Přítomni:

Předseda: dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr Heller, Klofáč, Luksch, Trčka.

Zapisovatelé: Kahler, Votruba.

119 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: min. předseda Udržal; ministři dr Dérer, dr Matoušek, Mlčoch.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič, jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Oznamuji, že dal jsem dovolenou na dnes a zítra sen. Ďurčanskému, na dnešní schůzi sen. Lokotovi; a dodatečně na 70. a 71. schůzi sen. Šelmecovi.

Budeme projednávati pořad jednání.

Uděluji slovo pí sen. Chlebounové.

Sen. Chlebounová: Slavný senáte! K projednávanému rozpočtu chtěla bych přičiniti několik poznámek. Není tomu ani rok, co jsme slyšeli zde na tomto místě o vyjednáváních haagských, že poplatky nám uložené, pro nás málo nebo téměř nic neznamenají. Dnes vidíme, že stav věcí je téměř úplně jiný. Jsme ve vážných hospodářských potížích, jež řešiti dnes, i při nejlepší vůli, zdá se mi velmi těžké. Výrazem obtíží, s nimiž se setkáváme při řešení krise zemědělské, je nesporně i rozpočet na r. 1931, jak o tom svědčí zpráva důvodová. Rozpočet bychom měli podle poměrů snižovati, ale my jej o více než ¹/₂ miliardy zvyšujeme. Při tom se věci pomáhá škrty několika průběžných položek, aby se konečná číslice rozpočtu zdála nižší, ač ve skutečnosti je mnohem vyšší. Chápu proto rozpačitost důvodové zprávy na str. 181 a 182, jež má odůvodňovati tyto nesrovnalosti dnešní situace hospodářské a požadavky státu. Při tom nesmíme zapomínati, že příjmy, jak je předvídá pan ministr financí, jsou odhadnuty níže, než ve skutečnosti jsou, poněvadž musíme nejen vedle daní platiti také i přirážky, takže tedy ani skutečného zatížení si nepřiznáváme. Protože náš rozpočet se zvýšil o více než ¹/₂ miliardy, bylo potřebí zvýšiti i příjmy přes neutěšenou hospodářskou situaci, aby byl rozpočet v rovnováze. Pan ministr dosáhl tohoto zvýšení uvolněním příjmových reserv z rozpočtů předcházejících, jak se projevovaly přebytky státního hospodaření. - Důvodová zpráva str. 185. - Podle mého soudu dnešní vláda vybírá "med", který nahospodařily minulé vlády. To však není příjem, nýbrž, jak my rolníci říkáme, "dosazujeme". Je dobře dávati věcem jejich pravé jméno.

Podle závěrečného účtu z r. 1929 zbyla p. ministrovi financí téměř 1 miliarda, což znamená, že bezpečnostní mez rozpočtu činí více než 10%. Zdá se mi, slavný senáte, že ani zde nevidíme zcela jasně, poněvadž přes zdání, že naše hospodaření je dobré, náš státní dluh se zvyšuje. Podle důvodové zprávy z 32 miliard zvyšuje se rozpočet na 36 miliard, při čemž letos stoupne státní dluh o ³/₄ miliardy, což jest jistě zjev velmi povážlivý. Lze tedy zplna srdce přisvědčiti p. ministru financí, když srovná poměr výdajů a příjmů podle důvodové zprávy na str. 188, že dospívá k závěru, že tento rozpočet, tak zcela nenormální, musí býti posledním svého druhu a že se musíme vynasnažiti, aby daná břemena stala se vzhledem k rostoucí základně poplatní, vyjádřené národním důchodem a výnosem, poměrně méně tíživými. Nerozumím však, proč pan min. financí mluví o rostoucí základně poplatní, neb, má-li to býti platební schopnost, pak je pravdou opak. Podle statistiky dnes zemědělství Československé republiky snížením ceny svých hospodářských produktů přichází o 4¹/₂ miliardy a s připočtením sociálních povinností je to částka plných 5 miliard. Nelze mluviti tedy o rostoucí platební výkonnosti. Je přirozeno, že se musí v našem hospodářství tento pokles projeviti a obraziti, a důsledky tohoto poklesu necítí jen rolník, nýbrž jsou patrné i všem těm, kteří nejméně přáli sedlákům. Naše zemědělská a z ní plynoucí hospodářská krise je dokladem neporozumění složek nezemědělských národohospodářství. Složkám nezemědělským se jednalo více než o národohospodářství československé, o obchodní liberalismus, t. j. o volný obchod světový.

Jest otázkou, můžeme-li my, zemědělci českoslovenští, zatížení daněmi, přirážkami, sociálními platy, soutěžiti úspěšně bez ochrany nejen se zemědělstvím Argentiny a Spojených Států, ale i se zemědělstvím našich jižních i východních sousedů, zejména srovnáme-li poměry půdní, podnebí, poměry pracovní atd. Ponenáhlu se vidí, že svítá i těm největším zemědělským odpůrcům, že republika je hospodářský celek, a že začne-li některý její úd churavěti, ucítí to i údy ostatní. Churaví-li tak významný úd celku jako je zemědělství, jež zaměstnává ²/₅ všeho obyvatelstva republiky, je přirozeno, že to musí neblaze působiti na ostatní složky ve státě. Tvrdí se stále, že zemědělská krise je světová atd. atd.

Můj názor je ten, že pro nás, československý stát, je to pravda jen částečně. Víme přece, že nejsme zemědělsky soběstační, že jsme státem dovážejícím z valné části plodiny zemědělské, měl by tedy býti u nás chleba drahý, a měl by ho býti nedostatek. A zatím ve skutečnosti naše krise nevězí jen v nesmírném poklesu cen, nýbrž i v tom, že není odbyt našeho zrna. Tak nejen že sedlák málo utrží, ale on nemůže ani prodati. Této příčiny nynější krise by přece nemusilo býti, kdyby bylo více dbáno konsumu plodin vlastní země než plodin cizích. V tom jsme ovšem velmi zaostalí a je velmi těžce mluviti o národním hospodářství. Není to rouhání, když 12 let po velké světové bídě náš konsument nemůže jísti českou mouku a jeho žaludek vyžaduje mouku argentinskou nebo uherskou? Není to rouhání, když jsme tázáni, je-li pravda, že po smíchání mouky cizí s českou nebude směs vůbec poživatelná? Jako se mně stalo v Plzni, kde se mne jedna paní přímo otázala: Prosím vás, řekněte mně: Je to pravda, že si máme koupiti mouku, než bude smíchaná, poněvadž potom nebude k jídlu?

Myslím, že nás za to trest nemine. A nepřála bych si, aby zase opovrhovaná česká mouka byla tak hledána, jako byla ve světové válce. Tyto názory jsou vysvědčením duševní chudoby těch, kteří se brání vzíti v úvahu nejdříve plody zemědělství vlastního státu a dávají přednost cizině před svým vlastním. Jsme divný národ. Špatný pták, který do svého hnízda kálí!

Dnes už snad mnozí cítí, že úpadek našeho zemědělství je zaviněn nízkou celní ochranou, která nestačila ochrániti práci zemědělcovu před jejím znehodnocením. Naši národohospodáři chránili průmysl, aby dělnictvo nepřišlo o práci, naše průmyslové dělnictvo se propouští, protože se zavírají továrny a dostává podpory v nezaměstnanosti. A příčina toho? Podlomení domácího trhu. Opatření, jež nyní vláda k ochraně zemědělství podniká, nemohou přinésti najednou úlevu. Chyba a politováníhodné je, že nebyla zavčas a dostatečně uvážena nutnost těchto opatření. A nezapírejme si, slavný senáte, že přes světovou krisi měli bychom jiné poměry u nás, kdybychom byli tato opatření dělali letošního roku v lednu a únoru a nikoli v listopadu a prosinci. Dnes krise zemědělská zachvacuje i náš průmysl, čehož snad nemusilo býti v takové míře, jaké dnes jsme svědky. (Místopředseda Trčka převzal předsednictví.)

Chci dále, slavný senáte, upozorniti na tuto věc: Ochuzením venkova musí klesnouti nejen životní úroveň celku, nýbrž především životní úroveň venkova vlastního. Výsledek? Mnohem rychlejší vylidňování venkova. A kam se obrátí příslušníci venkova? Na prvém místě do měst a snad i za hranice. Ale tím problém celkové nezaměstnanosti se stane ještě palčivější než dnes a na venkově bude ještě větší nedostatek pracovních sil, než máme dnes. To je potřebí uvážiti.

Zdá se mi, že se zapomíná na mnoho a důležité okolnosti života našeho zemědělství. 87% našich zemědělců spadá do výměry 10hektarových usedlostí. Tito lidé si veškeré práce z valné většiny ve svých hospodářstvích vykonávají sami a jsou spokojeni s tím, když se uživí a ošatí. Chápete, co pro ně znamená, když jejich příjmy klesnou na polovičku? Jak budou racionalisovati, když každá změna v hospodářství stojí peníze, kterých dnes není? Jaké peněžní zálohy mají tito nejmenší? Asi 11% všech usedlostí jsou ve výměře od 10 až 30 ha, jak vlastně mají i tito zemědělci racionalisovati na př. na vysočině Českomoravské? Mají snad změniti hospodářství polní v pastvu? To je jistě racionalisace, ale zároveň také extensivní hospodářství. A uvážíme-li, že každá racionalisace je hlavně a především v tom, zaopatřiti si a využíti strojů místo lidí, které mají přinésti snížení nákladů pracovních sil, jichž se nám tak nedostává, objeví se i zde stíny nezaměstnanosti. Nebudeme-li míti práce pro zemědělské dělníky, bude armáda nezaměstnaných větší. Je tedy potřebí dáti velmi pozor na racionalisaci našich zemědělských objektů.

Navrhuje se, aby se zemědělci zařídili na chov dobytka hovězího i vepřového. To přece děláme. Statistika dokazuje, že vychováváme čím dále tím více dobytka hovězího i vepřového, ale pokud se tohoto dobytka vepřového týče, těžko prodává náš zemědělec - nejen velmi lacino, ale těžce proto, že není kupců, přestože daleko přes ¹/₂ miliardy dáváme za prasata cizině. Je snaha, aby zlevnilo všecko na úroveň výrobků zemědělských. Mám velkou obavu, že budeme zklamáni. Umělá hnojiva, neméně důležitá pro rolníka, jsou nezměrně drahá. Jednání se železáři a cementáři ukázalo, že ještě v hodně daleké době se nesejdeme na úrovni cen s výrobky zemědělskými, ač mám dojem, že se tam přece jen vydělávala veliká procenta čistého zisku. Alespoň případ firmy Mráz, kde při stavebních hmotách mohl její úředník zpronevěřiti milionovou částku, než se na zpronevěru přišlo, tuto moji domněnku potvrzuje.

Dnes jdou dolů některé výrobky průmyslové: šatstvo a především, dík Baťovi, i boty, ale musíme si uvědomit, že i u obchodníků a živnostníků a i průmyslníků, třebaže pracují se zisky ve srovnání se zemědělcem nepoměrnými, bude tento pokles cen při všech povinnostech státních i sociálních míti tytéž důsledky jako v zemědělství: úpadek.

Tito všichni jako spotřebitelé nepocítili dosud pokles cen v potravinách, jak jej cítí zemědělec, poněvadž ministerstvo pro zásobování lidu, které přece dovede výborně sekýrovati sedláky, v tomto směru naprosto selhalo. Podle mého soudu, nelze-li snížiti všecko ostatní na úroveň výrobkům zemědělským, je moudrost v tom, udržeti výrobky zemědělské přizpůsobené cenám průmyslovým. Tím domácí trh nepoměrně posílíme, nezaměstnanost poklesne, rovněž poklesne nehybnost obchodu. Rovnováhu hospodářskou v zájmu společnosti a státu je potřebí udržovati, ale ovšem ani naše hospodářská politika, ani rozpočet náš toho nedělá.

Pan ministr financí nám ohlašuje, že napřesrok bude všechno jiné. Slavný senáte, budiž mi dovoleno říci, že mám velikou obavu ze slibů páně ministrových. Mně se zdá, že jednak úkoly, jež má řešiti, jsou nové a velké, jednak cesta, kterou nastoupil, že jej tam nevede. Nelze nijak škrtnouti peníz z mírových smluv, je potřebí o částku, která jde za hranice, utáhnouti pásek. Přijaté předlohy zlepšující postavení našich státních zaměstnanců činí slušnou částku v našem rozpočtu. Mám starost, budeme-li postaveni v budoucnu před opačnou nutnost těchto opatření, že nespokojenost našich stát. zaměstnanců jen vzroste. Mluví se velmi mnoho o tom, že naše státní správa je drahá, že jest ji potřebí reorganisovati a zjednodušiti. Souhlasím zplna srdce. Myslím, že jsme na tom ve státě ve velkém, jako v našich železnicích v malém, jak o tom praví důvodová zpráva na straně 188 příliš "veliké osobní výdaje". Doufám, že se při této příležitosti, slavný senáte, všichni shodneme v tom, že naše státní správa je velmi rozsáhlá, zbytečně rozsáhlá, že 14 milionový národ nemusí míti 16 ministerstev a vůbec že budeme organisovati úřady pro potřebu, a nikoliv pro osoby. Jsem daleka míniti tím některé osoby, mám na mysli jedině a toliko dobro republiky. Je potřebí si uvědomiti, že jsme si na počátku naší samostatnosti řekli: "Úřednictva jen tolik, kolik je ho potřebí, ale dobré a dobře placené," poněvadž jako strom, má-li nésti dobré ovoce, musí míti dobrou půdu, tak i úřednictvo, má-li svému státu dobře pracovati a věrně sloužiti, musí býti řádně zaplaceno, aby bylo spokojeno. Protože jsme v době těžkého hospodářského úpadku zlepšovali poměry státních zaměstnanců 13. platem, svědčí to o tom, že úřednictvo naše dobře placeno nebylo, z čehož vyplývá - jen si to přiznejme - že je úřednictva mnoho.

Nemohu, slavný senáte, nezmíniti se o položce 51 mil. Kč na nezaměstnané. Nerozpakuji se říci, že jsme zde na cestě nesprávné. Nebudeme snad tvrditi, že není práce v republice, nemluvě o zemědělství, kde i nepředpojatý musí viděti skutečný nedostatek pracovních sil. Svědčí o tom výkaz ministerstva soc. péče podle důvodové zprávy na str. 390, že ani zdaleka nebyla obsazena přihlášená místa o dělnictvo. To je úkaz zarmucující, a to tím spíše, že je to výchova k zahálce a zahálka a lenost jsou kořeny všeho zla a špatnosti. Naše železnice měly velkolepý projekt stavební, ale za 12 roků se ze všeho neuskutečnilo ani 10%, postavilo se 158 km drah, což stálo půl miliardy, a nezaměstnaní o miliardu více, 1¹/₂ miliardy. Často se poukazuje na jiné státy, zejména Anglii, Ameriku atd., ale Anglie se 2 miliony nezaměstnaných je velká světová říše, která má asi 40krát tolik obyvatel co my a mnoho a mnoho jiných nekonečných hospodářských možností. Ve srovnání s Anglií bychom my nesměli míti nezaměstnaných více než 50.000. Spojené státy americké jsou dnes nejbohatší zemí světa, proto pro ně nezaměstnanost není daleko tím problémem jako pro nás. Proto tato srovnání kulhají. Chudí lidé vaří z vody.

Slavný senáte, značné zvýšení rozpočtu vyžaduje školství, a to o 55 mil. Kč. Jsem daleka toho, abych se stavěla proti vzdělání, ale přece jen je potřebí uvážiti, nemělo-li by se přihlédnouti k duchu školství. Důvodová zpráva mluví na str. 233 o pedagogické reformě, a tu se mně zdá, že snižování počtu vyučovacích hodin a sjednocení nižších středních škol snad ani není tak důležité, jako to, aby nám škola vychovávala mladé lidi vlastenecky cítící a obětavé, svobodu a národ milující, kteří by dovedli říditi věci státu, běh osudu a národa, až staří odejdou, a nikoli všelijaké "ismy", kteří podle časopisu "Mladý socialista" ze dne 1. října 1930 s národem nikdy cítiti nebudou. Bude-li, slavný senáte, dbáno ducha školy československé, která by byla opravdu československou, budu věřiti i v ozdravění poměrů našeho života veřejného.

V současné době vyčítá se mnoho chyb a nedostatků i našim zákonodárným sborům. Mluví a píše se o úpadku parlamentarismu a vina všech nedostatků prý leží ve vázaných kandidátních listinách. Nechci býti obhájcem těchto vázaných kandidátek, ale chci, slavný senáte, upozorniti na povrchnost tohoto tvrzení. Vina těchto nedostatků leží v osobách, v lidech, protože vázané nebo jiné kandidátky jsou forma a forma nedělá lidí ani čestných ani jiných. Forma je forma. Můj názor je ten, že ti, kteří byli důvěrou voličstva postaveni na místa odpovědná, musí tuto odpovědnost cítiti především před vlastním já, před svým voličstvem, před celým národem a před Bohem samým, jemuž - jen se to nestyďme přiznati - jeden každý za činy své budem počet klásti.

Co se týče škol a zejména škol vysokých, na něž je pro nejbližších 15 let pamatováno úctyhodnou částkou 900 mil., mám za to, slavný senáte, že je zde velmi potřebno přihlédnouti, snese-li naše státní pokladna udržování a vydržování tohoto školství, uvážíme-li, v jak vysokém procentu tohoto nákladu využívají cizinci a jakou armádu lidí vysokoškolských i středoškolských vychováváme. Podle důvodové zprávy máme okrouhle 93.000 těchto vzdělanců.

Přes všecko vzdělání zdá se mi, že v našem veřejném životě začínáme se dostávati do poměrů středověku - budiž mi prominuto, že to říkám - kde nebudeme pomalu jisti životem a majetkem, jak o tom svědčí případy různých zločinců a zločinů uveřejňovaných denně v tisku všech politických stran. Snad nyní po přijetí reformy soudnictví nad mládeží se poněkud poměry zlepší - doufejme!

Slavný senáte! Z těchto důvodů je potřebí si povšimnouti ještě jedné záležitosti. Je to naše prázdninová péče. V těžkých dobách válečných přičiněním Českého srdce dávaly se děti z měst na venkov k rolníkům, aby se nadýchaly čerstvého vzduchu a nasytily dobrým domácím chlebem. Dnes pominula tato praktika, dítky jsou posílány na venkov a tvoří dětské kolonie. (Sen. Stejskalová: My známe tu vaši lásku Českého srdce k dětem! I moje děti byly od Českého srdce vysílány a bylo jich používáno ke službám, ač byly malé, 4 a 7 let, musily zastávat práce služebných, pást, hlídat, chovat malé děti atd.!) Ano. Jako každé řešení, tak i toto má světlé i stinné stránky. Děti snad se mají lépe v těchto koloniích, protože jsou pohromadě, ale za to ztrácí jinak. Neučí se znáti venkov jako dříve a učí se zahálce. Strach z práce a odpor k ní žene děti do kolonií. (Výkřiky sen. Stejskalové.) Paní kol. Stejskalová, škoda že jste matka! Mluvila jsem s učitelkou, která mi dosvědčila, že děti říkají: Nebudu se dřít u sedláka. (Výkřiky sen. Stejskalové.) Měla jsem na prázdninách dítko od Českého srdce poslané, jemuž jsem kmotrou, v nejtěžší době v r. 1918. Mělo trhat v horku, když se nedalo dělat nic jiného, než sedět v síni, lipový květ. Dítě řeklo: Nebudu to dělat, nebudu se dřít. Sebralo se a jelo domů. Tak to vypadá. Ještě po převratu měli jsme v našem malém Džbánově několikrát děti z našeho zněmčeného území jako hosty na prázdninách. Naše panímámy braly je rády a děti byly u nás spokojeny. A byly naše panímámy hodně překvapeny, když se o děti hlásily, ale děti jim na prázdniny poslány nebyly. Slavný senáte, je potřebí si uvědomiti, kam tento nový pokrokový směr povede a není-li to velké úsilí pro vybudování našeho školství již předem mravně podlomeno.

Počet agendy soudní zvláště v oboru trestním stále stoupá, jak praví důvodová zpráva na str. 227. Je pochybné, je-li správné úsilí a velké náklady vynaložené na polepšování trestanců. Tyto náklady jdou z kapes pořádných a výsledek je velmi pochybný. Místo slabošských zásad, jimiž nás někteří humanisté naši ohlušují, bylo by lépe věřiti starému pravidlu, že dobré má být odměňováno a zlé trestáno. A dítě musí býti od nejútlejšího mládí vychováváno v rodině i škole, aby bylo dobré a nebylo zlé. Má býti vedeno k práci s láskou, ale nemá mu o ní býti stále mluveno jako o přítěži člověkově a nemá mu býti práce od nejútlejšího mládí znechucována. Budeme-li dítky správně vychovávati, jsem přesvědčena, že bude méně bolestí a méně zločinů. Jeden z našich dobrých starých hospodářů říkával, že jsou nešťastni rodiče, kteří od nejútlejšího mládí děti své nedovedou zaměstnati, třeba i panenkami počínaje, a vésti je k práci a pořádku. Co by říkal dnešní době, kdyby tak vstal z hrobu a viděl, jak změnily se poměry v názoru na dobré a zlé. Je zvláštní, nač přijde vydržování trestanců: 25 až 36 Kč na jednoho trestance denně je těžký peníz. Není bez zajímavosti, že ministerstvo spravedlnosti, aby ušetřilo, pronajalo svá zemědělská hospodářství vězeňská, ač na nich mohou vězňové pracovati.

Svého času pan ministr financí promluvil v tom smyslu, že naše nezaměstnanost klesne, omezíme-li počet porodů. Musím se vším důrazem opříti se těmto názorům naprosto nemožným a - budiž mi prominuto - nemravným. Výsledek nebyl by řešením nezaměstnanosti, jejíž příčiny jsou jinde, jak už dnes vidíme, nýbrž ochromením národa. Je zbytečno míti potom ministerstvo pro zdraví lidu a tělesnou výchovu, jestliže ministr financí má takovéto názory. Blahobyt vykvetl ne malým počtem lidí, ale jejich množstvím a jejich pracovitostí a šetrností.

Pan ministr slibuje úpravu daňovou. Já navrhuji panu ministrovi financí, aby při této úpravě nastoupil opačnou cestu, co se týče zatížení daněmi, než dosud, a to, aby rodiny bezdětné zatížil více ve prospěch rodin, které děti mají a dětem se nevyhýbají a aby opravil zákon, že na první dítě je podpora, na druhé už menší a na třetí se vůbec nedává žádná. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Velmi správně!)

Je potřebí jen pečovati o to, aby poměr mezi pracovníky tělesnými a duševními byl správný, neboť i porušením této rovnováhy vzniká nezaměstnanost.

A konečně chtěla bych se zeptati pana zpravodaje, aby mi vyložil čl. 14. zákona finančního, odst. E, kde je na likvidaci záležitostí legií poukázáno 150 mil. Kč. Týče se to likvidace závazků republiky ze zahraničních osvobozovacích akcí našeho vojska. Nikde v uzávěrce státního dluhu v kapitole státního účtu jsem nemohla nalézti, komu bude vlastně tato položka vyplacena a proč teprve nyní a proč právě nyní má býti vyplacena.

Nemohu se nezmíniti ještě, že ze zvýšeného našeho rozpočtu obnosem tak úctyhodným, ač téměř všecky resorty našich ministerstev se přičinily o zlepšení finančního stavu toho kterého ministerstva, bylo pro ministerstvo zemědělství uznáno jen 1,200.000 Kč. I to ministerstvo zásobování, které 4 roky umíralo a neumřelo, dovedlo svůj požadavek uplatniti na 2,840.000 Kč. Což to zemědělství, které bylo popelkou za Rakouska, má býti a zůstati i v našem osvobozeném samostatném československém státě popelkou? (Sen. Kříž: Sakramentskou popelkou!) Tenkráte byli to cizí, kteří zemědělství přehlíželi, dnes jsou to vlastní! Proto to bolí a hodně bolí. Mám jen jedno přání, aby v budoucnu při rozpočtu bylo na zemědělství pamatováno více, a prosila bych slavný senát, aby svého zemědělství vážil si více. (Potlesk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. dr Medinger. Uděluji mu slovo.

Sen. dr Medinger (německy): Kdyby vládním stranám záleželo více na autoritě parlamentu nežli na výhodách, které pro ně samotné plynou z jejich účastenství ve vládě, nemohly by si dát líbiti stoupající porušování práv parlamentu. Parlament nesmí změniti nejmenší cifru ve vládní předloze, a vláda překročuje povolené úvěry pak teprve ještě podle libosti. Jak se respektuje právo parlamentní kontroly v Německu, Rakousku, Anglii! Přebytků, které vznikají tím, že příjmy byly odhadnuty příliš nízko, nepoužívá se u nás ke zmírnění daní a nedávají se parlamentu k disposici, nýbrž v poslední schůzi roku rozdělují se v ministerské radě jako zbytky od jídla z kuchyně, zcela podle libosti těchto několika pánů, z nichž každý již ve svém resortu má na svědomí překročení.

Již před dvěma lety ohlásil pan ministr financí striktní řád pro sestavování rozpočtu, ale tento řád dosud nevyšel. Revirementy jsou věcí diskrétnosti. Lhůta, do které dlužno použíti některého úvěru, aby nepropadl a nemusel býti znovu povolován, není určena, rozdělení na řádné a mimořádné výdaje závisí vysokou měrou od libovůle ministra. Cifry se přesunují, jak se to právě hodí, vyplácejí se obrovské sumy, které parlament nikdy nepovolil. Pan ministr financí spokojuje se tím, že vládní strany nereptají a béře příliš málo v úvahu, že venku poplatník pozbývá tím důvěry v rozpočet. Jak možno od něho žádati berní morálku a krajní námahu, když vidí, jak se vydřených daní používá k frivolním vydáním, na paláce menšinových škol, na ješitnou adaptaci ministerstva věcí zahraničních 50 milionů a pod. Jednou ubezpečuje ministr financí, že nemá peněz, a malých obnosů, na příklad ke skutečnému zrovnoprávnění staropensistů s novopensisty, se nedostává, pak nalezne najednou pokladniční hotovosti, reservy a fondy, aby Anglobance mohl poskytnouti 300 milionů. Pan ministr měl dříve v německých hospodářských kruzích vřelé přívržence. Vděčilo se mu za stabilisaci koruny, za zvýšení kursu rent a za snížení daní. Následkem tajemné akce s Anglobankou a nekontrolovatelné podpory bankám pozbyl mnoho důvěry. Chápeme těžké postavení pana ministra, ale škodí sobě sám, když tyto podpůrné akce nechává tak v temnotě. Proč nesdělí, mnoho-li bylo rozděleno ze všeobecného, mnoho-li ze zvláštního fondu? Proslýchá se o 250, resp. 1.000 milionech. I když nemůže prozraditi příjemce jménem, mohl by nám přece říci, kolik z toho obdržely německé banky. Jistý zahraniční časopis tvrdil, aniž to bylo popřeno, že roku 1926 obdržely německé banky 29, 12 českých a slovenských bank 454 miliony. Je to správné? Pak máme ochotně platiti daně? Nyní se proslýchá, že v poslední době opětovně byly placeny velké sumy, zejména na Moravě.

Správní rada vyrovnávacího fondu, kterou pan ministr osobně jmenoval, je živě kritisována. Vytýká se mu, že se nejen nezaviněné, t. j. státními opatřeními, na příklad znehodnocením válečných půjček způsobené, nýbrž také lehkovážností anebo hloupostí zaviněné ztráty hradí z daňových peněz, resp. 1¹/₂% příspěvky vkladatelů, že se příspěvků používá k nezaslouženým dividenkám a tantiémám, že vinní funkcionáři žijí vesele dále a dokonce ještě se dobře umísťují. Proslýchá se, že podle stanov měl býti všeobecný fond aktivován teprve 1. ledna 1930, že se však již roku 1929 ve vší tichosti rozdílel. O použití stamilionových obnosů se tedy dělají tajnosti. Máme povinnost žádati zde jasno.

Když stranická politika a nešvar osobního protekcionářství korumpovaly naše hospodářství, když slušní lidé byli připraveni o majetek a postavení a na jejich místo novým režimem dosazeny figurky velmi pochybné, které si všechno upravily styky a těžce vydělaly, volá pan ministr Bechyně: "Demokracie bije energicky na vrata kapitalismu!" Spíše možno říci, že hluboce zklamaný lid, že hospodářství, státními opatřeními těžce poškozené, dnes bije na vrata této domnělé demokracie.

Mluví se s nadšením o demokracii a svobodě, odsuzuje se farizejsky zjevná diktatura jinde, ale sama se potajmu zavádí. Všechno se ponechává "uvážení" ministrů a úředníků. Žádalo se odvážně 150 milionů na nouzovou pomoc, aniž by se v zákoně jen jedinou řádkou naznačil klíč pro rozdělení. Vytýká se průmyslníkům zlá vůle při zastavování podniků, na kterém se usnášejí s těžkým srdcem, a při snižování cen, zároveň však zvyšuje stát své vlastní ceny na drahách a na poště. Běduje se nad tím, že se snížení indexu velkoobchodu nerozšiřuje na index maloobchodu a nikdo nechce pochopiti, že úsporu namnoze konsumuje větší režie následkem menšího obratu, jednak stát sám daněmi, tarify atd. Teoreticky může míti pan Bechyně se svým snem o státní úpravě cen pravdu, pomyslíme-li však na provádění státními orgány, které tu máme, zatemní se nám před zraky. Násilná zlevňovací akce může dodati mnohým firmám, které se jen stěží udržují. Zlevnění již nastalo a pokračuje jistě ještě více klesáním cen na světovém trhu, předpokládá však také snížení mzdy a daní.

Naprosto nesrozumitelným je nám útok pana ministra Bechyně na obchodní a živnostenské komory, jedno z nejlepších zařízení ze starého Rakouska. Jestliže tvrdí, že selhaly a nekladou odpor náporu mocných skupin interesentů, pak patrně nechápe jejich úlohu, která záleží právě v zastupování zájmů průmyslu, obchodu a živností. Nemohu naprosto schvalovati zamýšlené diktáty cen a kontroly. Srovnáváme-li se sousedy, není cenová úroveň u nás příliš vysoká. Peněžní příjem má dokonce větší kupní sílu než v Německu a Rakousku, pro tak radikální opatření jako v Německu není tudíž příčiny. Také neblahé účinky lichevních předpisů máme z doby válečné v čerstvé paměti. Tímto způsobem se problému nepřiblížíme. Od roku 1928 činí pokles detailních cen rýže, mouky, hrachu, másla, bramborů, ječmene atd. 19.12% v maloobchodu. Tento vývoj by pokračoval, kdyby ho stát nekřížil zvýšením ceny svého zboží a výkonů. Varovati otevřeně před nebezpečnými opatřeními je teda povinností komor a nelze v něm spatřovati jejich selhání. Jen v jednom bodě dáváme panu ministrovi za pravdu, když totiž mluví o poklesu prestiže komor. Příčinu toho dlužno však hledati jen v tom, že svobodná volba radů obchodních komor nahrazena jejich jmenováním. Tím bylo stranictví vneseno také do této hospodářské korporace a snížena kvalita komor. Doufejme, že se nový zákon o obchodních komorách vrátí k svobodné volbě!

Při smutných zkušenostech, které jsme u nás učinili se znalostí věci a nestranností státních orgánů, musí nás rozmnožení státního zasahování do hospodářství naplniti obavami. Rozum a zkušenost jeví se zde bezúčinnými. Máme tu před sebou mystickou víru v moudrost státu, kterou neporušuje ani neblahý výsledek vyvlastnění půdy. Jeden a čtvrt milionu ha půdy má dnes stát. Jsou nyní jeho vlastní prodejní ceny snad nižší anebo jest jeho čistý výnos vyšší? Vykazuje sám výnos 20 Kč z 1 ha, kdežto berní úřady předpokládají při selském hospodářství výnos 500-1.000 Kč. Vykazuje dále následkem vysokých správních nákladů výnos z pevného metru svých lesů, který je menší než nynější pokles cen. Příštího roku bude tedy veškerý státní majetek patrně pasivní! Těch 50.000 ha, které patří vojenskému eráru, již nyní nenese žádného výtěžku. A tu nás chce stát učit hospodařiti? Snad je k tomu schopen jinde. Zde nikoli!

Také jinak byla přece státní úprava rozdělení půdy obrovským přehmatem. Ačkoli se každému majiteli zbytkového statku dostalo daru průměrně půl milionu Kč, jsou dnes následkem své odborné neschopnosti a nedostatku kapitálu hotovi a nutno je z veřejných prostředků sanovati. Více než 100.000 odborně pracujících lidí bylo k tomu zatlačeno ze svého jistého životního postavení. Těm 573.000 malorolníkům, kterým bylo přiděleno po 1.08 ha, nevzrůstá z toho zajisté také mnoho požehnání a mnozí z 581 kolonistů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, z nichž každý obdržel 13.87 ha, proklínají dnes Pozemkový úřad, že je tam vylákal. Pravý úspěch zdá se býti v tom, že se Němcům šťastně vzala jedna šestina jejich majetku. Celá akce dopadla pro národní hospodářství ještě hůře, nežli jsme to předpovídali. Stát se tím před celým světem postavil do špatného světla, otřásl svou právní bezpečností a uškodil své výrobě. Vzornou souvislost zemědělského průmyslu se zemědělstvím samotným, solidní vybudování vzorných velkých podniků, církevní a kulturní památky, to všechno zkazilo nerušené volné uvážení státních úředníků. A toto volné uvážení má býti ve všech oborech dále zvyšováno. Parlament ani nepociťuje, jak mnohého se tím zříká.