Tedy vidíme, že celé toto soudnictví se nachází ve vleku kapitalistů. Jestliže kolektivní smlouva, která má platiti právě tak jako zákon, je i rozhodčím soudem rušena, je pochopitelné, že ani dělnictvo nemůže pohlížeti na toto soudnictví tak, jak opravdu by se chtělo, aby se na ně pohlíželo.

Na jedné straně máme zde ochranu členů závodních výborů. Členové závodních rad v hornictví požívají částečné imunity podle zákona. Nyní však se podívejte, jak se ve skutečnosti tento zákon o závodních radách v praxi provádí. Zaměstnavatel má možnost každého člena závodní rady, kdykoliv se mu zlíbí, vyhoditi z práce a tím se ho zbaviti. Podá-li se spor k rozhodnutí soudu hornickému, potvrdí tento krok správy závodu, a jde-li odvolání k nejvyššímu soudu, potvrdí rozsudek rozhodnutí soudu hornického v dotčené oblasti.

Vidíme tedy, že tyto zákony nemají vůbec ceny. Tak i tento zákon nebude míti vůbec žádné ceny, poněvadž, jestliže dosavadní zákony o rozhodčích soudech jsou v rukou kapitalistů, tento zákon jim dá plnou možnost, aby neskrytě prováděli (Další slovo bylo usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 9. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.) na dělnících. Naše čsl. soudnictví je známo v celém světě. V žádném státě nejsou tak rušeny zákony, které byly snad dělány zdánlivě na ochranu dělnictva, jako zde v Československu. To nám dosvědčuje případně francouzské dělnictvo, které je zajisté pod patou této posvátné demokracie jako my v Československu, ale přece jen není knuta tohoto kapitalistického systému na něm tak vybičována, jako zde v Československu. Naši francouzští soudruzi se diví, jak vypadá naše trestní soudnictví, a píší: >Rudá pomoc z Francie poslala dopis předsedovi vlády a ministru spravedlnosti Československa, a to prostřednictvím čsl. vyslanectví v Paříži, ve kterém píše: Ve jménu šedesáti tisíc členů, které má francouzská sekce Mezinárodní rudé pomoci, zasíláme vám náš nejrozhodnější protest proti věznění našeho kamaráda posl. Jana Harusa. Dověděli jsme se, že se odvažujete dokonce ho držeti v žaláři déle, než to připouštějí vaše zákony, a to jako obyčejného zločince. Dělníci a pracující rolníci naší země přesvědčili se o tom, že režim, který vy hájíte, je režimem hanebné diktatury buržoasie, i když jej halíte v Československu, stejně tak jako ve Francii, do masky demokracie. Dělnictvo Francie, které samo také poznalo třídní zvůli tím, že jeden z nich, Georges Ménétrier, je držen ve vazbě, jako kdyby byl sprostým zločincem a které již dvakráte musilo vyrvati svého soudruha André Martyho, rovněž poslance, z vězení a ze žaláře, je zajedno se svými československými bratry a zapamatuje si, že persekuce jejich bojovníků je obstarávána ve vaší zemi ministrem justice, který je zároveň členem II. socialistické internacionály. Francouzská sekce Mezinárodní rudé pomoci uvede v nejširší známost to, že dělnický poslanec je žalářován jako sprostý zločinec, a to sociálfašistickým ministrem. Nejširší publicita této skutečnosti jistě postačí, aby způsobila, že francouzští proletáři se postaví v pronikavé akci po bok proletářům Československa: Za okamžité propuštění Jana Haruse. Proti kapitalistickému režimu bídy, za něhož sociálnědemokratický ministr se odvažuje ho pronásledovati! Na obranu Sovětského svazu, vlasti socialismu, postrachu buržoasie a terče jejich útoků. Za osvobození všech obětí světového kapitalismu, který je zdrojem nezaměstnanosti, hladu a svými armádami a fašismem chystá se k válce.<

Zde vidíme, že tato otázka je mezi francouzským dělnictvem dosti vyjasněna, ale nejen mezi francouzským, nýbrž mezi veškerým proletariátem vůbec. Tento zákon, o kterém dnes jednáme, je zároveň karabáčem tak jako trestní zákon, podle kterého je neprávem soudr. Harus držen stále v kriminále. My víme, že v tomto demokratickém státě tak jako v žádném kapitalistickém státě není možno, aby byly zákony vydávány, že jen stát dělníků a rolníků může dělnictvu dát zákony, které budou pro jeho ochranu. Proto voláme i s tímto provoláním k dělníkům.

Dnes je vám známo, že všechnu nemohoucnost kapitalistického systému mají dělníci odnášet na svých bedrech. Miliony nezaměstnaných proletářů, polozaměstnaných, hladových, marně hledají práci v kapitalistických zemích. Kapitalistické státy, jež dříve přijímaly hospodářskou emigraci, to jest Amerika, Francie atd., dnes ji vypovídají. Buržoasie a kapitalistické vlády vyhošťují ze svých zemí v prvé řadě třídně uvědomělé revoluční dělníky. Tento postup je zřetelným poučením, jak úzce souvisí hospodářská krise s politickým útlakem. Všeobecná bída, drahota a útoky kapitalistů den ze dne stále intensivněji ženou dělníky závodů i polí do stávek a bojů za jejich holou existenci.

Vedle nezměrné bídy proletariátu zůstávají vysoké zisky kapitalistických podnikatelů i agrární buržoasie neztenčeny, ba i vzrůstají. Obrovská hospodářská krise, jež přináší soustavné zbídačování pracujícího lidu, proletarisaci rolnictva, středních vrstev a pracující inteligence, vede dnes přímo k žebráctví a k smrti hladem. Je pochopitelné, že dělnictvo se brání tomuto systematickému mrzačení a ničení. Protesty nezaměstnaných, stávky pracujících, jsou důkazem, že tendence buržoasie, převalit na bedra dělníků důsledky kapitalistického rozkladu, setkávají se s rozhodným odporem dělnictva.

Hospodářská krise za dnešního stavu těsně je spjata s politickým útiskem a terorem buržoasie a fašisací celého státního aparátu. Nejen hospodářskou persekucí a vězením, ale dnes již systematickým vražděním má býti dělnictvu brána odvaha postaviti se na vlastní obranu. Duchcov, nyní Košúty ukazují, že nejenom dělníci průmyslových závodů, ale i dělníci, a nutno říci dělníci všech odborů v územích osídlených utlačovanými národy v Československu stávají se (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 9. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Dělničtí vůdcové, komunističtí poslanci, za svou obětavou uvědomovací práci na velikém osvobozovacím díle proletariátu, kdy z malých dílčích bojů má vyrůsti konkrétní výsledek, to je vlastnictví výrobních prostředků a suverenita politické moci proletariátu, jsou (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 9. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) a lokaji buržoasie označováni za původce krveprolití. Placení žandarmové jsou svědeckým materiálem československých soudů. (Výkřiky komunistických senátorů.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Volám pana řečníka k věci!

Sen. Stránský (pokračuje): Dělnictvo bez rozdílu politických rozporů musí dnes důrazně promluviti na adresy buržoasie a vlády. Za Duchcov a Košúty tvrdý a důsledný boj za propuštění všech proletářských vězňů, v čele s Majorem, Harusem, a za zrušení rozsudku nad sen. Stránským. Dělníci musí svoji pevnou vůli zesíliti vědomím, že denně stoupající hospodářská krise bez rozhodného zakročení dělnictva povede k dalšímu beztrestnému vraždění dělnictva. Rudá pomoc Československa ve spojení s milionovou armádou členů Mezinárodní rudé pomoci vyzývá veškeré dělnictvo, aby v předvečer procesu posl. Majora a košútských soudruhů ve všech závodech Československé republiky projevili svou bojovnou solidaritu s utlačenými, ubíjenými slovenskými a maďarskými zemědělci tím, že provedou čtvrthodinovou demonstrační politickou stávku. Dělnická třída Československa pronese tímto své rozhodnutí: >Pryč s (Další slovo bylo usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 9. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.) kapitalistickým systémem, pryč s třídní buržoasií a sociálfašistickou justicí v čele s Meissnerem!<

Místopředseda Votruba (zvoní): Volám pana řečníka k pořádku za tento výrok!

Sen. Stránský (pokračuje): Svobodu dělnickým vůdcům a všem pro třídní boj trestně stíhaným proletářům! Tedy to je provolání k dělníkům celé Československé republiky.

K tomuto zákonu, kterým jsou dělníci na závodech ožebračováni, okrádáni, o němž se dnes jedná, podává soudr. Nedvěd pozměňovací návrhy - víme velmi dobře, že tyto pozměňovací návrhy sen. Nedvěda budou vámi zamítnuty, čímž pochopitelně dáte opětně na jevo svůj třídní charakter.

Veškeré zákonodárství u nás v Československu, které je tímto směrem vámi budováno, je proklínáno dělníky, protože ani jeden zákon, který jste upletli, nechrání jejich zájmů. Vy se zde otáčíte na ústavní listině, a tu bych musil opravdu citovat smysl ústavní listiny v trestní věci soudr. Majora. Podle §u 25 úst. listiny smí poslanec býti vzat do vazby jen tehdy, když byl dopaden a zatčen při činu samém. Major byl však zatčen dlouho po činu, ale poslanecká sněmovna se sociálně demokratickými a národně socialistickými poslanci a ministerstvo spravedlnosti s dr Meissnerem v čele s jeho vazbou souhlasili. Tedy to je rovnost před zákony, kterými je občanům tato rovnost zaručena. Uvedený vývoj poslanecké imunity se ovšem nezastaví na tom, co bylo řečeno dnes; je už zjevem obvyklým, že dělnický poslanec je zatčen a vsazen do vyšetřovací vazby a před zatčením nebo po něm zbit a podroben tělesné prohlídce. (Výkřiky komunistických senátorů.)

Je pozoruhodná zejména ještě snaha, když už vydávání dělnických poslanců soudem stalo se zjevem zcela všedním, zbavit je nad to ještě možnosti dalšího výkonu poslaneckého mandátu. Recept na to je ten, že čin, pro který je takový poslanec souzen, prohlásí se za spáchaný z nízkých a nečestných pohnutek, což znamená u postiženého dělnického poslance ztrátu volebního práva a tedy také nemožnost svůj mandát nadále vykonávati nebo v dohledné době býti znovu zvolen. Tak plní buržoasie svůj program, činiti dělnické poslance, neviditelnými a neslyšitelnými. Osud dělnických poslanců Jana Haruse, Stránského a Haiblicka je po této stránce proletariátu velkým ponaučením. Nyní je nutno, abychom se zmínili o dalším. Jestliže se stále horuje pro naše zákonodárství, jestliže se stále říká, že naše zákony jsou nanejvýše spravedlivé, vidíme, že v případě soudr. Haruse tato spravedlnost tohoto zákonodárství v Československu se opravdu osvědčila, a to velice dobře. Následující příklad: Dne 1. června t. r. konalo se u krajského soudu v Praze odvolací líčení proti strážníkům Schwarzbachovi a Fanfulovi, žalovaným soudr. Harusem, že dne 6. června 1929 na Vinohradech zbili ho obušky a nadávali mu: >Chlape mizerná, drž hubu, nebo tě praštím,< - obyčejná to mluva naší policie a četnictva. Ačkoliv tento děj byl před okres. soudem potvrzen se vší určitostí 7mi svědky a ačkoliv strážníci musili sami doznati, že Haruse bili obušky, byli šmahem zproštěni. Před odvolacím soudem objevili se obžalovaní policajti se všemi zbraněmi jako na demonstraci a nebyli přes protest zástupce soudr. Haruse, advokáta Rudé pomoci dr Steina, soudem vyzváni, aby zbraně odložili. Tu vidíme, že po této stránce naše československé soudnictví zaslouží si záslužný kříž. Strážníci a jejich obhájce, čelný legionář, měli ovšem pádné důvody. Strážníci mluví vždy pravdu, jsou vždy slušní, ale demonstrující dělníci a takový Harus? A tak byli strážníci opět osvobozeni a soudr. Harus odsouzen k náhradě útrat 150 Kč. Komentáře pochopitelně k tomuto není potřebí. Nyní, když na protestních projevech mluvíme o všech těchto věcech a když dělníci sami bez našeho návodu protestují na závodech, tu opětně tyto zákony vysvětlují se v přímém tahu pendrekem. Když ne policajt, tedy četník přijde na závod a dělá tam mezi dělníky pořádek, že demonstrují proti zločinu, který se páše na dělnickém poslanci. Na veřejných schůzích konaných v chomutovském kraji bylo protestováno co nejostřeji proti pronásledování a žalářování proletářských třídních bojovníků. Vláda Udržalova, Czechova, Meissnerova, vrhá komunistické vůdce, funkcionáře a každého revolučního třídního bojovníka do žaláře, aby bylo usnadněno provésti další vyhladovění a zbídačení pracujících mas. Na základě tohoto poznání žádají shromáždění dělníci na závodech i v místech okamžité propuštění komunistických poslanců, zejména propuštění soudr. Haruse, jakož i propuštění všech proletářských, politických vězňů a vyšetřovanců. Současně budou shromáždění dělníci a dělnice pečovati o to, aby do Rudé pomoci vstoupili nové statisíce členů, aby tímto způsobem mohl býti veden úspěšně boj proti zostřenému fašistickému teroru. Chtěl bych doplnit to, co zažil Duchcov, hroznými událostmi, když nezaměstnaní dělníci chtěli žádat práci a chléb, a když Radotín zažil totéž, když se dělnická mládež odvážila jíti ven a demonstrovat za zlepšení bídné existence. Tentokrát bylo ukázáno dělnictvu, co to znamená vésti stávku, a to vítěznou stávku. Příliš daleko jste se odvážili dělníci!

Po vítězném ukončení stávky v Košútech chtělo dělnictvo uspořádat veřejný projev 25. května, kde se dělníci měli dozvědět výsledek jednání a stávka prohlášena měla býti za skončenou.

Ale ani tolik svobody nemá ubohý (Další slovo bylo usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 9. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.) Slovák a Maďar. Projev byl zakázán. A aniž bylo povoleno komunistickému posl. Majorovi, aby alespoň tento úřední zákaz veřejně oznámil, nastoupili četníci proti shromážděným. (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 9. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) posl. Majora na zem a do dělníků, kteří ho šli bránit, dali salvu výstřelů. (Výkřiky komunistických senátorů.)

Útěk, výkřiky. Na zemi leží prostřelená těla prvých tří obětí kapitalistické (Další část věty byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 9. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Smrt každého z nich odhaluje hlubokou tragedii, do níž kapitalisté vrhají denně miliony pracujících. (Sen. Kindl: Však přijde jednou den odplaty, kdy budeme soudit my!)

Mladý Žabka, střelený do břicha, byl jediným živitelem starého 67letého otce a matky. Měl před svatbou. Jeho mladá, nemocná žena, s 5měsíčním děckem, tak náhle opuštěná, musí nésti dvojí břemeno: starost o sebe a děcko a starost o rodinu mužovu. (Sen. Kindl: To dělají vše pro dítě!) Šestnáctiletý Jan Gievart je dvakrát střelen. Jeho ustaraná matka nám s pláčem sděluje, že jim nebylo dovoleno pohřbít ho v Dioseku. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

I vy ostatní dělnické ženy, roďte děti! Stát je potřebuje a stát se o ně takto postará. (Další část věty byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 9. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy. - Výkřiky komunistických senátorů: Fuj! - Hanba!)

Turzo Štefan byl střelen do hrdla. Kdo se bude starat o jeho ženu a dvě děti?

Praví: Napřed jsem byla v Dioseku a dostávám tam prvé zprávy. Dovídám se, že pohřeb se konal téhož dne odpoledne, že ustaraným rodičům Gievartovým nebylo povoleno, aby mohli pohřbít svého syna ve své obci, že pohřbu se nesměl zúčastnit nikdo vyjma příbuzné - ovšem, tohoto rozkazu nebylo uposlechnuto.

A nyní bychom se musili tázati, zdali veškeré zákony, které vy zde odhlasováváte, jsou na ochranu dělníků. A tak také i podle tohoto zákona, o kterém dnes jednáte, podle kterého bude stávka prohlášena za protizákonný zločin, budou dělníci v době svých hospodářských bojů (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 9. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Tedy tak daleko to chcete dovést, tak daleko postupně uplatňujete zákonodárství v tomto státě, zavádíte přímou fašisaci závodů. Co nedokážete sociálfašistickou demokracií, chcete dokázati zfašisováním celého státního aparátu. Dokážete to tím, že prostřednictvím těchto zákonů vrháte pracující třídu stále hloub.

Znovu prohlašuji, že i tento zákon, tak jako veškeré zákony v tomto státě, nebude zákonem na ochranu dělníků, nýbrž že bude zákonem na ochranu kapitalistů, aby kapitalisté měli možnost dělníky stále více vykořisťovat. (Výkřiky. - Potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Vyhrazuji řeč pana sen. Stránského censuře předsednictva a uděluji další slovo panu sen. dr Karasovi. (Hluk a výkřiky komunistických senátorů.)

Sen. dr Karas: Slavný senáte! Post tot discrimina rerum, mohl bych začíti, konečně dochází k projednání této předlohy, která je již na stolcích našich od roku 1925. Tedy na této osnově pracovaly vlády různého směru, a jestliže tak dlouho to trvalo, než přišla předloha před senát, je důkazem, že byly upravovány věci tak důležité, které zasahovaly do programu a zájmu různých stran a že bylo potřebí veliké obezřetnosti, taktu a vědomí věci než panu ministru dnešnímu se podařilo, aby po 6 letech předlohu tu uvedl na jednání pléna senátního.

Je to požadavek sociální spravedlnosti, aby o sporech ze zvláštních oborů činnosti bylo rozhodováno co možná specialisty, kteří ovládají detailně to celé prostředí, ve kterém takový spor vznikl. My jsme již řadu takových zvláštních soudů zavedli; na př. v hornictví, v živnostenství, a přišlo se k názoru, že je potřebí, aby vedle soudce znalého práva byl též soudce znalý právě prostředí, jak jsem pravil, toho života, ze kterého tyto spory povstaly. A tu tedy bylo potřebí také přibrati k rozhodování takových věcí soudce laiky.

Proto je spravedlivé, aby kompetence takových speciálních soudů byla rozšířena na veškeré obory, které vznikají z poměrů pracovních a soukromoprávních. Pouze ta řada výjimek, které obsahuje § 1, v odst. 2, snad se nám nelíbí; je to však věc kompromisu. Ideálně zní v §u 1, odst. 1, že pro veškeré spory, vzniklé z poměrů pracovních bude zřízen zvláštní pracovní soud. Ale hned § 2 vyjímá řadu takových zvláštních poměrů, neboť je ponechává dosavadním speciálním soudům, které se dosti osvědčily, a ponechává jejich činnost dále. Bylo by snad lépe, kdyby všechny poměry mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem byly rozhodovány jediným soudem.

Odst. 3 §u 1 - který ponechává v některých případech zaměstnanci volnost, zda si chce zvoliti soud zvláštní, nebo zůstavuje-li projednání soudu všeobecnému - je zajisté ustanovení velmi rozumné, neboť takovým způsobem dá se řešiti řada sporů právě tím směrem, který tomu zaměstnanci lépe vyhovuje.

Zákon v podrobnostech obsahuje ustanovení o obsazování soudů, tedy soudce odborníka, a soudců laiků. Zde jsou ovšem veliké různosti; neboť není možno, aby ten laik byl pro všechny obory, nýbrž specialista, víme totiž, že laik z oboru textilního nebude dobře rozuměti oboru zemědělskému, a proto je potřebí, aby ten soudce laik podle potřeby v konkrétních případech sporů mohl v senátě zasednouti.

Co se mně zejména však na tom zákoně líbí a čeho si cením, je to, že řízení soudní je zjednodušeno, že je stručné, že strany v krátké době se dočkají rozsudku, neboť v tom směru bylo velké množství stížností na naše normální soudy, že vynesení rozsudku trvá velmi dlouho pro přetíženost soudů. V tom směru je vhodné ustanovení zákona, jež ponechává justici, aby ona ustanovila, kde takový soud má býti. Soudy musí býti tam, kde je 20.000 obyvatel. Ustanovení, jak si přáli komunisté, aby soud byl v každém okrese, bylo by zbytečným zatěžováním státních financí, kde takových sporů mnoho není. Sám to znám z okresu křivoklátského, kde takových sporů málo vznikne. Okres je chudý, bylo by zbytečné tam takový soud zřizovati.

Řízení bude vynikati i lácí, proto zejména, že je advokátní zastupování vyloučeno; mají tam přijíti lidé prakticky činní, neboť právní stránku representuje soudce. Tu je potřebí, aby spory nebyly protahovány umělými námitkami a kličkami. Zastupování advokátem ve sporech o menší peněžní částky je vyloučeno. My zejména si ceníme, že je tu rovný poměr stran, zaměstnavatele a zaměstnance. Tím zaměstnavatel bohatý nemá výhody advokáta, který vždy má lepší postavení proti soudci laikovi, který v právnických knifech se nevyzná.

Jestliže komunisté žádají, aby řízení pro zaměstnance bylo zadarmo, aby stát nesl veškeré náklady, myslím, že to není rozumné, neboť by takové ustanovení jen rozmnožilo spory, které by byly vyvolávány pro maličkosti. Žalobce by věděl, že ho spor nic nestojí, jednoduše by spor vyvolal, ale stát by měl útraty. Je tedy rozumné, když spory ty musí dotyčný honorovati. Navrhovatelé snad myslí, že každý zaměstnanec je chudý a každý zaměstnavatel bohatý. Víme, že i mezi zaměstnavateli jsou chudí a mezi zaměstnanci zámožní. Tak povšechně to tvrditi není vhodné, nehledě k tomu, že ustanovení o právu chudých, které může býti soudem přiřknuto chudému žalobci, má nahraditi ustanovení zákona, že musí nésti sám útraty sporu.

Namítá se zde mnoho proti způsobu obsazování toho soudu, že prý soudce laiky jmenuje justiční správa. Kdo to tvrdí, nepřečetl si podrobně zákon. V tom je ustanovení, že odborové organisace podají seznam soudců laiků; ministerstvo určí, kolik soudců laiků má býti. Jmenovati jednotlivé osoby přísluší presidentu vrchního soudu, ale v tom pořadu, v jakém odborovými organisacemi jsou navrženy. On nevybírá lidi, je vázán návrhem, který odborové organisace podaly. Jestli se myslí, že návrh má podati celek organisovaných, vždy volbou všechněch členů organisace, dá se namítnouti: Soudce vám navrhuje vaše organisace, to znamená výbor, který si volíte každý rok. Víte, jakou bude míti výbor pravomoc, tedy posílejte do výboru lidi, kteří mají vaši důvěru. Můžeme tedy říci, že organisace navrhuje lidi, ke kterým většina organisovaných má důvěru, a vrchní zemský president není oprávněn z nich vybírati, nýbrž on musí soudce-laiky povolávati podle navrženého pořadí. Tedy ani tyto námitky nejsou odůvodněny.

Byla zde vyslovena také námitka, že snad bankovní úředníci a jich spory nebudou patřiti před tento soud. To je také nedorozumění, kolego Šťastný. Podle textu zákona zcela určitě spory mezi úředníky bankovními a bankami jako zaměstnavateli budou náležeti před tyto soudy, neboť opak nelze ze žádného ustanovení zákona dovozovati.

Je namítáno, že 300 Kč jako odvolací hranice je vysoká částka. Nezapomínejme, že i soudní občanský řád pro soudy okresní tuto částku má. Není to zhoršení věci, nýbrž věc, která byla vyzkoušena v ostatních sporech civilních, přejata byla i pro spory zaměstnanecké.

Bylo zde již konstatováno, že tento zákon je výsledek kompromisu; že ten kompromis těžko šel kupředu vidíme z toho, že 6 let trvalo, než kompromis byl dohodnut. I nás neuspokojuje vše, co v zákoně je. Leccos bychom si přáli, aby tam bylo lépe zdůrazněno, ale musíme také respektovat přání stran druhých a tedy v tom kompromisu nemůžeme býti na 100% uspokojeni. Ale musíme uznati, že celek kompromisu znamená něco lepšího, je to krok k něčemu lepšímu, a tu myslím, že ani nejzarytější odpůrci z řad komunistických nemohou popříti, že tento zákon znamená jisté zlepšení při řešení sporů zaměstnavatelů a zaměstnanců. A poněvadž je to krok k lepšímu a nám jde o to, abychom třeba drobnými krůčky, ale vždy šli kupředu a zlepšovali stav vrstev hospodářsky slabších, vítáme tento zákon a budeme pro něj hlasovati. (Potlesk.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Přerušuji jednání.

Dal jsem dovolenou na dnešní schůzi sen. Hakenovi, Langrovi a Lokotovi.

Navrhuji, aby se příští schůze konala ve středu dne 10. června 1931 o 10. hodině s tímto

1. Zpráva I. výboru ústavně-právního, II. výboru rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 352) o soudnictví ve sporech z poměru pracovního, služebního a učebního (o pracovních soudech). Tisk 473.

2. Návrh, aby řízením zkráceným podle §u 55 jedn. řádu projednána byla zpráva výborů ústavně-právního a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona o soudnictví ve sporech z poměru pracovního, služebního a učebního (o pracovních soudech). Tisk 473.

3. Zpráva I. výboru ústavně-právního, II. výboru technicko-dopravního k vládnímu návrhu zákona (tisk 448) o zkoušení a označování ručních střelných zbraní a o označování nábojů. Tisk 466.

4. Zpráva imunitního výboru o žádosti krajského soudu v Levoči ze dne 23. června 1930, č. j. Nt III 47/30, za souhlas k stíhání sen. Richtera pro přečin podle §u 14, č. 1. zákona na ochranu republiky (č. 1837/30 předs.). Tisk 441.

5. Zpráva imunitního výboru o žádosti krajského soudu v Moravské Ostravě ze dne 5. prosince 1929, č. j. Nt XIII 4/29/13, za souhlas k trestnímu stíhání sen. Mikulíčka pro přečin shluknutí podle §u 283 tr. z., pro přestupek proti veřejným zřízením a opatřením podle §u 314 tr. z. a pro přestupek podle §§ 3 a 19 shrom. zák. (čís. 7/29-III předs.). Tisk 443.

6. Zpráva imunitního výboru o žádosti krajského soudu v Trenčíně ze dne 28. listopadu 1929, č. j. Nt VI 31/29/6, aby byl dán souhlas k trestnímu stíhání sen. Mikulíčka pro přečiny rušení obecného míru podle §u 14, č. 5 a §u 14, č. 1 a pro zločin výzvy k trestným činům podle §u 15, č. 3 zákona na ochranu republiky (čís. 75/29-III předs.). Tisk 444.

7. Návrh, aby byla prodloužena lhůta daná §em 43 úst. list. poslanecké sněmovně ku projednání usnesení senátu:

a) o osnově zákona o trestním stíhání presidenta republiky a členů vlády podle §§ 34, 67 a 79 úst. listiny, tisk 2016-I;

b) o osnově zákona, kterým se mění §§ 82 a 54 živnostenského řádu a § 70 živnostenského zákona pro území Slovenska a Podkarpatské Rusi, tisk 2245-I;

c) o osnově zákona o veřejné stráži zemědělské, tisk 699-II;

d) o osnově zákona o ochraně polního majetku, tisk 702-II.

Jsou proti mému návrhu nějaké námitky? (Nebyly.) Nejsou. Návrh můj je přijat.

Končím schůzi.