Myslím, že zamýšlená opatření následkem svých ne příznivých vedlejších účinků nebudou míti za následek efektivní vzrůst platů na daních.

Také zdanění reserv od r. 1930 je krajně povážlivé. Skutečné ztráty nutno hraditi z reserv, které tu jsou, a dovoleno je hraditi z nových zisků teprve po vyčerpání těchto reserv. Pro podniky pracující se ziskem je toto ustanovení bez nebezpečí, poněvadž mohou prováděti nové reservy, pro podniky však, které se nalézají v trvalé a snad ještě stoupající depresi, může toto ustanovení vésti k úplnému vykrvácení. Tato opatření jsou v rozporu s dřívějšími konsolidačními snahami pana ministra financí, pro stát shromažďuje obrovské reservy tím, že státní příjmy preliminuje níže, a větší příjem dostává k volné disposici; stejnou konsolidaci upírá podnikům, ačkoli by přece měl míti zájem na největší odolnosti podniků, čehož však lze docíliti jen tvořením reserv.

Také ustanovení, že reservy dlužno zdaniti, nebylo-li jich použito během let, je nebezpečné. U mnohého průmyslu, na příklad u podnikatelství silničních staveb, trvá ručení 5 let, kteroužto lhůtu možno ještě dlouhodobými spory prodloužiti. Takovýto průmysl byl by k plnění svého ručení přidržán teprve potom, kdyby reservy k tomu cíli vytvořené zde již nebyly.

Obzvláště zlé účinky jeví tažení proti reservám u lidových peněžních ústavů, kde důvěra k nim a tudíž rozsah obchodu závisí od výše reserv.

Osvobození od daní 15 %, příště 20 %, portefeuillových akcií provádí se v jiných státech způsobem mnohem méně úzkostlivým. U nás omezení této výsady osudně se setkává s vysokým absolutním zdaněním. To povede ke ztížení splynutí různorodých podniků. Toto splynutí však je důležitým prostředkem ke vzájemné podpoře a k tomu, aby nynější krise byla učiněna neškodnou.

Také ustanovení, že portefeuillové akcie smějí se kupovati jen z vlastních prostředků, a nikoli na úvěr, lze těžko prováděti, poněvadž důkaz na příklad u bank sotva lze podati. Za účelem zmenšení počtu daňových procesů je zde na místě větší jasnost.

Považujeme slíbená opatření za falešnou cestu finanční politiky, a zamítáme je tudíž s plným přesvědčením. (Potlesk.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Slovo má pan sen. Johanis.

Sen. Johanis: Dámy a pánové! Formálně jednáme sice o ochraně nájemníků, ale ve skutečnosti se do debaty dostávají otázky také jiné, a já, i kdybych nechtěl souhlasiti s tím, že kol. Medinger hovořil docela o jiné otázce než je na denním pořadu, přece jenom musím doznati, že problém osnovy, kterou projednáváme, není jenom problémem sociálním, nýbrž, že je to také problém hospodářský. A proto je nutno, abychom i my, kteří se zastáváme ochrany nájemníků a prodlužováni zákonů, řekli zde stručně, proč tak činíme, i když kolegyně zpravodajkyně se otázkou meritorní dosti podrobně zaměstnávala.

Pánové, v posledních schůzích sněmovny i v senátu včera a dnes řešíme otázku, zdali je ještě vůbec potřebí zákon na ochranu nájemníků prodlužovati či nikoliv. Zde jsou dva proudy, resp. dvě skupiny: Jedna tvrdí ano, druhá ne. My máme povinnost dokázati v této debatě, že vláda plní dobře svůj úkol, když přichází s prodloužením zákona, ale nečiní to jen v zájmu nájemníků, nýbrž v zájmu státní správy s vyššího hlediska. Posouzení zákona o ochraně nájemníků je otázkou raisony státu a s tohoto hlediska je nutno ji posuzovati. Včera ve výboru, a dnes v debatě nám, kteří se zastáváme nájemníků, bylo vytýkáno, že z bytové otázky děláme politikum. Chci na tuto otázku odpověděti, že myslím, že opak je pravdou, že právě ti, kteří by chtěli ochranu nájemníků odbourati, že ti tyto věci posuzují politicky a čistě třídně zaujatě a nikoli s hlediska prosperity obyvatelstva, které potřebuje bytů. Já, pánové, nejen proto, že zastupuji pražskou župu, chci k charakteristice věci na několika cifrách dokázati, že státní správa dobře dělá; když zastává zásadu, aby zákon na ochranu nájemníků byl prodlužován dále. Ve Velké Praze stále ještě převážná většina bytů stojí pod ochranou zákona, jehož zrušení přivodilo by téměř pro dvě třetiny obyvatelstva Prahy skutečnou katastrofu. Aby to mohlo býti dokumentováno číselně, opatřili jsme si čísla o počtu bytů v Praze, z nichž je patrno, jaké účinky pro obyvatelstvo Velké Prahy má prodloužení zákona na ochranu nájemníků. Podle našeho zjištění počet bytů v oblasti Velké Prahy k 27. lednu 1927 činil 165.421. Z tohoto počtu ubylo okrouhle asi 5.000 bytů jednak zbořením - 4.122 - jednak přeměnou na jiné účely, takže zmíněného dne zbývá bytů starých, t. j. spadajících pod ochranu nájemníků, 160.421. Nových bytů bylo v době od r. 1917 do 30. června 1930 postaveno 63.487. Odečteme-li tyto nové byty, nepožívající ochrany zákona, zbývá nám ještě 160.421 bytů, spadajících pod ochranu nájemníků. Ovšem, že i v těchto bytech jsou činže oproti základu z r. 1914 několikráte zvýšeny. Bytů nespadajících pod ochranu nájemníků, připočteme-li asi 900 bytů dříve zřízených, leč z ochrany zákona vyňatých, je v Praze celkem ke dni 30. června 1930 asi 64.387. Pro zajímavost uvádím ještě počet domů v oblasti Velké Prahy. Ke dni 27. ledna 1917 bylo jich napočteno 18.850. Z nich bylo do 30. června téhož roku 1.019 domů zbořeno, takže počet domů starých, na něž se vztahuje ochrana nájemníků je 17.831. Od r. 1917 do 30. června 1930 bylo nově postaveno 13.859 domů., většinou domků rodinných. Mezi těmi je okrouhle 3.500 provisorních obydlí.

Z čísel je patrno, jak důležité a nutno je prodloužení ochrany nájemníků, neboť velká část obyvatelstva Velké Prahy je zase na 13 měsíců ochráněna před lidskou ziskulačností, namnoze před materielní katastrofou.

Uvádím zatím za příklad Velkou Prahu, abych jaksi charakterisoval, že toto město má, jak ještě jinak uvedu, mimořádný zájem na ochraně. Ale pánové, když se tvrdilo, že z prodlužování zákonů bytových děláme my politikum, přece jen musím říci, že si musíme býti vědomi, že je nutno chrániti malého člověka stále proti silnějšímu. Tento problém vyzdvihujeme. Přiznám, že ochrana nájemníků má pro majitele domů své svízele. Čteme to ve zprávách ze soudní síně a víme to sami, kdož přicházíme tam jako svědkové, a mnozí také spravujeme různým dělnickým institucím domy a víme tedy, že býti majitelem domu není největší slastí. O tom není sporu, ale musíme si býti vědomi, že otázku ochrany nájemníků nutno posuzovati s hlediska právě přítomné situace. Žel tomu, že toto se popírá. Kolegyně Karpišková včera ve výboru právě vyzdvihla, že se přehlíží, za jakých okolností zákon o bytové péči prodlužujeme. Což je to v době, kdy může stát se svého hlediska, a nejen stát, ale i obce ať je to Plzeň, Bratislava, Praha nebo jiné obce, zaručiti lidem, kteří by byli vykázáni z bytů, že dostanou dnes jiný byt? Anebo, když již jiný byt by dostali, tedy za jakou cenu? Otázka, za jakou cenu by se nový byt dostal, mohla by se disputovat, vždyť na př. domácí páni na Žižkově se připravovali a agitovalo se mezi nimi, že polovině nájemníků dají výpověď. Copak by bylo s těmi lidmi, kteří by dostali výpověď? A proč by tam domácí páni dávali těmto lidem výpověď? Po většině proto, aby mohli zvyšovati nájemné. Ale je možno dnes počítati s tím, že je možno zvyšovati nájemné? Což jsme v dobách normálních?

Útočí-li se zejména na ministra sociální péče - a včera jsme to slyšeli v zakryté formě také ve výboru sociálně-politickém (Sen: Havlena: Dnes zde útočí otevřeně sen. Havelka!) - musím jenom litovati, že se zde neposuzuje věc sama, nýbrž že se jde na osoby. Musím s největší rozhodností říci, že zaměstnává-li se ministr sociální péče ochranou nájemníků, nedělá to jen jako sociální demokrat, nýbrž v zájmu státu. A bylo by smutným vysvědčením, kdyby ministr, který slibuje věrnost republice, věrnost tomuto státu, v tak těžkých dobách, do kterých právě jdeme, opustil takový princip základní hospodářské politiky, jako je otázka ochrany chudého člověka tam, kde je potřebí ho chrániti - a dnes je to v prvé řadě při ochraně nájemníků.

Při této příležitosti chci také říci něco na adresu komunistů. Jak ve sněmovně, tak včera ve výboru a i dnes vychrlili zde spoustu výtek proti nám, kteří chráníme ochranu nájemníků. Přesto, že sami nejsou schopni konstruktivně něco pro ochranu nájemníků přinésti, ač mají ve Velké Praze svou organisaci a tam právě proti socialistům nejvíce štvou, nedovedou si uvědomiti, co by nastalo, kdyby ochrana nájemníků po 1. prosinci byla neplatná. Když už páni kritisují, měli by kritisovati, kam ta jejich destruktivní politika jde právě v této věci, a měli by si uvědomiti, co by nastalo, kdyby v dělnických čtvrtích majitelé domů měli možnost nájemníky vypovídati.

Bylo zde už něco řečeno o otázce hodnoty peněz a domů. Já se k té otázce vracím. Včera byl takový drastický případ uváděn ve výboru. Musím opakovati, že nelze srovnávati dnes 100.000 K, které byly platné před r. 1914 s dnešním 1 milionem Kč, což jest asi hodnota takového žižkovského domu. Všímám si bytových poměrů mimořádně ve Velké Praze, poněvadž svou funkcí jsem k tomu určen. Kdo měl 100.000 K anebo 50.000 K před válkou a koupil si na Žižkově dům, musí říci, že poměry válečné ho obohatily, poněvadž celý svůj majetek má jen v těch starých cihlách, střechách atd. A jsou tyto domy hodny, aby u nich byla zrušena ochrana nájemníků? Podívejte se na chudé čtvrti v okolí Prahy! Což tam jsou byty, které se mohou rovnati bytům které se dnes stavějí? Vytýká-li se, že na Žižkově stojí v novém domě pokoj s kuchyní 4 a 4,5 tisíc, nebo někde jinde 3-5 tisíc a že ve starém domě tentýž byt při jde na 2-2,5 tisíc, což to není úměrné, když v tom starém domě jsou to často sklepní byty, kde nejsou koupelny, kde kuchyně jsou po většině tmavé, kde schodiště nejsou po léta vůbec čištěna, kde, bych řekl, hygiena kulhá? Ale k tomu páni nepřihlížejí a neuvědomují si, že takové méněhodnotné byty nelze srovnávati s byty, které jsou stavěny v posledních 10 letech, ve kterých nájemník má přece jen už celou řadu výhod proti bytům starým.

Teď mně dovolíte, aby řekl jen několik číslic, jež se týkají všeobecných poměrů v republice, poněvadž pořád musíme dokazovati potřebu ochrany. Kolik domácností potřebuje byt? Ministerstvo o této věci zpracovalo statistiku a podle tohoto stavu začátkem prosince 1929 potřebovalo v Československé republice celkem 64.074 domácností byt, z toho 61.323 velmi nutně a 2.749 méně nutně. Velká většina potřebných bytů připadá na byty malé, jak je zřejmo z tohoto porovnání: Bytů o 1 pokoji s kuchyni a přísl. se nedostává 49.008, bytů o 2 pokojích a přísl. 13.096, bytů o 3 pokojích s kuchyní a přísl. 1.642 a o 4 a více pokojích 328. Podle zemí je stav tento: Čechy 43.564, z toho Praha 30.000, Moravskoslezská země 9.500, Slovensko 7.078, Podkarpatsko 1.183. (Předseda dr Soukup ujal se předsednictví.)

Je zajímavo sledovati, jaký nedostatek bytů je ve velkých městech. I když chci býti co nejstručnějším; přece je nutno líčiti potřebu ochrany s tohoto hlediska: Praha potřebuje bytů asi 30.000, Plzeň 3.110, Pardubice 723, Jablonec n. N., poměrně menší město, nežli jsou střediska průmyslová, 393, Kladno 361, Trutnov 385, Most 509, Podmokly 557, Warnsdorf 370, Liberec s předměstími 621, Brno 1.969, Moravská Ostrava 1.716, Slezská Ostrava 829, Karvinná 490, Prostějov 600, Hodonín 550, Nový Jičín 509, Bratislava 3.600, Petržalka 774, Ružomberok 492 a Užhorod 1.043. (Sen. Mikulíček: Nevíš, kolik bytů by se postavilo za miliony, které jste zakopali v Nár. Shromáždění?) Pane kolego Mikulíčku, odpusť, máš vliv na šetření jako já, vyřiď si to ve sněmovně poslanecké. (Výkřiky sen. Mikulíčka. - Kontroverse sen. Mikulíčka a sen. Havleny.)

Předseda: Prosím pana sen. Mikulíčka, aby neužíval neparlamentárních výrazů.

Sen. Johanis (pokračuje): Tedy k otázce, je-li potřebí, nebo není-li potřebí ochrany těch, kteří jsou ještě chráněni. Z porovnání, které jsem zde uvedl, pokud jde specielně o Velkou Prahu, tak také o ostatní města, vysvítá, že je potřebí, abychom si všichni uvědomili, že prodloužení zákona o 13 měsíců je jen dílem, které vyžaduje sanace z důvodů veřejných a prestiže státu. My se nechceme však spokojiti jenom s prodloužením zákona. Otázka nedostatku bytů není jen otázkou sociálně-politickou, my všude akcentujeme, že je to otázka stejně hospodářská, a proto hájíme plných 12 let, ať svými ministry, svou žurnalistikou i svými členy zákonodárných sborů, zásadu stavěti, stavěti a zase stavěti. Ale jestli toto heslo vznášíme v dobách normálních, je nutno vyzdvihnouti je zvláště v době nynější, poněvadž postavení každého objektu, ať rodinného nebo činžovního domu, má určitou cenu hospodářskou. Proto se snažíme, kde máme vliv, aby se toto stanovisko uplatňovalo. Jestli nynější režim státní způsobil také zákon o stavebním ruchu, jehož účelem je stavby podporovati, kterýžto zákon dnes, jak se dokázalo v rozpočtovém výboru, nese určité ovoce, musíme si býti vědomi, že politika bytové péče v ministerstvu soc. péče je dobře obstarána. Fakt je však, a víme to my, kdo máme co dělati se stavbou, že není zde jen otázka ochoty ke stavbě, ať obcí, družstev nebo jiných činitelů, kteří by chtěli řešiti problém bytový. Je tu ještě otázka finanční. Právě dnes je nutno zvláště ukázati na nedostatky a obtíže s opatřováním úvěru. Sám jsem se rozhodl v jednom stavebním družstvu, postaviti na zkoušku 9 domků, v nichž chceme míti 115 bytů, a to ve čtvrti, kde jsou kolonie a všechny podmínky, aby se zdravě bydlilo. Opatřiti úvěr je obtížné již proto, že kromě sociálně pojišťovacích ústavů nikdo dnes z velkých peněžních ústavů nechce na stavební úkoly půjčiti. Vidíme, že věc není jednoduchá, a proto tím spíše nutno zdůrazniti opatření, které dělá Ústřední sociální pojišťovna a které se jeví v těchto cifrách. V době od 1. července 1926 do 15. října 1930 povolila Ústřední sociální pojišťovna na hypotekárních zápůjčkách na činžovní domy a zemědělské statky 244 mil. Kč. Mimo to povolila na hypotekárních zápůjčkách podle zákona o stavebním ruchu 719 mil. Kč. Samozřejmě povolovala zápůjčky jen v těch případech, kdy šlo o stavby domů s malými byty, a stanovila si podmínku, že domy, vystavěné ze zápůjček Ústřední sociální pojišťovny musí býti obydleny nejméně ze 70 % jejími pojištěnci. Zřetelem k velikému počtu žádostí o půjčky na stavbu malých levných bytů mohly býti tyto levné úvěry poskytovány pouze obcím a družstvům. Jednotlivcům, pokud byli u Ústřední sociální pojišťovny pojištěni, byl poskytován úvěr i na stavbu rodinných domků, což nutno zvláště vyzvednouti. Poskytováním zápůjček podporuje Ústřední sociální pojišťovna zvýšení zdravotního stavu bydlení svých pojištěnců. Při tom je si Ústřední sociální pojišťovna plně vědoma, že bydlení v rodinných domcích je vyšší bytovou kulturou. Aby však nemohlo býti zápůjček na stavbu rodinných domků zneužito ke stavbě malých činžovních domů nebo luxusních vil, jsou zápůjčky tyto omezeny. Nejvýše přípustná půjčka činí 120.000 Kč.

Tím chci zdůrazniti, že sociální pojištění plní v bytové péči úkol jak sociálně, tak i hospodářsky důležitý, a neměli pravdu ti, kdo roku 1923 a 1924 tvrdili, že prémiové reservy, které soustředí sociální pojištění, zejména reservy na pojištění invalidní a starobní, zůstanou penězi mrtvými, nepohyblivými. Naopak, jak dokazují všechny výkazy, které Ústřední sociální pojišťovna vydává, peníze Ústřední sociální pojišťovny plní důležité své poslání hospodářské. (Sen. Mikulíček: Kolik bylo postaveno ozdravoven pro dělníky?) Postavili jsme jich mnoho. Odkazuji kol. Mikulíčka, který si zpravidla těchto věcí nerad všímá, na data výroční zprávy Ústřední sociální pojišťovny, která ukazují zejména na veliký projekt ozdravovny pro tuberkulosní dělníky v Tatrách... (Sen. Mikulíček: A přijdou tam dělníci?) To byste tam musil jednou jíti, abyste se na ně podíval. Ale tuto frási odmítám, poněvadž vy myslíte, když řeknete > dělníci <, že všechno, co má jiný charakter, zesměšníte. Na to nikdo nic nedá. Nechte si dáti výkazy a sám se podívejte do kteréhokoli ústavu.

Dovolte mi, abych se zabýval trochu jinou otázkou, jež souvisí s bytovou péčí. To je otázka dopravy bydlících do jejich bydliště. Odpusťte, že se při této příležitosti dotýkám dopravy, poněvadž ji považuji zejména v Praze se zřetelem k ceně elektrického proudu za drahou. Je nutno také počítati s tím, když již se staví na periferiích byty, že dělník z Vršovic jede do Vysočan do práce, nebo dělník z Košíř jede do Prahy VII. do práce, tedy ze vzdálené čtvrti; proto musíme se starati o to, aby tato doprava zejména v okolí velkých měst byla levnější. Právem vytýkáme obci pražské, že ona majíc levný proud ze své elektrárny v Ervěnicích, se nezaměstnává touto otázkou, aby dělník byl levněji dopravován nežli dosud.

Stejný požadavek máme, i co se týče dopravy dětí do škol a do práce na venkovských městech. Vytýkáme zejména venkovským úřadům, (Výkřiky senátorů strany komunistické.) zejména zemskému úřadu v Praze... (Výkřiky senátorů strany komunistické.)

Předseda (zvoní): Prosím, neračte polemisovati, to nemá žádného smyslu!

Sen. Johanis (pokračuje): Vytýkáme zejména zemskému úřadu v Praze, že se brání zmodernisování autobusové dopravy jednotlivci. Pokud stát není schopen zavésti autobusovou dopravu, snaží se soukromí podnikatelé, což je pochopitelné, aby obnovili různé živnosti, zejména na venkově, jsou to drožkáři, pokud ještě existují. A zde vidíme zaostalost zejména u ministerstva železnic a pošt, které se brání, aby se novým živnostem povolovaly autobusové linky a aby se jim dávaly koncese, a to dokonce v místech, kde to dráze nevadí. Jinak přiznáme, že zavádění autobusových linek do bydlišť a pracovních míst, do jednotlivých krajů, škodí státu. O tom není sporu. Ale, je-li stát tak zaostalý, že nedovede dát motor na silnici, ať je to silnice státní nebo okresní, nemůže zdržovati vývoj autobusové dopravy zejména tam, kde jsou pracovní místa.

V poslední době dochází příliš mnoho stížností zejména ze středních Čech a Šumavy, že ministerstvo železnic a pošt se postavilo proti jakékoliv lince, i kdyby ti, kteří si ji chtějí zavésti, řídili dopravu do míst, kde trati nejdou.

Upozorňuji na linku mezi Hořovicemi a Všeradicemi a mezi Milínem a Dobříší a naposled mezi Příbramí a Hořovicemi, kde je skutečně potřebí v horských krajinách dopravovati lidi nejenom do pracovních míst, ale i do škol, aby ten, kdo jde do práce včas se tam dostal za výhodných podmínek. A jestliže to dráha neprovedla, musíme proti tomu protestovati, neboť i bytové poměry se tím zhoršují. Není možno, aby dělník a úředník bydlil potom dál, poněvadž se do pracovního místa nedostane.

Sociálně-politický výbor schválil také resoluci, o níž rovněž zpravodajkyně již hovořila. Týká se různých stavebních hmot. Ale tuto resoluci nechceme považovati za obyčejný apel, který by senát po způsobu sněmovny schválil. Otázka obou resolucí, schválených v poslanecké sněmovně - a patrně i zde v senátu budou tyto resoluce schváleny - neznamená jen říci vládě: působ na zlevnění materiálu ke stavbám. Jestliže naříkáme na drahé stavební hmoty a byty, jsme si dobře vědomi toho, že je potřebí hledati cestu k nápravě, a zatím víme, že se mzdy snížily, ale nikdo nebude tvrditi, že by byly mzdy v posledních letech stouply, zaměstnancům se mzdy snížily, zejména na pracovních stavbách, jak mám dokázáno ve dvou případech. (Hlas: Za vaší pomoci!) Na to není odpovědi. Jsou výtky, na které se neodpovídá. Jsou to jenom fráze, se kterými se nedá polemisovat. Odpusťte, pánové, kteří náležíte ke komunistické straně, jsme ochotni s vámi polemisovati, ale jsou také věci, u kterých ignorování je také odpovědí.

Podnikatelské firmy na velikých stavbách mají ještě mzdy pro pomocné dělníky platné před rokem, neboť zejména pomocným dělníkům se platí 6-7 Kč v režii, ačkoliv se jim před rokem platilo jen 3 Kč. Je nutno revidovati, zdá se tu plní úkol sociálně-politický, a zda zisk podnikatele není neúměrný k tomu, co se dělníkovi platí. (Výkřik: A co je s cementem?) Již několik týdnů bojuje vláda s otázkou, bude-li železo lacinější nebo ne. Já chci připomenouti, že páni mají stále nové výpočty.... (Výkřiky senátorů strany komunistické.)

Předseda (zvoní): Prosím, neračte polemisovati, to nemá žádného smyslu!

Sen. Johanis (pokračuje):... která dávají se ministerstvu obchodu, ale stále den ode dne čekáme, že konečně otázka ceny železa bude vyřešena snížením.

Teď k té vyhrůžce, že páni omezí výrobu. Já bych chtěl s tohoto místa říci, že vyhrůžka zastavením výroby, když vláda bude nutiti majitele hutí a jiných železářských podniků, aby snížili ceny, nemůže býti přiléhavá. Pánové, kteří vyhrožují, nesmějí zapomínati, že každá přestřelka má svou retorsi. Pánové, snad máme ještě tolik prostředků - a již zde bylo o tom mluveno s této tribuny - aby státní správa v zájmu své autority obhájila názor, že ve věci cen železa je nutno jíti dolů. My v resoluci říkáme, že musí poleviti nejen železo, nýbrž i cement. Já jsem u jedné pražské firmy zjistil, co stál cement před válkou v r. 1914 a co stojí dnes. V roce 1914 stál 13,80 K, 13,90 K a dnes se ještě platí 36 Kč za 1 q. Jestliže kde je potřebí silné ruky, tedy je to u kontroly kartelů. Jestliže kdo potřebuje kontroly, tak je to zase kartel cementářský.

Není nic platno, když se slevuje všude a chce se na malém obchodníkovi mlékem a brambory, aby slevil, když chceme totéž od řezníků, když ceny u velkých podniků zůstanou nedotčeny. Když kartel vyhrožuje omezením výroby, chtěl bych na to odpověděti, že pánové v Králově Dvoře se neptají, chtějí-li vyvézti cement, když jsou mrazy, zdali smějí dělníky propustiti nebo ne. Je to tedy fráse, když pánové hrozí omezením výroby jen proto, že vláda trvá na tom, aby železo bylo sníženo o 15 % a ostatní hmoty úměrně také. (Sen. Mikulíček: Tuto obtíž vláda v sovětské Unii nemá, tam není nezaměstnaných.!) Vy tam máte jiné starosti. Možná, že tu vládu, kterou chválíš, za týden třeba míti nebudeš.

Pohrůžky pánů, kteří dnes mají slovo, jsou liché, nebojíme se jich a kdyby vyhrůžku uplatňovali, máme prostředky, abychom se ubránili, jako jsme se ubránili jiná léta. Když jsme v r. 1920 sráželi ceny dolů a chtěli jsme živiti obyvatelstvo, řada jednotlivců také vyhrožovala. A když vláda měla odvahu brániti se těmto vyhrůžkám, páni poslechli. (Sen. Mikulíček: Soukupa to stálo ministerské křeslo!)

Včera pan zpravodaj soc.-politického výboru řekl, že ochrana nájemníka přispěje ke klidu. Chci se zřetelem k politickým poměrům říci, když naříkáme na hospodářskou depresi, která je v poslední době na vzestupu, že neklid v Německu, v Polsku a zejména Mussoliniho vyhrožování válkou působí depresivně právě v otázkách hospodářských. Važme si tedy klidu, který máme ve státě. My, levicové strany, které máme vliv na správu státu, jsme si vědomy, že klid ve státě je podmínkou hospodářského ne blahobytu, ale lepšího žití a nepovažujeme s tohoto hlediska ochranu nájemníků za splátku úplnou. Je to část sociální a hospodářské politiky, kterou nynější režim vyžaduje, a žádáme, aby podle tohoto způsobu se následovalo také při jiných zákonech. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno.

Byly podány pozměňovací návrhy pp. sen. Nedvěda, Stránského a druhů a návrhy resoluční pp. sen. Köhlera a druhů.

Prosím o jich přečtení.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte): 1. Pozměňovací návrh sen. Nedvěda, Stránského a druhů

Zákon znějž:

>Zákon ze dne...... 1930,

jímž se mění zákon o ochraně nájemníků ze dne 28. března 1928,č. 44 Sb. z. a n., a zák. ze dne 27. března 1.930, č. 30 Sb. 7. a n.

§1.

Dosavadní zákony č. 44/28 a č. 30/30 se nahrazují následujícímiparagrafy:

§ 2.

§§ 1 až 7 zák. 44/28 bude zníti:

Dělníkům, zřízencům, malým, středním úředníkům a živnostníkům nemůžebýti dána platná výpověď z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §u 9 zákona č.275/20.

§ 3.

Výpověď nemůže býti platně dána nezaměstnaným, stávkujícím (vyloučeným)a nemocným dělníkům a jiným zaměstnancům po dobu trvání nezaměstnanosti, stávky(výluky), nemoci.

§ 4.

Nájemné u osob, jichž roční důchod nepřesahuje 16.000 Kč, nesmí býtivybíráno ve výši přesahující hranici, uvedenou v §u 8 zák. č. 275/20.

§ 5.

Nájemné u osob, jichž roční důchod pohybuje se mezi 16.000 Kč až25.000 Kč nesmí byti vybíráno ve výši přesahující hranici §u 8 zák. č. 48/25.

§ 6.

Za nezaměstnané platí nájemné obec jejich bydliště. Obec máregresivní právo proti státu, na úhradu tohoto vydání.

§ 7.

Nájemné u osob, jichž roční důchod nepřesahuje 25.000 Kč ročněv bytech nepodléhajících dosavadní ochraně nájemníků nesmí býti vyšší než o30 proti nájemnému za obdobné byty chráněné ochranou nájemníků.

§ 8.

Volné byty, jichž majitelé nutně nepotřebují pro sebe a příslušníkysvých domácností, zabírají se ve prospěch dělníků, drobných zaměstnanců aživnostníků.

§ 9.

Exekuce a nucené dražby domků jsou nepřípustné, obzvláště sezakazuje bourání dělnických kolonií bez souhlasu kolonistů. Za již zbourané domkyje obec povinna zaplatiti jich plnou cenu. Stát je povinen zaopatřiti pro dělnickékolonisty dostatečně velké a zdravé byty, za nájemné, nepřesahující výšiuvedenou v §u 6.

§ 10.

Tento zákon vztahuje se také na byty deputátní, naturální aprovozovny malých živnostníků.

§ 11.

Úhrada na výdaje uvedené v §§ 5 a 8 se získá zavedením zvláštní daně zluxusních vil a bytů, jakož i zvláštní odstupňovanou daní ukládanou z důchoduvyššího než 30.000 Kč ročně.

§ 12.

Na stavbu dělnických bytů uvolňuje se každoročně ze státníhorozpočtu obnos 1 miliarda Kč. Škrty v rozpočtech na zbrojení, reparace a válečnédluhy, na policii, četnictvo, kultus, subvence kapitalistům a representace.

§ 13.

Všechna ostatní ustanovení zák. č. 44/28 a 30/30 se zrušují.

§ 14.

Provedení tohoto zákona ukládá se ministrům sociální péče,financí a veř. prací.<

2. Event. pozměňovací návrh sen. Nedvěda, Stránského a druhů:

Celý § 2 budiž škrtnut.

3. Event. pozměňovací návrh sen. Nedvěda, Stránského a druhů:

Bude-li zamítnut náš návrh na škrtnutí celého §u 2, navrhujeme:

V §u 2, odst. 1 budiž ve čtvrté řádce ustanovení > dva roky < změněno v ustanovení > deset let < a v následujících řádcích budiž škrtnuto: > nebo prosvé ženaté nebo vdané dítě < - > jeden nebo druhý < - > nebo jeho dítě, vjehož prospěch se dává výpověď. <

4. Event. doplňovací návrh sen. Nedvěda, Stránského a druhů:

V §u 2 budiž odst. 1. doplněn dodatkem:

> Podle ustanovení tohoto odstavce nemůže býti dán souhlas k výpovědinezaměstnaným, omezeně pracujícím a nemocným dělníkům a drobným zaměstnancůmpo dobu nezaměstnanosti, částečné zaměstnanosti a nemoci. <

5. Event. doplňovací návrh sen. Nedvěda, Stránského a druhů:

V případě zamítnutí našich předchozích návrhů budiž § 2, odst. 1 doplněn zněním:

> Nenastěhuje-li se pronajimatel nebo jeho dítě, v jehož prospěch výpověď byladána, po vyklizení bytu nájemníkem ihned do uprázdněných místností, je vypovězenýnájemník oprávněn nastěhovati se ihned do vyprázdněného bytu zpět a pronajimatelje povinen nahraditi mu všechnu způsobenou škodu; do této se započítává též nákladstěhování a rozdíl ve výši činže i škoda na ušlém výdělku, stěhovánímnájemníkovi vzniklá. <