Kap. 4., Ministerstvo zahr. vecí, o čiastku. 3,839.770,77 Kč,

kap. 5., Ministerstvo národnej obrany, o čiastku 61,434.295,34 Kč,

kap. 8., Ministerstvo pre sjednotení zákonov a organizácie správy, o čiastku 767,85 Kč,

kap. 16., Ministerstvo železníc o čiastku, 1,080.262,76 Kč,

kap. 19., Ministerstvo verejného zdravotníctva a telesnej výchovy, o čiastku 3.523.198,59 Kč,

kap. 22., Všeobecná pokladničná správa, o čiastku 43,347.567,41 Kč. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Zahajuji debatu. Ke slovu je přihlášen pan sen. Modráček.

Sen. Modráček: Ctěný senáte! Po obsáhlém a velmi podrobném referátu ctěného p. kolegy Kornela Stodoly je velmi těžko přijíti s něčím novým. Přes to chci přičiniti několik poznámek ke státnímu závěrečnému účtu za r. 1929, zejména poznámek trochu kritických.

Především dovolte, abych se připojil k uznání panu referenta, které projevil Nejvyššímu účetnímu kontrolnímu úřadu za to, že předložil nám tak brzy státní závěrečný účet za r. 1929, takže můžeme jeho výsledků použíti při rozpravě o rozpočtu na r. 1931.

Rovněž podtrhuji jeho závěry, že za r. 1929 státní hospodaření bylo velmi příznivé a že výsledky jeho jsou velmi pěkné. U tom není pochyby, každý to musí uznat, kdo se podívá na čísla ve státním závěrečném účtu za r. 1929. Příznivé výsledky hospodaření státního za r. 1929 jeví se především v tom, že skutečné příjmy státní na rozpočet byly skoro o 850 milionů větší než bylo preliminováno. Přes zvýšené výdaje vyplynul tak pokladní přebytek přes 264 mil., který dohromady s přebytkem hospodaření mimorozpočtového činí přes 338 mil. Kč. Výsledek tento je sice už o něco slabsí, než byl r. 1928, kdy skutečný přebytek příjmů na rozpočet nad příjmy preliminovanými činil 1290 milionů, nicméně i za r. 1929 je výsledek velmi příznivý. Přebytkem, o kterém jsem se zmínil, docíleným r. 1929, zvýšila se pokladní hotovost na částku přes 2 miliardy. Kromě toho bylo v státních pokladnách, jak uvedl pan referent, ještě za 1.101 mil. Kč cenných papírů, tedy znamená to hotovost daleko přes 3 miliardy. Je nutno připomenouti, že pokladní hotovost koncem r. 1925 činila okrouhle toliko 469 mil. Kč v hotovosti a v cenných papírech 551 mil. Vzrůst tedy za 4 roky o 2 miliardy. Při tom nebyl tento vzrůst pokladních hotovostí oslaben ani tím, že v letech 1928 a 1929 ve smyslu finančního zákona odvedeno bylo zvláštnímu fondu pro konsolidaci státního dluhu přes 1 miliardu. Kdyby nebylo toho odvodu, mohli bychom mluviti, že pokladní hotovost činila koncem r. 1929 s cennými papíry okrouhle 4 miliardy. Není pochyby, že tento výsledek je velmi pozoruhodný. Ovšem nesmíme si představovati, že ona pokladní hotovost 2 miliardy v penězích je nějaký čistý zisk státního hospodářství, jak někteří pánové v debatě jak v rozpočtovém výboru, tak zde v senátu se domnívali, majíce za to, že snad by bylo tedy v nynější době mizerie záhodné, aspoň větší část toho použíti. Je potřebí připomenouti, že jsou to hotovosti, ve kterých předně jsou nespotřebované částky státních výpůjček, za druhé jsou v nich nevyúčtované pasivní položky, dále zálohy na příští súčtování, také na skutečně volné hotovosti zbývá 400 mil. Ježto aktivní saldo položek nedoúčtovaných činí 270 mil., zbývá čistá hotovost 670 mil. Kč. Ovšem je z nich volných pouze 400 mil. I tak je to však výsledek příznivý.

Vedle těchto momentů příznivých je ovšem potřebí zmíniti se též o momentech méně příznivých státního hospodaření za r. 1929. Týká se to především hospodaření s povolenými prostředky jednotlivých resortů ministerských.

Vidíme, že opět r. 1929 máme v jednotlivých kapitolách překročení nad rozpočet, která nejsou odůvodněna ani finančním zákonem, ani zvláštními právními tituly. Konečně všechny účetní závěrky za minulá léta vykazují více méně značné překročení některých kapitol, ale až do r. 1928 bylo toto překročení aspoň podle posudku Nejvyššího účetního kontrolního úřadu odůvodněno zvláštními tituly, nebo zákony, usnesenými v průběhu rozpočtového roku. Jen v nepatrné míře vyskytly se položky, jež nemají tohoto podložení. Rokem 1928 však záhnízdil se nemrav, že vydáno bylo mnoho milionů, ba stamilionové částky, jež rozpočtem ani jiným titulem nebyly odůvodněny.

Z těchto částek největší díl připadá na ministerstvo národní obrany. Roku 1928 83 mil. a r. 1929 přes 61 mil. Překročení to odůvodňuje ministerstvo nár. obrany zvýšenou potřebou na věcné výdaje, hlavně naturálie. Řádně vyloženo to však z rozpočtovém výboru nebylo. Musím připomenouti, že, ačkoli byl o to žádán, pan ministr národní obrany se do rozpočtového výboru nedostavil, aby nám vysvětlení podal. V obou zprávách Nejvyššího účetního kontrolního úřadu se poznamenává k překročení v kapitole ministerstva národní obrany, že toto ministerstvo požádalo ministerstvo financí, aby učinilo opatření, aby pro překročení sjednáno bylo schválení Národního shromáždění. Leč ministerstvo financí tak neučinilo. Nevíme ovšem, proč. V rozpočtovém výboru byli jsme svědky velmi trapné kontroverse mezi zástupcem ministerstva národní obrany a zástupcem ministerstva financí, z níž jsme se nedověděli nic positivního. Ani ministerstvo národní obrany, ani zástupce ministerstva financí nám nevyložili, proč r. 1928 ani r. 1929 nebylo pro mimořádné překročení rozpočtu ministerstva národní obrany vyžádáno dodatečného schválení Národního shromáždění. Je-li pravda - a jistě musíme věřiti tomu, co se praví ve státním závěrečném účtu - že ministerstvo financí bylo požádáno, aby takového ústavního schválení si vyžádalo, pak je to opravdu neomluvitelné, že ministerstvo financí toho neučinilo. Odpověď, proč toho neučinilo; zůstalo nám ministerstvo financí dodnes dlužno. Ministerstvo financí, jak se zdá, poněkud volně si počíná s ustanovením finančního zákona, ačkoli finanční zákon samo koncipuje. Tak pro r. 1929 máme ve čl. XI ustanovení - je ovšem i v předchozích rozpočtech - tohoto znění: > Výdaje, které nelze hraditi ani přesunem podle článkuX tohoto zákona, t. j. z úspor učiněných v téže kapitole, vyžadují souhlasuNárodního shromáždění. < Prosím, to je zákon, jejž navrhuje ministerstvo financí, ale samo se jím neřídí. Opravdu nechápu, že takovým způsobem ministerstvo financí bagatelisuje zákon, který předkládá Národnímu shromáždění. Ve Všeobecné pokladniční zprávě nalézáme řadu položek, které nejsou v rozpočtu. Jsou to položky po většině nevelké, ale nicméně kolikráte také překročí o hezkých pár milionů kapitolu.

Bylo by záhodno, aby i na tomto místě byla učiněna nějaká náprava. Jisto je, že rozpočet je příliš schematický, když se vlastně dělá půldruhého roku předem, nežli se rozpočtový rok ukončí, nebo rozpočet se počne dělat v polovině roku předchozího. Snad by se doporučovalo, aniž bych to chtěl zvláště zdůrazňovati, kdyby v rozpočtu bylo jisté přesně limitované zmocnění k nutným menším výdajům, abychom v každém státním závěrečném účtu neměli položky, o kterých by se v rozpočtu nic nevědělo a které se tam objeví náhle bez vědomí Národního shromáždění. Takové zmocnění by nebylo nic příjemného, ale bylo by to lepší než dělání výdajů vůbec nepodložených.

Stejné, ne-li větší pozornosti a kritiky zasluhuje příjmový výsledek u přímých daní v důsledku daňové reformy z roku 1927. Zde ocitáme se u bolavého bodu samosprávných financí. Od několika let provádí ministerstvo financí t. zv. depurační akci, t. j. likviduje daňové nedoplatky, jež r. 1926 obnášely bezmála 7 miliard. V důsledku této akce klesly daňové nedoplatky r. 1929 na 4.775 mil. Největší pokles zaznamenávají nedoplatky daní přímých, a to ze 4.978 mil. r. 1926 na 2.275 mil. r. 1929, t. j. pokles nedoplatků přímých daní o 2.703 mil. (Sen. Mikulíček: Byly zaplaceny nebo odepsány?) Počkej, já k tomu přijdu.

Rozpočítáno podle let činil tento pokles v r. 1927 okrouhle 951 mil., v r. 1928 723 mil., v r. 1929 1029 mil. Kam se poděly obnosy, o něž dlužné daně poklesly? Byly vyupomínány? Pak přirozeně musily by se tyto poklesy jeviti v příjmech z daní přímých. Ale my je v těchto příjmech vidíme jen v míře docela nepatrné, a to jen v r. 1927 a 1928.

Finanční ministr počítal, že slevami v novele o daních přímých zvedne daňovou morálku a vylikviduje z valné části daňové nedoplatky. Ani to, ani ono se neuskutečnilo. Jedině v r. 1927 měla depurační akce jistý výsledek. Platby na přímé daně jsou o 700 mil. vyšší než rozpočet, což připadá převážně na daň důchodovou. V r. 1928 klesají již přebytky nad rozpočet o 31 mil., jen důchodová daň vynesla značně vyšší obnos, než bylo preliminováno, ale výdělkové daně poklesly přímo ohromně přes upomínky nedoplacených daní.

Finanční správa předpokládala, že v důsledku depurační akce vynese všeobecná daň výdělková v r. 1928 180 mil., ale vynesla jen 96 mil., že zvláštní daň výdělková vynese 230 mil., ale vynesla jen 41 mil.! V r. 1929 byl výsledek ještě hubenější: Finanční správa předpokládala, že přímé daně vynesou 1.710 mil., ale vynesly jen 1.678 mil. Výdělkové daně a pozemková daň zklamaly ještě více než roku minulého. Rozpočet předpokládal výnos všeobecné daně výdělkové v r. 1929 ve výši 175 mil., ale bylo zaplaceno jen 48 mil. U zvláštní daně výdělkové předpokládal se výnos 221 mil., ale dostalo se jen 88 mil., u pozemkové daně místo rozpočtených 83 mil. dostalo se jen 51 mil.

To znamená, že celá depurační akce vynesla jen několik set milionů, ačkoli byly daňové nedoplatky sníženy o více než 2 1 miliardy. Tedy dlužné daně byly převážně odepsány a jsou převážně odepisovány nadále; neboť výsledky jsou čím dále hubenější, takže dnes již depurační akce nemá vůbec žádného efektu ve státních příjmech na rozpočet. (Výkřiky komunistických senátorů.)

Z 5 miliard dlužných daní v r. 1926 dostane stát asi tak jednu desetinu, více to nebude dělati. (Výkřiky komunistických senátorů. ) To je zjev opravdu velmi pozoruhodný a běží o to, v čem to spočívá, zdali skutečně předpisy daňové byly nesprávné, nebo zda zavládla snad zvláštní blahovůle berních správ na pokyn vyšší, které odepisovaly veliké obnosy i tam, kde je odepsati nemusily. Že by se musilo odepsati, uvésti na nulu daleko přes 4 miliardy nedoplatků, to nedovedu pochopiti. Není pochyby, že se vycházelo nějak až příliš benevolentně vstříc poplatníkům, a myslím, že mezi těmi poplatníky nalézají se i poplatníci velice silní, kteří mohli daně již dávno zaplatiti. V důsledku tohoto fiaska depurační akce uplatnilo se snížení přímých daní zákonem z r. 1927 ve státních příjmech plnou měrou. Jaký efekt vrhlo to na samosprávné finance, jež závisí na přirážkách k daním přímým, resp. výnosovým, ukazuje toto srovnání.

Já ty číslice zkrátím. Vezměme průměr let 1924 až 1927: Průměrný výnos pozemkové daně s příděly samosprávných svazků činil průměrně v letech 1924 až 1927 ročně 118 mil. Kč, v r. 1929 pouze 85 mil. Kč. Všeobecná výdělková daň vy nesla v průměru v letech 1924 až 1927 ročně 156 mil. Kč, v r. 1929 pouze 48 mil. Kč. Zvláštní výdělková daň vynesla v průměru z- letech 1924 až 1927 ročně 261 mil. Kč; v r. 1929 87,19 mil. Kč.

Z toho poznáváme, že oproti průměrnému výnosu těchto daní ve 4letí 1924 až 1927 poklesl v r. 1929 výnos daně pozemkové o 33 mil. Kč, výnos všeobecné daně výdělkové o 108,5 mil. Kč a zvláštní daně výdělkové o 174,1 mil. Kč, dohromady činí pokles těchto daní přímých 317,6 mil. Kč. (Výkřik: Slyšte! - Sen. Mikulíček: Obratová daň vynese 1 a půl miliardy Kč. - Kdo drží stát: boháči nebo chudáci?) Prosím, při depurační akci! Tento úbytek na daních přímých znamená při kvotě 400 % ní samosprávných přirážek ztrátu pro samosprávné finance 1.262,4 mil. Kč. K tomu však dlužno připočísti ještě úbytek na samosprávných přirážkách v důsledku úlev, obsažených v zákoně o přímých daních v r. 1927 ve výši nejméně 150 mil. Kč při kvotě 400 %. Myslím tím osvobození od samosprávných přirážek 1,5 % zvláštního příspěvku k dani pozemkové a rentabilní přirážky ke zvláštní dani výdělkové podle §§ 105 a 83 zákona o přímých daních z r. 1927. I tato úleva měla velmi podstatný vliv na úbytek samosprávných financí.

Tato ohromná trhlina, činící okrouhle 1.400 mil. Kč, kterou v důsledku reformy z r. 1927 utrpěly samosprávné finance, odhadujeme-li ji, berouce za základ 400 % přirážek, vysvětluje nám sama dosti výmluvně, i když nepřihlížíme k tomu, oč poklesl příjem samosprávy snížením přirážek z vyššího procenta, bídu samosprávných financí. Je z toho viděti, jak nepromyšleně dělán byl v r. 1927 zákon o přímých daních a financích samosprávných svazků.

Tento úbytek příjmů samosprávy jen v malé míře byl kompensován novelami, jež jsme minulý týden odhlasovali, neboť i kdybychom počítali, že v důsledku těchto nových zákonů stoupnou samosprávné přirážky průměrem o 150 % a že daňová základna výdělkových daní vzroste o 50 mil. Kč, což je sotva pravděpodobné, vynese, vycházíme-li z výnosu daně pozemkové 51 mil. Kč (bez 1,5 % příspěvku k dani pozemkové), všeobecné daně výdělkové 48 mil. Kč a zvláštní daně výdělkové 87.9 mil. Kč za r. 1929, tedy ze základu 186,9 plus 50 mil., celkem 236,9 mil. Kč (krát 150 %) nejvýš něco přes 335.3 mil. Kč na přirážkách samosprávných. Oproti úbytku shora vypočtenému je to pakatel.

Srovnáme-li nyní výnos přímých daní podle státního závěrečného účtu s celkovým výnosem státních daní, dávek a poplatkůi, vidíme, že v r. 1929 v celkovém výnosu všech těchto daní, včetně přídělů samosprávným svazkům a silničnímu fondu ve výši 9.764 mil. Kč, činil výnos přímých daní toliko 21 %, kdežto v r. 1925 ještě v celkovém výnosu těchto daní, dávek a poplatků ve výši 8.039 mil. Kč činil výnos přímých daní skoro 30 %. Daň pozemková a obě daně vydělkové činily v r. 1925 7,5 % všech daní, dávek a poplatků, ale v r. 1929 již jen necelá 2 %. (Slyšte!)

Uvažme, že jediná daň z masa vynáší tolik, jako obě výdělkové daně dohromady, a jediná daň z cukru více než třikráte tolik, jako celá pozemková daň i s oběma výdělkovými daněmi dohromady. Kdybychom všechny tyto tři daně, které kdysi tvořily jádro a hlavní příjem státu, (Výkřiky komunistických senátorů. - Předseda zvoní.) z rozpočtu státního škrtli, skoro by to státní fiskus ani neucítil a hradil by to nepatrným zdražením cigaret.

Je to frapantní důkaz, kterak se pošinuje náš berní systém stále více k daním a dávkám nepřímým, převaluje se z důchodové a výdělkové základny na spotřebu všeho druhu, na všeobecnost. Řekl jsem jednou, že náš berní systém se socialisuje, ovšem socialisuje v obráceném směru, než jak si my socialisté přejeme. Dnes ještě rozdělovati obyvatelstvo na poplatníky a nepoplatníky je čirým anachronismem. Dnes již platí daně každý člověk, jakmile se narodí, ať je bohatý nebo chudý, a celou řadu daní platí bohatý a chudý stejnou měrou.

Snad v poklesu přímých daní není nic nápadnějšího a podivnějšího než enormní pokles zvláštní - daně výdělkové. Uvedl jsem ve svém referátu ke zprávě rozpočtového výboru k osnově o změnách a doplňcích k přímým daním, že jsme měli v republice koncem r. 1929 1306 akciových společností a 2070 společností s ručením obmezeným, dohromady 3376 společností s kapitálem 8646 mil. Kč, nepočítajíc reservní fondy. Že by všechny tyto společnosti, jež v minulých letech odváděly státu půl třetího sta mil. Kč, v letech téměř výjimečné prosperity, r. 1928 a 1929, byly nemohly platiti více než 41 resp. 88 mil. Kč na výdělkové daně, to nedovedu pochopiti. Zde zasáhl zákon o přímých daních z r. 1927 nejpronikavěji do státních financí a zde také poskytl největší úlevy právě těm poplatníkům, kteří mohou unésti mnohem větší berní zatížení než poplatníci tříd jiných.

Jestliže přes tento enormní pokles jmenovaných přímých daní skončily bilance státního hospodaření za léta 1928 a 1929 výsledky příznivými, za to děkujeme třem příčinám: hospodářské prosperitě v minulých letech, zvýšení některých nepřímých daní a dávek (cukerní daně, cel a jiných) a tomu, že nebyly v těchto letech vyřešeny jisté naléhavé úkoly, jako zvýšení důchodů staropensistů, definitivní úprava platů státních zaměstnanců a j.

Tyto naléhavé úkoly přepadly nás proto v této nepříznivé době, kdy připojily se k nim ještě jiné úkoly, vyplývající přímo z hospodářské situace. Je jisto, že státní závěrečný účet za r. 1930 vzhledem k tomu a v důsledku úbytku upadajících státních příjmů z běžných daní nebude tak příznivý, jako za minulá léta. Bude se snad ukazovati, že v době, kdy ve vládě byly jen měšťácké strany, státní finance byly na tom dobře, kdežto v době, kdy jsou ve vládě též socialisté, ocitl se stát ve finanční tísni. Na to odpovídám, že se snadno hospodařilo, když daně vynášely o miliardu více, než byly rozpočteny, a kdy se prostě nutné výdaje odkládaly na pozdější dobu. Co si dosud socialistické strany vyžádaly na státních financích, je přímo nepatrné proti tomu, co si vyžádaly občanské strany, nebo co bylo požadavkem společným. A jestliže finanční ministr v doprovodu k rozpočtu na r. 1931 přímo pesimisticky posuzuje finanční situaci v příštím roce a varuje před novými výdaji, pak mu odpovídám, aby dal najevo stejnou odvahu a energii proti požadavkům stran občanských ve vládě, jakou dává najevo proti požadavkům stran socialistických, a radím mu dále, než bude vyhrožovati novými daněmi, aby kriticky prozkoumal státní rozpočet, neboť by v něm našel řadu položek, jež by mohly býti odloženy nebo přímo škrtnuty, aniž by tím byl veřejný zájem poškozen. Má-li se šetřiti, ať se šetří především na tom, na čem se šetřit může a má.

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Trnobranský.

Sen. Trnobranský: Dámy a pánové! Zpráva referenta rozpočtového výboru o přestoupení rozpočtu na r. 1929 je velmi žalostná, zvláště když uvážíme, že příslušné resorty, které svůj rozpočet přestoupily, si nevyžádaly ústavního schválení, aby tak dalekosáhle mohly porušiti zákon přijatý schválením státního rozpočtu na r. 1929.

Byl bych velmi nerad, kdyby státní správa finanční kráčela v čele nesprávnostem a učila ostatní celky, ať samosprávné nebo kterékoli jiné, nesprávnému hospodaření. Jestliže státní správa finanční, resp. některé resorty překročily státní rozpočet, aniž si daly schváliti toto přestoupení Národním shromážděním, je to nesporně porušení ústavy a je to, paní a pánové, důkaz upadání vážnosti našeho parlamentarismu. Kdyby parlamentarismus náš byl na výši doby a kdyby si respekt vynucoval onou silou, která mu ve smyslu ústavy v demokratické republice náleží, nesměl by se opovažovati žádný resort veřejné správy ignorovati Národní shromáždění, ignorovati volené zástupce lidu. Ale u nás to bude pomalu vypadati tak, že ne parlamentární sbory, ale státní administrativa bude parlamentárním sborům říkati > ne <. Bude to vypadati tak, že ne parlament vládě, ale vláda parlamentu bude vyslovovati důvěru.

Daňové nedoplatky, pokud jsou vymáhány a vymoženy, jsou pravidelně ty nedoplatky, které jsou dodatečně předpisovány poplatníku, aniž poplatník před tím měl vědomí, že něco dluží. Takovými dodatečnými předpisy je poplatník, zvláště poplatník drobný, velmi překvapen, tím spíše, že nedoplatky takto předpisované jsou často velmi značné a jsou s to dotknoutise ho velmi citelně hospodářsky. Proto dlužno žádati, aby naše berní administrativa byla při předpisování daní pečlivější a aby každý poplatník, pokud možno, v průběhu, nebo krátce po uplynutí obchodního roku, věděl, jaké má berní správa požadavky a kolik musí zaplatiti na veřejných dávkách a daních.

Daňové odpisy, které jsou representovány miliardovými částkami, staly se, myslím, hlavně na základě práva dožadovati se odpisů na podkladě stabilisačních bilancí. A tu, paní a pánové, myslím, že měly býti naše berní úřady pečlivější ve zkoumání skutečností vykázaných těmito stabilisačními bilancemi. Domnívám se, že řada podniků vykázala takové stabilisační bilance, které neodpovídají skutečnosti, a že se stabilisační bilance zkreslovaly za tím účelem, aby bylo dosaženo vyšších daňových úlev. Berní správa měla býti pečlivější, a když dovedou naše berní úřady velice podrobně přezkoumávati hospodářské obchodní postavení drobného živnostníka, když dovedou velice přesně zjistiti, jaký příjem má ten či onen státní zaměstnanec, nebo veřejný zaměstnanec, když dovedou velice přesně zjistiti, jaký plat má dělník u svého zaměstnavatele, když dovedou velice přesně zjistiti, jaký příjem má malý zemědělec, mají také s toutéž pečlivostí zjišťovati, jestli taková stabilisační bilance velkého akciového podniku, a velké akciové banky, odpovídá skutečnosti. Já jsem se dověděl v nedávných dnech, že odpisy, jichž se dostalo živnostenské bance, ještě dnes činí nekrytých přes 30 mil. Račte, prosím, uvážiti, když těch odpisů podobné výše je několik v takové Velké Praze, kolik utrpí samospráva politická a jak rozpočty samosprávy, jak rozpočty městské jsou postaveny v pravém smyslu na hlavu.

Paní a pánové! Projednáváme-li účetní závěrku a máme-li schválit učiněná vydání na státní administrativu, je také potřebí povšimnouti si zda úřady republiky naší snaží se konati své úkoly nestranně a spravedlivě ke každému a jsou-li skutečně vykonavateli platných zákonných opatření. Tu musím bohužel konstatovati, že v některých případech stávají se naše justiční a politické úřady nástrojem jisté politické koterie, která v tomto státě čím dále tím více síly nabývá, a pomáhají této koterii páchati nepravosti, které jsou pravým opakem demokracie a politické morálky. Přihlásil jsem se hlavně ke slovu, abych toto své tvrzení doložil drastickými příklady, jimiž, jak pravím, toto své tvrzení dokumentuji. Dovolte, abych tyto příklady vylíčil. Před časem vydáván byl v Praze časopis > Národní pravda <, který změnil později svůj název na > Raketu <. Tyto časopisy byly, prosím, rozdávány kamelotům zdarma; a ti je ve svůj prospěch po ulicích pražských prodávali. Náklad na tisk, redakci, administraci těchto časopisů uhrazoval advokát dr Bouček v souhlase se sekčním šéfem ministerstva zahraničních záležitostí Hájkem. V loňském volebním období byly v tomto listě otištěny surové osobní útoky na některé odpůrce dr Beneše. Jeden z bývalých ministrů republiky byl obviněn z homosexuelních styků a ze zločinu veřejného násilí na své oběti. Články tyto byly žalovány. Při trestním řízení vyšlo najevo, že články psal dr Bouček, a žaloba rozšířena také na něho. Během času vyšly najevo okolnosti, které měly v zápětí učinění trestního oznámení na důvěrníka dr Boučka, redaktora Henycha pro svádění k falešnému svědectví, Vojtěcha Herodesa, jemuž Henych nabízel peníze a jiné osobní výhody, dosvědčí-li nebo opatří-li svědky, kteří by dosvědčili, ze obvinění v listu otištěné je pravdivé, nebo prokáží-li aspoň pravděpodobnost. Na námitku sváděného, že na věci není ničeho pravdivého, dostalo se mu odpovědi, že záleží na svědcích, jak budou u soudu šikovně vypovídat. Trestní oznámení učiněno bylo dne 5. listopadu, leč do dneška nebyl nikdo předvolán za účelem provedení výslechu. Uvážíme-li, že v případech jiných se pokračuje rychle a výslechy následují bezprostředně, a dále, že pan ministr spravedlnosti dr Meissner byl požádán o urychlení trestního řízení vzhledem k nebezpečí, že Henych ve své zločinné činnosti bude pokračovati, je průtah státního zastupitelství velmi podezřelý. Dělá na mne dojem, že byl proto, aby byl získán čas k oslabení v trestním oznámení označených činů. Henych také se snažil tak učiniti získáním nového falešného svědka, který měl pomocí padělané potvrzenky dokazovati, že Herodes promluvil za úplatek. Byla také vystavena skutečně falešná potvrzenka na 20.000 Kč, podepsaná Herodesem, která byla Henychovi tímto získaným falešným svědkem odevzdána. Leč i tento falešný svědek Henycha zklamal a tak dne 29. listopadu bylo učiněno nové trestní oznámení, a to policejnímu ředitelství v Praze, pro opětný pokus zločinu svádění ke křivému svědectví.

Oznámení bylo učiněno o 9 1 dopol. Henych však za účelem konfrontace předvolán teprve o 5 1 večer, patrně, aby se svou zločineckou společností se mohl uraditi. Henych před touto konfrontací konferoval s dr Bendou ze zpravodajského oddělení pražského policejního ředitelství. Při konfrontaci bylo dokázáno, že Henych sváděnému falešnému svědku skutečně 3.000 Kč vyplatil. Henych nemohl odůvodniti, zač mu tuto částku dal, svědci ve věci zúčastnění dokázali, že byli sváděni k podvodnému falešnému svědectví, leč přes to Henych propuštěn byl na svobodu, ačkoli je odůvodněné podezření, že ve svém zločinném počínání bude pokračovati.

Henych je důvěrníkem sekčního šéfa ministerstva zahraničí pana Hájka a pana dr Boučka. Nyní je v určitém služebním poměru ke zpravodajskému oddělení pražského policejního ředitelství. Denně konferuje s dr Bendou. Jsem přesvědčen, že zpravodajské oddělení pražské policie o činnosti Henychově ví, ba jdu dále, a obviňuji toto oddělení ze spoluúčasti na Henychových činech tím, že radí, kterých lidí z těch, které má policie ve své evidenci, mohlo by býti dr Boučkem a Hájkem proti odpůrcům dr Beneše použito. Při těchto piklech nešetří se penězi. Za aféru tak zv. Insertní bylo vyplaceno 500.000 Kč. Poněvadž Henych ani Bouček tak veliké částky ze svých prostředků vydávati nemohou, anebo nechtějí, bude se patrně jednati o neznámý zdroj peněžní, a my právem se můžeme domnívati a můžeme míti podezření, že se tu využívá státních peněz vydřených na státních poplatnících.

Nám bylo, paní a pánové, známo, že žijeme ve státě více méně policejním, leč nedomnívali jsme se, že tak daleko poměry zašly. Věděli jsme a víme, že politikové, ministři, jakož i žurnalisti, ba i jejich manželky jsou policií sledováni, my víme, že jsou poslouchány telefonní rozmluvy. Konečně sám bývalý premier, nebožtík Tusar, si stěžoval, že je pod policejním dohledem a že jsou poslouchány jeho telefonní rozhovory. Jak pravím, slavný senáte, nedomnívali jsme se, že by naše poměry došly tak daleko a že by se stávaly celkem totožnými s provokacemi státní policie za Rakouska, anebo za carské státní policie před válkou. Je nutno, paní a pánové, abychom na tuto okolnost poukázali právě, když projednáváme účetní uzávěrku a abychom vynaložili všecko v zájmu našeho státu, aby se tyto zjevy neopakovaly, aby tím veřejný pořádek a právo ve státě československém nebyly ohrožovány.

Předseda (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce, jakož i pořadu schůze vůbec.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Podle usnesení iniciativního výboru ze dne 2. prosince 1930 přikázáno:

Výborům národohospodářskému a rozpočtovému:

Tisk 336. Návrh sen. Luksche a soudr. na částečnou změnu zákona ze dne 25. září 1919, č. 533 Sb. z. a n., o všeobecné dani nápojové, a nařízení vlády republiky Československé ze dne 31. prosince 1920, č. 679 Sb. z. a n.

Tisk 338. Návrh sen. Luksche a soudr. na změnu některých, ustanovení zákona ze dne 22. prosince 1920, č. 677 Sb. z. a n., o změně zákona ze dne 17. října 1919, č. 572 Sb, z. a n., o zvláštní dávce z vína v lahvích, a zákona ze dne 25. září 1919, č. 533 Sb. z. a n., o všeobecné dani nápojové.

Výborům národohospodářskému a soc.-politickému:

Tisk 337. Návrh sen. Kahlera, Luksche, Ikerta, Stöhra a soudr. na výjimečné a časově omezené rozšíření zákona ze dne 5. června 190, č. 74 Sb. z. a n., a vládního nařízení ze dne 20. června 1930, č. 79 Sb. z. a n.

Výboru rozpočtovému:

Tisk 339. Návrh sen. Donáta, Vraného, Sáblíka, dr inž. Botto a spol., aby ministerstvu financí bylo uloženo přihlížeti k stávající zemědělské krisi a podle toho uzpůsobiti vymáhání a předpisování daní u zemědělců.

Předseda (zvoní): Dal jsem dovolenou na dnešní schůzi sen. dr Hrubanovi, Klofáčovi a dr Milotovi.

Navrhuji, aby se příští schůze konala za 5 minut po této za účelem

přikázání došlých spisů.

Jsou námitky? (Námitky nebyly.) Námitek není.

Končím schůzi.