Místopředseda Trčka (zvoní): Zpravodajem za výbor rozpočtový k tisku 789 je pan sen. P á n e k.

Zpravodaj sen. Pánek: Slavný senáte! Mám promluviti o předloze zákona s hlediska rozpočtového a státní pokladny. Ale dříve, než tak učiním, musím se zmíniti několika slovy o včerejší rozpravě v rozpočtovém výboru, kde jsme uvedenou předlohu projednávali. Tam totiž padla velmi závažná slova (Sen. Mikulíček: Natrhla se nám ta koalice!), která musím zde do jisté míry opakovati, a to z důvodu, poněvadž byla pronesena tentokráte ústy člena strany, která jinak ve svých projevech bývá velmi opatrná. Bylo si tam totiž stěžováno, a to nebylo po prvé, jak přímo velkolepým způsobem - já opravdu nevím, jakého bych použil superlativu -, jest ignorován a přímo zlehčován senát. (Sen. Mikulíček: To my nejlépe cítíme, když nás policajti řežou pendreky! Jakou cenu měl senátor ne starém Římě, Americe, ne Francii, všude, a nás jen řežou pendreky!)

Bylo si stěžováno, ze se nám předkládají předlohy velmi vážné, předlohy obsažné, které se přímo zařezávají do našeho hospodářského života a nám, sboru, o kterém se říká, že máme býti hospodářským sborem, senátem, ukládá se přímo šibeniční lhůta, abychom v několika hodinách takové předlohy vyřizovali. To, myslím, že je, nechci říci, nedůstojné, ale nevážně jednání vůbec, nejen, pokud jde o senát, ale o parlament vůbec. Jestliže si někdo snad myslí, že se tím povznáší jedna komora a snižuje druhá, je to velký omyl. Ve veřejnosti se takový rozdíl nečiní, a.jestliže si někdo myslí, že takové nevážné jednání ubližuje jen jedné komoře, je na velkém omylu. To znevažuje celý parlamentarismus v Československé republice (Výkřiky sen. Mikulíčka), jestliže v několika přímo hodinách máme vyříditi tak vážné předlohy. Stejně si tam bylo plným právem stěžováno také na to, že není zde naprosto žádné dělby práce mezi senátem a poslaneckou sněmovnou. Tyto stížnosti slyšíme už řadu let a mám za to, že nemáme si stěžovat na vládu ani na posl. sněmovnu, nýbrž že vina je v nás a jedině v nás, poněvadž my máme možnost. abychom věci změnili. Nejsme přece dětmi, abychom se dávali někým vésti a abychom potřebovali nějakou guvernantku. My jako rovnocenný zákonodárný sbor měli bychom si samy udělat pořádek ve prospěch parlamentarismu.

Podívejte se, co se nyní děje, - a to se děje před koncem každého zasedání Národního shromáždění. Kdo dnes sleduje poměry, vidí, že se přímo chrlí nové předlohy v posl. sněmovně. (Sen. Sáblík: To bylo ne Vídni také!) Ale panská sněmovna si uměla dupnout, když chtěla. (Sen. Mikulíček: Ta byla pod ochranou císaře!) A my budeme letos zase v takové situaci, že celou řadu neobyčejně vážných předloh budeme musit spolknout v několika hodinách. Což by tu nemohla nastati opravdu dělba práce, což bychom nemohli dostati z těch předloh, které se předkládají vládou posl. sněmovně, některé předlohy, které bychom si zpracovali napřed?

Tedy kdo znevažuje parlamentarismus u nás? Tento systém. Má-li se už za to, že jsme zbyteční, bylo by záhodno, abychom tu zbytečnost zkrátili.

Pokud jde o tuto předlohu, je výsledkem kompromisu jako první předloha a jinak ani nemůže byt. Je výsledkem kompromisu, poněvadž se na ní podílí tolik politických stran a žádná není na 100% spokojena. A v tom právě vidím spravedlnost, poněvadž, kdyby některá strana měla býti spokojena na 100%, nebyl by to spravedlivý zákon. Ale kdo může býti velmi spokojen, jsou zemědělci, kterým přece tato předloha přináší určitý prospěch. Musíme rozeznával strany a zemědělství. Zemědělství patří celému národu a my všichni bez ohledu na strany musíme mít o ně nejživější zájem. S toho hlediska chci také mluvit.

Zde se dostává zemědělství určitého prospěchu. To je, řekl bych, jen nepatrná záplata na rány, které dnes zemědělství prožívá. (Souhlas.) To už není úpadek, to je katastrofa. Tato předloha neprospívá jen těm, kteří se zaměstnávají produkcí bramborářskou anebo řepařskou, a nemá sloužit jen chudým krajům, kde je toho nejvíc potřebí, nýbrž ona má také chrániti naši korunu. My pořád mluvíme o tom, že je potřebí udržeti korunu na výši, na které je, a že musíme udržeti i její stabilitu, ale my to většinou říkáme jen ústy, ale musíme to dělat také činy. Tato předloha je jedním z takových činů, jímž máme prospět naší koruně, její stabilitě, poněvadž sem přivážíme cizí suroviny, ať je to nafta, nebo jiná pohonná látka, ačkoli máme svůj vlastní produkt na místě.

Je pravda, že tato předloha bude vyžadovati určitých obětí. Však se také ozvali ti, kteří jsou interesováni jak na produkci, tak i na distribuci a konsumu benzinu. O tom nemůže býti sporu. Ale oběti v této době musíme vyžadovati ode všech vrstev. Pravím, ode všech vrstev. mluví se zase o obětech, které budou muset přinésti veřejní zaměstnanci. Jistě, že oni již svůj díl přinesli. Jestliže jsme jim odejmuli třináctý plat a jestliže jsme vyšším úředníkům snížili skutečné základní platy a pense, jestliže jsme zastavili jmenování a povyšování a jestliže to všechno representuje jen u státních zaměstnanců - kromě veřejných -,sumu 800 mil. Kč, myslím, že je to dostatečná obět.

A nyní k předloze samé. Byla proti ní řada námitek včera v rozpočtovém výboru, námitek dosti odůvodněných. Ale, jak jsem naznačil, je výsledkem kompromisu, a je těžké, abychom zde na ní něco měnili. Podal bych jen malý, stručný nástin dnešního stavu věci, zvláště s hlediska finančního, poněvadž všechno ostatní bylo vysvětleno pány referenty přede mnou.

Hospodářství lihem, které bylo dříve volné, je vázané od roku 1915. To se přeneslo i do republiky. V republice byla s počátku zavedena t. zv. lihová komise, která fungovala do r. 1923. Pak provádění vázaného hospodářství přešlo na Společnost pro zpeněžení lihu v republice Československé. Byla uzavřena smlouva mezi touto Společností a státem na základě zmocňovacího zákona z r. 1920. O tomto zmocňovacím zákonu chci říci několik slov. My totiž slovo ťzmocňovacíŤ neradi slyšíme. Ač se dnes o něm mnoho hovoří, nebudu o něm mluviti, poněvadž je to příliš choulostivý předmět.:dle v této věci jsme tak skrupulosními nebyli. (Výkřiky.) Pardon, nebyli.

Upravovali jsme lihové hospodařeni v našem státě na základě zmocňovacího zákona až do dnešního dne. Prodlužovali jsme nařízením smlouvu o vázaném hospodářství, jež končí teprve letošního roku 31. srpna 1932. Jinde jsme byli skrupulosnější. Na příklad r. 1925 zde v senátě jsem žádal v tehdejší koalici, aby se použilo zmocňovacího zákona pro prodloužení platnosti těch kvartálních výpovědí. To bylo před 7 lety, a tehdy ministr spravedlnosti dr D o l a n s k ý řekl, že již jsme v normálních dobách a že tohoto zmocňovacího zákona nepoužije, ale za 1/2 roku se na základě toho zmocňovacího zákona prodloužilo zase vázané hospodářství lihem, a to až do letošního roku. Zde jsme nebyli již tak minuciesní. Neváhám říci, jestliže ten zmocňovací zákon upravoval, nebo měl upraviti určité poměry v našem hospodářství, které vznikly válečným a poválečným stavem, že dnes teprve pociťujeme důsledky války. Krise,která tu je, není nic jiného než důsledek světové války. To je fakt, to nikdo nemůže oddisputovati. Jsme-li již skrupulosními, buďme takovými všude, a ne jen tam, kde jde o některý odbor nebo odvětví našeho hospodářského života.

Co se tedy stalo na základě toho zákona? Mění se pouze daňová struktura, nic více. K těm 15 Kč daně z lihu přistupuje 8 Kč smluvního příspěvku, který platí společnost na základě smlouvy, takže dnes bude ta daň činiti 23 Kč. K tomu přistupuje zemská dávka 2 Kč, paušalisovaná daň z obratu 1.80 Kč, takže. celkové zatížení 1 l bude činiti 26.80 Kč. Toto zatížení se tímto zákonem nikterak nemění, zůstává nedotčené, pouze struktura se mění, to znamená, že těch 8 Kč, které si vybíral stát na základě smlouvy, se dnes vsunuje do řádných příjmů, do řádné daně.

Nastávají tu ještě některé výjimky proti dnešnímu stavu, totiž, že odpadá paušalování v t. zv. produkčních lihovarech.;Bylo sto zde již řečeno a není to proto potřebí opakovati. Jsou to t. zv. pálenice. Zde ucházelo.státu mnoho peněz a proto dnes zdanění výroby luhu z ovoce nebo jiných plodin, kromě těch hlavních surovin, jako jsou brambory, melasa, kukuřice, je stejné podle výroby na základě kontrolního měřidla. Kromě toho se poskytují určité výhody živnostenským výrobcům, to je těch 10% poněvadž musí platiti najednou z celé ohlášené výroby, a konečně zvyšuje se kontrolní přídavek ze 30 hal. na 40 hal., a to proto, že na základě mísení lihu s benzinem odpadne státu značný příjem, který mu plynul z cla. Když nebude mísiti líh s benzinem, odpadne clo za benzin, naftu a jiné pohonné látky.,Stát zde přichází o částku asi 43 mil. Kč, kdežto to zvýšení kontrolního přídavku z motorického lihu, který bude používán k míjení, vynese státu podle přibližných odhadů jen 20 mil. Kč. Stát se ovšem v zákoně zavazuje z těchto 20 mil. odváděti 70% silničnímu fondu, takže vlastně získává z toho kontrolního příplatku jen 6 mil., zatím co ztrácí 43 mil., takže de facto dává 37 mil. k disposici jak výrobcům lihu, tak i zemědělským kruhům, konsumu, distribuci atd.

Za dnešního stavu naší státní pokladny musíme to označiti za slušný příspěvek, poněvadž dnes již ustát musí počítati nejen snad s miliony Kč, ale dokonce již se statisíci Kč. Jaké budou asi důvody ve státní pokladně, to jsem již naznačil. Nic se na příjmech nezmění. Těch preliminovaných 600 mil. Kč, se kterými stát, finanční správa počítá jako s daní z lihu, zůstane nezměněno, pokud ovšem bude ten konsum. Ovšem, mísením nastane konsum mnohem větší, to se samo sebou rozumí, vždyť se počítá s výrobou o 500.000 hl více, takže těch preliminovaných 600 mil. Kč se přirozeně zvýší, o tom nemůže býti sporu. Naproti tomu ovšem ztrácí se těch 37 mil. Kč. To je tak asi vše se stanoviska rozpočtového.

Dále ještě důležitá otázka je ta, že těch 200 mil. Kč, které representuje ten smluvní přídavek Společnosti pro zpeněžení lihu, je dnes řádným příjmem státním, kdežto dříve to bylo pouze na základě smlouvy.

Poslední, co nás ještě interesuje se stanoviska rozpočtového, je otázka příští formy hospodaření s lihem. V zákoně se mluví o dvou eventualitách, to jest o monopolu a potom o možnosti přenesení monopolu na společnost, která by monopol jménem státu jaksi vykonávala. Divil jsem se opravdu, že jsme se nebáli do zákona vložiti slovo ťmonopolŤ. To slovo ťmonopolŤ v poslední době je jaksi, řekl bych, na indexu. A!přece; myslím, že celý náš hospodářský život, celý ten vývoj směřuje k tomu, že budeme musiti sáhnouti k takovému státnímu hospodářství ve všech odvětvích naší výroby.

Pamatuji se, když jsem loňského roku přišel s dopravním monopolem, jaký to byl pokřik, a dneska se již uznává, že je potřebí reglementace dopravy veřejné a že se zavádí, nebo aspoň chce zavésti, když ne zjevný, tedy skrytý monopol. My se bojíme říci to slovo, jak ve skutečnosti zní, my tomu neřekneme ťmonopolŤ, my řekneme ťreglementaceŤ anebo úprava a nevím, co všechno - v tom jsme velmi vynalézaví - zrovna jako nyní se má založit obilní syndikát. Není to prostě nic jiného než obilní monopol, já jsem pro něj, musí to býti, musíme zavésti jakousi reglementaci dovozu obilí a dovozu mlýnských výrobků, o tom nemůže býti sporu, ale teď tomu budeme říkatí syndikát. Tedy prosím: jenom vždycky pojmenovati to skutečným slovem, jak to je a nebáti se Měch slovíček. (Sen. Kindl: To se censuruje!)

Slavný senáte! Pojednal jsem o předloze s hlediska rozpočtového a finančního. Rozpočtový výbor se usnesl doporučiti slavnému senátu, aby schválil předlohu ták, jak byla přijata posl. sněmovnou a jak ji máme otištěnu v tisku 781.

Místopředseda Trčka (zvoní): Zahajuji rozpravu.

Navrhuji lhůtu řečnickou 20 m i n u t. K slovu je přihlášen pan sen. S t o l b e r g. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. Stolberg (německy): Slavný senáte! Projednávané osnovy zákona očekávají v zemědělských kruzích již dlouho s toužebností a velké naděje pojí se k jejich uskutečnění. O zákoně o lihu vyjednává se vlastně již od dvanácti let.

Při vyjednávání šlo hlavně o spravedlivé rozdělení,kontingentů jednak mezi zemědělské a průmyslové lihovary, jednak u zemědělských lihovarů mezi družstevní a individuelní lihovary. Dokud během pozemkové reformy byl neustálý přesun poměru mezi družstevními a individuelními lihovary, byla úprava obtížná. Dnes možno poměry považovati za ustálené. Ale rozdělení kontingentů bylo pochybnou věcí, poněvadž odbyt vyrobeného alkoholu neustále klesal, zásoby stále vzrůstaly a nebylo záruky, že vyrobený líh najde kupce ať doma, ať v cizině. Této nejistotě odbytu má pomocí zákon o mísení.Roční výroba, stanovená dosud počtem 640.000 hl, má se podle sdělení vlády zvýšiti na 1,035.000 hl, tedy asi o 400.000 hl. Zpráva poslanecké sněmovny odhaduje větší potřebu na 500.000 hl, a její návrh také proto podstatně zvýšil kontingenty vládní osnovy. Má zajisté pro naše zemědělství a pro veškeré národní hospodářství veliký význam, jestliže dnes, v době největší odbytové krise, zabezpečuje se v našich lihovarech odbyt asi 35.000 vagónů brambor, jestliže se slibuje částečná náhrada za zmenšený odbyt cukru, jestliže zároveň lze očekávati značné množství zimní píce pro dobytek a tím také zlepšení zemědělství následkem zesíleného chovu dobytka a lepšího hnojení.

Nový zákon o lihu má však také na mysli podstatnou změnu v zemědělském a národohospodářském ohledu při úpravě zemědělského průmyslu lihovarnického. Dosud měl zemědělský průmysl lihovarnický sloužiti výhradně zvelebení pěstování brambor a opatření píce v zemědělsky chudých krajinách, v našich bramborářských horských krajinách. Naše dosavadní zákony a nařízení znají jen brambory a kukuřici jako hlavní materiál pro zemědělské lihovary. Melasa byla jen výjimečně dovolena. Jen krátkou dobu za války se zpracovávala říp a. Nová osnova však uvádí vedle brambor a kukuřice také řepu jako hlavní látku zemědělské výroby lihu. Tímto ustanovením má nyní také řepařským krajinám býti zajištěn odbyt řepy. Průmyslovým lihovarům je mimo to vedle zpracování řepy dovoleno také zpracovati nezdaněný cukr..Myslím, že by bylo lépe nezdaněný cukr přímo zkrmovati.

Kdežto zákon přináší takto pěstitelům řepy podstatné výhody, dlužno se obávati, že zemědělci v bramborářských krajinách, ve kterých se nenalézají již staré lihovary, vyjdou na prázdno přes zákon o mísení a přes zvětšení odbytu. Účinek zákona se omezí na to, že rozšíří obvod stávajících lihovarů. Tím, že tyto lihovary budou moci úplně využitkovati své výkonnosti a že mohou kalkulovati s amortisovanými budovami a strojním zařízením, budou tyto lihovary moci vyráběti levněji. A jen když se podaří vyráběti líh velmi levně,bude způsobilý sloužiti za pohonnou látku pro motory. Poněvadž dále výroba lihu z řepy je mnohem levnější nežli výroba z brambor, bude zajisté možno zřizovati nové výkonné lihovary v řepařských krajinách, anebo, jak se osnova vyslovuje, v řepařských krajinách, které sousedí s bramborářskými krajinami, pro zpracování řepy, anebo řepy a brambor. Bylo by si však přáti, aby nová konjunktura, kterou očekáváme ze zákona o mísení, v prvé řadě vedla ke zřizování nových lihovarů v chudých horských krajinách, tam, kde zemědělec pro nedostatek odbytu musil upustiti od pěstování lnu, musil zmenšiti pěstování ovsa, a kde také nepřízeň podnebí neposkytuje zabezpečenou píci pro zimu. Za to byli bychom si přáli, aby zemědělský průmysl lihovarnický jako dosud zůstal převážnou měrou vyhrazen bramborářským krajům hornatým. Obzvláště žádáme, aby při rozdělování nových licencí ke zřizování lihovarů byla směrodatná jen nestranně zkoumaná hospodářská a sociální hlediska, nikoliv však vlivy politických stran.

To jsou pochybnosti, které jsme chtěli pronésti proti předloze, pochybnosti, které směřují zejména proti znění, jež poslanecká sněmovna dala vládní osnově. Ovšem musím zdůrazniti, že režie senátu svým členům, obzvláště členům národohospodářského výboru, znemožnila jakékoli přesné, věcné zkoumání osnovy. Poslanecká sněmovna přepracovala vládní osnovu zákona o lihu od základu. Myslím, že nikomu nebylo možno v době, kdy tato přepracovaná osnova byla vyložena, a v době projednávání ve výboru osnovu studovati, natož opatřiti si informace a dobrozdání odborníků. K tomu přistupuje, že následkem jakéhosi, nevím čím odůvodněného zvyku, předlohy poslanecké sněmovny se nepřekládají. Velmi důležitá kapitola zákona o lihu tyká se hospodaření s lihem. Monopolní postavení, jež nyní má zpeněžení lihu, ukázalo se býti nutným a také se osvědčilo. Doporučuje se, aby zřízená společnost směla pod náležitou kontrolou hospodařiti dále.

Zákon o mísení vítáme. jeho výhody leží na bílední. Dlužno jen doufati, že očekávaný odbyt také skutečně potrvá a že budeme ušetřeni zklamání, jaké jsme zažili při přepínané výrobě cukru. Také pro zákon o dani z lihu a o hospodaření s lihem budeme hlasovati, poněvadž se základními rysy zákona jsme srozuměni. Pro jednotlivé ustanovení musíme však plnou zodpovědnost přenechati vládním stranám, poněvadž nám nebylo popřáno času, abychom tato ustanovení zkoumali zevrubně. (Potlesk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Dále má slovo pan sen. Adolf S c h o l z. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. Ad. Scholz (německy): Slavný senáte! Projednávaná osnova zákona o mísení lihu s pohonnými látkami má za účel zužitkovati tímto způsobem domácí zemědělské výrobky. Se stanoviska národohospodářského možno tuto předlohu jen uvítati, poněvadž se tím našemu beztak pasivnímu zahraničnímu obchodu poněkud ulevuje. Všechno, co má jen něco společného se zemědělstvím, u nás se po léta odkládá a maří. Všechny sousední státy zavedly již dávno takovéto zákony o mísení, jen u nás bránili se po celá léta vší silou proti tomu. Popud k této osnově zákona dal zmenšený vývoz cukru a s tím spojené omezení řepařství. Naši ubozí horští. sedláci sami, kteří již od let pohřbili svůj nejlepší obor výroby, pěstování lnu, byli by zůstali oslyšáni. Pěstitel řepy má možnost pěstovati druhy obilí, kterých je potřebí, ba které nutno dovážeti po tisících vagónů. Tato možnost je horským sedlákům vzata, poněvadž pšenice a žito na jeho chudé půdě se nevyplácí, jedinou náhradou jsou jen brambory. Je tudíž úplně spravedlivé, že při zřizování nových lihovarů má se v prvé řadě vzíti zřetel na bramborářské krajiny. Užitek pro zemědělství samotné, který by stál za zmínku, v novém zákoně nespatřuji. Na celé státní území rozdělena, je větší zužitkování tak minimální, že o nějaké úlevě zemědělství nelze mluviti. Kdyby příští zvětšená výroba zůstala vyhrazena jen horalům a kdyby horal mohl ze zužitkování také těžiti, pak byla by to přece jakási.malá naděje pro tento skromný druh lidí. Bohužel této možnosti není. Podlep přesných výpočtů pana zpravodaje byla by zemědělci po zúročení a amortisaci zřízené továrny ještě částka 10 Kč za každý dodaný metrický cent brambor. Že zemědělec nemůže pěstovati brambory za 10 Kč, uzná také největší laik. My sami musíme tudíž své soudruhy v povolání dokonce zrazovati, aby se jen nezabývali novým zakládáním, poněvadž by si tím pletli provaz sami na sebe.

Něco je při těchto osnovách zákonů tisk 780 a 784 obzvláště nápadné. Představují jen volnou vnější kostru, kdežto vnitřek, celá cena, výklad se zastupitelství lidu odnímá a přenechává vládě. Žehráme na nadvládu byrokratismu, ale takovými zákony béřeme na sebe vinu sami, poněvadž byrokratismu dobrovolně přiznáváme největší moc. Každá druhá věta v těchto předlohách začíná slovy: Vládním nařízením se stanovíŤ anebo ťMinisterstvo financí povolí nebo ustanovíŤ. Poněvadž také v zákoně tisk 784, § 1, odst. 6, každoroční stanovení ceny přísluší ministerstvu financí, jsme tomuto ministerstvu vydáni na milost a nemilost. Dosud nepodalo ministerstvo financí nikdy důkazu o tom, že má porozumění pro těžkou nouzi a tíseň zemědělství.

Tomu se pak říká pomoc zemědělství a tu si socialistické strany něčeho domýšlí, že nás rovněž podporovaly. Přitom jest jen kompensacemi možno docíliti takovýchto výpomocí pro zemědělství. (Místopředseda dr Heller převzal předsednictví.)

Rovněž se junktimuje úvěrová pomoc, ačkoli do této pomoci je pojato nejen zemědělství, nýbrž také živnosti a lid všeobecně, a sice junktimuje se to s fondem pro nezaměstnané. Což pak tato úvěrová pomoc pomůže těžce zadluženému zemědělství? Již na podzim r. 1931 vyložil jsem zde podle přesných výpočtů, které se opírají o ryzí skutečnosti, ze zemědělství v Československu bude koncem r. 1934 vykazovati plných 40 miliard dluhů. Počítal jsem tehdy jen 2 miliardy pro úrokovou službu, ovšem jsem se při tom přepočítal. Ježto naše Raiffeisenky nemohou více vyhověti nárokům, jež se na ně kladou, musí se naši zemědělci namnoze obraceti k bankám o zápůjčky. Průměrně možno úroky z dluhů tudíž odhadovati na 6,1/2% to činí ročně 2.600 milionů na úrocích. V důvodové zprávě k předloze o zemědělském úvěru, která právě vyšla, uvádějí se hypoteční dluhy zemědělství počtem 25 miliard, dlužné provozní úvěry sumou 6-7 miliard. Hypotekární dluhy lze snadno zjistiti a souhlasí s mými údaji. Nesprávné jsou uvedené dlužné provozní úvěry. U všech venkovských peněžních ústavů převyšují neknihovní dluhy dluhy knihovní, k tomu přistupují ještě dluhy u živnostníků, obchodníků, skladišť, za meliorace, vodovody, veřejné podniky, dluhy na daních a přirážkách. Jednoduchý dotaz u zemědělské kooperativy byl by postačil poučiti ministerstvo o tom, že úvěrové duhy činí alespoň o 5 miliard více, nežli zde vykazuje důvodová zpráva. Tedy i nejvlastnější zastoupení zemědělství, ministerstvo zemědělství, líčí situaci zemědělství růžověji, nežli je ve skutečnosti.

Má-li se zemědělství nyní poskytnouti ročně 100 milionů úrokového příspěvku, domníváme se, že jsme je uspokojili. Při tom jest ještě to pěkné, že si úvěrovou pomoc musíme z vlastní kapsy platiti zvýšeným clem na potřebné.krmivo. Při každém kompenzačním obchodu -. jiným způsobem vůbec ničeho nedostaneme který jsme s nynější vládou sjednali, byli jsme těmi, kdož nejvíce utrpěli. Již po celý rok neslyšíme nic jiného, než nová zatížení a nové daně, a nejsme-li postižení zvlášť, jsme při každém novém zatížení všeobecně spolu postiženi.

Od dvou let bojujeme za spravedlivou mzdu za své výrobky, obilí a dobytek. Sklizeň tohoto roku zraje a stále ještě tápeme v nejistotě, zdali něco obdržíme. Tisíce selských existencí, lidí, kteří se za svého života dost naplahočili a nalopotili, ještě letos vezme za své, nedostane-li se nám ještě v tomto měsíci tohoto zabezpečení. Lze se pak diviti, když našim voličům venku dojde konečně trpělivost a když v každé schůzi slyšíme tato slova: Dříve, nežli zahyneme, když již žijeme v demokratickém státě, žádáme a trváme na tom, aby se stejně jako v jiných státech škrtlo nejen 13. měsíční služné, nýbrž aby také ještě letos nastalo silné snížení vysokých platů úřednických: Že se při nynější nezaměstnanosti a nouzi státních financí trpí ještě, aby v jedné rodině vydělávali na státě dva, totiž muž a žena, je nepochopitelné. Žádáme konečně, aby tam, kde jsou práva, byl sobě také každý vědom svých povinností, a aby důchodová daň stejně jako jiné přímé daně podléhala přirážkám. Jedině tím lze odpomoci finanční tísni obcí, okresů a zemí. Další zvyšování nynějších přirážek k jakýmkoliv účelům odmítáme s největší rozhodností. Již celý rok se proslýchá, že asi 2 miliardy Kč se daly na cesty. Poněvadž ubytování ve Švýcarsku bylo velmi drahé, přestěhovala se nyní valná část do Francie. Když to naše voličstvo slyší a čte a při tom pozoruje, že naše vláda nehne prstem, aby tento útěk peněz potrestala, můžeme mu potom zazlívati, že vždy znovu musíme slyšeti o tom, že tito podváděči státu musí asi požívati ochrany nám nesrozumitelné, jinak by bylo musilo již dojíti k trestním opatřením. Německo postupovalo zajisté jinak. Členové spolku VolkssportŤ, kteří pronesou jediné nerozvážné slovo, zavírají se na celé měsíce, namnoze bez viny, do vyšetřovací vazby. Osobám však, které při nynějším nedostatku peněz tyto peníze přes zákaz ještě odvlekou do ciziny, stát ženou do finanční zkázy, těm se vůbec neublíží, ti zdají se býti nedotkrutelnými. Vedle přísného trestu byl by tu jednoduchý prostředek hledati tyto peníze jako proutkem.

V této příčině, zdá se, že náš pan ministr financí, při předpisování nových daní tak nadaný, úplně selhává. Drobné peníze jistě nebyly zavlečeny, ty jsou doma, schovány v punčochách. Jistě jsou to jen velké bankovky. Nemohu se pamatovati, že bych byl v posledních měsících viděl bednu pětitisícovku. Těm byl vzduch v Československu příliš silný, anebo již příliš slabý. Kdyby se byl pan ministr financí odhodlal stáhnouti tisícovky a pětitisícovky, prohlásiti běžící za neplatné, ihned by se zmizelé miliardy zase dostavily. Za to ručím.

Jak při této hospodářské nouzi, do života zasahující, vláda ještě trpí, aby veškeré banky zachovávaly nynější vysokou úrokovou míru za zápůjčky a tím se dopouštěly přímo zločinu na strádajícím lidu, je rovněž nevysvětlitelné. Právě jako člen vládní strany považuji za svou povinnost uvésti zde na paměť všeobecnou náladu lidu. i žádám slavnou vládu, aby si tuto náladu lidu vzala k srdci a podle toho jednala. Budeme hlasovati pro předlohu. (Potlesk.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan sen. F íí s s y.

Sen. Füssy (maďarsky): Ctený senát! S dojmutím musím sa dívať na dnešnú situáciu, keď je v československom zákonodárstve na dennom poriadku zákon o liehu a v senátu nielen že agrárny minister nie je prítomný, ale ešte i senátori agrárnej strany sa odďaľujú práve vtedy, keď pomocou zákona liehového chcú v dobe najväčšej krízy podoprieť záujmy zemedelcov.

Ctený senát! Po uplynutí dlhých mesiacov opätne vidíme tu návrh zákona, jehož úkolom je vraj podoprieť zemedelstvo, Návrh zákona o konečnej úprave hospodárenia a liehom zaujíma v prvom rade zemedelstvo, lebo surové produkty priemyslu liehovarského, ako sú zemiaky, kukurica, cukrová repa a ovocie produkuje tuzemské zemedelstvo v množstve dostatočnom, ba i nadbytočnom.

V poslednej dobe mnoho slyšíme a tiež v novinách mnoho čítame o potrebe plánového hospodárenia, t. j. o tom, že vláda by mala vypracovať určitý spoľahlivý hospodársky program pre život celej republiky a tiež pre jednotlivé výrobné odbory. My opoziční senátori na miesto hospodárskych plánov požadujeme už odo dávna od vlády činy, ktorými by ona výdatne podoprela zemedelskú a priemyslovú výrobu, ktorá sa rúti do krajnej zkazy. Pri debate o štátnom rozpočte, ktorá sa každoročne opakuje, slyšíme toľko krásnych plánov od jednotlivých pánov ministrov, že keby sa len jedna desatina týchto plánov uskutočnila, bol by v Československu, v tomto plačlivom údolí, stvorený pravý zemský raj. Tieto krásné plány však zostávajú len prázdnymi, zvučnými a ozdobnými slovy, z ktorých sa neuskutoční nič a plánovitosť vidíme len v jednej veci: vo zvyšování daní do nekonečna a opätovnom a novom mrzačení zemedelstva a priemyslu.

Návrh zákona o konečnej úprave hospodárenia s liehom ukazuje však ešte na jednu plánovitosť pri práci vládnych strán koaličných. A táto plánovitosť tkvie v tom, že vládné strany, keďže im peňazí ubýva, rozkošnou plánovitosťou vyrábajú zákony tak, aby pod zámienkou pomoci zemedelstvu zaistily si z liehového hospodárenia výdatnú účasť pre svoje stranícke pokladnice. Tam už sú tie zlaté časy, kedy na sanáciu rôznych družstiev agrárnych a českej strany živnostenskej bolo možno zo štátnych peňazí do jednoho alebo poldruha roka vylisovať pomocou sanačných zákonov dve miliardy, o ktorých vláda vôbec nikdy nikomu neúčtovala. Dnes už nemožno takéto národné dary rozdávať prostredníctvom českých družstevných centrál stranám vládnym, a preto treba zákon o liehovom hospodárstve utvoriť tak, aby smetánku z tohoto hospodárstva mohli sobrať v prvom rade politikovia straníckí. Záujmy maloroľníka alebo statkára, pestujúceho zemiaky, kukuricu a ovocie, môžu pri tom zostať v pozadí, ba čo viac zákon tieto záujmy priamo poškodzuje.

To, čo som práve povedal, je v plne miere potvrdené druhým článkom a 2. §-om štvrtého článku návrhu zákona o liehovom hospodarení, ktoré články zabývajú sa otázkami pálenia liehu z ovocia.

Ustanovenia tie hovoria všeličo, zabúdajú len na to najdôležitejšie; a je tým modifikácia zákona č. 272/1921, rešp. jeho doplnenie. Citovaný zákon totiž vyslovuje vo dvoch krátkych §och, že k pálemu liehu z ovocia môže dať povolenie ministerstvo financií alebo ním zmocnený úrad jemu podriadený. Zákon však hlboko mlčí o tom, komu, kedy a za jakých podmienok môže, alebo má byť dané povolenie ku páleniu liehu ovocného. Ministerstvo financií užívalo tedy tohoto neobmezeného zmocnenia ták, že pálenie v tak zv. malých kotlíkoch úplne zrušilo. Dôsledkom toho potom bolo, že vinári na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi museli mláto a matoliny, ktoré sa k ničomu inému nehodia len k pálení liehu, vyliať do priekopu a po dobu desať rokov veľakrát sa opakoval poľutovania hodný prípad, že v dobe hojnej úrody slivák bolo treba celé tuny ovocných zápar vyliať na hnojisko, lebo ovocie čerstvé nemalo odbytu; koncesovaný ťvýrobca liehuŤ tiež nezákupil ovocie pre nedostatok technického zariadenia, a ovocie nebolo možno ani sušiť.

Sú vinárske kraje, ako Žitný ostrov, zem Matyášova s pôdou piesočnatou, kde sa rodí víno tak slabej kvality, že ani nemôže byť dávané do obchodu. Títo producenti vína mohli by získať nejaký ten peniaz zo svojích viníc práve len tak, keby obdržali povolenie ku páleniu určitého množstva rakije .

Vlani na ovocnom trhu v Prahe bol som svedkom jednoho výjavu, kde obchodník s ovocím zdarma ponúkal majiteľovi liehovaru slivky prezrálé a porušené, inak však výborné, ovšem ako stolné ovocie nepoužívateľné; ten ich však nechcel prevziať, ani keby obchodník na svoje vlastné útraty dopravil slivky do pálenice. Proste ich nepotreboval. A keďže išlo o zbožie komisionárske, kto bol poškodený? Ovocinár na Slovensku, jehvž úroda dostala sa do špinavých vĺn Vltavy. Pánovia, tieto pomery chce i naďalej udržovať práve pojednávaný návrh zákona o liehovom hospodárení, lebo neumožňuje, aby malí ovocinári na dedinách buďto jednotlive alebo v príležitostnom združení či spolčení v mieste samom, vo vlastnej svojej obci mohli zpracovať na lieh odpadky vína a vinné mláto, ktoré sa k ničomu inému nehodí, ako aj neodpredané ovocie.

Ministerstvo zemedelstva veľkým hlukom a ešte väčšími peniazmi propaguje pestovanié ovocia v území celého štátu. Práve sme mohli čítať štatistiku, že počet marhuľových stromov zvýšil sa na Slovensku za 10 rokov o 130%. Veľmi krásna a správna akcia, ale čo bude, až táto zpústa stromov za niekoľko rokov začne rodiť? Na tuzemských spotrebiteľských trhoch je ovocie ešte i dnes predmetom prepychovým. Ovocie mäkké, ktoré v prvom rade prichádza v úvahu pri pálení liehu, nemôže byť na zimu uložené, avšak nemôže byť sušením konzervované; zbývalo by tedy len zpracovanie v lieh, tomu však stojí v ceste zákon o liehovom hospodárení. A takto vypadá vaše plánovité hospodárenie. Čo ste docielili horko ťažko drahou propagandou na poli produkcie ovocia, tento výsledok je zničený zákonom o liehovom hospodárení. Tento zákon síce veľmi milostivo a zaslepením ovocinárov povoľuje, aby ministerstvo mohlo zvlášte v dobe veľkej úrody ovocnej zvýšiť kontingent výrobných liehovarov, avšak pálenica môže prebytok zpeňažit až v sezone nasledujúcej; dotiaľ musí mať zásoby uskladnené, a čo je najboľastnejším, - daň treba ihneď zabezpečiť, čo v jazyku financov znamená toľko, že ju treba tiež vopred zaplatiť. Neviem, páni, že by za dnešného nedostatku peňazí našiel niekde taký dobrý blázen liehovarník, ktorý by ovocie zakúpil, zaplatil a zpracoval, čo je tiež spojené s výdajmi, a zaplatil ihneď i daň, avšak svoje zbožie mohol by až za rok zpeňažiť. Toto opatrenie mohlo byť zo zákona vynechané, lebo toho sa nebude nikdy užívať, leda ho užijú protekční straníci, ktorí majú daňové úvery.

Pri tejto otázke musím vybočiť ešte na nasledujúcu vec. Ministerstvo financií zastavilo domáce pálenie ovocného liehu na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi kvôli továrňam slivovice na Morave. Ako keby slivovica mohla byť pálená iba zo slivák urodených na pôde moravske. Dnes už nie je tajemstvom ani to, že agenti moravských ovocných páleníc zakupujú od ovocinárov na Slovensku slivky za ceny, za jaké chcú, a finančné výsledky trpkej a úmornej práce ovocnára na Slovensku zhrabe továrník slivovice na Morave. Je k poľutovaniu, že ani jediný vládny poslanec alebo senátor nepozdvihnul svoj protest, aby boly zažehnané tieto pomery, ktoré sú pre ovocinárov na Slovensku nesmierne škodlivé a ponižujúce.

Vládne strany, zvlášte exponenti agrárnej strany na Slovensku, však prinášajú producentom repy na Slovensku iné ohromné výhody, je to 35.000 hektolitrový kontingent liehovaru v Leopoldove. Človek sa musí do krvi stydeť, kam až klesla dôstojnosť zákonodarných sborov. O liehovare v Leopoldove, ktorý je dnes niekoľko osobnostiam, vládnym stranám blízkym, prenajatý, vsunuje sa do zákona zvláštny paragraf, ktorý by mal slúžiť verejnohospodárskym záujmom celého štátu. A deje sa tak v dobe, kedy ku zničeniu malých liehovarov zemedelských, ktoré sú v rukách súkromníkov, sa vyslovuje, že súkromný liehovar musí zo 70% zpracovať svoje vlastné zemiaky a môžu zakúpiť iba 30 % potreby surovín. Vlastník malého súkromého liehovaru tedy musí na celom svojom statku pestovať len zemiaky, a to i vtedy, keby od malorolníkov svojej obce mohol zakúpiť i zemiakové prebytky, čím by pomohol sobe, ale hlavne malorolníkom. Tým sú súkromé zemedelské liehovary odsúdené k pomalej mučivej smrti. Prečo si tedy hrajete na schovávanú? Vyslovte, že ztrpíte len taký družstevný liehovar, ktorý Vám odvedie výkupné do vaších straníckých pokladníc. To bude aspoň slovo priame a otvorené.

Plánovité hospodárstvo? Plánovitým hospodárstvom bolo to, keď staré vládné režimy vyslovily, že liehovarníctvo je priemyslom menovite krajov zemiakových, a tedy najchudobnejších krajov hornatých. Dneska vy týmto novým zákonom otvárate možnosti, aby v krajoch repárskych mohly byť zriaďované nové zemedelské liehovary. Komu pomôžete tým? Možno, že svojej vlastnej straníckej pokladnici, je však naprosto isté, že dôsledky tohoto podivného plánovitého hospodárenia odnesie slovenský gazda v hornatých krajoch, ktorý nabudúce nebude môcť svoje zemiaky zpeňažiť v miestnej súkromej pálenici. Pánovia, zákony o liehovom hospodárení nie je tak dôležitou otázkou pre Maďarov na Slovensku, ako viac pre Slovákov, lebo veď prevážná väčšina Maďarov obýva kraje pšeničné. Ale práve preto, že nie sme priamo a eminentne zainteresovaní v tejto otázke, môžem objektívne. konštatovať: páni, sledujete veľmi pochybené a jalové cesty s vašimi hospodárskymi zákony. Bol by som podal svoje konkretné návrhy k oprave tohoto návrhu, avšak bola by to práca naprosto zbytočná, lebo veď vlak kolegov zákonodarcov moravských odchádza v 3 h 50 minút a do tej doby nutno zákon dať pod strechu; nezbýva tedy mnoho času k jednaniu. No a veď liehová komisia koalície už dostatočne zabezpečila záujmy straníckych pokladníc, nelzä tedy nič na veci meniť. A preto len krátko upozorňujem a žiadam vás o to, oč práve v posledných dňoch žiadal predseda ústredia živnostenských a obchodných komôr osoby vládnuce: Vypojte už raz z otázok čiste hospodárskych malicherné záujmy stranícke, lebo nemožno hovoriť o verejnom a národnom hospodárstve tam, kde sa hľadí len na to, koľko vynesie nový hospodársky zákon strane agrárnej a koľko strane sociálnedemokratickej. V dnešných ťažkých dobách, kde sa mravy už beztoho všeobecne uvoľnily, dvojnásobnou bdelosiou bolo by treba dbať čistoty verejného života; naproti tomu situácia vypadá tak, že väčšina zákonodárstva stavia do služieb svojích sobeckých a mierno rečeno malicherných straníckych záujmov celý štátný aparát. Kam povedie táto cesta; jejž jediným heslom je: ťKaždý sebeŤ a ťkto z koho, ten z tohoŤ?

Za takýchto okolností je samozrejmé, že tento návrh zákona, ktorý bol i vedúcimi odbornými úradníkmi ministerstiev odsúdený a ktorý je dobrý len k tomu, aby politickým stranám zabezpečil peniaze, ktoré me sú povinné účtovať, a aby tým rozširoval politickú nemravnosť a zahájil nový útok proti podnikom súkromým, nemôžem prijať a som čo najrozhodnejšie proti nemu.

Čo sa týče návrhu o povinnom miesení liehu s benzinom, to podľa môjho názoru náleží prvé slovo technikom. Majú-li oni za to, že táto vec môže byť uskutočnená bez poškodenia záujmov vlastníkov výbušných motorov, tak nech sa miesi, a možno to len schvaľovať, lebo podporovaním spotreby liehu vo väčšom merítku získa i zemedelec, ktorý produkuje suroviny. Poneváč však podľa návrhu sa pohonné hmoty a tým i celá výroba zdraží, preto i tento návrh musím zavrhnúť.

Místopředseda dr Heller (zvoní): Slovo má pan sen. D a n k o.

Sen. Danko: Slávny senát! Prejednávame predlohy, ktorými sa menia niektoré ustanovenia o dani z liehu a upravuje sa hospodárenie s liehom. Národohospodársky, zemedelsky i sociálne sú to predlohy ďalekosiahleho a dôležitého významu.

Stručne pojednám o predlohách, menovite zo stanoviska slovenského. Kladiem hneď na začiatku svojej úvahy otázku, že prečo sa robia takéto zákonité opatrenia, ktorých potrebu sme citili celé desaťročie, len teraz, keď je už skoro neskoro. Pýtam sa i na to, že prečo sa táto dôležitá otázka rieši len čiastočne, keď je potreba úplného liehového zákona citeľná už veľmi dávno.

Bol by celý rad otázok, na ktoré by mala vláda, štátna správa odpovedať skutkami. Na tieto je v našich zákonodarných sboroch veľmi často a dôkladne poukazované. Dúfajme, že budú postupne skutkami zodpovedané. Nemožno však i z poučenia, ako nám bola i táto predloha urýchlene a nedostatočne predložená, nepostaviť otázku, prečo sa to tak robí a prečo sa to dosť často opakuje, že senát musí vybaviť predlohy, ako by na rozkaz, veľmi súrne, musí ich vybaviť i vtedy, keď ani len členovia patričných výborov, v ktorých sa predlohy pre plénum pripravujú, nie sú s nimi dostatočne oboznámení a vlastnou príčinlivosťou sháňajú sa za pomôckami, aby vec aspoň koľko toľko ovládali, že je na túto otázku odpoveď a liek svrchovane potrebný, to je vec samozrejmá a prirodzená. Jestli by však táto otázka nebola zodpovedaná a veci tak ako dosiaľ by sa ďalej opakovaly, je v moci senátu, aby sám urobil poriadok.

Sme, aspoň mali by sme byt, všetci vernými synmi a dcérami drahej otčiny a vo všetkom mali by sme stáť rovnako pod berlou zákona. Spravedlnosť a pravda by mala všade rovnako víťaziť. V mnohých veciach je to však s nami všelijako a unifikácia, je veľmi pomalá. Tak je to i s daňou z liehu, a liehovým hospodarením. Nie sme dosť bití tým. že platia tu i tam rakúske, poťažmo uhorské zákony, vznikajú ešte a platia vyše desaročia i také vládne nariadenia, akým je č. 105 z r. 1920, dľa ktorého na Slovensku môžu páliť ovocie len obce a družstvá, a to pri ďaleko vyššom paušále ako v ostatných zemiach republiky, kde obmedzenie pálenia na obce a družstvá neexistuje.

Nesrovnalosti zákonitých predpisov dosiaľ ináč platných na Slovensku a ináč za Moravou, priamo kričaly. Celkom oprávnene vyvolávaly pocit veľkej krivdy a i na tomto poli priamo znemožňovaly úspešný vývin dobrej, prepotrebnej, žiaducej, uprimnej a vrelej československej vzájomnosti. Kto býval za maďarskej éry na hraniciach bývalého Uhorska v obciach, súsediacich s Moravou, mal príležitosť poznať rozdiel liehového hospodárenia, na tejto a na onej strane. Makateľne to vyvrcholilo behom svetovej války a po prevrate, kde Slovensko nedostatkom liehu bolo na ceste odalkoholizovania a zhubný príliv liehu bol podlúdne donášaný práve z Moravy, kedy hlad za 1 kg múky dal i 5 l rumu. Áno; po slovenských obciach nachodilo sa množstvo rozličného zhabaného liehu. Že bol vtedy tak veľký rozdiel v predpisoch o hospodárení s liehem u nás a na Slovensku, čo bývalej súčiastke Uhorska a naopak na Morave a v Čechách čo bývalých súčiastkach Rakúska, tomu rozumieme. Prečo je však ten rozdiel tak veľký ešte i dnes k neprospechu Slovenska, to sa veľmi ťažko chápe a nedá sa to ničím ospravedlniť. Povedzme si otvorene, že týmto krikľavým rozdielom bol citeľne poškodený drobný zemedelský ľud a že za takýchto okolností vyšlo na zkapu nesmierné množstvo ovocia vo všetkých krajoch nášho Slovenska.

Za takéhoto stavu vecí nie div, že i na stľpcoch vládnych slovenských časopisov, v tlači roľníckeho ľudu vyšly články s nápismi, ako sú na pr.: ťAko úrady trestajú obec, ktorá splnila nariadenia vládyŤ, ťMinisterstvo financií prišlo s rozkazom v poslednej minute, aby sa uchránilo protestovŤ, ťKto nesie vinu, že je mnoho tajných páleníc?Ť atď

A takéto články čo výroky oprávnených žalôb a sťažností drobného ubiedeného a zaznávaného ľudu prepukly len tu i tam a naskrze neodzrkadlily pravý a celý stav vrenia a nespokojnosti, zavinenej krutými predpismi. Taký bol posledne i prísny rozkaz ministerstva financií v jeseň 1931, že destilačné kotlíky paušalovaných páleníc musia byť obsahom jednotné a tak zamurované, že len dno môžu mať v ohni a medzi kotlíkom a kotlinou musí byť prázdny priestor, aby tým destilačná možnosť bola umenšená. Také prísné, ukrutné a v poslednej minute vydané nariadenie zastrašilo obyvateľstvo mnohých krajov Slovenska, a to tým viac, že i paušál za pálenic bol zvýšený. Mnohí báli sa vysokých financií, kvas dávali dobytku a mnohí ho pod cenou odpredali chtivým priekupníkom, ktorí záparu odesielali na Moravu, prišli pomocou nariadenia a zásluhou finančnej správy k nezaslúženým veľkým ziskom a chudobný ľud, pripravený o zaslúženú odmenu svojej krvopotnej práce, mal o jedno trapné, na jeho dušu a mysel veľmi neblahým a nežiadúcim spôsobom účinkujúce sklamanie viac.

Aby takýchto sklamaní na poli liehovarníckom by bolo menej, to má zamedziť prítomná predloha, ktorá od pôvodnej vládnej osnovy poslaneckou snemovňou úplne prepracovaná, má stvori jednotu a odstrani nesrovnalosti. Vítame obe predlohy. Sú dielom kompromisu a nemôžu nás úplne uspokojiť. Škoda, že nesmazaly celkom ešte platné ustanovenia prestárlych zákonov.

Predloha prvá neuspokojuje nás menovite pre nejasnosť ohľadom zriaďovania a povoľovania malých, predtým paušalovaných zemedelských dedinských páleníc, ktoré majú veľký význam pre Slovensko a Podkarpatskú Rus, a majú na nich záujem tisíce a tisíce drobných roľníkov. Dosiaľ sú tie pálenice po riedku a i táto okolnosť Je príčinou, že vznikaly mnohé tajné malé pálenice. Je predsa nemožné, aby gazda viezol svoj kvas k vypáleniu až do piatej, desiatej dediny, ba často až do súsedného okresu. Dožadujeme sa plným právom, aby táto otázka bola vydať sa majúcim nariadením uľahčene vybavená. Touto predlohou sa paušalovanie výrobnej dane z liehu odstraňuje a zavádza sa jednotná daň podľa kontrolného merítka od každého hektolitrového stupňa, pre štát 23 Kč plus 1.80 Kč paušalizovanej dane obratovej a pre zem 2 Kč, spolu tedy 26.80 Kč. Výrobcovi, ktorý vyrobí bez prerušenia najmenej 50 hl. stupňov alkoholu, ponecháva sa 25 hl. stupňov alkoholu bez dane. Toto príkladom znázornené vyzerá takto: Keď niekto vypáli 100 litrov slivovice, z ktorej má 20 litrov 70 stupňovej, 50 litrov 60 stupňovej, 30 litrov 40 stupňovej, má priemerne 56 hl. stupňov slivovice, z ktorej je 25 hl. stupňov dane prosté, platí tedy za 31 hl. stupeň a 26.80 Kč, spolu 830.80 Kč dane. Tento obnos pri takomto množstve napáleného liehu - slivovice atd. je síce od dosavádneho paušalovaného poplatku o niečo vyšší, je tým však zabezpečená možnosť slobodného odpredaja liehu, ktorý bol zdanený. Nezdanený neslobodno predať. Predloha zabezpečuje proti dosavádnym predpisom i tú prednosť, že pri takomto zdanení liehu akejkoľvek produkcie nemusí byť práca v pálenici konaná prekotne a nedokonale. Každý si svoju úrodu môže vypáliť dôkľadne, lebo sa nebude platiť ako dosiaľ za čas pálenia, tedy kto kolko hodín pálil, ale za hektolitrový stupeň slivovice atď.

Chybou je, že predloha nehovorí o pálení boroviek - jalovca, ktoré sa pred tým na Slovensku tiež mohly páliť. Bolo to však v prospech živnostenských a priemyseľných produkčných páleníc pred časom zakázané. Táto možnosť bv sa mala obnoviť, ustáliť a zabezpečiť. Ďalší článok predlohy obsahuje ustanovenie nové a naskrze nepopulárné opatrenie. Hovorí, že každý, kto má viac ako 30 litrov kvasu, musí to dôchodkovému kontrolnému úradu oznámiť a musí tam ohlásiť i prípadný predaj toho kvasu inému. Náš ľud má v poslednej dobe s finančným úradom veľmi mnoho nie práve najpríjemneiších stykov. Obávam sa, že tento predpis zákona povedie k mnohým nepríjemnostiam. Praktický život vyžaduje zjednodušenie tohoto predpisu. O mnoho jednoduchšie by bolo bývalo, ako to bolo dosiaľ, oznamovat to patričnej pálenici, poťažne obecnému úradu. Škoda, že sa toto ustanovenie predbežne nedá zmeniť.

Čl. VI, § 4 o rozsahu výroby v produkčných liehovarech, tedy i v malých páleniciach, je nie dosť jasný.

Vidim v ňom veľké obmedzovanie potrebných, utvoriť sa majúcich malých družstevných dedinských páleníc.

V čl. VI, § 8 v liehovej komisii nie je zabezpečené miesto pre zástupcov drobných páleníc. Je tam rôzné zastúpenie vypočítané od ťaŤ až po lit. ťnŤ a tu mohli a mali byť i zástupci malých ovocných produkčných páleníc.

O ostatných ustanoveniach tejto predlohy, týkajúcich sa liehovarníckej otázky vôbec, dotknem sa len letmo.

I na chudobnejšich krajoch Slovenska sa zemiaky dobre daria. V Liptove, Orave, Spiši, Trenčíne, Turci, Zvolene býva hojná úroda zemiakov. Minulého roku predávaly sa niekde i po Kč 6.- za q. Máme tam viac bývalých panských, teraz prázdnych páleníc. Je všeobecným záujmom postarať sa o tieto chudobné kraje a pri tejto príležitosti obraciam pozorňosť patričných kruhov, aby sa pomoc, ktorú majú na zreteli tieto predlohy, poskytla všestranne a aby i v spomenutých krajoch boly vytvorené družstevně roľnícke liehovary. Že v Leopoldove na Slovensku má byť uvedený v činnosti štátny priemyslový liehovar, pre ktorý je pridelené na prvé výrobné obdobie 35.000 hl alkoholu, zpracovaniu repy, a ktorý už vyše 10 rokov nebol v činnosti, to vyzdvihujem a zdôrazňujem čo výdobytok slovenských zástupcov republikánskej strany.

Netreba prizvukovať, že žijeme veľmi ťažké časy. Náš ubolený ľud slovenský vo svoje] telesnenej trpezlivosti a príslovečnej skromnosti a beznáročnosti snáša túto ťarchu časov hrdinským spôsobom. Kto chodí po našich dedinkách, presvedčí sa o veľkej biede a nedostatku, ale i o hrdinskom, trpezlivom a spokojnom živote ľudu. Ľud chodil v lete, v zime za prácou na žírnejšie polia a do lesov. Práca v lesoch stojí a vyrobené plodiny zemedelských robotníkov v minulom roku klesly na 30% pod normál. Zemedelské práce tu doma i v cudzine sú toho roku veľmi obmedzené. Ľud ostal z veľkej čiastky doma na nedostatočnej a biednej rodnej hrude, bez existenčného zamestnania biedu zimy naháňa biedu leta a výhrady sú beznádejné. Je tedy treba opatriť prácu, opatriť chleba a výsledkom týchto teraz prejednávaných predlôh väčším osevom zemiakov, repy, kukurice bude viac práce, bude viac chleba. Toto je veľká dôležitost týchto predlôh a len záškodníci ľudu ich nevítajú.

Ľutovať prichodí, že stranícke a sobecké chúťky znemožnily vytvoriť zákon o miešaní lihu s benzinom už v minulom roku, ako boto pôvodne stanovené, aby tak v hospodárskom pláne našej zemedelskej produkcie boly bývaly možné účinky tohoto blahodárneho opatrenia už v tomto roku. Želáme si, aby vyplnila táto predloha nádeje do nej vložené a prispela potrebnou pomocou najubiedenejšiemu stavu, roľníckemu ľudu. Ťažko je pojednať v stručnej úvahe o výhodách a nevýhodách týchto predlôh. A keď poukazujem na nedostatky liehových opatrení, ako by sme si protirečili, majúc pred očami i palčivú otázku odalkoholizovania našich dedín. Skutočnosť a výsledky štatistické vyvolávajú drsný obraz a žalujú na nás. Žalujú na zamorenie ľudu alkoholom. Fakt, že ľud chudobného okresu v hornatých krajoch vydá ročne za špiritus do 30 mil. Kč; že sú často krčmy krajšie ako školy, to nám nesmie byť ľahostajným. Toto zmôcť, toto preporobiť, je veľký úkol, ktorý v budúcnosti bude treba riešiť.

Keď tento úkol vykonáme, keď tento tvrdý oriešek rozluštíme, vtedy iste bude naša budúcnosť krajšia, ako bola minulosť a menovite prítomnosť.(Potlesk.)