V oběžníku se také praví: Stav personálu se nesmí rozšiřovati, i kdyby zaměstnanci byli uštváni při dnešní službě. Hlásí-li se nemocným, nesmí se personál přibrati, nýbrž musí se z vlastního stavu doplniti, takže bude tento personál ještě více zbídačován, utlačován a připravován o zdraví.

Stanice mají zaslati výkaz zaměstnanců, ve kterém mají uvésti zvláště zaměstnance, kteří jsou u odboru vrchních staveb, a potom zaměstnance nižší služby železniční, poněvadž se nahoře propouštěti nebude. Vážení, tak vypadá celá situace: služebně nespolehliví, dále zdravotně nevyhovující, budou vyhazováni na dlažbu a při tom svezete každého, kdo vám nebude pohodlný. Odděleně se to má vésti u úředníků, gážistů, podúředníků, zřízenců a pomocných zaměstnanců. Pánové, koho to budete vyhazovati? Nejnižší zaměstnance, ti budou vyhazováni ven, kdežto nahoře byrokraty jste nechali, nepropustili jste ani jednoho. Dva vrchní radové budou dávati pozor, jestli dělník koná dobře práci, budou kontrolovati práci jednoho dělníka a budou míti za to dobře placeno, budou kontrolovati, zda dělník nezahálí a zda dělá práci ve prospěch státu. Proto bude potřebí, jako na plzeňském nádraží, 5 vrchních inspektorů, kteří dávají pozor na dopravníky, aby včas vypravovali vlaky. Pánové, ti vrchní inspektoři tam nejsou nic platní, poněvadž každý dopravní úředník ví, co je jeho povinností, a je jeho radostí, když může veškeré vlaky vypraviti včas a nepotřebuje nad sebou pět dozorců, kteří by už dnes dávno patřili do pense, kteří za to, že nic nedělají a že jejich služba je lehká, berou vysoký plat a proto do výslužby ještě neodcházejí. Z toho se má vykalkulovati, kdo má nároky na plnou pensi a kdo je nepohodlný, bude vyhozen na dlažbu. Nahoře budou přibíráni vrchní radové, inženýři a advokáti, aby rozřešili, co malí zaměstnanci udělali, aby spočítali, zda se vyplatí tyto zaměstnance držeti. Tak je to ve službě prováděno všude. (Místopředseda Donát převzal předsednictví.)

Na Wilsonově nádraží bylo propuštěno 170 železničářů a z Masarykova nádraží přebyteční byli zase dodáni na Wilsonovo nádraží. Z Bohdalce, ohromné posunovací stanice, bylo na Wilsonovo nádraží dáno 40 zaměstnanců. Vysocí úředníci a byrokrati ředitelství plzeňského a pražského navrhli 10hodinnou pracovní dobu a plzeňské ředitelství sdělilo, že prý má 20% přebytečného personálu. Myslím, že spíše by byl přebytečný personál nahoře u ředitelství, poněvadž znám poměry, jak to vypadalo za Rakouska a jak to vypadá nyní. U jednoho oddělení byli tři úředníci s nižším zřízencem, kdežto dnes tam máme několik vrchních inspektorů s vrchním radou a nějakým podradou.

Vážení, to dokazuje, že nebudete řešiti krisi na železnicích, nýbrž vy ji budete ještě více zvyšovati, budete ještě více zbídačovati zaměstnance, poněvadž je budete vyhazovati a rozšiřovati armádu nezaměstnaných. Stát půjde příkladem napřed, aby pomohl ještě více bídě a hladu. Není pravda, co vy a všichni sociálfašisté říkáte, že těmito návrhy, které zde kladete, 1.300 mil. investiční půjčkou budete chtíti pomoci lidem k zaměstnání; vy jim pomůžete k větší bídě a hladu.

Z těchto 1.300 mil. Kč nedostanou možná železniční zaměstnanci a dělníci ani krajíc chleba, poněvadž, jak už soudr. Mikulíček včera řekl, děláte to pro banky, a ne pro dělníky, prohlašujete se beze všeho za bankovní zástupce a ne za zástupce dělníků. Jak je možno řešiti tuto krisi? Tímto způsobem, jak vy ji chcete řešiti, není možno ji řešiti. Těmito útoky, které podnikáte opět proti dělnické třídě, postihnete také železniční zaměstnance. Těmito útoky budou postiženi nejvíce nižší zaměstnanci železnic a budou postiženi zaměstnanci jako celek, a proto jako celek se budou tomu bránit a povedou proti vám boj, proti celému dnešnímu zřízení, proti dnešnímu kapitalistickému systému, který je příčinou dnešní krise. Boj ten musí býti veden, ne jak páni byrokrati u plzeňského a pražského ředitelství říkají, za 10hodinovou dobu pracovní, nýbrž musí býti veden celou dnešní dělnickou třídou za 7hodinovou dobu pracovní a musí býti v této rozšířené frontě veden za práci a chléb pro veškerý pracující lid.

Vážení! Jak chcete řešiti tuto krisi? Nemůžete řešiti tuto krisi podle vašich návrhů vy, tuto krisi by mohl řešiti sovětský systém, jako to udělali v Sovětském svazu, ale ne v kapitalistickém státě, poněvadž tuto krisi vyřešiti nemůžete, nýbrž tuto krisi může řešiti pouze jiné zřízení a které odstraní kapitalistický řád. My to otevřeně říkáme dělníkům, co je může zachrániti, a to tímto způsobem:

Co dělati dále, abychom mohli lépe čeliti stále více a více se šířícímu hladu v dělnických rodinách? 25. únor nám ukázal cestu. Co se buržoasie a vůdcové t. zv. socialistických stran nahrozili. Vláda Bechyňů a Udržalů vydávala prohlášení za prohlášením, mobilisovala všechnu policii, četnictvo, ba i vojsko, a hrozila novým krveproléváním podle vzoru duchcovského. Kromě představenstev t. zv. socialistických, ve skutečnosti dělníky podvádějících a buržoasii sloužících stran varovaly dělníky i reformistické odbory, dělnické tělocvičné jednoty atd. Proč to všechno? Aby se dělnictvo nepostavilo v masách proti režimu hladu, aby svým masovým bojem nezkřížilo plány fabrikantů, velkostatkářů a bankéřů a jejich měšťácko-fašistické vlády: další propouštění dělníků z práce, snižování mezd, vyhladovování nezaměstnaných, drancování kapes pracujících na řešení krise. Avšak 25. února dělnické masy na ulice vyšly přes všechny štvanice buržoasie a sociálfašistických vůdců proti KSČ. a rudým odborům, přes všechny hrozby, přes policejní a četnické obležení a použití vojska. Ve více než 100 místech v celém Československu demonstrovalo na 200 tisíc osob, ve 12 závodech provedlo dělnictvo demonstrační politickou stávku. Také v Praze byly ulice zaplaveny dělnictvem a řada demonstračních projevů ukázala, že dělnictvo je odhodláno bojovati. Ano, dělnictvo ukázalo, že je odhodláno bojovati proti hladu i fašistickému teroru. V jednotné frontě, pod vedením KSČ., jediné dělnické strany v Československu. Plán vlády potlačiti jakýkoliv projev dělnického odporu ztroskotal. Buržoasii a sociálfašistickým vůdcům se nepodaří zakrýti své fiasko křikem o fiasku komunistů. Dva dni po 25. únoru získaly rudé odbory v největším pražském závodě, v Českomoravské, 60% nových hlasů, a u pražských elektrických podniků 160% hlasů. I to je důkaz, že dělnictvo souhlasí s cestou 25. února.

Komunistická strana vám nyní praví: Po 25. únoru musíme stupňovati boj. Na cestě, kterou jsme nastoupili, dále kupředu! V závodech, v pražském kovoprůmyslu, textilním, kožedělném, stavebním průmyslu a ostatních odvětvích tvořte jednotnou dělnickou frontu proti zaměstnavatelům a jejich sociálfašistickým pomocníkům! Volte si bojovné výbory na přípravu hospodářských bojů pod vedením rudých odborů, srazte své řady proti snižování mezd a propouštění! Připravte se k masovému odporu, ke stávkovému boji v kovoprůmyslu za novou kolektivní smlouvu s vysokými základními výdělky! Ani muže ze závodu, ani haléře ze mzdy!

A vážení dělníci, kteří cítíte, že to tak dále nejde, že dělnická třída je povolána k tomu, aby učinila navždy konec hladu a utrpení, vstupte do řad komunistických bojovníků, vstupte do komunistické strany Československa, jejíž VI. sjezd právě ukazuje revoluční cestu z katastrofální krise kapitalismu!

Po 25. únoru stupňujte boj za práci a moc! Pryč s fašismem i se sociálfašismem! Ať žije proletářská revoluce, ať žije Svaz sovětských socialistických republik! (Potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda Donát (zvoní): Debata je skončena.

Byl mně podán dostatečně podporovaný návrh sen. Mikulíčka a druhů a resoluční návrhy sen. Jančeka a druhů.

Žádám, aby byly přečteny.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Pozměňovací návrh sen. Mikulíčka, Nedvěda, Hakena a druhů:

Zákon znějž:

Zákon

ze dne........ 1931

na dávku z majetku milionářů k provedení nouzových prací, prospěšných pracujícímu lidu.

§ 1.

Na provedení nouzových prací prospěšných pracujícímu lidu uvaluje se na všechny kapitalistické společnosti, vlastnící více než jeden milion Kč, a na všechny jednotlivce, jichž jmění přesahuje 1 milion Kč, 10%ní dávka z majetku.

§ 2.

Za nouzové práce prospěšné pracujícímu lidu se pokládají stavby činžovních domů pro dělníky, drobné zřízence a úředníky, malé živnostníky, studenty a pod. prováděné státem, zeměmi, obcemi, okresy a proletářskými družstvy, jakož i družstvy drobných živnostníků. Činže v takových domech nesmí přesahovati 10% příjmu nájemníků. Za prospěšné nouzové práce pokládají se dále státní a jiné veřejné stavby ohříváren, nocleháren pro nezaměstnané dělníky, stavby jeslí a útulků pro proletářské děti, obzvláště děti nezaměstnaných, nemocnic, škol a podobných ústavů, ve kterých by se dostalo proletářům a jejich dětem bezplatného opatření nebo školení, stavby cest užívaných proletáři a drobnými zemědělci a pod. Za nouzové práce prospěšné pracujícímu lidu se nepokládají stavby kasáren, strategických vojenských drah, silnic, stavby soudů a vězení a jiných zřízení, používaných k přípravě války a potlačování lidu.

§ 3.

Vybírání dávky z majetku a provádění nouzových prací děje se za účasti a stálé kontroly akčních výborů nezaměstnaných a drobných zemědělců, zvolených na veřejných schůzích lidu. Výnos dávek a údaje, od koho byly vybrány, uveřejňují se měsíčně v úředních listech.

§ 4.

Zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provedením jeho pověřují se ministři soc. péče a financí.

Resoluční návrhy sen. Jančeka a druhů:

1. Vláda se zmocňuje, aby ku zadávaniu investičných prác (najmä prevádzať sa majúcich z novej 1300 milionovej št. pôžičky) sriadila 24 členovú parlamentárnú komissiu podľa zásady poměrného zastúpenia všetkých politických strán.

2. Ukládá sa vláde, aby ku udelovaniu podpory v nezamestnanosti sriadila komissie v každej obci pod vedením okresného úradu a s pribraním notára a obecného predstavenstva.

Komissia nech je sostavená z obecného zastupiteľstva dľa zásady pomerného zastúpenia všetkých politických strán.

Místopředseda Donát (zvoní): Dávám slovo zpravodaji za výbor národohospodářský, panu sen. inž. Marušákovi.

Zpravodaj sen. inž. Marušák: Slavný senáte! Budiž mi dovoleno, abych za výbor národohospodářský reagoval na dvě věci, jež byly uplatněny a zdůrazňovány téměř všemi řečníky.

Je to jednak důležitá otázka a důležitý námět, že snad státní administrativa není připravena, aby včas práce investiční uvedla v život. Jako jistě markantní důkaz o tom bylo poukazováno na přehrady štěchovické, které se dosud nestaví. Vážený senáte, jisto je, že mezi námi není, myslím, nikoho, kdo by si nepřál urychlené a snad, možno-li, okamžité provedení štěchovických přehrad. Ale já bych si dovolil poukázati na jeden zjev. Faktum je, že mají-li býti věci, jež budou vyžadovati tak značného nákladu, správně technicky provedeny, musí býti pro ně jako předpoklad také správný projekt, ale faktum také je, že my nemáme pro vypracování těchto projektů dosud dostatek technických sil, zejména zkušených praktických inženýrů, a že technické síly, které tu jsou, mají zejména u úřadů podřízených, jako u zemských a okresních úřadů jednak svázány ruce známým zákonem č. 125 z r. 1927, a za druhé, že je tu určitá nespokojenost mezi techniky. Hlavně platovým zákonem byli technikové úžasně poškozeni, resystemisace jim nic nepřinesla. Inženýři a technikové u zemských a okresních úřadů byli hozeni daleko zpět za inženýry státní, a následkem toho je tu velké rozladění a není tu té hybnosti. Bylo by nutno, aby technické práce byly jaksi všechny koncentrovány do jedněch rukou a aby technikové sami rozhodovali jak o projektování, tak o zadávání, započetí a skončení všech prací. Tak by se práce neprotahovaly a mohly by se uskutečňovati daleko rychleji.

Druhý námět, který zde byl uplatňován široce, bylo přání, aby investiční práce byly prováděny v celém státě spravedlivě ve všech zemích a aby částky na investiční práce určené byly také spravedlivě do jednotlivých zemí rozdělovány. Myslilo se tím zejména na Moravu a Slovensko. Je jisto, že zase nikdo ze slavného senátu nebude proti tomu, aby se vyhovělo potřebám všech zemí, jak české, tak i moravsko-slezské, slovenské a podkarpatoruské.

Toto přání má zejména na mysli úpravu silnic, jak státních, tak zejména autonomních, kterým se ve východní části republiky nevěnovala dosud patřičná pozornost.

Dále měli řečníci na myslí chystaný zákon o fondovém hospodářství pro vodocestné věci a meliorace. I tu je jistě zase naším všeobecným přáním, aby i Morava a Slovensko po stránce vodocestné byly uspokojeny, aby také Morava kromě regulace dostala usplavnění řeky Moravy a aby potřebný náklad byl také zařaděn do zákona o vodocestném fondu a aby na Slovensku tyto nepatrné částky, o kterých se dnes řečníci zmínili, které obnášejí pouze 3 miliony ročně, byly přiměřeným způsobem zvýšeny.

Nepochybuji, že slavná vláda učiní všechno možné, aby těmto přáním zde předneseným bylo vyhověno a aby byla spokojenost a zaměstnanost po celé republice.

Tím jsou moje vývody za výbor národohospodářský skončeny a já doporučuji, aby návrh vládní tak, jak byl schválen již posl. sněmovnou, byl přijat také slavným senátem. (Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Dále má slovo zpravodaj za výbor rozpočtový, pan sen. Pánek. (Výkřiky sen. Mikulíčka. - Místopředseda Donát zvoní.)

Prosím o klid!

Zpravodaj sen. Pánek: Slavný senáte! Můj doslov bude velmi stručný, poněvadž většina pp. řečníků s hlediska rozpočtu a s hlediska státních financí o předloze téměř nemluvila, naopak mnohým pp. řečníkům se zdála částka, kterou se státní správa dluží, malá, a dokonce i doporučovali, aby se snad sáhlo k půjčce další. Z toho usuzuji, že všichni pp. řečníci s půjčkou souhlasili, a nemohu jinak, než jménem rozpočtového výboru znovu doporučiti slavnému senátu, aby schválil usnesení posl. sněmovny.

Místopředseda Donát (zvoní): Prosím, aby páni senátoři zaujali svá místa. (Děje se.)

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

Budeme hlasovati ve čtení prvém, a to nejprve o pozměňovacím návrhu sen. Mikulíčka a druhů, bude-li zamítnut, pak o zprávě výborové.

Jsou proti tomu nějaké námitky? (Nebyly.) Námitek není.

Budeme tak postupovati.

Kdo souhlasí, aby osnova zákona o státní zápůjčce investiční zněla podle pozměňovacího návrhu sen. Mikulíčka a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se. - Výkřiky sen. Mikulíčka.) To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, nadpisem, a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se. - Výkřiky sen. Kindla.)

To je většina. Přijímá se.

Tím osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijata je podle zprávy výborové souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny tisk 401 ve čtení prvém.

Přikročíme k dalšímu bodu pořadu, jímž je:

Důvody národohospodářské a sociálně-politické vyžadují urychlené projednávání této předlohy a proto navrhuji, aby byla ve smyslu §u 55 jedn. řádu projednána řízením zkráceným.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Předloze byla tudíž přiznána pilnost a projednáme ji ve smyslu §u 55 jedn. řádu řízením zkráceným.

Budeme hlasovati tudíž o této osnově ve čtení druhém.

Táži se pánů zpravodajů, zda mají nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. inž. Marušák: Nemám změn.

Zpravodaj sen. Pánek: Rovněž ne.

Místopředseda Donát (zvoní): Kdo tedy souhlasí s osnovou zákona, jejím nadpisem a úvodní formulí právě přijatou ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Tím osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí schválena je také ve čtení druhém souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny tisk 401.

Nyní budeme hlasovati o resolučních návrzích sen. Jančeka a druhů.

Prosím o přečtení.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Resoluční návrh sen. Jančeka a druhů:

1. Vláda se zmocňuje, aby ku zadávaniu, investičných prác (najmä prevádzať sa majúcich z novej 1300 milionovej št. pôžičky) sriadila 24 členovú parlamentárnú komissiu podľa zásady pomerného zastúpenia všetkých politických strán.

Místopředseda Donát (zvoní): Slovo má pan zpravodaj.

Zpravodaj sen. Pánek: Slavný senáte! Navrhuji zamítnutí této resoluce, a to proto (Výkřiky sen. Mikulíčka.), poněvadž máme již dvě komise, komisi dodávkovou a investiční. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Místopředseda Donát (zvoní): Kdo souhlasí s návrhem pana referenta, aby resoluce sen. Jančeka a druhů, byla zamítnuta, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh pana referenta je přijat a tím tato resoluce je zamítnuta.

Prosím o přečtení resoluce druhé.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Resoluční návrh sen. Jančeka a druhů:

2. Ukládá sa vláde, aby ku udělovaniu podpory v nezamestnanosti sriadila komissie v každej obci pod vedením okresného úradu a s pribraním notára a obecného predstavenstva.

Komissia nech je sostavená z obecného zastupiteľstva dľa zásady pomerného zastúpenia všetkých politických strán.

Místopředseda Donát (zvoní): Slovo má pán zpravodaj.

Zpravodaj sen. Pánek: Navrhuji zamítnutí této resoluce, poněvadž by to bylo zasahování do autonomie. To je věcí obcí.

Místopředseda Donát (zvoní): Kdo souhlasí s návrhem pana referenta, aby i tato resoluce sen. Jančeka a druhů byla zamítnuta, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Rovněž resoluce tato je zamítnuta.

Přikročíme k dalšímu bodu pořadu, jímž je:

Táži se pana zpravodaje, jímž je za nepřítomného pana sen. dr Milotu pan sen. dr Veselý, zda navrhuje nějakou textovou opravu?

Zpravodaj sen. dr Veselý: Není oprav.

Místopředseda Donát (zvoní): Kdo tedy souhlasí s uvedenou osnovou zákona, jejím nadpisem, nadpisy jednotlivých částí a jednotlivých paragrafů, jakož i s úvodní formulí ve čtení druhém tak, jak byla přijata ve čtení prvém, souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny tisk 374, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem, nadpisy jednotlivých částí a jednotlivých paragrafů, jakož i s úvodní formulí, přijímá se v naznačeném znění také ve čtení druhém.

Přikročíme k dalšímu bodu pořadu, jímž je:

Táži se pánů zpravodajů sen. inž. Havlína a sen. dr Karasa, zda mají nějaké tiskové opravy?

Zpravodaj sen. inž. Havlín: Nemáme.

Místopředseda Donát: Kdo souhlasí s osnovou zákona, s jejím nadpisem a úvodní formulí i s připojenou úmluvou tak, jak byla přijata ve čtení prvém podle zprávy výborové, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí, jakož i s připojenou úmluvou přijímá se podle zprávy výborové také ve čtení druhém.

Nyní budeme hlasovati o resolucích sen. Böhra a druhů.

Prosím, aby byla přečtena první. Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

1. Vláda se vybízí, aby při očekávaném a již slíbeném vybudování jabloneckého hlavního nádraží vzala zřetel k tolik nutnému připojení na hlavní trať Pardubice-Liberec.

Místopředseda Donát: Prosím pana zpravodaje.

Zpravodaj sen. inž. Havlín: Navrhuji zamítnutí, jak jsem včera v plenu odůvodnil.

Místopředseda Donát: Kdo souhlasí s návrhem pana referenta, aby resoluce čís. 1. sen. Böhra a druhů byla zamítnuta, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Zamítá se.

Prosím o přečtení druhé resoluce.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

2. Vláda se vybízí, aby po nabytí místní dráhy Liberec-Jablonec-Tanvald státem za příčinou zlevnění dopravy vývozního zboží umožnila přímé tarifování.

Místopředseda Donát: Prosím pana zpravodaje.

Zpravodaj sen. inž. Havlín: Doporučuji ke schválení.

Místopředseda Donát: Kdo souhlasí s návrhem pana referenta, aby druhá resoluce sen. Böhra a druhů byla přijata, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Další bod:

Zpravodajem je pan sen. dr Havelka. Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Havelka: Slavný senáte! Zpráva imunitního výboru o žádosti okresního soudu v Uh. Hradišti ze dne 20. listopadu 1929, č. j. Nt 227/29 za souhlas k trestnímu stíhání sen. Mikulíčka pro přestupek proti bezpečnosti cti podle §u 488 tr. z. (č. 227/1929 předs.).

Dne 9. srpna 1928 podal Tomáš Baťa, továrník ve Zlíně, soukromou žalobu pro přestupek proti bezpečnosti cti proti tehdejšímu poslanci, nyní senátoru Mikulíčkovi.

Žaloba klade sen. Mikulíčkovi za vinu, že dne 6. srpna 1928 při hlavním přelíčení před okresním soudem v Uh. Hradišti prohlásil mezi jiným o soukromém žalobci Tomáši Baťovi toto:

"Dodávání štěrku, zadávání stavby mostu přes Dřevnici, přemísťování dlažby na okresní silnici bez usnesení správy členů silniční komise a různé jiné mělo za následek projev nedůvěry dvou třetin členů k předsedovi Tomáši Baťovi a následek byl po krátkém čase, rozpuštění správní komise, vyřadění komunistické strany, která měla 21% hlasů, a na druhé straně jmenováni zástupci strany, kteří získali pouze 3% hlasů. Když tyto věci praskly, bylo osobně Tomášem Baťou nabídnuto okresnímu cestmistru Alfonsu Buchtoví 10.000 Kč pod pláštíkem, že bude dohlížet nad cestmistry, zhotoví plán, jakož i rozpočet na novou silnici mladcovskou a novou silnici malenovskou."

Podle obsahu zápisu o hlavním přelíčení, sepsaného v trestní věci T 531/28, sen. Mikulíček inkriminovaný výrok skutečně pronesl.

Imunitní výbor navrhuje, aby senát k žádosti okresního soudu v Uh. Hradišti ze dne 20. listopadu 1929, č. j. Nt 227/29, dal v této věci souhlas k trestnímu stíhání sen. Mikulíčka pro přestupek proti bezpečnosti cti podle §u 488 tr. z., a to z těchto důvodů:

Inkriminovaný výrok může zakládati skutkovou povahu přestupku proti bezpečnosti cti podle §u 488 tr. z., totiž bezdůvodné obvinění z činu nečestného. Jde tu o přestupek proti bezpečnosti cti, tedy o čin trestný povahy soukromoprávní, a není důvodu, proč by neměl býti dán průchod trestnímu řízení a poskytnouti tak jednomu občanu možnost hájiti svou čest a druhému občanu možnost prokázati svá tvrzení před soudem.

Místopředseda Donát (zvoní): K slovu se přihlásil pan sen. Mikulíček.

Sen. Mikulíček: Není věcí novou, že za své činnosti v silniční okresní správní komisi, kde jsem byl před 7 lety s jinými také podle poměrného zastoupení zástupci politických stran jmenován, vydáván jsem imunitním výborem zákonodárného sboru, jehož jsem členem. Bylo tak již v parlamentě několikrát a tuším, jednou nebo dvakrát, i v senátě.

Je potřebí veřejně zde s této tribuny objasniti příčiny, proč jsme se dostali ²/₃ členů silniční správní komise do konfliktu s předsedou této komise, kterým po dlouhém objíždění jmenovaných členů svými zřízenci autem zvolen byl Tomáš Baťa. Povídám, po dlouhém objíždění autem, a na to zvláště kladu důraz. Proto po jeho jednání, které skutečně bylo takové, jak jsem ho obvinil podle dnešního referátu pana referenta, Baťa se nás neptal, když zadával společnosti, která u něj stavěla objekty tovární, stavbu mostu přes Dřevnici. Baťa se neptal, když předlažďoval silnice, okresní správní komise, zkrátka Baťa vládl jako předseda správní silniční komise čistě po způsobu, jak vládne ve svých soukromých továrních objektech.

Silnice mezi Malenovicemi a Zlínem se již dvakrát přemísťovala. Z jakých příčin? Vždycky proto, že vadila rozšíření celistvého objektu Baťových továren. Stará silnice, která se přemísťovala, tuším v r. 1925, šla právě místem, které vede dnes středem těchto továren. Tedy ne v zájmu veřejnosti byla stará silnice překládána v době, kdy jsem byl členem silniční správní komise, nýbrž v zájmu soukromého podnikatele Tomáše Bati, protože veřejnost jednak si toho nepřála a necítila potřebu vzhledem k tomu, že se silnice zvýšila svou korunou oproti staré silnici o 7-8 m. Včera jsem zde líčil, že se překládá podle přání Bati silnice 1.100 běžných metrů, poněvadž si ji přeje míti podle dráhy a výšková diference jest jen 2 m, kdežto tam v zájmu celistvosti svých objektů, které jsou ohrazeny vysokou betonovou zdí, zvýšil její nejvyšší bod oproti staré silnici o 7-8 m.

Teď však bylo zvykem vždycky v okresní správní silniční komisi, že okresní cestmistr Alfons Buchta obstarával a objednával veškerý štěrk potřebný na silnice okresu zlínského. Nikdo jiný nikdy žádný štěrk na adresu správní silniční komise neobjednával. Až najednou se dovídáme tajně, poněvadž nemůžeme zraditi ty lidi, kteří nám to řekli, že nějaké vagony štěrku chodí na adresu silniční správní komise, ale k dodání firmě T. A. Baťa. Protože já v tomto sboru správního silničního výboru byl sám imunní, jak můj soudruh, který byl za naši stranu se mnou, tak i agrárníci, klerikálové a živnostníci činili na mne nátlak, že se mnou musí každý na ministerstvu mluviti i na ředitelství, abych tuto věc přísně vyšetřil, je-li to pravda, že firma Baťa na adresu silniční správní komise objednává pro svou soukromou potřebu štěrk. Také jsem to vyheveroval na ředitelství v Brně, že provedlo revisi dodávky štěrku do Zlína a zjistilo: Na adresu správní silniční komise bylo zasláno a soukromým podnikem T. A. Baťa odebráno 204 vagonů štěrku, ze dvou třetin vagonů 15 až 20 tunových. Při konfliktu jedenkráte na schůzi vypravoval předseda silniční komise Tomáš Baťa, že silnice - ten konflikt nebyl se mnou, nýbrž s místopředsedou se strany agrární a kandidátem do senátu Janem Šenkeříkem, hostinským z Prštné - že silnice potřebují více morálky než štěrku. Po tomto dlouhém výkladu vzal jsem si slovo a řekl jsem: "Pane předsedo, v době, kdy firma T. A. Baťa objednala štěrk pro svoji spotřebu na adresu správní silniční komise za snížený tarif, poněvadž diference v dopravném dělala přes 70.000 Kč, nabízel Tomáš Baťa - tu jsem řekl výslovně - okresnímu cestmistrovi 10.000 Kč. Taková morálka se mezi slušné lidi nehodí." Tomáš Baťa mne žaloval a já jsem vedl důkaz pravdy. Líčení trvalo po dva dny plných 14 hodin. Poněvadž to jsou mé příčiny, nechci tu všechno říci, aby mne všichni zlínští advokáti nežalovali. Nepovažoval jsem však za dobré, vzíti si advokáta ze Zlína jako právního zástupce a poněvadž můj právní zástupce z Uh. Hradiště neměl kdy, obhajoval jsem se při tomto procesu sám. Uvedu, jak vypadalo svědectví odborníků inženýrů, které vedl p. Tomáš Baťa.