Tato otázka se tedy vleče hornickými organisacemi a zákonodárnými sbory již pátý rok. (Výkřiky sen. Kindla.) Jestli zde pan Kindl dokazoval, že jsem 35 roků členem zákonodárných sborů a že se hornických provisionistů zastávám bezúčelně, mohu říci, že si zde pan Kindl přibásnil 11 let. Jisto je, že sociální demokraté se nejen horníků, jako stavu, ale zejména hornických provisionistů zastávají od roku 1907, kdy vstoupili sociální demokraté do rakouské sněmovny, tedy 24 let, nikoli 35 let, ale pokud se v těchto věcech něco dělalo, bylo to v dobách, kdy o panu Kindlovi a komunistech nebylo vůbec nic známo. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

K tomu, co se projednává, chci říci, že je nesporno, (Výkřiky. - Místopředseda Klofáč zvoní.) že kol. Pánek, přicházeje se zprávou o petici této, plní usnesení výboru. Úmyslem tohoto usnesení jest, aby resortní ministerstva, a to veřejných prací a financí konečně rozřešila otázku, aby se hornickým provisionistům vrátily drahotní přídavky.

Jsou námitky zejména se strany pana sekčního šéfa Brabence z ministerstva financí, že prý na to nemají havíři právního nároku. Dovolíte mi, abych zde řekl, že toto uznáváme. My jsme to také ve výboru řekli, oba dva, jak kol. Pánek, tak já. Ale já na to zde odpovídám, že také na jiné požitky v různých resortech nejsou právní nároky, zejména je to ministerstvo vnitra, kde dostávají báňští úředníci na prémiích ročně 7 mil. Kč. A také to není nijak právně zaručeno mimo rozpočtové položky. My to zde hornickým úředníkům a inženýrům ze státních báňských podniků nikterak nevytýkáme, ale když tady sami uznávají, že práce v hornictví, zejména inženýrů a úředníků v dolech, má mimořádný význam a je mimořádně nebezpečná a sám stát to uznává a těmto zaměstnancům dává určité přídavky, které nemají úředníci jiných resortů, pak jest jistě nespravedlivé, když starým dělníkům, kteří v dolech pracovali 40 až 45 roků a měli drahotní přídavky, které jim úřednická vláda vzala, nepřiznává se to právo týmiž úředníky, kteří berou zmíněné prémie. Lidem dosti často bezmocným a mrzákům nebo lidem, kteří nemají nic jiného než nepatrnou provisi z bratrské pokladny v částce 300 nebo 350 Kč, drahotních přídavků se nedostalo. Vzalo-li se jim 70 Kč tohoto drahotního přídavku, tedy se jim značně ukřivdilo. (Sen. Mikulíček: Když rozdáte všecko bankovním zlodějům, pak nemáte pro provisionisty!) Pane kolego Mikulíčku, s Vámi polemisovat nebudu, poněvadž Vy víte, že je zbytečno polemisovat s Vámi, poněvadž Vám se zavřou ústa po pravdě stejně jako po lži. Je těžko s takovými lidmi polemisovat. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Když mluvíte o tom, že sanujeme banky, je zbytečno s Vámi polemisovat. (Sen. Mikulíček: Tedy jste ve vládě jenom pro koalici? - Kontroverse mezi sen. Habrmanem a sen. Mikulíčkem.)

Místopředseda Klofáč (zvoní): Prosím o klid! Každý má právo hlásiti se ke slovu, a nikdo nemá zde právo křičet a rušiti řečníka. (Stálé výkřiky.) Prosím o klid! (Sen. Mikulíček - obrácen k sen. Habrmanovi: To je řeč od ministra: "Chlape hloupá!"?)

Volám pana sen. Mikulíčka k pořádku! (Sen. Mikulíček: Habrmana volejte také, on mi řekl: "Chlape hloupá!")

To jsem neslyšel. (Hlas: Aha, to vy neslyšíte!) Tak to sem podejte, co Vám řekl. Oznamte mi to! (Stálé výkřiky.) Já Vám říkám velmi energicky, že každý má právo hlásiti se o slovo. Žádný tu nebude rušiti jednání, a budu velmi energický! (Sen. Mikulíček: Vy máte dvojí metr!)

Já jsem nic neslyšel. Vás jsem volal k pořádku. Bude-li se to opakovati, zavolám Vás k pořádku po druhé a pak vyvodím všecky důsledky. Senát musí býti senátem. Jeho jednání musí býti vážné a slušné. (Sen. Mikulíček: A bývalý ministr bude nadávat chlapů!) Ne. Ale, prosím, aby jednání v senátě bylo takové, jak odpovídá voleným zástupcům lidu. (Sen. Kindl: Jak odpovídá demokracii!) Nebudeme polemisovati o demokracii. Nikdo nemá práva polemisovati se mnou.

Sen. Johanis (pokračuje): Otázka, jestli někdo má vrátiti pensijní přídavky, vyplacené hornickým provisionistům ministerstvem financí z tak zv. pensijního etátu, nebo jestli se mají tyto drahotní přídavky uhraditi z rozpočtu ministerstva veř. prací, resp. z rozpočtu státních báňských podniků, je, myslím, pro zákonodárné sbory otázkou podřadnou. Je nesporno, že až do prvního srpna 1926 přídavky horníkům byly poskytovány z pensijního etátu, tedy jako za Rakouska. Tento stav byl převzat do Československé republiky. Když však státní báňské podniky byly prohlášeny za podniky obchodní a také tak vedeny, tvrdilo zase ministerstvo financí: Ne my z pensijního etátu, nýbrž to má platiti fond státních báňských podniků. Je zde jakýsi rozpor mezi dvěma resortními ministerstvy, ale fakt je, že jde o tento stav. Podle zprávy, která byla podána v užším výboru pro otázky provisionistů 5. března 1931, prohlásil pan vrch. odb. rada Škrábek, že u státních báňských podniků je provisionistů, kteří dostávali drahotní přídavek 50% - 6.200. Těch, kteří jsou nepotřební podle názoru ministerstva veřejných prací - to jsou ti, kteří mají nějaký domek, nebo kteří nebyli 40 roků v práci, nebo kteří nejsou 55 let staří, je 1.738. Jde tedy celkem o 6.200 osob, které by měly dostati od Svazu horníků drahotní přídavek podle stavu, který byl do 1. srpna 1926.

Tedy největší křivda, která se zde stala, jak správně naznačil kol. Pánek, je právě u těch, kteří odešli do pense po vydání tohoto výnosu, po 1. lednu 1927. Ti vůbec nedostávají ani haléře, ačkoli mnozí pracovali 40 až 45 roků v podniku. Co se činí výnosem z 25. července, který klausuluje drahotní přídavky jen do 31. prosince 1926, znamená, že se chce, aby vymřeli provisionisti, kteří dostávají drahotní přídavky, a aby ti, kteří jdou po 1. lednu 1927, nedostali nic.

Tento stav je po mém názoru neudržitelný. Jakživo bylo zvykem, že státní provisionisté, dělníci, kteří se dopracovali určitého počtu let, dostávali určitý přídavek proti soukromým podnikům, proti provisi normální. Je nespravedlivé, že ti, kteří jdou do provise nově, nedostávají nic, jak z důvodů lidských, tak sociálních.

Upozorňuji, že jeden pán z ministerstva veř. prací argumentoval ve výboru důvodem, že by také přišli u báňských podniků soukromých provisionisté s těmito požadavky. Na to odpovídám: S tím si nemusíme lámati hlavu. S čím přijdou provisionisté od soukromých podniků, do toho, po mém názoru, ústřednímu ředitelství státních báňských podniků nic není. My jako členové zákonodárných sborů můžeme se zaměstnávati jen otázkou, co se děje ve státních báňských podnicích. Jde o Příbram, kde je asi 3,500 vdov a provisionistů, o Jáchymov, Mostecko, Báňskou Šťávnici a ještě o jedno místo na Slovensku. Jak správně řekl kol. Pánek, jde celkem o malý počet lidí. Ve výboru jsme chtěli dosáhnouti, aby se resorty dohodly aspoň tak, aby se to přiznalo těm, kteří jdou do pense po 1. lednu 1927 a nedostávají nic. Pan zpravodaj řekl, že jde celkem o 800 tisíc Kč. My, socialisté všech odstínů, mimo komunisty, jistě jsme pro šetření ve státě, ale prosím, na těch nejubožejších se nesmí šetřiti! Tu jde o stav lidí, kteří jsou nejubožejší, zejména v revíru příbramském, jáchymovském, mosteckém a báňsko-bystřickém. To jsou obvody, kde, jak známo, nemůže si provisionista vydělati žádnými jinými pracemi, na stavebních pracích, jako pomocní dělníci, ani v zemědělských podnicích, na řepě, ani v lese, takže lidé ti jsou úplně odkázáni na příjmy, které jim dává Ústřední bratrská pokladna. Kdyby se dalo jen těm, kteří šli do provise po 1. lednu 1927, těch 800.000, tedy úhradu pro tuto částku podle našeho názoru stát může najíti již proto, že stát má průměrně ze všech revírů asi 40 mil. Kč zisku. Tady jsme tedy u takové eskamotáže, kde pánové v ústředním ředitelství státních báňských podniků chtějí namluviti veřejnosti, že máme na Příbramsku deficit, máme v Jáchymově deficit, na Slovensku deficit - ale ten přebytek na Mostecku pánové zamlčují! Je nesporno, že takové podniky, zejména jako příbramský, nemohou býti aktivními, zejména dnes, kdy je známo, že cena stříbra a olova tak mnoho poklesla. Ale tázal bych se tady a vůbec celé veřejnosti: Vyměřují se nějaké dávky státním zaměstnancům podle toho, kolik ten který podnik nese, je-li aktivní nebo pasivní? Zejména když jsme zvyšovali zákonem pense staropensistům, řešili jsme to podle toho, byl-li ten který staropensista zaměstnán v tom neb onom resortu a byl-li ten resort aktivní nebo pasivní? Neohlíželi jsme se na to. Nemohli jsme tuto věc tak posuzovati. Řekli jsme spravedlivě, ať byl ten staropensista zaměstnán u dráhy, u soudu nebo v jiném resortu, že se mu přiznávají stejné zvýšené požitky staropensistské. Je proto nespravedlivostí, křivdí-li se starým horníkům tím, že se jim měří jinak, zejména, chce-li se jim měřiti podle přebytků nebo podle deficitu. Ale mohli bychom říci, že dříve byly doby, kdy doly příbramské a jáchymovské měly přebytky, zejména před válkou a za války, a tehdy se také havířům nepřidalo.

S tohoto místa musím odmítnouti výmluvu, která se se strany státních báňských podniků uvádí, s připomenutím, že považujeme za spravedlivé, aby právě senát jako sbor mužů starších proklestil cestu, zejména ve výboru sociálně-politickém i ve veřejnosti, pro staré pensisty úředníky a zřízence, aby schválením návrhu, který přečetl pan kol. Pánek, a aby vyslovil své stanovisko, že trvá na tom, že starým lidem, kteří státu 45 roků v nebezpečné práci sloužili, mají býti přiznány provisní příspěvky, které jim před lety zásadně byly přiznány, ale že zejména těm, kteří šli do provise po 1. lednu 1927, se má dáti staropensistský přídavek jako ostatním, kteří šli do pense před touto dobou.

S tohoto stanoviska vítám petici a musím zejména jménem provisionistů příbramských, kterých je největší počet, poděkovati za to, že otázka tato do senátu se dostala a že mám příležitost žalovati, jak se s těmito lidmi po léta špatně nakládalo. (Potlesk.)

Místopředseda Klofáč (zvoní): Dále má slovo pan sen. dr Karas.

Sen. dr Karas: Vážený senáte! Jde o věc, která bezpochyby a beze všech úvah skutečně zaslouží si podpory této vrstvy pracujících dělníků, totiž spíše těch provisionistů, kteří již nemohou pracovati. Šetří-li správa státních báňských a důlních podniků na příspěvcích pro tyto vrstvy, musím konstatovati, že není tím vinno ani ministerstvo sociální péče, nýbrž jen a jedině ministerstvo financí, které nechce připustiti, aby přebytků některých aktivních podniků báňských bylo použito ke krytí schodků jiných podniků pasivních. Jestliže senát zde vyslovuje přání, aby těmto podnikům bylo pomoženo - i já se k tomuto přání připojuji - musíme se obrátiti na správnou adresu, na ministerstvo financí, aby uvolnilo přebytky podniků aktivních ke krytí schodků podniků pasivních. (Souhlas.)

Místopředseda Klofáč (zvoní): Byl mi podán resoluční návrh pana sen. Kindla a druhů. Prosím, aby byl přečten.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Resoluční návrh sen. Kindla, Nedvěda a druhů:

"Vládě se ukládá, aby nejdéle do 14 dnů předložila návrh zákona, kterým se upraví na trvalo důchod horníků, provisionistů, vdov a sirotků státních báňských podniků, a to na těchto zásadách:

1. Po 35leté práci v hornickém nebo báňském průmyslu, vojenská a válečná léta v to počítaje, budiž důchod provisní stanoven obnosem 7.200 Kč ročně, měsíčně 600 Kč.

2. Týž důchod provisní náleží horníkovi, který nepracoval plných 35 roků, ale následkem nemoci stal se trvale invalidním a byl přeložen do provise.

3. Kratší doba pracovní odstupňuje se 1 % za každý rok.

4. Rozdíly mezi takto upravenými důchody Ústřední bratrské pokladny buďtež hrazeny ze státních prostředků.

5. Z takto upravených požitků přísluší vdovám dvě třetiny, sirotkům jednostranně osiřelým až do dokonaného 17. roku jedna čtvrtina a sirotkům oboustranně osiřelým polovina důchodu náležejícího pojištěnému zemřelému rodiči."

Místopředseda Klofáč (zvoní): Slovo k doslovu má pan zpravodaj sen. Pánek.

Zpravodaj sen. Pánek: Především k té resoluci. Navrhuji zamítnutí té resoluce, poněvadž mám za to, že jde vlastně o návrh, a doporučuji navrhovatelům, resp. těm, kteří resoluci podepsali, aby podali příslušný návrh, o němž pak bude v iniciativním výboru a také v sociálně-politickém výboru pojednáno, poněvadž takto resolučně to nejde řešiti, to už je meritorní řešení hornických provisí.

Nyní k doslovu. Nejde sice o věc hornických provisionistů, ale týká se to města Příbramě. V poslední době totiž, slavný senáte, vyskytly se novinářské zprávy, že báňská a hutní akademie má býti přeložena z Příbramě do Prahy. Jsou zde odlišné názory, myslím, že jde o akci čistě soukromou a specielně o akci některých profesorů tamní akademie, kteří by se rádi tímto způsobem dostali do Prahy. Mám za to, že není správné, aby odborná škola takového druhu, jako je báňská hutní akademie, byla překládána do velikého města, kde žáci nemají možnosti odborného studia, a že to není nikde v celém světě, aby taková odborná škola byla v některém velikém městě. Za Rakouska byly to slavné dvě báňské akademie v Lubně a Příbrami a myslím, že není příčiny, proč by tato akademie měla býti z Příbramě přesazena do hlavního města. Není to také, myslím, na místě, aby se v hlavním městě koncentrovalo vysoké školství a tak se ochuzovala venkovská města, mám za to, že je životní otázkou Příbramě, má-li či nemá-li tu akademii. (Sen. F. V. Krejčí: Stejně tak keramickou z Bechyně chtějí do Prahy!) Rozhodně se musíme jednou proti tomu vysloviti, aby se všecko soustřeďovalo v hlavním městě.

Ale jedna věc je pravdivá do jisté míry, že význam příbramské akademie a snad také odborné školení posluchačů doznaly v poslední době určité újmy. Příčina snad spočívá v umístění v nedostatečných budovách, ale to nikterak nenasvědčuje, že by snad se proto měla báňská akademie překládati do Prahy. Hlavní věc je, že v Praze by se musila stavěti nákladná nová budova, ale mám za to, že vystačíme s budovou v Příbrami, jestliže ji náležitě doplníme. Jistě laboratoř a jiné pomocné budovy, které je potřebí v Příbrami vybudovat, přijdou nám mnohem levněji, (Sen. Johanis: Obec k tomu chce přispěti!) zejména když obec chce také přispěti určitou částkou na řádné vybavení této akademie.

Toto jsem jen chtěl uvésti při této příležitosti, když se jedná o hornické věci.

Znovu doporučuji senátu, aby schválil resoluci, tak jak jsem ji navrhl.

Místopředseda Klofáč (zvoní): Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Budeme hlasovati o resolučním návrhu pana zpravodaje.

Prosím, aby resoluční návrh byl ještě jednou přečten.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

"Ministerstvu veřejných prací a ministerstvu financí se opětně ukládá, aby pokud možno nejdříve a nejvydatněji zlepšila výslužební a zaopatřovací požitky provisionistů státních hutních a báňských podniků, a to do výše, jaká platila do 31. července 1926."

Místopředseda Klofáč (zvoní): Kdo s uvedeným návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedený resoluční návrh je přijat.

Dále budeme hlasovati o resoluci pana sen. Kindla a druhů.

Prosím, kdo souhlasí s touto resolucí, ať zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Resoluce se zamítá.

Na denním pořadu máme dále:

Zpravodajem je pan sen. Šelmec za omluveného sen. dr Milotu. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Šelmec: Slávny senát! Podávam zprávu imunitného výboru o žiadosti krajského súdu v Berehove zo dňa 14. októbra 1930, č. j. Nt 11/30, aby senát svolil k trestnému stíhaniu sen. Lokotu pre prečin podľa §u 14, č. 5 a §u 15, č. 2 zákona na ochranu republiky, č. 50/1923 Sb. z. a n. a pre prestupok §u 15, č. 4 tohože zákona - č. 2434/1930 preds. -

Sen. Lokota je obvinený, že sa zmienených trestných činov dopustil tým, že vo verejnej schôdzi komunistickej strany dňa 26. apríla 1930 v Berehově, keď jednal o krvavej srážke obyvateľstva s četníctvem vo Veľkom Bočkove, preniesol vo svojej reči tieto slová:

a) To je tak zvané slovanské bratstvo? To je tak zvaný demokratizmus? To je to naše oslobodenie, že nás strieľajú ako psov?"

b) "My tú našu krv nenecháme bezo msty vylievať, my im to tým darebákom oplatíme i s úrokami."

a že, keď potom bola schôdza rozpustená, a prítomní boli vyzvaní k opusteniu miestnosti, postavil sa ku dverám a zabraňoval účastníkom schôdze odísť a navádzal ich, aby tam zostali.

Podľa relácie policajného úradníka, ktorý pri schôdzi intervenoval, počínal si sen. Lokota pri svojej reči hrozive, hulákal a bil päsťou do stolu, a to pôsobilo na prítomných tak, že vyskakovali, rukama mávali a nadávali a že, keď bola schôdza rozpustená, nastal v miestnosti veľký rev; následkom toho zakročila stráž a keď jej prítomní kladli odpor a s ňou sa prali, použila šablí na plocho a tak mistnosť vykľudila.

V mene imunitného výboru podávam návrh, aby senát dal svolenie ku stíhaniu sen. Lokotu pre uvedené trestné činy, poneváč, je-li pravda, že si počínal tak, ako sa mu dáva za vinu, tak jeho jednanie obsahuje skutkovú podstatu týchto trestných činov a presahuje dovolené medze agitačnej činnosti členov Národného shromaždenia.

Místopředseda Klofáč (zvoní): Slovo si vyžádal pan sen. Nedvěd.

Sen. Nedvěd: Není tomu dlouho, co imunitní výbor zde předkládal návrh (Výkřiky sen. Mikulíčka. - Místopředseda Klofáč zvoní.), aby k trestnímu stíhání byl vydán sen. Stránský a při té příležitosti zpravodaj imunitního výboru zde prohlašoval, že imunitní výbor se usnesl na vydání sen. Stránského proto, . . .

Místopředseda Klofáč (zvoní): Jde o sen. Lokotu.

Sen. Nedvěd (pokračuje): Já mluvím teď toto jako úvod . . . že nejde o slovní delikty (Sen. Haken: Politického rázu!) politického rázu, pro které imunitní výbor nevydával, nýbrž o činy, které s politickou činností nemají co dělat.

Tedy, prosím, je tomu několik týdnů, co zde bylo slavnostně prohlašováno zpravodajem imunitního výboru: "My pro slovní delikty nevydáváme" a dnes pro slovní delikty se nám zde předkládá návrh, aby byl vydán a samozřejmě také potrestán senátor, poněvadž vydání znamená odsouzení. To již z té dlouholeté prakse výborně známe.

Po jedné stránce se imunitní výbor poněkud polepšil. Až do této chvíle imunitní výbor vždycky, když některý soud žádal o vydání kteréhokoli komunistického senátora, v důvodech uváděl: Dotyčný, o něhož se žádá, je vinen. Tentokráte po prvé imunitní výbor říká: "Jestliže je vinen . . ." Tedy imunitní výbor neodsuzuje předem, jako to má ve zvyku. (Sen. Kindl: A jako to udělal Stránskému!) A jako to udělal také Stránskému, a potom státní návladní při přelíčení s tou zprávou imunitního výboru mával a říkal: Podívejte se, jeho vlastní kolegové zákonodárci se přesvědčili, že je vinen.

Tak daleko se tedy zde zacházelo. Dnes se imunitní výbor poněkud polepšil. Ale, vážení pánové, oč zde vlastně jde? Byla ve Velkém Berehově 26. dubna 1930 schůze, která byla jistě velice důležitá. Vy se asi pamatujete, že krátce před tím došlo ve Velkém Bočkově na Podkarpatské Rusi ke srážce četníků s bezbranným lidem a že při této příležitosti byla raněna řada osob bajonety, kolbami atd. a že musili býti ranění odvezeni do nemocnice. Samozřejmě, že tato událost, toto krveprolití, způsobilo silné rozhořčení v celém tamním území a v celé Československé republice mezi dělnickou třídou. A tu, když občanstvo svolá protestní projev proti takovémuto brutálnímu a surovému jednání četníků a když člen zákonodárného sboru správně kritisuje takový postup četníků a má býti přijata nějaká ostrá resoluce, která by protestovala proti takovému soustavnému postupu při každé příležitosti proti bezbrannému lidu, tu intervenující vládní zástupce, poněvadž jde o jeho kolegy, kteří se toho dopustili, schůzi rozpouští. A tu je samozřejmé a pochopitelné, když člen zákonodárného sboru, senátor nebo poslanec ostře proti tomu protestuje a když použije těchto výroků: To je tak zvané slovanské bratrství? To je tak zvaný demokratismus? To je to naše osvobození, že nás střílejí jako psy?

Vážení pánové, to není nic jiného než ostrá, ale přiléhavá kritika. (Sen. Kindl: A správná!) Ano, správná! Jestliže před. 14 dny před schůzí v Berehově došlo ke krveprolití, jestliže byli bezbranní lidé raněni četnickými bajonety, je plným právem proletariátu, dělnické třídy, aby proti tomu protestovala. Je to úžasný zjev, když policejní úředník v takovém případě, aby nemohli býti jeho kamarádi správně kritisováni, kritiku znemožňuje, znemožňuje protesty, znemožňuje jakékoli usnesení tím, že schůzi rozpouští. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

My nedáváme návrh, aby náš soudruh Lokota vydán nebyl, my podáváme návrh, aby byla věc vrácena imunitnímu výboru, a to proto, aby si imunitní výbor zavolal sen. Lokotu, aby ho vyslechl. To se také sluší a patří a také to dříve vždycky bývalo zvykem, že se nejednalo o někom, aniž byl slyšen. Je to také starým požadavkem spravedlnosti a proto navrhujeme, aby tento případ byl vrácen imunitnímu výboru a aby si imunitní výbor sen. Lokotu předvolal a vyslechl ho.

Náš imunitní výbor se vždycky opírá jedině o četnické a policejní relace. To je pro něj základnou, ze které vychází, ale, vážení pánové, již častokráte bylo dokázáno, že tyto četnické relace jsou úplně falešné, že nejsou pravdivé, ba měli jsme i případ, že sám ministr vnitra musil doznati, že byl svými podřízenými úřady klamán. Bylo to právě na Podkarpatské Rusi, kde musil suspendovati policejního komisaře, který uspořádal do jedné obce trestní policejní výpravu, při níž policajti vtrhli do bytů obyvatel a tam je trýznili, takže zůstaly po těchto trýzněních krvavé, po několik dní znatelné stopy. Sám pan ministr vnitra musil doznati, že se stal hrubý přehmat a musili býti vinníci alespoň cestou disciplinární potrestání. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Ale náš imunitní výbor nezkoumá, nikdy se nepřesvědčuje o tom, zda četnická nebo policejní relace je pravdivá, nýbrž, poněvadž je to zde, je to úřední zpráva, ve které se tvrdí, že ten člen senátu se toho dopustil - tedy ho vydejme. To znamená, že vydáváte jako v tomto případě, sen. Lokotu pro slovní delikt, pro kritiku úplně přiléhavou a spravedlivou k trestnímu stíhání a k odsouzení, po případě na řadu měsíců.

Proto předkládáme návrh, aby byl tento případ řádně vyšetřen, aby byl také vyslechnut sen. Lokota, aby se mohl vyjádřiti o tom, co ho přimělo k tomu, že musil těchto výroků použíti, aby vysvětlil, jak to bylo v tom Velkém Bočkově, kde četníci proti bezbrannému lidu používali bodné a sečné zbraně.

Místopředseda Klofáč (zvoní): Prosím, račte laskavě přečísti návrh pana sen. Nedvěda a druhů.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte): Návrh sen. Nedvěda a druhů:

"Poněvadž návrh na stíhání týká se slovních výroků, učiněných na veřejné schůzi a vytržených z kontextu delší řeči, je nutné, aby se o nich, jakož i průběhu celé schůze sen. Lokota v imunitním výboru sám vyjádřil.

Navrhuji: Plenární schůze senátu N. S. se usnáší vrátiti imunitní záležitost sen. Lokoty imunitnímu výboru k novému projednání."

Místopředseda Klofáč (zvoní): Pan zpravodaj si přeje slovo k doslovu.

Zpravodaj sen. Šelmec: Slávny senát! Imunitný výbor, podľa slov pána sen. Nedvěda, opiera sa o četnícke a policajné relácie. Popierám toto. Imunitný výbor koná svoju prácu na základe žiadosti, ktorú dostal od súdu. Súd má úlohu vyšetriť podstatu veci a vyniesť svoj úsudok buďto taký, alebo taký. Potom pán sen. Nedvěd tu postavil thezu: Vydánie znamená odsúdenie. Imunitný výbor, keď vydá, tak vydá za to, aby ten pán zákonodarca, ktorý má nejakú imunitnú vec, mohol pred súdom dokázať svoju nevinu a tu nám ide o to, aby tedy

ten istý zákonodarca sa tam mohol brániť a dokázať, že tie relácie četnícke a policajné neobsahujú tu pravdu, ktorú tam svojim oznámením chcú dokazovať. Tu imunitnému výboru neide o slová a o kritiku, ide o čin, ktorý mal hrozivé ostrie, pobúriť na odpor proti nariadeniu policajného úradníka. Podobné činy podrývajú dôstojnosť a autoritu vznešenej funkcie zákonodarcov a môžu mať vždy následky ďalekosiahle, ako sme to videli nedávno. A preto navrhujem, aby tento návrh bol odmietnutý.

Místopředseda Klofáč (zvoní): Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Nejprve budeme hlasovati o návrhu, který podal pan sen. Nedvěd a druzi, aby věc byla vrácena imunitnímu výboru k novému šetření.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh se zamítá.

Kdo souhlasí s návrhem imunitního výboru, nechť laskavě zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh je přijat.

Oznamuji, že

do výboru živnostensko-obchodního na místo sen. Šťastného nastupuje sen. Černý,

do výboru národohospodářského na místo sen. Vaněčka nastupuje sen. Černý.

Navrhuji, aby se příští schůze konala za 5 minut po této za účelem

Jsou nějaké námitky? (Nebyly.) Není námitek.

Končím schůzi.