O tom není pochybnosti, že předloha daňová bude chápána jinak, až lidé uvidí její účinky. Poctivě pracující, hospodářsky slabí lidé nenaleznou sluchu u státu, klesají hlouběji a hlouběji nežli sami soumaři. Vládní periody od r. 1918 do 1920, od 1920 do 1925, od 1925 do 1929 a do dnešního dne byly drastickými ilustracemi československé práce pro zbídačení. Všechny daně jsou nepřímými daněmi, nepostihují osobu podle jmění, nýbrž zatěžují malého pracujícího člověka a tím se všechno ubíjí. (Sen. Reyzl (německy): To je také náš názor!) Prosím, přiznávám, že máte dobrou vůli, ale hnete se příliš málo. Neděláte rámus a oposici jako dříve. Pravdou je, že jste se hodně uklidnili.

Slavný senát má za úkol, aby napravoval dosavadní zákonodárná chybná usnesení poslanecké sněmovny. Jestliže se dnes v tisku píše, že má býti senát zrušen, nuže, vzchopme se a napravme usnesení poslanecké sněmovny. Nemusíme všechno viděti stranickými brejlemi. Mohli bychom leccos změniti a pak byl by také senát se svou činností zase ve vážnosti. Národně-sociální strana nemůže na základě daných poměrů hlasovati pro tuto vládní předlohu. (Potlesk.)

Místopředseda Luksch (zvoní): Další slovo má pan sen. Hubka.

Sen. Hubka: Slavný senáte! Mezi námi, jak tu sedíme, myslím, že nebude zásadního rozdílu v definici o obratové dani, a že můžeme všichni nazvati tuto daň nezdravým pramenem daňových příjmů státních. Jiného názoru než my, bude ovšem státní fiskus, poněvadž daň obratová vynáší tomuto fisku částku, bez které by dnes jistě nemohl existovati. Že je obratová daň nezdravý zdroj státních příjmů daňových, dokazuje i důvodová zpráva rozpočtového výboru, která si přeje, aby ušlé státní příjmy z případného zrušení daně obratové nahrazeny byly jinými zdroji hospodářsky snesitelnějšími a také sociálně spravedlivějšími. To znamená, že rozpočtový výbor senátu je názoru, že daň obratová je zdrojem hospodářsky sotva snesitelným a také sociálně sotva spravedlivým. Ba dokonce můžeme se dovolávati úsudku o tomto nezdravém prameni samého pana ministra financí, který již několikráte jako národohospodář vyslovil se o tom, že obratová daň je mu státním příjmem velmi nepříjemným a že by si přál, když ne úplné odstranění, tedy znovelisování zákona, o této dani do té míry, aby byla hospodářsky snesitelná a sociálně spravedlivá.

Kol. Pánek jako referent rozpočtového výboru několika ciframi zmínil se o tíživosti této daně. Budiž mi dovoleno, abych poukázal na to, jak tato daň rozpočítává se v celkovém daňovém příjmu a co pro celkový daňový příjem znamená. Od roku 1919 do roku 1929, za jedno desetiletí, bylo na této dani přijato 18.685,998.591 Kč, průměrem tedy skoro 2 miliardy Kč ročně. Přepočítáme-li tento příjem z obratové daně na 100 Kč daňového a dávkového příjmu státního, vidíme, že r. 1903 ze 100 Kč daňového příjmu vynášela tato daň 21 Kč 52 h. Pro r. 1931 je rozpočteno, že vynese 22.44 Kč. Zajímavý je v tomto případě poměr, kolik se z této daně uhradí na 100 Kč státních výdajů.

Roku 1930 uhradilo se na státní vydání obratovou daní 11.96 Kč a pro r. 1931 počítá se s 12.24 Kč. Tento poměr, o němž se tu zmiňuji, je zajímavý proto, že se přijímá 21, event. 22 Kč a vydává se 11, eventuelně 12 Kč, tedy ze 100 Kč příjmů diferuje zde 10 Kč na vydání a těchto 10 Kč to jsou právě příjmy z obratové daně, které ve formě přídělů dávají se autonomním svazkům. V celku dostávají autonomní svazky z obratové daně něco přes 1 miliardu.

Pro objasnění situace chci zde ještě vytknouti příjmy z daně obratové od roku 1927. V roce 1927 přijala státní správa finanční na dani obratové 2.045,489.000 Kč, v roce 1928 2.289,166.000 Kč, v r. 1929 2.290,185.000 Kč a pro rok 1931 je rozpočtena 2.247,527.000 Kč. To znamená, že příjem z této daně rok od roku stoupá.

Připomínám ještě jednou, že v roce 1929 z příjmu 2.290 mil. bylo přikázáno svazkům územní samosprávy 1.183 mil. a v r. 1931 v rozpočtu, který jsme včera odhlasovali, z příjmu 2.247 mil., propočítává se pro svazky územní samosprávy 1.043,527.000 Kč.

Při tom je ještě dlužno konstatovat, že rozpočet této daně neodpovídá platbě v této dani, že platba je vždycky značně větší než rozpočet předpokládá. Tak na př. v r. 1928 bylo zaplaceno na této dani o 488,433.000 Kč více, než bylo rozpočteno. V r. 1929 bylo zaplaceno o 277,827.000 Kč více, než bylo rozpočteno. (Hlas: Kde jsou ty přebytky?) Tyto přebytky věnují se ve zvýšených údělech autonomním svazkům na schodky, které se projevují zejména v té potřebě územních svazků samosprávných, která je určena na úhradu osobního nákladu učitelských platů. Je zajímavo, že státní správa finanční pro tento účel rozpočítává vždycky méně, ačkoli ví, že rozpočtená částka nestačí.

Tak v r. 1928 bylo na učitelské platy ve formě přídělů rozpočteno 600 mil. Kč, bylo potřebí 800 mil. Kč. V roce 1929 bylo do rozpočtu dáno 700 mil., bylo potřebí 800 milionů. V r. 1930 bylo dáno do rozpočtu rovněž 700 mil. a bylo potřebí přes 900 mil. Letos pro rok 1931 dáváme do rozpočtu 800 mil., ale víme, že již loni bylo nutně potřebí 927 mil., tedy dáváme tam zase méně, ačkoliv víme, že tato položka bude musit býti opět zvyšována. Ovšem, pan ministr financí nachází úhradu právě ve zvýšeném příjmu daně obratové.

Obratová daň mohla by provázena býti celou řadou určitých výhod, poskytovaných těm, kteří jsou obratovou daní zatíženi. Mohla by být provázena výhodami, kdyby tu byl předpoklad, že ti, kdož jsou plátci obratové daně, také tuto skutečně státu platí. Mohl by zde býti ten předpoklad, že budou určité úlevy, a to úlevy ve prospěch nositelů daně. Ať zde kolegové z té nebo oné strany živnostenské mluví o tom, že daň přichází k tíží těch, kdo ji platí, to je plátců, je faktem, že velké procento této daně se přenáší na konsumenta a že vlastním nositelem této daně jsou konsumentské vrstvy, zejména ty vrstvy, které ve svých rodinách všechno od a až do z musí kupovati, a to jsou vrstvy gážistické a dělnické. Říkám ještě jednou, že by tu mohly býti určité výhody, kdyby se daň skutečně odváděla, ale za těch 10 let, o kterých jsem se tu zmiňoval, od r. 1919 do r. 1929 bylo na této dani odepsáno 533,871.589 Kč, t. j. 2.8%. Z toho bylo v Čechách odepsáno 332,731.000 Kč, na Moravě 85,949.000 Kč, ve Slezsku 25,559.000 Kč, na Slovensku 76,134.000 Kč a v Podkarpatské Rusi 13,496.000 Kč. Ale to nejsou jen odpisy, které překáží vyjítí vstříc nositelům této daně, jsou to hlavně nedoplatky na této dani.

Je zajímavý obrázek, jak se vyvíjí poměr nedoplatků této daně během několika let. R. 1920 činily nedoplatky na tuto daň 69 mil. Kč, r. 1921 191 mil. Kč, r. 1922 222 mil. Kč, r. 1923 311 mil. Kč, r. 1924 496 mil. Kč, r. 1925 735 mil. Kč, r. 1926 již 1.133 mil. Kč, r. 1927 1.149 mil. Kč, r. 1928 1.326 mil. Kč, r. 1929 1.384 mil. Kč. Nedoplatky na této dani rapidně stoupají. Od r. 1920, kdy činily 69 mil. Kč, stouply do r. 1929 již na 1.384 mil. Kč. Při tom je všeobecně známo, že zákonité předpisy o vybírání daně z obratu vykazují největší stabilitu oproti ostatním zákonitým předpisům o jiných daních. Mohl by tedy zde býti největší pořádek, ale není-li zde, musíme hledati důvody, a já se o nich také zmíním. Daň obratová je zřejmým dokladem dvou věcí: předně, jak nezdravý je náš daňový systém, a za druhé, jak nedostatečnou je naše berní prakse.

Kol. Pánek velmi dobře poukázal na to, jak se u nás přenáší daňové břemeno na ty, kdož platí daně konsumní a obchodové, a jak se slevuje čím dále více těm, kteří platí daně přímé, daň důchodovou a daně výnosové. 80% veškerého příjmu z daní čerpáme z daní obchodových a konsumních a toliko jednu pětinu máme z daní přímých, důchodové a z daní výnosových. Už tento poměr je naprosto nezdravý, a vzpomínám si, že r. 1927, když pan ministr financí odůvodňoval nový berní zákon, zmiňoval se o tom, že bude také nutno přistoupiti nejen k reformě daní přímých, nýbrž také k reformě těch daní, které zatěžují tak veliké gros našeho konsumentstva, že nutno také jednou přinésti určité výhody těm statisícům spotřebitelů tohoto státu.

Že by to bylo možno v této dani obratové, o tom zmiňuje se zpráva rozpočtového výboru, která vypočítává hned 11 možností, jak vyjíti vstříc poplatníkům této daně. A jsou tu některé návrhy, které by se mohly rozuměti samy sebou, jestliže tu stojí na př. napsáno, že by mohlo býti upuštěno od zdaňování vlastní spotřeby. Jestliže mám platit ještě daň z obratu z toho, co vyrobím a sám spotřebuji, je to něco tak nepřirozeného, že jenom státní fiskus může býti spokojen s tímto pramenem příjmů. (Sen. Mikulíček: Vy se neztotožňujete, se státním fiskem? To je dobré!) Ovšem, že se neztotožňuji. (Sen. Mikulíček: Vláda a státní fiskus, to je rozdíl?) To je veliký rozdíl. (Sen. Mikulíček: Je možná vláda bez vás?) Vláda je soubor národohospodářů, kdežto státní fiskus se nedívá na národní hospodářství, ten jde přímo a bere tam, kde je.

Pokud se týče tohoto případu, zdaňování vlastní spotřeby, chci poznamenati, co to znamená na příklad pro drobného zemědělce, který to, co ze svých polí má, většinou doma spotřebuje a je povinen platit z toho daň z obratu. Rozumělo by se samo sebou, že má tento předpis býti novelisován, aby nastala změna ve prospěch širokých drobných konsumentských vrstev.

O našem daňovém systému vyjadřují se už dnes nejenom široké vrstvy kritiků z řad poplatníků, ale vyjadřují se také ti, kteří provádějí tento daňový systém, berní úředníci. A já mohu zde citovat několik velmi správných posudků celého našeho daňového systému, které vyplynuly z pozorování berních úředníků. Už 25. října 1928 přinesl Časopis československých berních úředníků, ročník 6, č. 18 a 19, tuto kritiku našeho daňového systému: Máme-li náš daňový systém vybudovaný tak, že sociálně slabým vrstvám bere daně přímo od úst, zato na druhé straně umožňuje unikání miliard daňových základů u vrstev kapitálově silnějších, pak náš systém není spravedlivý.

A dále. Naše finanční správa ztratila důvěru širokých vrstev poplatníků. Poplatníci ztratili víru v objektivnost finanční správy. Zdá se jim, že finanční správa měří dvojím loktem, jinak chudým, jinak bohatým. Posuzování poplatníků podle sociální, třídní nebo dokonce politické příslušnosti povede nutně k rozvratu a vnitřní revoluci. Berní úřady by mohly vyprávěti historie, s jakými neuvěřitelnými obtížemi je spojeno vymáhání nedoplatků od kapitálově, společensky nebo politicky silných poplatníků. Není možno šířiti se o cestách, kterými se zastavují exekuce. Fakt je, že berní úřady dovedou se vší přísností exekvovati poplatníky oficiálně slabé, ale velkým poplatníkům nemohou na kůži. Nic neohrožuje více daňovou morálku.

Tyto věci jsou opravdu zarážející a stejně zarážející je také tvrzení odborníků z berní správy o naší berní praxi, že není spravedlivá, nýbrž protekční a že v ní dokonce kvete úplatkářství. Je nutno na tyto poměry poukazovati i tenkráte, když neseme odpovědnost za státní rozpočet, i když hlasujeme pro takové osnovy, jakými jsou osnova o dani z obratu a o těch daních, které konsumenta zatěžují do největší míry.

Mohl bych posloužiti při této příležitosti dvěma případy dvojího lokte, jímž se poplatníkům měří.

Majitelé velkostatku, manželé X. Y. - na jméně nezáleží - podali si žádost o odpis daní a poplatků ve výši 390.000 Kč. Nebylo jim vyhověno a ustanovena dražba. Nato majitelé podali novou žádost o posečkání s placením a odložení dražby. Berní úřad vyslovil se ve svém návrhu na rozhodné zamítnutí žádosti, podotknuv, že jmenovaní měli na zaplacení času dost, parcelaci pozemků z veliké části provedli, peněz mají rovněž dost, ale o placení se vůbec nestarají. Při tom berní úřad vypočítal, že na daních vázne 250.000 Kč, na poplatcích 634.000 Kč. Nato podali majitelé velkostatku žádost o prominutí úroků z prodlení z dlužných částek. Ministerstvo žádosti vyhovělo - úroky jsou 7%ní - s podmínkou, že dlužné daně a poplatky budou do určité doby zaplaceny. Po této době nezaplatili majitelé velkostatku opětně téměř nic, takže ve své zprávě příslušná instance rozhodným způsobem navrhla zamítnutí jakékoli žádosti o úlevu z důvodů, jak shora, že hotové peníze jsou uloženy v peněžním ústavě (za parcelaci), že jde o částku 550.000 Kč, že placení stále odkládají a podáváním žádostí oddalují splnění své povinnosti.

Návrh nižší instance urychleně se dožadoval placení. A zas to půjde nahoru, zase se pánům velkostatkářům povolí lhůty, zase se prominou úroky, jdoucí do statisíců a úřady finanční jsou tím zatěžovány a efekt finanční se rovná nule.

Jak jinak se postupuje vůči drobnému poplatníku, tento doklad: Stěžoval si X. Y., elektrotechnik z Trhových Svinů, že v r. 1927 přiznal k zdanění na dani obratové 32.152 Kč, na dani výdělkové 4.356 Kč, na dani důchodové 5.734 Kč, ale že mu byly předepsány daně z částky obratové 81.600 Kč, z výdělkové 12.100 Kč a z důchodové 13.100 Kč.

Berní správa při odhadu základu těchto daní opírala se o jakýsi znalecký posudek, podle něhož prý dotyčný provedl 70 instalací a prodal za 15.000 žárovek v Trhových Svinech, malém městečku, kde kromě něho jsou další 4 obchody s podobnými věcmi.

Kontrola je tedy bezpečná a snadná. Chybí jim 58 instalací, poněvadž jen 12 mají potvrzeno elektrickými podniky. Také obnosu za prodej žárovek nelze v takovém malém městečku docíliti, zvláště když tam ještě prodávají čtyři obchodníci žárovky.

Na vyzvání předložil seznam účtů vydaných, jejich propisy a všechny stvrzenky na nákup, což vše odpovídá přiznanému obratu. Berní úřad mu to vrací, že pokládá nabídnutý důkaz za nepostačující a nezdařený.

Pro rok 1928 přiznal dotyčný pro daň obratovou příjem 46.886 Kč, pro daň výdělkovou 5.434 Kč, pro daň důchodovou 6.874 Kč. Ale berní správa označila, že přijal na obratu 100.000 Kč, na výdělkové dani 18.000 Kč, na důchodové 19.400 Kč a tyto příjmy mu zdanila.

Vyměřila mu, že udělal 90 instalací, že prodal 20.000 žárovek, on však může prokázati, že 50 instalací, které mu berní správa napočítala, vůbec neprovedl, ale že z nich má zaplatiti daně. Dotyčný je válečný 65%ní invalida, práce neschopný, ženat, má tři děti. Podle zákona z 15. června 1927, č. 72 Sb. z. a n., není povinen platiti daň důchodovou, a poněvadž následkem invalidity musí zaměstnávati jednu placenou sílu, není povinen ani platiti daň výdělkovou, poněvadž jeho skutečný příjem nepřesahuje v těchto letech zákonem stanovenou hranici.

Ale má zaplatiti hotově za obě léta o 3.000 Kč více, ztrácí nesprávným výměrem i nárok na invalidní rentu v obnosu 5.000 Kč a berní úřad připravuje ho nejméně o 8.000 Kč, které mu chybí v živnosti, takže mu jde jedna exekuce za druhou. Všechna odvolání a podání řádně doložená podává včas. Jelikož berní správa nemohla jeho tvrzení ničím vyvrátiti, napsala mu, že jeho odvolání přišlo pozdě, když pak prokázal, že přišlo včas, dala mu krátký termín k předložení dokladů, který nemohl dodržeti. Na žádost o prodloužení termínu byla mu dána lhůta do 15. října 1930, ale doručeno mu to bylo 17. října 1930. Takovým způsobem chtějí dotyčného donutiti ke kontumačnímu rozhodnutí.

Tedy tyto doklady svědčí o tom, že při berní praxi se nepostupuje stejnoměrně, že se tu měří dvojím loktem. Ba, máme při této praxi případy, které hraničí až s komikou.

Před několika dny bylo mi oznámeno jedním poplatníkem z Netolic, že dostal výměr daní a pokutu z 50 Kč, které prý obdržel za dopravu nějakých svých známých do blízkého města, ačkoli za dopravu autem pro tyto známé vůbec nic nepočítal, a ti pasažéři vybrali mezi sebou 50 Kč, dali to jako zpropitné šoférovi. Těchto 50 Kč bylo důchodkovému úřadu důvodem, aby majitele automobilu pronásledoval, naměřil mu dávku, udělal udání okr. finančnímu úřadu, který mu vyměřil pokutu, takže ta dávka s tou pokutou dělá více než zpropitné, které dostal šofér.

Poukázal jsem na nedoplatcích a odpisech při dani obratové, že jsou tu určité závady berní praxe, ze kterých právě plyne ten nedostatek náležitého vybírání této daně. A je to proto, že naše berní správa není náležitým způsobem administrativně vybavena. Chybějí nám úředníci, úředníci kvalifikovaní. Jak se mají úředníci věnovati náležitým způsobem svému povolání, když podle systemisace je na 400 berních úředníků s náležitou kvalifikací odsouzeno seděti do smrti v 6. platové třídě? Ačkoliv zákonem je nařízeno, že každý z nich má dvakráte za své služební doby postoupiti. Tito úředníci do vyšší platové stupnice postoupiti nemohou a teprve snad resystemisací podaří se některým, že se ze 6. platové stupnice dostanou do 5. platové stupnice. Tito, o které tady jde, nebudou ovšem na této výhodě bráti podíl, nýbrž jenom percentuelně připadne určitá částka z nově resystemisovaných míst berním úředníkům pověřeným vybíráním daní.

Pan ministr financí důsledně usiluje o to, aby rušeny byly berní úřady v okr. městech. Snad by bylo dobře, kdyby jednou předložen byl tomuto senátu návrh, že se berní úřady ruší vůbec. Myslím, že by to poplatníci velmi rádi uvítali. O berní úřady opravdu také nikdo nestojí. Ale je nutno, aby vzata byla v úvahu otázka, jak sblížiti úředníky berní správy, kteří daně vyměřují, s poplatníky, tak aby každý ten úředník znal poplatníka z individuelního, osobního názoru. Ale pak by bylo nutno, nikoliv berní úřady rušiti, nýbrž je rozmnožiti, ovšem ne ty úřady, které daně vybírají, nýbrž ty, které daně vyměřují, to je berní správy, a bylo by nutno v každém soudním okrese zříditi berní správu a neponechávati veliká teritoria nynějším berním správám, kde je absolutně vyloučeno, aby úředník poplatníky znal, následkem čehož vyměřuje příslušné daňové povinnosti prostě podle oka nebo na základě dobrozdání daňových komisí, v nichž nesedí vždy ti, kteří chtějí spravedlivě odhadovati, nýbrž také ti, kteří se chtějí na kůži svého konkurenta náležitým způsobem svézti.

Bude tedy nutno, aby vedle novelisace zákonů, poměřujících těžké daně, přihlédnuto bylo také k reformě berní správy. A můžeme s díkem kvitovati prohlášení pana ministra financí, že v dohledné době předneseny budou návrhy na tuto reformu.

Daně platiti není radostnou věcí, nikdo rád daně neplatí, ale je to povinnost a takových povinností máme ve společnosti celou řadu, musíme je konati, a takovou nutnou povinností je také platiti daň obratovou.

Odhlasujeme tuto nutnou povinnost v předpokladu, že dojde konečně v tomto státě také k tomu, aby reformovány byly daňové povinnosti, které tíživě spočívají na širokých vrstvách poplatníků, a že konečně jednou nebude také nutno říkati o naší berní praxi, že je nespravedlivá, že je protekční, že je korupční, nýbrž že bude možno vydati berní správě nejlepší vysvědčení, tak, aby s daňovým systémem i berní správou byl co nejlépe spokojen poplatník. (Potlesk.)

Místopředseda Luksch (zvoní): Dále má slovo sen. Šelmec.

Sen. Šelmec: Slávny senát! Nechcem tu robiť kritiku tohoto zákona a nechcem sa šíriť nad tým, akým spôsobom vznikla táto daň, ani nechcem líčiť proces, ako sa dosiahlo cifry 2%, chcem však hovoriť o účinkoch tohoto zákona a o účinkoch cifry, ktorá je výsledkom kľúča, podľa ktorého platí sa daň z obratu vrstvami obyvateľstva, ktoré majú zárobok živnostenský a potom tými vrstvami, ktoré majú zárobok príležitostný, nevpadajúcí do rámca živnostenského a predsa sú tieto vrstvy obdanené týmto ohromným bremenom. Chcem zaujať stanovisko k dani obratovej, pokiaľ sa týka jej výšky pre dočasných zemedelských povozníkov dreva a kameňa v chudobných krajoch horských. Najväčšia chyba je pri tejto veci tá, že povozníci príležitostní, totiž zemedelci a chalupníci chudobných horských krajov veľmi rýchle sú hotoví so svojimi poľnými prácami a aby mohli udržať svoje rodiny, aby mohli udržať seba samých, svoj dobytok, svoje voli alebo koníčky, ktorými by nevedeli bez takejto príležitosti pracovať a vyhľadávať si chleba a zdroj, aby si mohli doplniť svoje zemedelské zárobky, sú nútení vyvážať drevo alebo kameň z takých miest, kde je riziko ohromné, kde žiadna technika nemôže pomôcť, aby z úbočí strmých bolo vyvážané drevo pomocou technických vymožeností, automobilami a pod. krámy, ale musí byť vyťahované mizernými maličkými koníkami alebo slabými voly pri najväčšom riziku života toho istého zemedelca, príležitostného povozníka, pri riziku ztraty dobytka, koníkov, volov, pri riziku rozbitia všetkých inštrumentov a prostriedkov tejto práce. A pri týchto ťarchách sa od neho predsa vymahá daň z obratu taká, ako od podnikateľa, živnostníka, ktorý pracuje s menším rizikom, pri poistení svojho života a pri poistení svojho dobytka a všetkých svojich potrieb.

Nie je možné, aby tento spôsob vybierania dane z obratu zostal v platnosti a tiež v tejto forme. A preto je potrebné, aby štátna finančná správa hľadala spôsob vhodnejší, aby sa táto krivda, ktorá je páchaná naozaj na najslabšom obyvateľstve štátu, žijúcom vo vysoko položených dedinách a osadách horských, odstránila, aby sa táto daň a spôsob jej vybierania nejako uľavil, aby nebol obťažujúci, ako je. (Sen. Mikulíček: To se povídá 11 roků, že se bude reformovati!) Nie je možné, ako som presvedčený, aby sa táto daň paušalovala, nakoľko v tomto spôsobe, v paušalovaní tejto dane, boly by zase zahrnuté bremená i takých obyvateľov obcí a osád, ktorí vôbec nemajú žiadneho poťahu, je preto celkom oprávneným požiadavkom, aby v tých krajoch horských, najchudobnejších, kde naši chudobní zemedelci, ktorí si nešťastným zvykom a zákonom dedictva, platným u nás na Slovensku, rozdrobujú majetočky na remence, na kúsočky a kde z tých remencov si ani kravičku, ani koníka nedovedú chovať, aby tým ľuďom bolo pomožené.

Je potrebné, aby v týchto prípadoch daň z obratu bola snížená najmenej o 1%. Toto by bol najvhodnejší spôsob, ktorým by sme tomuto obyvateľstvu vedeli pomôcť. Je preto potrebné, aby štátna finančná správa rozmýšľala na spôsobe, ktorým by mohla táta krivda byť odstranená.

Je faktom, že tito chudobní ľudia vedia, čo je ich povinnosťou; oni sami nežiadajú vôbec konečné odstranenie, v tomto okamžiku, tejto dane, nakoľko všetky rezolúcie všetkých shromaždení týchto zemedelcov vyznely - a to bola tá najextremnejšia rezolúcia, ktorá žiadala - aby táto daň bola snížená na polovicu procenta. Ja sám zaujímam stanovisko to, čo som prv povedal, a aby štátna finančná správa rozmýšľala o spôsobe, ktorým by bolo možné najvhodnejšie pomôcť tomuto najchudobnejšiemu občianstvu štátu. (Potlesk.)

Místopředseda Luksch (zvoní): Další slovo má pan sen. Mikulíček.

Sen. Mikulíček: Způsob, jakým kapitalistické státy postihují daňovými břemeny své občany, dokazuje, že občané kapitalistických států všech nedostali se dosud z hospodářského nevolnictví. To, co naši předkové si odpracovali několika dny roboty na polích své vrchnosti, to dnes nutí správa kapitalistických států, aby občané zaplatili hotově v penězích, které mnohdy representují více pracovních dnů nežli musil odpracovati ten robotník před r. 1848. O to měl ten robotník výhodu, že večer přišel dráb a zaklepal mu na okno a řekl mu, kde si tu svou povinnost vůči té tehdejší společnosti odpracuje, zdali na té nebo oné části pozemku, v tom nebo onom úseku lesním. Dnes jsou občané v té nevýhodě, že platiti musí, chtějí-li žíti, chtějí-li bydlet, nechtí-li býti nazí, ale nikdo jim nepoukáže na místo, kde by si podobný výdělek na to zaplacení opatřili. O to měli ti naši předkové a dědečkové situaci lepší, než máme my.

Jednáme o obratové dani. Jednali jsme o ní před rokem také. Vládní koalice a hlavně sociálfašisté v této vládní koalici slíbili před volbami, že, zvítězí-li, musí se břemena, která těžce doléhají na pracující třídy tohoto státu, zmírniti. Prvým činem této velké koalicie, jak jí říká pan Stodola, bylo, že před Novým rokem uštědřila vánoční dárek svým poplatníkům obnovou daně z obratu, která vynesla padesátkrát tolik státní pokladně, co veškeré daně zaplacené z pozemků, lesů a rybníků. Tak rok, hlavně příslušníci sociálfašistických stran, slibovali . . . (Sen. Ant. Novák: Nenadávej!) Já jsem to včera vysvětlil. Pak je to hanba pro vás, když to považujete za nadávku, že takový režim, který je vyloženě fašistický, podporujete. Já jsem včera dokázal . . . (Sen. Ant. Novák: Počkej, až přijdeš k nám!) To už tě zuby bolet nebudou, buď bez starostí. Já jsem včera dokázal, že ne jenom my to tvrdíme, že je zde fašistický stát, ale že to také potvrdili ti poslanci národně demokratické strany i strany agrární, i vaši poslanci, že se zde nedodržují zákony a beztrestně překročují. Tam, kde se využívá hrubé moci obcházením zákonů a jejich překračováním, aby se určití hospodářsky silní jedinci chránili, co je to? Je to právní stav nebo fašismus, demokracie nebo násilí? (Sen. Ant. Novák: My přece neděláme fašismus!) Nevíš to, pane kolego, že je v ústavě volnost shromažďování a spolčování a nevíš o tom, že se schůze a tábory lidu zakazují? Najdi mně v trestním zákoně paragraf, podle něhož by bylo možno v tomto státě trestati občana nebo občanku bitím. Najdi mně ten paragraf. Ani vraha nesmíte nutiti bitím, aby se přiznal, ani násilníka žen, ani dětí. Nemáte to v trestním zákoně, abyste někoho mohli bít a způsobovat mu bolesti pendreky, bodáky a bajonety. Neděje se to každodenně? Je velmi snadno takového chudáka, který zvedne housku a v útěku ji sní, poněvadž je hnán pudem sebezachování, když ho chytne 4 nebo 6 vypasených policajtů, že ho zřežou. (Předseda dr Soukup ujímá se předsednictví.) To není žádný kumšt. Je to právní stav, když je to dovoleno? Je to čistě fašistický systém a jestliže ho udržujete, jste přirozeně fašisti také. A poněvadž máte přízvisko socialismu, který svým jednáním urážíte, je to urážka pro slovo marxismus. Proto vám říkáme sociálfašisté a není to nadávka, je to konstatování věcí, jaké jsou. (Sen. Ant. Novák: Representanti komunistů jdou na návštěvu k fašistům!) Ale jednají tam o otázkách hospodářských, o vývozu z Ruska a dovozu z Italie, tak, jako je zástupce sovětské mise v tomto fašistickém státě a vyjednává s Vítkovicemi a s Kolbenkou-Daňkovkou, co ony dodají do Ruska a co Rusko sem.

Před rokem slibovali hlavně sociálfašisté, že během roku bude propracována obratová daň tak, aby nepostihovala hlavně hospodářsky slabé, nýbrž hospodářsky silné. Ale za rok jsme na těchže místech jako v prosinci roku 1929. Všichni páni poslanci ze všech stran, ať sociálfašistických nebo měšťáckých, odsuzují tuto daň. Přede mnou kol. Šelmec si stěžuje, že hospodářsky ohrožuje hlavně malorolníky v horských obcích, kteří nemají žádné tržby a mají daň paušalovánu. Mají nějakých 40 měřic pozemků a mají najednou zaplatiti 250 až 300 Kč daně obratové, ačkoli třeba celý rok nic nevydělají. Pro toho, kdo má 2.000 nebo 3.000 Kč měsíčně, není 500 Kč žádná částka, ale spousta gazdů v horských vesnicích nevydělá ani 50 Kč za měsíc. Když má potom zaplatiti 250 Kč, je to pro něho velmi obtížné. Pro někoho není těžké zaplatiti půl milionu Kč, pro někoho je těžké zaplatiti 5 Kč, když má jen 2.50 Kč.

Všichni, i ze strany živnostenské, i ze stran socialistických, odsuzují tuto daň, ale všichni budou pro ni hlasovati. Není to vyložená demagogie a komedie? Nebylo by účelnější, kdybyste všichni tu daň chválili, ale, až by došlo ke hlasování, hlasovali proti? Neměli by vaši voličové z tohoto jednání stokráte větší užitek jako z vašich planých řečí, které pronášíte jen pro tisk, abyste oklamali ty, kdo vám věří, že jste také proti, ale že zájem státu a vlasti vyžaduje, aby tato daň nebyla zrušena? A tu do zprávy k této dani se napíše, že státní pokladna nesnese odbourání obratové daně, o níž sám nynější ministr financí dr Engliš se vyjádřil, že není pro ni nadšen. Přirozená věc. Daňová soustava dělá z poplatníků tohoto státu revolucionáře i tam, kde nemohou zasáhnouti komunisté. Když komunisté svolají schůze, fanatičtí zorganisovaní klerikálové, nebo agrárníci, nebo příslušníci jiných politických stran znemožní řečníkovi schůzi, nebo vůbec její pořádání. Mohu z vlastní zkušenosti zjistiti, že aspoň v deseti obcích v mé volební župě uhersko-hradišťské nemohl jsem nejen dostati místnosti ke konání schůze, ale ani náves nechtěla propůjčiti obecní rada. Nebylo vůbec možno tam vniknouti, aby tam člověk mohl promluviti půl hodiny nebo hodinu. Ale najednou tam vnikne exekutor, zabaví ve 30 až 40 chalupách potřebný živý a mrtvý inventář a učiní tam větší práci pro revoluci, než 10 komunistických referentů. Také řečník přede mnou, Hubka, se hrozil toho, že tento daňový systém a způsob vybírání daní skutečně revolucionuje poplatnictvo. Tak jako vybírají kapitalistické státy a speciálně tento stát daně, tak olupovali dříve lupiči kupce. K ničemu jinému to nelze přirovnati. (Sen. Kindl: Tak jako přepadali na silnicích!) Ano, jako na silnicích, v soutěskách, za stromy v lese. Nespravedlivě jsou předepisovány daně. Na př. hostinská, která utrží sotva polovici částky, kterou trží v místě sokolovna, protože jsou u ní konány bolševické schůze, dostává třikráte takový předpis daně výdělkové, obratové a z příjmu, nežli dostávají v sokolovně, kde se soustřeďuje jiný život, nežli vedou ti chudáci komunisté, kteří mají sotva pár krejcarů na půllitr piva, nebo štamprli, kam chodí živel hospodářsky silný, který může utrácet stovky a tisícovky. Mám zde případy, abych neurážel berní správu, jak přímo lupičsky se vymáhají daně, Marie Povolná v Českých Budějovicích prodávala tkaničky, krémy a podobné drobnosti na trzích a po domech. Berní správa odhadla její příjem na 20.000 Kč ročně, ale příjem čistý, ne hrubý. (Hlas: Zdanitelný!) Ano, zdanitelný příjem. Zdanila jí obnosem 2000 Kč, které sotva může vydělati při těch tkaničkách, krémech, knoflíkách do košile a pod. Přišli k ní jednoho dne dva úředníci z berního úřadu, odehnali z domu její přítelkyni, přítomnou v jejím bytě a pak bez ohledu počali prohrabávati její stolky, odkud vyloženě, ve smyslu měšťáckých zákonů uloupili vkladní knížku na 1.940 Kč a na hotovosti 300 Kč. (Sen. Kindl: Ona myslila, že jsou to lupiči a volala o pomoc!) Když odcházeli, klekla před nimi na kolena a prosila je, aby jí peníze nechali, poněvadž musí platiti činži a zboží, bez něhož, nezaplatí-li, nemohla by dále existovati. Odhodili ji, ale než došli z prvního patra dolů, ona tam byla dříve skokem ze zoufalství s okna. (Výkřiky: Hanba!) Ptám se, není to vyložené lupičství? Je takový způsob možný, kdyby tu byl právní stav, kdyby zde nebyl vyložený fašismus, je možný takový způsob okrádání a olupování ženy, která se snaží vyživovati se sama a kdyby toho nebylo, byla by na obtíž republice? Není to barbarství? Není to olupování lidí po způsobu středověkých rytířů?