Nová úprava kompetence vodohospodářských staveb sjednává soustředění těchto prací podle účelu tak, jak je to provedeno i ve státech jiných, zejména v Německu, kde řeky splavné jsou spravovány ústředním státním úřadem dopravním a ostatní veškeré stavby ústředním úřadem zemědělským.

Osnova soustřeďuje konečně všechna dosud platná ustanovení rakouských a uherských zákonů o podporování vodohospodářských meliorací v jediném československém zákoně, kteroužto okolnost dlužno s hlediska legislativního vítati.

Zákon tento, usnesený již poslaneckou sněmovnou, dnes doporučený také národohospodářským výborem, doporučuji v plném znění také z jednomyslného usnesení výboru rozpočtového, jak je v tisku 415 uvedeno, a to i s příslušnými schválenými resolucemi výboru národohospodářského posl. sněmovny i výboru našeho.

Místopředseda Votruba (zvoní): O obou předmětech pořadu jednání, o prvém i druhém, zahajuji společnou debatu a navrhuji, aby lhůta řečnická stanovena byla na půl hodiny.

Je snad nějaká námitka k tomu? (Nebyla.)

Není tomu tak. Navržená půlhodinová lhůta je přijata.

Řečníkem na prvém místě je pan sen. dr Feierfeil. Uděluji mu slovo.

Sen. dr Feierfeil (německy): Slavný senáte! Chci něco říci k předloze o vodohospodářských melioracích. Budeme s výjimkou několika bodů této předlohy hlasovati pro ni. Vedou nás k tomu hlavně dva momenty: Jednak považujeme provádění vodohospodářských meliorací samo o sobě za naléhavou nutnost, a kdyby to bylo na příklad, jen aby se zabránilo škodám, jež každoročně způsobují třikrát až čtyřikrát povodně našich malých řek. Jmenuji jen několik příkladů z Čech: v západních Čechách je to Radbuza, která každoročně opětovně zaplavuje veliké plochy a často zničí celou sklizeň sena v obcích, místy strhne s sebou tolik půdy, že bývají ohroženy domy a osady. Podobně je tomu s Ploučnicí v severních Čechách, Bělou v severozápadních Čechách a ještě s několika takovými menšími řekami. Máme při tom ovšem přání, aby ministerstvo zemědělství uznalo nutnost meliorací v našem pohraničním území jakožto zájem veřejnosti stejně, jako snad uvnitř země. Onen paragraf předlohy, který se vztahuje také na meliorace ploch, které zničeny byly hornictvím, bude u nás v severozápadních Čechách zcela obzvláště uvítán, a přáli bychom si jen, aby se konečně započalo s cílevědomou rekultivací našich krajin v severozápadních Čechách, které zpustošeny byly dobýváním uhlí.

Druhý důvod, proč hlasujeme pro předlohu, je ten, že, stane-li se zákonem, tisícům lidí bude dána příležitost k práci. Nikdo se nebude domnívati, že subvencemi a stravovacími akcemi lze odstraniti bolesti nezaměstnanosti. Bylo také již často řečeno, že takováto dobrodiní mají pro ty, kdož chtějí pracovati, v sobě vlastně něco ponižujícího. Nechtějí žádných dobrodiní, chtějí uspokojení svého nároku na práci, která může vyživiti je a jejich rodiny. Nemohlo by vůbec trvati příliš dlouho, kdyby se nezaměstnanosti čelilo jen ve formě dobročinnosti. Doporučujeme ji zajisté velice, ale na konec musí se jak soukromá dobročinnost, tak také to, co v této příčině poskytují obce a okresy, vyčerpati, nehledě k tomu, že soukromá dobročinnost a také jmění organisací a obcí a okresů nejsou zde k tomu, aby státu odnímaly jeho povinnost. Stát je na konec odpovědným za krisi, a proto také povinen jí čeliti. Poskytne-li několik milionů na provádění stravovací akce, může tato suma zníti zcela úctyhodně, přepočteno na počet těch, kterým se má dostati pomoci, je to vlastně zahanbující obnos. Stát má spíše povinnost zjednati příležitost k práci, aby se mužové a rodiny vyživili. Předloha, až bude prováděna, musí tisícům zjednati tuto příležitost, a proto budeme, některé body vyjímajíce, hlasovati pro ni.

Musíme ovšem především zdůrazniti několik pochybností, a to jest, že se tato věc má zase prováděti cestou fondovního hospodářství. § 8 má sice na mysli jakousi kontrolu, ale je to kontrola dodatečná, nikoli kontrola již, pokud jde o zadávání. Když se nám na konec roku předloží vyúčtování, jak to jmenovaný paragraf stanoví, nemění to ničeho na našem názoru, nejvýše mohlo by to míti jakýsi vliv pro futuro. Ale víme ze zkušenosti, že tomu zpravidla také tak není. Vyslovujeme vůbec své pochybnosti o fondovním hospodářství a obzvláště v tomto případě. Počet fondů je již nyní velmi veliký a je to skoro miliardové jmění, které se zde znenáhla vydává, aniž by mohl parlament vykonávati svou kontrolu. Této kontroly bylo by zejména potřebí za našich dnů. Nechci se zajisté nikoho dotýkati, ale obvinění, která byla pronesena proti prvním osobám státu ve veřejných schůzích parlamentu - ať již o tom smýšlíme jakkoli, jestliže se takovéto prádlo vypírá hezky před evropskou veřejností - připomínají nám na konec obzvláště právo parlamentu na kontrolu. Proto vyslovujeme se alespoň v tomto smyslu proti fondovnímu hospodářství.

Zvláštní pochybnosti máme proti §u 6 předlohy, kde jest obsaženo ustanovení, že do fondu má plynouti výtěžek 25%ní přirážky k dani pozemkové. Naše zemědělství nesnese absolutně žádného rozmnožení nynějších břemen. Ostatně zdá se, že to předloha také uznává, neboť stanoví, že to má vstoupiti v platnost teprve od r. 1937, poněvadž lze míti za to, že se pak hospodářská situace v zemědělství zlepší. Tedy teprve za 6 nebo 7 roků? Jaký potom smysl má míti celá věc? Neboť potom zajisté zde bude jiný parlament a jiná vláda, a ta bude v ten čas lépe věděti, co má činiti, nežli co máme my nyní věděti 6 nebo 7 roků napřed. Při tom mohlo by se z ustanovení také vyčísti, že vláda asi počítá s trváním zemědělské krise po dobu 6 nebo 7 roků. Bylo by dosti kruté, kdyby tato krise měla býti odstraněna teprve potom. Neboť naše zemědělství to věru již tak dlouho nevydrží. Máme tedy za to, že by bylo mnohem lépe, kdyby se tato část §u 6 v předloze vůbec škrtla, a kdyby tato ustanovení bez určení lhůty měla vstoupiti v platnost, že až do roku 1937 může býti poskytován státní příspěvek 15-20 milionů místo této 25%ní přirážky k pozemkové dani. Podáme také návrh v tomto smyslu, rovněž také návrh k §u 22, ve kterém se žádá, aby obnoveno bylo zase původní znění předlohy oproti usnesení poslanecké sněmovny, že totiž povolení má udíleti zemské zastupitelstvo, a nikoli zemský výbor. Zdá se nám býti mnohem demokratičtějším, dává-li povolení právě plenum zemského zastupitelství. Jak jsem již řekl, jeví se nám předloha právě proto přijatelnou ve svých základních rysech, poněvadž představuje část toho, co stát má podnikati na zmírnění nouze o práci.

Chtěl bych však podtrhnouti, že ani vytvoření takovýchto mimořádných pracovních možností pomocí investičního programu nemůže trvale rozřešiti nezaměstnanost a hospodářskou krisi. Pro takovéto trvalé řešení a pro pozdější zabránění podobným kritickým poměrům musíme zajisté jíti trochu hlouběji. Z toho, co se v Československu pro trvalé zlepšení krise, pro zabránění krisím v budoucnosti jeví nutným, jmenuji zde jen jednu věc, to jest změněný směr zahraniční politiky, a to ke střední Evropě, k Německu, Rakousku a Maďarsku. K tomu musí Československo dospěti již pro hospodářskou nutnost. Pojednávalo se o tom již do omrzení v řečech a ve spisech. Ale zahraniční politika, jakou odedávna pěstuje ministr věcí zahraničních dr Beneš, pohlíží jedině na Francii a zaujala často proti těmto třem nejbližším státům, na které jsme hospodářsky specielně odkázáni, stanovisko přímo nevlídné, často sotva snesitelné, a recept, který ministr věcí zahraničních dr Beneš vždy znovu předpisuje, učiniti z Malé Dohody, pouze politické, také hospodářskou dohodu, musí zajisté úplně selhati; skoro každý hospodářský laik musí uznati, že to je nemožnost. Do omrzení bylo také již dovozováno: Pro Rumunsko a Jugoslavii s jejich zemědělským vývozem nemůže býti Československo dostatečným odbytištěm. Československo hradí přece alespoň čtyři pětiny potřeby obilí doma a zvláštnímu zvětšení kontingentu dovozu dobytka zabrání v Československu již vždy, a nikoli zcela neprávem, kruhy agrární. Pro Rumunsko a Jugoslavii je Německo se svými 65 miliony obyvatelů mnohem nadějnějším odbytištěm. Zde mohl by se převzíti všechen rumunský a jugoslávský zemědělský vývoz, a snad by ani nestačil.

Je tudíž zcela přirozené, když tyto oba státy nejnovější akci, kterou se Beneš pokoušel v celé Evropě rozdmýchati proti Německu - míníme věc s celní unií mezi německým Rakouskem a Německem - neprodělávají s sebou tak, jak si to snad ministr myslel. Také myšlenka pojmouti Rakousko a Maďarsko do této hospodářské Malé Dohody, je předem trochu beznadějná. Pro Rakousko bude vždy platiti známé slovo spolkového kancléře Seipela: Bez Německa neexistuje pro Rakousko žádná středoevropská hospodářská koncepce. A Maďarsko se za různé laskavosti, kterých se mu od zahraničního ministra dostávalo po celá léta, poděkuje zajisté jiným způsobem, nežli aby přistoupilo k nějaké koncepci, která o sobě je beznadějná a která by jemu samotnému ničeho neposkytla.

Žádáme zahraniční politiku státu, která vyhovuje hospodářským potřebám státu. Ve svých účincích bude s to, aby trvale čelila hospodářské krisi a nezaměstnanosti. Jsme nuceni tento základní požadavek znovu pronášeti, aby se totiž československá zahraniční politika přizpůsobila střední Evropě, místo aby rozdmýchávala štvanici, jakou v posledních dnech rozvířilo právě Československo proti smlouvě o celní unii mezi Rakouskem a Německem. Není mi dosud známo, jak se dnes ministr vyjádřil v zahraničním výboru poslanecké sněmovny k této smlouvě o celní unii. Ale podle novinářských zpráv z různých táborů lze zajisté tři věci konstatovati jako jisté. Předně že se přímo vasalský poměr Československa k Francii projevuje také v hospodářském ohledu. Logika zdá se jen býti následující: Francie tuto věc nepřipouští, tedy my, kteří přece jsme francouzskými exponenty proti Německu, teprve nikoli. Jiný moment: Přímo chorobná mentalita oproti Německu a všemu německému. Heslem zdá se býti: Činitel Německo musí býti trvale udržován v helotském poměru pro celou Evropu, ba pro celý svět. Pak ovšem také třetí věc: Vznikající poznání o nebezpečí úplného hospodářského osamocení Československa jakožto přirozené ovoce veškeré dosavadní zahraniční politiky. To věru není žádná "splendid isolation", to je naopak zlé opomenutí zahraniční politiky. Ochotu změniti zahraniční politiku v tom smyslu, jak by to vyplývalo z těchto zjevů, nemůžeme nalézti a proto tedy je vysvětlitelno stanovisko, směřující proti jedné z nejpřirozenějších akcí přítomnosti, jakou je zamýšlená celní unie mezi Německem a Rakouskem. A přece bylo by jediným prostředkem uniknouti z tohoto hrozícího hospodářského osamocení, kdyby se unii nedělaly žádné obtíže, nýbrž kdybychom se k ní, pokud to možno, hospodářsky připojili.

Protestujeme co nejostřeji proti této zahraniční politice a obzvláště proti postupu v této věci. Nezapíráme, že s velkým napětím pohlížíme na stanovisko německých vládních stran, jak daleko tuto věc chtějí krýti anebo prodělávati spolu. Každý Němec a každý, kdo se osvobodil od mentality neblahého záští proti Němcům, bude si přáti, aby přes všechno štvaní proti takovéto smlouvě mezi oběma státy Německem a Rakouskem tato smlouva jim přinesla úlevu v jejich hospodářské situaci a aby byla krokem k zlepšení jejich vnitřního hospodářského života. (Potlesk.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Další slovo má pan sen. dr inž. Botto.

Sen. dr inž. Botto: Slávny senát! Som presvedčený o tom, že nie je treba v tejto snemovni nejak zvlášť zdôrazňovať potrebu, účel a národohospodársky význam vodohospodárskych stavieb, už či sú ony povahy vodocestnej, či melioračnej. Dúfam, že dnes už nikto z nás nepochybuje ani o tom, dávajú-li sa na melioračné cieľe prostriedky verejné, že to nie je darom len jednej triede občianstva, a to ani vtedy nie, myslíme-li výlučne len na vodohospodárske meliorácie, kde sa zlepšuje pôda iba určitých vlastníkov. Nie, to všetko sú iba investície, ktoré sa k dobru verejnosti pomerne v krátkej dobe umoria, sú to všetko investície najvýš produktívne. Význam ich vynikne obzvlášť v dobe terajšej všeobecnej hospodárskej kríze a nezamestnanosti robotníctva, uvedomíme-li si najmä to, že aj pri stavbách čiste melioračných okolo 60-70% všetkého nákladu dostáva sa delníctvu, zamestnanému pri stavbe a v dotyčnom keramickom priemysle. My všetci teda, ktorí myslíme národohospodársky, môžeme vysloviť svoje uspokojenie nad tým, že vláda predložila k ústavnému pojednaniu návrhy vodohospodárskych zákonov, na ktorých má záujem ako zemedelec, tak aj robotník, ako remeselník, tak aj obchodník. Tisícu robotníkom môže sa dať práca na dlhú dobu.

Vodohospodárske meliorácie, ktorých účelom je chrániť nemovitý majetok pred vodnými škodami, zvýšiť výnos pôdy, využiť vodstvo hospodársky, a sanovať vonkovské obce stavbami vodovodov, kanalizácií a odvodnením, prevádzané v doterajšom merítku a nie dosť systematicky, plánovite, neboly dostatočnými. Príčinou toho bola nejednotnosť vodohospodárskej agendy a jej roztrieštenosť, dosavádne nedostatočné prostriedky nevyhovovaly vzrastajúcej potrebe a sústavnému plánovite zabezpečenému prevádzaniu vodohospodárskych meliorácií. Pojednávaná osnova odstraňuje tieto nedostatky rozdelením a vymedzením agendy medzi ministerstvo zemedelstva a ministerstvo verejných prác, čo sa stalo aj v iných štátoch, unifikovaním niektorých zákonov, rešp. sriadením fondu, do ktorého sa sústreďujú rozpočtové položky a ktorý, súc právnickou osobou, umožní aj pomocou úverových operácií sústavné prevádzanie aj väčších stavieb. Kritika fondu je možná, ale nateraz lepšieho spôsobu niet. Dľa mojej mienky, v ktorej nie som zaiste osamelý, aj zeme by maly mať fondy na tento cieľ.

Charakteristikou tejto predlohy je ustanovenie, že príspevok z fondu na vodohospodárske meliorácie podmienený je určitým procentickým príspevkom tej ktorej zeme. Fond môže udeliť príspevok na stavbu najviac v tej a tej výške, ak zem prispeje k nákladu stavby aspoň toľkým a toľkým procentom: Príspevok fondu omedzený je teda nahor a príspevok zemí nadol zaiste preto, aby fond neprišiel nikdy do finančných nesnádzí. Vymedzenie agendy medzi menovanými ministerstvami, utvorenie fondu ako právnickej osoby a predpisy na hradenie nákladu vodohospodárskych melioračných stavieb sú základňami, na ktorých je založená pojednávaná osnova.

Praktickosť toho, že rovnorodá agenda sústredená je do jednoho rezortu a že je financovanie podnikov založené na fondoch, ktoré sú právnickou osobou, treba tu vyzdvihnúť s uznaním. Nadol nelimitovaná výška príspevkov z fondu je však do istej miery chybou, lebo zťažuje kalkuláciu záujemníka, keďže nevie, s akou minimálnou výškou príspevku môže s určitosťou počítať. Treba však kvitovať ustanovenie odstavca 3 §u 10, podľa ktorého príspevok fondu v najvyššej výmere môže byť poskytnutý na stavby v oblastiach hospodársky zvlášť slabých. Myslím však, že aspoň tu slovo "môže" malo byť rozhodne nahradené slovom "má" alebo slovom "bude" a mohlo vypadnúť aj slovo "zvlášť". Uzákonením tejto predlohy bude teda možno sústavnejšie prevádzať vodohospodárske meliorácie, než ako sa to dialo doteraz. Fakt tento je vítaný vo všetkých zemiach republiky, ale obzvlášť na Slovensku, kde sme aj vo vodohospodárskych melioráciách veľmi zaostalí a kde preto už bolo opravdu na čase umožniť intensívnejšie priloženie ruky k dielu, abysme dohonili historické zeme, lebo - marná vec - treba aj v tomto smere prevádzať unifikáciu zemí, to je postaviť všetky zeme na rovnakú úroveň.

Potreba len plošných meliorácií v celej republike podľa výpočtov odborníkov daná je plochou asi 2,400.000 ha a z tejto na samotné Slovensko pripadá, ak je odhad odborníkov správny, rovná polovica, čiže 1,200.000 ha. Ale do konca r. 1930 sústavne zmeliorovalo sa na Slovensku v celku iba 47.000 ha, do prevratu, tedy do r. 1918, dokedy bývalá Maďária existovala, zmeliorovalo sa iba 20.000 ha a po prevrate za 10 rokov už 27.000 ha, spolu tedy 47.000 ha, v celku je to ani nie 4%, kdežto v Čechách je už hotových 20% a na Morave 25%. Vidíme, ako sa na Slovensku vôbec málo meliorovalo, zvlášte pred prevratom, čo zvlášť zdôrazňujem. Treba totiž konštatovať, že po prevrate za minulých 10 rokov vykonalo sa na tomto poli zemedelskej techniky viac, ako do prevratu za celý dlhý čas, ale mohlo sa vykonať ešte o mnoho viac, keby sme boli mali viac odborných síl. V poslednom čase pri resystemizácii miest vo verejnej službe technickej na Slovensku sa pomery trochu zlepšily, ale to ešte nestačí, ak sa v stavbách má pokračovať v rozsahu zamýšľanom.

Nie je snáď zbytočným poukázať, keďže hovoríme o práci predprevratovej a poprevratovej, na zaujímavý a charakteristický rozdiel, aký sa javí na Slovensku medzi stavebníkmi predprevratovými a poprevratovými. Pred prevratom meliorovalo 77%. veľkostatkárov, kdežto malých stavebníkov bolo iba 10%. Melioruje sa síce pôda a nie púhy záujem majiteľov, ale je to predsa charakteristické. Dnes je záujem pre meliorace u malých majiteľov pôdy o mnoho väčší. Kdežto teda na Slovensku nezmeliorovanej pôdy je z celkovej meliorácie vyžadujúcej plochy v republike úplných 50%, pripadá z nemeliorovanej pôdy na Čechy iba asi 30% a na Moravu už iba 14%. Vidíme, ak mnoho treba nám doháňať len v tomto obore, abysme sa dostali aspoň tam, kde sú dnes historické zeme.

V obore regulácií vodných tokov a brehových opevnení sa na Slovensku pred prevratom systematicky vôbec nepracovalo až na nepatrné miestné úpravy v celku malého rozsahu, ač u nás máme najviac dravých tokov. Po prevrate previedla sa úprava na dlžke 166.897 km a bystrín ohradilo sa iba 32.453 km, oboje spolu celkovým nákladom 44,377.069.84 Kč.

Skromná bola činnosť pred prevratom aj v obore zásobovania obcí vodou, nakoľko bolo prevedené iba 12 podnikov asi pre 18.000 ľudí. Po prevrate postavilo sa však už 36 vodovodov a 27 studní nákladom 11¹/₂ mil. Kč. To je doterajšia bilancia vodohospodársko-melioračná na Slovensku, primerane k naliehavej potrebe zaiste nedostatočná, ale predsa lepšia, než bola za celý čas pred prevratom.

V celku previedlo sa teda na Slovensku po prevrate vodohospodárskych meliorácií za posledných 10 rokov za 111 mil. 83.219.93 Kč, v historických zemiach aj pomerne, aj absolútne samo sebou sa rozumie prestavalo sa mnohom viac.

V dôvodovej zpráve prejednávanej predlohy naznačený je približný program vodohospodárskych meliorácií tiež pre jedno desaťročie, uskutočniteľný na základe nového zákona a v súhlase s naliehavou potrebou pre celú republiku okrúhle 3 miliardami. Pre Slovensko počíta sa s ročným nákladom:

1. Na stavby, ktoré chránia nemovitosti pred vodnou škodou, 35 mil., na 10 rokov by to bolo 350 mil., kdežto v minulých 10 rokoch prestavalo sa, ako bolo rečené, iba 44,377.069 Kč,

2. plošných meliorácií previedlo sa v minulých 10 rokoch dohromady iba na 27.000 ha; za budúce 10ročie má sa však zmeliorovať 14.000 ha, za celé 10ročie tedy 140.000 ha. Porovnávajúc s minulosťou, mali bysme teda výhlaď do budúcnosti dosť uspokojivý, ovšem bude-li možno zachovať zamýšľané tempo. Predpokladáme, a na základe 3. odstavca §u 10 dúfam, že oprávnene, že fond poskytne na slovenské meliorácie, ktoré sa budú prevádzať všetky v oblasti hospodársky slabej, príspevok v najvyššiej miere. Toto je rozhodne nutné, má-li sa nahradiť Slovensku to, čo bolo zameškané.

Horšie výhlady bysme však mali pri zásobení vonkovských obcí úžitkovou vodou, ak by mala byť zadržaná zásada vyhlásená v dôvodovej zpráve, dľa kterej sa prevádzanie stavieb v tomto obore predpokladá iba v rozsahu výkonu posledných rokov. Myslím však, že tomu nesmie sa rozumieť tak, že sa ročne v každej zemi prestavia práve iba toľko, koľko sa prestavalo v nej za posledné roky, ale že slová "rozsah výkonu" vsťahujú sa na celú republiku, na všetky zeme spolu, a že preliminovaných ročných 80 mil. Kč rozdelí se medzi zeme v pomere aspoň takom, aký je u driev spomenutých dvoch oborov. Lebo ináč by to znamenalo, že Slovensko, kde sa za posledných 3 rokov postavilo vodovodov iba za 7,983.000 Kč, povedzme okrúhle za 8 mil., čiže ročne za 2,666.000 Kč, participovalo by na preliminovaných ročných 80 mil. iba 3.33%, a to je nemysliteľné. Slovensko zaiste nemôže za to, že pre nedostatok doteraz mu pridelených odborných síl nemohlo sa previesť na jeho území viacej prác v tomto obore, kdežto ostatné zeme boly tak šťastné, že malý odborné sily a mohly vykonať viac. V tomto smere treba zjednať jasnosť, snáď v prevádzacom nariadení alebo iným spôsobom. Ja nepochybujem, že sa tak určite stane.

Personálna otázka, nedostatok odborných síl v zemedelsko-technickej službe na Slovensku od samého prevratu, vždy hatila ináč snáď aj možný rozvoj vodohospodárskych meliorácií. Tomu treba rozhodne odpomôcť, lebo ak sa má uskutočniť v dôvodovej zpráve ohlásený 10 ročný program celý, tak je treba, aby zo všetkých v tejto službe systemizovaných 297 inženierskych miest aspoň 26 až 30% bolo na Slovensku, lebo skutočný stav ešte nedávno bol takýto:

Z 297 inženierskych miest majú Čechy 112, t. j. 37%, Morava a Sliezsko 102. t. j. 35%, Slovensko 68, t. j. 23% a Podkarpatská Rus 15, t. j. 5%.

Vidíme, že počet miest na Slovensku je nepomerne menší, ako v historických zemiach a že nedostačuje, a z tej príčiny verejná služba bez primeranej nápravy nemohla by na Slovensku splniť vytčený program stavebný, ak bysme nedostali viac odborných síl. Túto otázku považujem pre Slovensko za najvážnejšiu.

Po stránke finančnej máme obavy, že zeme, okresy a obce, ktoré vedľa fondu a záujemníkov musia tiež prispievať na všetky vodohospodárske meliorácie, nebudú môcť event. krok držať s finančnými možnosťami fondu, lebo finančná ich nosnosť ostala hodne obmedzenou aj po novelizácii zákona čís. 77/1927 zákonom čís. 169/1930. Platí to obzvlášť o Slovensku, ktoré je nadmieru zaťažené udržovaním silníc, ktoré maly byť vlastne už dávno prevzaté do štátnej správy. Najväčšiu časť rozpočtu zeme pohltí udržovanie týchto silníc a preto zem nemôže dostatočne plniť svoje povinnosti v iných oboroch. Apelujem tu na silničnú správu.

Ako všetko hospodárske podnikanie, tak aj melioračné trpí nepriaznivými úverovými pomerami, ktoré sú na Slovensku ďaleko horšie ako v historických zemiach. Aj v tomto smere je nutný rozhodný čin vlády. Vo všetkých zemiach republiky, obzvlášť v poslednom čase, odstrašovala od melioračných podnikaní aj tá okolnosť, že z nevyplatenia, rešp. z oneskoreného vyplácania splátok, povolených zo zemských alebo zo štátnych príspevkov, vznikaly stavebníkom značné škody, lebo nemohli v práci pokračovať a dokončiť ju. A obstaral-li si stavebník v takomto prípade krátkodobý úver, často zaplatil toľko úroku, že mu potom z príspevku zemského alebo štátneho málo čo ostalo. Interkalárne úroky nad mieru poškodzujú rozvoj meliorácií. Tvoreniu melioračných družstiev bolo toto veľkou prekážkou. Ľudia sa báli, že prijdú do podobných nesnádzí. Dúfam však, že v budúcnosti, keď vstúpi prejednávaná predloha do platnosti, takéto kalamity nebudú.

Ustanovenie §u 6, podľa ktorého ako príjem fondu má sa vyberať 25% prirážok k dani pozemkovej, od ktorej prirážky sú však oslobodení malí majitelia pozemkov a ktorá prirážka netvorí základ pre žiadne iné prirážky, je odôvodnené očividne bezpríkladne ťažkou hospodárskou krízou roľníctva, ako aj ono ustanovenie tohože paragrafu, podľa ktorého prirážka nebude sa vybierať do konca r. 1937 a ani potom, ak sa hospodárske pomery nezlepšia. Vážení pánovia, môžem z vlastnej zkúsenosti povedať, že na vonkove nevidel som ešte takej biedy, ako tam panuje dnes.

K § 11. K vôli správnej informácii verejnosti je veľmi potrebné, aby v prevádzacom nariadení boly vymenované všetky vodné toky, ktorých úpravu prevedú zeme a ktorých fond ako stavebníci. Že je to potrebné, je jasné, lebo tak vyhneme sa aj možným event. sporom, najmä ak sa vymenovanie tokov stane v usrozumení so zemiami. Dúfam, že sa tak v prevádzacom nariadení stane.

Oprava §u 15 proti pôvodnému zneniu návrhu vymenením slova "neplodných" za slova "menej plodných" a zámenou slova "slínování" slovami "technického povážení pozemku" je veľmi na mieste, lebo veď technickú kulturáciu potrebuje aj pôda menej plodná a podľa pôvodného znenia technické povážanie pozemkov bolo by bývalo možným iba tam, kde majú slín, kdežto povážanie deje sa aj iným prírodným materiálom, na pr. vápencom a pieskom.

Sníženie úrokového príspevku stavebníkovi s pôvodne navrhovaných 3% na 2¹/₂% je tiež odôvodnené a spravodlivé, lebo takto príspevok fondu na platenie úroku stavobníkovho je úmernejší príspevku, povoľovanému z prostriedkov fondu podľa odst. 1 tohoto paragrafu, kdežto 3%-ný by bol menší.

V §e 22 presun práva povoľovania príspevkov z prostriedkov zemských so zemského zastupiteľstva na zemský výbor možno tiež len schváliť, lebo je to v záujme urýchleného povoľovania príspevkov. Zemské výbory sa totiž, ako známo, častejšie schádzajú ako zastupiteľstvá.

Nemohly sa splniť všetky dezideriá, ktoré záujemníci a odborníci na tomto zákone mali, ale rozhodne nemožno o ňom povedať, že by nevyhovoval svojmu účelu. Chválime v ňom najmä to, že všetkým zemiam dáva možnosť úmernejšie participovať na príspevkoch z fondu. Rozhodne nebude toľko ponôs, koľko ich bolo doteraz. Distribucia príspevkov do budúcna pre všetky zeme bude môcť byť úmernejšiou. So stanoviska tých, ktorí sa v tomto smere často oprávnene ponosovali, a so stanoviska spravodlivosti je to veľké plus tejto predlohy.

Práce regulačné a melioračné, ktoré tvoria predmet prejednávanej predlohy, sú v úzkom súvise so sceľovaním pozemkov a s katastrom pozemkovej dane a úpravou pozemkových kníh. Môžem povedať, že som s vďakou prijal prehlásenie ministerstva zemedelstva, že sa komasačný zákon pripravuje. Neriešenosť tejto otázky je jednou z bolestí speciálne slovenských. Je všeobecne známé, že pôda u nás je až do nemožnosti vykúskovaná, vlastnické právo chaotické, kataster skutočnej držbe neodpovedajúci. Mal som už príležitosť hovoriť v tejto váženej snemovni o dezolátnom stave najmä pozemkovej držby a katastru. Takéto pomery ovšem veľmi zhoršujú trvalú krízu v zemedelskom podnikaní, ktorá s roka na rok bude citeľnejšou, lebo vzdelanie roľníctva najmä dorastu sa rýchle šíri a preniká poznanie potreby intenzivnejšieho a rentabilnejšieho hospodárenia. Za terajších však pomerov premena systému hospodárenia na tejto pôde je neprevediteľná. Náprava je nutná.

Na Slovensku platí ešte komasačný zákon a organizácia služby komasačnej z r. 1908, dľa ktorého zceľovanie nemôže sa prevádzať tak, ako by to záujmy a potreby roľníctva vyžadovaly. Základnou vadou terajších právnych ustanovení platných na Slovensku je, že z nich vylúčené je práve to, čo by zdôrazňovalo ich hospodárský a zemedelsko-technický ráz. V dôsledku toho obmedzuje sa komasačné pojednávanie prespríliš na vyplňovanie rôznych predpísaných tlačív, z veľkej časti ani nepotrebných, na kreslenie máp a plnenie všetkých právnych a geodetických formálností bez ohľadu na potrebu a účel, na čas a náklady. Je celkom ľahostajné, či náhradné pozemky vyhovujú zásadám hospodárskym, či sú cesty pre povozy schôdné, či je možná účelná orba a racionálné hospodárenie vôbec, či vyhovujú miestnym hospodárskym potrebám obce a či umožňujú premenu nevhodných spôsobov hospodárenia. Doba prevádzania týchto neodborných komasácií je neodôvodnene dlhá, celé jednanie, ktoré môže byť pri účelnej práci skončené za 2 roky, preťahuje sa minimálne na 6-8 rokov, ba i dlhšie. Je veľký počet kommasácií, ktoré boly započaté v r. 1909-1913 a ktoré do dnešného dňa nie sú skončené. S dobou zvyšujú sa ovšem i náklady. Tak od r. 1926 zvýšil sa náklad na technické práce kommasačné s 270 Kč pre hektar na 380 Kč a so škodami vzniklými nehnojením i na viac, až na 600 Kč.

Slovensko má preto neobyčajný záujem na tom, aby nový komasačný zákon, ktorý ministerstvo zemedelstva pripravuje, bol čím skôr ústavne prejednaný, aby tak komasačná služba bola i na Slovensku organizovaná v rámci štátnej administrativy, a nie tak, ako to bolo za Maďarska. Len tak bude možno prevádzať komasácie účelne na základoch hospodárskych a zemedelsko-technických k dobru roľníctva, len tak na základe nového zákona bude možno rýchlejšie a lacnejšie sceľovať do nemožnosti rozdrobenú pôdu a dať roľníctvu základ pre oslobodenie zo závislosti na neupravenej pôde.

Samosebou sa rozumie, že aj poriadok v pozemkových knihách a v katastre bolo by možno dosiahnuť rýchlejšie a účelnejšie a s trvalým výsledkom, keby sme previedli odborné komasovanie. Opravy katastru a pozemkových kníh na nescelenej pôde nie sú trvalé, lebo po scelení musia byť znova prevedené. Je to teda aj otázkou úspor vo finančnej správe. Nový zákon komasačný a účelná organizácia komasačnej služby v rámci štátnej administrativy umožní prevádzanie komasácií, ktoré nielen že nebudú nejak značne zaťažovať štátny rozpočet, ale naopak umožnia štátnej správe úspory idúce do desiatok milionov, nielen pre opatrenie operátov pozemňoknižných a katastrálnych spracovaním výsledkov komasácií, ale aj pre budúcnosť v udržovaní jednoduchých operátov katastrálnych a pozemnoknižných.

Mám nádej, že ministerstvo zemedelstva predloží nám návrh komasačného zákona v takej forme, že úplne bude vyhovovať veľkým potrebám Slovenska v naznačenom smere.

Druhou práve tak významnou predlohou dnešného programu, jednajúcou tiež o produktívnych investíciách, spadajúcich na stavby ministerstva ver. prác, je návrh zákona o štátnom fonde pre splavnenie riek, o vybudovaní prístavov, výstavbe údolných priehrad a pre využitkovanie vodných síl. Rozsah týchto úkolov je tak ohromný a vyžaduje tak značných nákladov a času, že s úspechom a v pomerne krátkom čase možno ho realizovať skutočne iba spôsobom, aký obsahuje návrh. Čím v kratšom čase dokončiť stavby začaté znamená značne ušetriť a vyhnúť sa značným ztratám, lebo značnejší zisk z investícií začne plynúť iba po dokončení stavby. Takéto ztraty zapríčiňovala na pr. dlhotrvajúca stavba splavnenia stredného Labe. Umožní sa to, ako u predlohy prvej, pri stavbách, spadajúcich do kompetencie ministerstva zemedelstva, hospodarením fondovým, o ktorom platí to, čo bolo povedané pri fonde vodohospodárskych meliorácií - možno s ním iba súhlasiť. Vôbec predloha táto je veľmi pečlivou prácou dobrých odborníkov, práve tak, ako predloha prvá.