Slavný senáte! Opět se osvědčilo, co napsal náš Karel Havlíček Borovský. >Svět je pořád stejný, lidé ho nezmění, plivni si stokrát do moře, ono se nezpění.< Tak je to také s pozemkovou reformou. Dnes bylo na ni pliváno, ona se také nezpění, ovšem zelený strom života napraví časem to, co je nedokonalé a - doufáme - ke spokojenosti všeobecné.

Třeba se vytýká pozemkové reformě všelicos, přece jen nesmí se, vážený senáte, zapomínati, že prostřednictvím pozemkové reformy dostalo 586.000 rodin přidělenou půdu a že 134.000 bezzemků dostalo půdu, a to, jak to chtěla moje strana, strana zemědělského lidu, do vlastnictví, protože strana ta chtěla, aby vznikly samostatné existence, a ne, jak bylo z jisté strany žádáno, aby velkostatky zůstaly pohromadě, aby daly se do pachtu a aby sloužily za základ sociálního pojištění.

Pozemková reforma je velikým revolučním dílem našeho státu. Strana, ke které mám čest náležeti, se nemusí za ni styděti, naopak tvrdím, že je to jejím pomníkem. (Sen. Havlena: Vždyť jste zpravodajem a nejste mluvčím strany, pane doktore!) Já mluvím objektivně o všech stranách. (Sen. Ant. Novák: Mluvíte nyní za stranu!) Mluvím jako referent objektivně.

Budiž mně dovoleno teď, vážený senáte, abych se zmínil o něčem, co sem sice nepatří, totiž o vývodech pana kol. Mikulíčka, který použil nešťastné události v Košútech a zde hřímal svým způsobem proti buržoasii, proti kapitalistickému pořádku, proti mocnostem pozemským i nebeským, (Výkřiky komunistických senátorů.) a který užil výrazu, ovšem ne ve smyslu trestního zákona >vrahové, katani< atd.

Slavný senáte! Mám příležitost, pokud je pan kol. Mikulíček tu v senátě, jeho povahu z této stránky poznati, a to z těch jeho imunitek; je zde zvláštní zjev a úkaz. Když pořádá anebo koná tábor pan sen. Mikulíček, nebo řekněme pan sen. Nedvěd, i pan sen. Kindl, nikdy nedojde k masakrům. (Sen. Kindl: Přijde na to, jaký mají četníci rozkaz!) Ne jaký mají rozkaz četníci, nýbrž tito mají vždycky stejný rozkaz, jenom v nejhorším případě postupovat. Vždyť, jakmile užije četník zbraně, ať bodné nebo střelné, je zavedeno proti němu před vojenským soudem vyšetřování a po skončeném vyšetřování se rozhodne, má-li býti podána na něho žaloba. (Výkřiky komunistických senátorů.)

Vážení! Já jsem to prováděl, já to znám a nedám si od nikoho nic povídat. Tedy, slavný senáte, proč to je? Ten kolega, ať je to poslanec anebo senátor, jak jsme to viděli v oněch dvou smutných případech, má pořádek v ruce. A já bych rád měl při této příležitosti vysvětlení, jak to ti klidní, rozumní kolegové provádějí, že právě u nich, u takového Kindla, Nedvěda, Mikulíčka, nedojde nikdy ke krveprolití? Zkrátka tito kolegové nejsou vrahové, nejsou katani, ale název ten, vážený senáte, by spíše patřil těm, kteří, ač jsou si vědomi, že ozbrojená moc nesmí ustoupiti násilí, že ozbrojená státní moc musí buďto prosaditi rozkaz anebo padnout, (Výkřiky sen. Kindla.) kteří, ač jsou si vědomi, že obušky mohou svištět vzduchem, že mohou cvakat revolvery, že mohou zarachotiti pušky, že mohou přijíti bodla do činnosti, a kteří přes to všechno dav, ať již kýmkoli zfanatisovaný, ženou přímo na bodáky a před hlavně pušek. Vážení pánové, račte si sami rozhodnouti, komu název vrahů a katanů přísluší.

Formálně trvám, vážený senáte, na návrhu, který jsem přednesl jménem ústavně - právního výboru. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Slovo k doslovu vyžádal si ještě pan zpravodaj výboru rozpočtového sen. J. J. Krejčí.

Zpravodaj sen. J. J. Krejčí: Slavný senáte! Včera zde nesprávným a nepravdivým způsobem vytýkal mi kol. sen. Mikulíček, že dělám ze senátu cirkus. Vytýkal mi to bezprávně. Někdo jiný dělal včera cirkus ze senátu, poněvadž zde se ozýval řev cirku, a to ne řev lidí v cirku, nýbrž řev dravých zvířat v cirku. Já jsem to nebyl, ale vy jste dělali (obrácen ke komunistickým senátorům) včera cirkus, a to byl řev dravých zvířat.

Předseda: Prosím, aby bylo užíváno parlamentárních výrazů! (Výkřiky komunistických senátorů.)

Zpravodaj sen. J. J. Krejčí (pokračuje): Bylo by bývalo žádoucno, aby v rozpravě byl podroben zákon věcnému rozboru a věcnému posudku. To se až na malé výjimky vůbec nestalo, nýbrž bylo zde probíráno všechno možné, ale o zákon málo kdo z pánů řečníků zavadil. Jedině pan sen. Petřík prohlásil zde, že tato předloha, t. j. předloha o definitivním zaknihování půdy, dává úplně za pravdu těm, kdož tvrdili, že dříve navržený zákon nebyl dobrý a řešil věc, jak se řešiti nemá. Asi přibližně těmito slovy to řekl. Toto řešení mělo býti před dvěma lety a podařilo se nám, specielně mně, toto řešení v zemědělském výboru posl. sněmovny zadržeti, poněvadž toto řešení, jak mělo býti provedeno návrhy posl. Bradáče a soudr., bylo by bývalo neštěstím malých přídělců, poněvadž dávalo úplnou zvůli různým živlům, aby byli přídělci půdy udržováni ve stálé nejistotě. V novelovaném §u 27 měl státi odstavec (5): >Soudy, vyřizujíce knihovní návrhy státního pozemkového úřadu, zkoumají rozhodnutí a jeho přílohy jen v tom směru, souhlasí-li s knihovním stavem; návrhy nesprávné nebo neúplné, vrátí k opravě nebo k doplnění.< Jestliže tedy soudy neměly míti práva zasahovati do merita věcí, jestli právem nebo neprávem béře se jednomu přídělci jeho příděl a dává se druhému, jestliže v podvrženém §u 27 a), jak v zemědělském výboru měl býti odhlasován, naprosté právo pro všechny věky mělo se dáti pozemkovému úřadu, potom bychom byli svědky úplné bezradnosti a úplné bezmoci všech přídělců, potom bychom byli svědky, že přídělce by nebyl mohl dostati nikdy žádný úvěr a že málo který z přídělců byl by přidělenou půdu udržel.

Nenabyl jsem přesvědčení, jak z některých stran pozměnilo se nazírání na zaknihování půdy, vyjma pana kol. Petříka neslyšel jsem tento zákon nikým pochváliti a nikoho pohaněti. Bylo zde mluveno o všem možném, mluvilo se >z okna<, mluvilo se o věcech, které prakticky proveditelny nejsou. Pan kol. Sechtr si stěžoval na to, že státní pozemkový úřad počítá interkalární úroky, že se dnes vymáhají dlužné daně a to všechno že dělá dohromady více nežli cena přídělová. Nebyl jsem nikdy zvláštním ctitelem pozemkového úřadu. Při mnohých příležitostech jsem vytýkal, že prováděná pozemková reforma má své chyby, ale přes to musím se ujmouti pozemkového úřadu v té věci, že pozemkový úřad má právo požadovati, po případě i vymáhati interkalární úroky.

Mohl bych uvésti takový případ: Byl rozparcelován dvůr a poněvadž byl dán na směnu za zbytkový statek jinde a poněvadž cena zbytkového statku nebyla dohodnuta, tedy také cena přidělené půdy v onom směnném statku nebyla dohodnuta. Z tohoto směněného statku rozparcelované části byly obhospodařovány 3 až 5 roků a držitelé této přidělené půdy prohlašovali: My nebudeme platiti nájemné a nebudeme platiti úroky a ovšem také žádné daně, poněvadž tou dobou nebylo je komu předepsati.

Lze si představiti, že by někdo 5 roků mohl udržovati půdu, bráti z ní užitek a neplatiti úroky z dlužné části, neplatiti nájemné? Byl by to právní stav? Je chybou, že pozemkový úřad nechal tyto věci tak dlouho státi, ale i když později k tomu přišel, ten dlužník má platiti daně, má povinnost platiti úroky nebo nájemné, poněvadž bral užitek. Ovšem dnes jsou poměry jiné. Ono se to snadno hospodařilo na přidělené půdě, když se neplatily ani daně, ani úrok, ani nájemné. Dnes se poměry valně změnily, změnily se k horšímu a proto se jeví nesnáze. Ale pozemkový úřad podle práva a spravedlnosti nedopouští se křivdy, když požaduje 5%ní interkalární úrok, poněvadž, kdyby dotyčný přídělce vypůjčil si peníze, platil by při nejmenším 6%. A konec konců, jak by k tomu přišel přídělce, který správně a poctivě složil cenu za přidělenou půdu, když jinému, buďto, že nemohl nebo nechtěl - takové případy jsou také, velmi často nechtěl - by se interkalární úroky odpouštěly. A mohlo by se státi, že by byly odpuštěny těm, kdož šli s větší hotovostí a majetkem do držení přidělené půdy než ti, kteří se snažili za nejtěžších okolností sehnati příslušný peníz a zaplatiti. Jestliže platil jeden, má také druhý povinnost zaplatiti.

Tento zákon bude jakýmsi zkušebním kamenem, poněvadž dosavadní způsob, kdy ten člověk neměl vlastnictví knihovně zajištěno, kdy nemohl si opatřiti půjčku, kdy v důsledku toho zůstával značnou částku přídělové ceny dlužen, tento stav, řekl bych, nebyl žádným normálním poměrem. Do dvou až tří let bude všechna přidělená půda zaknihována. Podle tohoto zákona naskýtá se příležitost - bylo tak sjednáno s Hypoteční bankou českou - aby ona poskytla úvěr na přidělenou půdu. Dosud Hypoteční banka velice svízelně a velice obtížně mohla poskytovati úvěr na přidělenou půdu proto, že si to neměla kam dáti zaknihovati. Hypoteční banka svým statutem na základě zákona je oprávněna poskytovati jen emisní úvěr knihovní, státem zaručený, nebo směnečný. Teď se poskytne příležitost, aby přídělec opatřil si úvěr, a nyní se ukáže, je-li schopen hospodařiti, nebo ne. Budeme viděti v budoucnosti, že řada přídělců je schopna hospodařiti a že na té půdě, kterou dostali, se tak zakoření, že ani věky ten rod z té půdy nevyvrátí a nedostane. Budeme však také svědky, že tu bude řada lidí, kteří pouze z poválečné mentality drali se o tuto půdu a různými, třeba postranními cestami domohli se, že půdu dostali, ale lásky, trpělivosti, peněz k tomu nemají. Pak ovšem nezbývá, než aby se pozemkovému úřadu dala možnost napraviti omyly, které se tu staly. Tato možnost dávána je tímto zákonem, kde pozemkový úřad má právo tuto půdu vydražiti za nejvyšší nebo nejnižší podání a znovu ji přiděliti. V pozemkové reformě staly se chyby, a to chyby jistě velmi značné. Vždyť tu také nebylo žádných zkušeností a konec konců pozemkovou reformu neprováděl úřad, který by byl úplně nepolitický. Tento úřad podléhal mnoha politickým vlivům a proto mohly se státi a staly se chyby v provádění pozemkové reformy, a sami páni v pozemkovém úřadě nepopírají, že se tu chyby staly. Je nutno tyto chyby korigovati. Tento zákon bude zkušebním kamenem, pro někoho bude ovšem kamenem úrazu. Komu se omylem, řekl bych, shodou okolností dostalo půdy, aniž by ji měl míti, aniž by mu patřila, aniž by byl schopen na ni pracovati, aby ji udržel, bude tu možno takovéto omyly napraviti. Podotýkám ještě znovu, že zákon sám byl podroben velice málo kritice, ač by tak velmi důležitá věc byla zasluhovala, aby byla všestranně probrána.