To jsou závady, které by se měly odstraniti. A když už jsem u těchto věcí, nemohu pominouti, abych se ještě nezmínil o jedné bolavé věci. A to jsou naše banky. Všichni víme, co nás banky stály. Mluví se o půl druhé miliardě, kterou pohltily od převratu na t. zv. sanaci. Do toho se ani nepočítá 300 mil. Kč, které jsou bezmála petrifikovány v Anglo-Prago bance. Myslili bychom si, že banky ukáží nějakou zvláštní benevolenci vůči státu za pomoc, které se jim od státu a celé veřejnosti vkladatelů dostalo. Vidíme, že při této půjčce si dají tučnou provisi, ale že se nedovedou postarati ani o to - kurs 95 není právě špatný, ale není pochyby, že se mohly postarati o kurs poněkud vyšší, aby stát dostal více peněz. Ale dejme tomu, že je to nad jejich možnost, ale co mne frapovalo nejnepříjemněji je, že tyto dny vylétly kursy akcií najednou do výše. Jak víte, slétly na svůj nejnižší stupeň průběhem roku, zejména k Vánocům, a najednou teď, když se má vypsati státní půjčka investiční, kursy akcií jdou nahoru a začnou klesati kursy státních papírů, - ne mnoho, ale je to charakteristické. Po mém soudu při poměrně malých obratech na burse banky velmi dobře mohou a mohly tomu zabrániti. Malá intervence by stačila, aby se drobení kursů státních papírů - dnes se to poněkud napravilo - zabránilo, poněvadž to dělá špatnou náladu pro upisování nové půjčky. Snad se teprve teď banky rozhoupaly k intervenci, když na to upozornily noviny a divily se tomu, že banky nezasáhly, naopak, že zavedly úřadování přes čas, aby mohly vyříditi klientelu, která se hrnula za spekulačními koupěmi a nosila tam státní papíry, aby je vyměnila za papíry akciové. Snad to dělaly i banky samy. Nebudu zde opakovati, co jsem příležitostně o hospodářství bank promluvil, jisto je, a nám to nezapřel ani ministr financí, konečně to víme všichni, že v bankách se hospodařilo strašně bídně. Je jisto, že t. zv. deflace způsobila mnoha bankám milionové ztráty, ale to by bylo spořádaným bankovním životem neotřáslo. Fakt je, že se tam hospodařilo špatně, fakt je, že si ředitelé udělali smlouvy, které zatěžovaly a zatěžují příšerně režii bank, a když odejdou po několika letech, dostávají odbytné přímo horentní, aniž by se hledělo na to, zda banka to unese. Vedle toho jest jisto, že se podporovaly spekulační podniky průmyslové, místo aby se rozumně brzdilo, což všechno způsobilo ohromné ztráty, jež nás stály, jak se říká veřejně, 1¹/₂ miliardy - částečně stát a částečně vkladatelé, kteří na to ještě dlouho budou musit platiti, nežli se to zaplatí.

Byli jsme velice povděčni tomu, když nám bylo loňského roku sděleno, že se připravuje bankovní zákon, a tuším že bylo to řečeno samotným ministrem financí, který špatnému a hazardnímu hospodaření v bankách učiní přítrž. My jsme byli povděčni tomu, když ministr financí Engliš sám uznal, že je to prapodivný zjev, když ředitelé bohatnou a banky chudnou. Byli jsme toho mínění, že budou v zákoně bankovním uvedeny přísné tresty na špatné hospodářství. Bohužel, dobře víte, že přesto, že zde byly ohromné ztráty na kapitále, že skoro žádný bankovní ředitel nebyl potrestán, pouze několik jednotlivců. Celá řada jich je dále na svých místech, celá řada jich nebyla ani vzata do vyšetřování, mají velkostatky, celé zámky, a přece, kdyby se bylo brzy na ně šláplo řádným vyšetřujícím soudcem, jistě by se jim dokázalo, že toho jmění nenabyli svou přičinlivostí.

Zkrátka my jsme myslili, že se udělá zákonem v tom pořádek. A najednou čtu, je tomu asi týden, v denních listech, že vláda již vypracovaný bankovní zákon, tuším pracovalo na něm ministerstvo spravedlnosti, oddálila, a že podá pouze osnovu zákona o bankéřích, totiž o bankovních obchodech, provozovaných jednotlivci. Souvisí toto oddálení s investiční půjčkou? Snad řiditelé bank ministra financí pohnuli k tomu, aby se s takovým zákonem nevycházelo ven, takže se to najednou oddaluje. To jsou nepochopitelné věci. Snad v žádném státě se tak nenadržuje těmto lidem, jako u nás. My se pořád bojíme, kdyby něco přišlo do veřejnosti, že z toho je katastrofa. Ve Francii vyšetřují aféru Oustricovu v parlamentním výboru. Tam se obesílají i nejvyšší státní úředníci a ministři bývalí i nynější, aby se zodpovídali. Tam se toho nebojí, tam se nebáli ani aféry pí Hannau. V Anglii, tuším, bylo to loni, odsoudili na 14 let jednoho spekulanta bankovního ne proto, že defraudoval něco, nýbrž že provozoval obchody na burse a bankovní spekulace takovým způsobem, který neodpovídal solidním zásadám anglického obchodu. Připravil lidi o jmění a byl tedy odsouzen. My bychom takovým lidem pomalu místo trestu dali ještě vyznamenání. To působí příšerně ve veřejnosti. Taková shovívavost u nás je a je opravdu nejvyšší čas, aby v těchto věcech bylo trochu kuráže. Nic není potřebí než kuráž a nebát se. Oni nám nic neudělají, oni nás potřebují více, než my je, k čemu brát před takovými bankovními magnáty nějaké servítky a bát se s nimi promluviti nějaké rázné slovo?

Nechci již tuto debatu zdržovat. Rozumí se samo sebou, že budeme pro osnovu, kterou máme na denním pořadu, hlasovat, ačkoli ji uznáváme za nedostatečnou.

Co k ní připojujeme je, že nestačí jen vypůjčovati si peníze na investice, nestačí jen odhlasovati zákon o investiční půjčce, nýbrž je potřebí v hospodářské krisi provésti a vykonati všechno to, čeho je potřebí k ozdravění hospodářského života. To je právě to, nač apeluji. Krise je světová, pravda, ale doma si ji zhoršujeme takovou politikou, jakou jsem právě kritisoval. Zhoršujeme si ji, že nedovedeme zakročiti proti výstřelkům nehospodárnosti, proti lupičství sobců, že nedovedeme dáti obcím a samosprávě možnosti, aby mohly něco dělati, že přímo a svévolně obmezujeme produkci a vyrábíme nezaměstnanost a bídu.

Investiční půjčka, kterou máme na denním pořadu, nám málo pomůže, nebude-li současně postaráno o to, aby z našeho hospodářského života bylo odstraněno vše shnilé, aby hospodářskému podnikání byly zjednány zdravé podmínky, aby se samosprávným svazkům dostalo toho nejnutnějšího, čeho potřebují ke svému rozvoji, a aby státní administrativa byla tak zracionalisována, aby podporovala hospodářskou činnost a ji nebrzdila.

Místopředseda dr Heller (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Reyzl. Dávám mu slovo.

Sen. Reyzl (německy): Pánové! Máme k této předloze říci nikoli mnoho, ale po našem názoru něco velmi důležitého. Jak se peněz v této předloze zmíněných použije, praví zákon již dosti jasně. Zklamou se ti, kdož se dávají oslniti vysokou sumou 1.300 milionů. Větší části z těchto 1.300 milionů nepoužije se vlastně k pravým investičním účelům, v tomto obnose vězí také již těch 150 milionů, které jsme již povolili. Velké části z toho, vlastně zbytku v částce něco přes 400 milionů, použije se pro tři fondy, a to pro silniční fond, vodohospodářský fond a vodocestný fond. Jsem-li již u silničního fondu, chtěl bych poznamenati, že snad letos ministerstvo veřejných prací a silniční rada následkem těchto přídělů konečně přistoupí k tomu, aby vytvořily něco rozumného a aby obzvláště v pohraničním území provedly taková opatření, která železnice provádějí již po celá léta, aby totiž zřizováním dřevěných plotů zabraňovaly sněhovým závějím; u nás je situace ta, že po každé sněhové vánici a po závějích, jako dům vysokých, mnohé silnice jsou skoro 8 dní pro dopravu uzavřeny, čímž hospodářství a hlavně malí obchodníci, kteří své obchody obstarávají pomocí nákladních aut, těžce bývají poškozeni. Očekáváme, že zejména tentokráte silniční fond, který letos z těchto přídělů je trochu lépe dotován, bude míti nazbyt těchto několik tisíc korun pro takovéto zabezpečení.

Ostatně chtěli bychom k tomu říci, že příklad projednávání všech dodávek, jež vypisují státní podniky, nutí nás dnes k tomu, abychom o tom blíže promluvili. Víme na základě zkušeností, kterých jsme nabyli při různých intervencích, jak těžkopádně u nás byrokratický aparát sleduje zákonodárná opatření. Lze klidně říci, že polovinu toho, co zde děláme, ubíjí státní byrokracie. Kapitola "podpora stavebního ruchu" je kapitolou pro sebe, o které zde nechci mluviti. Také věci, které se zde v posledních týdnech udály, a o nichž denní tisk přinášel zprávy, jsou kapitolou pro sebe. Zprávy obou zpravodajů, národohospodářského a rozpočtového výboru, mluví řečí, na kterou chci navázati. Obzvláště zpráva národohospodářského výboru obsahuje dvě místa, která chci učiniti východiskem svých úvah. Jedno zní: "aby zvýšením pracovní činnosti ve státních podnicích úbytek soukromé práce pokud možno byl odčiněn," a druhé místo zní: "Národohospodářský výbor vyslovuje přání, aby investiční práce především s největším urychlením prováděny byly v těch krajinách, které trpí největší nezaměstnaností."

Víme přece, že je nepatrná možnost, abychom spatřovali dobré účinky této předlohy právě na nejbolavějším místě našeho hospodářství. Jak známo, trpí nezaměstnaností nejvíce území textilního průmyslu. Všechny práce, které na základě investiční předlohy vypisují a zadávají státní podniky, jsou takového druhu, že nelze počítati s tím, že by tím textilním nebo sklářským dělníkům bylo skutečně pomoženo. Ale všeobecně znamená tato předloha přece zmírnění hospodářské nouze. Ovšem musíme, pohlížíme-li na příklady posledních týdnů, přednésti zde velmi závažné pochybnosti. Tak na příklad dálo se zadávání u zemského výboru v době od 1. ledna do 28. února podle zpráv denních listů takto: z 582 žádostí bylo vyřízeno 280 v úhrnné částce 105 milionů Kč na pozemní stavby, stavby mostů, stavby silnic, vodní hospodářství, zemědělství. Na všech těchto dodávkách není zúčastněna ani jediná německá firma. Také při všech dodávkách textilií byl podle úředních listů ze dne 22. a 28. února a ze dne 5. a 7. března liberecký textilní průmysl úplně přehlédnut. Neřekne se příliš mnoho, tvrdí-li se, že zde přece máme před sebou určitý systém. Neboť každý v republice ví, že největší nezaměstnanost řádí právě v okrajových územích, a to v německých územích, a že tudíž, chce-li někdo zmírniti hospodářskou krisi a nezaměstnanost, nutno upustiti od tohoto systému, který se zde provádí. Máme zkušenosti, že na příklad podniky, které obdrží státní práci v našem území, přivedou si své dělníky z krajin, kde nezaměstnanost nedosáhla ani desetiny nezaměstnanosti v našich pohraničních okresech, že tedy tyto nezaměstnané mohl tamější okres sám jistě zcela dobře nějak umístiti. Tyto lidi nám přivedou do německého území a tamější nezaměstnaní mohou se dívati, jak se stavby provádějí. Takové případy měli jsme na příklad ve Cvikově. Cvikov má při počtu obyvatelů 7.000-8.000 - dnes asi méně - přes 2000 nezaměstnaných, z nichž ani jediný neobdržel zaměstnání při stavbě léčebného ústavu pro plicní choroby. Jak špatně věc vypadá, ukazuje okolnost, že dokonce úřad v Německém Jablonném, čeští komisaři, musili zakročiti velmi ostrými prostředky, aby se postavili proti takovýmto neudržitelným poměrům. V Georgswalde se 7.000 obyvatelů, je rovněž přes 2.000 nezaměstnaných, z nichž většina vybavena a bez podpory. Je tudíž naším požadavkem, aby se při zadávání státních dodávek konečně přestalo s tímto systémem, má-li se uskutečniti, co se zde v důvodové zprávě slibuje. Myslím, že by bylo povinností zpravodajů, aby svou zprávu doplnili resolucí, ve které se výslovně žádá, aby při zadávání těchto prací bylo každému podnikateli uloženo, že při provádění stavby musí spolu zaměstnati nezaměstnané z nejbližšího okolí. Nestane-li se tak, pak je celá investiční předloha ranou do vody a nezaměstnaným se nepomůže.

Při této příležitosti chci vám vypravovati případ, který jsem sám zažil, který ukazuje, jak lehkovážně se zadávají státní dodávky podnikatelům, kteří vůbec nezasluhují, aby dostali nějakou práci. Mezi oběma nádražími v Děčíně vede dosti široká silnice, nádražní třída, která po celá léta byla v neudržitelném, nemožném stavu, což je obzvláště trapné pro pohraniční město. Bylo tedy konečně nutno se rozhodnouti, aby tam byl zjednán pořádek. Nedošlo k dohodě, a tak převzal stát, železnice, část vydláždění na něho vypadající, město zase svou část. Město Děčín provedlo vydláždění z nejlepší žuly, takže silnice má dnes stejnou výši jako původně, bez jakékoli jámy, jeden kámen jako druhý. Část silnice však, kterou dráhy zadaly českému podnikateli, je provedena z bílého kamene, který se pro těžké povozy vůbec nehodí, a práce je provedena velmi ledabyle, takže je možno dlaždice vyndavati holí. Jedna jáma je vedle druhé. Znamení, že pískový podklad byl dělán zcela ledabyle. Město Děčín brání se tvrdošíjně převzíti tuto část silnice do své správy. Podívejte se jednou na to, pak nám uvěříte, že státní podniky při zadávání prací musí přikládati jiné měřítko a nejen měřítko nejlevnější ceny. Při tom přichází ještě v úvahu, zdali se těmto podnikatelům uloží, aby dělnictvo také platili tak, jak to předpisují tarify organisací. To jsem chtěl uvésti na osvětlení toho, co nyní vidíme každodenně a každou hodinu. Bylo by v prvé řadě potřebí, aby podnikatelé na základě doporučení prokázali, zdali konali skutečně dobrou práci čili nic. Ve druhé řadě musilo by se konečně upustiti od toho, že se německé území systematicky zanedbává při opatření příležitosti k práci. Není možno zmírniti tam nezaměstnanost, jestliže se tyto poměry trvale udržují. Podle našeho názoru má tudíž platiti zásada, že jen ti podnikatelé obdrží práci, kteří se zaváží, že budou zaměstnávati nezaměstnané z nejbližšího okolí prováděné stavby.

Všeobecně chtěli bychom k této předloze říci, že nás také neuspokojuje, že však máme za to, že tato předloha je s to, aby krisi poněkud zmírnila, a že zcela určitým vrstvám dělnictva zjedná práci. Ale celkem nemůže to také býti posledním slovem v péči o nezaměstnané.

Abych v této vážné době uhodil také na veselejší strunu, chtěl bych vám zde předvésti, jak si naše oposiční strany představují produktivní péči o nezaměstnané a boj proti nezaměstnanosti. Předešlé neděle pořádali naši národní socialisté množství projevů a usnesli se tam na resoluci, kde se v jednom odstavci praví: "K produktivní péči o nezaměstnané žádáme sjednání velikého státního úvěru pro obce, aby městským a venkovským obcím bylo umožněno veřejnými stavbami, stavbami silnic, bytů a kanalisačními pracemi opatřiti práci. Poukazujeme při tom obzvláště k tomu, že by naprosto nebylo potřebí, aby stát si u bankovních kapitalistů anebo v cizině opatřoval vysoko zúročitelné půjčky, že by naopak měl býti uskutečněn požadavek národně-socialistického programu, který by dodatkovou měnou, stavebními penězi, poskytl možnost opatřiti si bezúročné peněžní prostředky na komunální stavby. Tím by se současně docílilo 1. novostavbami úplně hrazených peněžních hodnot, 2. poskytování bezúročných půjček a 3. zjednání práce pro nezaměstnané." Každý jednoduchý člověk, který se jen trochu zabývá problémem hospodářství, ví, že by uskutečnění tohoto programu národních socialistů mělo za následek obrovskou inflaci a tím nikoli zlepšení, nýbrž zhoršení hospodářské situace. Je neštěstím našich národních socialistů, že opisují něco od někoho jiného a nikoli z našeho programu. Dokud opisovali z programu naší strany, je tato část trochu rozumná. V tom okamžiku, kdy začínají bráti svůj program odjinud, vychází z toho ovšem to, co jsem vám zde přečetl. Je zajisté potřebí, aby tento bod národně-socialistického programu byl zvěčněn tím, že přijde do protokolu senátu. Při svých projevech použijeme zajisté také příležitosti, abychom se vrátili k tomuto nejnovějšímu prostředku národních socialistů, jak řešiti hospodářskou krisi.

Celkem nemáme, co bychom dnes pověděli k této předloze. Budeme hlasovati pro předlohu, nikoli snad proto, že nás uspokojuje, nýbrž protože je částí toho, co považujeme za potřebné pro zmírnění nouze nezaměstnaných. Toto zmírnění však může nastati jen tehdy, jestliže státní stavby budou zadávány jen podle směrnic našich poznámek, a jestliže vláda obrátí svůj zřetel k tomu, aby se při zadávání a provádění těchto prací neděly věci, které přímo zavánějí korupcí. Při tom chtěl bych uvésti, že je dnes veřejným tajemstvím, že, ačkoli jsou zde sta a sta nevyřízených žádostí, mnozí žadatelé obdrží svoji žádost vyřízenu, když dovedou jíti správnou cestou. To se děje většinou ve formě hodin přes čas, po které tito úředníci pracují na těchto spisech doma a za tyto hodiny přes čas dávají si pak platiti. Mám pro to přímé důkazy v rukou a chtěl bych dnes užíti jen příležitosti, aby se tomuto nešvaru konečně učinila přítrž. Neboť jinak mohly by se z toho vyvinouti věci, které lze označiti jen jako podplácení a korupci. Prohlašuji tedy, že budeme hlasovati pro předlohu, že si však také přejeme, aby naše poznámky k tomuto zákonu došly u provádějících instancí povšimnutí a aby jich bylo dbáno. (Potlesk.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Slovo má pan sen. Köhler.

Sen. Köhler (německy): Pánové! Můj přítel ve straně, poslanec Schubert, mluvil v poslanecké sněmovně k investiční předloze a na počátek svých vývodů poukázal právem k tomu, že označení projednávané půjčky jako investiční půjčky naprosto není oprávněné a že tudíž dlužno to označiti jako klamání. Bylo by lépe mluviti o dodatečném rozpočtu anebo o sanačním fondu pro státní podniky. Z 1.200 milionů Kč, které se mají skutečně rozděliti, má se jen železniční správě dostati 600 milionů jako náhrada nákladů na investice, roku 1930 již provedené anebo r. 1931 již započaté. Toto rozdělení ukazuje nám jasně, že se těchto milionů naprosto nemá použíti k opatření nových prací, nýbrž hlavně k zaplacení starých dluhů, dluhů to, jež vznikly naprostým nedostatkem provozních výtěžků. Přes všechny výstrahy směrodatných míst provedeno bylo zvýšení jízdného na železnicích a napodoben tím příklad Německa a Rakouska. Činí-li dva totéž, není to přece totéž. Německo musilo zvýšiti své tarify, poněvadž podnik německé říšské dráhy ručí za reparační dávky a tento způsob opatření peněz jeví se pro německé hospodářství ještě nejvíce snesitelným. V Rakousku stala se finanční situace samostatného podniku "Rakouské spolkové dráhy" naprosto neudržitelnou. Toto zvýšení tarifů bylo však provedeno v době, kdy hospodářská situace byla ještě příznivější nežli v době, kdy Československo provedlo zvýšení jízdného! Přes toto zvýšení nebudou odstraněny provozní schodky.

Železnice tedy dělaly dluhy, aniž by se staraly o to, jak a kdy budou zaplaceny. Z této půjčky má však býti uhrazeno také těch 150 milionů, na kterých se senát jako na fondu pro zmírnění krise musil ještě před vánocemi rychlíkovým tempem usnésti, a které měly býti uhrazeny úsporami. Po požadavcích, které se na tento fond kladou, zbude ovšem pro investiční účely sotva něco následkem mimořádných podpor, podmíněných hospodářskou krisí. Jestliže nyní ještě téměř 65 milionů bylo přiděleno ostatním státním podnikům, pak se milionová půjčka roztaje jako březnový sníh v přírodě, a pro vlastní účel zbývá celých 485 milionů. Nehledíme-li ke zmatku v naší sociální péči, vyživovací akci, mléčné akci, vánoční podpoře, produktivní péči o nezaměstnané, ochranné akci pro mladistvý dorost, dlužno konstatovati, že podpory v nezaměstnanosti a sanační akce nemohou zůstati trvalým zařízením, nýbrž musí býti jen přechodným zařízením, aby se čelilo nejhorší nouzi. Chceme viděti skutky a žádné trvalé akce, které jsou nedostatečné a musí zůstati nedostatečnými. (Předseda dr Soukup ujímá se předsednictví.)

Čeho v německém jazykovém území, kde panuje nejhorší nezaměstnanost, nutně potřebujeme, jsou především státní dodávky pro průmysl, poněvadž v textilním průmyslu počet nezaměstnaných následkem bezesmluvního stavu s Maďarskem značně vzrostl. U 46 úřadů práce v zemi Moravskoslezské bylo v únoru zaznamenáno 79.049 nezaměstnaných oproti 73.447 v lednu, tedy vzrůst o 7¹/₂%. Jestliže se zasazujeme o státní dodávky pro průmysl v německém jazykovém území, pak musíme však zároveň poukázati k tomu, že stanovisko německých podnikatelů, odstraniti totiž nezaměstnanost snižováním mzdy, jest úplně falešné. Obrovské nouze, ve které se dělnictvo nalézá, použili podnikatelé k tomu, aby všude vypověděli kolektivní smlouvy za účelem snížení mzdy. Vypovězení smluv a snižování mzdy mohou podnikatelé prováděti jen proto, poněvadž zde dosud nemáme zákonité úpravy kolektivních smluv a zákona o smírčím řízení. Zde zajisté oprávněna jest otázka, jak dlouho vláda zamýšlí nečinně přihlížeti frivolnímu jednání podnikatelů a jak dlouho veřejnost vůbec bude mlčeti k takovémuto bezpráví. Od 13. ledna stávkují dělníci v Bruntále a Moravském Berouně, aby zabránili zamýšlenému snížení mzdy. Všechny pokusy úřadů selhaly následkem zamítavého stanoviska podnikatelů. Přes zakázky pro stát a jeho podniky nenaleznou však všichni nezaměstnaní práci. Je tudíž potřebí, aby se zemským a okresním úřadům uložilo nejrychlejší vyřizování obecních a okresních rozpočtů, aby tyto neztrácejíce času mohly započíti se zamýšlenými investičními pracemi.

Příkladem z mnohých, jak se jedná u zemského úřadu v Brně, je rozšíření městské nemocnice v Šumperku. Roku 1930 byly plány již předloženy, musily býti nejen změněny, nýbrž žádány byly nové plány a přes usnesení obecního zastupitelstva a osobní intervence není projekt pro rozšíření městské nemocnice dodnes vyřízen, aby se mohlo začíti na jaře se stavbou. Takovýmto způsobem se nebojuje proti nezaměstnanosti, nýbrž ztrácí se drahocenný čas. Obnosy na stavby silnic, regulace řek, hrazení bystřin daleko nedostačují, a německému nouzovému území se dostalo velmi málo. Právě v době tání sněhu je nebezpečí povodně v severní Moravě a západním Slezsku nesmírně veliké. Z mírných horských potoků stávají se dravé řeky a obyvatelstvo žije na jaře a v létě ve věčném strachu. Tážeme se tudíž plným právem: Kde zůstávají regulační práce, které jsou přece nevyhnutelné a které by se měly prováděti právě v době největší nezaměstnanosti? Kde zůstávají železniční přípojky, o kterých se již jednalo ve starém Rakousku, a stran kterých jsou zde projekty, jako Albrechtice- Cukmantl. Od 35 let domáhají se obce v údolí Opavice toho, aby započato bylo s touto tratí, která byla již třikráte vytýčena. Ministerstvo železnic projevilo také ochotu, žádá však od chudých horských obcí příspěvek 30%, který obce dáti nemohou. Podobně je tomu s místní dráhou Hrabišín-Rýmařov. Státní autodopravou ve dvou letních měsících není obyvatelstvu pomoženo a soukromou autodopravu, která také není levná, nutno na počátku zimy na severní Moravě úplně zastaviti, zbývá tedy obyvatelům Rýmařova, kteří musí do Šumperka a nazpět, dlouhá a drahá cesta železnicí přes Vojnovice do Olomouce. Opava-Fulnek, Horní Benešov-Bruntál čekají na vybudování tratí místních drah. Při státním rozpočtu poukázali jsme v resolucích na tyto projekty a při projednávání investiční půjčky připomínáme nyní vládě opětně tato oprávněná přání.

Německé obyvatelstvo musí pozbýti nejen trpělivosti, nýbrž také důvěry, mluví-li se o tom, že 2.000 majitelů zbytkových statků má býti poskytnuta k sanačním účelům větší suma nežli na zmírnění hospodářské krise v celém státním území. Mluví se o slevě úroků, která sama má činiti 1¹/₂ milionu Kč. Nutno zmíniti se při této příležitosti o pokusech, které směřují k tomu, aby se pod heslem "ochrana domácího trhu práce" propouštěly cizozemské pracovní síly. Uvážíme-li, že v Německu samotném žije přes 200.000 československých státních občanů, pak nelze dohlédnouti, jaké následky by právě pro Československo mělo uzavření pracovního trhu, kdyby Německo odpovědělo odvetnými opatřeními. Upustiti dlužno také od úmyslu, vylučovati německé dělníky z přijímání do státních podniků a dělati zbytečný hluk, když na příklad v tabákové továrně ve Šternberku je mezi 24 nově přijatými 10 Němců.

Opíraje se o tyto vývody konstatuji, že prostředky, které nynější vláda navrhuje v boji proti hospodářské krisi, jsou nejen nedostatečné, nýbrž také pochybené. Nikoli zbrojení a překročování vojenského rozpočtu, nýbrž velkorysý program opatření práce to je, čeho potřebujeme pro statisíce německých lidí, kteří chtějí pracovati, musí však zaháleti bez nároku na podporu a musí býti odbýváni almužnami. K vládě voláme: Do práce, jde o to, přinésti co nejdříve pomoc statisícům lidi, kteří se bez zavinění ocitli v nouzi a bídě! (Potlesk.)

Předseda (zvoní ): Přerušuji jednání.

Oznamuji, že

do výboru rozpočtového na místo sen. Jokla nastupuje sen. Stark,

do výboru ústavně-právního na místo sen. Jarolima nastupuje sen. Palme.

Navrhuji, aby se příští schůze konala ve středu dne 11. března 1931 o 10. hodině s tímto

1. Zpráva I. výboru národohospodářského, II. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 401) k vládnímu návrhu zákona o státní zápůjčce investiční. Tisk 404.

2. Návrh, aby podle §u 55 jedn. řádu řízením zkráceným projednána byla zpráva výborů národohospodářského a rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o státní zápůjčce investiční. Tisk 404.

3. Druhé čtení zprávy ústavně-právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 374) k vládnímu návrhu zákona o trestním soudnictví nad mládeží. Tisk 398.

4. Druhé čtení zprávy I. výboru technicko-dopravního, II. výboru rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 351) o nabytí místní dráhy Liberec-Jablonec-Tanvald státem. Tisk 379.

5. Zpráva imunitního výboru o žádosti okresního soudu v Uh. Hradišti ze dne 20. listopadu 1929, č. j. Nt. 227/29, za souhlas k trestnímu stíhání sen. Mikulíčka pro přestupek proti bezpečnosti cti podle §u 488 tr. z. (č. 227/1929 předs.). Tisk 383.

6. Zpráva imunitního výboru o žádosti krajského soudu v Uh. Hradišti ze dne 23. prosince 1930, č. j. Nt 526/30-3, aby senát svolil k trestnímu stíhání sen. Mikulíčka pro zločin §u 15, odst. 3. zákona na ochranu republiky (č. 2961/30 předs.). Tisk 387.

7. Zpráva imunitného výboru o žiadosti okresného súdu v Uher. Ostrohu zo dňa 24. září 1930, č. j. Nt 204/30, za súhlas k trestnému stíhaniu sen. Mikulíčka pre priestupok podľa §§ 2 a 19 shromažď. zákona (č. 2275/1930 předs.). Tisk 395.

Jsou námitky? (Nebyly.) Námitek není.

Končím schůzi.