Důchod vdovský v obou druzích pojištění činí polovinu důchodu pojištěnce. Je-li však invalidní nebo starobní důchod v invalidním a starobním pojištění nízký, tím křiklavěji vyniká nepoměr mezi důchodem v sociálním pojištění a v pensijním pojištění u důchodů vdovských. Při tom nárok na důchod vdovský v pensijním pojištění vzniká bezpodmínečně úmrtím pojištěnce, kdežto v invalidním a starobním pojištění na tyto nepatrné částky má nárok pouze vdova, která je invalidní, nebo je-li starší než 65 roků, nebo pečuje-li aspoň o 2 děti, mladší 17 let. Již z důvodu čistě lidských měla by býti vdova dělnického pojištěnce postavena naroveň vdově po pojištěnci pensijním. Důchod vdovský činí v pensijním pojištění po 5 letech ve třídě I. 860 Kč, ve třídě XI. 3.300 Kč, mi nimálně 3.000 Kč. V invalidním a starobním pojištění činí důchod po 5 letech ve třídě Aa 603 Kč, ve třídě B 752.50 Kč, průměr 674.50 Kč ročně. Důchod sirotčí činí v pensijním pojištění jednu čtvrtinu důchodu pojištěnce, kdežto v invalidním a starobním pojištění pouze jednu pětinu. Minimální důchod sirotčí v pensijním pojištění činí v první třídě 930 Kč, v XI. třídě 1.650 Kč, průměr 1.618 Kč. V invalidním a starobním pojištění činí po 5 letech 241,20 Kč ve třídě Aa, ve třídě D 301 Kč. Průměr činí 269,80 Kč ročně. V případě provdání pojištěnky přiznávají oba druhy pojištění výbavné.

Výbavné v pensijním pojištění stanoveno je ve výši jednoročního důchodu a minimálně, t. j. po splnění čekací doby, obnáší v I. mzdové třídě Kč 3.720.-, v XI. třídě Kč 6.600.-, průměrně ve všech třídách pak Kč 5.256.-.

V invalidním a starobním pojištění obnáší maximálně výše výbavného Kč 400,- až 600,-. Celkový průměr je pouze Kč 500,-.

Invalidní a starobní pojištění přiznává pozůstalým po pojištěnci, není-li nároku na důchod vdovský, odbytné, které činí Kč 550,- až 750,-. Průměr činí tedy Kč 650,-. Naproti tomu v pensijním pojištění činí odbytné 150 % ročního důchodu, t. j. až Kč 5.580,- v I. třídě a v XI. třídě až Kč 9.900,-.

Pozůstalým po pensijním pojištěnci přiznává pensijní zákon pohřebné ve výši jedné pětiny důchodu, maximálně Kč 4.000,-, čímž nárok na důchod vdovský neb sirotčí se nijak nekrátí. V pensijním pojištění přiznává se dále rodičům po pojištěnci minimální důchod ročně Kč 1.500,-, jinak jednu čtvrtinu ročního důchodu pojištěnce, kdežto v invalidním a starobním pojištění se rodičům po zemřelém pojištěnci nepřiznává ničeho.

Za jednu z hlavních vad považuji, že v sociálním pojištění jsou vyloučeny z pojištění všechny vyšší pracovní důchody. V nejvyšší mzdové třídě zahrnuti jsou všichni pojištěnci, kteří mají mzdu od Kč 862,50 měsíčně, t. j. Kč 10.350,- ročně. V pensijním pojištění respektuje a pojišťuje se příjem až do Kč 42.000,- ročně, takže velká většina pensijních pojištěnců pojištěna jest na celý svůj příjem. Naproti tomu v invalidním pojištění lépe placené kategorie dělnictva jsou vesměs podpojištěny.

Požadavkem nejaktuálnějším, který máme na starobní a invalidní pojištění kategorií dělnických, je požadavek, aby věková hranice pro nápad důchodu starobního byla snížena. Je to modifikace snahy, aby rozdíl mezi důchodem pojištění dělnického a pojištění úřednického nebyl tak křiklavý, a aby nároky obou těchto sociálně-pojišťovacích systémů byly přiblíženy. Přizpůsobení, které nutno učiniti vzhledem k strukturálním změnám ve výrobním procesu, jichž jsme svědky a jež z největší části jsou způsobeny technickým zdokonalováním výrobním, jichž souhrn zove se racionalisací.

Již shora měl jsem příležitost letmo upozorniti na důsledky, které mají tyto snahy i pro kategorie úřednické. Jejich účinky na kategorie dělnické jsou však daleko pronikavější a postihují daleko větší počet zaměstnanců nejen absolutně, nýbrž i relativně. Mohl bych prokázati konkrétními ukázkami z jednotlivých oborů výrobních, oč stoupl výkon jednotlivých dělníků, oč stoupla výrobnost a jaký je dnes poměr mezi množstvím zboží a výrobků, jež možno vyrobiti při restringovaném počtu dělnictva. Rozdíly, jež se zde jeví, ukazují, že jde i o stoupnutí výroby o 50, v některých odvětvích o 100 % při nezměněném, případně i zmenšeném počtu dělníků.

Zdokonalování technické výroby má ovšem v zápětí, že tělesné i duševní síly dělnictva silněji a rychleji jsou vyčerpávány a že celý organismus jeho stává se méněcenným pro výrobu již v době daleko kratší, nežli tomu bylo dříve. Mohl-li náš vynikající sociálně pojišťovací teoretik, zejména na poli pojistné matematiky, prof. dr Schönbaum v roce 1927 uvésti, že přiznávání doživotních důchodů padesátníkům je nevítáno nejen s hlediska sociálně etického, nýbrž i s hlediska hospodářského, neplatí tato námitka již dnes, kdy prakse ukazuje, že osoby padesátileté jsou v továrnách pracovní silou nevítanou, že mnohé podniky nepřijmou nové do práce již osoby starší 40 let a že jsou podniky dokonale racionalisované, u nichž věkový průměr dělníků nepřesahuje hranice 30 let. Konstatuji, že u Bati se už teď žádný dělník starší než 40 let nezaměstnává. Co bude společnost dělat se staršími dělníky než 40 let, je otázka nejen pro sociální politiku, nýbrž i pro národní hospodářství. Jestli systém batismu nezaměstnává a nemůže potřebovat nikoho staršího 40ti let, musíme se tázat, kdo zaměstná tyto pracovníky po 40. roku jejich? Nebo zaručí jim společnost důchod? To je problém, který budeme musit řešiti patrně v dohledné době, protože batismus se rozšiřuje svými manýrami také na jiné obory výrobní, a je pochopitelné, že to bude tvrdý oříšek nejen pro sociální politiku, nýbrž i pro národní hospodářství a také pro potřeby státu.

Nemusíme pro tyto nejkrajnější příklady choditi ani do zaoceánských poměrů amerických, stačí příklady velkých průmyslových podniků říšskoněmeckých, ale také u nás již, zejména v odvětví kožedělného průmyslu, v úplně racionalisované obuvnické výrobě Baťově, jsou tyto krajní důsledky známy.

Ze zpráv soukromých i veřejných nárohodospodářských institutů a ústavů vysvítá, že dnešní krise a z ní plynoucí nezaměstnanost není již pouhým zjevem přechodného poklesu konjunkturálního, nýbrž že musíme počítati s krisí dlouhodobou, jejíž trvání někteří odhadují na 10-15 let. Jsou však také národohospodáři, kteří tvrdí a průvodními zjevy dokazují, že krise tato není již obvyklým pravidelným výkyvem, jak je znám z průběhu bezplánovitého dnešního hospodaření, nýbrž že jde o krisi struktury dnešního hospodářství, jež způsobena je vadnými základy a jež nebude vyléčena jinak, nežli velmi radikálním zásahem do dnešního systému. Vesměs však se shodují v tom, že s dnešním stavem deprese nutno počítati na dobu dlouhou a že také velká dnešní nezaměstnanost potrvá a stane se stálou.

Pro takovéto vyhlídky není možno spokojiti se s pouhým krátkodobým opatřením - pojištěním v nezaměstnanosti - nýbrž je nutno hleděti zmenšiti nezaměstnanost prostředky hlouběji zasahujícími, které by pracovnímu trhu odlehčily trvaleji, vedle zkrácení pracovní denní či týdenní doby je nejzpůsobilejším prostředkem k tomu vyřazení nabídky pracovní síly osob přestárlých, které nemohou se za normálních podmínek na pracovním trhu uchytiti a odhodlávají se k nabídce své pracovní síly za podmínek, jež potom snižují a ohrožují mzdy normální.

Především s tohoto hlediska je nutno, aby byla posuzována žádost naše za snížení věkové hranice v pojištění dělnickém, i když celá řada sociálně-politických a lidských zásad mluví pro to, aby i výše důchodů a dávek v pojištění dělnickém byla přiblížena nárokům, jež zaručeny jsou kategoriím úřednickým.

Zajištění nároků osnovy zákona právě projednávaného vyžaduje roční částky přes 16 milionů Kč, jež musí býti poskytována po dobu, odhadnutou na 40 let. Úhrnem kapitalisují-li se tyto částky, představuje potřeba obnos 430 milionů Kč. Nejsem pojistným matematikem, abych mohl odhadnouti roční částku, které by bylo potřebí k jakémukoliv snížení věkové hranice, aneb ke zvýšení důchodů v pojištění dělnickém. Pan prof. dr Schönbaum a Ústřední sociální pojišťovna budou jistě míti propočty připraveny. Ale i když musíme očekávati, že šlo by o roční částku, jež by byla snad i desateronásobně větší nežli částka, věnovaná účelu tohoto zákona, je to obnos, který musí národní hospodářství přinésti k účelům zde mnou uvedeným a k zabránění daleko těžších důsledků, které je ohrožují ve formě hospodářských krisí a z nich plynoucí nezaměstnanosti.

Na konec musím sice jen stručně, ale přece odpověděti na hanobení dělnického pojištění, které zde učinil řečník z klubu komunistického. Kdykoliv se jedná o nějakou osnovu, která má prospěti všeobecnému dobru, zejména zákonodárství sociálně-politickému, snižují komunisté ve sněmovně i v senátě dělnické pojištění. Tak se stalo i dnes. Řečník z klubu komunistického dokonce útočil také na pojištění nemocenské, ač sám používá z tohoto pojištění, jako zaměstnanec dráhy, celou řadu výhod. Nechci polemisovati politicky, ale uvádím veřejně prozkoumatelné číslice o hospodářství nemocenských pojišťoven v roce 1930, které dokazují, jak se blamuje mluvčí komunistické strany, který nedovede oceniti, co toto opatření pro pojištěnce znamená a jak nemocenské pojištění působí ve směru sociálně-zdravotním.

 Peněžitými dávkami rozumíme hlavně nemocenské, tedy z každé přijaté koruny vrátily nemocenské pojišťovny pojištěncům 50 % jen na nemocenských podporách. Na léčebné péči lékařům, nemocnicím, za léky a pod. v roce 1930 bylo vydáno Kč 379,769.797.-, ostatní vydání činila Kč 234,750.503.-, celkem tedy vydáno 1.102,978.531 Kč oproti celkovému příjmu Kč 987,729.715.-.

Číslice charakterisují, jak nemocenské pojištění poměrně mnoho vydá na dávkách. Není žádného opatření v naší republice, které by z přijaté koruny tolik přímo vracelo poplatníkovi, jak se děje v pojištění nemocenském. Že nemocenské pojištění může více vydávati než přijímati, vysvětluji tím, že doplácí z dosavadních reserv. Ty ovšem jsou určeny jen pro krytí přechodných zvýšených vydání. U nás však tento stav trvá již 4 roky. Až reserv nebude, dostaví se hromadná katastrofa v nemocenském pojištění, které zameziti může jedině dobrá a rychlá novelisace zákona.

Ještě několik slov v závěru s hlediska sociálně-politického. Odpovědní činitelé státní na rozšiřované klepy zejména bulvárního tisku zřetelně prohlásili, že platy státním zaměstnancům snižovány nebudou. Musím s tohoto místa vysloviti jen dík, že se tak stalo kategoricky a rychle vyvráceny pomluvy a intriky jak tisku bulvárního, tak i jiných škarohlídů. Nemohu se však zbaviti výtky, že právě v této době se připravuje ve státním báňském podniku příbramském restrikce směn. Zde velká část dělníků je zaměstnána v poměru smluvním a má pouze Kč 12.- až 22.- denně. Restrikce by se proto těchto zaměstnanců mimořádně dotkla. Musím proto varovati, aby k ní nedošlo, protože právě příbramskému dělnictvu u státního báňského podniku se sociálně a hospodářsky nemá křivditi, poněvadž zde i jinak je poměrně dráž než jinde. Žádám proto, aby byla učiněna všechna opatření, aby k restrikci směn nedošlo, již také proto, že v posledních dnech cena stříbra a olova stoupá. Státní správa má sice velikou zásobu stříbra a olova, avšak když toto zboží neprodala za ceny nižší, nyní, když jeho cena stoupá, získá prodejem finančně. I tyto okolnosti buďtež důvodem, aby se počet směn u státního báňského podniku v Příbrami nesnižoval. Když státní správa nechce, jak již řečeno, snižovati platy zaměstnancům na drahách, u pošty a jinde, jest oprávněný požadavek, aby také ve státních báňských závodech příjmy zaměstnanců nebyly snižovány tím, že by se počet směn zmenšil. Varuji tedy před restrikcí směn v příbramském podniku co nejdůrazněji, již proto, aby tento kraj, kterému se tolik křivdí, nebyl hospodářsky a sociálně ochuzován. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Jako poslední řečník má slovo pan sen. Berkovec.

Sen. Berkovec: Slavný senáte! Domnívám se, že nejen členové zákonodárných sborů, nýbrž každý občan republiky Československé je si toho plně vědom, že pro všechny případy neštěstí a nedostatku je nám pojištění, ať již nemocenské, nebo pojištění invalidní a starobní, nebo pensijní, nebo proti ohni a krupobití a podobně, a proto jistě každý se bude starati o to, aby všechna opatření, která mají zabezpečiti trpícího člověka, byla řešena pojištěním.

Jest opravdu pro každého sociálně cítícího člena senátu jistě potěšitelné, že před odchodem na letní prázdniny můžeme ještě dnes projednati zákon o zvýšení dávek pensijního pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, odpovídajícím započtení poloviny nepojíštěné doby služební, ztrávené ve službách před účinností pensijního zákona, t. j. před 1. lednem 1909. Toto rozhodnutí je nejvýše spravedlivé, a proto budeme rádi hlasovati pro tento doplněk zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, o který naše strana tolik usilovala.

Považuji však za nutné, abych při této příležitosti upozornil ještě na řadu nedostatků v našem sociálně pojišťovacím zákonodárství, a zvláště pak v sociálním pojištění dělnickém.

Přejeme jistě všichni všem zaměstnancům, na něž se vztahuje zákon o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, úspěchu, který dnešním doplněním zákona čís. 26 docilují, a věřím, že oni stejně budou si přáti, aby v nejbližší době došlo také k náležité úpravě sociálního pojištění dělnického.

Nevyznačuji rozdíly v pojištění zaměstnanců ve vyšších službách a v pojištění dělnickém proto, že bych je vytýkal, nýbrž pouze proto, abych povolané činitele upozornil, jak je nutno řešiti otázku pojištění dělnického.

Zákonem ze dne 21. února 1929, čís. 26, dostalo se pojištěncům, tomuto zákonu podléhajícím, oproti zákonu dřívějšímu značného zlepšení. Zatím co zákon z roku 1909 měl nejvyšší třídu služného ročně Kč 9000, zvýšil zákon čís. 26 tuto třídu na roční služné Kč 42.000.-. Místo státního příspěvku dostává se příspěvku za válečné úkony.

Bylo ovšem zvýšeno také pojistné, které činí ve třídě I. Kč 12 a ve třídě poslední, t. j. XI. až Kč 250 měsíčně. Z pojistného hradí zaměstnavatel i zaměstnanec po jedné polovině.

Předmětem pojištění je důchod invalidní, starobní, vdovský, sirotčí, důchod rodičů, výbavné, odbytné, pohřebné a nemocenské ošetření důchodců. Základní důchod činí Kč 3.600.- ročně a zvyšuje se za každý příspěvkový měsíc, získaný podle třídy, od 2 až do 50 Kč měsíčně. Důchod starobní přiznává se ve výši důchodu invalidního pojištěncům, kteří dokonali 65. rok, a pojištěnkám, které dokonaly 60. rok života.

Hranice tato je na dnešní životní poměry velmi vysoká, a proto je velmi správné, když se pan zpravodaj na základě usnesení sociálně-politického výboru dožaduje snížení věkové hranice u mužů na 55. a u žen na 50. rok života.

Jak jsem na počátku zdůraznil, přejeme všichni soukromým zaměstnancům ve vyšších službách tohoto zabezpečení pro případ invalidity a stáří, ale budiž mně dovoleno, abych při této příležitosti upozornil na nutnost řádné úpravy zákona v zabezpečení pro případ invalidity a stáří také u ostatních pracujících lidí, a to jak dělnictva, tak i těch samostatně výdělečně činných osob.

Zákon o sociálním pojištění dělnickém počal svoji účinnost bohužel teprve 1. července 1926. Čekací lhůta stanovena byla na 150 příspěvkových týdnů a novelisací ze dne 8. listopadu 1928 s účinností od 1. ledna 1909 na 100 příspěvkových týdnů.

Důchod invalidní se přiznává teprve tehdy, když pojištěnec nemůže vydělati ani jednu třetinu obvyklé mzdy.

Základní důchod činí Kč 550 ročně a zvyšuje se v I. třídě o 60, v poslední třídě o Kč 1,75 za každý týden, za nějž pojistné bylo zaplaceno. Podle toho dosáhne tedy pojištěnec dělnického pojištění podle příkladu, který mám po ruce, za dobu svého pojištění od 1. července 1926 do 31. prosince 1930 i se státním příspěvkem Kč 500.- dohromady Kč 1464.30 ročně, čili Kč 122.- měsíčně. Má-li tři děti mladší 17 let, obdrží celkem Kč 1.755,60 ročně, čili 146 Kč 15 hal. měsíčně. Zda je možno za tuto částku žíti, je jistě velkou otázkou. Důchod starobní přiznává se v dělnickém pojištění rovněž po dokonání 65 let věku. Důchod vdovský je podmíněn ustanovením, podle kterého má vdova nárok teprve tehdy, je-li invalidní, anebo se stane sama invalidní, když dosáhne stáří 65 let, anebo pečuje o 2 děti mladší 17 let.

Důchod vdovský činí za tutéž dobu pojištění, jak shora uvedeno, 732,15 Kč ročně, čili 61 Kč měsíčně, tedy rovněž těžký úděl, čekající na vdovy pojištěnců dělnického pojištění.

Sirotčí důchod se přiznává dětem mladším 17 let.

Dále poskytuje sociální pojištění dělnické nárok na výbavné a odbytné. Důchodu rodičů pojištění dělnické nezná. Z uvedeného je zřejmo, jak nutnou se jeví snaha, volající po novelisaci zákona o sociálním pojištění dělnickém a jak je nanejvýš nutno, aby důchod vdovský byl poskytován všem vdovám bezpodmínečně, a jak je nutno věkovou hranici právě u dělnictva snížiti aspoň na 55. rok života.

Dále doporučuji, aby povolaní činitelé uvažovali také u pojištění dělnického o započtení nepojištěné doby pracovní, která právě dnes je předmětem projednávání při pojištění zaměstnanců ve vyšších službách, kterou by alespoň slušelo započítati dělnickým zaměstnancům od doby našeho státního převratu, neboť zákon o sociálním pojištění měl býti uskutečněn ihned v době, kdy skutečně jsme samostatnosti svého státu docílili.

V zájmu sociální spravedlnosti a občanské rovnosti je nutno dožadovati se toho, aby nemocenské, invalidní a starobní pojištění rozšířeno bylo na osoby samostatně výdělečně činné, neboť poměry, ve kterých dnes tento stav žije, nezaručují nikomu pro případ invalidity, nemoci a stáří ani toho nejnutnějšího, čeho k životu jeho a jeho rodiny je potřebí.

Upozorňuji dále na nutnost novelisace zákona o státních starobních podporách, neboť dosavadní podpory 500 Kč ročně zdaleka nepostačují na výživu přestárlých našich spoluobčanů, a žádám ministerstvo sociální péče, aby novelisaci tohoto zákona urychlilo.

Vedle všech těchto starostí očekává nás velká starost o nezaměstnané. V největší sezóně všech našich letních prací setkáváme se s tím, že statistické úřady vykazují na čtvrt milionu nezaměstnaných. Jaká je to vyhlídka do blížící se zimy, dovede si každý, kdo jen trochu sociálně cítí a má odpovědnost, představit, a proto je nezbytně potřebí, abyi o prázdninách povolaní činitelé připravovali zákon, který by umožnil zabezpečení našich nezaměstnaných. Nevidím jiného východiska pro každou další budoucnost, nežli že bude nutno vypracovati zákon o pojištění proti nezaměstnanosti, a proto volám k povolaným činitelům, aby jej co nejrychleji připravili. Všechno co jsme až dosud pro zabezpečení lidu docílili, docílili jsme řádným pojištěním a proto i nezaměstnaným je nutno pojištěním příslušné podpory zabezpečit.

Rozhodli jsme se, že budeme pro tento návrh hlasovati, jak již člen našeho klubu kol. Pánek oznámil. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Rozprava je skončena.

Byl podán pozměňovací návrh sen. Kindla a druhů. Prosím pana tajemníka senátu o přečtení.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Pozměňovací návrh sen. Kindla a druhů:

V článku I, § 177 a) v řádce 7. budiž škrtnuto slovo >poloviny<.

Odstavec 3 téhož paragrafu budiž škrtnut a nahrazen, tímto zněním:

>Zvýšení příspěvků nese výhradně zaměstnavatel, který je nesmí uvalit na zaměstnance.<

Předseda (zvoní): Uděluji slovo k doslovu panu zpravodaji, sen. Koukalovi.

Zpravodaj sen. Koukal: Vážený senáte! V závěrečném slovu nemám, co bych ještě k předloze mohl připojiti. Všichni řečníci se vyslovili pro tento zákon, který znamená jistě pokrok. Je to dohoda mezi zaměstnavateli a zaměstnanci a mezi pensijním ústavem. Ovšem řečníci poukazovali také na různé nedostatky. Sděluji, že také sociálně-politický výbor se těmito nedostatky zabýval a bude ovšem povinností naší v budoucnosti, když se bude zákon opět novelisovati nebo opravovati, aby na tyto nedostatky byl brán zřetel a aby pokud možno byla po této stránce sjednána náprava.

Nemám, co bych dále připojil. Pokud se týká vývodů komunistického řečníka, prohlašuji, že považuji za zbytečné, abych odpovídal, poněvadž tito pánové přirozeně nemají nic jiného na práci, než snášeti celou řadu nadávek a podezřívek, které již několikráte byly vyvráceny číslicemi, ale s kterými při nejbližší příležitosti, která se jim naskytne, opět přicházejí. S těmito lidmi je těžko polemisovati. A proto na konec žádám, aby zákon tak, jak jej poslanecká sněmovna přijala, byl přijat také senátem, a současně, aby byly přijaty všechny tři resoluce, které jsem si dovolil přečísti. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno, budeme hlasovati. Senát je schopen se usnášeti.

Vzhledem k podanému pozměňovacímu návrhu sen. Kindla a druhů hodlám dáti hlasovati takto:

Nejprve o pozměňovacím návrhu sen. Kindla a druhů, bude-li zamítnut,

o celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není, budeme tudíž tak hlasovati.

Kdo souhlasí s návrhem sen. Kindla a druhů na nové znění §u 177 a.) v článku I, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh se zamítá.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijímá se ve čtení prvém podle zprávy výborové souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny, tisk 508.

Navrhuji nyní přesunutí odstavce 2. dnešního pořadu jednání. (Námiiky nebyly.) Námitek není.

Projednáme tedy nyní první část bodu 3., totiž:

Jedná se o osnovu zákona, který z důvodů sociálních vyžaduje, aby zákon nabyl co nejdříve platnosti. Navrhuji tudíž, aby osnova tato projednána byla ve smyslu §u 55 jedn. řádu řízením zkráceným a aby jí přiznána byla pilnost.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Pilnost této věci se přiznává.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.

Táži se pana zpravodaje sen. Koukala, zda navrhuje nějaké tiskové opravy.

Zpravodaj sen. Koukal: Nemám oprav.

Předseda: Není tomu tak.

Kdo tedy souhlasí s uvedenou osnovou zákona, jejím nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla právě přijata ve čtení prvém, podle zprávy výborové souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijímá se v naznačeném znění také ve čtení druhém, a to souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny.

Kdo souhlasí s resolucemi I-III, otištěnými ve zprávě výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce otištěné ve zprávě výborové se schvalují.

Přerušuji nyní jednání.

Navrhuji, aby se příští schůze konala za 5 minut po této za účelem

přikázání došlých spisů.

(Námitky nebyly.) Námitek není. 

Končím tuto schůzi.

Konec schůze v 18 hod. 55 min.