Předseda: dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr Heller, Klofáč, Luksch, Trčka.

Zapisovatelé: dr Karas, Pichl.

111 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: min. předseda Udržal; ministři dr Beneš, Bradáč, dr Czech, dr Engliš, dr Matoušek, dr Meissner, dr Slávik, dr Spina, dr Šrámek, dr Viškovský.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič, jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Dovolenou dal jsem na dnešní a zítřejší schůzi sen. Foitovi.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Tisk 349/1. Odpověď ministra obchodu na interpelaci sen. Wenzela a soudr. stran úpravy zdravotně závadných zařízení a nespravedlivých poměrů u koncesované živnosti pohřbívání mrtvol v ohledu živnostensko-právním (tisk 171/6).

Tisk 349/2. Odpověď ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy na interpelaci sen. Johanise, Koukala, Zimáka a druhů ve věci nesprávné expedice léků z lékáren (tisk 257).

Tisk 355. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu zdravotně-veterinární úmluva mezi Československem a Francií, podepsaná v Paříži dne 3. října 1930.

Tisk 363/1. Interpelace sen. dr Witta, Koukala a soudr. panu ministru financí ve věci novelisace a provádění dosavadního zákona o konversi peněžních pohledávek.

Tisk 363/2. Interpellácia sen. dr Farkasa a spol. na pána ministra vnútra o otázke čsl. šť. občianstva.

Tisk 363/3. Interpelace sen. inž. Marušáka, dr Miloty, Šťastného a spol. na p. ministra veřejných prací a p. ministra veřejného zdravotnictví ve věci státní závodní nemocnice v Slatinských dolech.

Tisk 363/4. Interpelace sen. inž. Marušáka, dr Miloty, Hubky, Plamínkové a spol. na p. ministra školství a národní osvěty ve věci nedostatečného umístění škol ve Slatinských dolech a v Královém na Tisou na Podkarpatské Rusi.

Tisk 364/1. Odpověď ministra školstva a národnej osvěty na interpelláciu sen. dr Kovalika a spol. v otázke ľudových škol církevných (tisk 287).

Tisk 364/2. Odpověď ministra zemědělství na interpelaci sen. Hubky, inž. Marušáka, Pichla a druhů ohledně nezbytné a rychlé pomoci a ochrany našemu zemědělství v některých jednotlivostech (tisk 277/6).

Tisk 364/3. Odpověď ministra vnitra na interpelaci sen. dr Witta, Koukala a soudr. v záležitosti nezákonného omezování práv členů okresních výborů a zastupitelstev okresními hejtmany (tisk 299/3).

Zápis o 70. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyložen byl podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným panem senátorem podány písemné námitky, pokládá se zápis ten za správný a bude vytištěn.

Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad jednání.

Uděluji slovo dalšímu řečníku přihlášenému "proti", paní sen. Stejskalové.

Sen. Stejskalová: Vážený senáte! Ministerstvo sociální peče je zástěrkou, jíž buržoasie klame pracující lid. Ono, jakož i celá t. zv. sociální péče, slouží především buržoasii. Tímto směrem kráčí i celé sociální zákonodárství kapitalistických států. Aby klamání dělnictva bylo možnější, nastrkuje buržoasie do vedení tohoto resortu sociálfašisty. V kapitalistickém státě je řešení základních sociálních otázek pracujícího lidu nemožné. Ty může konečně rozřešiti jedině dělnická třída sama po uchopení se moci.

T. zv. sociální zákonodárství v kapitalistických státech nemá jiného účelu, než buditi v pracujícím lidu iluse, jako by se buržoasie oň starala. Jeho smyslem je svésti dělnictvo od přímočarého třídního postupu na pole sociálně-reformní, na němž nikdy nemůže býti uspokojeno.

Zdálo by se, že v nynější narůstající ohromné krisi za katastrofální nezaměstnanosti a bídy bylo by na místě, aby buržoasie obrátila největší pozornost k pracujícím vrstvám. Ale vidíme právě opak, což potvrzuje naše tvrzení o t. zv. sociální péči. I v této těžké situaci pracujícího lidu má buržoasie především zájem o svou třídu, ukojuje své vlastní potřeby nejen bez ohledu na pracující třídu, nýbrž přímo proti ní a na její úkor.

Je tedy omylem domnívati se, že činnost ministerstva sociální péče v kapitalistickém státě může zmírniti třídní protivy, naopak, plně jest opodstatněno tvrzení, že záleží jen v klamání dělnictva, v buzení ilusí, a ve snaze připoutati je k politice a hospodářství buržoasie.

Totéž platí v plném rozsahu i o činnosti ministerstva zásobování lidu. Vidíme, že v době nesnesitelné drahoty a nedostatku nejpotřebnějších prostředků životních chlácholí toto ministerstvo se sociálfašistou v čele pracující lid planými frázemi, bombastickými akcemi, jichž výsledek není pro pracující žádný. Jediný smysl jejich je v tom, aby lid byl konejšen, klamán a podváděn v době, kdy postavení vládnoucí buržoasní třídy počíná se otřásati.

Ať pomyslíme na kterýkoli sociálně-politický zákon - zákon o závodních výborech, gentský systém pojištění v nezaměstnanosti, nemocenské, úrazové a sociální pojištění, 8hodinná doba pracovní, ochrana pracující ženy a mládeže atd. - vidíme jasně, že praxe vyvedla dělnictvo z ilusí, ale jeho sociální postavení nezlepšila.

Tu je viděti, jaký rozdíl v sociálním zákonodárství je ve státě, ovládaném pracujícím lidem, Sovětským svazem, kde sociální úroveň dělníků, rolníků den ke dni stoupá - a v kapitalistických státech, kde hlavní prospěch má z něho buržoasie. Tady má sociální zákonodárství za účel posílení posice buržoasie, v Sovětském svazu upevnění vlády pracující třídy. V kapitalistických státech t. zv. sociální zákonodárství ani hospodářsky nezatěžuje buržoasii, poněvadž ona celou jeho tíhu přenáší na pracující vrstvy. Setkáváme se tu se skutečností, že sociální zákonodárství hospodářsky zatěžuje pracující vrstvy a politicky slouží buržoasii. Při tom je sociální zákonodárství jen nepatrnou náplastí, jež dělnictvo z bídy nedostává.

Podívejme se na př. na zákon o závodních výborech. Byl sdělán na oklamání dělnictva v době, kdy ono spontánně tvořilo revoluční závodní dělnické rady. Je pro dělníka smutnou náhražkou těchto snah. Ze závodních výborů utvořili si zaměstnavatelé pod patronancí vlády instituce proti zájmům dělnickým. A tam, kde někteří členové závodních výborů snaží se býti ku prospěchu zaměstnanců, nastupuje teror a persekuce.

Gentským systémem přenesla buržoasie tíhu nezaměstnanosti na dělnictvo, a ač je tento systém podpor za nynější katastrofální nezaměstnanosti neudržitelný, přece se ho buržoasie a sociálfašističtí pohlaváři nevzdávají. I on slouží především buržoasii. Dále pozorujeme, jak problematickým stalo se pro dělnictvo pojištění sociální právě tak, jako nedodržovaný zákon o 8hodinné době pracovní a všecky ostatní sociální zákony.

V nynější době zvýšeného vykořisťování pracujících vrstev jsou nejvíce vykořisťovány pracující ženy, učňové a pracující mládež vůbec, jako objekt sociálně nejslabší a k vykořisťování nejzpůsobilejší. S ženami a dětmi počítá buržoasie v době racionalisace jako s lacinější pracovní silou, při čemž požaduje pracovní výkon plné hodnoty. V četných případech užívají zaměstnavatelé i žen a dětí ke stlačování mezd dělnických vůbec. Z toho vyplývá, že proletářská žena je svým osudem těsně spjata s existencí mužských pracovníků a že jen ve spojení s nimi, v jednotném boji s nimi může být její sociální postavení zlepšeno. Proletářská žena nemůže tedy hledati ochrany v různých dobročinných spolcích a organisacích, nýbrž jedině v bojovných organisacích proletářské třídy. Otázka osvobození pracující ženy z nynějšího otrockého postavení je tedy otázkou celé dělnické třídy a jejího boje.

Ku podpoře tvrzení, jež jsem o sociálním zákonodárství a jeho praktikování uvedla, ukáži na některé případy: Dělnice Stodolová z Libně pracovala 30 roků v jednom závodě, dnes je jí 65 roků, žije v bídě, odkázána jsouc na almužnu. V téže situaci jsou všichni staří a prací zničení dělníci i dělnice. Poměry dělnic ve většině závodů jsou přímo otrocké. Při nízké denní mzdě pracují ženy v prádelnách bez odměny přes čas a ještě jim je práce dávána domů.

V libeňské Triole pracují dělnice v nezdravé dílně, kde se na zdích sráží pára a roste plíseň. Tyto žehlířky nemají ani šatny a věší svrchní oblek na mokrou zeď. Umýváren není, záchody jsou v strašném stavu. Aby jich dělnice mohly používati, dávají si je uklízet na vlastní náklad. Takových zdravotních závad živnostenský inspektor nevidí, ač jsou ve většině závodů.

V Klatovech prádelní dělnice neznají 8hodinné doby pracovní. Zvlášť křiklavé poměry jsou u firmy Krčma, kde za sebe menší projev nespokojenosti je hrozeno propuštěním. Dělnice nesmějí býti členy odborových organisací a když, tak jen u Národního sdružení.

V továrně obuvi Tip-top vládne protidělnický teror. Když firma ohlásila až 30% snížení mzdy a některé z dělnic odebraly se do kanceláře protestovat, byly propuštěny.

V továrně na plechové zboží Wiesmayer tamtéž svolaly dělnice závodní schůzi a byly za to propuštěny. Správa závodu chtěla asi překaziti, aby si dělnice řekly, že celý rok pracují bez odměny přes čas, že vydělají pouze 40 až 60 Kč týdně za přímo strašného otrockého systému, při němž dochází u vyčerpaných dělnic denně k úrazu. Jakákoli stížnost u správy závodu má za následek propuštění. Část závodů hrozí spadnutím, ale továrník hledí si jen zisku bez ohledu na zdraví a bezpečí zaměstnaných.

Přímo otrocké poměry mají pomocné dělnice, zaměstnané v restauračních a hotelových podnicích. Jsou tu zaměstnávána ponejvíce mladší děvčata, částečně Slovačky, jež sem vhání naprostý nedostatek obživy na Slovensku. Obyčejně pracují od 10. hodiny dopolední až do 2. hodiny noční za plat 150 až 180 Kč měsíčně, přespávají většinou v neobyvatelných přecpaných děrách a zachází se s nimi jako s otrokyněmi.

Strašlivým obrazem bídy dělnic jsou zprostředkovatelny práce. Tu je přímo licitace o nižší plat. Tak nájemce smíchovského Národního domu najmul by ženu pro práci od 8 hodin ráno do 2 hodin v noci a nabízí odměnu 50 Kč, správa parlamentní budovy nabízí práci ženě pro úklid od 8 hodin ráno, v čas zasedání až do 10. hod. večer, za 80 Kč týdně.

Na nemocenské pojištění jsou stížnosti dělníků přímo hromadné. Zdá se, že tyto ústavy jsou vybudovány pouze pro blahobytný život správců a ředitelů. Z dělnických peněz postaveny representační paláce, ale na pojištěncích se bezmezně šetří. Oběžník stíhá oběžník a v nich nabádají se lékaři k přísnosti a tvrdosti. Lékaři sami kroutí nad nimi v četných případech hlavami. Proti režimu v nemocenských pojišťovnách zvedá se v dělnictvu masový odpor.

Máme dopis zaslaný správou pokladny pokladničnímu lékaři a jeho odpověď. Je to sice pokladna bratrská, pro pojištění horníků, ale tu platí tytéž zásady jako u pojišťovny sociální. Bratrská revírní pokladna v Krompaších na Slovensku poslala svému pokladničnímu lékaři A. Kohlensteinovi tento dopis:

"Při porovnání účtů za r. 1927 činily průměrné výlohy na lécích 3.340 Kč měsíčně, v prosinci r. 1928 2.658 Kč a v březnu 1929 stouply na 9.194 Kč. Půjde-li to, pane doktore, tak dále, nedovedeme si představiti, kam dojdeme s financemi bratrské pokladny. Takové hospodářství přivede finančně-revírní pokladnu k úpadku, čehož následky i vy sám mohl byste pocítiti na tolik, na kolik bychom byli nuceni všechny výlohy v nich zahrnuté včetně služebních požitků zaměstnanců snížiti. Upozornili jsme Vás již na toto nebezpečí. Vy si však našeho upozornění nevšímáte. Račte si uvědomiti, že jednáme v zájmu ústavu, když Vás vyzýváme k nejpřísnějšímu postupu. Je pravda, že lékař zná jen jednu povinnost, a to léčiti nemocného. Máte však přesto vzíti v úvahu i to, zda jsou k tomu dostatečné prostředky. Třebas jsme laiky, přece si dovedeme uvědomiti a jsme přesvědčeni, že ve většině případů ráčíte předpisovati léky jen za tím účelem, abyste se pacienta zbavil. Vždyť, pane doktore, pacient nepotřebuje vždy léků. V mnohých případech pomáhá dobrá rada, domluva, životospráva nebo klid. Myslím, že je zbytečné, Vám to vykládati. Protože nebezpečí finanční krise je veliké, pokládáme za svou povinnost Vás včas upozorniti, abychom měli pokojné svědomí. Přinutíte nás i nadále takovým způsobem, abychom uvažovali, budeme-li moci s Vašimi službami nadále počítati."

V odpovědi naň doktor vysvětluje vážně nutnou péči, kterou je povinen pojištěncům věnovati, že nemocné roentgenuje, vážně hledá jejich chorobu a pak účinnými a nemoci odpovídajícími prostředky léčí. Upozornil je při tom na řadu oběžníků bratrské pokladny, v nichž jsou lékaři nabádáni a přímo nuceni snížiti stav nemocných neuznáním jejich nemoci a posláním do práce. Lékař poukazuje na to, že právě takové zacházení s nemocnými znemožňuje potlačiti nemoc v zárodku, čímž vznikají pokladně v pozdější době tím větší výlohy.

Dopis Bratrské pokladny v Krompaších a oběžníky lékařům svědčí o tom, jak nesvědomitě je s nemocnými dělníky zacházeno, jak byrokracie v pokladnách má na zřeteli jen zabezpečení vlastní a jaký teror vyvozuje i proti lékařům. Pro nemocného dělníka není již rozhodujícím lékařský nález, ale zajištění dobrého žlabu byrokracie pojišťoven.

Ochrana matek a kojenců je většinou ponechána dobročinnosti. Opatroven je málo a pracujícím matkám nevyhovují. Opatrovny i jesle jsou otvírány o půl osmé ráno, ale dělnická matka pravidelně již v 7 hod. odchází do práce. Jsou zavírány v 5 hod. odpol., když dělnice ještě pracuje. Matka je buď nucena opustiti práci, čímž ztrácí výdělek, anebo ponechati u dítěte dospělejší sourozence, kteří opět zanedbávají školu.

Je mi znám případ, kdy žena nezaměstnaného dělníka měla slehnouti, ale neměla bytu ani potravu pro 13měsíční děcko. Šla do kanceláře Ochrany matek a dětí na Štvanici v Praze, chtějíc, aby jí děcko někam umístili. Bylo na ní požadováno 15 Kč denního příspěvku. Tolik ovšem dáti nemohla, nemajíc ničeho. Pro děcko chudé ženy není prostředků, zato pohlaváři Červeného kříže tuto instituci přímo vyjídají. Nedávno uveřejnilo "České Slovo" zprávu, že žena nezaměstnaného dělníka porodila v Košířích ve stáji. Ovšem nedodalo, že tuto rodinu vyhodil z bytu pan lékárník Folprecht, známý z aféry pojišťovny pražských elektrikářů.

O bytové péči je těžko mluvit, poněvadž péče o zdravé ubytování dělnictva a chudiny není žádná. Ze státních příspěvků postavila si nová česká buržoasie, zejména političtí předáci vládních stran, nádherné vily. Starosta Prahy, Baxa, dal si pro sebe na obecní náklad zaříditi nákladný byt, ale dělníci bydlí v nezdravých sklepích, kolnách, baráčcích, koloniích anebo vůbec jsou bez bytu. Při tom je zrušována ochrana nájemníků a činže zvyšována. Bytová tíseň dělnictva je buržoasii lhostejná. Od dělnických rodin je požadováno, aby přispívaly na měšťácké lidumilné instituce. Jest jim ovšem úplně znemožněno, aby samy sebranými prostředky hospodařily.

V Kojetíně na Moravě staraly se dělnické ženy samy o dítky persekvovaných spoludělníků. Vybíraly mezi sebou, aby jejich děti nezahynuly hladem. Četníci však sebrali sběrací listiny a všech 150 dárců bylo na úřadě vyslýcháno.

Vyjmenovala jsem několik případů, znázorňujících zbědovaný stav, v němž je dělnictvo a zejména dělnické ženy přes všechnu vaši "sociální péči". - Ohromná bída netýká se jednotlivců, ani části dělnické třídy, ale je dnes již zjevem masovým. Při tom nutno zdůrazniti, že krise v Československu je teprve v počátcích. Jak to bude vypadat při jejím vyvrcholení? Chcete vystačit s almužnictvím a pouličními sbírkami? Už to naznačuje, že si nejste vědomi hloubky krise a že také nemáte nejmenšího úmyslu pracujícím vrstvám pomoci. U dělníků, jichž se krise nejvíce dotýká, následky její přehlížíte. Vidíte jen krisi fabrikantů a velkostatkářů, ač tyto vrstvy jsou jí osobně nejméně dotčeny. Na sanaci bank měli jste ihned pohotově 300 mil. Kč, celým daňovým a subvenčním hospodářstvím vydíráte z kapes chudiny miliony, které si rozdělujete, a právě předkládá vláda návrh zákona, kterým se zmocňuje k rozdělení 150 mil. Kč mezi fabrikanty a velkoagrárníky. Je vidět, že kapitalistická vláda je odhodlána dále vydírat peníze na hladovícím obyvatelstvu a léčit jimi "krisi kapitalistů". I to dokazuje, že celá sociální péče přímo i nepřímo je péčí o kapitalisty a jejich režim.

Podáváme a také k rozpočtu jsme podali řadu návrhů, jichž uskutečnění nebylo by sice řešením krise dělnictva, ale přece jen by znamenalo v mnohých směrech úlevu. Víme předem, že jako vždy, i nyní buržoasně sociálfašistická většina je zamítne. Svými návrhy nechceme v dělnictvu buditi ilusi, že kapitalistická vláda je schopna pro ně něco udělati. Našimi návrhy, s nimiž jsme dělnictvo v časopisech a na schůzích seznámili, chceme mobilisovat jeho masy do boje za požadavky pracujícího lidu i za konečný cíl dobytí moci dělnickou třídou. (Potlesk senátorů strany komunistické.)

Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. dr Milota.

Sen. dr Milota: Slavný senáte! Pan dr Buday pronesl zde v debatě řeč, která mne nutí, abych se ujal slova. Moje stanovisko k této řeči je dáno mým působením na Slovensku, kam mne přivedla, jako většinu ostatních Čechů, moje dávná láska ke Slovensku a vědomí, že úkolem Čechů je pomoci Slovákům, aby co nejdříve byly napraveny hříchy bývalého maďarského režimu a aby Slovensko co nejdříve dospělo alespoň té kulturní i hospodářské výše, na které jsou země historické, kterýžto úkol pojala i nynější vláda ve svůj program. Toho si přáti musí a zajisté přeje každý upřímný občan této republiky, neboť republika by nemohla plniti zdárně úkoly, které od ní čekáme, kdyby jedna její část byla trvale chorá. Při svém působení na Slovensku snažil jsem se zcela objektivně posouditi nedostatky Slovenska i práci vykonanou na jejich odstranění. A tu musím přiznati panu dr Budayovi a členům jeho strany, že se nestalo po této stránce vše, co se státi mohlo a mělo. Částečně příčinou toho ovšem je - před čímž ludová strana namnoze zavírá oči - že těžké poměry poválečné a hospodářská situace státu nedovolovaly užíti dostatečných prostředků k rychlému ukojení potřeb Slovenska a že Slováci, zejména ti, kteří byli vychováni ve školách maďarských a žili v myšlenkovém okruhu maďarském, si neuvědomili, že převrat neznamená pro ně jen přeměnu státního zřízení a volnost národní, nýbrž že tu šlo i o důležité problémy kulturní, které se musejí řešiti jinak než v době minulé. Naopak však musím doznati, že také Čechům do určité míry chybělo a namnoze ještě chybí dostatečné porozumění pro zvláštní poměry na Slovensku i pochopení, že tato odlišnost vyžaduje někdy i odlišného a zvlášť opatrného postupu. Slovensko, oddělené a i uměle oddělované od kulturních zdrojů českých a žijící jinou tradicí historickou i ideovou, vykazuje mnoho rozdílů od zemí historických, někdy zřejmých, někdy však i zcela jemných, ale proto nikoli nevýznamných. Toho Češi někdy dostatečně nedbali a tím u Slováků naráželi na odpor. Ovšem, navzájem i Slováci neporozuměli Čechům a křivě hodnotili jejich snahy; avšak po této stránce je situace potud jiná, že Čechové jsou silnější a nejsou proto tak nedůtkliví jako Slováci, kteří se cítí býti v obraně. Je tu rozdíl v citovém odvažování těchto růzností. Kromě toho nedůvěra ve Slováky, kteří neměli před převratem odvahu hlásiti se ke svému národu, a přílišná opatrnost z toho plynoucí způsobily, že Češi někdy šli dále, než bylo potřebí, že na př. i místa méně významná byla někdy obsazována Čechy, ač tu byli uchazeči slovenští, a že se vyvinul centralismus tužší, než bylo zdrávo.

Ale i když se tu staly chyby, nutno Slovákům - a tu mluvím speciálně o ludové straně - vytknouti, že jich využili, nedbajíce prospěchu republiky, až nenávistně proti Čechům a že Čechům tendenčně předkládají postranní a sobecké úmysly, kterých namnoze nemají. Nemohu se ubrániti dojmu, že ti, kdož takto jednají, činí tak přímo proti svému dobrému přesvědčení, zdůrazňujíce a také skreslujíce stále jen to, co bylo chybné, a přezírajíce tu velikou a těžkou práci, kterou Češi na Slovensku vykonali, často s osobními oběťmi, a bez které by jistě Slovensko nebylo tam, kam dnes dospělo. (Výborně!)

Je smutným zjevem našeho politického života, že se v něm užívá metod, které odporují principu spravedlnosti a prospěchu celku, jen když se tím podporuje zájem politické strany. Jak by vypadala společnost, kdyby v ní jednali jednotlivci navzájem tímto způsobem? Pro politický život nemá platiti jiná morálka než pro život soukromý. (Výborně!)

Typickou ukázkou zmíněného nesprávného a nespravedlivého postupu je mně řeč p. sen. dr Budaye, který neměl jediného slova uznání pro tuto práci a který každý krok Čechů vykládá křivě a podkládá mu s průzračnou tendencí úmysly, které jsou uměle vykonstruovány. Či je na př. správné, tvrdí-li se, že čeští profesoři se dosazují na slovenské střední školy jenom proto, aby se mohli zamítnouti slovenští uchazeči, nebo že numerus clausus na slovenských ústavech učitelských je stanoven jen proto, aby se uměle vyvolal nedostatek slovenského dorostu učitelského? Nebo co se má říci s objektivního hlediska tomu, když pan dr Buday vytkne vládě, že ukládá úřadům, aby upozorňovaly vystěhovalce ze Slovenska na nebezpečí, které je čeká, a když k tomu připojí, že vláda chce, aby Slováčkové raději mřeli doma? To již není kritika, to je, dámy a pánové - a kdyby tu byl pan dr Buday, řekl bych mu to rád do očí - vědomé překrucování čistě jen za účelem agitačním, aby to mohli druhého dne čísti v "Slováku" důvěřiví stoupenci strany, neboť jistě pan dr Buday ani chvíli nepochybuje, že zmíněné úřední opatření se děje v nejvlastnějším zájmu ubohých vystěhovalců. (Sen. Mikulíček: Pane kolego, jděte do Trnavy a podívejte se, kdo má nejkrásnější půdu! Objektivně to povídám! Židáci Sonnenfeld, Teitelbaum, Reich po 18 měřicích! Kolik Slováků by se na tom uživilo! Já jsem tam byl loni!) Ano, správně.

Slovák, kterému leží na srdci budoucnost národa, a který ví, že Slovensko může dosáhnouti svého národního blaha jen v rámci Československé republiky, ukáže na nesprávnosti, které se staly, ale učiní tak proto, aby se napravily, a nepronáší řeč, která jen jitří mysle a ztěžuje situaci Slovenska a tím i celé republiky. (Tak jest!) Víme, jak mezinárodní situace má v sobě ještě mnoho nebezpečí a jak zejména Maďarsko dovede do krajnosti využíti každého zjevu, aby dokázalo neudržitelnost trianonského míru a aby, když vývoj věcí jeho snahám nepřeje, alespoň mezinárodní agitací se domohlo vrácení Slovenska.

Proto si má prozíravý politik dobře rozvážiti, než pronese kritiku právě slovenských poměrů, zda neposiluje svou negací úsilí kruhů nám nepříznivých a zda tím nezeslabuje posici naší republiky. (Výborně!)

Na štěstí odpor, který se ozval u samých Slováků, ukázal, že stanovisko ludové strany nesdílí celý slovenský národ a že je dosti dobrých Slováků, kteří takový postup odsuzují. Slovensku pomůže, bude-li, jak velmi správně podotknul president republiky při své nedávné návštěvě v Bratislavě, dobrá vůle na straně české i slovenské, ale může mu jen uškoditi, udržuje-li se uměle záští a nespokojenost v slovenském lidu.

Je také nutno ukázati na to, jak je nesprávné, nespravedlivé a nebezpečné činiti výtky dnešní vládě, v níž přece důležité resorty zastávají i Slováci, tak jako kdyby se dály chyby jen na Slovensku a jako by se nehovělo potřebám jen slovenským.

Sledujeme-li řeči, pronášené zde v senátě i v poslanecké sněmovně, vidíme, že jsou plny výtek a stížností, které přednášejí i Češi z historických zemí.

Ludová strana se prohlašuje za stranu státotvornou a jsem přesvědčen, že je vedena poctivou snahou prospěti Slovensku jedině v rámci Československé republiky. Má také právo jako strana nezastoupená v dnešní koalici na oposiční stanovisko. Ale toto stanovisko nesmí porušovati povinnosti ke státu. Oposice je vždy státníkovou zkouškou, ve které se ukáže, do jaké míry je politická strana schopna se účastniti positivní práce při řízení věcí státních.

Pan dr Buday přednesl ve své řeči některé konkretní výtky. Řekl jsem již, že uznávám, že není na Slovensku vše tak, jak by mělo býti. Tak má pravdu pan dr Buday, když vytýká, že vláda dosud dosazuje úředníky, profesory a učitele z Čech na Slovensko i tam, kde už jsou kvalifikovaní kompetenti ze Slovenska. Zejména se stává - a to se týká nejen Slováků, nýbrž i Čechů na Slovensku působících - že vyšší místa ve státní službě jsou zadávána žadatelům z historických zemí a že jsou opomíjeni ti, kdož již od samého počátku jsou činni na Slovensku, překonali tam těžké počáteční obtíže a jsou znalí tamějších poměrů, bez kteréžto znalosti nedají se vyšší úřední místa náležitě zastávati.

Rovněž nutno uznati, že je velmi nesprávné, má-li se vodocestný fond rozděliti v převážný prospěch země České a na úkor zemí ostatních, zejména země Slovenské, které se pro počáteční roky, tedy právě pro dobu největší hospodářské tísně a nezaměstnanosti, má dostati z tohoto fondu podíl nejmenší. (Tak jest!) To by bylo opatření velmi neprozíravé, neboť bída a nezaměstnanost na Slovensku již i za normálních poměrů byla větší a možnosti výdělků byly skrovnější, než je tomu v historických zemích. Má-li se umenšiti tato bída, uvolňující se na škodu Slovenska i republiky v tom velikém proudu emigračním, je nezbytno prováděti na Slovensku investice v rozsahu co nejširším. To platí o úpravě vodních toků, o melioraci, o veřejných stavbách, o drahách, silnicích atd. Uvědomme si, že tyto investice jsou na Slovensku přímo státní nutností (Tak jest!), neboť zlepšením hospodářského stavu se tam odstraní jedna z hlavních příčin nespokojenosti Slovenska, která nejvíce posiluje naděje sousedního Maďarska.

Velmi správná jsou také slova, kterými pan dr Buday brojil proti zpolitisování úřadů. Do úřadů politika nepatří, úřady v demokratické republice jsou pro všechno obyvatelstvo a musí se proto říditi zásadou spravedlnosti, objektivnosti a věcnosti. (Výborně!) Jsem rád, že k tomuto poznání došla právě ludová strana, o které na Slovensku víme, že v době, kdy měla moc, uplatňovala značně svůj vliv jmenovitě v oboru veřejné správy a ještě jej uplatňuje v obcích. Doufám, že toto své lepší přesvědčení oznámí i okresním náčelníkům a obecním a obvodovým notářům, kteří jsou jejími členy, a přísně jim zakáže jakoukoli stranickost. (Sen. Riedl: O čemž nutno pochybovati!)

Pan dr Buday se zmínil také o universitě Komenského v Bratislavě a vytknul jí, že čechisuje a že znamená kulturní útisk Slovenska. Neřekl, jakým způsobem tato universita čechisuje, ale nemůže se toto slovo vykládati jinak, než buď po stránce formální, že profesoři na ní účinkující konají své přednášky jazykem českým, nebo po stránce věcné, že vychovávají mládež v duchu českém.

Pokud jde o české přednášky, pokládal jsem za svou povinnost již jako rektor této university dotknouti se ve své instalační řeči této výtky a nebude snad pro důležitost této otázky mně zazlíváno, když si dovolím s tohoto významného místa opakovati svoje slova: "Velmi" - řekl jsem - "by nám, českým profesorům Komenského university, křivdil, kdo by se domníval, že tak činíme ve snaze počeštiti universitu, která náleží Slovensku a Slovensku má sloužiti.

Mohl bych ukázati na to, že výklad vědecký je něco tak subtilního a subjektivního, že se podaří nejlépe tehdy, soustředí-li se přednášející na svůj předmět a nemusí-li rozptylovati pozornost dbáním formy vyjadřovací, tedy děje-li se ve vlastním jazyku. Ale jde o něco jiného důležitějšího. (Předsednictví převzal místopředseda Trčka.) V zájmu vědy je nutno, aby, jako je tomu v jiných státech, byl možný přechod profesorů s jedné university na druhou. Naší touhou je, vychovati zdatné své nástupce ze slovenské mládeže, kterým bychom jednou mohli předati svoji práci. A těmto Slovákům, jak ostatně již se děje, musí býti stejně dovoleno, aby, až přijdou na českou universitu, konali tam přednášky slovensky. (Výborně!) Praktických překážek při tom není, neboť posluchači Slováci rozumějí českému výkladu právě tak, jako posluchači Češi slovenskému. President Masaryk označil otázku jazykovou jako otázku praktickou. Platí-li to vůbec - a mnohý problém by se u nás rozřešil snáze a spravedlivěji, kdyby se to stalo obecně uznanou pravdou a kdybychom překonali stanovisko prestiže v otázce jazykové tam, kde již odůvodněno není - platí to zajisté tím více o Češích a Slovácích, tak sobě blízkých, že nepotřebují pro vzájemné porozumění překladu ani tlumočníka, nýbrž jen srdce." (Výborně! - Potlesk.)

A nyní pokud jde o možnou výtku pana dr Budaye, že universita Komenského čechisuje Slovensko výchovou mládeže. Nemohu zde ovšem jako člen universitního profesorského sboru oceňovati naši práci po této stránce, nemohu ani ukázati na to, co jsme již vykonali, ale lichotivá slova, kterými naši činnost ocenil v minulém zasedání zemského zastupitelstva slovenského člen samé ludové strany pan dr Filkorn, svědčí, myslím, o tom, že postupujeme správně. A dalšími svědky toho jsou zajisté vzrůstající řady slovenské akademické inteligence, která přichází, jak ukazují výsledky odborných zkoušek, připravenější pro své úkoly, než tomu bylo ještě před několika roky, a která i ve veřejném životě pracuje uvědoměle s láskou k svému Slovensku. (Výborně!)