Místopředsedové: dr Heller, Klofáč, Trčka, Votruba.

Zapisovatelé: dr Karas, Pichl.

89 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři: dr Matoušek, dr Slávik.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič, jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Místopředseda Klofáč (zvoní): Zahajuji schůzi.

Oznamuji, že dal jsem dovolenou na dnešní schůzi sen. Dankovi, Donátovi, Dykovi, Filipínskému, dr Jesserovi, Koukalovi, dr Kovalikovi, dr Milotovi, Pociskovi, Rovňanovi, Stodolovi, Stöhrovi, na tento týden sen. dr Hrubanovi, Lokotovi, Pivkovi, Volkovi.

Zástupce tajemníka senátu dr Bartoušek (čte):

Tisk 403/1. Interpellácia sen. dr Korlátha a druhov celej vláde o zmizení Ladislava Szántho, žurnalistu v Mukačeve, podľa metody únosu Kutěpova.

Tisk 403/2. Interpellácia sen. dr Korlátha a druhov celej vláde v záujme ochrany nemovitostí mesta Ťačeva a jeho obyvateľstva i komposesorátu na rumunskom území.

Tisk 403/3. Interpelace sen. Pánka a spol. na vládu republiky Československé ve věci zkracování výpovědních lhůt soukromým zaměstnancům.

Tisk 403/4. Interpelace sen. dr Bačinského, Šelmece, Curkanoviče a spol. na pana ministra školství a národní osvěty ve věci zakoupených knih s protistátním obsahem školními úřady na Podk. Rusi a zařadění těchto knih do knihoven škol mateřských, učitelských a žákovských na školách obecných a měšťanských a obchodní akademii.

Tisk 403/5. Interpelace sen. Köhlera a soudr. na veškerou vládu stran přijímání ženských pracovních sil u čsl. tabákové režie.

Tisk 408. Návrh sen. Hakena, Nedvěda a soudr. na okamžité propuštění sen. Stránského z vazby krajského soudu v Mostě.

Tisk 409. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dodatková dohoda k obchodní úmluvě mezi republikou Československou a Francií ze dne 2. července 1928, sjednaná výměnou not dne 20. února 1931 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 6. března 1931, čís. 32 Sb. z. a n.

Tisk 411. Vládní návrh zákona o nabytí místní dráhy v údolí Gelnice státem.

Tisk 412. Vládní návrh zákona o nabytí místní dráhy Litovel-Senice státem.

Tisk 413. Vládní návrh zákona, kterým se upravují některé služební poměry soudců.

Tisk 414. Usnesení poslanecké sněmovny o usnesení senátu (tisk sněm. 895) k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 253 a 362), kterým se vydávají řády konkursní, vyrovnací a odpůrčí (tisk sněm. 1008).

Tisk 415. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 961) zákona o státním fondu pro vodohospodářské meliorace (tisk 1025).

Tisk 416. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 689) zákona o státním fondu pro splavnění řek, vybudování přístavů, výstavbu údolních přehrad a pro využitkování vodních sil (tisk 1026).

Tisk 417/1. Odpověď ministra financí na interpelaci sen. Nedvěda, Schwambergera a soudr. na ministry financí a sociální péče v záležitosti protizákonného odejmutí tabáční trafiky Růženě Zelené, vdově po vojínu, padlém ve světové válce (tisk 277/2).

Tisk 417/2. Odpověď ministra vnitra a ministra zahraničních věcí na interpelaci sen. Havránka a soudr. ve věci zastřelení československého legionáře Antonína Krkošky v Bělovci maďarskou pohraniční stráží (tisk 277/4).

Tisk 417/3. Odpověď ministra vnitra na interpelaci sen. Hubky, Vaněčka, dr Kloudy a spol. ve věci určitých nedopatření státní administrativy při sčítání lidu (tisk 347/5).

Tisk 417/4. Odpoveď ministra vnútra na interpelláciu sen. dr Farkasa a spol. v otázke štátneho občianstva (tlač. 363/2).

Tisk 417/5. Odpoveď vlády na interpelláciu sen. Hancka a spol. o výplate 13. platu neštátnému učiteľstvu na Slovensku (tlač. 365).

Těsnopisecká zpráva o 83. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 5. března 1931.

Zápisy o 84. a 85. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným p. senátorem podány písemné námitky, pokládají se zápisy ty za správné a budou vytištěny.

Výboru iniciativnímu:

Tisk 408. Návrh sen. Hakena, Nedvěda a soudr. na okamžité propuštění sen. Stránského z vazby krajského soudu v Mostě.

Místopředseda Klofáč (zvoní): Budeme projednávati pořad jednání.

1. Zpráva I. výboru národohospodářského, II. výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 388), jímž se prodlužuje platnost zákona ze dne 17. března 1925, č. 58 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 13. července 1927, č. 113 Sb. z. a n., o celních slevách pro dovoz strojů a přístrojů. Tisk 405.

Zpravodaji jsou: za výbor národohospodářský pan sen. Bergman, za výbor rozpočtový pan sen. Votruba.

Dávám slovo prvému zpravodaji, panu sen. Bergmanovi.

Zpravodaj sen. Bergman: Slavný senáte! Vláda předložila návrh zákona, jímž se prodlužuje platnost zákona ze dne 17. března 1925, čís. 58 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 13. července 1927, čís. 113 Sb. z. a n., o celních slevách pro dovoz strojů a přístrojů. Zákonem ze dne 17. března 1925, čís. 58 Sb. z. a n., bylo ministerstvu financí umožněno povolovati slevu cla pro dovážené stroje a přístroje sazební třídy XL a stroje podle poznámky k sazebnímu číslu 538, pro stroje sazebního čísla 539 a pro elektrické přístroje a elektrotechnická zařízení patřící do sazebníku čísla 543, pokud se v tuzemsku nevyrábějí a pokud dovoz jejich je nutný, aby se zavedl nebo zdokonalil některý obor výroby průmyslové nebo zemědělské. Výše slevy byla stanovena součinitelem 4 k autonomní základní celní sazbě. Tento zákon platil do konce roku 1926 a byla jeho platnost prodloužena zákonem ze dne 13. července 1927 do 30. června 1928 a současně byl rozšířen jeho rozsah na vozidla sazební položky 553 d) a jejich součástky, na něž se přiznala 30%ní sleva z autonomní celní sazby.

Dále byla prodloužena účinnost obou zákonů ze dne 20. listopadu 1928 a opatření za Stálého výboru ze dne 11. října 1929 do 31. března 1931. Účelem zákonů těchto bylo umožniti dovážení strojů a přístrojů se sníženým clem, aby mohlo býti domácím výrobkům usnadněno používání nových technických vymožeností.

Vláda předkládá nyní návrh, aby zákony těchto celních slev se týkající byly prodlouženy do 31. března 1934.

Národohospodářský výbor projednal tento vládní návrh ve schůzi dne 5. března 1931 a doporučuje slavnému senátu, aby přijal osnovu zákona ve znění otištěném ve vládní předloze.

Místopředseda Klofáč (zvoní): Prosím referenta za výbor rozpočtový, pana sen. Votrubu, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. Votruba: Slavný senáte! První zákon, jehož obsah byl podobný zákonu, jehož platnost právě prodlužujeme, u nás byl vydán 12. srpna 1921 jako číslo 311 Sb. z. a n. Podle tohoto zákona bylo možno "v případech zcela výjimečných, zvláštního zřetele hodných, zejména jde-li o zřízení nového důležitého odvětví průmyslového dosud v tuzemsku nezastoupeného, nebo o nové metody výrobní v určitém průmyslovém odvětví, povoliti částečné nebo úplné osvobození od cla pro dovoz nových nebo i starých strojů, součástí strojových, továrního zařízení a řemeslnického náčiní". Zákon měl platnost až do konce r. 1922. Umožňoval, aby tuzemské průmyslové podniky, které speciálně za války odříznuty byly od technického pokroku v cizině, dovezly si potřebné stroje v tuzemsku nevyráběné za nižší clo, nežli bylo autonomní clo na stroje.

Snahy průmyslu o prodloužení platnosti tohoto zákona nesetkávaly se se žádoucím úspěchem, až teprve zákonem ze dne 17. března 1925, čís. 58 Sb. z. a n., poskytnuta byla v tomto směru značná úleva a dána možnost povolovati slevu cla na dovážené stroje a přístroje sazební třídy v zákoně tom uvedené, pokud se v tuzemsku nevyrábějí a pokud dovoz jejich je nutný, aby se zavedl neb zdokonalil některý obor výroby průmyslové neb zemědělské. Výše této slevy byla stanovena součinitelem 4 k autonomní základní celní sazbě. Tento zákon platil do konce r. 1926.

Zákonem ze dne 13. července 1927, č. 113 Sb. z. a n., byla prodloužena jeho účinnost do 30. června 1928 a současně byl rozšířen jeho rozsah na vozidla sazeb. položky 553 d) a jejich součástky, na něž se přiznala 30% sleva z autonomní celní sazby. Další prodloužení účinnosti obou uvedených zákonů bylo provedeno zákonem ze dne 20. listopadu 1928, č. 196 Sb. z. a n., na dobu do 31. prosince 1929 a opatřením Stálého výboru ze dne 11. října 1929, čís. 158 Sb. z. a.n, na dobu do 31. března 1931.

Obnova platnosti výše uvedeného opatření Stálého výboru jest odůvodněna těmito okolnostmi:

Československý průmysl, jehož výrobky činí více nežli 85% našeho vývozu, je z velké části průmyslem exportním. Musí tedy býti způsobilý soutěže s průmysly oněch států, s nimiž se setkává na zahraničních trzích. Jednou z velmi důležitých podmínek soutěžnosti je moderní a dokonalé strojní zařízení jednotlivých průmyslových podniků. Je to obzvláště důležité v přítomné době, kdy technické zdokonalování strojních zařízení jde tak rychle kupředu. Na druhé straně musíme poskytnouti i tuzemskému strojnímu průmyslu celní ochranu, a to nejen v zájmu tohoto průmyslu, ale i v zájmu průmyslů ostatních, pro něž je zde s výhodou, aby, pokud je to možno, měly strojovou základnu v tuzemsku.

K těmto skutečnostem přihlížejí již výše uvedená opatření, resp. dříve již vydané zákony téhož druhu. Obdobné výhody poskytly svému průmyslu v té neb oné formě i jiné státy. Uvádíme příkladem: Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, Rakousko, Jugoslavie, Polsko a p.

Nyní dlužno uznat, že osnova nevyhovuje úplně našemu přání a přání našeho průmyslu. Ona řeší platnost jeho na další 3 roky. Ale dlužno uvážit, že technický pokrok nezastaví se do tří let. Ba naopak, bude pokračovati dále a rychle. Následkem toho bude i po uplynutí tří let pro průmysl, hlavně exportní, nezbytně nutno, i při nejvyšším zdokonalení a vypětí našeho průmyslu strojnického, má-li udržeti svoji soutěžnost na mezinárodním trhu, aby se zaopatřoval novými technickými vymoženostmi v oboru strojním z ciziny.

Bylo by tedy dobře nestanoviti žádný termín, kdy platnost tohoto zákona končí. Ale poněvadž platnost jeho končí již 31. t. m. a poněvadž již poslanecká sněmovna se usnesla na zákonu tak, jak zněl ve vládní předloze, tedy rozpočtový výbor nechtěje prodlužovat projednání této věci dále a zbytečně, navrhuje, aby senát přijal osnovu zákona o prodloužení platnosti zákona ze dne 17. března 1925, č. 58 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 13. července 1927, č. 113 Sb. z. a n., o celních slevách pro dovoz strojů a přístrojů ve znění, které k této zprávě níže je připojeno.

Místopředseda Klofáč (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen. Přistoupíme proto ke hlasování.

Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Konstatuji, že senát je schopný se usnášeti.

O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.

Jsou snad proti tomu nějaké námitky? (Nebyly.) Nejsou.

Kdo souhlasí s uvedenou osnovou zákona, jejím nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, tisk 405, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijímá se podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Jako druhý bod programu je:

S hlediska zájmů národohospodářských je potřebí, aby osnova tato došla co nejdříve svého parlamentního projednání.

Navrhuji tedy, aby byla projednána jednáním zkráceným.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj se přijímá.

Ve smyslu přiznané pilnosti budeme hlasovati ihned ve čtení druhém.

Táži se pánů zpravodajů, pana sen. Bergmana a pana sen. Votruby, zda navrhují nějaké tiskové změny.

Zpravodaj sen. Bergman: Nikoli!

Zpravodaj sen. Votruba: Rovněž ne!

Místopředseda Klofáč: Kdo souhlasí s uvedenou osnovou, jejím nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla přijata ve čtení prvém podle zprávy výborové, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí se přijímá podle zprávy výborové také ve čtení druhém.

Přistoupíme k odstavci dalšímu, jímž je:

Zpravodajem je pan sen. Pánek. Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. Pánek: Slavný senáte! Sociálně-politickému výboru došla petice Svazu horníků a hutníků v Příbrami tohoto obsahu:

"Provisionistům a vdovám ze státních báňských podniků byly dnem 31. července 1926 odebrány drahotní přídavky, které až do té doby jim byly poskytovány. Po různých žádostech a intervencích byly některým provisionistům a vdovám drahotní přídavky obnoveny, avšak jen těm nejnutnějším, a to jen do výše 50%. Naproti tomu těm provisionistům, kteří šli do provise po 1. lednu 1927, nejsou drahotní přídavky poskytovány vůbec. Z těchto důvodů schválil senát při projednávání zákona o staropensistech tuto resoluci: Ministerstvu veřejných prací a ministerstvu financí se ukládá, aby co nejdříve a pokud možno nejvydatněji zlepšily výslužební a zaopatřovací požitky provisionistů státních, hutních a báňských podniků pokud možno do té výše, jak platily do 31. července 1926.

Ježto resoluce senátem schválená není dosud provedená, způsobuje tato okolnost v obvodech, kde provisionisté bydlí, mimořádné roztrpčení již také proto, že jiným zaměstnancům i v soukromých podnicích drahotní přídavky odebrány nebyly.

Žádáme proto sociálně-politický výbor senátu Národního shromáždění, aby působil u ministerstva veřejných prací a u ministerstva financí, aby drahotní přídavky byly obnoveny ve výši, která platila do 31. července 1926, zvláště pak žádáme, aby byla také zavedena drahotní výpomoc provisionistům, kteří byli pensionováni po 1. lednu 1927. S úctou Svaz horníků a hutníků v Příbrami."

K této petici chtěl bych podotknouti toto: Především nejedná se pouze o provisionisty báňských a hutních podniků v Příbrami, nýbrž všech hutníků a všech báňských zaměstnanců vůbec, pokud jsou zaměstnáni v závodech státních. Věc se měla tak: Když jsme zde v senátě loni projednávali pensijní zákon, když jsme zlepšovali státním pensistům jejich výslužební a zaopatřovací požitky, vyskytla se přirozeně také otázka hornických provisionistů. Věc byla projednána ve dvou výborech, ve výboru sociálně-politickém a také ve výboru rozpočtovém. V sociálně-politickém výboru byla schválena jednomyslně resoluce, aby hornickým provisionistům, totiž těm, kteří nepožívají oněch drahotních přídavků, byly tyto přídavky vyplaceny ve stejné výši, jako se jim poskytovaly až do 31. července 1926. Podotýkám, že tato resoluce byla schválena bez souhlasu ministerstva veřejných prací. Rozpočtový výbor, když projednával zákon a staropensistech, chtěl stejně přijati schválenou resoluci v sociálně-politickém výboru, avšak na žádost pana ministra veřejných prací inž. Dostálka bylo od striktního znění resoluce, schválené v sociálně-politickém výboru, upuštěno a byla schválena resoluce za jeho účasti a za jeho souhlasu tak, jak jsem již přečetl. Poněvadž ale resoluce ta posud nebyla vyřízena, obrátil se Svaz horníků a hutníků v Příbrami na sociálně-politický výbor v senátě a dotazoval se, proč tato resoluce dosud nebyla vyřízena. Sociálně-politický výbor pojednal ve své schůzi z 15. listopadu m. r. o této petici a znovu konstatoval, že děje se těmto provisionistům křivda, poněvadž je zde vlastně dvojí druh provisionistů: Jedni, kteří pobírají drahotní přídavky, a druzí, kteří je nepobírají, a usnesl se, aby za účelem určitých diferencí, jež snad by vznikly v ministerstvu veřejných prací a v ministerstvu financí, aby za účelem tím byla dosazena užší komise ze středu sociálně-politického výboru, která by odstranila tyto diference, jež by zde mohly vzniknouti. Tato užší komise jednala se zástupci ministerstva financí a se zástupci ministerstva veřejných prací dvakráte, bohužel bez výsledků. Ministerstvo veřejných prací, které nám poskytlo určitá data, poukazuje, že nemá úhrady, aby mohlo tuto věc vyříditi tak, aby se těm provisionistům dostalo stejného drahotního přídavku, jako staroprovisionistům až do 1. ledna 1927. Ministerstvo financí přirozeně že zaujímá stejné stanovisko jako ministerstvo veřejných prací. Podotýkám, že nejedná se o žádné závratné sumy. Jedná se celkem snad asi o 1200 až 1300, okrouhle asi o 1.000 lidí, jimž by tyto drahotní přídavky měly býti přiznány. Ty drahotní přídavky činí průměrně asi 800 Kč ročně, takže kdyby ministerstvo veřejných prací ze svých přebytků, které má, poskytlo ve stejné výši drahotní přídavky těm provisionistům po 1. lednu 1927, vyžadovalo by to nákladu, a sice kdyby to bylo v té stejné výši tak, jako těm staroprovisionistům, pouze asi 800.000 Kč, tedy částka jistě nepatrná. Vzhledem k tomu, že se jedná zde skutečně, mohu říci, o ty nejchudší, nejubožejší pensisty státní, poněvadž u těch vdov a sirotků i u těch mužů vysloužilých pense se pohybují mezi 100, 200 a 300 Kč měsíčně

nejvýše, jak skutečně sami zástupci ministerstva veřejných prací uznávají, že to je velmi málo a že by oni sami byli velmi rádi, kdyby mohli úhradu na tyto provise poskytnouti, usnáší se sociálně-politický výbor poznovu a doporučuje slavnému senátu ke schválení, resoluci tohoto znění:

"Ministerstvu veřejných prací a ministerstvu financí se opětně ukládá, aby pokud možno nejdříve a nejvydatněji zlepšila výslužební a zaopatřovací požitky provisionistů státních hutních a báňských podniků, a to do výše, jaká platila do 31. července 1926."

Doporučuji slavnému senátu schválení teto resoluce.

Místopředseda Klofáč (zvoní): Ke slovu je přihlášen pan sen. Kindl.

Sen. Kindl: Vážený senáte! Pan zpravodaj sociálně-politického výboru sen. Pánek přednesl zde zprávu o jednání petice Svazu horníků a hutníků v Příbrami, dotýkající se drahotních přídavků provisionistů a vdov ze státních báňských podniků a hutí. Pan zpravodaj nenavrhuje však senátu nic konkretního, co by pomohlo strašlivé bídě provisionistů státních podniků, do které byli uvrženi vinou stran sociálfašistických, a projev pana senátora nemá jiného významu, než aby sloužil k utišení hladu a bídy provisionistů státních báňských podniků, aby je držel v klamném domnění, že se pro ně něco dělá.

Jak to bylo s odbouráním drahotního přídavku provisionistům, vdovám a sirotkům státních báňských podniků? První ránu dostali provisionisté státních báňských podniků za ministrování českého sociálního demokrata Srby, a to 1. března 1925. V r. 1926 1. června, když sociální demokraté a národní socialisté vstoupili do t. zv. loyální oposice a udělali místo občanským stranám, aby odbourali všechny t. zv. sociální vymoženosti z poválečné doby, stalo se, že došlo od 1. srpna 1926 k odbourání 30 až 50% drahotního přídavku pensistům státních báňských podniků. A nebýti právě komunistické strany, která organisovala mohutné demonstrace a boj proti chystanému plánu úplně odbourati drahotní výpomoci, byli by již dnes provisionisté, vdovy a sirotci státních báňských podniků nepobírali žádnou drahotní výpomoc.

K jakému soustavnému odbourávání drahotního přídavku pensistům státních báňských podniků dochází, je patrno z rozpočtů státních samotných. Tak na př. v r. 1928 mělo ministerstvo veřejných prací ještě položku asi pro 5.000 provisionistů 1,250.000 Kč. V r. 1929 byla tato položka snížena na 909.000 Kč a v r. 1930 na 740.000 Kč a na r. 1931 jsou tyto položky převzaty z provozního účtu a shrnuty na položku ministerstva veřejných prací, ovšem o 96.000 Kč méně.

Takovýmto způsobem mají býti odbourány drahotní výpomoci všem pensistům státních báňských podniků, zejména na Příbramsku, kde je na 3.000 provisionistů. Provisionisté, vdovy a sirotci, kterým byla drahotní výpomoc odbourána, musili přinésti oběť na sanaci schodků státních báňských podniků, zejména v Příbrami. Tato sanace je prováděna podle zákona o vedení státních báňských podniků v duchu obchodním, kterou odhlasovali socialfašisté, aby podle tohoto zákona byly pak odbourány drahotní výpomoci. Jaké zisky mají státní báňské podniky, ukazuje nejlépe přehled rozpočtů ministerstva veř. prací za léta 1928 až 1931. Tak na př. v r. 1928 byl už rozpočten čistý zisk státních báňských podniků na 17 mil. Kč a bylo ho také docíleno. V r. 1929 byl rozpočten na 22 mil. 250.000 Kč a účtem bylo docíleno čistého zisku 48,934.000 Kč. V r. 1930 byl rozpočten na 35,786.000 Kč a na r. 1931 už 46,112.000 Kč. Tedy zisky státních báňských podniků ohromně rostou a při tom je rok co rok snižována drahotní výpomoc nejen pensistům, nýbrž i aktivním horníkům. Nejenže t. zv. smluvní horníci nepožívají dnes žádné drahotní výpomoci, ale i těch, kteří jí požívají, rapidně ubývá, což vykazuje nejlépe rozpočtová položka ministerstva veřejných prací, na př. mzdy horníků státních báňských podniků na Příbramsku. V r. 1925 byla v rozpočtu položka "mzdy příbramských horníků" 19,800.000 a v r. 1930 již jenom 14,534.000, tedy méně o 5,265.000, kterých bylo ušetřeno na hornících snižováním jejich hanebných mezd. Této úspory bylo docíleno při stejném počtu zaměstnanců v Příbrami. Tento fakt úplně jasně potvrzuje, že zrovna tak, jako dochází k soustavnému a plánovitému odbourávání mezd a platů v soukromých podnicích, dochází také podle zákona, pro který hlasovali sociálfašisté, o t. zv. obchodním vedení státních báňských podniků, k odbourání mezd a platů horníků a zaměstnanců státních báňských podniků. Zejména v poslední době rozpřáhla se správa státních báňských podniků v Příbrami na drahotní výpomoc aktivních horníků a chce ji odbourati pod pohrůžkou, že se musí na státních báňských podnicích v Příbrami propouštěti. Toto zamýšlené propouštění je plán surového tažení proti drahotní výpomoci příbramských horníků a všech zaměstnanců státních báňských podniků, pokud ještě této drahotní výpomoci požívají.

Příbramští provisionisté měli podle rakouského zákona z r. 1895 zaručeno až do r. 1935, že stát bude platiti t. zv. schodky v bratrské pokladně, to znamená, že by byl stát rakouský až do r. 1935 platil diference, které by byly vznikly. Dnes nic podobného neexistuje, než - jak říká ministerstvo veř. prací - dobrovolný dar, který poskytuje ve formě drahotního přídavku zaměstnancům státních báňských podniků. Naproti bezúčelnému mluvení pana zpravodaje Pánka, které neznamená pomoc příbramským a jiným pensistům státních báňských podniků, nýbrž udržování jich v klamném zdání, že se pro ně něco dělá, zejména, že pro ně něco dělá sociálně-politický výbor senátu, jehož předsedou je sen. Johanis, je pravdou, že sen. Johanis již 35 let příbramským horníkům a provisionistům nosí jenom sliby a na konec jim pomohl k žebrácké holi, na kterou jim dnes ústy pana sen. Pánka váže jen pentličku. To je celá práce pro staré, zedřené zaměstnance státních báňských podniků. Strana komunistická a její senátorský klub staví proti této demagogii konkretní návrh provise horníků, vdov a sirotků po hornících, která budiž zákonem upravena takto:

1. Po 35leté práci v hornickém nebo báňském průmyslu, vojenská a válečná léta v to počítaje, budiž důchod provisní stanoven obnosem 7.200 Kč ročně, měsíčně 600 Kč.

2. Týž důchod provisní náleží horníkovi, který nepracoval plných 35 roků, ale následkem nemoci stal se trvale invalidním a byl přeložen do provise.

3. Kratší doba pracovní odstupňuje se jedním procentem za každý rok.

4. Rozdíly mezi takto upravenými důchody ústřední bratrské pokladny buďtež hrazeny ze státních prostředků.

5. Z takto upravených požitků přísluší vdovám dvě třetiny, sirotkům jednostranně osiřelým až do dokonaného 17. roku jedna čtvrtina a sirotkům oboustranně osiřelým polovina důchodu náležejícího pojištěnému zemřelému rodiči.

To jsou návrhy, které vyvěrají nejen z příbramských poměrů, nýbrž ze všech státních podniků, které jsou požadavky všech provisionistů, vdov a jejich sirotků.

Místopředseda Klofáč (zvoní): Další slovo uděluji panu sen. Johanisovi.

Sen. Johanis: Dámy a pánové! Petice, kterou projednáváme, je formálně snad jenom projevem výboru, který chce, aby otázka, která zaměstnávala různé orgány senátu i sněmovny, zejména v minulém jejím období, byla konečně rozřešena tím, že senát vyřkne určité své stanovisko, aby provisionistům ze státních báňských podniků, tedy nejen příbramským, nýbrž všem, byly vráceny drahotní přídavky.

K vývodům kol. Pánka jako zpravodaje dodal bych toto: Drahotní přídavky hornickým provisionistům za Rakouska, pokud byli zaměstnáni jako bývalí aktivní horníci ve státních báňských podnicích, poskytovány byly vždy v menší částce sice, ale přešly do republiky naší a byly odebrány 1. srpna 1926. Není tudíž pravda, co tvrdí pan sen. Kindl, že byl úmysl odebrati je v březnu 1926 za sociálfašistických ministrů. Zde pan Kindl, jako obvykle to páni dělají, mluvil o věci, kterou nejen neznal, ale jejíž dosah nemůže dokázati, protože drahotní přídavky byly hornickým provisionistům odebrány za úřednické vlády r. 1926. Kdyby se pan Kindl podíval do některého spisu, poznal by, že r. 1926 žádná koaliční vláda v republice Československé neexistovala.

Je nesporno, že vláda úřednická se na provisionistech dopustila veliké křivdy již proto, že r. 1926, když odebírala drahotní přídavky, tvrdil bývalý pan ministerský předseda Černý, nynější zemský president v Brně, že se tak děje proto, poněvadž prý se předpokládá, že budou sníženy ceny životních potřeb. To se nejenom nedostavilo, ale jak známo, právě v letech 1926 až 1928 ceny životních potřeb u četných artiklů byly ještě zvýšeny, a proto se úřednická vláda dopustila na těchto starých lidech velikého bezpráví. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)