa záujmy poľnohospodárske na Slovensku nerešpektovaly, nastal hlad. Hlad je i v Čechách a na Morave, hlad je v celom svete, to nie je špecialita Slovenska. Čo sa týka Slovenska, musím ešte poznamenať to, že Slovensko produkuje zvlášte pšenicu, cechy, Morava viac žito a aby sa pomohlo poľnohospodárstvu v zamoravských zemiach, podaný bol vlani návrh, aby ku pšeničnej múke pridávala sa žitná múka, aby tak žito malo odbyt. To sa i prevádzalo, zákon bol prevedený na pomoc zamoravskému poľnohospodárstvu. My sme podali teraz návrh podobný lanskému návrhu, aby sa odpomohlo prebytku jačmeňa na Slovensku, ktorý prebytok i v zamoravských zemiach sa javí. Podali sme návrh, aby do pšeničnej múky bola miešaná jačmenná múka. Sme tedy zvedaví, čo sa s tým návrhom stane, či vláda opravdu chce pomáhať poľnohospodárstvu i na Slovensku, ako to sľubovala a sľubuje.

Prejav spomína ďalej, že je potreba udržať rovnováhu vo štátnom rozpočte. Štátne príjmy nedosahujú potrebnej výšky, štátne výdaje sa zvyšujú pre nezamestnanosť. Vláda zmenšila štátne výdaje. Nesmieme žiť nad pomery. Vláda je odhodlaná udržať rovnováhu stoj čo stoj. To sú prejavy pána ministerského predsedy. Na to naša poznámka: Keď sa už má šetriť a keď sa majú zmenšovať štátne výdaje, tak sa to má začať pri tých najvyšších miestach, má sa to začať s ministerstvami. (Sen. Kindl: Napřed u milionářů!) Nepotrebné ministerstvá majú byť zrušené. Keď pán ministerský predseda hovorí, že nesmieme žiť nad pomery, tak musí byť i naše zastúpenie v zahraničí redukované, lebo teraz je to opravdu nad pomery. Po prevrate naša reprezentácia v cudzine bola ustálená podľa veľkých rozmerov, mnoho vyslanectiev a konzulátov bolo určené na celom svete. To opravdu bolo nad pomery našej neveľkej republiky, keď to porovnáme s inými väčšími štáty.

Preto tedy to šetrenie a snižovanie štátnych výdajov má započať shora u ministerstiev, u našej reprezentácie. Pán senátor tam (k sen. Kindlovi) spomenul i generálov. (Sen. Kindl: Ty bychom mohli propustiti!) Prosím, vojsko je potrebné, potrebné je i dôstojníctvo - to je bez otázky - na zabezpečenie štátu, ale i tam sa má šetriť.

Slovom všade šetriť a začať šetriť shora. ale nie začať šetriť pri úradnictve dolu, pri tých, ktorí majú najmenšie dôchody, pri tom úradnictve, ktoré pracuje od rána do večera, pracuje celý rok, a keď prijde toho prvého, tak musí každú korunu do ruky vziať a obracať, kam ju dať; ale tam sa už stalo opatrenie, snižovanie platov úradníctva a zrušenie t. zv. 13. mesiaca. Ale nevidíme dosiaľ snižovanie štátnych výdajov u vysokých miest a hore. (Výkřiky sen. Kindla.)

O nezamestnanosti, ktorú pán ministerský predseda vo svojom prejave tiež spomína, môžem povedať, že na Slovensku neveľmi cítime, že by sa tam dávala práca. Cestujúc po zamoravských zemiach semo tamo ešte vidíme kôl železníc, kôl staníc pracovať, ale na Slovensku ledva. Nemeria sa tedy rovnými rukami. Na Slovensku svedomitý pozorovateľ môže pozorovať nasledujúce: Čo sa týka administratívy, o ktorej pán ministerský predseda tiež sa zmienil, a to v tom smysle, že po opakovanej reštrikcii je teraz viac zamestnancov ako pred tým. Na to poznamenávam, že na Slovensku vidíme so dňa na deň menej Slovákov menovaných do úradov, ale viac Neslovákov. Tá administratíva tedy v tomto ohľade pre nás tiež nie je uspokojujúca.

Pán ministerský predseda spomína i ťažkopádnosť a pomalosť administratívy. Je pravda, že ten starý byrokratizmus rakúsky ešte stále panuje. Veci v úradoch sa veľmi pomalú vybavujú, a to na škodu obecenstva. Každý deň sme svedkami, že sa záležitosti z Bratislavy posielajú do Prahy, z Prahy nazpäť do Bratislavy, z Bratislavy patričným úradom, od tých idú nazpäť do Bratislavy a zasa do Prahy, a tak konajú takúto cestu mnohé spisy, ktoré by sa krátko i v Bratislave mohly vybaviť. Tu je iste potrebná náprava.

A teraz čo sa týka tých prác, aby sa nehovorilo, že sa na Slovensku preca práca dáva. Domáhali sme sa práce na Pováži, žiadala sa hydrocentrála v Ladcoch. Po ťažkých prácach, intervenciách a domáhaní konečne pán minister financií tú prácu 100 miliónovú povolil. Pravda, nevykoná sa to za jeden rok, ale slovenskí robotníci a pracovníci nebudú mať mnoho z tých 100 miL Kč, len niekoľko miliónov sa dostane tomu pracujúcemu ľudu Slovenska. Je už vypočítané, koľko to asi bude - snáď 10% - a to ostatné z tých 100 mil. Kč dostane sa, myslím, továrne Škodovke, ktorá pre tú hydrocentrálu dodá a bude dodávať stroje. Tedy z tých 100 mil. Kč dostane český priemysel - neviem určite koľko - ale 80 či 90 % a tak to na Slovensku vykonať sa majúce dielo tej hydrocentrály donesie pre Slovensko len niekoľko tých procent. Spomínam toho preto, keby niekto snáď poznamenal, že sa na Slovensku dáva práca. Dáva sa, ale pomerne málo. (Sen. Kindl: A také četnické bajonety, jako zase včera!) Páni kolegovia vždy reflektujú na tie demonštrácie. Poznamenávam len toľko - čítal som tiež o tej včerajšej demonštrácii na Slovensku - že každý občan republiky má usilovať dať tomu ľudu prácu. Ale není dobre ľud štvať, lebo vždy tí štváči ľud naštvú a potom sa schovajú, im sa nič nestane, ale padnú ľudské životy tých neštvaných. (Sen. Kindl: Kapitalismus je štve, když jim bere poslední skývu chleba!) Pán kolega, nechcem na každú vašu poznámku reflektovať, len toľko spomínam, že i tam, kde nie je kapitalizmus alebo kte bojujú proti nemu, je väčší hlad, je vätšá bieda... (Hluk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Prosím o klid!

Sen. dr Kovalik (pokračuje):... tam je nesnesiteľný život, ale aj tam už začínajú uznávať, že >bez peněz na muziku nelez<. Aj tam uznávajú, že je potrebné to vlastnícke právo, aj tam už zacínujú uznávať, že sa musí jednotlivcovi platiť jeho práca a uznávajú... (Sen. Kindl: Tam to uznávají a také platí!) - Musel by som dve hodiny rozprávať, keby som chcel na každú poznámku reflektovať.

Tedy o tej administratíve ešte toľko chcem poznamenať, že p. ministerský predseda spomína, že je potreba zdokonaliť a obľahčiť administratívu. Ale zasa len vo všeobecnosti hovorí a nič konkrétneho nepovedá: Ako sa má zdokonaliť a obľahčiť tá práca, to v tom prejave neni. Tak z toho prejavu nezmúdrime, nemôžeme zmúdriť, lebo tam sú povedané len všeobecnosti a nič konkrétneho.

Ďalej hovorí pán ministerský predseda o administratíve, že kvalita je všetko a politická legitimácia nič - týchto slov užíva. To sa viackrát' povedalo s vládnej strany, ale vo skutečnosti preca len rozhoduje vždy politická legitimácia. V praksi sa to tedy ináč prevádza než v teórii. Krásna, pekná je tá teória, ktorá sa tu z vládnych strán predkladá, ale v praksi sa neprevádza. Uvidíme, či sa zpäť vezme obťažkujúci tlak tej straníckej politiky. To by bolo potrebné, aj naša strana je na tom stanovisku, že úradníctvo, aj administratívne úradníctvo je pre celé obecenstvo, pre celú verejnosť, a nemá slúžiť straníckym záujmom.

O povinnosti demokracie hovorí pán ministerský predseda, že demokracia pomôže. Áno, i my smýšľame demokraticky. Tá spolupráca občianstva je potrebná. A pri riešení svetovej krízy je potrebná spolupráca všetkých štátov, nielen európskych, ale celého sveta. Tedy je pravda, že by pomohla demokracia. (Sen. Kindl: Sovětský svaz ukazuje cestu!) Ten pekne pomohol! (Sen. Kindl: Jen se tam jděte podívat, vždyť za to nic nedáte!) Tam by nám ukázali zase potemkinské vesnice, ako to za cárskeho režimu ukazovali návštevníkom Ruska a teraz by to tiež ukazovali.

Pán ministerský predseda hovorí, že vláda bude čeliť >všem prospechářským demagogům<. (Sen. Kindl: Korupci také?) Pýtame sa, prečo to neučinila doposiaľ? Však i doposiaľ bolo za tých 13 rokov republiky dosť tých prospechárskych demagógov, tak prečo tá vláda dosiaľ neučinila opatrenia proti nim? A sme zvedaví, či opravdu v budúcnosti tak učiní. (Sen. Kindl: Již prý se scházejí zpátky ty milióny, již je odevzdávají!)

Nechcem ďalej reflektovať na prejav, aspoň z väčšej čiastky som to učinil, nakoľko mi v tom krátkom čase bolo možné a prejavujem, že my len k takej vláde budeme mať dôveru, ktorá konkrétnym programom a jeho opravdovým prevádzaním a uskutočnením bude sa usilovať riešiť krízu.

A ohľadom dnešného návrhu zákona konečne prejavujem to, že budeme radi videť s uspokojením, keď náš návrh ohľadom budúceho razenia mincí bude vládou prijatý. Končím.

Místopředseda Trčka (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Pánek. Uděluji mu slovo.

Sen. Pánek: Slavný senáte! V rozpravě o této předloze v rozpočtovém výboru byly vysloveny určité pochybnosti, jestli snad opatření, které zde podniká finanční správa, neznamená jakousi skrytou inflaci. Zástupce ministerstva financí účinně vyvrátil tyto pochybnosti a dokázal, že, pokud jde o nekryté oběživo, jsme na nejposlednějším místě ze všech států. Ovšem, já bych ty obavy snad nebral nijak kriticky, nebo nedíval bych se na ně nepřátelsky. Naopak. Jestliže jsem slyšel ty obavy i z úst oposičního zástupce, strany na př. komunistické, mne to naopak velmi těšilo, že se zde projevuje obava o ten náš nejdražší dnes klenot, o tu naši korunu. Ovšem myslím, že by se slovy naše koruna neudržela. Bude potřebí jistě energických činů.

Pan ministr dr Engliš, když odevzdával korunu Národní bance, řekl, že jí odevzdává drahocenný klenot, který není podepřen ani zlatem, ani stříbrem, nýbrž prací a pílí našich občanů. To je sice velmi pěkně řečeno, ale mám za to, že by píle a pracovitost občana neudržela stabilitu koruny, kdyby zde nebylo určitých pilířů, na nichž je postavena měna každého řádného státu. Musíme se podívati na ty 3 pilíře, které udržují stabilitu u nás a měny v každém státě. Je to především, prosím, zásoba zlata a devis, to je ten první pilíř, druhým pilířem je naše obchodní a platební bilance a třetím je rozpočtová rovnováha, tedy náš rozpočet, nebo-li hospodaření ve státě. Pokud jde o zásobu zlata, ta se nemění, ale pokud jde o zásobu devis, ta již se nám ztenčuje, což je přirozené, poněvadž sem musíme dovážeti suroviny, abychom mohli udržeti výrobu, suroviny, které potřebujeme, a méně vyvážíme. Tedy tento pilíř je již jako trochu nahnut a musíme ho podpírati určitými devisovými opatřeními, které zamezují vývoz devis, tak, jak to konečně činí každý stát dnes v Evropě. My jsme si to nevymyslili, my za to nemůžeme, jestliže dnes státy, jak jsem to již několikrát řekl, se obklopují středověkými baštami různých devisových opatření, to není náš vynález, ale musíme se stejně brániti jako konec konců každý stát.

Jde o ten druhý pilíř, o naši obchodní bilanci. Naše obchodní bilance byla ještě před rokem silně aktivní a dnes, nevím je-li druhý, nebo třetí měsíc, je pasivní. Tento pilíř jest již silně nalomen, ale máme možnost, abychom aspoň zde udrželi určitou rovnováhu, pokud jde o naší obchodní bilanci, která je v souvislosti přirozeně s platební bilancí, a to máme v moci, abychom sem nedováželi zbytečné zboží. Já říkám, kdo pojídá banány a pomeranče, hýbe stabilitou naší koruny, a stejně ten, kdo si myslí, že musí pojídati jen křehké rohlíčky a pečivo ze samé americké a nebo maďarské mouky. To jsou věci, které se u nás nechtějí dobře slyšet. Dnes už o té soběstačnosti můžeme mluvit klidněji, než tomu bylo před rokem, kdy bylo pokládáno za zločin mluviti o tom, že musíme omezovati dovoz zbytečných předmětů. Pamatuji se, když se svého času přišlo s návrhem na jednomletou mouku. Dnes můžeme mluviti mnohem klidněji než tehdy. Francie to zavedla, chtěli jsme to zavést také. Pamatuji se, co zkusil tehdejší ministr zásobování dr Franke pro tento svůj návrh, a co jsme mohli ušetřiti peněz, kdybychom byli bývali provedli toto opatření. Ale ty naše chlupaté jazýčky! Řeklo se, že nesneseme tmavší mouku, že se nehodí ta mouka na knedlíky, a nevím, na co. Já bych si přál, aby stabilita naší koruny byla udržena jenom tmavší moukou a tím tmavším pečivem, resp. tmavšími knedlíky.

Tento pilíř je už hodně nalomen a teď máme třetí pilíř, to je naše rozpočtová rovnováha, čili rovnováha ve výdajích a příjmech státních. To je, řekl bych, ten poslední pilíř a je také v našich nikách ho udržeti. Samo sebou se rozumí, že musíme učiniti určitá opatření, aby zde byla rovnováha ve příjmech a vydáních, čili jinými slovy: jako v malé domácnosti, tedy v drobném, také ve velkém, ve státě, musejí se výdaje přizpůsobiti příjmům, anebo musíme dělati dluhy. Jiného zbytí tedy není.

Mluví se o úsporách ve výdajích a každý si to představuje jinak. Je zde naprostý myšlenkový chaos. Řekl bych, že začínáme pomalu ztráceti hlavu. Jen si představte, co se všechno v poslední době píše. Já ty úvahy sleduji a málokterá úvaha vychází z toho úzkého rámce nějakého zájmu nebo stranictví, aby se postavila aspoň na vyšší stanovisko státní a všech občanů a jejich potřeb. Málokterá úvaha je podobná. Jedni chtějí, aby se příjmy zvyšovaly a přicházejí přímo s fantastickými návrhy, dnes nemožnými, na druhé straně chtějí, aby se snižovaly výdaje, jiní chtějí, aby se rozmnožovaly výdaje, jiní chtějí, aby se provedla inflace, druzí chtějí, aby se udržela deflace, tedy stabilita koruny, jedni chtějí, aby se rozmnožily příjmy, druzí, aby se snížily výdaje atd. Krátce, dnes jsou těm extremistům a radikálům otevřeny dveře dokořán. To je přirozené, že dnes těm, kteří zastávají určité extrémní stanovisko to neb ono, více se věří, nežli těm, kteří chtějí zachovati určitou střední cestu. Jest jisto, že až dosud jsme přinesli na udržení rovnováhy rozpočtu všichni bezpodmínečně oběti; přinesl je zemědělec, dělník, živnostník i úředník, a to oběti přímé nebo nepřímé. My jsme musili sáhnouti k různým opatřením, a já bych je rozdělil na tři etapy. První etapa byla provedena v zimě. Budovali jsme rozpočet na r. 1932, jak je známo, za docela jiných předpokladů. Tehdy ještě nebyla krise tak vyvrcholena, jako je dnes. Ačkoli už tehdy se preliminovalo velmi opatrně, přece to nestačilo a musilo se přijíti s různými opatřeními: na jedné straně zvyšovati příjmy a na druhé straně dělati škrty ve výdajích, ačkoli na státní výdaje byl učiněn všeobecný útok. A nejsou to snad jen podpory v nezaměstnanosti; jsou to také jiná opatření, která mají rozmnožiti státní výdaje. Vždyť se žádá, aby se dávala práce, aby stát podnikal. Konec konců jsou tu různé fondy, které se mají tvořiti, což zase znamená rozmnožení výdajů. Než v první etapě učinili jsme jak na straně příjmů, tak na straně výdajů určitá opatření. Na straně příjmů byla to daň ze zápalek, přirážky k dani důchodové, na straně výdajové byla to opatření v neprospěch státních zaměstnanců. To byly přímé oběti, které se od nich žádaly. Nevyplatili jsme jim část třináctého platu, vedle toho vyšším úředníkům jsme dokonce snížili základní platy a pense, zavedli jsme 5%ní interkalář, zastavili jsme jmenování, povyšování a pensionování. To všecko vyžádalo si se strany státních zaměstnanců 700 až 800 mil. Kč. Samozřejmě jsme také škrtali ve výdajích věcných. To byla první etapa. Pak přišla druhá etapa: zase oběti se strany všech občanů. Byla to daň z obratu, kterou jsme zavedli, zvýšili jsme ceny kuřiva. Na straně výdajové jsme škrtli asi 200 mil. věcných výdajů, ale to všecko ještě nestačí.