Není tedy důvodů stavěti se proti zavírání obchodů na Štědrý den o 17. hodině. Nejsou zde také žádné důvody konkurenční, o čemž jasné vysvětlení podává důvodová zpráva, která praví, že se uzavírací hodina týče krámů, obchodních místností odběratelům přístupných a náležejících k nim pisáren a skladů v živnostech obchodních při prodeji zboží ve výrobních živnostech, při prodeji zboží v konsumních spolcích a jiných výrobních, stavebních, hospodářských, zemědělských, nákupních a prodejních družstvech, jakož i v živnosti zasilatelské a dopravní. Tedy není ani s tohoto hlediska, poněvadž jsou všichni pojati do zákona o zavírání obchodů o 17. hodině. naprosto obavy před soutěží. Zákon nečiní výjimek pro některé obchody nebo krámy. Zákon nařizuje v §u 1 odst. 1., že dne 24. prosince, a to každého roku, musejí býti obchodní místnosti odběratelům přístupné až do 17. hod. i s náležejícími k nim pisárnami a sklady v živnostech obchodních, při prodeji zboží v živnostech výrobních, při prodeji zboží v konsumních spolcích a ve výrobních stavebních, hospodářských a zemědělských, nákupních, prodejních a pod. družstvech, jakož i v živnosti zasilatelské a dopravní, uzavřen nejpozději o 17. hod.

Není tedy důvodů k protestu se strany obchodů neb živností, ani se strany konsumentů žádného důvodu proti uzavírání obchodů na Štědrý den o 17. hodině. Je však nutno upozorniti, aby úřady dbaly, aby zákon byl bezpodmínečně dodržován a obchodníci nebyli nuceni stěžovati si na nedodržování zákona. Zákon se také obchází způsobem ne právě čestným, prodejem zboží docházejícím do místnosti obchodní zadním vchodem. Kvitujeme s radostí, že vláda podala návrh zákona o uzavírání krámů dne 24. prosince každého roku na Štědrý den o 17. hodině. Náš klub bude hlasovati pro vládní návrh.

Dovolte, abych při té příležitosti poukázal na to, že obchodní pomocníci bojují již 10 let za uzavíráni obchodů ve všední dny. Všechny veřejné projevy, ať schůze, tábory, veškeré intervence za tím účelem podniknuté, nesčetné plakáty, které mluví ke kupujícím, aby nenakupovali po 6. hodině, zůstaly bezvýsledné, nebylo nic v tom směru podniknuto, všechny snahy Národního shromáždění, našeho klubu jak v poslanecké sněmovně, tak i v senátu, byly marny. Krámy jsou otevřeny ve všední den do 7., 8. až 9. hodiny a ve venkovských obcích i ještě po 9. hodině. To je způsob, který nemůže býti trpěn a zasluhuje, aby konečně vláda a povolaní činitelé přikročili k tomu, aby došlo ke změně zákona, kde se nařizuje zavírání závodů o 6. hodině. Také jde o nedělní klid. Nedělní klid nemáme úplný, jen tam jsou obchody zavírány po celý den, kde obchodní gremia učinila podobná usnesení mezi sebou a kde se tomu politická správa přizpůsobila. Jsou města, kde ochody v neděli jsou uzavírány, jsou menší města, kde to vypadá v neděli dopoledne jako na jarmarce, takže obchodníci poukazují na to, že by tento den výdělku a obchodu ztratili. Máme příklady, že v místech, kde je zaveden celonedělní klid, nestěžuje si nikdo na ztrátu výdělku, a jsou to obchodníci a zejména jejich příručí, kteří jsou rádi, že mají také v neděli volno, zejména když je krásná neděle a mohou opustiti město a jíti do volné přírody. Na př. Mor. Ostrava má již po několik let v neděli uzavřeny obchody. Ale máme Slezskou Ostravu, která hraničí jenom přes vodu, přes most, kde je v neděli otevřeno. Jsou obavy, že obchodníci v Mor. Ostravě, aby neutrpěli újmu na obchodě, řeknou: pak to také neplatí pro nás a my budeme v neděli také prodávati. Je to i v jiných místech.

Z toho důvodu je potřebí, aby konečně bylo přikročeno k zavření obchodů v neděli po celý den. Dříve nebylo k tomu dostatečných příčin, když výplaty dělníků bývaly v sobotu večer, ale dnes jsou výplaty v továrnách odpoledne o 13. hodině, někde také v pátek. Tedy důvody, že obchody mají býti v neděli otevřeny, zde nejsou. Proto jest úkolem vlády a povolaných činitelů, aby po tolika letech udělali jedenkráte pořádek.

Při této debatě jsem, se zmínil také o těch, kteří jsou bez zaměstnání, bez prostředků. Řekl jsem, že pro ty není zavírací hodina, protože nemají peněz k nákupu. (Výkřiky sen. Kindla.) Postavení nezaměstnaných jest jistě tragické, a tu dovolím si, vážený senáte, pronésti tento dodatek: Řekněme si, že všichni, veškeré strany, vláda, obě komory N. S. budeme pracovati k tomu, abychom měli rok 1931 posledním rokem v letopočtu této generace, kdy jsme svědky a účastníky hospodářské krise, nezaměstnanosti, bídy a hladu značné části našich spoluobčanů. Učiňme všechno, jak doma v republice (Výkřiky sen. Kindla), tak i cestou obchodních smluv a politických dohodováni se se všemi státy, s nimiž jsme v jakémkoliv styku, abychom dohodou a vzájemnými ústupky plně zajistili existenci všech lidí ve všech státech.

Na hranicích státu nemají býti nepřátelé. V každém státě bydlí lidé, kteří touží po klidném, spořádaném a spokojeném životě. Náš stát má největší potřebu býti příkladem, býti vzorem. Nacházíme se ve středu evropských států, jsme ohraničeni se všech stran. Ukažme doma, že známe cenu člověka. Ukažme doma, že nesobecky dovedeme pracovati pro blaho našich spoluobčanů, aby každý občas u nás měl možnost práce a tím plného vyžití. (Výkřiky sen. Kindla.) Při dobré vůli, při úpravě pracovních a platových podmínek, mohla by existence všech býti zajištěna. Nedopusťme, aby v budoucnu bylo u nás možným, aby rodiče nezněli pro děti chleba, mléka, oděvu a tepla. Je největší křivdou společnosti, když nechá trpěti děti. Dobro všech budiž nám povinností. Česko- slovenský stát s národy je obývajícími stal by se vzorem a příkladem. (Pochvala.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Přejí si páni zpravodajové slovo k doslovu?

Zpravodaj sen. Jílek: Nikoli.

Zpravodaj sen. Havránek: Rovněž ne.

Místopředseda Trčka: Budeme hlasovati ve čtení prvém.

O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou.

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.) Nejsou.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Os.nova, zákona, s nadpisem a úvodní formulí byla schválena ve čtení prvém podle zprávy výborové, tisk 650.

Přikročíme ke druhému odstavci pořadu, jímž je:

Jde o osnovu zákona, jíž upravuje se uzavírání krámů na Štědrý den, a poněvadž je potřebí, aby o této osnově učinila své usnesení také poslanecká sněmovna, navrhuji, aby osnově této přiznána byla pilnost a aby projednána byla jednáním zkráceným.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj byl přijata zmíněné věci byla přiznána pilnost.

Na pořadu tudíž dále je:

Táži se pánů zpravodajů, zda navrhují nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Havránek: Nemám změn.

Zpravodaj sen. Jílek: Rovněž nemám oprav.

Místopředseda Trčka: Není tomu tak.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena také ve čtení druhém podle zprávy výborové.

Budeme hlasovati o resoluci, otištěné ve zprávě výborové.

Kdo s touto resolucí souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce se schvaluje.

Tím je vyřízen 3. bod dnešního pořadu jednání a přistoupíme k dalšímu, jímž je:

Zpravodajem je za omluveného pana sen. dr Milotu pan předseda imunitního výboru sen. Šelmec. Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. Šelmec: Slávny senát! Krajský súd v Liberci žiadal dňa 6. kvetna 1930,.č. j. Nt V III 24/30 za súhlas k trestnému stíhaniu sen. Pilza pre trestné činy podľa §§ 3, 19 zák. shrom. a podľa §§ 81, 82/2, 280 a 312 tr. z. - č. 1680/1930 preds. -

Skutková podstata je táto: V 57. schôdzi senátu podal zpravodaj imunitného výboru dr Z. Farkas zprávu o žiadasti shora citovanej (tisk 293). Na návrh sen. Nedvěda a druhou, s nímž prejavil súhlas i zpravodaj, bola vec vrácená imunitnému výboru s príkazom, vypočuť o obsahu obvinenia p. sen. Pilza a vec znova prejednať.

Imunitný výbor podľa tohoto usnesenia vyslúchal vo svojom zasedaní dňa 27. brezna a 3. listopadu 1931 sen. Pi1za, ktorý vylíčil vec v podstate stejne, oko to učinil dňa 22. ríjna 1930 v 57. schôdzi senátu.

Po tomto výsluchu usniesol sa imunitný výbor učiniť senátu návrh, aby žiadosti krajského súdu v Liberci bolo čiastočne vyhovené a aby senát dal súhlas k trestnému stíhaniu sen. Pilza pre trestné činy podľa §§ 81, 82/2, 312 tr. z., naopak však aby odoprel súhlas k trestnému stíhaniu tohoto senátora pre trestné činy podľa §§ 3 a 19 zák. shrom. a § 280 tr. z. v policajnom riadení hneď po události, je podstatný rozdiel, o ktorom môže rozhodnúť jedine súdu v riadioin riadení trestnom. Preto imunitný výbor trvá na svojom pôvodnom usnesení, aby sen. Pilz bol súdu vydaný pre trestné činy podľa §§ 81, 82/2 a 312 tr. z. Pre odoprenie vydania pre trestné činy podľa §§ 3 a 19 zák. chrom. a § 280 tr. z. opiem sa imunitný výbor o tieže dôvody, ktoré sú uvedené v jeho zpráve zo dňa 15. ríjna 1930, tisk 295.

Totiž z predložených spisov nevysvitá, že by sa bol pán sen. Pilz býval dopustil prečinu shluknutia, t. j. aby bol býval nabádal viac poslucháčov k spoločnému zprotiveniu proti osobám v § 68 tr. zák. uvedeným, a to sám podľa § 279 tr. zák., alebo ako spolupáchateľ podľa § 280 tr. z., následkom čoho senát nemôže dať súhlas k stíhaniu pána sen. Pilza pre tento trestný čin.

Místopředseda Trčka (zvoní): Ke slovu se přihlásil pan sen. Pilz.

Sen. Pilz (německy): Slavný senáte! Již před 1 rokem bylo navrženo mě vydati a již tehdy jsem mluvil k této věci. Po této době napadá zase koalici najednou, aby mne znovu vydala. Bylo mně kladeno za vinu, že jsem se provinil proti §§ 81, 82, 280, 312 trest. zákona a §§ 3 a 19 shrom. zákona, které praví, že jsem se prý protivil státní moci. Prohlašuji, že sta svědků může dokázati, že to není pravda. Nikdy jsem se do dnešního dne neprotivil státní moci. V Jablonci jsem byl dne 12. února na polo ubit a tam jsem jednal v nutné obraně. Tehdy mně tam byly rozbity skoro všechny kosti, takže jsem byl 4-5 týdnů nemocen. Ujal jsem se tehdy dvou invalidů a prosil jsem policii, aby tyto lidi nechala na pokoji. Nikdy jsem neurazil žádného strážníka, nikdy žádného četníka, nepozvedl jsem proti nim nikdy ani jediného prstu. Byl jsem tehdy tak ztlučeni, že mně vypadla legitimace z ruky. Byl jsem udeřen tak do obličeje, že jsem měl rozbitý nos, dostal jsem alespoň 50 ran. Bránil jsem se tedy jen tenkrát.

Dne 8. června přišel jsem intervenovati na radnici v Liberci. Bylo přítomno 40 strážníků, takže i měšťáci říkali, že v této situaci je zcela vy loučeno, aby se někdo mohl protiviti policii. Chodil jsem s rukama na zádech sem a tam a nemohl jsem se ovšem nikoho dotknouti. Dnes se mi ještě za to, že jsem tehdy byl sražen k zemi, klade za vinu, že jsem se protivil policii. To je neslýchaná věc a připomíná mi středověké poměry. Svědky je nezvratně dokázáno, že tvrzení policie je nepravdivé. Bylo zatčeno 10 lidí, neznám z nich ani jediného. Opakuji ještě jednou, že protestuji proti tomu, poněvadž jsem skutečně nehnul prstem.

Půl roku po této události potká, mne v Liberci na ulici dělník jménem Neumann. Ten mi vypravoval, že byl v policejním vězení bit, poněvadž měl vypovídati, že jsem se protivil polici. Řekl, že to nemůže učiniti, poněvadž tomu tak vůbec nebylo. Takových prostředků se tedy používá, aby se našel svědek, který by mohl proti mně vypovídati. Nenašel se mimo policii žádný, svědek.

Že policie umí lháti a notoricky lže, je viděti z článku >Reichenberger Zeitung<. Svého času byl policií ztlučen majitel hutí a továrník Priebsch. Dotyční strážníci byli osvobozeni. Odvolací soud rozsudek zrušil a tři v úvahu přicházející policisté, dva komisaři a jeden inspektor, byli odsouzeni; inspektor k pokutě 200 Kč, oba komisaři po 100 Kč. Je tedy prokázáno, že policie přece lhala.

Prohlašuji ještě jednou: nežebrám, dělejte, co chcete, neprotivil jsem se policii, je to nepravda, jestliže se to tvrdilo. Jednal jsem jen v sebeobraně, když jsem byl v nebezpečí, že budu zabit. Policejní komisař, který mne napadl, řekl: >Já toho chlapa rozsekám,< a vytáhl proti mně šavli. Byl jsem od tří policistů nepřetržitě tlučen, aniž bych byl řekl jediné slovo. Co je pravý stav věcí a mám na to sta svědků.

Nyní ještě několik slov ke krveprolití v Zigharticích. Byl jsem tam celý týden, stýkal jsem se s obyvatelstvem, vyhledal jsem v nemocnici zraněné a mluvil jsem s nimi. Jeden kolega byl v Dolní Lipové a mluvil s dr Schrottem. Továrník Kluge z Heřmanových Sejfů, tedy nepředpojatý svědek, přišel náhodou na blízko místa děje a pozoroval, jak četníci podle plánu vyskočili za stodolou, stříleli do lidí a zase se schovali za stodolu, právě tak, jak se to dálo v poli. Zranění nenalézali se vpředu u demonstrantů, nýbrž sta kroků, dále vzadu, kde se průvod zatáčel na silnici do Zighartic. Všichni zranění, kteří leží v nemocnici, nyní jest jich 20, mají dvě až tři střelné srány, většinou zezadu. Vidíme tedy, že toto krveprolití bylo uspořádáno úmyslně. Dělníci ve Frývaldově pořádali již po 20 roků demonstrace, ale nikdy a také nyní nikoli s úmyslem pleniti nebo vytloukati okna. Jejich úmyslem bylo jen demonstrovati pro požadavek rudé organisace. Chtěli práci a chleba. Nebyli také ozbrojeni, jestliže jednotlivci z nich měli hole, pak nelze tomu zabrániti, není to žádné ozbrojení. Že dělníci neměli v úmyslu sraziti se s četnictvem, dokazuje skutečnost, že se mu dvakrát vyhnuli.

Co kolega Jokl řekl o kolegovi Hadkovi, jest úplná nepravda. Kolega Hadek přijel motocyklem zrovna k tomu, když četníci již vystřelili, a když seskočil s motocyklu a chtěl jíti ke zraněným, srazili ho četníci pažbami do příkopu. Tak tomu bylo a ne jinak. Není tedy pravda, že se kolega Hadek skrýval a že se o dělníky nestaral.

Nejhorší a nejsmutnější však je, že nyní do Zighartic byla stažena celá armáda četníků. Od pondělí rána chodí četníci po všech vápenkách a lomech a vyslýchají každého jednotlivce. Od 2. prosince je tam výjimečný stav a včera večer bylo již zatčeno 5 dělníků a 3 dělnice a odvedeni do Opavy, mezi nimi šedesátiletá zhroucená žena a mladé nervově choré děvče. Vrahové chodí nyní ještě po domech a vyslýchají, oběti svých činů. Je to skutečně ještě pořádek ve státě, aby se vlastní vrahové směli ještě prohřešiti na svých obětech? Tato násilná opatření a tento nehorázný postup četnictva a úřadů působí ovšem nesmírné pobouření a roztrpčení. Myslím, slavný senáte, že zde je potřebí zjednati nápravu.

My jako komunisté nikterak se netajíme: nezmění-li se tyto věci, pak si to dělníci nedají líbiti. Mluvil jsem se sty dělníků, kteří se všichni táží, jak k tomu přicházejí, že - jsou ještě terorisováni, když nic neprovedli. Jak přicházíme k tomu, táží se že jsme vražděni, zraňováni, pronásledováni, a ještě zavíráni? Tomuto stavu nutno učiniti konec, sice zamítáme zodpovědnost. Co dělníci budou dělati, nechť učiní, my je zdržovati nebudeme, nebude-li jinak, a jestliže k takovým prostředkům sáhnou, aby se sami chránili. (Potlesk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Doslov má pan zpravodaj.

Zpravodaj sen. Šelmec: Vzdávam sa slova.

Místopředseda Trčka (zvoní): Pan zpravodaj se vzdává slova. Prosím pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Kdo souhlasí s návrhem imunitního výboru, aby senát dal souhlas k trestnímu stíhání sen. Pilze pro trestné činy podle §§ 81, 82/2 312 tr. z., avšak aby odepřel souhlas k trestnímu stíhání tohoto senátora pro trestné činy podle §§ 3 a 19 zák. shrom. a §u 280 tr. z.; nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh imunitního výboru se schvaluje.

Přistoupíme k dalšímu odstavci, jímž je:

Zpravodajem je pan sen. dr Havelka. Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. dr Havelka: Slavný senáte! Sen. Nedvěd mluvil dne 25. května 1928 ve veřejné schůzi v Jihlavě, svolané komunistickou stranou o poměrech v Československé republice, pravil že jsou horší než za Rakouska. Za Rakouska požívali političtí provinilci největšího pohodlí, jen svoboda jim chyběla, kdežto v humánní, demokratické republice se s nimi zachází bezohledně, prožívají ponižující mravní torturu. V Rakousku nestřílelo se za 60 let tak často do dělníků, jako v Československé republice za 10 let. Za Rakouska neodvažovala se buržoasie sáhnouti na samosprávu, kdežto u nás hned zruší okresní hejtman usnesení socialistické většiny a hrozí propuštěním, když se zastupitelstvo usnese na ně aktem protestu proti připravovaným zákonům. Tisková svoboda je prý v Československé republice jen na papíře. Shromažďovací svobody prý u nás není. Nikdo nesmí protestovati proti tomu, co chce měšťácká většina dělati. Nejnovějším husarským kouskem naší vlády je prý, zákaz II. Spartakiady, již zakázala proto, že prý by mohla ohroziti veřejný klid a pořádek. Komunistická strana si však tento zákaz líbit nedá a proletariát se přece sejde ve dnech 5. a 6. července v Praze za účelem manifestace při >Rudém dni<, aby ukázal, že si právo na pražské ulice vizit nedá, a aby protestoval proti falešným oslavám 10letého výročí trvání republiky.

Nejnovějším výkvětem československé demokracie je prý, že policie vnikla v Praze do místností, do nichž byly svolány plenární schůze, a schůze ty rozpustila, ač na nich podle zákona neměla co dělati. Ze všeho je prý viděti. že nynější vláda, která se opírá o pendreky, brzy pojede, komunistická strana že se dočká své periody a pak bude spláceti.

Dne 29. května 1928 mluvil na táboru lidu v Třebíči, stejně jako na schůzi v Jihlavě.

Sen. Nedvěd tvrdil na zmíněném táboru v Jihlavě dne 2. května 1928 také, že, vydá-li Rakousko Belu Kuhna Maďarsku, musí si proletariát všech zemí slíbiti, že padne za život Khunův život sta měšťáků, bude pak účtovati za všechny oběti bílého teroru. Účtování to bude poslední, a to takové, že nepřátelé proletariátu se více nevzchopí vládě, a konec bude jejich panství, a ke konci své řeči v Třebíči vyslovil ještě naději v budoucnost a řekl, že mu jde již na šestý křížek, ale že je přesvědčen, že on sám se také dočká vlády dělníků a rolníků.

Rozsudkem krajského soudu v Jihlavě ze dne 20. září 1929, číslo jednací Tk VI 814/28-46, byl sen. Nedvěd pro projevy pod I. uvedené uznán vřeným přečinem podle §u 14, číslo 1 a 5 zákona na ochranu republiky ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n., že dne 25. května 1928 v Jihlavě a dne 29. května 1928 v Třebíči, ježto způsobem surovým a štvavým hanobil republiku tak, že to mohlo snížiti vážnost republiky a ohroziti obecný mír v republice a že pobuřoval proti demokraticko-republikánské formě státu; za to byl odsouzen k trestu tuhého vězení v trvání 14 dnů a k pokutě 500 Kč, v případě nedobytnosti k dalšímu tuhému vězení v trvání jednoho týdne, a to bezpodmínečně.

Naproti tomu byl sen Nedvěd týmž rozsudkem zproštěn obžaloby pro přečin podle §u 18, číslo 1, 2, zákona na ochranu republiky, že dne. 25. května v Jihlavě a dne 29. května 1928 v Třebíči veřejně sděloval a jinak rozšiřoval nepravdivou zprávu, již pokládati za pravdivou neměl dostatečných důvodů, ač věděl, že tím poškozuje veřejnou bezpečnost a veřejný pořádek, kteréhožto přečinu podle obžaloby dopustil se výroky později uvedenými.

Podle názoru soudu nelze totiž těchto pod II uvedených výroků sen. Nedvěda pokládati za zprávu ve smyslu zákona na ochranu republiky, nýbrž tyto jeho výroky jsou jen obvyklou často užívanou frází levicových táborových řečníků, které nebyly způsobilé, aby v posluchačích vyvolaly takový stav, aby tím byla bezpečnost státu, veřejná bezpečnost nebo veřejný pořádek poškozen, a že si obžalovaný nebyl ani vědom, že těmito svými výroky může vyvolati důsledky v §u 18, číslo 1, 2, zákona na ochranu republiky uvedené.

Do zmíněného rozsudku podal sen. Nedvěd zmateční stížnost a odvolání pro nepřiznání podmíněného odkladu trestu státní zastupitelství podalo zmateční stížnost do osvobozující části rozsudku a odvolání do výroku o trestu.

Imunitní výbor navrhuje, aby senát dal souhlas k dalšímu trestnímu stíhání sen. Nedvěda, avšak toliko pro přečin podle §u 14, č. 1 a 5 zákona na ochranu republiky ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n., jejž sen. Nedvěd prý spáchal výroky shora uvedenými, neboť výroky tyto mohou zakládati skutkovou podstatu přečinu podle §u 14, č. 1 a 5 zákona na ochranu republiky. Naproti tomu nezakládají výroky později uvedené skutkovou podstatu přečinu podle §u 18, č. 2 zákona na ochranu republiky, jak to i trestní soud ve svém, ovšem pro imunitní výbor i pro senát nesměrodatném rozsudku - po názoru imunitního výboru správně zproštěním uznal. Proto souhlas k dalšímu stíhání pro tento přečin se nenavrhuje.

Místopředseda Trčka (zvoní): Ke oslovu se přihlásil pan sen. Mikulíček.

Sen. Mikulíček: Pánové, většinou imunitního výboru, většinou dosti málo početnou, je navrženo, aby sen. Nedvěd byl vydán pro věci, které od a až do z líčil pravdivě. A proto, jestliže dnes senát sen. Nedvěda vydá, pak, pánové, vyškrabte to tam na tom znaku (ukazuje na velký znak republiky v zasedací síni), že >Pravda vítězí<. Rychle to shoďte, poněvadž to bude paskvil a bude to výsměch touhu, co máte pod vaším velkým znakem.

Sen. Nedvěd mluvil 25. května r. 1928 na veřejné schůzi v Jihlavě o poměrech v Československé republice a pravil, že jsou horší než za Rakouska. Kdo z vás chce tvrditi - kromě několika těchto keťasů, kteří si sebrali tu zbytkové statky, jako pan Vraný a Beran a kromě několika válečných zbohatlíků kdo chcete tvrditi, že je dnes lépe, než bylo za Rakouska? Snad v podstatě není v tom vinna změna politického systému. Je v tom vinno vyvrcholení ostrosti třídních protiv. Rakouské vlády, které zrovna tak byly potlačovacím aparátem proti dělnické třídě ve prospěch podnikatelů kapitalistů, bez ohledu, jaké byli národnosti, nebo náboženství, nepotřebovaly ještě tehdy používati tak ostrých prostředků k potlačování projevů poctivě pracujícího lidu a k zavírání poctivých a nezištných vůdců tohoto pracujícího lidu.

Tehdy nebyl ještě kapitalistický systém a kapitalismus sám na vrcholném bodě svého vývoje, jako je dnes. Ale poněvadž dnes kapitalistický právní řád vedou zločinci a vykořisťovatelé, kteří překročili kulminační bod svého vývoje, a poněvadž nejste ničím jiným než potlačovacím aparátem všeho pracujícího lidu ve prospěch kapitalistů, bez ohledu na to, jsou-li to kapitalisté maďarští, němečtí nebo čeští, jsou-li to nevěrci, katolíci nebo příslušníci jakéhokoliv jiného vyznání, právě proto už ty staré řády z Rakouska vám nestačí na zastrašení a potření revolučního, třídně vědomého dělnického hnutí, a proto musíte sahati k ostřejším prostředkům, proto musíte plivat na heslo, které máte pod svým velkým znakem, proto musíte šlapat základní zákony ústavní, proto musíte nedbat svých vlastních zákonů, které jste si dali.

>Za Rakouska požívali političtí vězňové největšího pohodlí, jen svoboda jim chyběla, kdežto v humánní, demokratické republice se s nimi zachází bezohledně, prožívají ponižující mravní torturu.<

Pánové, to nemluvil tehdy ještě nesenátor Nedvěd pravdu? Neznáte historie iredentistických politických vězňů za Rakouska, ať to byli pochybení stoupenci Lajóse Kosutha, iredentisté italští nebo političtí provinilci čeští nevíte, jak se s nimi zacházelo? Neměli práva na četbu? (Hlas: Dr Kramář!) Ano, za války dr Kramář, dr Rašín, kteří byli odsouzeni k trestu smrti, měli se daleko lépe, než se má dnes leckterý dělník pracující, neřku-li dělník bez zaměstnání. Měli právo čísti literaturu, jaká se jim zalíbila, měli právo si přilepšovati na stravě, když vězeňská strava jim nechutnala. Ale jak je to dnes? Byl jsem před 1¹/₂ rokem navštíviti na Borech soudr. Háruse, který 2 roky byl vězněn za to, že byl neohroženým zastáncem práv dělnických a že, když surový policajt dal mu první ránu pendrekem nebo pěstí, on mu ji oplatil. Hárus nikdy útok nezačínal. Chtěl jsem mu nechat 50 Kč, aby si týdně mohl koupiti aspoň za 3 Kč marmelády na chleba, který se tam jísti nehodí. Ale úředník, který byl přítomen mé návštěvě u soudr. Hárusa, to zakázal. Nesměl jsem tedy tomu, který byl pro slova odsouzen na léta do kriminálu, poskytnouti ani 3 Kč na marmeládu, na pomazání chleba. Nejsou ty poměry dnes horší? Já za Rakouska, jako mladý člověk - a jistě radikálnější letory než dnes - pořádal jsem sta nedovolených schůzí a dostal jsem jen dvakrát pokuty, ale nikdy nebylo proti mně použito ani pendreku, ani šavle, ani pěstě. Přišli ke mně četníci jako k 20letému chlapci, že prý neoprávněně kolportuji noviny. Řekli mně: nesmíte to dělat, nebudete to dělat? Já jsem řekl: já to budu dělat - a dělal jsem to dále. Ale co se děje dnes? Byl jsem nedávno na jedné schůzi na holičském okresu, kde z Unína, obce vzdálené 20 km od Uherské Skalice, jsou mnozí lidé, kteří kolportují legální časopisy, tahání až 3kráte týdně na okresní úřad ve Skalici, aby se zodpovídali pro přestupek nedovolené kolportáže. Dostanou buďto 50 Kč pokuty, anebo 2, 3 dny, ale musejí běžet 20 km tam a 20 km zpátky, poněvadž tam není žádného dopravního prostředku, ani autobusové spojení. Nejsou ty poměry po této stránce dnes stokrát horší, než jak je líčil soudr. Nedvěd na táboru v Jihlavě? A další část: V Rakousku nestřílelo se za 60 let do dělníků tak často, jako v Československé republice za 10 let. Tato slova, sen. Nedvěda vyřknuta byla před 3¹/₂ rokem a od té doby už nové desítky nevinných bezbranných dělnických i ženských obětí padlo vražedným choutkám obhájců nenasytného kapitalistického vykořisťování. A při poslední události ve Frývaldově zavražděno bylo zase 8 dělníků, mezi nimi 2 dělnice, jedna 14letá, tam nebyli vražděni komunisté, jak jste chtěli celému světu namluvit, a jak jste i našuškali a napsali vašemu ministrovi vnitra, Slávikovi, nýbrž tam komunistů bylo poměrně nejméně, tam byli většinou zabiti a poraněni příslušníci jiných politických stran. Ale i tito dělníci jiných politických stran tušili, že podnikatelé kamenolomů chtějí snížiti mzdu, i jich se to týkalo, může-li býti jedna desetina i těch jinak politicky organisovaných vyhozena z práce, na dělníky doléhá stejně bída, ať je to křesťanský socialista nebo hackenkreuzler, nebo komunista, a proto ti všichni v jednom houfu šli demonstrovat za své lidské požadavky. - A tu pustí se do nich salva! Před týdnem nám tu namlouval pán ministr Slavik takové nehoráznosti, které bude nutno vyvrátiti až po přelíčení - jenom že zatím nemáte vinníka, v Duchcově jste měli Stránského, v Košicích Majora, ale zde nemáte zatím koho souditi, a vrahy souditi nechcete. Ale kdyby byl zde nějaký vinník, zase by se dokázalo, že ne polovina řeči ministra Slávika musí býti ze strachu škrtnuta, nýbrž ³/₄ musejí býti škrtnuty. Pánové, nešla do Frývaldova jenom komise vládní, jmenovaná ministrem? Už to je výsměch jakékoliv komisi, nepřibrat do ní žádného oposičníka, ani poslance, ani senátora. Ale i ti vládní musili přiznat, že Slávik zde s tohoto místa nemluvil pravdu. I ti vládní museli přiznat, že pravda je v úplném rozporu s tím, co zde tvrdil ministr Slávik.