Schůze zahájena v 15 hodin 23 minut.

Předseda: dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr Heller, Klofáč, Trčka, Votruba.

Zapisovatelé: dr Karas, Pichl.

108 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři: dr Dérer, dr Engliš, dr Meissner, dr Šrámek; za ministerstvo financí odb. přednosta dr Vlasák.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič, jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Oznamuji, že dal jsem dovolenou na dnešní schůzi sen. Pastyříkovi, Sehnalovi, Slámovi, Tichimu a Volkovi; na dnešní a zítřejší schůzi sen. dr Hrubanovi, Karpiškové, dr Kovalikovi, Fr. Krejčímu.

Navrhuji, aby dána byla zdravotní dovolená na dobu 4 neděl sen. Vranému, na dobu 2 měsíců sen. Valouškovi.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je přijat.

Do dnešní schůze dostavil se povolaný pan sen. František Palme a vykoná ústavou předepsaný slib do rukou předsedy.

Žádám pana zapisovatele sen. dr Karasa, aby přečetl příslušnou formuli slibu, a pana senátora, aby vykonal do mých rukou slib podáním ruky a slovem "slibuji".

Zapisovatel sen. dr Karas (čte):

Slibuji, že budu věren republice Československé a že budu zachovávati zákony a mandát svůj zastávati podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Ich gelobe, der Čechoslovakischen Republik treu zu sein und die Gesetze zu beobachten sowie mein Mandat nach bestem Wissen und Gewissen auszuüben.

Sen. Palme (podávaje předsedovi ruku): Ich gelobe.

Předseda (zvoní): Tiskem bylo rozdáno:

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Tisk 404. Zpráva I. výboru národohospodářského, II. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o státní zápůjčce investiční (tisk 401).

Tisk 406. Návrh sen. Thoře, Pastyříka, Trčky, Kotrby, Slámy, Kianičky a druhů na doplnění zákona ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n., o daňové reformě.

Zápisy o 80. a 81. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 10. a 11. února 1931.

Zápisy a 82. a 83. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným p. senátorem podány písemné námitky, pokládají se zápisy ty za správné a budou vytištěny.

Výboru iniciativnímu:

Tisk 406. Návrh sen. Thoře, Pastyříka, Trčky, Kotrby, Slámy, Kianičky a druhů na doplnění zákona ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n., o daňové reformě.

Výboru imunitnímu:

Žádost okresního soudu v Klimkovicích za souhlas k stíhání sen. Langera pro přestupek podvodu podle §u 46l tr. z. (č. 3483).

Žádost vrchního státního zastupitelství v Košicích s žádostí krajského soudu v Užhorodě z 24. února 1931, Nt 9/3/1931, za souhlas k stíhání sen. Lokoty pro podezření ze zločinu podle §u 15, č. 3, přečin podle §u 15, č. 2 zák. na ochranu republiky a přečinu podle §u 4, odst. 2 zák. čl. XL/1914 (č. 3508).

Předseda (zvoní): Budeme nyní projednávati pořad jednání, a to především:

Debata byla již zahájena v 82. schůzi.

Dalšími přihlášenými řečníky jsou pp. kol. Stolberg, dr Farkas a Rovňan.

Uděluji slovo prvnímu přihlášenému řečníku, panu sen. Stolbergovi.

Sen. Stolberg (německy): Slavný senáte! Poměrně pozdě vstupuje československý stát do řady zemí, které mají moderní trestní soudnictví nad mládeží. Má však výhodu, že může použíti zkušeností jiných států. Mělo zajisté také význam, že se loňského roku konal v Praze mezinárodní sjezd pro trestní právo, který se ve zvláštní sekci zabýval zevrubně trestním soudnictvím nad mládeží.

Předložená osnova je výsledkem pečlivé práce mnoha let. Vedoucí myšlenka, že soudce mládeže v prvé řadě má se snažiti o výchovu, je dobrá; a moje strana bude tudíž hlasovati pro předlohu.

Poslanecká sněmovna provedla na vládní osnově nikoli nepodstatné změny. Je potěšitelno, že se v §u 1, resp. v §u 4, přípustnost soudcovských nařízení co do opatření péče nečiní více závislou od předchozího zabezpečení finanční úhrady. Shledávám však, že prozatím otázka úhrady nákladů na opatření, která učinil soudce nebo poručenský soudce, není dostatečně objasněna. Jen když k takovémuto nařízení došlo na základě odsouzení mladistvého, má stát hraditi tyto náklady jakožto náklady výkonu trestu. Soud však může také bez odsouzení naříditi ochrannou výchovu, a pak jest otázka úhrady nákladů ve všech případech, ve kterých živitel je nemajetný, naprosto nevyjasněna. Teprve až budeme míti zákon o ochranné výchově, nalezne tato otázka bohdá uspokojivé řešení. Doufám, že zákon o ochranné výchově nedá na sebe již dlouho čekati.

Že vyšetřující soudce nyní - podle návrhu výboru poslanecké sněmovny - úplně mizí z řízení, dlužno uvítati. Také co do složení a kompetence doznala vládní osnova v poslanecké sněmovně dalekosáhlé změny. Na pražském sjezdu kriminalistů byla otázka organisace soudců mládeže zevrubně probírána. Většina zpravodajů vyslovila se pro samosoudce. Mínili, že osobním vlivem samosoudce na mladistvého provinilce bylo by lze docíliti nejlepšího výchovného úspěchu. Jiní zpravodajové vyslovili se pro sborové soudy, avšak s převahou soudců laiků: tříčlenné senáty s jedním soudcem z povolání a dvěma soudci laiky - ale odborníky v oboru péče o mládež. U nás však má býti při složení senátů mládeže přiznán rozhodující vliv soudcům z povolání. Patrně se soudcům laikům dosti nedůvěřuje: dva soudcové z povolání, jeden soudce laik. Jen při proviněních, která jinak patří před porotní soud: dva soudcové z povolání a dva soudcové laikové. Podle vládní osnovy mělo se jmenování členů senátů přenechati presidentům vrchních soudů. Poslanecká sněmovna tuto pravomoc přenesla na ministra spravedlnosti. Bylo by bývalo lépe, kdyby bylo zůstalo při ustanovení vládní osnovy. Trvale máme zkušenost, že se páni ministři při jmenování dávají příliš vésti vlivem stran, jejímiž exponenty jsou ve vládě.

V každém případě bude potřebí, abychom si mezi soudci z povolání vychovali specialisty péče o mládež. Také soudcové si stěžují do toho, že v kruhu jejich kolegů také mezi poručenskými soudci je namnoze málo porozumění pro blaho mládeže.

Dlužno tudíž uvítati, že osnova opětovně nařizuje spolupráci soudců s organisacemi pro ochranu mládeže, zejména s okresní péčí o mládež. Osnova stanoví, že ministerstvo spravedlnosti společně s ministerstvem sociální péče má u soudů mládeže vždy - u ostatních soudů podle potřeby - zřizovati úřadovny pro péči o mládež. Okresní péče o mládež a jejich zemské organisace zřídily již od mnoha let mnoho takových míst pro soudní pomoc mladistvým. Takovéto úřadovny se skládají ze správce úřadu a četných pomocníků. Přihlásily se také při založení všude nadšené a obětavé osoby, ženy a muži, ke spolupráci. Ale po nadšení první doby následovalo brzo ochabnutí, jednoduše proto, poněvadž scházely jakékoli prostředky, aby bylo lze vykonati nějakou zdárnou práci. Je trvale nemožno, takováto zařízení ponechávati výhradně soukromé dobročinnosti a dobrovolné pomocné práci. Je nemožno propuštěným trestancům poskytovati účinnou pomoc, není-li také možno pomáhati hmotně. Policie dopraví sice mladistvého na státní útraty do trestnice, ale nestará se o to, jak se po svém propuštění z trestu dostane zase do své domoviny a ke své práci, z čeho žije, až zase najde nějaké zaopatření. Cestovní výlohy samotné, které úřadovna pro soudní pomoc mladistvým musí sehnati za 1 rok, činí několik tisíc korun. Po jeden rok poskytovalo ministerstvo spravedlnosti těmto pomocným úřadovnám subvenci, ale pak byla dotace zase zastavena. Po jeden rok dávalo také ministerstvo sociální péče subvenci, aby se mladistvým, které lze těžko umístiti, zjednala u mistrů místa do učení. Měly se dávati prémie mistrům, kteří takovéto učedníky přijímají; také tato podpora byla zase zastavena. S prázdnýma rukama, jen s dobrými slovy, nelze péči provozovati. (Výkřiky [německy]: Velmi dobře!)

Ale není zde také dosti lidí, kteří jsou s to vykonávati jako čestný úřad, stále a trvale, práci, která je spojena s účinnou soudní pomocí mladistvým. Právem žádal tudíž ministerský rada dr Scholz ve svém referátu na pražském sjezdu kriminalistů, že správce úřadovny pro soudní pomoc mladistvým má svoji činnost vykonávati jako hlavní povolání a má podle toho býti přiměřeně placen. Doufám, že správa těchto úřadoven bude ponechána okresní péči o mládež a jejich zemským svazům. Neboť mají k disposici potřebný aparát, kancelář s katastrem, poručníky z povolání, sestry sociální péče a důvěrníky ve všech obcích, zprostředkování učňů se zkušebnami způsobilosti. Konečně znají osobnosti, které v obvodu jejich působnosti mají porozumění, zájem a srdce pro mládež. Ale dejme jim peněžní prostředky, aby svým úkolům mohly dostáti. Okresní péče o mládež a jejich zemské svazy jsou u nás organisovány na základě spolkového zákona. Podařilo se vzbuditi u obyvatelstva vysokou měrou zájem o blaho mládeže, sbírati peněžní obnosy a získati dobrovolné spolupracovníky. Ale úkoly, které připadají péči o mládež, stále vzrůstají. Soukromá dobročinnost však má určité meze, které jednoduše nelze překročiti. Okresní péče o mládež konají služby v oboru ministerstva sociální péče v poradnách pro matky, v ozdravovnách, při umísťování ohrožených dětí v léčebných ústavech, při péči o mrzáky. Subvence, které poskytuje ministerstvo zdravotnictví, jsou minimální, anebo jich není vůbec. Ministerstvo pro zásobování lidu používá péče o mládež při provádění vyživovací akce pro školní dítky. Ministerstvo spravedlnosti jich používá ve věcech poručenských a v trestním soudnictví nad mládeží. V prvé řadě jsou ve službách ministerstva sociální péče. Provádění zákona o schovancích přináší s sebou, že v obvodu jednotlivých okresních péčí o mládež nutno míti tisíc dětí a ještě více v patrnosti, měsíčně alespoň jednou je navštěvovati a o ně se postarati. To jsou obrovské úkoly, které vyžadují peněz a pracovní síly. Jest jednoduše nemožno sháněti peníze od soukromé dobročinnosti a je nemožno nalézti lidi, kteří mohou bez odměny trvale a stále konati tuto práci, i když ochota k práci u okresních péčí o mládež je veliká a i když obětavost obyvatelstva dlužno uznati. Uvedl bych několik cifer slezských péčí o mládež, které blíže znám. Pro péči o mládež v obvodu 19 německých okresních péčí o mládež byla potřeba peněz přes 1¹/₂ milionu roku 1929 sehnána takto: na subvencích: od ministerstva sociální péče 166.460 Kč, od ministerstva zdravotnictví 10.000 Kč, od ministerstva školství 3.000 Kč, od země Moravskoslezské 58.800 Kč, dohromady 238.260 Kč, Ministerstvo zásobování dalo mimo to k provedení stravovací akce pro školní děti 97.080 Kč, na náhradách od povinných živitelů bylo vybráno 619.793 Kč a dobročinností, sbírkami, na členských příspěvcích bylo vybráno 566.652 Kč, dohromady 1,521.785 Kč. Je zajisté výkonem velikého uznání hodným, v poměrně velmi malém území každoročně sehnati obnos daleko přes půl milionu. Sumu práce, kterou bezplatně konají členové spolku, v cifrách vyjádřiti nelze. Bude nemožno od obyvatelstva pro péči o mládež dostati více, nežli již dává. Naproti tomu jsou veřejné subvence nedostatečné, jsou nejisté a přicházejí opožděně. To má za následek, že mezi výdajovými položkami zemských úřadů každoročně se musí objevovati vysoká, velmi neproduktivní položka "bankovní úroky". Neboť organisace, které neshromažďují a přece také nemají shromažďovati kapitál, musí sobě kontokorentem zjednávati u bank potřebné prostředky, aby mohly dále pracovati. Bude naléhavě potřebí, uvésti v soulad veřejné dotování ústavů pro péči s veřejnými úlohami, které plní.

Osnova zákona zabývá se také opatřeními stran výchovy provinilců. Jest jisto, že práce a výchova pro budoucí povolání patří k nejdůležitějším výchovným prostředkům. Že na základě výcviku v řemeslné živnosti ve vychovatelně nebo polepšovně nabýti lze také průkazu způsobilosti pro tuto živnost, vzbudilo pochybnosti u živnostenské strany. Poslanecká sněmovna provedla tudíž ještě zvláštní omezení a v nynějším znění §u 59 lze zajisté sotva spatřovati nějaké poškození svazu řemeslníků. Zajisté je dobrý živnostenský výcvik, a sice výcvik, který také vede k praktickému výsledku, pro mladistvého trestance tak důležitým, že jiné pochybnosti proti tomu musí ustoupiti do pozadí.

V §u 18.předlohy mluví se o kárných opatřeních proti mladistvým trestancům. Poslanecká sněmovna měla za to, že musí ještě poněkud zmírniti kárné prostředky, samovazbu, půst, tvrdé lůžko podle vládní předlohy. Důležitým zdá se mi býti, že kárné prostředky jsou takové, že jimi skutečně lze udržeti kázeň a pořádek v ústavech. Mladistvým nebylo by lze učiniti nic horšího, nežli strčiti je do ústavů, ve kterých panuje nepořádek a nekázeň.

Úspěšné výchovné působení bude samozřejmě možné jen tehdy, dostane-li se mladistvým výchovy v ústavě v jejich mateřském jazyce a budou-li tudíž rozděleni v oddělení podle své jazykové příslušnosti. Byl bych si přál, aby tato zásada byla vyslovena v zákoně anebo alespoň v resolučním návrhu výboru. Ústavně-právní výbor můj návrh v té příčině zamítnul. Pan zástupce ministerstva spravedlnosti prohlásil, že prováděcí nařízení bude obsahovati ustanovení, že mladiství v ústavech mají býti podle možnosti rozděleni podle své národnostní a náboženské příslušnosti. Doufám, že "podle možnosti" bude přísně vykládáno. Neboť je-li zde vůle, bude zde zajisté také vždy i možnost.

Pokud jde o výchovný účinek, chtěl bych ještě citovati slova, která by si po mém názoru měli vzíti k srdci ti, kdož jsou odpovědni za výchovu mladistvých v ústavech. Francois Erman řekl při loňském sjezdu kriminalistů v jistém referátě: "Každá práce, která směřuje k výchově a mravnímu povznesení mladistvých, bude se nutně musit opírati také o náboženství. Náboženství jediné dovede chápati hlubiny duše, a jen náboženství může určovati vůli, podrobovati se dobrovolně zákonu práce a zákonu mravnosti." Zkušený vychovatel mládeže připojuje, že snaha po náboženském vlivu je zajisté a musí býti slučitelnou s úctou před osobní svobodou svědomí jednotlivce.

Právem béře osnova zákona v §u 61 ty, jimž náleží péče o mladistvé, k odpovědnosti za jejich mravní zpustnutí. Výchova dětí z valné části byla odňata rodičům a stala se úkolem školy. A tak připadá škole velká část odpovědnosti za mravní chování mládeže. Nechť ti, kdož mají pečovati o výchovu dětí, jsou si vědomi toho, že také ve škole úspěšná výchova dětí musí býti vybudována na náboženství. Náboženství, nikoli jako některý více nebo méně důležitý předmět školního rozvrhu, nýbrž náboženství jako základ veškeré výchovy vůle ve škole. Neboť také zde platí slova, že "náboženství jedině chápe hlubiny duše a určuje vůli, podrobiti se dobrovolně mravnímu zákonu." (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dále má slovo pan sen. dr Farkas.

Sen. dr Farkas: Slávny senát! Prvé desaťročie dvadsiateho storočia uskutočnilo želania a požiadavky modernej, trestnej právnej vedy a trestnej politiky ohľadom opustených detí a maloletých previnilcov. Táto časť trestného práva, ktorá za krátku dobu, tak rečeno za jedno desaťročie očividne sa pretvorila, nenarážala na veľké ťažkosti. Už v druhej polovici 19. storočia vo všetkých vzdelaných štátoch Europy a Severnej Ameriky vyvinuje sa humánné smýšľanie, aby sa nešťastné a opustené deti a maloletí previnilci všetkou silou zachránili od úplného mravného úpadku. Nestačí teda ich oslobodiť zpod obžaloby im za vinu kladených trestných činov pre nepríčetnosť, ale tak štát, ako aj ľudská spoločnosť majú v pozitívnom smere činiť predbežné opatrenia na zachránenie morálne ohrožených detí a maloletých, a keď sa už stali previnilcami, netreba ich stíhať obyčajnými trestnými prostriedkami, ale je treba nájsť voči nim takých prostriedkov, ktoré zaistia im možnosť na poctivý živoť a budúcnosť.

V tejto otázke a v ustálení prostriedkov detskej ochrany vzdelané štáty v posledných 10ročiach vykonaly čo najväčšie uznaniahodné práce tvorením dobročinných ústavov, starajúcich sa o chudobné osiralé a potulné deti. V tejto otázke uznania hodnú prácu vykonaly mimo jednotlivých štátov Unie aj Anglia, ktorá už v rokoch 1854 až 1857 zakladala celý rad zákonne upravených ustanovizieň, na pr. robotnické školy, v ktorých viac ako 30 tisíc detí najdú si ochranu.

Z ostatných štátov vynikaly Francúzsko, Italsko, Norsko, Nemecko, Dánsko a Belgicko súťažiac v tvorení zákonov na ochranu zanechaných detí.

V Amerike účinkuje najväčšia korporácia na tejto pôde: National konference of Charities and Correktion. Štátnu ochranu v bývalých Uhrách ohľadom previnilých detí a trestnoprávne na zodpovednosť neťahateľných mladistvých upravily min. nar. č. 60.000 z r. 1907 §§ 15 a 16 trestnej novely a najnovšie § 22 a § 67 zák. čl. VII z r. 1913. V tejto otázke aj najkonzervatívnejšie smýšľajúci vedátori francúzski uznali potrebu reformy a tieto myšlienky víťazily v trestných návrhoch švajčiarskych, nemeckých a rakúskych.

V tomto smere je najradikálnejší zákon americký. Severná Amerika prehlásila najsámprv to, že mladistvých nikdy nemôžeme za zločincov považovať, lebo nimi spáchané činy nie sú trestateľné v právnickom smysle, ale je to čin mladistvého človeka. Je to vlastná chyba ľudskej spoločnosti, ktorú so spoločenskými vychovávacími prostriedkami treba hojiť, teda nie trestať, ale vychovávať opustených, mladistvých. Retorzia je vedľajšia, hlavné sú preventivné prostriedky.

Táto vedúca myšlienka vytvorila v Severnej Amerike pojem polepšovacích škôl - reform school - a prepustenie mladistvého na zkúšku - probation - ktorý posledný prostriedok zná aj uhorský zákon, ktorý sa tam aj veľmi dobre osvedčil. Je to vlastne myšlienka bostonského občana Rufusa Cooka, ktorý navštiviac súdné pojednávania, dospel k tomu názoru, že mladých previnilcov možná ochrániť daním do opatery a na základe tejto myšlienky spomenutý štát ustanovil povolanie zastánca úradného (probation Officel), ktorého povinnosťou je navrhovať, mladistvého prepustiť na zkúšku, jestli sa dá očakávať polepšenie tohoto bez odpykania trestu.

V Europe upotrebuje prepustenie na zkúšku najsamprv Anglicko posledne r. 1907, potom bývalé Uhorsko, najnovšie Belgicko r. 1912 a Francúzsko toho istého roku.

Tento náš nový zákon túto ustanovizeň neprijal, avšak má podobné ustanovenia, kde mluví o podmienečnom odsúdení a podmínečnom prepustení z trestu na zkúšobnú dobu najmenej na jeden rok. Ale podľa môjho skromného názoru tieto ustanovenia zákona nemôžu nahradiť dobré výsledky trestného prostriedku prepustenia na zkúšku. Ačkoľvek tá naša osnova je uznanlivá a veľmi radikálna čo do jednotlivých druhov trestu mladistvých, predsa nemohla pominúť aj ďalšie zadržovanie trestu na slobode proti nim a ustanovila trest na slobode na mladistvých vo forme trestu zavretia. Súčasne ale starala sa aj o to, aby sústava a vykonanie trestu na slobode nemala rázu trestov plnoletých, ale zodpovedná individualite mladistvých a že by mala viac rázu polepšovacieho ústavu.

Čo sa týka t. zv. polepšovacej výchovy, už začiatkom XIX. storočia každý moderný a vzdelaný štát poznáva význam polepšovacích ústavov a od tohoto času sa sústavne zakladajú takéto ústavy za tým účelom, aby opustené, osiralé a mravnej zkaze vystavené deti sa zachránily a dala sa možnosť vychovať z nich riadnych občanov.

Z cudzozemských štátov zvlášť Anglicko zaviedlo r. 1854 t. zv. reformatory school na základe zákona Reformatory School Act, ktorým z dobročinnosti súkromníkov a štátnou podporou boly založené takéto školy, v ktorých vychovávajú dnes už viac 1000 detí.

Na tomto poli nasledovaly Anglicko, štáty Severnej Ameriky, Belgicko, Nizozemsko, Italsko a Norsko. Vzorné ústavy sú v Europe hlavne nizozemské tacht school a belgické ústavy. Moderné cottageové ústavy boly vo Francúzsku už r. 1791 a potom Code penal v r. 1810 zariadil polepšovacie školy a taktiež vynikajúci právníci trestného práva Demtz a Lucas tvorili zemedelskú školu, aby dokázali účelnosť zemedelstva pre mladistvých. Francúzsko má dnes viac ako 30 polepšovacích ústavov.

Naša osnova zná tiež tú polepšovaciu výchovu a tak zvaná ochranná výchova môže byť povolená v jednej rodine alebo v štátnych polepšovacích ústavoch. Pojem polepšovacieho ústavu znal už aj zákonný článok V. z r. 1878 a uhorská trestná novela ustanovuje tento prostriedok polepšovací tiež ako výchovný ohľadom takých mladistvých, ktorí sú vystavení mravne ohroženému okoliu. V Belgicku ako dobročinné školy boly známé - école de bienfaisance - v Nemecku ako donucovacie ústavy - Zwangserziehungsanstalt. - Konečne v Rakúsku v r. 1885 bol vynesený zákon ohľadom polepšovacích ústavov a donucovieň a od tohoto času jestvuje už 14 takýchto ústavov. Tieto však sa neosvedčily, nakoľko v týchto pracujú spolu už trestanci plnoletí a mladiství.

Dľa našej osnovy pri upotrebení prostriedkov má sa povšimnúť individualita mladistvého, úroveň jeho duševnej a mravnej vyspelosti, životné pomery a všetky okolnosti činu. Podľa týchto súd použije z uvedených prostriedkov ten, ktorý sa ukáže žiaducným s hľadiska budúcej výchovy a mravného vývoja, a to je veľmi dôležité opatrenie.

Slávny senát! Som presvedčený, že nebude účelným debatovať teraz o tom, do akej miery sú zločinecké sklony mladistvých ovlivňované školskou výchovou a obzvlášte nie je správné vychádzať z toho, že školy cirkevné a školy svetské majú diametrálne opačný vliv na neskorší vývoj mladistvých. Vyhranené hranice v tomto ohľade nemožno vyznačiť. Je však nesporným to, že dnešný školský systém ani v dnešnej svojej forme ešte z ďaleka nevyhovuje našim sociálnym účelom a preto stále sa snažíme tieto školy v smysle našich zásad pretvoriť.

Nemožno sa diviť ani tomu, že pri kritike tohoto zákona narážajú na seba zase dva rôzne svetové názory. Náuka cirkevná bola podľa nášho názoru vždy nebezpečná, a to bez rozdielu, či bola výchova mládeže v rukách cirkve katolíckej, reformovanej a či židovskej. My nikdy nemôžeme akceptovať a ani neakceptujeme teoriu, že základom ľudskej blaženosti je naprosté smierenie sa so stávajúcimi pomerami, že najvyššou ctnosťou je chudoba a pokora a že sa človek musí smieriť s utrpením a biedou. Táto nauka by znamenala, že človek nie je v stave zmeniť svoj osud a ani ho nezmení, lebo istá vyššia determinácia stojí tomu v ceste a že nadpozemské moci donucujú človeka, aby nebojoval za obrat svojho osudu k lepšiemu a usmieril sa s nezmeniteľným.

My naproti tomu vyznávame oslobodenie, hlásame, že veda a snaha po vyšších metách musí prelomiť tieto domnelé a vybájené prekážky, a vyznávame, že pseudo-humanizmus hlásaný církvami je nedôstojný ľudskej bytosti a že treba prelomiť všetky priehrady, ktoré boly v cestu utlačovaných a pracujúcich ľudských pokolení umele postavené. (Tak jest!)

Tunajší reprezentanti cirkevnej nauky s týchto hľadisk stavajú sa proti tomu, odporujú tomu, aby tento humánny sociálny zákon bol v život uvedený, lebo i keď sa k tomu nechcú vždy priznať, ich cieľom predsa len je, aby mladá generácia za žiadnych okolností nemohla sa vymaniť zpod ich vlivu, aby stále pociťovala bremeno vyššej moci, ktorá ju chce hatiť vo voľnom vývoji, lebo sa domnieva, že mládež môže byť polepšená iba slepým zachovávaním cirkevných zákonov a nie zákonov moderných liberálneho ducha.

Keď už sme pri tejto otázke, musím sa zaoberať rečou, prednesenou v poslednej schôdzi senátu pánom senátorom dr Žiškom, ktorou chcel dokázať, že na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi, kde jestvujú zväčša cirkevné školy, je zločinnosť mladistvých značne menšia, ako v zemiach historických, kde počet žiakov navštevujúcich školy laické značne prevyšuje počet žiakov navštevujúcich školy cirkevné.

Pri tom oboznámil pán sen. dr Žiška rozličné štatistické číslice a snažil sa takým spôsobom vyvrátiť tvrdenia pána posl. dr Wintra, referenta osnovy v poslaneckej snemovni, a zdôrazňoval, že pán dr Winter sa pri sostavení dát štatistických v tomto ohľade mýlil, že teda pánom referentom dr Wintrom uvedené štatistické dáta sú mylné, v dôsledku čoho musia byť aj jeho uzávery pochybné.

Na základe dát mne k disposicii stojacích môžem potvrdiť, že nie pán posl. dr Winter sa mýlil, ale skôr opačne pán sen. dr Žiška sa značne v tejto otázke pomýliť ráčil, čo chcem dokázať.

Je pravda, že pojmy prečinu v historických zemiach na jednej strane a na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi na druhej strane sa nekryjú. Podľa práva českého trestajú sa súdne ako priestupky veľmi početné trestné činy, ktoré sa na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi trestajú len administratívne. - Dáta o týchto administratívnych priestupkoch vo štatistike zo Slovenska a Podkarpatskej Rusi nie sú uvedené. Táto štatistika teda nepodáva celkový obraz počtu mladistvých odsúdených pre zločiny, prečiny a priestupky, a preto v tejto otázke nemôže byť považovaná za jedine smerodatný podklad pre nejaký posudok. Tak na pr. podľa práva v historických zemiach platného priestupky trestných a poľných krádeží trestajú sa súdne, kým na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi podľa zák. čl. XXXI/1893 a XII/1894 len administrativne, keď hodnota kradených vecí neprevyšuje 60 Kč. Je teda zrejmé, že v dátach o osobách odsúdených pre priestupky na Slovensku a Podkarpatskej Rusi chýba práve značné číslo mladistvých odsúdených pre uvedené lesné a poľné krádeže.

Počtom ich by iste celkový počet osôb odsúdených na Slovensku a Podkarpatskej Rusi veľmi značne stúpil a rozdiel medzi štatistikou z českých zemí a zo Slovenska a Podkarpatskej Rusi by sa značne zmenil v neprospech Slovenska a Podkarpatskej Rusi.

Podľa práva v českých zemiach platného musí byť každý mladistvý, jestli bol uznaný vinným, posúdený. Ináč je tomu podľa práva na Slovensku platného. Dľa § 23 zák. čl. VII/1913 je totiž možno, že súd bez toho, že by zistil vinu mladistvého, nariadil nejaké výchovné opatrenie, alebo keď ide o čin nepatrného významu, pokračovanie zastavuje. Ani tedy, keď súd uzná pri hlavnom prelíčení mladistvého vinným, nemusí ho odsúdiť k trestu, ale môže usnesením nariadiť niektoré výchovné opatrenie práve tak, ako to teraz upravuje naša osnova.

Tieto podstatné rozdiely medzi právom českým a slovenským pôsobia aj na podklad kriminálnej štatistiky. Podkladom kriminálnej štatistiky sú u nás sčítacie trestné listy, ktoré sa vystavujú pri každom posúdení. Podľa §u 45 vl. nar. 198/1922 Sb. z. a n. nevyhotovujú sa však na Slovensku a Podkarpatskej Rusi v prípadoch horeoznačených sčítacie trestné listy vôbec.

Z toho nasleduje, že na pr. v roku 1926 bolo na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi posúdené pre trestné činy vôbec 2.947 mladistvých. Tento počet ale sa podstatne zvýši, keď sa k nemu pripočíta 1.740 prípadov, v ktorých súd nariadil iba výchovné opatrenie. Takto už činí to dohromady 4.687 prípadov.

Štatistika nepodáva obrázok o tom, v koľko prípadoch bolo trestné pokračovanie zastavené pre nepatrnosť činu. Z tabulky XV. však vysvitá, že - ináč než posúdením, alebo nariadením výchovných opatrení - skončily sa veci v 5.659 prípadoch. Aká časť z nich pripadá na zastavenie pokračovania pre nepatrnosť činu, nemôžeme však zistiť.

Počet tých mladistvých, ktorí boli posúdení alebo u ktorých bolo nariadené výchovné opatrenie, činil na Slovensku a Podkarpatskej Rusi v r. 1926 celkom 4.687. V tom istom roku bolo v českých zemiach posúdené 14.307 mladistvých a nedospelých, teda číslice absolutne značne väčšie. Avšak srovnajú-li sa také číslice, je nutno prihliadnuť k počtu osôb, ktoré sa skutočne takých činov mohly dopustiť, to je v zemiach českých k počtu osôb vo veku od 10 do 18, na Slovensku a Podkarpatskej Rusi vo veku od 12 do 18 rokov. Naša štatistika sčítania ľudu poskytuje dáta len ohľadne skupiny obyvateľstva vo veku od 10 do 19 rokov.

V historických zemiach bolo podľa posledného zpracovaného sčítania ľudu vo veku od 10 do 19 rokov celkom 2,198.053 obyvateľov, na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi 842.977. To vysvitá z tabulky štatistickej. V historických zemiach tedy na základe tohoto prepočítania pripadá na 100 osôb tejto vekovej skupiny 0.65 posúdených, na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi na 100 osôb tejže vekovej skupiny 0.55.