Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Naznačená osnova zákona, její nadpis a úvodní formule přijímají se podle zprávy výborové ve čtení prvém. (Sen. Mikulíček: Baťovi dáváte miliony!)

Na pořadu jednání je dále:

Jedná se o osnovu zákona, jež s hlediska zájmů národohospodářských vyhledává brzkého vyřízení parlamentního.

Navrhuji, aby projednání této věci přiznána byla pilnost.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Pilnost této věcí se přiznává.

Ve smyslu přiznané pilnosti budeme hlasovati ihned ve čtení druhém.

Táži se pánů zpravodajů, mají-li nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. inž. Havlín: Nemám změn.

Zpravodaj sen. dr Rozkošný: Není oprav.

Předseda: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla přijata ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona, její nadpis a úvodní formule přijímají se ve čtení druhém v naznačeném znění. (Sen. Mikulíček: Dostanete od Bati každý pár bot! On chudák, nemá být od čeho živ! Dáváte mu miliony!)

Na pořadu jednání dále je:

Navrhuji, aby odstavce tyto sloučeny byly ke společnému projednání.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Budeme tedy tak postupovati.

Zpravodajem o obou těchto odstavcích je pan sen. inž. Havlín. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. inž. Havlín: Slavný senáte! Dne 4. února 1931 šel dav mužů a žen, vedený sen. Stránským, do Duchcova. Dav sestával podle úředního sdělení z nezaměstnaných, kteří chtěli demonstrovati před okresním úřadem. Na kraji města u viaduktu státních drah byl tento dav zastaven četnickým kordonem a vyzván k rozchodu, neboť okresní úřad měl bezpečné zprávy, že lid z celého okolí má býti přiveden do Duchcova a že mají býti nezodpovědně vyvolány demonstrace. Na vyzvání velitele, aby demonstranti se rozešli, tito neuposlechli, nýbrž vrhli se na četníky a chtěli je odzbrojiti. V důsledku toho byl dán povel k použití zbraně, jehož výsledkem bylo, že jeden dělník byl zastřelen na místě a tři těžce zranění zemřeli týž den v nemocnici. Mezi útočníky byl v první řadě sen. Stránský, který na četníky útočil, snažil se je odzbrojiti a podněcoval ostatní k útoku. Sen. Stránský byl na místě zatčen, dodán k okresnímu soudu a po výslechu byla na něho uvalena prozatímní zajišťovací vazba. Okresní soud v Duchcově učinil o tom podle §u. 25 úst. list. oznámení předsedovi senátu.

Imunitní výbor navrhuje, aby senát projevil souhlas s další vazbou sen. Stránského, ježto jeho čin je hrubým porušením zákona. Sen. Stránský měl povinnost, aby svým vystoupením proti shluknutému davu zabránil všem násilným činům, k čemuž jistě mohl použíti svého vlivu, a nikoli zástup proti veřejné moci podněcovati. Jednání jeho nesrovnává se nijak s funkcí zákonodárce, a ježto je potřebí co nejpřísnějšími opatřeními zabrániti tomu, aby se podobné neblahé zjevy nemohly opakovati, je nutno použíti proti sen. Stránskému stejných zákroků, jakých se používá proti každému jinému občanu v podobných případech.

Předseda (zvoní): Prosím o podání druhé zprávy výboru imunitního.

Zpravodaj sen. inž. Havlín: Druhá záležitost týká se žádosti krajského soudu v Mostě za souhlas k trestnímu stíhání sen. Stránského pro celou řadu deliktů.

Dne 4. února 1931 uspořádal sen. Stránský bez úředního povolení demonstrační průvod a táhl asi s 500 demonstranty po silnici od Ledvic do Duchcova. Když průvod přišel k podjezdu dráhy v Duchcově, narazil na četnický kordon, sestávající z 10 četníků, jenž měl rozkaz k uzavření silnice na tomto místě. Vykonávaje svou povinnost vyzval velitel uzavíracího kordonu zástup "Jménem zákona" k rozchodu již ze vzdálenosti 20 kroků. Tohoto vyzvání nebylo uposlechnuto, velitel opakoval je několikráte co nejdůrazněji za sebou, avšak na místo rozchodu sevřené řady demonstrantů se útočně předklonily a na povel sen. Stránského: "Jen skrz! - Nur durch!" vrhly se na pravé křídlo četnického kordonu, při čemž sen. Stránský podnikl útok na velitele oddílu a snažil se mu v zápase vykroutiti z rukou služební pušku. Jiní demonstranti vrhli se současně na druhé četníky, aby je odzbrojili, jsouce k tomu podněcováni příkladem i slovem sen. Stránského. Ježto zápas nabyl takové formy, že četnický kordon byl v bezprostředním nebezpečí života, dán byl povel k palbě, vypáleny skutečně tři rány, jejichž následkem bylo zranění osmi osob, z nichž čtyři zemřely ještě téhož dne v nemocnici. Sen. Stránský byl při vykonávání svrchu uvedených trestních činů zatčen, uvalena naň zajišťovací vazba a krajský soud v Mostě žádá za souhlas k jeho trestnímu stíhání pro zločiny podle §§ 81, 82 II sazba a 87 tr. z., přečiny podle §§ 279 a 283 tr. z. a přestupek podle §§ 3 a 19 shromažďovacího zákona.

Imunitní výbor navrhuje, aby senát vyhověl žádosti krajského soudu v Mostě ze dne 5. února 1931, č. j. Nt XIII 9/31, a dal souhlas k trestnímu stíhání sen. Stránského pro zločiny podle §§ 81, 82 II sazba a 87 tr. z., pro přečiny podle §§ 279 a 283 tr. z., aby však nevyhověl téže žádosti pokud se týče stíhání jmenovaného pro přestupek podle §§ 3 a 19 shromažďovacího zákona.

Případ duchcovský, jenž skončil skutečně tragicky, je tou nejdůraznější výzvou nejen k našemu občanstvu, nýbrž i k vládě. Všechno občanstvo musí přijíti již jednou k jasnému poznání, že jeho zájmy nejhůře a nejšpatněji jsou chráněny těmi, kdož nezodpovědným štvaním a nabádáním k trestným skutkům ženou je do konfliktu se zákonem a státní výkonnou mocí, skrývajíce se případně i za parlamentní imunitu. Vláda naopak je povinna použíti všech zákonitých prostředků, aby řádění takovýchto živlů znemožnila a tím klid a pořádek, jakož i úctu k zákonům zjednala, je povinna všem orgánům veřejné bezpečnosti, vykonávajícím přesně těžkou a odpovědnou povinnost, poskytovati co nejúčinnější podporu.

Posuzuje-li se případ duchcovský zcela objektivně, je patrno, že hlavní vinu na jeho politováníhodném zakončení má sen. Stránský. Místo aby jako zákonodárce byl druhým občanům dobrým příkladem, jednal právě zcela opačně, dal demonstrantům jím vedeným velmi špatný příklad, podnítil je tak k činům protizákonným a morálně odpovídá pak za vše, co se dále stalo. Pro něho není tu ani jediného polehčujícího důvodu, neboť jest jisto, že, kdyby byl po úředním vyzvání k rozchodu, použil svého vlivu na demonstranty a sám je důrazně vyzval k rozchodu, nebylo by došlo k neštěstí, jež zaplatili čtyři lidé životem. Veřejné násilí proti úředním osobám, podněcování proti veřejnému řádu a pokoji a nabádání k trestným skutkům za okolností zvláště nebezpečných nemůže býti chráněno imunitním postavením vůbec, tím méně pak tehdy, když jejich důsledkem je ztráta životů u lidí svedených a ohrožení životů těch, kdož zákonitý stav povoláni jsou hájiti. Sen. Stránský byl si jistě vědom toho, že přejímá na sebe při pořádání demonstračního průvodu velikou odpovědnost za ty, kdož poslechli jeho hlasu a následovali ho, musil si však ještě více býti vědom všech následků, jež mohou vzniknouti z úmyslně a vědomě vyprovokované srážky (Výkřiky komunistů.) s ochránci veřejné bezpečnosti. Vědomí odpovědnosti musí tvořiti hlavní základ veřejné činnosti, kde tomu tak není, rozrůstá se nebezpečná demagogie, jež tragicky končívá obyčejně jen pro ty, kdož se dali svésti. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Případ duchcovský je toho, pane kolego, strašným dokladem a právě pro jeho hrozné zakončení nutno je dáti spravedlnosti volný průchod. Proto imunitní výbor navrhuje slavnému senátu, aby dal souhlas k vydání sen. Stránského ve smyslu právě mnou přednesených důvodů.

Předseda (zvoní): Zahajuji jednání a navrhuji trvání řečnické lhůty pro každého řečníka v rozsahu čtvrt hodiny. Námitek není. (Nebylo.)

Budu se tedy tímto říditi.

Ke slovu se přihlásil pan sen. Nedvěd a uděluji mu je proto.

Sen. Nedvěd: Imunitní výbor předkládá nám dnešního dne . . . (Výkřiky komunistických senátorů.)

Předseda (zvoní): Prosím, pánové, o klid!

Sen. Nedvěd (pokračuje): . . . dvě zprávy týkající se soudr. Stránského. První zpráva, tisk 391 navrhuje, aby senát dal souhlas k prozatímní zajišťovací vazbě uvalené na soudr. Stránského, 3. února, ve druhé zprávě, tisk 393, navrhuje imunitní výbor, aby soudr. Stránský byl vydán pro trestné činy podle §u 81, 82, 87, 279 a 283 trest. zákona.

Trestní případy, pro které má soudr. Stránský býti vydán, jsou otázkou vysoce politickou, která vznikla jako důsledek krvavého masakru na ledvické silnici.

První zpráva o krvavé srážce na ledvické silnici došla nás ve středu 2. února v hodinách odpoledních, a ihned jsme se obrátili telefonicky na pana předsedu senátu se žádostí, aby zakročil, by soudr. Stránský byl propuštěn. Druhý den ráno byl jsem společně se soudr. Hakenem osobně u pana předsedy senátu a znovu jsme žádali, aby byly podniknuty kroky pro okamžité propuštění soudr. Stránského. Pan předseda senátu nám řekl, že svolává ihned imunitní výbor, aby pojednal o uvalení zajišťovací prozatímní vazby na soudr. Stránského a podal ihned zprávu plenární schůzi.

Imunitní výbor sešel se teprve večer po skončení plenární schůze a projednával otázku vazby soudr. Stránského. Samozřejmě, že rozhodl, aby soudr. Stránský v zajišťovací vazbě zůstal, a tento návrh je dnes předložen ke schválení plenární schůzi.

Ale druhý den ráno jsme se přesvědčili ze zpráv denního tisku, že zde byla sehrána dobře aranžovaná komedie, jejímž účelem bylo vzbuditi zdání, že imunitní výbor projednává tuto otázku objektivně a nestranně. Četli jsme dne 4. února, že před schůzí imunitního výboru konala se porada zástupců koaličních stran a na té bylo rozhodnuto, že Stránský má zůstat v čsl. kriminále. Usnesení koaličních stran bylo provedeno také tím způsobem, že ještě večer před svoláním imunitního výboru byly dobré dvě třetiny členů imunitního výboru vyměněny a takto zreorganisovaný imunitní výbor na komando koaličních stran, t. j. na komando Udržala a Slávika, kteří již nalezli na základě četnické relace vinníka tragedie duchcovské v osobě soudr. Stránského, odhlasoval, že soudr. Stránský má zůstat ve vazbě. (Hanba!)

Socialfašisté jako obvykle vystupují zde jako přímí pomahači buržoasie a kapitalistů a staví se zcela otevřeně na nejreakčnější stanovisko a projevují souhlas, aby komunistický senátor byl vydán měšťáckému třídnímu soudu. Protože však v poslední době se od nich dělnictvo hromadně odvrací, a protože jsou si dobře vědomi toho, že by na lavici obžalovaných patřili oni sami, vydali vedle vládního prohlášení o Duchcově, s nímž souhlasili Meissner, Bechyně, Dérer a Czech ještě své zvláštní prohlášení, které nám zde přednášel sen. Johanis. Sen. Johanis mně řekl: "Počkej, Nedvěde, až uslyšíš naše prohlášení! My zaujímáme kritické stanovisko." A pak jsme sociálnědemokratické prohlášení slyšeli a není možno nazvat ho jinak, než jako mistrovskou ukázkou sociálfašistické demagogie. Ve druhém odstavci se praví, že klub sociálně-demokratický považuje za svoji povinnost důtklivě varovati odpovědné orgány státní výkonné moci, aby nepoužívaly zbraní proti rozčílení nezaměstnaných lidí, a dále, že jsou přesvědčeni, a dále, že je možno vyvarovati se takovým událostem, které co nejostřeji musíme odsouditi, když bezpečnostní orgány chovají se taktně a reservovaně. Tedy podle názoru sociál-fašistů střílení do bezbranných dělníků znamená, že četníci nechovali se taktně a reservovaně. To jest opravdu vzorné sociálfašistické kritické stanovisko. Aby však tato mírná výtka četníky Udržala a Slavika příliš nebolela, prohlašuje sociálně-demokratický klub v dalších odstavcích, že před celou veřejností zjišťuje těžkou odpovědnost komunistů, kteří připraveni provádějí plánovitě srážky s ozbrojenou mocí. Sociálně-demokratická strana dělnická dává zde četníkům mírnou výtku, ale do dělníků jde s celou vervou. A nejkrásnější je závěr sociál-fašistického prohlášení, v němž se vybízí ministr vnitra, aby nařídil, aby bezpečnostní orgány nepoužívaly střelné zbraně proti neozbrojeným demonstrantům. Dělníci, nezaměstnaní, hladovějící, zde to máte řečeno zcela otevřeně. Páni sociální demokraté nemohou souhlasiti s tím, aby do vás bylo stříleno, a říkají ministrovi vnitra, že má používati mírnější prostředky, to je policejní obušky, bajonety, kolby, slzavé bomby a podobné roztomilosti. Samo sebou se rozumí, že sociální demokraté budou hlasovati pro vládní prohlášení, a již hlasovali, a to své přednesli a do veřejnosti dali se svolením svých kolegů a koalice, kteří je v poslední době stále upozorňují, že ztrácejí půdu mezi dělnictvem, (Sen. Dundr: Nestarejte se o to!) z koalice je vykazují do oposice, kde prý mohou více prospěti, nežli ve vládě. (Sen. Johanis: Viděl jsi volby na Příbramsku, jak ztrácíte vy a jak ztrácíme my?) Proletariát však jasně vidí celou tu komedii. Sociálfašisté schválí prohlášení Udržal-Slávikovo, aby si zachovali přízeň svých zaměstnavatelů, ale dělnictvu budou ukazovat své prohlášení, v němž si dovolili mírnou kritiku.

A nyní ke zprávám imunitního výboru. V tisku čís. 391 doporučuje imunitní výbor, aby senát projevil souhlas s další vazbou sen. Stránského, ježto jeho čin je hrubým porušením zákona.

V tisku čís. 393 říká imunitní výbor, že hlavní vinu na případu duchcovském má sen. Stránský. On prý podnítil demonstranty k činům protizákonným. Jeho úkolem prý bylo, aby po úředním vyzvání k rozchodu použil svého vlivu na demonstranty a sám je důrazně vyzval k rozchodu. Proti takovémuto odůvodnění co nejrozhodněji protestujeme. Imunitní výbor, když vydává některého člena senátu k trestnímu stíhání, nemá práva a nesmí tvrditi, že dotyčný se dopustil určitých trestných činů, poněvadž takovým odůvodněním se předbíhá soudnímu rozsudku a soudnímu vyšetřování. Imunitní výbor není zde od toho, aby zjišťoval vinu nebo nevinu. Imunitní výbor má se jedině vysloviti o tom, zdali činy, pro které má v tomto případě sen. Stránský býti vydán, jsou slučitelné s výkonem jeho mandátu. Zde však imunitní výbor již zcela konkretně uvádí, čeho se soudr. Stránský dopustil, ačkoli pro své tvrzení nemá žádný jiný podklad, nežli četnickou relaci, přednesenou ministrem vnitra Slávikem.

Byl jsem v pátek návštěvou u soudr. Stránského s posl. soudr. Sternem. Vyšetřující soudce soudní rada Vilhelm nejdříve objednal četníky, přišli tři, s praporčíkem v čele. Ti nás na chodbě hlídali a když jsme přednesli svou žádost, bylo nám řečeno, že se soudr. Stránským můžeme mluviti, ale jen pod tou podmínkou, když se zavážeme nepromluviti s ním ani slovo o událostech na ledvické silnici. Četníci, kteří stříleli, jsou na svobodě a vykonávají dále službu. Okresní hejtman, který dal rozkaz, taktéž, ale soudr. Stránský, který vedl klidné demonstranty za chleba a práci, je v kriminále, aby zde nemohl státi jako žalobce. Včera jsem zde vznesl celou řadu svědectví, která dokazují, že Stránský je nevinen. Že to působilo, je vidět nejlépe z toho, že se do dnešní schůze dostavil ministr vnitra Slávik, aby znovu posílil vládní koalici v úmyslu Stránského obětovat a odsoudit. Proč? Poněvadž vydání k trestnímu stíhání je vlastně odsouzení. My známe vaše měšťácké třídní soudy, my víme, i když 50 svědků vystoupí a bude dokazovat, že Stránský se ničeho nedopustil, že stačí výpověď četníků, aby byl odsouzen.

Předseda (zvoní): Volám pana senátora pro tento výrok k pořádku.

Sen. Nedvěd (pokračuje): Stránský musí býti vydán a odsouzen proto, abyste mohli odůvodnit persekuci komunistického hnutí, abyste mohli ostře postupovat proti revolučnímu proletariátu, který nechce dobrovolně umírat hlady. Chcete svésti pozornost širokých mas dělnických od bídy, hladu a utrpení, od vaší neschopnosti a nemohoucnosti, od vaší třídní vlády, od vykořisťování na jiné pole, ale vaše námaha je marná. Postaráme se o to, aby veškerý proletariát věděl, že pravými původci střílení do bezbranných proletářů na duchcovské silnici jsou ti, kteří sedí v Národním shromáždění na ministerských lavicích, celá vládní většina a všechny strany v ní zastoupené a pak vaše fašistické nástroje: okresní hejtman a četníci.

Předseda (zvoní): Volám pro tyto výroky pana řečníka znovu k pořádku!

Jednání je skončeno.

Slovo k doslovu má pan zpravodaj.

Zpravodaj sen. inž. Havlín: Slavný senáte! Mám za svou povinnost, abych především otevřeně prohlásil, že musím odmítnouti takové výtky, jaké učinil pan sen. Nedvěd na adresu imunitního výboru. My jsme hovořili jako lidé poctiví a nestranní. Pan sen. Nedvěd byl ve schůzi imunitního výboru přítomen a musí mně potvrditi, že kromě koaličních zástupců hlasovali pro vydání p. sen. Stránského také všichni zástupci oposice. A snad si nedovolíte tvrditi, že jsme zástupce oposice nějakým způsobem zpracovali.

(Výkřiky sen. Mikulíčka.) To je trochu odvážné tvrzení a já se musím diviti, že pan sen. Nedvěd, který byl přítomen celému jednání, má důvod tímto způsobem výbor napadati. (Sen. Nedvěd: Jak se opovažujete tvrditi, že sen. Stránský je vinen?) Jak se vy opovažujete tvrditi, že je nevinen?! (Sen. Nedvěd: Já jsem to vyšetřoval, já jsem tam byl několik dní!) Na vaše vysvětlení nedáme nic, od toho tu jsou řádné soudy. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Pokud se týče informace k invektivám ohledně vyšetřování, dovolím si upozorniti senát velmi stručně na jednu věc. Já jsem velice pečlivě prostudoval protokol, podepsaný sen. Stránským. Tu byl přípis pana sen. Stránského, adresovaný předsednictvu senátu. Vážený senáte! Bylo mně hanba, když jeden a týž člověk, co řekl v jednom spise, popírá ve druhém. My jsme muži a trváme na tom, co jsme řekli, a nebudeme si hráti na malé hochy. Když uváděl pan sen. Stránský, že potkal lidi na silnici, že neví, kam šli, že jen náhodou se s nimi svezl, pak jsou to pohádky a my nejsme malé děti, aby se nám takové pohádky věšely na nos. (Výkřiky komunistických senátorů.)

Slavný senáte! Jestliže jsem vykonával jen usnesení imunitního výboru - a tam jsme se rozhodli, abychom pokračovali jedině možným způsobem, abychom zabránili dalšímu svádění lidí - a my jsme dělali jen svou povinnost - musím se s tohoto místa ujmouti našeho četnictva, které podle sdělení řady senátorů ze Slovenska vykonává svou funkci vzorně. Četnictvo zde v tomto státě nebude k tomu, aby je mohli komunisté ubíjeti. Už jste jich zabili 30 a my budeme takto pokračovati, abychom ubránili dělníky před těmi, kteří kšeftují neodpovědným způsobem s jejich krví. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno.

Budeme hlasovati o každém odstavci zvláště.

Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního podle zprávy výborové č. t. 391, aby senát projevil souhlas s další vazbou senátora Stránského, nechť zvedne ruku. (Děje se. - Výkřiky komunistických senátorů: Hej rup)

To je většina. Návrh výboru imunitního se přijímá.

Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního podle zprávy výborové č. t. 393, aby senát dal souhlas k trestnímu stíhání sen. Stránského pro zločiny podle §§ 81, 82 a 87 trest. zákona, pro přečiny podle §§ 279 a 283 trest. zákona a aby senát nedal souhlas k trestnímu stíhání jmenovaného senátora pro přestupek podle §§ 3 a 19 shromažďovacího zákona, nechť zvedne ruku. (Děje se. - Sen. Haken: Tím dělníky neopijete, že jste ten přestupek škrtli!)

To je většina. Návrh výboru imunitního se schvaluje.

Přerušuji nyní jednání.

Dal jsem dovolenou na dnešní schůzi sen. Berkovcovi.

Navrhuji, aby bylo předsednictvo zmocněno svolati příští schůzi podle §u 40 jedn. řádu písemně nebo telegraficky a stanoviti její pořad jednání.

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.) Námitek není.

Končím schůzi.