Jak viděti, je toho i v naší armádě dost, co se dá kritisovati, a byli bychom vojenské správě povděčni, kdyby o všech těchto stížnostech důkladně uvažovala a sjednáním nápravy značně zmenšila možnost další naší kritiky.

Pan ministr národní obrany velice případně nazval vydání na národní obranu pojištěním proti ohni, a my, sociální demokraté, k tomu dodáváme, že 1.400 mil. Kč nedáváme na militarismus, na vojáčkování, nýbrž jako pojistku proti možné větší škodě. Je to pojistka proti ohni, jehož si nepřejeme, proti neštěstí, jehož se hrozíme. A jen jako vysoká pojistka na nejdrahocennější statek našeho státu: trvalý mír. Kéž je tento mír nejvyšším úrokem této miliardové částky. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Fr. Novák (rep.).

Sen. Fr. Novák: Slavný senáte! Za neobyčejně těžkých a nepříznivých poměrů přichází do senátu státní rozpočet na r. 1931. Třebaže kapitoly, o nichž jednáme, nejsou rázu čistě hospodářského, není nejmenší pochybnosti, že jsou určitým regulátorem našich finančních, a hlavně hospodářských poměrů. V popředí všech otázek - nejen pro zemědělství - stojí dnes hlavně otázky zemědělské, a proto budiž mi dovoleno několik slov k naší hospodářské situaci.

Hlavní příčinou krise je větší světová výroba než spotřeba, jakož i všeobecná racionalisace. Dnes nemáme před sebou jen krisi zemědělskou, nýbrž také krisi živností a průmyslu jako přirozený důsledek krise zemědělské. Zemědělská krise není pouze problémem československým, nýbrž světovým a není pouze problémem výroby, nýbrž také odbytu. Zdálo by se, že řešení této krise mělo by se díti na foru mezinárodním, světovém. Bohužel pokusy ukázaly, že není tu dostatek dobré vůle a solidarity, jichž pro zmírnění hospodářské krise je potřebí. Nemáme co činiti pouze s přechodným poklesem konjunktury, poněvadž výroba a odbyt jsou v příkrém nepoměru. Otázka je zajisté mezinárodní, ale nemůžeme čekati, až bude řešena mezinárodní dohodou, a jsem přesvědčen, že všechny tyto porady v budoucnosti nebudou míti výsledků, které by nás mohly uspokojiti. Ani poslední mezinárodní cukerní konference v Bruselu nás plně neuspokojuje, neboť, bude-li uskutečněna, bude znamenati redukci osevu řepy a redukci výroby i počtu cukrovarů. Nezbývá nám nic jiného, než na půdě tohoto parlamentu řešiti hospodářskou krisi, jak toho struktura našeho národního hospodářství vyžaduje. Pokusili jsme se již cestou zákonodárnou řešiti zemědělskou krisi celními zákony, dovozními listy a pod., ale žádný z nich nemohl dosud projeviti žádoucí účinky, protože byla maďarská smlouva příliš pozdě vypověděna. Další důvod, proč celní zákony nejevily účinku, byl enormní pokles cen zemědělských výrobků na trhu světovém od oné doby do dnešního dne, což činilo více než zvýšené celní sazby. Dále proto, že sousední agrární státy, vyrábějící nepoměrně levněji, buď prémiemi nebo státními příspěvky podporují export zemědělských výrobků. Musíme se tudíž z toho důvodu pokoušeti, abychom řešili krisi u nás také jiným způsobem, ježto poměry jsou tu právě jiné než ve státech ryze agrárních. Poněvadž ze všech států máme nejvyšší výrobní náklady v zemědělství, musíme tuto otázku řešiti vnitrostátně, neodvisle od ceny na světovém trhu, neodvisle od našich sousedů. Nemůžeme-li tuto otázku řešiti neodvisle, pak vedeme naše zemědělství k neodvratnému zániku. Máme v našem státě před sebou mimořádnou tíseň a proto myslím, že žádná strana nebude o tom pochybovati, že bude nutno zemědělskou krisi řešiti také i mimořádnými opatřeními. Vytýká se nám, že nemáme dosti na úspěších, kterých prý jsme dobyli na jaře. Takové tvrzení je zrovna výsměchem, neboť poměry dnes jsou daleko horší než byly na jaře. Do světa se volalo, že s cenami musíme dolů a první, že musí začíti zemědělství jako prvovýroba. Stalo se. Další mělo následovati. Slevil pan Baťa, slevili prý železo a nyní slevili také uhlí. Jak tato sleva vypadá, dočetli jste se nedávno v tisku. Za výkladními skříněmi čteme sice "Slevené ceny", ale porovnáme-li tutéž látku před rokem a dnes koupenou, nevidíme žádného rozdílu. Státní úřad statistický zjistil, že ceny velkoobchodů nejsou v žádném poměru s cenami maloobchodu, jaké dnes platí konsumenti. Není přece myslitelno, aby tento poměr do budoucna zůstal nezměněn, aby na př. brambory platily se u producenta 15 až 25 Kč a u městského konsumenta 60 až 100 Kč, anebo na př. nyní maso vepřové 1 kg průměrně 16 až 20 Kč, kdy živá váha je 7 až 8 Kč za 1 kg. (Sen. Chlebounová: Mrtvá váha je na venku za 9¹/₄ Kč!) Již minulý týden, před 14 dny v Mor. Ostravě, byla mrtvá váha pod 8 Kč. (Místopředseda Luksch převzal předsednictví.)

Nebo ještě více vyniká případ u ceny piva, která byla kdysi stanovena na základě cen chmele 8.000 Kč a ječmene 300 Kč, kdy dnes stojí chmel 300 Kč a ječmen 120 Kč. R. 1928 stálo žito v srpnu 198 Kč, žitná mouka 308 Kč a chléb 290 Kč. Letos v srpnu stála žitná mouka 164 Kč, chléb 250 Kč. 1 kg chleba byl tudíž před 2 roky o 18 hal. lacinější než mouka, letos v srpnu však o 86 hal. dražší. Je nezbytno, aby vláda zjistila příčinu rozpětí cenového u zemědělské výroby, které se projevuje mezi cenami, které trží zemědělec a jaké musí platiti konsument v maloobchodu. Zde by mělo ministerstvo zásobování vděčnější pole působnosti, nežli šikanování našich drobných zemědělců nekvalifikovanými kontrolory u prodeje mléka. Před 2 roky platilo se na Pražské Plodinové burse za pšenici 195 až 200 Kč, za žito 186 až 190 Kč, za ječmen 187 až 192 KČ, za oves 175 Kč. Dnes na téže burse pšenice 120 až 140, žito 85 až 95, ječmen 120 až 135, oves 90 až 100 Kč. U nás ve Slezsku jsou poměry horší, poněvadž placené ceny jsou vždy nižší, než záznamy bursovní. Neustále prohlašujeme, že nám nezáleží na vysokých cenách výrobků, jako na tom, aby ceny ty byly ve správném poměru k cenám našich potřeb. Je přece celá řada potřeb, bez nichž se zemědělská výroba neobejde, jako umělá hnojiva, nářadí, stroje, benzin, uhlí, šatstvo, prádlo a jiné. Nákupy těchto potřeb je sice možno na krátký čas odložiti, ale ne na trvalo. Nikdo nás nepřesvědčí, že průmysl nemůže sleviti. U zemědělce se nikdo nestaral, zda ceny jeho výrobků, cizí konkurencí stlačené, hradí mu jeho výrobní náklady. Namítá se nám na př., že naše zemědělství není s to zásobiti náš trh dobytčí, hlavně vepřů. Proč? Proto, poněvadž není chov vepřového dobytka následkem zahraniční konkurence rentabilní, a co hlavního, že nejsou ceny stabilní. V době poválečné prožili jsme již čtyřikráte veliké cenové výkyvy u cen vepřového dobytka a není proto divu, že naši zemědělci nemohli věnovati rozšíření chovu vepřového dobytka patřičnou pozornost. Nemůže přece nikdo žádati na našem zemědělci, aby produkoval nerentabilně a zadlužoval se. Venkovské peněžní ústavy by nám nejlépe ilustrovaly, v jaké situaci se nalézají naši zemědělci. Poměry jsou takové, že peněžní ústavy měst nabízejí venkovu milionové půjčky, jichž zúročení dnešní situace zemědělců nesnese.

Řekl jsem "s cenami dolů"! Není přece myslitelno, aby ceny výroby zemědělské klesaly každého čtvrt roku o celé desítky procent, kdežto výrobků průmyslových, jako železo, uhlí pouze o 5%, a to jednou za několik let, ba jiné dokonce neklesají vůbec. Zástupcové zemědělských povolání souhlasili na jaře s celními a jinými zákony, ke kterým došlo cestou kompromisu a počítali při tom zajisté s vyššími cenami. Neprojeví-li se účinky dosavadních opatření, budeme nuceni přijíti s novými návrhy, abychom paralysovali nová opatření sousedních států. Vezměte jenom, že jsme dali svůj souhlas ke všem zákonům, které navrhovali zástupci nezemědělských stran a povolání. Nic by nebyla platná veškera sociální opatření, kdybychom je nemohli platiti tím, že bychom vyráběli se ztrátou. Rolník, který před několika lety potřeboval na zaplacení sociálního pojištění 10 q obilí, potřebuje dnes 20 q. Voláme proto v hodině dvanácté na zástupce jiných stavů, aby nekladli překážek při osnovách, směřujících k udržení zemědělského stavu a tím i veškerého národního hospodářství.

V otázkách daňových žádáme, aby zemědělcům bylo ulehčeno v placení daní, dávek a poplatků, jednak úlevami při jich paušalování, jednak slevami hospodářům na existenci ohroženým. Úlevy o přímých daních buďtež příslušnými orgány s největším urychlením poskytnuty. Pozemkové dani bylo vytýkáno, že je nízká, že není valorisována a neúměrná svojí výší poplatnosti jiných vrstev obyvatelstva. Daň pozemková má docela jiný charakter, než jiné daně, jsouc daní z čistého výnosu katastrálního, která se musí platiti, i když rolník prodělává a se zadlužuje. Dnes jsme již tak daleko, že rolník platí daň pozemkovou, ne z výtěžku, nýbrž z pasivity svého hospodářství. Musíme protestovati proti tomu, aby zemědělcům byly způsobeny zbytečné výlohy tím, že berní úřady přikročují při nedoplatcích hned ke zřizování vnucených správ a exekučním prodejům. Zajděte dnes ve venkovském městě do kteréhokoli berního úřadu a pohleďte na náveštní tabule. Jsou přeplněny dražebními edikty. Uznáváme, že v placení berním musí býti pořádek a stát, že shání pro svá vysoká vydání příslušné úhrady, avšak neporozumíme tomu, aby jedni poplatníci těšili se se strany vymáhajících úřadů benevolentní shovívavosti a druzí byli vydáni v šanc úřední nemilosrdnosti. Očekávalo se, že berní reformou bude pozvednuta berní morálka, avšak zkušenosti ukazují pravý opak. Zaměstnanci při systému daně srážkové se nemohou vyhnouti daňové povinnosti a podobně ani zemědělec se jí nemůže vyhnouti, poněvadž jeho finanční poměry jsou evidentní a každému známé. Je však otázkou, můžeme-li totéž říci o těch, kteří jsou podrobeni dani důchodové, výdělkové, jmenovitě zvláštní. Jest jistě neobyčejně zarážejícím zjevem, všimneme-li si, že zvláštní daň výdělková vynesla r. 1927 asi 250 mil. Kč a r. 1928 pouze 41 mil. Mohli bychom dokumentárně poukázati na ochotu, s jakou se při daňových úlevách a odpisech vyšlo vstříc jisté papírně v opavském okresu, což je tím podivuhodnější, že podnik tento pracuje v plném a zvětšeném provozu. Podnik se zvětšuje ve své výrobní kapacitě a zvyšuje svůj čistý zisk. Není potřebí dalších poznámek, jak vypadá hospodářství takové obce dnes a jak vypadalo dřív. Opakuji, že se u mnohých finančních úřadů měří dvojím loktem: pro jedny shovívavě a pro druhé přísně. Je zajímavo, že ani kontrolní funkcionáři ministerstva financí u mnohých firem nedovedou zjednati nápravu.

Naši zemědělci přicházejí denně, žádajíce poradu právě v záležitostech daňových a slyšíme jen samé stesky. Dosud jsme však neobjevili jediného muže, který by rozuměl zanášení platebních povinností do berních knížek, které po stránce účetnické jsou spíše rébusem, bez konce, než účetnictvím. Pro prostého člověka je berní knížka nesrozumitelnou záhadou. Z této nejasnosti je další zmatek a neznalost povinností je další příčinou nedoplatků a dražebních ediktů. Zdá se, že je již opravdu nejvýš na čase, aby berní úřednictvo si věci blíže všímalo a lidi poučovalo, čímž uspoří práci sobě a nepříjemnosti jiným. Jsme přesvědčeni, že člověk, znající své platební závazky, se vynasnaží dostáti veškerým svým platebním povinnostem. Náš klub podal již návrh na doplnění zákona o dani z masa v tom smyslu, aby prominuta byla daň z porážek dobytka u zemědělců, neboť daň sama nejen že nepřináší státní pokladně částku velikou, ale ani její výnos není úměrný nákladům spojeným s vybíráním této daně.

Jednou z nejakutnějších otázek je uzákonění melioračního fondu. Dosavadní dotace ve státním rozpočtu, jakož i v zemských rozpočtech naprosto nestačí. Je to investice, která sleduje cíl soběstačnosti v produkci zemědělské. I tu se nám vytýkají subvence, třebaže náš zemědělec sám z nich nic nemá. Stát a země dávají průměrně 500 Kč na měřici a taktéž tolik majitel pozemku sám, který je hotově nezaplatil, nýbrž si je vypůjčí na dlouholeté splátky. Stávající praxe s výplatou subvencí jak zemědělských, tak státních, není dále udržitelná. Země nemají pro vyplácení subvencí hotových prostředků a proto nařizují melioračním družstvům, aby si vypůjčovaly peníze u místních ústavů. Tyto rovněž nemají dostatek přebytků a musejí si tedy úvěry obstarávati za zvýšenou úrokovou míru. Na vyplacení subvencí je potřebí dlouho čekati a bez četných intervencí poslaneckých a senátorských naše družstva žádných splátek nedostávají. Od přípravných prací do provedení kolaudace musí každé meliorační družstvo projíti křížovou cestu. Ještě snad hůře je tomu u regulací. Těšili jsme se, že reorganisací veřejné správy bude mnoho zjednodušeno a zlaciněno. Vykládalo se, že nesneseme drahou dvojí kolej a nyní se nám zdá, že na té jedné koleji jsou dlouhé zastávky a dostáváme vyřízení za 2 roky místo za 2 měsíce.

Meliorační družstva mají nyní možnost podle zákona o podpoře nezaměstnaných se ucházeti o příspěvek u ministerstva soc. péče, který má činiti nejvýš 10 Kč za 8 denních pracovních hodin. Příspěvek se neodpočítá od subvencí z veřejných fondů. Mám jen obavu, aby tato procedura netrvala ještě déle než ta první. Rovněž je nutno vybaviti naše zemědělsko-technické úřady dostatečným personálem technickým i pomocným, aby nemusili technici-vysokoškoláci vykonávati práce písařů, nýbrž jen práce, které jim patří, to jest projekční a konceptní. Nejenže agenda by byla pak levnější, ale také naše meliorační družstva nebudou pak musiti čekat léta na vyhotovení projektu. Mám za to, že v tomto požadavku budeme všemi podporováni, jelikož jde o snížení počtu nezaměstnaných a podporu provozu v cihelnách, železnicích a podobně.

Jako meliorace mají i regulace ve Slezsku ohromný význam, zvláště na Těšínsku, které za dřívější doby bylo úplně zanedbáváno. Ani v připravovaném zákoně vodocestném, o čemž budu míti příležitost při jeho projednávání podrobněji se zmíniti, bohužel s lítostí konstatuji, že právě náš kraj v povodí řeky Odry s jeho naléhavými potřebami, průmyslu, živností, zemědělství, hygieny měst a soustavné elektrisace není v programu prací připravovaných k provedení fondem vodocestným pamatováno tak, jak by význam tohoto území zasluhoval. Položky v projednávaném státním rozpočtu, jak na meliorace, tak na regulace, ať v kompetenci ministerstva veř. prací či ministerstva zemědělství, daleko nestačí požadované potřebě.

Hotovou popelkou je v Brně úřad pro agrární operace. O jeho umístění je škoda mluviti, to musí každý vidět. Jeho technický aparát je tak nedostatečný, že nestačí nejen na spoustu přihlášených obcí o zcelování, ale ani na projektované věci. Po dlouhá léta nejsou provedena zaknihování scelených obcí následkem nedostatku úřednictva, což zajisté nepřispívá k propagaci tak důležitého problému v zemědělském pokroku. Potřebujeme celoříšského scelovacího zákona jako soli. Mám za to, že po dokončení pozemkové a lesní reformy může v úřadě pro agrární operace nalézti veliká část úřednictva Státního pozemkového úřadu své zaměstnání. Nemůžeme přece pensionovati mladé úředníky, aby na jedné straně dostávali pensi a současně na druhé straně zabírali místa soukromým zaměstnancům, jak až dosud v mnoha případech se děje. Pouhým rozšířením tohoto úřadu na Moravě a vyhověním nevyřízených žádostí obcí by se značně odpomohlo nezaměstnanosti.

Dalším neméně důležitým požadavkem slezského kraje je zestátnění slezských zemských drah. V zemi České bylo zestátnění zemských drah dávno provedeno, třebaže finanční zdatnost země České byla příznivější nežli bývalé země Slezské, nebo i nyní země Moravskoslezské. Je to v zájmu chudého kraje, aby mohla býti konečně dobudována dráha Svinov-Kyjovice-Hradec. Náš průmyslový kraj se svým centrem Ostravou vyžaduje, aby byl co nejdříve splněn připravovaný program inkamerační. Rovněž nestačí dosavadní pomoc silničního fondu. Sousední okresy Velké Ostravy, vesměs chudé, s nízkou základnou daňovou, vyžadují zvláštních ohledů, ježto jejich silnic je neobyčejně využíváno s ohledem na Velkou Ostravu a rozmach automobilismu.

Je dále mou povinností jako zástupce kraje slezského, abych při této příležitosti znovu důrazně připomněl dané nám sliby o umístění náhradních úřadů v Opavě. Byli jsme si vědomi a také jsme včas na to upozorňovali, že sloučením Slezska s Moravou bude město Opava ochuzeno. Byli jsme kompetentními činiteli ujišťováni, což bylo pokládáno za věc samozřejmou, že po zrušení úřadů jak zemské politické správy, tak i zemské správní komise slezské obdrží Opava náhradu. Dosud se v tomto ohledu nestalo nic, třebaže již uplynula dvě léta. Jest snad úmyslem přeložiti ředitelství státních statků a lesů z Frýdku do Opavy. Nemůžeme souhlasiti a nevíme, proč má býti poškozeno již tolik chudé město Frýdek a tím celý kraj frýdecký. Není myslitelno, aby nadále zely v Opavě prázdnotou dva moderně postavené zemské paláce. Doufám, že i kontrolní úřad státní může v této věci přispěti k nápravě. Živnostnictvo opavské těžce nese vylidňování města a je nejvýš na čase, aby náhrada za odstraněné úřady byla co nejdříve provedena, dříve než bude zasazena smrtelná rána živnostnictvu specielně českému.

Očekáváme, že právě poslaneckou sněmovnou schváleným zmocňovacím zákonem bude pomoženo našim krajům, především chudému Těšínsku. Žádáme, aby pro tyto naše otázky hospodářské našlo se náležité pochopení, aby v tomto státě platila zásada hospodářské a sociální spravedlnosti.

Je nutno, abych s tohoto místa reagoval na některé výtky zde pronesené z řad německých, pokud se týče sčítání lidu. Tak na př. ve Slezsku německý tisk a t. zv. poradny pro sčítání lidu rozeštvaly obyvatelstvo do té míry, že se to mstí i samým německým stranám. Jisto je, že sčítací komisaři vycházeli vůči německému obyvatelstvu vždy korektně přesto, že německým tiskem před sčítáním byli líčeni tak hrůzostrašně. Byla již učiněna výtka, že sčítací komisaři se domáhali dokladů o národnosti. Bylo to nutné, jak svědčí o tom na př. v Opavě se vyskytnuvší případy.

Tak na př. prohlásily dvě dcery národnost své 90leté matky německou. Sčítací komisař, aby ukázal, že není jen komisním úředníkem, dal se s babičkou do řeči, tázal se jí, jak se jí daří - ovšem, že německy - když byla německy přihlášena, avšak jaké bylo jeho překvapení, když se mu babička omlouvala, že německy neumí. Na jiných místech zase staré své rodiče před sčítacími komisaři děti skrývaly, uvádějíce, že jsou těžce nemocní a pod., což se ukázalo nesprávným. Zřízenci opavského magistrátu, když roznášeli sčítací archy stranám, prohlašovali, že si archy vyzvednou. Tu mnoho živnostníků rubriku národnostní nevyplnilo a čekalo, až přijde komisař, neboť se bálo bojkotu od německého obyvatelstva opavského v tom případě, kdyby poctivě národnost českou buď u některého člena rodiny nebo zaměstnance přihlásili.

Zvláštní kapitolu by vyžadovalo Hlučínsko samo. Tam dokonce notářsky byla ověřována národnost, ovšemže na tiskopisech česko-německých, aby občan alespoň z českého textu věděl, oč jde.

Za pruské vlády po 150letém poněmčování napočteno bylo vládou pruskou v r. 1910 37.867 obyvatel národnosti moravské a toliko 5.200 Němců. Po obsazení Hlučínska optovalo pro Německo ještě 4.500 osob, takže by tu vlastně už žádných Němců býti nemohlo. Avšak nyní německé strany chtějí míti na Hlučínsku samé Němce. Výsledky volební nejsou se stanoviska národnostního směrodatné, neboť obyvatelstvo projevuje tím, že volí Němce, nespokojenost s hospodářskými poměry. Na četné dotazy odpověděli obyvatelé Hlučínska sčítacím komisařům, že byli Moravci, ale Němci se stali jen proto, že jsou hospodářsky od Němců odvislí nebo proto, že se na ně nedostalo nebo snad méně, nežli předpokládali při pozemkové reformě.

Typickým takovým Němcem, který svoje němectví dokazoval jen příslušností k německé straně a pak nějakou vyšívanou německou ozdobou v kuchyni, je pan Klímek z Chlebíčova, který jako zástupce jedné německé strany v zemském zastupitelstvu si stěžoval na nesprávnosti při sčítání a dokonce se dovolával na Hlučínsku německých škol. Zda právě tento řečník byl oprávněn tyto stížnosti a požadavky přednášeti, pochybuji, neboť ještě r. 1921, tedy před pozemkovou reformou na Hlučínsku, se zapsal při sčítání jako Moravec a dokonce byl i místopředsedou tamějšího odboru nacionální české organisace Matice Opavské.

Jsem dalek nacionálního šovinismu a přeji si shody v národních otázkách v tom smyslu, jak to žádá program strany, které jsem příslušníkem. Ale musím odmítnouti útoky na nesprávnosti při sčítání lidu, ba naopak mohl bych přijíti s doklady, kdy právě české obyvatelstvo bylo znásilňováno komisaři a kontrolory německými. (Mladecko.)

Německé strany místo šovinistických útoků by lépe prospěly kraji, kdyby nás - a to hlavně žádám - podporovaly v hospodářském povznesení Hlučínska, aby jeho obyvatelé nebyli nuceni choditi za prací. Myslím tím, že rozšíření tabákové továrny v Chuchelné bude zde nutné. V každém případě žádám, aby vláda vypracovala návrh zákona o úrazovém pojištění drobných zemědělců na Hlučínsku, aby se vztahovaly na Hlučínsko tytéž zákony při tomto úrazovém pojištění jako v jiných historických zemích a aby byl zrušen dosud platný zákon říšskoněmecký, který nejen obyvatele Hlučínska značně finančně zatěžuje, ale zároveň podporuje nespokojenost. Nechceme znásilňovati německé příslušníky tohoto státu, ale žádáme to, co nám bylo odcizeno. (Potlesk.)

Místopředseda Luksch (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan sen. Füssy.

Sen. Füssy (maďarsky): Vážené dámy a pánovia! Už celé desaťročie stále prizvukujeme, že všetky vládne režimy, vládnuvšie v republike Československej, či sa nazývaly rudozelenou, a či národnou, alebo smiešanou národnou, a či veľkou koaliciou, v jednom sa shodovaly vždycky, a to je to, že Slovensko a Podkarpatskú Rus nutno prv hospodársky depauperizovať a potom učiniť československymi.

Zdá sa, že sme sa mýlili, lebo udalosti z posledných dvoch rokov nasvědčujú tomu, že ti, čo sú vo vládě, dnes už ani o blahobyt českého ľudu sa nestarajú, nechajú tiež jeho zemedelstvo ničiť a kantriť, ničia malý a veľký priemysel a na vraku nášho hospodárstva hoduje čierne hejno havranov-exekútorov, do štátnej pokladnice a do nenasytného žalúdku sociálnych a nemocenských fondov odvádzajú sa posledné kvapky krve verejného hospodárstva, posledné haliere, ktoré sa nachádzajú ešte medzi ľudom. A vláda na miesto toho, aby miernila zkázonosnú prácu berných a sociálne-poisťovacích exekútorov, vymýšľa nové druhy daní, zvyšuje sadzby daní stávajúcich a posiela na krk dedinského ľudu ešte väčší počet exekútorov.

Historia, táto veľká učiteľka života, nás učí, že pred každou veľkou revolúciou vyskytly sa veľké hospodárske a finančné kríze; mám veľmi dôtklivú obavu, že trpezlivosť ľudu je napjatá už do krajností a postačí jediná iskierka, aby nespokojnosť vybuchla silou živelnou.

Dámy a pánovia! Na čo mám vám vyprávať o hospodárskej krízi, o naprostom nedostatku peňazí, o pšenici skrmenej dobytkom, keď vidím, že pre vládu, ktorá bydlí v Prahe, znamená hospodárska kríza len toľko, že teraz jedia ľudia chlieb z miešanej múky, kdežto v pražských centrálach sa úžasne hromadia peniaze. Čo mám hovoriť o preliminári štátnej domácnosti, ktorým sa napriek stálym naším výzvam a upozorneniam výdavky a tiež príjmy i dnes ešte stále zvyšujú. Dnes, kedy delník, ktorý ešte nedávno žil v usporiadaných pomeroch, musí žobrať, maloroľník je otrhaný, malý živnostník a obchodník je v úpadku, avšak tiež niekoľko stojútrový statkár sa ocíta vo zmätkoch, žiada-li sa na ňom len niekoľko stokorun hotových peňazí, a továrna prepúšťa svoje robotníctvo do sveta.

Vláda o tom všetkom nevie nič alebo nechce nič vedeť. Vo vláde dnes už dirigujú zase socialisti, ktorí tak rádi hrabajú sa v cudzích vačkoch a ktorí sa nestarajú o nič, len keď sa oni sami dobre najedia. V posledných dňoch padlo v senáte slovo o pláne sriadiť úspornú komisiu. Nuže, ako sa páni socialistickí ministri rozhorlili proti plánu zamedziť marnotratníctvo!

A predsa sporiť je možno a je treba. Že sporivosť je nutná, to len slepý nevidí, a že je možná, na to chcem v nasledovnom posvietiť.

V posledných týždňoch bolo verejným zamestnancom vyplatené trináste služné. Takéto riešenie otázky úradníckej je naprosto pochybené. Dnes, kedy traktor činí zbytočnými ³/₄ zemedelských robotníkov a kedy počítacie a mluviace stroje v továrňach a v kanceláriach veľkoobchodov pod vedením 4-5 úradníkov vykonajú rýchlejšie a presnejšie takú kancelársku prácu, ku ktorej bolo treba pred tým desaťkráť toľko úradníkov, štátné úrady pracujú ešte vždy podľa starého systému špatne plateným a špatne pracujúcim úradníctvom veľkého počtu. Štát na miesto toho, aby zamestnával úradníkov menšieho počtu, ale dobre platených, radšie zvyšuje počet úradníkov, tak že kde za starodávna pracovali 4 úradníci, tam ich sedí dnes 14. Pán minister financií povedal sám, že v tomto roku zamestnával v Čechách 40, na Morave 15, na Slovensku 28 a v Podkarpatskej Rusi 10 takých nových berných exekútorov, ichž miesta nie sú systemizované, a ku podpore práce berných exekútorov zaraďuje rozpočet 150 mil. Kč, tedy dvakráť toľko, ako v roku bežnom. Človek úžasne, keď to musí čítať, lebo veď to znamená, že ten otrhaný dedinský ľud bude v budúcom roku dvojnásobným počtom berných exekútorov vyssiavaný. Avšak zaujímavé je i to, že na vyssiavané Slovensko a Podkarpatskú Rus bude dvakráť toľký prebytočný počet exekútorov vyslaný - 38 - ako na blahobytnejší a v lepších pomeroch nachádzajúci sa ľud v Čechách. Poznamenávam, že toto sú nad systemizovaný status najatí mimoriadní exekútori, lebo riadnych exekútorov na Slovensku je 300.

A držíme-li už pri otázke daňovej: Prečo nevrátite spravovanie daní zase obecným a dedinským notárom, ktorí túto prácu za dávna veľmi dobre vykonávali? Dane každého štvrťročia vybierali, vydávali kvitancie a tým bola vec v poriadku. Dnes musí byť daň platená šekovým lístkom a jestliže Štefan Kovács z dolného konca riadne zaplatí svoju daň lístkom šekovým, zahaľači v berných úradoch vyznačia platbu na prospech Štefana Kovácsa z horného konca a potom ubohý Kovács z dolného konca veľmi prekvapene sa podíva, keď jednoho krásneho dňa odvedie mu berný exekútor kravku pre berný nedoplatok, a predsa chudák tak poctive platil, že už lepšie nebolo by ani možno. Jestliže by dane vyberal štvrťročne notár, ktorý zná každé dieťa z dediny, potom by nemohlo dôjsť k takýmto osudným omylom, ktoré sú dnes na dennom poriadku.

Proste a zkrátka rečeno: úradníckym a funkcionárskym programom musí byť toto: Menej úradníkov, však lepšie platených a lepšie pracujúcich. Tento vládny režim však nie preto robil po dobu 12 rokov beamtrov, ako keby ich fakticky potreboval, lež preto, aby mohol české rodiny v rydzích maďarských krajoch kolonizovať a aby pre deti týchto rodín mohol "menšinové" české školy sriaďovať. Tým je i školská a kultúrna politika československého vládneho režimu vyčerpaná.

S týmto hejnom naničhodných beamtrov ráčte prepustiť tiež domov i polovicu vojska. 75-80 tisíc vojakov naprosto stačí k udržovaniu poriadku, lebo keď v tom okyptenom Maďarsku stačí k tomu účelu vojsko v počte pomerne o veľa nižšom, prečo by nestačilo i u nás, kde pán minister zahraničia Beneš a pán minister národnej obrany Viškovský sú pravými andelmi mieru, možno-li ovšem veriť ich slovám. Smele odvažujem sa tvrdiť, že daň z obratu by mohla byť zrušená, keby iba k týmto dvom úsporným opatreniam došlo.

Vy však sporivosť len kážete, a vo skutočnosti prevádzate ani nie prepychové, lež marnotratné hospodárstvo. Tu je otázka ministerstva verejného zásobovania. Nuž či nie je trestným marnotratníctvom, keď vláda zamýšľa ministerstvo toto rozšíriť práve teraz, kedy každý daňový halier by mal svoje miesto inde, a milostivý pán súdruh Bechyně bude dávať tučné platy novým sekčným šéfom a ministerským radom v ministerstve, ktoré malo byť už dávno pred rokami zrušené. Socialisti potrebujú hospodárske ministerstvo pre verejnú spotrebu, ktoré bude dobré iba k tomu, aby vyrábalo 25-30 sekčných šéfov-spotrebiteľov; avšak mohli by toto ministerstvo pokrstiť ako chceli, tým gazda ešte nebude môcť zakúpiť si viac látky na pracovný odev, boty, železo do pluhu a kosu, živnostník nebude si môcť kúpiť každý týždeň husu alebo sliepku a ani nezamestnaný robotník nebude sa môcť z tohoto ministerstva spotreby nasýtiť.

Druhým do neba volajúcim prípadom utrácania a marnotratnosti je mimoriadny úver 150 milionov. Čo to je ten mimoriadny úver, ktorý má minister financií úverovou operáciou vydupať? Prečo prekrucujete a zakrucujete slová a prečo nepoviete uprimne, že ľud už nevenuje slychu prázdnemu breptaniu vládnych agitátorov? Preto treba mu dať trochu opia, aby bol zas omráčený. A týchto 150 milionov má byť týmto opiom. I keby ste to neriekli, bez toho už dobre vieme, že týchto peňazí je treba na reorganizáciu vládnych strán. Čo znamená "úverová operácia" ministra financií, to už som povedal shora. Je to tých 150-200 nových berných exekútorov, ktorí majú týchto 150 milionov vyoperovať, i keby na to pošla posledná kravka gazdu a posledné kopyto ševca, hlavnou vecou je, aby páni súdruhovia mali nové ministerstvo.

V posledných dňoch bola tu v Prahe tiež u niekoľkých pánov ministrov deputácia poslednej na Slovensku ešte živoriacej továrne na hospodárske stroje z Kúnovej Teplice, a žiadala o pomoc, aby továrňa nebola zatvorená. Jeden pán minister aj sľúbil 1 milion, avšak uložil deputácii na srdce, aby táto získala hlasy našej strany k 150milionovému zvláštnemu úveru. Neviem, k čomu by bolo treba pri tejto veci našich hlasov? Veď vy odhlasujete si i hvezdnaté nebe, len aby sa Praha a Česko najedly, Slovensku však dávate len sľuby. Robotníctvo v Kúnovej Teplici patrí z prevažnej väčšiny ku strane sociálne-demokratickej, nuže keď sociálne-demokratická strana odhlasuje ten 150milionový mravne nie bezúhonný úver, nech sa tedy dostane z neho i tej továrni v Kúnovej Teplici. Tých ostatných 149 milionov už beztoho nebude na lepšie miesto uložené.