Těchto 150 mil. nebylo uvedeno v preliminovaných výdajích, zatím co nesporně jsou pasivní položkou. O těchto 150 milionů Korun byl rozpočet pasivním již při jeho schvalování.

Finanční situace státu v tomto roce podle mých skromných informací, jež jsem si mohl jako oposiční senátor opatřiti, je v pravém slova smyslu zoufalá, a nebýti mimořádných výpůjček, které jsme dodatečně schvalovali, nebylo úhrady na státní výdaje. Investiční půjčky, povolené ve výši 1300 milionů Kč, bylo sice z jisté části použito na uhrazení investic, leč provedených již v dobách předcházejících Jinak řečeno, byly jí zaplaceny staré dluhy. Na nové investiční práce, které měly mírniti nezaměstnanost v tomto státě dostalo se malé částky, ačkoli bylo nám:zde prohlašováno, že výpůjčka tato jen za účelem a hlavně k odstranění hospodářské a výrobní krise je požadována.

Jestliže rozpočty z let předcházejících značně se lišily od skutečností účetně vykazovaných ve prospěch státní pokladny, pak v r. 1931. nenastala sice změna v poměru mezi preliminovanými příjmy a výdaji státními ke skutečným příjmům a vydáním státním, leč v neprospěch státní pokladny. Již z tohoto důvodu měla býti ihned provedena přísná šetrná opatření, byť by parlament musil se i mimořádně sejíti. Nestalo se tak. Teprve nyní přichází vláda se sdělením, že utvoří několik komisí za účelem přezkoušeni nákladů a vydání v jednotlivých oborech státní správy.

Dámy a pánové! Bylo zde přiznáno, že v předcházející době překročila se provinila šetrnosti při investování státních peněz do různých objektů a že nebylo dbáno dostatečné opatrnosti v rychlém budování těchto objektů. Skutečně zdá se nám, že nyní v době, kdy dostavila se finanční tíseň, budeme nuceni velmi dlouho choditi kolem nedostavěných representačních paláců některých našich centrálních úřadů a Památníku národního osvobození na vrchu Vítkově, jehož betonová konstrukce již od loňského roku na temeni této hory ční, aniž je dodělávána. Račte, prosím, uvážiti, kolik je tu v mrháno státních peněz zbytečně a jaké těžké ztráty vznikají zúrokováním investovaných milionů, aniž je možno budov používati. Přiznání této neopatrnosti nevyčerpává však chyby, jichž se správa statní dopouštěla a dosud dopouští.

Dosud nebylo ničeho učiněno, aby skutečné úspory byly provedeny. Dodnes máme v Londýně vyslance, jehož roční, gáže činí více než 600 tisíc Kč a který většinou dlí na dovolené doma. Dodnes nestala se náprava v libovolném používání státních automobilů. Vysoký náklad na tento luxus se více méně udržuje. Jenom u kabinetní kanceláře činí rozpočtené náklady na státní automobily 380.000 Kč. Všechny snahy za dosažení nápravy ztroskotaly. Již v prvním voleném Národním shromáždění utvořena byla úsporná komise za předsednictví dr Kramáře, která o této věci jednala. Leč marně. Bez kontroly veřejnosti se nápravy nedocílí. Kontrola veřejnosti je však zabraňována censurními opatřeními. A poměry došly až tak daleko, že aktivní ministr nerozpakuje se fysicky ztýrati občana na veřejné ulici, když si zaznamenává číslo automobilu. Jako v letech minulých, tak i v rozpočtu na rok příští nalezl jsem značné sumy na t. zv. disposiční fondy. I tu je dána možnost šetrnosti, poněvadž podobné disposiční fondy nejsou bezpodmínečně nutny pro zdravý rozvoj státu.

Má-li býti financím státním pomoženo a náklady na státní administrativu sníženy na výši, odpovídající hospodářské schopnosti občanstva, pak je potřebí zahájiti šetrnost hlubší, než která je slibována.

Když stát nemá peněž, nemůže vydávat horentní miliony na úpravu hradů a zámků pro přechodný pobyt kteréhokoli státního representanta. Vláda je povinna jasně a určitě prohlásiti, že není,stát schopen platiti korektní deficity různých našich výstav, jichž se v posledních letech objevilo množství téměř nespočetné. Jest jistě velmi chvalitebné, když výstavami propaguje se hospodářská a kulturní zdatnost toliko či onoho kraje. Nebo tělocvičná schopnost našich sportovců. Nebo kulturní a hospodářský vývoj celého státu. Leč tato propagace náleží do dob, kdy stát anebo jiné svazky, třeba samosprávné, mají dosti zbytečných peněz, které mohou na úhradu schodků použíti.

Při jisté příležitosti poukazoval jsem zde na nemožné hospodářství v některých státních podnicích. Pravidelně, převezme-li stát některý třeba kulturní podnik do svých rukou, deficit jeho se zvyšuje. Případ Národního divadla je přímo školským případem těchto nezdravých poměrů.

Šetření však nemůže se zastaviti jen na napravení některých křiklavých zjevů. Všechna vydání, jež jsou nad síly státu, Je potřebí odstraniti. Republika československá mohla by býti spravována vládou, zřízenou z poloviny počtu resortů, které má dnes. Šetrnost nemůže se zastaviti.ani před platy vysokých funkcionářů tohoto státu. Platy ministrů, platy poslanců a senátorů jsou neudržitelné a tato neudržitelnost zvláště vynikne, přijde-li vláda se šetřením a snižováním počtu státních zaměstnanců a jejich platů, třeba by se tak stalo zvýšením daně důchodové. Nevyvarujeme se příkladů jiných států, na př. Anglie, v poslední době Bulharska, kde nejen vysocí hodnostáři státní, ale i králové slevují se svých platů.

Zákon o t. zv. gentském systému je neudržitelný. Odporuje každému ponětí o občanské rovnosti a spravedlnosti, jestliže nárok na podporu v nezaměstnanosti přiznán je pouze nezaměstnaným dělníkům, organisovaným v určitých odborových organisacích. Připouštím, že nemůže míti neorganisovaný nezaměstnaný dělník nárok na podporu, plynoucí z fondů odborové organisace, ale na příplatek státní má míti nárok bez výhrady každý občan, jestliže ve smyslu zákona je sociálně postižen nedostatkem práce. Rovněž státní příspěvky na práce nouzové za účelem odstranění nezaměstnanosti samosprávným celkům poskytované ne, sou přidělovány podle pravidel spravedlnosti. Podle výnosu ministerstva sociální péče může dostati takovýto příspěvek jen okres, v kterém je 1000 registrovaných nezaměstnaných. Toto opatření je namířeno proti okresům českým. Neboť málo českých okresů tento počet nezaměstnaných vykáže. Ve skutečnosti je tam nezaměstnanost stejně citelná. Tak některé jihočeské okresy horské, nemohou dosáhnouti státní podpory na nouzové práce, ačkoli tisíce stavebních dělníků dlí doma na zahálce. Je potřebí, aby opatření, učiněné zmíněným výnosem, bylo odstraněno v zájmu spravedlnosti.

Nejtěžší obžalobou vlády jsou však poměry státně zaměstnanecké. Počet státních zaměstnanců byl zvýšen bez ohledu na to, že svého času provedená restrikce vyžádala si značných obětí finančních jen proto, aby počet státních zaměstnanců trvale a definitivně byl snížen. Otázka státně zaměstnanecká je tak vážná, že sama o sobě měla by býti předložena zvláštní vyšetřovací komisi parlamentu, aby přezkoušeno bylo, kde v kterých resortech zásadní ujednání byla porušena. Kdyby u nás parlament stál na výši doby, ani okamžik by se nerozpakoval tyto okolnosti přezkoušeti.

Pan ministr financí nám zde řekl, že skutečný stav systemisovaných zaměstnanců. i státní správy, i státních podniků, byl 31. prosince 1924, tedy před restrikcí, 316.597. 31. prosince 1925, tedy po restrikci, 279.372. Podle systemisace z r. 1927 290.728. Podle systemisace z r. 1930 306.593. Skutečný stav pak k 30. červnu 1931 činí 294.996. Z toho je patrno, že na systemisovaných místech, i když po poslední systemisaci všechna místa ještě obsazena nebyla, je k 30. červnu 1931 o 15.000 zaměstnanců víc, než po restrikci. Vezmeme-li však veškerý státní personál, tedy i personál na

nesystemisovaných místech, můžeme konstatovati, že celkový stav personálu před restrikcí byl 381.004, po restrikci 350.513 a 30. června 1931 388.321. Tedy proti době před restrikcí o 7000, proti době po restrikci o 38.000 více.

Uvážíte-li, že restrikce zatížila budget státní zvýšenými náklady pensijními a milionovými částkami, jež vyplaceny byly na odstupném, uvážíte-li, že restrikce vyvolala úžasnou nespokojenost těch, kteří musili ze státní služby odejíti a k tomu zjistíte stav, který jsem právě byl řekl, musíte přijít k přesvědčení, že tu byla provedena nezodpovědná lehkomyslnost, když nové armády státních zaměstnanců byly přijímány. Patrně objevují se zde důsledky politické protekce, která bez ohledu na státní zájmy a hlavně na zájmy státních zaměstnanců prováděla své odsouzení hodné dílo. Ale právě tyto okolnosti je nutno zjistiti a vyvoditi nejpřísnější důsledky.

Ve vládním prohlášení byl projeven úmysl snížiti opět počet státních zaměstnanců. S tímto opatřením nezbytně souvisí provedení opatření dalšího, a to zjednodušení úřadování. Již dlouho se mluví o této otázce, leč, nejen že dosud nepřikročilo se k provedení určitých náprav, nýbrž naopak stohy papírů v našich úřadech se množí a vyřizování celkem i jednoduchých záležitostí provádí se nekonečnou cestou různých šíbrů. Členové zákonodárných sborů ze svých zkušeností nejlépe vědí, kolik provádějí intervencí i ve samozřejmých úředních záležitostech.

Rozpočet na rok 1932, jenž byl v minulé schůzi slavnému senátu předložen, vykazuje snížení státních vydání o 500 milionů Kč proti roku 1931.

Dámy a pánové, toto snížení jest absolutně nedostatečné vzhledem k okolnostem, v nichž tento stát a jeho občanstvo žije. Měli-li bychom dosíci rovnováhy finanční r. 1932, pak by bylo nezbytně třeba výdaje na státní správu snížiti nejméně o 2 miliardy Kč. (Výkřiky sen. Kindla.) Ve skutečnosti toto snížení je návrat k rozpočtovým cifrám r. 1930, který, jak jsem již uvedl, končil pasivitou 600 mil. Kč. Rok 1930 byl rokem příznivé hospodářské konjunktury. Rozhodně nepoměrně příznivější, než je stav v roce 1931 a než bude stav, do kterého vstupujeme touto zimou. Dokazuje to naše obchodní bilance, jejíž cifry jsou velmi poučné. V měsíci září 1930 docílili jsme obratu 2785 milionů Kč. V září roku letošního však jen 2087 milionů Kč. Jeví se tudíž úbytek obratu za jediný měsíc 700 mil. Kč. Ještě jasněji vynikne nepříznivý vývoj naší výroby, porovnáme-li cifry za období leden až září roku loňského a totéž období roku letošního. Hodnota našeho vývozu činila loni 12.741 milionů Kč. Roku letošního 9708 milionů Kč. Vyvezli jsme tedy méně o více než 3000 milionů Kč. Celkový obrat roku letošního je nižší více než o 6400 mil. Kč proti loňskému roku. Že by v roce 1932 byla naděje na příznivější výsledky než v roce letošním, zdá se býti velmi pochybno. Připočteme-li k tomu ještě menší spotřebu obyvatelstva domácího vzhledem k jeho nezaměstnanosti, učiníme si obrázek, oč poklesla naše výroba vůbec a tím pochopitelně i příjmy státní od provozu našeho průmyslu a našeho obchodu odvislé. Po zkušenostech z let minulých máme pochybnosti o skutečnosti cifer v rozpočtu na r. 1932 uvedených. Jediné správné vodítko v posuzování předloženého rozpočtu byly by výkazy o průběhu skutečného stavu státního hospodaření za uplynulé tři čtvrti roku letošního. Anebo aspoň za prvé pololetí. Jedině tyto cifry mohly by býti směrodatny i pro posuzování vývoje v r. 1932. Leč vláda tyto cenné informace parlamentu nepředložila. Rovněž tak se to má s posuzováním rozpočtu našich státních podniků, hlavně pak rozpočtu čsl. státních drah.

Ze všech těchto okolností usuzujeme, že prohlášení pana ministerského předsedy není v souhlase se skutečným stavem a že skutečný stav zkresluje. Není proto divu, že nespokojenost mezi občanstvem čím dále tím více se šíří.

Vláda, místo aby pronikavými reformami, hlavně úspornými, snažila se poměry uvésti do příznivější situace, pronásleduje ty politiky, kteří náš neblahý stav kritisují, v domnění, že tím poměry vyřeší. Je pochopitelně na podstatném omylu. Nikdy v historii v žádném státě nedospělo se k nápravě prováděním politické persekuce. Také u nás se tak nestane. Pronásledováním, které proti nám se provádí, přilévá se spíše oleje do ohně, než aby tento oheň dusilo. (Sen. Kindl: Tím agitují jen pro vás!) Máte plnou pravdu, pane kolego, že se nám tím agitačně pomáhá!

Držitelé moci v tomto státě zneužívají svého dočasného postavení. Síla a moc určitých skupin podléhá změnám a také se i zhroutí. Odpovědní činitelé mají si býti vědomi starého státnického pravidla: že nad mocí politických skupin je vyšší právo, právo občana, zaručené zákony demokratické republiky, a že nerespektováním tohoto práva dopouštějí se těžkých prohřešení proti vlastnímu státu. Bohužel, jsme dnes v poměrech, v nichž ne zákon je podkladem úřadování, ale přání jednotlivce.

Případ dr Perglera to nesporně dokazuje. Ve smyslu výnosů ministerstva vnitra je pro vydání osvědčení o státním občanství ustanoven zemský úřad. Ve věci dr Perglera neosmělí se však tento úřad učiniti rozhodnutí, a aniž by k tomu byl zvláštní právní důvod, postoupil spisy ministerstvu vnitra. Jak to, že ministerstvo vnitra má rozhodovati o záležitosti, určené zemskému úřadu? Rozhoduje snad ministerstvo vnitra ve všech případech, kde jedná se o vy dání osvědčení o státní občanství? My víme, kde je důvod tohoto postupu. Páni učinili z této věci záležitost politickou, t. j. záležitost prestiže, dočasné své moci. Tím ale podlamují právní jistotu a spravedlnost v tomto státě. Já znovu co nejdůrazněji z tohoto místa žádám, aby konečně záležitost státního občanství dr Perglera byla vyřízena a tím zastaven onen politický skandál, který započal anulováním jeho mandátu.

Případ posl. Gajdy je rovněž jedním z důkazů, jak poklesl u nás smysl pro právo a spravedlnost. Gajda byl odsouzen pro spoluúčast na známém činu sázavském, poněvadž, jak z odůvodnění rozsudku je patrno, neoznámil vrchnosti, že k násilnému vniknutí do bytu dr Vorla v Sázavě došlo a kdo tento čin provedl.

Vžijte se, prosím, do situace vůdce určitého hnutí, v jehož zájmu páše se třeba nerozvážný čin, a budete mít ihned odpověď na otázku, proč Gajda vrchnosti státní čin sázavský neoznámil. Konečně každý z nás ze své politické praxe zná celou řadu občanů, pravidelně politických straníků, kteří toho či onoho deliktu se dopustili. Co byste řekli tomu, kdyby bylo zavedeno proti vám stíhání za to, že takové delikty neoznámíte?

Já naopak tvrdím, že, kdyby Gajda oznámil sázavský případ příslušným úřadům k potrestání, dopustil by se činu bezcharakterního a byl by ve společnosti jednou pro vždy nemožný.

Ale připusťme, že by Gajda měl přímou účast na sázavské aféře. Je možno odůvodniti, že čin s áchán byl z motivů nízkých a nečestných? Vždyť ve skutečnosti šlo o jeho obranu ve věci více méně politické. Pravím se vším vědomím své mravní odpovědnosti, že Gajda nemůže být považován za sprostého lupiče, tak jako nemůže být považován Doležal nebo Dragoun aneb dokonce Bedřich Adler za sprostého vraha. Kdyby nebylo zneužívání moci, nebyl by možný rozsudek, který Gajdu zbavuje práva volebního a volitelnosti.

Politické násilí provádí se u nás inscenováním skandalisujících afér. Je ještě v živé paměti, kolik takových pokusů proti jednotlivým aktivním politikům bylo provedeno. Jedním z těchto pokusů je také případ Stříbrného. Očekávali jsme, že soudní projednávání tohoto případu provedeno bude nejdéle do obecních voleb. Byla to přece vítaná příležitost k rozvíření agitace proti kandidátce Vládní ligy. Ku podivu se tak nestalo. Zajímavé jsou okolnosti, za jakých prochází případ Stříbrného celou vyšetřovací torturou. K vyšetřujícímu soudu byl k vyšetření případu Stříbrného delegována zvláštní vyšetřující soudce, který před tím byl u státního zastupitelství a který narychlo musil přerušiti dovolenou, aby vyšetřování co nejrychleji bylo skončeno. Konečně vyšetřování bylo skončeno a spisy byly postoupeny státnímu zastupitel tví. Tam dostal případ Stříbrného státní zástupce Čáslavský. Po krátkém čase, nevím z jakých důvodů, v každém případě jsou ty okolnosti podezřelé, byla mu věc odebrána s odůvodněním, že nerozumí právní stránce této věci a byla přidělena dr Mariankovi, který byl z Mostu povolán do Prahy, poněvadž je o něm známo, že je nár. socialista.

Ale, vážené shromáždění, tím nevyčerpávám žalo,by na divné poměry naší justice. Poukáži tu na jeden případ, který musí otřásti každým člověkem, ať patří ke kterékoli skupině, nebo je jakéhokoli založení. Četli jste, že svého času zatčen byl ředitel fy Orkus, Modr. Na jeho případu je vidět, kam spěje naše justice. Táži se, kde ti páni míní tento úpadek katastrofální, katastrofální i pro státní zájmy, zastaviti, Modr byl zatčen na trestní oznámení pána, který je ochoten dělati každé svinstvo, na trestní oznámení p. dr Boučka. Nikdy se o politiku nestaral. Nikdy nebyl trestán. Je to člověk zachovalý, který na základě trestního oznámení dr Boučka byl zatčen a 5 měsíců vězněn. Pak musil býti propuštěn a od té doby do dneška nezavolali ho ani k dalšímu výslechu, ani nepodali žalobu, ani nezastavili trestní řízení. Podle tohoto příkladu může se státi předmětem pronásledování každý občan, který se nezalíbí p. dr Boučkovi. Kam spěje justice tohoto státu, račte uvážiti a usouditi, kam může dospěti celý stát, když právo a spravedlnost budou takto postaveny na hlavu.

Naše stanovisko v této věci je jasné. Přejeme si, aby spravedlnost ve formě řádného a neodvislého soudu rozhodla. Vyšetřující výbor, zřízený poslaneckou sněmovnou, není pro nás objektivním posuzovatelem tohoto řádu. Tento výbor vyslýchat jen svědky navrhované lidmi, kteří usilovali o politické odstranění Stříbrného jako svého protivníka. Já jako bývalý pokladník nár.-socialistické strany v různých věcech mohu vyjeviti svědectví a nebyl jsem před vyšetřovací výbor zavolán. Dodatečně jsem se dověděl, že bylo to na základě výpovědi dr Frankeho, který proti mému výslechu se ohradil, uváděje, že jsem proti němu politicky a osobně zaujat. Při tom ovšem sám řekl svědectví, které mojí výpovědí bylo by zcela zvráceno. Já již jsem svoji výpověď u trestního soudu učinil. Je to pravý opak toho, co o dlouhodobé smlouvě o dodávkách mutějovického uhlí uvádí pan dr Franke. Jsem zvědav, budu-li vzat do vyšetřování pro vydání křivého svědectví, neboť někdo z nás, buď já nebo dr Franke, nemluvil pravdu.

Vedle těchto činů násilných snaží se vláda umlčeti nespokojenost, zdůrazněnou konfiskační praxí. V našich listech konfiskovány byly právy, které odpovídají obsahu vládního prohlášení, v minulé středeční schůzi zde učiněného. Jakákoli zmínka kritiky státního hospodaření je zabavována. Zabaveny nám byly noticky, v nichž byly kritisovány jiné apolitické strany. A konfiskační prakse, která postihovala nás ve volebním období, zřejmě měla za účel, aby občanstvo naše listy nedostalo do rukou. Důvěrníci Národní ligy sou stíháni pro utvoření organisací a dokonce byli postaveni před soud, že neohlásil v organisaci zvolené funkcionáře. V Jesenici u Prahy četníci vyšetřovali občany, o nichž se domnívali, že odevzdali kandidátní litinu Národní ligy. Schůze nám jsou rozpouštěny, citujeme-li výrok aktivního ministra, v parlamentě učiněný.

Mohl bych uvésti sta podobných případů, jimiž bych dokázal, že občanská práva ústavou a zákony zaručená nejsou respektována, jedná-li se o člověka, který se hlásí k oposičnímu našemu hnutí. Mají to smrad býti prostředky, kterými má býti vývoj hnutí zastaven. Jak jsem již pravil, cíle tohoto nebude dosaženo. Kdyby konfiskační prakse ještě více řádila v naší žurnalistice, nepodaří se ohroziti naše listy. Všechny pokusy, které již byly podniknuty, aby tisk náš zašel, zklamaly. A byly to pokusy rafinované. Až bude možno odhaliti je, vyvolají nový rozruch veřejnosti. Zatím náklad našich listů stoupá. K našemu tisku je důvěra, kterou také tisk náš ani Národní liga nezklame.

A nyní dovolte, abych řekl své stanovisko některým výtkám, které se proti nám uvádějí: Vytýká se nám, že náš poměr k hlavě státu není dosti vřelý a přátelský. Jak jsme již řekli v usnesení posledního našeho sjezdu, platí pro nás v této věci ustanovení zákona. Že nemáme vřelejšího poměru, není naší vinou, neboť, ať již jedná se o jakýkoli čin proti znám podniknutý, a zjišťujeme, kde byla jeho iniciativa, vždycky přicházíme k záhadné mocné osobnosti, odkudž všechny útoky pramení. Není tedy divu, zůstáváme-li chladnými. Leč není pravda, že bychom vybočovali z přípustného rámce zákonného. Obsah našich projevů je toho:důkazem. Kritiku nedáme si odejmout, poněvadž máme právo a povinnost podrobiti kritice všecky činy všech činitelů rozhodujících, pokud je považujeme za chybné a státu.a národu neprospěšné. A v této kritice budeme pokračovati i příště. Žádnými hrozbami, žádnou persekusí nedáme se od tohoto svého úkolu odvrátiti. (Výborně!)

Místopředseda Trčka (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Teschner. Uděluji mu slovo.

Sen. Teschner (německy): Slavný senáte! Dříve nežli se budu zabývati svou vlastní úlohou, musím se zmíniti o zjevu, který je v rozporu s jednacím řádem senátu. § 45, odst. 3 jednacího řádu, praví: >Předseda udělí slovo jinému řečníku téhož klubu teprve tehdy, až promluvili všichni řečníci ostatních klubů.< Od toho se upustilo. Jsem toho dalek žádati, aby se jednací řád prováděl co nejpřísněji, jde-li o řečnickou lhůtu, poněvadž by jinak malé strany vůbec nepřišly ke slovu. Ale neumí se státi zvykem, aby řečníci již dlouho ohlášení musili čekati, až domluví řečníci stran, které dosud nemají práva promluviti.

Slavný senáte! Po velkých politických a hospodářských událostech na celém světě od parlamentních prázdnin, které nastaly v polovině července, očekávali jsme také my národní socialisté eposé pana ministerského předsedy s napětím, ačkoli jsme podle zkušeností poslední doby nesměli vlastně očekávati nic zvláštního.

Jsouť přece vedoucí mužové ve vládě od té doby, co padla slova dr Beneše o >ostrovu blažených< na úrodnou půdu, touto fikcí ovlivňováni tak silně, že stojíce skoro vesměs na její půdě, domnívají se, že nám, t. j. československému státu, se nemůže nic státi. Vyciťujeme tento spodní tón z vládního prohlášení a byl jen slabě korigován vývody pana ministra financí. Zdá se, jako by Československá republika byla osvobozena ode všech běd, valících se na Evropu a její státy a obyvatele, které obzvláště v ohledu hospodářském budí obavy úplného zničení toho, co zde jest.

Republika a její budoucnost v politickém a hospodářském ohledu nebude se moci vyhnouti nutným změnám, které naplňují celý svět, a >strkání hlavy do písku< přinese tím strašnější probuzení, jestliže včas nenastane skutečná změna nynějšího kursu a systému.

Pan ministerský předseda použil hned v úvodě svého exposé obratu: >Předvídali jsme nynější potíže doby <

Tato prorocká schopnost vlády byla by však měla míti za následek, aby se podniklo všechno, ale také všechno vyloučilo, aby se těmto poznaným potížím čelilo.

>Bezpříkladnou spořivostí< pomáhati hospodářství bylo by již před léty bývalo na místě, aby se čelilo vzrůstajícímu tlaku kritického rozvoje, místo aby se vesele obětovalo ročně více nežli dvě miliardy vojsku a jeho zařízením, aby se ve mnohých oborech překročoval rozpočet bez dotazu parlamentu, omeziti nákladné zastoupení v cizině, zmenšiti náklady na representaci, nepořádati výstavy, pracující namnoze se schodkem a last not least nepřipustiti, aby ve veškeré správě a v obrovském její aparátu nastaly poměry, které, zdá se, nyní přece vcházejí ve známost. Místo aby se pokračovalo ve směru zahraniční politiky, Francii příjemném, a zabraňovalo pokusu Německa a Rakouska o zlepšení poměrů ve střední Evropě vytvořením většího hospodářského území, ke kterému by přece také Československá republika byla mohla dobrovolně přistoupiti, bylo by mělo vedení státu, přihlížejíc k hrozícímu zhoršení situace, obrátiti a učiniti pokus čeliti příštímu zostření krise. Místo toho zůstalo to při starém a >program bezprogramovosti< slaví další triumf.

Řešení problému nezaměstnanosti stává se den ze dne složitějším, poněvadž počet nešťastníků vzrůstá, avšak postrádáme v prohlášení jakéhokoli praktického návrhu v tomto směru. Poukaz na produktivní péči není ještě žádným řešením.

Pro nás sudetské Němce, obzvláště však pro nás národní socialisty je toto řešení nejen eminentně hospodářskou, nýbrž ještě mnohem důležitější národnostní otázkou, neboť počet nezaměstnaných v německém území je více než dvakráte vyšší nežli v českém území a pohled na mapu zpráv statistického státního úřadu v příloze ke zprávě č. 109 ukazuje na prvý pohled, kde ve státě panuje největší nouze. Slovy samotnými nelze tento problém řešiti, vyžaduje skutky; skutky celých mužů, energické zasáhnutí vlády státu, který přece svým vedením nese částečně spoluvinu na zostření této otázky - která dnes jest již otázkou světovou - ale má také spoluvinu následkem pokulhávajících pokusů o její řešení. Vrátím se později ještě k této otázce.

Konflikt čínsko-japonský, který jasně ukazuje činnost resp. nečinnost a bezúčelnost Společnosti národů, nejde-li správě náhodou o německou říši zhroucení měny jednotlivých zemí, zhroucení hrdého Albionu před zlatými pruty Francie, které vyssáty byvše z Německa činí francii skutečným pánem Evropy, vynucený odklon Anglie od pošetilosti zlatého krytí, v čemž následovala celá řada, jiných států, jsou příznaky toho, že prostředky, počatými a užívanými od roku 1918, žádnou změnu ve zmatené hospodářské situaci provésti nelze. (Výkřiky.) Vývody pana ministerského předsedy dokazují zcela jasně, že si veškerá vláda a s ní většina obou komor jasné dosud neuvědomily, že v přítomné době nejde o přechodnou poruchovou krisi hospodářskou, nýbrž o krisi dnešního hospodářského systému, který právě nedovede zjednati vyrovnání mezi svými zásadami a skupinami, světovou válkou vzniklými a hospodářskými silami a složkami. Přes všechny konference, které se během letošního roku již konaly a patrně ještě budou konati, jak dnes ráno již řekl můj kolega Stöhr, přes komise a výbory, utvořené z rozpaků, ujasňuje se jedna věc: žádný vývoj styků světového hospodářství k jeho dalšímu vybudování, nýbrž úprkem ústup k pokusu samozásobení států a jednotlivých dílů světa. Co státy dnes ještě pevně, skoro nerozlučitelně váže, ba poutá k světovému hospodářství, ne, sou starosti o vývoz, nýbrž šílené dlahy, které světové finanční kruhy položily jako zlatý kruh kolem států a národů, na kterém se tyto nyní třepetají jako ryby na udici anebo v síti, aniž by unikly. Zdá se mi mnohem důležitějším starati se o odbyt ve vlastní zemi, státi se neodvislými a upustiti od touhy po včlenění do světového hospodářství, od kterého má přijíti všechna spása, to je vzpamatovati se sám, jíti do sebe a obrátiti.

Celní unie německo-rakouská byla by bývala slibným začátkem v tomto směru. Poukázal jsem již k tomu, že československá vláda valně přispěla k tomu, aby tento slibný krok ke změně nejen sabotovala, nýbrž ve smyslu Francie ničeho neopomenula věc znemožniti, také ke své škodě, jak se v nejbližší době nezbytně ukáže a ukázati musí.

Veliká řada států, tak anglické dominium, Australie, pak Rusko, Čína, Peru, Bolivie, Mexiko atd. vyvzdorovaly si částečně moratoria, zastavily placení úroků, aniž by jejich věřitelské státy byly zavedly válečný stav ve svých armádách a loďstvech. Slavní režiséři, velcí světoví věřitelé, šíří pomocí ochotných, dobře placených spolupracovníků psychosu o krisi světového hospodářství, aby si ubozí národové na světě neujasnili po jem >světového zadlužení<, poněvadž by Jinak mohl nastati vývoj, který by musil býti pro půjčovatele zlata nebezpečným. Tato světová psychosa brání vytvořiti regionální hospodářská tělesa. Jestliže však národové na světě poznají světové zadlužení jako příčinu své bídy a neštěstí, jestliže 16¹/₂ mil. nezaměstnaných na světě bude věděti, že jsou obětí tohoto ďábelského systému, že mezinárodní světové vysoké druhy finanční jsou původcem a jediní praví nepřátelé lidstva budou jednou nezastřeni státi před národy, pak tyto jistě nebudou znáti více žádných překážek.

Pan ministerský předseda má pravdu, když praví, že všechnu vinu má světová válka. Byl by však musil to omeziti v tom smyslu, že nikoli válka jako taková, nýbrž její pokračování, nedostižitelná nenávist proti všemu, co je německé. Slepá zuřivá zášť proti Němcům vystřídala válku; a jestliže nějaké vystupňování bylo možné, pak ukazuje se to v mírových diktátech ve Versailles s jejich nesnesitelnými břemeny pro německou říši, čehož příčinou jest hrabivost mezinárodního finančního kapitálu, který také slepě přehlížel účinky na světové hospodářství a hospodářský řád světa.