Místopředsedové: Donát, dr Heller, Klofáč, Trčka, Votruba.

Zapisovatelé: Johanis, Stržil.

113 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři dr Engliš, Mlčoch; za ministerstvo financí odb. přednosta dr Vlasák.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič, jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Místopředseda Donát (zvoní): Zahajuji schůzi.

Oznamuji, že dal jsem dovolenou na dnešní schůzi předsedovi senátu dr Soukupovi, sen. Ďurčanskému, sen. Fr. Krejčímu.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Tisk 405. Zpráva I. výboru národohospodářského, II. výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona, jímž se prodlužuje platnost zákona ze dne 17. března 1925, č. 58 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 13. července 1927, č. 113 Sb. z. a n., o celních slevách pro dovoz strojů a přístrojů (tisk 388).

Tisk 407. Zpráva výboru ústavne-právneho o usnesení poslaneckej snemovne k vládnemu návrhu zákona o použití úradnikov vyššej pomocnej súdnej služby u súdu a poručienskych (sirotskych) úradov (tisk 402).

Místopředseda Donát (zvoní): Přikročíme k projednání pořadu jednání.

Prvním bodem je:

Budeme pokračovati v debatě zahájené v 84. schůzi senátu.

Ke slovu je dále přihlášen pan sen. Luksch. Dávám mu slovo.

Sen. Luksch (německy): Slavný senáte! Chci předeslati, že já a samozřejmě také moje strana hlasovati budeme pro projednávaný předmět, pro osnovu zákona, kterým vláda chce sjednati půjčku 1.300 milionů Kč, a to tím spíše, ježto přece je zde úmysl, katastrofální krisi ne sice řešiti - neboť takovou krisi, jakou nyní máme, nelze vůbec penězi řešiti - ale alespoň ji zmírniti. Nechci se tudíž zabývati tolik předlohou samotnou - ačkoli bylo by si mnohé přáti, obzvláště pokud jde o použití těchto 1.300 milionů, a ačkoli je nám v mnohém směru proti mysli - chci spíše promluviti o příčinách krise a o prostředcích, které by mohly sloužiti k jejímu zmírnění, ježto jsem dosud k tomu neměl příležitosti. A sdělím během svých vývodů obzvláště přání zemědělců, pokud jde o použití půjčky a o krisi vůbec.

Pánové! U různých stran, hospodářských stran i politických stran, rozcházejí se značně názory o příčinách krise a o prostředcích k jejímu řešení, ba stojí proti sobě často v diametrálním rozporu. Příčiny hospodářské krise, která - to nutno zvláště zdůrazniti - začala vlastně u zemědělství, jsou různé. Teprve před několika dny chtěl bývalý francouzský ministerský předseda a dnešní president komory Painlevé svaliti vinu na krisi na mírové smlouvy versailleské, řka: "Osvobozením slovanského a rumunského obyvatelstva Rakousko-Uherska bylo dokonáno velké a spravedlivé dílo. Mírové smlouvy nemohly však zastaviti hospodářské rozkouskování Rakousko-Uherska, aniž mohly vyrovnati poslání Prahy s posláním Vídně. Ruským zbožím zaplavené Německo ztratilo dunajský a balkánský trh a zápasí nyní s nezaměstnaností. To jsou některé z hlubokých příčin utrpení evropských národů."

Rovněž teprve před několika dny řekl známý anglický generál Hamilton toto: "Ve Versailles byla Evropa rozdělena ve dvě skupiny, z nichž jedna je bohata a mocna, druhá chuda a slába. Na penězích, které vítězné státy mají nahromaděny ve svých sklepeních, na těchto penězích lpí kletba. Velké věci visí ve vzduchu, žádná vláda na světě nebude je moci zažehnati."

Nuže, pánové, nechci vás dále zaměstnávati těmito zajisté zajímavými vývody dvou vynikajících a vedoucích osobností, které patří k vítězným státům, nýbrž chci mluviti o příčinách hospodářské krise a o prostředcích k řešení, jak si je představuji, a jsem přesvědčen, že celý stav zemědělský stojí za mnou.

Studijní oddělení Československé Národní banky provedlo nedávno rozbor příčin krise, jehož výsledek je v mnohém ohledu velmi zajímavý. Podle toho činí sklizeň pšenice v Evropě, béřu-li 100 jako průměr z let 1909-1914, jen 103%, a není pochybnosti: kdybychom dnes měli Panevropu, pak neměli bychom žádné krise, poněvadž bychom nebyli zaplavováni zámořskými a cizozemskými agrárními výrobky. Naproti tomu činí podle tohoto rozboru přírůstek pšenice ve Spojených Státech 132%, v Australii 176%, v Argentině 209%, v Kanadě 287% a v Rusku, které pro nás všechny dnes ještě je hádankou, není množství známo. Rozloha půdy se nepoměrně zvětšila, výnos po hektaru nesmírně stoupl, spotřeba však zůstala, ba následkem krise ještě poklesla. Překvapující pokroky techniky lidstvo jednoduše předstihly a máme dnes před sebou světovou nadvýrobu, neboť výroba a odbyt stojí dnes v nejpříkřejším nepoměru. V průmyslu je tomu namnoze stejně. Vyrábí se příliš mnoho a obzvláště následkem přílišné ochrany, které požíval průmysl již ve starém Rakousku na úkor našeho zemědělství, jsme zde v tomto státě - přes to se nepřeneseme - přeindustrialisováni a jsme následkem toho také přesocialisováni a obyvatelstvo není tudíž s to, aby výrobky spotřebovalo. (Sen. Stark [německy]: O přesocialisování nemůže býti řeči!) Vím, že se vám pravda nelíbí, ale jsem povinen vám to říci. Jisto je, že lid nemůže již více spotřebovati průmyslové výrobky v tomto státě. Přes to se nedostanete.

Tu se nám se všech stran udílejí všemožné rady. Máme přece nemálo přátel zemědělství, kteří nám také chtějí pomoci. Jedni se domnívají, že jsme zaostalí. (Výkřiky sen. Starka.) Ale buďte přece klidný, já vás také nebudu přerušovati, je neuvěřitelné, chtíti mne úmyslně přerušovati. (Různé výkřiky. - Sen. Stöhr [německy]: Ale nerozčiluj se, řekni pravdu a hotovo!) Nuže, pánové, zde se nám radí všechny možné pokusy. Že jsme prý zaostalými a že máme své hospodářství změniti, racionalisovati (Sen. Stöhr [německy]: Kdo k tomu dá peníze?), komercialisovati, mechanisovati, industrialisovati (Výkřiky sen. Starka), standardisovati, specialisovati, regionalisovati, jsme všichni již samým "isováním" úplně popleteni. Ale to všechno dohromady jest jen theorie, a všechna theorie je šedivá. (Výkřiky sen. Starka.) To je přece přímo neuvěřitelné, počkejte jen, až budete mluviti vy, já vás také nenechám mluvit! Neřekl jsem dosud nic jiného, nežli co je mým přesvědčením. (Výkřiky sen. Starka.) Vy nebudete po mně mluviti, dejte si pozor! (Výkřiky sen. Starka.) Vy nebudete po mně mluviti, poněvadž mne nechcete nechat mluviti. (Sen. Stöhr [německy]: Ale nerozčiluj se!) Má-li někdo v úmyslu nenechat mne mluviti, budu také takový.

Místopředseda Donát (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Luksch (pokračuje): Pánové, jestliže se nyní zase vracím k zemědělství, pak nepomůže přece nic jiného nežli přizpůsobiti výrobu potřebě. Něco jiného nepomůže. Ale dokud cizina pro své mnohem levněji vyrobené agrární výrobky u nás stále ještě nalezne dobrý odbyt, nebudou cizozemci vůbec pomýšleti na to, aby svou výrobu omezili jen o jeden metrický cent. (Sen. Petřík: Ale při tom neříkáte, že bychom dostali jinde cukr lacinější!) Lacinější? Zeptejte se svého kolegy Witta, který se bránil v zahraničním výboru zuby nehty, aby se dováželo levné uhlí z Polska. A proč je toto uhlí levnější, zeptejte se jen pana dr Witta, on vám dá odpověď, já vám ji zde dávati nemusím. Jestliže zde zvyšujeme cla na zemědělské výrobky, tak jako to učinilo Německo a - poněvadž mne přerušujete - za pomoci sociálních demokratů v Německu, pak se jen podívejte na toto: Na ječmen je tam clo 160 Kč, my ho zde prodáváme za 120 Kč, na žito je clo 160 Kč, my ho zde prodáváme ani ne za 100 Kč, na pšenici je tam clo 204 Kč, na chmel 1.200 Kč. To již není žádné dovozní clo anebo celní ochrana, nýbrž to znamená přímo zákaz dovozu, uzavření. Kdybychom mohli zde vytvořiti monopol, anebo řekněme dovozní úřad, syndikát, pomocí jehož by nám bylo možno pouštěti sem jen tolik agrárních výrobků - jak je tomu v Německu - kolik je potřebí k doplnění našich zásob, a kdybychom se obzvláště zřekli všech postrádatelných agrárních výrobků, které zde doma sami můžeme vyráběti (Výkřiky sen. Starka.), pak byla by cizina nucena sešroubovati svoji výrobu na předválečný stav, resp. přizpůsobiti ji potřebě. (Sen. Jarolim [německy]: Tomu je však také obráceně!) Náš stát je bohudík, ježto jsme pro agrární výrobky státem více dovozním, poněvadž jsme smíšeným, průmyslově-agrárním státem, s to, aby skutečně vytvořil tyto poměry, jak jsem je vylíčil, kdybychom dovedli skutečně také využitkovati situace, ve které se tento stát dnes nalézá. Ale co musíme vlastně konstatovati? (Výkřiky sen. Polacha.) To je přímo neuvěřitelné, mám se s vámi pouštěti do diskuse? (Sen. Polach [německy]: Poněvadž to není upřímné říkati, že jsme průmyslově-agrárním státem, vy chcete ryze agrární stát!) Pravím-li, že jsme průmyslově-agrárním státem, pak nemůžete přece říkati, že tvrdím, že jsme agrárním státem. (Výkřik sen. Jarolima.) To však lze bohužel konstatovati - a to zdá se býti největší překážkou ozdravění všeho našeho národního hospodářství - že vývozní průmysl, který se svou výrobou v prvé řadě jest odkázán na domácí trh, naprosto nepomýšlí na to, aby se vzdal celní ochrany, a při tom jsou tato cla mnohem vyšší nežli agrární cla. Ale současně žádá tento průmysl, abychom my zemědělci, i kdybychom při tom měli zahynouti, zřekli se ochrany svých agrárních výrobků. V tom spočívá zjevný rozpor. O tom je každá výměna názorů, jak vy na věc pohlížíte, naprosto bezvýsledná. A při tom dlužno přece říci, že hnutí pro ochranné clo nevyšlo od zemědělství, nýbrž v osmdesátých a devadesátých letech od průmyslu. Teprve když následkem této hospodářské politiky stávala se situace zemědělství stále nepříznivější, došlo se ve všech smíšených státech, obzvláště ve státech, které byly více průmyslovými nežli agrárními, na východisko, že také u zemědělství je nezbytně potřebí ochrany, poněvadž se tam výrobní náklady zvýšily zcela značně více nežli u států ryze agrárních, a tak tam zavedena byla vyšší cla. Anebo se domníváte, že při dnešní situaci zemědělství, které přímo jde vstříc zkáze, máme se zavázanýma očima přihlížeti k tomu, co jen jiným druhům povolání prospívá, my však při tom máme zahynouti? (Výkřiky sen. Jarolima a Reyzla.) Já s vámi vůbec nebudu více mluviti, vy po mně nebudete mluviti, pane Reyzle! Pánové, jestliže vám . . . (Výkřiky.)

Místopředseda Donát (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Luksch (pokračuje): Jestliže nyní promluvím o tom, co dosud učiněno bylo nikoli na odstranění, nýbrž na zmírnění všeobecné krise v tomto státě, chci jednoduše konstatovati, že jsme se všemi agrárně-politickými zákony přišli vždy příliš pozdě. Pochopitelno, poněvadž v koalici jest 8 stran, které zastupují největší protivy zájmů. Vyjednávání vyžaduje zcela značného času, a když konečně jednou nějaký takový zákon je hotov, jest, jak se u nás říká, kráva z chléva venku. S vypověděním maďarské obchodní smlouvy přišli jsme určitě příliš pozdě. Následek toho byl, že se v té době dovezlo obrovské množství mouky, chlebovin, pšenice atd., kterých dnes v tomto státě nemůžeme spotřebovati, a zákon, podle kterého poptávka a nabídka určují cenu, nemohl projeviti své účinky.

V prosinci 1930 samém dovezli jsme 7.106 vagonů oproti 1.469 vagonům roku loňského, ačkoli jsme roku 1930 měli sklizeň 139.119 vagonů, roku 1928 sklizeň 138.132 a rok před tím 136.434 vagonů. Tyto cifry nebéřu z agrárních novin. I brněnský "Tagesbote", jeden z nejvíce čtených listů, přináší ve svém čísle ze dne 25. ledna zprávu o přírůstku dovozu zemědělských výrobků za 3 měsíce o 12 tisíc 824 vagonů, to jest o 150% více nežli v těchže třech měsících roku loňského. Mimochodem chci se zmíniti ještě o jedné věci. Poněvadž toto množství obilí a mouky dovezeno bylo před platností zvýšených cel - do 15. prosince 1930 bylo toto množství dovezeno - byla následkem nižších celních sazeb státní pokladna poškozena asi o 60 milionů. Agrárně-politické zákony nemohou projeviti účinek, když od srpna do prosince loňského roku dovezeno bylo tolik obilí, jako v celé zásobovací periodě 1928/29.

Poněvadž jako malý stát na mezinárodní cestě můžeme málo přispěti k řešení krise - tu nám také nic nezpomůže, spoléháme-li se na Francii a vítězné státy, tam mají zcela jiné hospodářské zájmy a při hospodářství přestává přátelství - musíme se tázati, zdali je možno provésti řešení anebo správněji řečeno zmírnění všeobecné hospodářské krise doma, uvnitř státu, nezávisle od jiných států. To je dnes nejdůležitější, hlavní otázka, kterou se musíme zabývati, to je klíč k řešení krise. Odpovídám na tuto otázku určitým ano, že se totiž ceny zemědělských výrobků zvýší jako v Německu anebo se výrobní náklady - to nám může býti lhostejno - sníží, aby alespoň výrobní náklady byly hrazeny. Nechceme nic jiného. Podívejte se přece na naše zemědělství! Chceme přece jen občanský zisk z našeho hospodářství. Dnes nežijeme více z úroků, nýbrž z kapitálu. Dokud se k nám bude dovážeti ročně asi 40.000 vagonů obilí a mouky, na 100.000 kusů dobytka, více nežli 1 milion vepřů a jiné agrární výrobky, za které platíme 4.500 milionů - za výrobky, které by nebylo potřebí dovážeti - dotud nebude lépe a 40% obyvatelstva - to praví sčítání lidu a při tom nemluvím o mnohých jiných, kteří k nám patří, kteří s námi žijí ve společném osudu - dotud vyloučeno bude alespoň 6 milionů lidí jako kupci průmyslových a živnostenských výrobků.

Táži se vás, není to přímo jedním z největších hříchů na veškerém národním hospodářství, ba zločinem, když se vylučují nejbezpečnější a nejspolehlivější odběratelé průmyslových a živnostenských výrobků, a když se ve svých vlastních výrobcích dusí proto, poněvadž se mouka, chléb a jiné zemědělské výrobky kupují v cizině? Vrata, kterými jsme se svými hospodářskými výrobky vycházeli ven, jsou dnes zavřena pro slad, chmel a ječmen, a nyní k tomu ještě přijde cukr, resp. řepa. Ale na druhé straně otvírají se dokořán vrata ryzím agrárním státům, které mají zcela jiné výrobní podmínky nežli my, které snad mohou vyráběti o 50% levněji nežli my: Následek toho je, že my zde, jak jsem již dříve řekl, dusíme se ve vlastních výrobcích a musíme se udusiti. (Předsednictví převzal místopředseda Trčka.)

Zapomnělo se bohužel na staré, ale vždy osvědčené pořekadlo: Má-li sedlák peníze, má je celý svět. Tehdy, když pšenice - a samozřejmě míním všechny ostatní výrobky v cenové relaci - stála 300 Kč anebo řekněme jen 200 Kč, tehdy nedařilo se průmyslu a živnostem tak špatně, neměli jsme nezaměstnaných a žádné krise. Zjednejte zase tytéž poměry, je to přece ve vaší moci, tak jak to učinilo Německo. (Sen. Stark [německy]: To je v naší moci?) Ano, je to ve vaší moci a máme za to, že by se krise sice neodstranila, ale určitě značně zmírnila. Dnes, kdy 40% obyvatelstva musí své výrobky prodávati pod vlastními výrobními náklady, musí nezaměstnanost vzrůstati. A jaký je konec? Octneme se v poměrech přímo katastrofálních, neboť dnešní krisí a úpadkem zemědělských a všech jiných povolání strháváni jsou dělníci a my s nimi do propasti. Poměry vhánějí obyvatelstvo do zoufalství a tyto poměry vytvořují nejlepší živnou půdu pro bacily bolševismu. (Sen. Stark [německy]: Zasahuje také zemědělství?) Také tam může zasáhnouti. (Sen. Stark [německy]: Vy nám musíte pomoci, aby tam nevnikl!) Pravím otevřeně, nebojím se bolševismu příliš. Následkem svého přímo nesmyslného hospodářského stanoviska, které v prvé řadě se domáhá odstranění soukromého majetku - a tu není valného rozdílu mezi nimi a sociálními demokraty - následkem svého protináboženského stanoviska povede tento systém brzo k hospodářskému zbídačení a k mravnímu úpadku, a to již z toho důvodu, poněvadž po mém názoru takovýto systém netvoří přece nic jiného, nežli co jsme měli již před 100 lety, otroky. Tehdy byli majitelé půdy otrokáři a dnes je to stát, který mává bičem a který se stal otrokářem. Že komunisté chtějí z nynější nouze vytloukati kapitál, rozumí se samo sebou, a poslední politováníhodné události v Mostě a jinde to dokazují. Ale mám pevnou naději, že u západních Evropanů vzhledem k jejich zcela jiné kultuře jsou poměry jiné a že ruský lidský materiál je pro tento systém mnohem přístupnější nežli západoevropský. Přes to jest již pro pětiletku v Rusku potřebí největší opatrnosti, aby lidé v kulturních státech neklesli také na otroky a tato otázka měla by především státi v popředí porad a my měli bychom se připravovati na všechen možný vývoj v Rusku. Zabýváme se však bohužel jen příliš často, ať zde anebo naproti, věcmi příliš nicotnými. Nyní na příklad nemáme nic lepšího na práci nežli naproti v poslanecké sněmovně vypírati špinavé prádlo, a podíváme-li se na dnešní denní pořad, vidím, že tři čtvrtiny jeho vyplněny jsou imunitními případy, na místě abychom se zabývali hospodářskými otázkami. (Místopředseda Donát převzal předsednictví.)

Kdo chce ovládnouti hospodářskou krisi v Československé republice, nesmí sedlati koně ze zadu a musí v prvé řadě pečovati o to, aby 40% obyvatelstva - patří jich k tomu ještě více - dostávalo přiměřené ceny. Dokud však nebudeme dostávati za pšenici 200 Kč, za žito 180 a za všechny jiné výrobky ceny v téže relaci, bude 6 milionů lidí vyloučeno jako kupci průmyslových a živnostenských výrobků, nezaměstnanost bude vzrůstati, konkursů, vyrovnání a insolvencí bude přibývati. Podívejte se jen na venkov a můžete konstatovati, že jedna usedlost po druhé přichází na buben. Nezaměstnanost, která každý měsíc vzrůstá, nelze odstraniti stavbami ani investicemi. Neboť při těchto stavbách zaměstnávají se hlavně kvalifikovaní stavební dělníci, kteří - dosud tomu tak u nás bylo - v létě vydělávají více a v zimě z toho žili. Dnes dovedou mnozí - nechci zevšeobecňovati - využíti situace, hlásí se jako nezaměstnaní a rozmnožují tím ještě počet nezaměstnaných. Naší úlohou musí býti - a máme největší zájem na tom, neboť pud sebezachování nás k tomu vede - abychom povznesli průmysl a živnosti. A chcete-li to, pánové, pak se musíte snažiti, aby kupec v tuzemsku v prvé řadě - a zde je to zase v prvé řadě těch 40% zemědělského obyvatelstva - aby tento kupec byl posílen, a to musíte činiti tím spíše, ježto se, jak známo, cizina stále víc a více činí od nás nezávislou, pokud jde o průmyslové výrobky. Kupuje již nyní mnohem méně a právě na tento moment a na jeho katastrofální následky chtěl bych upozorniti náš průmysl, naše živnosti a tím také dělnictvo. Připomínám jen nynější Rakousko, kde při převratu byl jen jeden cukrovar, který hradil jen 10% celé potřeby cukru. Dnes je tam již tolik cukrovarů, že hradí 90% potřeby, a jsem přesvědčen, že se z Rakouska, půjde-li to tak dále, z dovozního státu, stane brzo vývozní stát cukru, tak jak je tomu již u mléka. Před převratem dováželo Rakousko asi za 40 milionů šilinků mléka. Dnes vyváží totéž Rakousko již za 7 milionů šilinků mléčných výrobků. To přece nutí k přemýšlení. A tak je tomu v mnohém odvětví průmyslu, tím že si cizí státy své továrny staví ve vlastním státě a činí se od nás neodvislými. Na konec můžete zničiti zde zemědělství a na druhé straně nebudete míti již žádný vývoz. A mluvíte-li o mezinárodních smlouvách, pak pravím, že zde mezinárodní smlouvy pomohou velmi málo, leda že se zde v tomto státě začne s jinou politikou, obzvláště s jinou zahraniční politikou. Jsme, byli jsme a budeme vždy poukázáni na Německo a Rakousko. 60% našeho vývozu chmele, sladu, ječmene, zeleniny, mlýnských výrobků a průmyslových výrobků odebírá Německo a Rakousko. Kdybychom peníze, které jsme dosud vydávali za postradatelné výrobky, věnovali zemědělství, mohli bychom značnou část nezaměstnaných zaměstnati v zemědělství. Odpusťte, jestliže to vyslovím otevřeně: mnozí z nezaměstnaných, kteří svého času přišli z venkova do města, nechtějí dnes více pracovati v zemědělství, a to je snad jedna z hlavních příčin nezaměstnanosti. (Výkřiky.) Moji kolegové naproti v parlamentě podali v této příčině návrh, aby osoby pod 18 roků nebyly přijímány do továrních závodů. Musíme se snažiti - a na tom máte sami v průmyslu největší zájem - aby se nestěhovalo stále více lidí z venkova do měst. Také poslední sčítání lidu zase ukázalo, že se přes vyšší počet porodů na venkově venkov vylidňuje a že městského obyvatelstva přibývá. Z čeho ty jednou mají žíti, o tom nikdo nepřemýšlí. Nutno také dále se snažiti, aby se průmysl přílišně a jednostranně neracionalisoval a tím připravoval o chléb ještě více lidí, nežli tomu jest již dnes. Jisto je, že v městech je přebytek dělníků, ve venkovských obcích je tomu naopak, a nikdy ještě jste neslyšeli, přes nezaměstnanost, že by se byl zemědělský dělník hlásil o podporu v nezaměstnanosti. (Výkřiky sen. Polacha.) Budu si to pamatovati, pane doktore, že mne stále vyrušujete výkřiky. (Sen. Polach [německy]: Co říkáte, není úplné!) Činíte mne tedy zodpovědným za to, co neříkám. To může sofisticky vypadati velmi pěkně, ale není to upřímné.

Jeden vynikající odborník ciferně propočítal, že v případě omezení dovozu - jsou to 4¹/₂, miliardy, které dnes dovážíme na postradatelných agrárních výrobcích - že kdybychom tyto produkty zde sami vyráběli, mohli bychom asi 400.000 dělnických rodin v tomto státě opatřiti roční příjem 10.000 Kč. (Výkřiky. - Hluk. - Místopředseda Donát zvoní.) Náš dosavadní hospodářský systém, který vy tolik chválíte, zanedbával nejdůležitější stav v tomto státě, a to má osudné následky pro celé hospodářství. Potřebujeme nového hospodářského systému, při němž zemědělství nalezne potřebný zřetel. Neboť nadále - tomu se nevyhneme - zůstává hlavní úlohou každého hospodářství v tomto státě chrániti zemědělství, a to nejen vnitřní politikou, nýbrž také zahraniční politikou. Stojíme na půdě tohoto státu, dokázali jsme nesčíslněkrát, že chceme loyálně spolupracovati v tomto státě, a je v zájmu tohoto státu, pravím-li, že hospodářství přímo velitelsky žádá změnu naší zahraniční politiky. Opakuji: jsme, byli jsme a budeme v budoucnosti poukázáni na Německo a Rakousko. Neboť jest jisto, že v Československé republice jen ten jedná státotvorně, kdo obchodní politiku republiky upraví tak, že pro obyvatelstvo opatří chléb a práci. Mnohem více je nám potřebí hospodářské politiky nežli politiky mocenské. Jestliže politicky získáme sebe více a při tom hospodářsky chudneme, ztratili jsme hru na celé čáře, neboť se žebráckým státem se nevyjednává. Před 3-4 dny dopustil se bývalý ministr Hodža na středoevropském sjezdu téže chyby jako ministr věcí zahraničních Beneš. Pravím: nespoléhejte se příliš na politické, na národní přátelství jiných států, poněvadž, jak známo, u hospodářství, u peněz, u měšce s penězi zastavuje se všechno přátelství. To přece ukazují příklady před válkou, ve válce a po válce. Připomínám jen, že existoval kdysi trojspolek. Ale nepotřebujeme jíti tak daleko. Teprve před nedávném sešly se státy Malé Dohody, Rumunsko a Jugoslavie zrovna v Bělehradě s Maďarskem, a pokoušely se tam vytvořiti nákupnu a tím přímo jednotnou frontu proti našemu státu. Naši pozorovatelé, kteří tam byli, nebyli připuštěni ani k jednání. Na tom nemůžeme nic měniti. Hospodářství je silnější nežli politika. Zvýšení konsumní síly 40% obyvatelstva, které zde je, není jen v našem zájmu, nýbrž je všeobecným národohospodářským příkazem. To přinese průmyslu, obchodu a živnostem větší prospěch, nežli sázeti všechno na kartu zvelebení vývozu. To nám nikdo nevymluví, že zvýšení konsumní síly doma je předpokladem stabilisace veškerého národního hospodářství v tomto státě. Jestliže dnes v Německu následkem cel a jiných obchodně-politických opatření dostává zemědělec za pšenici 25.50 marek - my jen 120 Kč - pak je tím podán důkaz, že by tomu tak mohlo býti také u nás, kdyby zde k tomu byla vůle. Ano, vůle. Tu jsme viděli divy a musíme se leckdy ptáti, zdali to, co jsme vám poskytli - s 300-400 miliony v rozpočtu - nebylo příliš draze vykoupeno. (Výkřik sen. Jarolima.) Míním nezaměstnané, starobní pojištění atd., pro které věci jsme hlasovali. Ano, vůle. Zde čtu v jedněch novinách ze severních Čech, že mléko přes hanebnou cenu pod 1 Kč je příliš drahé. (Sen. Jarolim [německy]: Pod jednu korunu?) Ano, pod jednu korunu. (Sen. Jarolim [německy]: V době před válkou 12 haléřů!) Desetkrát tolik jest již 120 haléřů, zde vidíte, jak špatně umíte počítati! Při tom se ještě žádá, aby toto mléko mělo 4% tuku. V jiných novinách čtu, že brambory jsou příliš drahé. Naše nouzové požadavky, jejichž splnění je pro naši existenci nutné, označuje jistá strana jako vydírání. Všechny druhé strany říkají, že pěstujeme politiku břicha v tomto státě, že jsme šli do vlády jen proto, abychom posílili agrarismus. Jiná strana dovolila si ve svých novinách před 2 nebo 3 dny toto: "Agrárníci obou národností dívají se na všeobecnou nouzi s chladným srdcem, vidí jen svou vlastní, mají zájem jen na tom, aby ceny zemědělských výrobků vyhnali do výše, nestarajíce se naprosto o zájmy všech druhých vrstev lidu." Táži se, co může vlastně venkovský lid očekávati od těchto politických stran, když ti, kdož plně patří k nám, v tomto těžkém boji o naši existenci padají nám do zad a označují naše návrhy jako vydírání, když se naše návrhy přehlasují, anebo sabotují? (Sen. Stark [německy]: Musili jste už bráti chlebenky?) Oproti těmto stranám chci zdůrazniti jednu věc: jestliže stále znovu žádáme ochranu své výroby, pro tento důležitý stav v tomto státě, abychom ho chránili před zkázou, které nyní jde vstříc, pak děje se tak proto, poněvadž od situace a vývoje zemědělství závisí vlastně všechny druhé vrstvy povolání v tomto státě. Čtěte řeči Curtiusovy v Německu, průmyslově tak vysoko vyvinutém, čtěte, co praví Mussolini, anebo co řekl ministerský předseda Laval ve Francii při svém nastoupení, když dovozoval: "Proti krisi dlužno v prvé řadě chrániti zemědělství." Neboť nikdo zajisté nebude popírati, že proti sobě samým pracují ti, jimž lhostejným je blaho skoro 50% obyvatelstva (Různé výkřiky. - Místopředseda Donát zvoní.), které pro veškeré hospodářství má největší důležitost. (Sen. Stark [německy]: Na 600.000 nezaměstnaných, kteří nemají z čeho žíti a co jísti, na těch vám nezáleží!) Budete-li dělati politiku, jak jsem to naznačil, nebude nezaměstnaných. Když jsme měli cenu 300 Kč, nebylo nezaměstnaných.

Co se nyní týče rozdělení obnosu 150 milionů v § 2 zákona, vysvítá z toho, co dosud proniklo z porad hospodářských ministrů, že velká část určena je pro nezaměstnané, a to ve formě stravování, mléčných akcí atd. Proti těmto stravovacím akcím nemáme zajisté praničeho (Sen. Stark [německy]: To by bylo ještě krásnější!), budou-li prováděny všeobecně. Jen bych si přál, aby se při tom vzal obzvláště zřetel na naše výrobky, jejichž odbyt u nás nyní vázne, jako mléko, brambory, mouka atd. Po mém přesvědčení je hlavní příčinou nezaměstnanosti nepoměr v ceně průmyslových a zemědělských výrobků a tudíž nestejná odměna. Přes průmyslovou krisi proudí mladé síly vzrůstajícím počtem do průmyslových závodů a starší síly přicházejí následkem tohoto procesu a jednostranné technické racionalisace o práci. To ani vy nemůžete popříti. S každým novým strojem roste počet nezaměstnaných. (Různé výkřiky.) Konstatuji jen, můžete se rozčilovati, neřekl jsem vám nic nepravdivého. Zástupcové zemědělství žádají, aby z těchto 150 milionů dána byla alespoň třetina na vybudování zemědělských družstevních organisací, ačkoli tato kvota našim oprávněným požadavkům neodpovídá. Jestliže dnes za naše zemědělské výrobky dostáváme jenom 50% z konsumentských cen - více nedostáváme, v mnohých případech platí konsument 200-300% více - a svůj podíl obdržíme zvýšený na 75%, pak mohli bychom míti, počítáme-li jen asi 20 miliard za celou sklizeň v Československu, příjem větší o 5 miliard, které by bylo lze dostati bez zatížení konsumu a bez vyvolávání obchodně-politických otázek. Kdyby se těchto 150 milionů rozdílelo individuelně, pak je spravedlivé rozdělení absolutně vyloučeno. V Rakousku, které křesťansko-sociální strana tolik chválila, způsobilo rozdílení stanovených prémií za osevní plochy mnoho mrzutostí. Podpora toho druhu není ničím jiným nežli roztržením stávajících organisací, a vyslovíme se tudíž rozhodně proti individuelnímu rozdílení tohoto obnosu. Jedině správným je poskytovati příspěvky na podporu různým zemědělským, zejména družstevnickým organisacím ve formě nezúročitelných půjček anebo úrokových příspěvků z tohoto fondu družstvům pro zužitkování. Považuji tuto cestu za tím správnější, poněvadž jen na ten způsob všem zemědělcům bude možno stejným způsobem míti účastenství na fondu, myslím však také zároveň, že tím možno uspíšiti vybudování našich zemědělských organisací a přivoditi zlepšení neudržitelných dnes poměrů mezi cenami u konsumentů a producentů. Jestliže poukáži ještě k tomu, že se úroková režie v zemědělských družstvech namnoze rovná režii platů a mzdy, že v případě, když následkem nezúročitelných půjček anebo úrokových příspěvků může býti režie snížena na nulu anebo na nejmenší míru, ceny připadající zemědělcům za jejich výrobky se zvýší, pak přednesl jsem dosti důvodů, abych pro zemědělství žádal určitou část fondu 150 milionů, která by se spravedlivým způsobem prostřednictvím centrokooperativy a svazu německých zemědělských družstev mohla rozděliti mezi zemědělské organisace.