Položka Služební oděv je opět o 2 mil. 79.200 Kč nižší a není jistě pravda, jak se uvádí, že to bude ušetřeno poklesem cen textilií a konfekce oděvů, nýbrž tato suma bude ušetřena tím, že některým kategoriím, které dosud byly podělovány stejnokrojem, bude stejnokroj odebrán a pro zbývající bude vydáván stejnokroj ve zhoršené kvalitě, jak je dnes všeobecně známo a což konfekcionáři sami potvrzují.

I v položce Drahotní přídavky v zemi Slovenské a Podkarpatoruské, bude ušetřeno opět 1,773.200 Kč a odůvodňuje se tato úspora zánikem přechodných příjmů zaměstnanců vstupem do vyšších platových stupnic a rodinnými změnami. Ve skutečnosti jsou tito zaměstnanci o svá práva přímo okradeni, neboť oni hlásili se do služby v těchto zemích jenom proto, že jim byly poskytovány tyto výhody na základě smluv, které byly tenkráte ujednány. Nyní ale správa státních drah tyto smlouvy diktátorsky ruší, neohlížejíc se pranic, že je to protizákonné, a před každým soudem by musila tento spor správa dráhy prohráti a musila by zaplatiti veliké sumy zaměstnancům, kdyby se svého práva domáhali.

Položka 10, Náhrada za výdaje ve službě, je zase nižší o obnos Kč 226.600 a i zde se má tato suma ušetřiti na malých zaměstnancích, kde mají býti snižovány beztak již mizerné přídavky za noční služby a zkušební jízdy. Před válkou měl takový zaměstnanec za noční službu 1 K, za kterou si mohl tenkrát koupiti 2 večeře, ale nyní obdrží Kč 1,50, za něž si koupí nanejvýše šálek čaje. I dopravní úředníci jsou takto velmi poškozeni, neboť pánové, aby mu nemusili dáti noční přídavek, udělají to jednoduše v jízdním řádě tak, že vlaky v určitém úseku tratě nejezdí v době mezi 10. hod. večerní a 3. hod. ranní a tím pozbývá se nárok na noční přídavek.

V položce Náhrada za výdaje ve službě, bude ušetřeno Kč 511.000. Zde opět je šetřeno na tom, na čem by šetřeno býti nemělo. Ruší se dozorčí služba na trati rušením strážních stanovišť, čímž se snižuje potřeba služebních příplatků strážníků trati, ale snižuje se tím i bezpečnost na drahách, kdy se pak musí platiti veliké sumy na odškodnění těch, kteří utrpí škodu neuzavřením závor v čas a pod. To důvodová zpráv a neuvádí, ač by to vládnoucí ze zkušenosti měli věděti. Oni udávají i nižší položky na odškodnění na zabitých při železničních katastrafách, přesto, že sami pracují! Takovýmto způsobem ke snížení bezpečnosti na drahách a vědí, že preliminovaná částka nestačí.

I položka, která je určena na práce spojené s odstraňováním sněhu a ledu, je nižší o 30.000 Kč, poněvadž páni byrokraté mají s Petrem smlouvu, že nám sem letošní zimy nesmí házet žádný sníh, jinak by byla vláda nucena sáhnouti i vůči Petrovi k mimořádným opatřením, aby nerušil klid a pořádek v zájmu hesla >šetřit<, jak řekl Udržal.

V položce Náhrada za výdaje ve službě, bude ušetřeno 1,094,900 Kč, ačkoliv se v samotné důvodové zprávě povídá, že potřeba na cestovné stoupá, jelikož snížením počtu zaměstnanců ve stanicích není možno, aby dovolené a vystřídání dělo se zaměstnanci místními, a že je tudíž potřebí na substituci volat zaměstnance z jiných stanic. Jak je možno tuto položku přes tato tvrzení snížiti, to již nám důvodová zpráva nepovídá.

V položce Jízdní služba ušetříme opět 2,625.800 Kč a odůvodňuje se toto snížení poklesem dopravy, čímž prý sníží se počet jízd a tím i jízdních, paušálů.

Na kasárnách pro vlakový personál se také ušetří 381.900 Kč, a to prý tím, že je uhlí lacinější, dále zmenšenín počtu jízdního personálu. Tak to, pánové, není, nýbrž tím se uspoří na kasárnách vlakového mužstva, že jste zavedli ostré turnusy, že personál nemá ve zvratných stanicích žádný odpočinek, že musí unavený obracet, a tím se vám objevuje i zbytečnost kasáren, a proto je chcete pozvolna odstraniti bez ohledu na jízdní personál, který již dnes únavou ve službě klesá.

Pánové ušetří taktéž na potřebě na systemisaci služebních míst 35,500.000 Kč, a to je ta stále slibovaná systemisace, na kterou se mohou zaměstnanci těšit.

Poukázal jsem jenom na několik položek, kde se snižuje potřeba, ale toto snížení je vždy v neprospěch zaměstnanců. Kde má býti malým zaměstnancům snížena beztak již mizerná životní úroveň, tam jsou vládní činitelé ihned pohotoví toto snížení provésti.

V tomto rozpočtu však máme položky, které se opět zvyšují, ale zase v neprospěch zaměstnanců. Jsou to totiž položky příjmové, úhradové. Položka příjmů drah vykazuje zvýšení o částku 8,500.300 Kč, a to následkem zdražení bytů v naturálních domech a zvýšení cen paliva pro zaměstnance. V položce různé příjmy vydělá opět správa drah o částku 5 mil. 359.200 Kč více než léta minulá. Vydělá to na svých zaměstnancích za prolongaci legitimací železničních zaměstnanců a jejich rodinných příslušníků.

To jsou příklady vydírání, že by se za ně nemusil styděti ani ten největší gauner. V době, kdy sama správa drah snižuje určité položky, počítajíc se snížením cen uhlí, na druhé straně svým zbídačeným zaměstnancům uhlí zdražuje. Právě tak v době, kdy se slevuje jízdné na drahách, zdražuje správa dráhy svým zaměstnancům jízdné, aby nezapomněli, že byli před 13 lety osvobozeni, začež musí nyní řádně zaplatiti. To mají zaměstnanci za to, že sedli na lep svým sociálfašistickým vůdcům, kteří je krmí jen frásemi a vedou je od porážky k porážce. Oni jim vždy doporučují, aby za nic nebojovali, aby se chovali slušně, že jim vše sami vybojují. Takovou komedii sehrála se zaměstnanci >Unie< v červnu letošního roku, kdy je vyzvala k důstojné manifestaci za pořádek na drahách. Manifestace se v klidu odbyla, zřízenci se v klidu zase rozjeli do svých domovů a nepořádek na drahách je ještě větší, než byl dříve, ale od těch dob se nehnula ani myš, až na to, že na drahách stoupla persekuce těch kteří s dnešním režimem nesouhlasí. Jak se nyní postupuje proti zaměstnancům, je přímo k neuvěření; to by se musil nebožtík Guttenberg ještě hodně učit od našich lidí, neboť on, když viděl, že tehdejší odborová organisace železničářů by mohla býti tehdejší vládě nebezpečna, prostě tuto rozpustil. Tentýž spolek se ustavil pod jménem >Všeodborový spolek pro právní ochranu< a na ten si již Guttenberg netroufal, poněvadž věděl, že tlak budí protitlak. Naše vláda to dělá demokraticky. Nechá organisaci fungovati, ale pronásleduje její členy. Nemohla by to tak dělati, kdyby jí nebyly nápomocny organisace sociálfašistické. Že tomu skutečně tak je, dokazují případy, kdy na denunciaci členů sociálfašistických organisací jsou naši lidé persekvováni, ačkoliv se ničeho trestného nedopustili. Drážní úřady, disciplinární komory i odvolací senát postupují proti zaměstnancům i proti všem ústavním zákonům, odsuzují zaměstnance i za vykonávání jeiich občanských povinností, vyplývajících z členství v obecních zastupitelstvech, nebo za činnost při volhách do různých drážních institucí.Několik konkretních případů vám zde, pánové, uvedu, abyste viděli, kam až sahá mstivost buržoasie a jejích pomahačů, sociálfašistických zaprodanců.

Soudr. Molák, dílenský z České Třebové, byl nejen dobře kvalifikovaný zaměstnanec, nýbrž také dobrý zastánce utiskovaných železničářů. V srpnu byl disciplinární komorou brněnského ředitelství odsouzen k propuštění bez nároku na pensi. Co provedl tento soudruh, že proti němu bylo tak brutálně postupováno? Žaloba, která byla proti němu zkonstruována, nese všechny stopy byrokratické zpupnosti a sociálfašistické msty za to, že poukazoval na zrádnou úlohu sociálfašistických organisací. Byl špiclován funkcionářem Jednoty Fródlem, který ho všude sledoval jako zlý duch a podával zprávy drážní byrokracii. Taktéž sociálně-demokratický funkcionář Fiala konal katovskou službu proti soudr. Molákovi. V obžalovacím spise se tvrdí, že Molák kritisoval dnešní kapitalistický řád a proto je vinen protistátní činností. To je ovšem za sociálfašistického režimu protistátní činnost, ale není protistátní činností vykrádání státní pokladny ve vlastní prospěch. Ale kdo se opováží poukázati na toto darebáctví a zlodějství a kritisovati je, je podvratný živel a musí býti ze státních služeb odstraněn. Jak může disciplinární komora odsuzovati někoho z takových činů, když to spadá do kompetence politických soudů? Teprve potom, až by snad soud, uznav tyto přečiny za trestné podle zákona na ochranu republiky, soudy Moláka odsoudil, mohla by disciplinární komora zasáhnouti. Politický soud proti soudr. Molákovi nezakročil, protože se ničeho trestného nedopustil, ale brněnská disciplinární komora překročila svou kompetenci, čímž porušila služební řád.

Další případ persekuce je případ soudr. Turka, dílenského z Nymburka. Turek je sklenář a byl přeložen do Chocně k zámečnické práci. Šel podle rozkazu na své nové působiště, ale jelikož trpí vysýcháním míchy, hlásil se nemocen. Byl také uznán nemocným, neboť i železniční lékař mu potvrzuje, že trpí vysýcháním míchy. Přesto bylo proti němu zavedeno disciplinární řízení a při něm vynesen rozsudek propuštění bez nároku na pensi. Prosím, po 25leté službě vyhozen nemocen na dlažbu beze všech nároků! To je humanita, co, pánové? Jediným jeho pokleskem je podle úředního potvrzení, že prý simuloval nemoc, ač tato je potvrzena třemi lékaři.

Případ soudruhů Čermáka a Hůrky z Berouna; tito byli na přímou denunciaci soc. dem. >Večerníku Práva lidu<, >Železničního zřízence< a Železničních listů< odsouzeni disciplinární komorou ke snížení platů o jednu stupnici za to, že vykonávali volebním řádem uloženou funkci sbíráni podpisů pro volby do nemocenské pokladny československých státních drah. Opět důkaz o rovnoprávnosti občanů v demokratické republice. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Další případ persekuce je případ dílenského kováře Urbana, který byl přeložen z dílen nymburských do Benešova k vrchní stavbě ke krumpáči. Tento dobře kvalifikovaný řemeslník má nyní dělati práci pomocného dělníka, ač v těchže dílnách jsou dáváni neřemeslníci ku práci řemeslné. Podle §u 40 služebního řádu má nárok, aby byl ponechán v této kategorii. Toto odsouzení bylo provedeno bez disciplinárního řízení a trest odpovídá disciplinárnímu trestu podle bodu 5 disciplinárních trestů.

Další případ je opět povedený, neboť trestá zaměstnance za politické přesvědčení jeho bratra. Sobol František, kancelářský pomocník, byl přeložen do Pardubic proto, že prý má u sebe bratra, který se živí politikou. Jmenovaný má u Říčan svůj domek, na kterém má 27.000 Kč dluhů. Aby dluh snáze mohl uplácet, vzal si do bytu svého bratra, který je k jiné práci neschopný, poněvadž je hrbatý, a proto dělá časopisům sběratele insertů, tím se poctivě živí a nikdy nebyl trestán.

Ředitelství drah nařídilo tomuto zaměstnanci, aby dal svého bratra z bytu. Jelikož neuposlechl, přeložilo ho ředitelství do Pardubic. On uposlechl rozkazu, šel do nového působiště, ale dojížděl týdně do svého domova. Služba tím ani dost málo netrpěla, ale přes to ředitelství nařídilo, že se musí přestěhovati i s rodinou do Pardubic. On žádal, aby mu bylo dovoleno bydleti v jeho domku, poněvadž maje na něm dluh, nemohl ho ihned výhodně prodati, ale ani to mu nebylo povoleno, nýbrž bylo mu vyhrožováno, neuposlechne-li, že bude mu odebráno palivo a jízdní výhody pro něj i pro rodinu.

Tak se setkáváme všude s našimi vlastními lidmi, když nám již nevládnou cizáci, nýbrž >vláda se vrátila do rukou tvých, ó, lide český<. Největší nepřítel by tak s námi nejednal, jako tito lidé, a vše to se děje za pomoci sociálfašistů, v době, kdy máme 7 socialistických ministrů ve vládě. Mohla by si to dovolit ta nejreakčnější vláda? Ne, nikdy ne! To může dělati jen vláda, která se opírá o sociálfašisty.

V Nymburce bylo nařízeno 24 rodinám železničních zaměstnanců, aby se do 8 dnů vystěhovaly z naturálních bytů proto, že podepsaly listiny komunistické strany. Přislíbili jim však, že budou moci dále bydlet, když podpisy odvolají. To není persekuce? Pánové však jdou i proti svým vlastním lidem, pakliže jim nechce býti někdo nápomocen v jejich teroru proti malým zaměstnancům, což potvrzuje tento případ:

Přednosta, organisovaný národní demokrat, Sokol, byl po 12leté době svého přednostování přeložen na podřadné místo jako přidělený jenom proto, že byl liberální a odsuzoval mírně fašistický postup vůči malým zaměstnancům. Pánové mohou potřebovati k fašisační práci korupčníky, zloděje, ale jen ne lidi charakterní, kteří mají lidský cit. Jen tak, pánové, postupujte stále, tím otvíráte oči i těm zaměstnancům, kteří dosud šli s vámi. Ti se přesvědčují, kdo je ten nepřítel, proti kterému oni musí vésti boj. Oni již také dnes vidí, že jim nepomohou sociálfašistické organisace, ani jejich zaprodaní vůdcové, nýbrž že si mohou pomoci jen sami ve spojení s druhým proletariátem a jednotným revolučním!bojem proti dnešnímu zkomírajícímu kapitalistickému řádu, který musí býti odstraněn, má-li proletariát žít. Sám ministr železnic Mlčoch řekl v Olomouci: > Jsme příliš úzce spjati s hospodářstvím ostatního světa. Zdá se, že nás očekávají ještě veliká nepříjemná překvapení.< I my to víme, že přijdou veliká překvapení, ale nás nesmějí překvapiti, nás musí zastihnouti připraveny. Proto voláme i k proletářům ve státních službách u pošt a na železnicích: Rozhodný boj se blíží, kapitalistický řád otřásá se ve svých základech, hrozí jeho zhroucení, nemůže se déle udržeti, leda ještě větším zbídačením milionů pracujících. Proto je potřebí silné, proletářské pěsti, aby tuto potvoru, která zňemožňuje pracující mzdy, dorazil. Proto, železničáři, braňte se! Pryč s falešnými vůdci >Unie< i >Jednoty<. Kdo zavinil dnešní stav na drahách, kdo je zodpovědný za vaši bídu a zoufalství? Oni jsou to, kteří vždy demagogicky volají po úpravě vašich mizerných platů, ale odhlasovávají vaše větší zbídačení. I nyní se připravuje snižování platů a propouštění státních zaměstnanců. Sám ministr železnic ohlašoval propuštění 30 až 40 tisíc zaměstnanců železničních. Posl. Najman v obecních volbách na Slovanském ostrově v přítomnosti ministra železnic říkal, že je 40 tisíc železničářů přebytečných, kteří se na dráze jen válejí a nic nedělají a proto se musí vyhodit. Zase se přijde s heslem: Méně zaměstnanců, ale lépe placených, aby zaměstnance zase oklamali jako vždy. My však říkáme zaměstnancům: Nevěřte zrádcům! Udělejte konec komedii, kterou s vámi vaši vůdcové sehrávají. Musíte se semknouti bez rozdílu politické a odborové příslušnosti a ve spojení s druhým proletariátem vésti boj proti vašemu zbídačení za povalení kapitalistického řádu a nahraditi ho řádem socialistickým. Proto připravujte boj za vaše požadavky, připravujte boj i proti svým sociálfašistickým vůdcům, kteří jsou zásadními nepřáteli každé jednotné fronty a tudíž i nepřáteli proletářské revoluce! A proto k státním a veřejným žaměstnancům voláme:

Státní a veřejní zaměstnanci-železničáři, braňte své existence! Státní a veřejní zaměstnanci-železničáři! Hlasy poslanců české i německé sociální demokracie a čsl. národních socialistů usnesl parlament snížení vašeho vánočního příspěvku, čili t. zv. třináctého služného.

Stalo se tak za souhlasu vůdců všech měšťáckých a reformistických odborových organisací, kteří zatím co vás do poslední chvíle chlácholili a všelijakými manévry vodili za nos, za vašimi zády sjednali s vládou a vysokou byrokracií útok na vaše beztak bídné existence.

Ale toto je jen počátek a signál k dalším útokům na vás. Panstvo, které vám před volbami slibovalo hory doly, odhlasovalo několik dní po snížení vánočního přídavku, nový státní rozpočet, který sice neškrtá ani haléře ze stamilionových nákladů na zbrojení a na podporu fabrikantů, bankéřů a velkoagrárníků, ale za to tím většími novými břemeny dolehne na bedra pracujících vůbec i státních a veřejných zaměstnanců. Již loňského roku při projednávání třináctého platu trvaly >Mezinárodní Federace železničářů< a >Federace veřejných a soukromých zaměstnanců< na přímém zvýšení platů zaměstnaneckých, varujíce státní a veřejné zaměstnance před danajským darem třináctého služného a poukazujíce na to, že na tento žebrácký groš zaměstnanci draze doplatí. Vše to co >Mezinárodní Federace železničářů a >Federace veřejných a soukromých zaměstnanců< předpovídaly, stává se skutkem.

K řetězu nepřetržitých útoků, uskutečněných zákony 394/23, 286/24, 103/26, řadí se dnes snížení bídného třináctého služného a zítra k tomu přistoupí masové propouštění, zvyšování daní, zvyšování pensijních a nemocenských příspěvků, snižování požitků a platů zastavování postupů pro nižší kategorie a odbourání ochrany nájemníků. Neboť co jiného znamená výrok ministerského předsedy Udržala, že stát potřebuje méně zaměstnanců, ale lépe placených, nežli masové propouštění a pensionování státních zaměstnanců? Co jiného znamená výrok ministra financí Trapla, že se svými úspornými opatřeními není daleko ještě u konce, nežli odbourání požitků a snižování platů státních zaměstnaců? Co jiného znamená snížení platů vyšších kategorií úřednických a zvýšení daně z vyšších příjmů, nežli přípravu k všeobecnému útoku v těchto směrech, podobně jako snížení ministerských a poslaneckých platů mělo učinit státním zaměstnancům stravitelnějším odbourání vánočního příspěvku? Co jiného znamená zákulisní čachrování o >několikaměsíční< prodlouženo nájemnického zákona, nežli přípravu ke generálnímu útoku na nájemníky?

Státní a veřejní zaměstnanci-železničáři! Buržoasie a reformističtí vůdcové s předáky vašich odborových organisací hrají o vaši kůži! Na vaše bedra stejně jako na bedra všech pracujících mají být převaleny další nezměrné náklady kapitalistické krise. Brüningova nouzová nařízení v Německu, kterými saje německá buržoasie poslední životní mízu z mas německých dělníků a státních zaměstnanců, jsou lákavým vzorem i pro československou buržoasii. Příklad zrádných reformistických vůdců v Německu, kteří podporují Brüninga v jeho útocích na dělnické a zaměstnanecké masy, jsou vzorem i československým reformistickým vůdcům vašich odborových organisací.

Státní a veřejní zaměstnanci, železničáři! Můžete odvrátit katastrofu, která se valí na vaše bídné existence a na existence vašich rodin? Můžete! Zkušenost právě minulých dní nám ukazuje jasně cestu. Výbuch vašeho odporu, vaše jednomyslné bouřlivé protesty to byly, které vám zachránily aspoň část vánočního příspěvku a přinutily jak buržoasii, tak reformistické vůdce aspoň k částečnému ústupu. Nezastavte se v půli cesty! Rozpoutejte ohromnou bouři masového odporu proti útokům na své existence, zdvihněte mohutnou vlnu protestů na veřejných a závodních schůzích a na schůzích svých organisací proti útočným plánům vlády a reformistických vůdců. Vytyčte proti odbourání třináctého služného, proti zvyšování pensijních a nemocenských příspěvků, proti snižování požitků a platů, proti masovému propouštění, proti persekuci a omezování politických práv a proti organisačnímu teroru se strany svých vůdců tyto minimální požadavky: 1. Plné třinácté služné pro všechny smluvní, provisorní a definitivní státní a veřejné zaměstnance. 2. Zastavení všelikého propouštění a zkrácení pracovní doby na 7 hodin při zachování dřívějšího platu. 3. Pensionování všech státních a veřejných zaměstnanců, kteří dosáhli 55. roku svého věku nebo 30. služebního roku s nároky na plnou pensi, 4. Systemisaci všech ve státní službě zaměstnaných bez jakýchkoliv podmínek podle jejich zaměstnání. 5. Automatickou definitivu všech provisorních zaměstnanců po 5leté služební době. 6. Automatické jmenování všech smluvních zaměstnanců po 3měsíční službě bez podmínek a s nárokem na pensijní fond. 7. Okamžité zastavení všech jazykových zkoušek, disciplinárních trestů a plnou imunitu volených důvěrníků. 8. Placení příspěvků na nemocenskou pokladnu a pensijní pojištění podnikatelem. 9. Svobodu shromažďovací spolkovou a tiskovou, právo na stávku pro státní a veřejné zaměstnance a železničáře, proti teroru a proti fašisaci státních a veřejných podniků.

Státní a veřejní zaměstnanci, železničáři! Jen bojem můžete ochránit své existence, jen bojem můžete prosadit své požadavky. Organisujte tento boj. Svolávejte závodní a veřejné schůze, a schůze svých organisací. Projednejte na nich své požadavky. Usnášejte protesty proti útokům. Volte na schůzích delegace a vysílejte je k úřadům, k ministrům a do parlamentu, žádejte prostřednictvím delegací jasné stanovisko od povolaných činitelů a od parlamentních klubů ke svým požadavkům a k chystaným útokům. Zavažte své delegace, aby vám o výsledku intervencí podaly zprávu. Mobilisujte další vrstvy zaměstnanců na nové schůze, na nichž zprávy vašich delegací budou podávány. Semkněte se kolem delegací jako kolem svého jednotného orgánu, stupňujte přípravy k boji a organisujte oblastní a zemské konference delegací. Vytvořte bojovnou jednotu všech státních a veřejných zaměstnanců a železničářů! Spojte se v tomto boji zaměstnanci organisovaní v reformistických, revolučních i v ostatních odborech. Spojte se zaměstnaní s nezaměstnanými! Spojte se zaměstnanci v každém úřadě, v ústavě a podniku, spojte se zaměstnanci z různých podniků a odvětví správy. Spojte svůj boj s bojem celé dělnické třídy. Postavte pevnou hráz indiferentismu, který se v důsledku zklamání a zrady vašich reformistických vůdců vkrádá i v řady organisovaných zaměstnanců. Indiferentism jen usnadňuje útoky buržoasie a zrádných reformistických vůdců na vaše existence. Neoslabujte propadáváním indiferentismu svou bojovnou frontu. Naopak, organisujte bojovnou oposici proti vůdcům, jež vás chtějí zavést do katastrofy. Opřete se stejně pevně fašismu, jenž vás, zrazené reformistickými vůdci, chce zlákat demagogickými hesly a učinit z vás žoldnéře krachujícího finančního kapitálu ke zlomení odporu a úplnému zotročení dělnické třídy, všech pracujících a státních a veřejných zaměstnanců samých. Posilte hromadnými přístupy k >Federaci veřejných a soukromých zaměstnanců a >Mezinárodní Federaci železničářů< jediné třídně bojovné organisace státních a veřejných zaměstnanců. Vše pro boj za ochranu existencí státních a veřejných zaměstnanců a za jejich lepší život. Za bojovnou jednotu všech zaměstnanců státních, veřejných a železničářů s dělníky v závodech a nezaměstnanými. Za silné revoluční odborové organisace státních, veřejných zaměstnanců a železničářů. Ať žije jednotný boj všech pracujících! (Souhlas.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Slovo má dále pan sen. dr Žiška.

Sen. dr Žiška: Slávny senát! Chcem prehovoriť k pojednávániu rozpočtu so zvláštnym zreteľom na Slovensko. Prv než bych prešiel k poznámkam na rozpočet, držím si za povinnosť prehovoriť tiež niekoľko slov o tom pomere, ktorý častokráť býva predmetom tuhých diskusií ako v tlači tak i v parlamente i v celom verejnom živote. Tento pomer medzi Čechmi a Slovákmi, totižto na Slovensku sa vždycky ustavične ešte pojednáva, jako keby jakživ nechcel a nemal prijsť k riešeniu.

A i dnes pán sen. Šrobár držal si za povinnosť vyvrátiť niektoré tvrdenia, ktoré tu dnes odznely. Patrím k tej strane, ktorá stojí na základe kresťanského svetového názoru, ale spolu i na pravom slavjanskom základe a ktorá chce ten pomer medzi Čechmi a Slovákmi na Slovensku spravodlive riešiť, aby sme mohli pracovať v tej najlepšej dohode na blahobyte a rozkvete tak Slovenska, ako i celej našej Československej republiky. Všetky naše sily chceme postaviť k riešeniu tohoto problému a všetkou našou mravnou silou pracovať k tomu, abysme tento problém k všeobecnej spokojnosti riešili. Nie som pesimistom, nie som defaitistom. Neuznávam tej krivdy v takej miere, v akej tu častokráť bývajú prednášané a nemôžem súhlasiť s tým názorom, ako keby sa na Slovensku všetko robilo len proti Slovákom.

Častokráť už som tu spomenul, že Slovensko urobilo skutočne veľký pokrok. Každý, kto chodí po Slovensku, i každý, kto prijde z cudziny, musí to obdivovať, čo sa tam za tých 12 rokov vykonalo, najmä v ohľade školskom. Máme dnes i na Slovensku neviem o koľko tried viac a ešte by sme potrebovali asi 4.000 tried pri národných školách. Však slovenské obce chcú prinášať obeti, samy niesť čiastočne ten stavebný náklad, ale bohužial, nemajú tých hmotných prostriedkov, aby si úver na tie školy zaopatrily, veď dnes už tam stojíme, že ani Zemská banka, ani Hypotečná banka, ani druhé penažné ústavy, keď obce žiadajú o úver na stavanie školy, tento im odoprú. Tak čo má za takýchto okolností a pomerov robiť obec, ktorá má 200-, 300- až 400 % obecnej prirážky? Školskí inšpektori tlačia na školské stolice, aby stavaly. Ony chcú, hľadajú pôžičky, ale peňažné ústavy chladno, odmietavo sa voči nim chovajú. Ťažký je ten školský problém a skutočne tuto i štát, i zemská správa i všetci verejní činitelia musia spolupracovať, aby slovenský problém bol vyriešený. Uznám, že toto je mimoriadna doba, uznám, že dnes šetriť je treba, ale vážený senát, na školách, na kultúre šetriť je veľmi ťažko.

Máme ešte i dnes triedy s 70, 80 žiaky, bolo treba nové triedy postaviť a tá obec pri najlepšej vôli nemôže najsť dostatočnú pôžičku.

Čo sa týka zamestnania slovenských síl, v poslednej dobe sa stala rozhodne zmena a stal sa obrat k lepšiemu. Dnes už nemáme na Slovensku dostatočných učiteľských síl. Tak sa triedy rozmnožily, že náš učiteľský dorast, ktorý vychádza z učiteľských ústavov, nestačí na zaplnenie týchto tried. Len na 3 učiteľských ústavoch boly povolené paralelky, všetky ostátné ústavy majú len po jednej triede a následok toho je, že dnes vo veľkom počte absolventi, maturanti zo stredných škôl idú za výpomocných učiteľov, aby potom ešte složili doplňovacie skúšky a stali sa profesormi. Všetko dobré, nemáme nič proti tomu, ale skúsenosť ukazuje to, že učiteľ, ktorý ztrávil 4 roky na učiteľskom ústave, pedagogicky, metodicky hodí sa lepšie pre ten stav, ako ten stredoškolák, ktorý 8 rokov ztrávil na gymnáziu, potom ide hneď vyučovať a potom, privátne ovšem, ešte složí doplňovacie skúšky.

Čo sa týče stredných škôl, musíme uznať s vďákou a vysloviť vďaku pánu ministrovi školstva. Pred tým sa ustavične počúvalo, že slovenskí kandidáti profesúry nemajú miest, lebo vraj Česi všade ich vytiskujú.

Pred 2, 3 týždňami som bol na ministerstve školstva a presvadčil som sa tam o tom, že ani jediný aprobovaný kandidát profesúry zo Slovákov není bez miesta a že pán minister každý mesiac alebo dva mesiace dá si vyhotoviť výnos, a čo sa týka kandidátov filologie, keď ešte neboli aprobovaní, už majú miesto. Nieto Slováka, ktorý, keď odbavil filozofiu a ešte nesložil skúšky, aby bol bez miesta.

Čo sa týče profesoiov z reálnych predmetov, i tam všetci ti, ktorí sa hlásia do služby a ktorí majú aprobáciu, sú umiestení, ak len si sami nežiadajú z istých dôvodov, aby neboli do služby povolaní.

Reálné predmety ukazujú niektorý prebytok, ale za to školská správa nemôže, keď sa každý hlásí len za profesora z prírodopisu a telocviku, takže týchto je toľko, že snáď ani za 10 rokov nemôžu najsť miesta.

Toto som chcel povedať predovšetkým ako odpoveď na tie odoznelé reči, ktorých sme tu boli dnes svedkami, aby som na pravú mieru redukoval tie tvrdenia, ktoré neodpovedajú pravde a aby som prizvukoval tu opravdovú snahu všethých Slovákov bez rozdielu, že my chceme a hľadáme i na školskom poli to úplné porozumenie a že chceme spolupracovať na vybudovaní tej pravej národnej vlasteneckej kultúry.

I ja ako profesor 10 rokov mal som príležitosť skúmať naše pomery, a to, čo hovorím, vždy hovorím zo skúsenosti. Sú vady ešte niektoré, ale tie poprevratové, by som hovoril, prestupky, prehmaty už zmizly a dnes, kto sa nehodí na Slovensko, nech nejde, veď konečne kto romano vitae more sa nevie prispôsobiť, nech tam nejde, aby ten pomer ešte viac kalil.

Po tomto prejdem k prejednávaniu rozpočtu. Vieme všetci, sme si vedomi i toho, že nikdy sme neprejednávali rozpočet za tak mimoriadnych hospodárskych pomerov, ako rozpočet na budúci rok. Máme síce zabezpečenú rovnováhu v rozpočte, ale prirodzene nevieme, ako to dopadne v budúcom rozpočtovom roku a aké obeti budeme museť ešte prinášať, aby sme ťažkosti dnešnej doby prekonali. Nevieme istotne povedať, ba máme istú oprávnenú obavu, že projektované príjmy daní nebude možné v celom obnose inkasovať a štátnu pokladnicu naplniť, s druhej stránky že výdaje určené ku zmierneniu krízy na podpory v nezamestnanosti nebudú dostatočné, aby sme všetkým, ktorí na túto podporu budú odkázaní, vyhoveli.

Tento rozpočet musíme považovať len za taký rámec, v ktorom naša vláda bude sa pohybovať, ale hlavnou snahou a jedným jediným cieľom musí byť to, aby sme túto ťažkú dobu bez väčších otrasov prežili a aby ani ten sociálne najslabší človek hladom nezhynul.

Keď po čas války každý občan musí tie najväčšie obeti priniesť a keď sa všetko organizuje do jednoho šiku a keď sa žiada od každého občana, aby seba zaprel a zriekol sa toho pohodlia, ktorého si inak môže dovoliť, tak niečo podobného musíme vykonať aj my za tejto mimoriadnej doby.