Schůze zahájena v 10 hodin 40 minut.

Přítomni:

Předseda: dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr Heller, Klofáč, Luksch, Trčka.

Zapisovatelé: Johanis, Stržil.

116 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři dr Czech, dr Dérer, dr Engliš.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič, jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Navrhuji, aby byla dána zdravotní dovolená na dobu 14 dnů sen. Riedlovi.

Pro tento týden navrhuji udělení dovolené sen. dr Jesserovi a Navrátilovi.

Kdo s udělením těchto dovolených souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh je schválen.

Tiskem rozdáno:

Tajemník senátu dr Šafařovič. (čte):

Tisk 329. Zpráva 1. výboru sociálně-politického, II. výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se prodlužují a doplňují zákony, týkající se bytové péče (tisk 324).

Tisk 330. Zpráva rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 10. června 1927, č. 77 Sb. z. a n., o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy (tisk 325).

Tisk 331. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o dani z piva (tisk 326).

Tisk 332. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 15. června 1927, čís. 76 Sb. z. a n., o přímých daních (tisk 327).

Tisk 333. Zpráva rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona, kterým se prodlužuje platnost zákona o dávkách za úřední úkony ve věcech správních (tisk 328).

Tisk 334. Zpráva ústavně-právního výboru o vládním návrhu zákona, kterým se mění zákon ze dne 23. května 1932. č. 168 Sb. z. a n., (tisk 319).

Tisk 335. Návrh sen. Donáta, Vraného, Sáblíka, dr inž. Botto, Sechtra a spol. na doplnění zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 262 Sb. z. a n., o dani z masa.

Z předsednictva přikázáno:

Výboru iniciativnímu:

Tisk 335. Návrh sen. Donáta, Vraného, Sáblíka, dr inž. Botto, Sechtra a spol. na doplnění zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 262 Sb. z. a n., o dani z masa.

Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad dnešního jednání. Především

1. Zprávu I. výboru sociálně-politického, II. výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 324) o vládním návrhu zákona, kterým se prodlužují a doplňují zákony týkající se bytové péče. Tisk 329.

Zpravodajem za výbor sociálně-politický je sen. Karpišková, za výbor rozpočtový sen. J. Krejčí.

Uděluji slovo zpravodaji za výbor sociálně-politický, pí sen. Karpiškové.

Zpravodaj sen. Karpišková: Slavný senáte! Je nám projednávati usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se prodlužují a doplňují zákony, týkající se bytové péče. Zákony, vztahující se k ochraně nájemníků a rozvinutí stavebního ruchu, přicházejí pravidelně do sněmoven, poněvadž jsou to zákony hlubokého sociálního významu, a neméně významu hospodářského.

Letošního roku v březnu bylo stanoveno zákonem, že ochrana nájemníků má potrvati do listopadu t. r. Současně se pracovalo komisí, dosazenou ministerstvem sociální péče, na vypracování definitivního zákona, která by upravila tyto hospodářsky neobyčejně složité a sociálně hluboce významné otázky. Tato komise přes to, že její práce byly významné, nedošla ke kýženému resultátu včas, a proto bylo nutno sáhnouti opět k provisoriu. Tímto provisoriem podle vládního návrhu měla býti znovu prodloužená ochrana nájemníků až do roku 1931, do posledního listopadu. Vládní návrh ovšem přivodil také jiné změny. Tak především: rozšíření výpovědního práva, mimo ono prodloužení, které jsem již citovala. Rozšíření výpovědního práva, které však, ačkoli mělo takovou povahu, že by mohlo vzbuditi obavy, že by jí nájemníci mohli býti hospodářsky ohroženi, bylo sociálně zaklausulováno tak, že jeho znění nemůže býti nikterak zneužito. Současně se vyhovuje zněním tohoto §u 2 majitelům domů v jejich požadavku, aby směli pro jedno své v dané nebo ženaté dítě opatřiti si výpovědí z jednoho bytu a v jednom domě byt pro tyto děti, jestliže nemají v téže obci žádného bytu děti nebo majitel domu. Dále byly některé změny, navržené vládním návrhem, co do další přípustnosti zvýšení nájemného u malých, velkých i středních provozoven. Jako novum figurovalo ve vládním návrhu, a dosud figuruje ve vládním návrhu zákona, že ty osoby, které mají zdanitelný důchod 45.000 Kč ročně, mají nyní platiti o 250 % zvýšenou činži s ohledem na základ r. 1914. Tento návrh má také určité sociální úlevy, neboť připouští; aby při dvou, třech a čtyřech dětech procento zvýšení bylo snižováno.

Dále byla učiněni změna v tom smyslu, že státu, zemím, okresům a obcím a jejich podnikům se od 1. března 1931 má zvýšiti nájemné o 350 % vzhledem k základu z r. 1914. Tak zněl vládní návrh. Mimo jiné je tam ještě ustanovení ve čl. 2, 3 a 4, které bylo přijato soc.-politickým výborem sněmovny beze změny. Ale poněvadž se objevily nespokojenosti na obou stranách se zněním zákona u stran, které hájí zájmy nájemníků, nespokojenost s tím, že se znovu připouští průlom do vypověditelnosti a že se znovu zavádí možnost zvyšování činže u lidí s příjmem 45.000 Kč, došlo k dohodě mezi stranami v tom smyslu, že vládní návrh zákona, přijatý již soc.-politickým výborem, se změnil v tom smyslu, že ochrana nájemníků byla prodloužena ještě o další měsíc, tedy až do konce r. 1931 oproti tomu, co vládní návrh navrhoval - totiž prodloužení pouze do konce listopadu 1931.

Mimo to bylo dosaženo toho, že zamýšlené a vládním návrhem navrhované a sociálně-politickým výborem již přijaté zvýšení se v některých oddílech o 10 % snižuje, takže tento, úspěch lze zaknihovati na účet těch, kteří se domáhali trvalé a nezkrácené ochrany nájemníků.

Mimo to ovšem bylo dosaženo úspěchů těch, kteří hájili zájmy majitelů domů a kteří jsou toho názoru, že disposiční právo majitelů domů nemůže býti již déle omezováno. Tyto kruhy vymohly další změnu; takže v usnesení poslanecké sněmovny bylo zařazeno, že se připouští na rok 1931 - je to znění §u 5, odst. 2., pod lit. e) - lineární snížení činžovní daně o 20 %. V tomto pozměněném znění byl přijat vládní návrh a nám, kteří zde máme referovat o hotové věci a nemůžeme nic více měniti, nezbývá, než abychom dali souhlas k usnesení poslanecké sněmovny.

Při této příležitosti chtěla bych říci, že zákony, kterých se dotýká toto usneseni, jsou čtyři známé zákony: Zákon o ochraně nájemníků, zákon o exekučním vyklizení místností, dále zákon o podpoře stavebního ruchu a zákon o mimořádné péči bytové. Všechny tyto zákony mají bezesporně veliký význam, zejména nyní, kdy trpíme hospodářskou krisí a silnou nezaměstnaností. Pánové, kteří jsou netrpěliví a kteří se nemohou dočkati toho, až domovní majetek bude zcela uvolněn, musí si býti vědomi, že nejsme sami, kteří držíme ochranu nájemníků, v Anglii na př. právě v krátké době před námi byla znovu prodloužena ochrana nájemníků. Rakousko tu koná také veliké věci a jiné a jiné státy; tedy musíme se spřáteliti s tím, že majetek domovní musí do té doby ještě býti omezen ve svém disposičním právu, dokud nebude zde dostatek levných a zdravých bytů, které by mohl také malý drobný člověk zaplatiti. V debatách, které se rozvinuly v sociálně-politickém výboru, v tisku i ve sněmovně, bylo se strany majitelů domů poukazováno na to, že máme na 10.000 prázdných bytů, takže trh bytový by již nebyl tak málo obeslán, jako tomu bylo v minulých letech.

Vážený senáte! Já jsem na četných případech zkontrolovala, že byty, které jsou zahrnuty v těchto 10.000 prázdných bytů, jsou byty cenově nedostupné, že jsou to byty, kde pokoj a kuchyň stojí 8.000 až 9.000 Kč, 2 pokoje 10 až 12.000 Kč, tedy byty, o nichž můžeme říci, že se hodí jen pro nejvyšších několik deset tisíc. Ochrana nájemníků proto, a s ní spojené zákonodárství bytové, musí trvati tak dlouho, pokud zde nebude dostatek bytů, které by mohl najímati právě malý nájemník, drobný člověk. My vítáme, že k definitivnímu řešení bude jistě také připraveno všechno, co připraveno býti má, s ohledem na to, aby ochrana nájemníků nebyla naráz odbourána, aby se mohlo dojíti k pozvolnému odbourání, a aby toto bylo vypočteno na dobu příštích 10 až 15 roků, tak, aby sociálně slabí oproti majitelům domů, jako sociálně silnějším, byli definitivním zákonem chráněni.

Vážení pánové! Jistě jménem sociálně-politického výboru senátu mohu říci, že tyto otázky a jejich vyřešení, jsou z nejzákladnějších v našem státě, zejména v době krise, a že ochrana nájemníků a podpora stavebního ruchu jsou jednou z pojistek zabezpečení klidu a pořádku a klidného vývoje v tomto státě. Proto je potřebí, aby ze zákona nebylo děláno politikum, nýbrž aby jeho hospodářské pozadí a jeho hluboký hospodářský podklad byl respektován všemi odpůrci, i těmi, kteří ho po 10, 12 roků v tomto státě drží.

V závěru dovoluji si navrhnouti, aby slavný senát přijal zprávu sociálně-politického výboru senátu, kteroužto zprávou se tento výbor připojuje k tomu, aby usnesení poslanecké sněmovny bylo beze změny přijato.

Dále je připojena k důvodové zprávě sociálně-politického výboru resoluce, jíž se žádá, aby vláda urychleně a svým vlivem zejména působila k tomu, aby byly sníženy ceny železa, uhlí a stavebních hmot a aby také byly sníženy dopravní tarify, při dopravě těchto hmot, kteréžto prostředky jsou s to, aby oživily stavební ruch, zejména pokud jde o malé byty. Prosím znovu, aby slavný senát přijal zprávu sociálně-politického výboru senátu. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Zpravodajem za výbor rozpočtový je pan sen. J. Krejčí, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. Krejčí: Slavný senáte! Navržený zákon je kumulací 4 zákonů, a to zákona čís. 30 o ochraně nájemníků, čís. 31 a r. 1930 o odkladu exekučního vyklizení místností, čís. 45 z r. 1930 o stavebním ruchu a č. 118 z r. 1928 o mimořádných opatřeních bytové péče.

Lze vítati, že prodloužení těchto čtyř zákonů bylo sloučeno v jeden zákon, takže už tu je jakýsi předpoklad pro definitivní bytové a stavební zákony. Se stanoviska rozpočtového výboru projednávaný zákon o ochraně nájemníků nepřináší pro stát žádných jiných břemen, leč to, že 20 % činžovní daně vyloučeno je ze zdanění a rovněž tak dávky. Potom také, že stát, země a okresy musí platiti zvýšení nájemného, ale to je věc samozřejmá, poněvadž stát nemůže platiti hůře byty než velký podnikatel, jsa sám velkým podnikatelem. Avšak rozpočtový výbor nemůže přihlížeti jen k tomu, co okamžitě zatěžuje stát; nýbrž i k tomu, co v důsledcích prodloužení zákon pro stát tíživého může přinésti. A to je to nešťastné stálé provisorium, které je překážkou rozvoje stavebního ruchu, což zapříčiňuje ohromnou nezaměstnanost, která pak přináší svůj reflex na státní finance zvýšeným nákladem na podporu v nezaměstnanosti. Nejistota právní, nejistota výnosová, nejistota volného nakládání s vlastním domem brzdí soukromý stavební ruch, který je vždy vydatnější než veřejný stavební ruch, ač soukromý stavební ruch nevyžaduje tolik nákladů se strany státu, co vyžaduje stavební ruch veřejný.

Kdyby tu byl již plánovitý a programový zákon bytový, třeba že by měl ještě určité rozvrstvení, jak ty které byty do které doby budou chráněny před výpovědí, totiž uživatelé jejich, přece jen by tu byl již určitý přehled, kdy stane se jednak ten majitel domu pánem bytu, ale také by tu byl určitý přehled. kdy nájemník musí se starati o opatření bytu nového, a v četné řadě případů by nájemníci sami začali se starati o opatření bytu výstavbou svých vlastních domků. Nesmíme si představovati, že ochranu nájemníků používají jen lidé chudí. Ochrany nájemníků používají a využívají i lidé hodně bohatí, kteří by si docela dobře mohli postaviti vlastní dům a tak dáti dnes nezaměstnanému lidu výdělek, ale oni to nepotřebují dělat, poněvadž bydlí za směšně nepatrný peníz.

Toto provisorium má však své stinné stránky pro nájemníky samy, poněvadž před každým prodloužením, před každým vypršením účinnosti zákona působí nejistotu a strach u nájemníků. Nájemníci dobře cítí, že zákon poskytuje jim něco, nač podle práva a spravedlnosti nároku nemají, že ten zákon je udržován právě mimořádnými poměry, že pojem mimořádných poměrů může býti různě vykládán a že tedy při každém prodloužení zákona mohou se ocitnouti najednou bez bytu. Za stávajících poměrů nemohou si náhradní byt opatřiti, poněvadž disposice bytů žádná není, kdežto, kdyby to bylo odstupňováno tak, že v tom a v tom roce přestává ochrana nájemníků na třípokojové byty, v tom a v tom roce na dvoupokojové, v tom a v tom roce na dva pokoje, na jeden pokoj s kuchyní a v tom a v tom roce na byty o jedné místnosti, pak každý ví, kdy mu ochrana končí, a zavčas si zajišťuje, jedná-li se postupně, byty, krátce disposice s byty stává se možnou.

I stavební zákon měl by býti pokud možno trvalý a programový. Dnešní flastrikování stavebních zákonů působí předně chaos v daňových výhodách. Jiné daňové výhody mají ti, kteří stavěli podle zákona z r. 1927, jiné, kteří stavěli podle zákona z r. 1928, pak je tu ještě rozdíl mezi adaptací a mezi malými a velkými byty, krátce, je tu chaos a zatížení naší finanční administrativy a je tu konečně nestejnoměrnost stavebních poměrů. Máme několikerý druh staveb. Jsou tu stavby, které byly stavěny podle zákona, kdy dostával stavebník na ruku subvenci anebo subvenci ve způsobu úrokování, pak nastaly stavby bezzákonné, kdy nebylo žádného zákona o stavebním ruchu, pak jsou jiné poměry z r. 1927, kde jest jiné zvýhodnění, a pak z r. 1928, kde je zase jiné zvýhodnění, a z r. 1930 jest opětně zvýhodnění jiné, ne sice daňové, ale úrokovou službou, krátce pokaždé jiné poměry. A poněvadž kalkulace při stavbě bytů může býti jenom jediná, je tu potřebí programovosti a definitivního uspořádání tohoto zákona.

Navržený zákon o stavebním ruchu prodlužuje lhůtu k započetí stavby proti původnímu zákonu, kde byla stanovena 31. března 1930 do 30. listopadu 1931. Toto první se vztahuje na vyvlastnění. Ustanovením §u 32 prodlužuje se lhůta o 1 rok, do konce r. 1932. Potom je tu změna v obnosu poskytované státní záruky. Podle dosavadního stavebního zákona bylo možno poskytovati státní záruku až do výše 350 mil. Kč. Nyní se tento obnos rozšiřuje na 650 mil. Kč. Zdá se, že těchto 650 mil. Kč postačí, aby byly ukojeny oprávněné požadavky těch, kteří se o státní záruku přihlásili. Ale dlužno litovati, že rozšířením cifry státní záruky nebyla také rozšířena cifra možnosti poskytnutí státních příspěvků. Zákonem o stavebním ruchu čís. 45 z r. 1930 je uvolněno 20 mil. Kč na poskytnutí příspěvků stavebních, tedy na úročení zaručené i nezaručené zápůjčky, kdežto tímto zákonem není znovu dotována ona položka. Poněvadž pak rentabilita nově stavěných bytů a účel zlevnění těchto bytů není tak odvislá od možnosti úvěru, jak je odvislá od úroků, proto dlužno velmi litovati, že při projednávání tohoto zákona ve vládě nebylo nalezeno úhrady, aby byl zvýšen obnos na zúrokování zápůjček státem zaručených případně nezaručených. A také tyto státní záruky stávají se, jejich realisování pravděpodobnější, když se neposkytne stavebníkovi možnost, aby tísnivý úrok byl mu státním příspěvkem zmenšen.

Již při projednávání zákona čís. 43 z r. 1930 bylo v rozpočtovém výboru konstatováno, že za žádných okolností nesmí býti tento úrokový příspěvek k dobru věřitelů, aby snad spoléhajíce na to, poskytovali dražší zápůjčky, a že musí plynouti k dobru stavebníků. Mýlil by se tedy ten, kdo by myslil, že čím má dražší úvěr, že tím spíše dostane úrokovou službu 2,3 %. Opak toho je pravda, že ten, kdo má drahý úvěr, nemusí dostati a případně nedostane tento státní příspěvek, nýbrž ten, kdo má úvěr lacino, ten ho spíše dostane proto, poněvadž jde k dobru jeho a ne k dobru věřitele.

Poskytnutá lhůta 13 měsíční, na kterou zákon o ochraně nájemníků se prodlužuje, musí býti hospodárně a plně využita k projednání definitivního zákona bytového. Nemůžeme připustiti, aby snad bytová komise, která má připraviti nový zákon, sešla se teprve někdy v červnu před prázdninami, aby po prázdninách teprve se sešla po druhé a abychom se ocitli zase s tou věcí v době pozdního podzimu, kdy zase nastane rozpočet a jiné naléhavosti, aby se přišlo zase v posledních dnech prosincových... (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid, pánové, aby mohl pan referent pokračovati!

Zpravodaj sen. J. Krejčí (pokračuje):... a sněmovna a senát byly postaveny před takový stav, jako stojíme dnes, že, ačkoli vidíme, že provisorium není účelné, nýbrž daleko účelnější je definitivní zákon, aby nenastaly takové poměry, že by zase provisorium musilo býti znovu prodlouženo.

Za žádných okolností nelze připustiti opětné prodlužování zákona provisoriem. O tom, zda dnešní doba je, či není vhodná k definitivnímu řešení, dalo by se diskutovat. Důvodová zpráva k vládnímu návrhu praví, že dnešní doba není vhodná k řešení definitivnímu. Je to otázka, o které možno debatovati, kdy je vhodnější doba k postupnému odbourání stavebního ruchu, zda tehdy, kdy index cen životních potřeb jde nahoru, kdy je vlna zdražovací, anebo v době, kdy rapidně klesá. Zda je možno odbourávati ochranu nájemníků tehdy, kdy chléb a všechny ostatní věci se zdražují, anebo v době, kdy potřeby nutné k výživě rapidně klesají. Rapidnost je viděti u prvovýrobců, a je viděti v rukou vlády, aby si dopomohli k tomu, aby u konsumenta onen rapidní pokles se projevil. Definitivní projednání zákona bytové péče nepřekáží dnešnímu stavu, poněvadž ani v definitivním zákoně nebude na 100 % odbourána ochrana nájemníků během jednoho roku. Bude tu určitý časový odstup, a to je věcí dohody, to je věcí rozumového uvážení, jaký ten časový odstup má býti. Jisto je, že přesně stanovený program tu býti musí. Jest osudným omylem, že, kdykoli se projednávají věci bytové a jiné věci hospodářského rázu, vždy se zákonodárné sbory na to dívají se stanoviska Prahy, jako by Praha byla státem. A přece celá Velká Praha je pouze jednou dvacetinou tohoto státu. To jest osudný omyl, když se díváme na poměry jen s hlediska Prahy. Bylo konstatováno v rozpočtovém výboru, že všechny podpory stavebního ruchu pro Prahu selhávají, poněvadž zde zdražují nepoměrně stavby drahá stavební místa. Poněvadž je tomu tak a bylo by tedy do jisté mísy nehospodárno oněch 20 mil. Kč, které jsou věnovány na státní příspěvek, věnovati k nové podpoře stavebního ruchu v Praze a k novému obohacováni lichvářů se stavebními pozemky, bylo by tedy účelno, více stavěti na venkově. Dnes více než co jiného tíží nezaměstnanost. Odkud vzniká? Z nedostatku zaměstnanosti při stavebních živnostech. Ale kdo jsou ti stavební pracovnici? Stačí podívati se na jízdní řády sobotní a pondělní, stačí podívati se na přeplněné vlaky dělnictvem. Nezaměstnanost, jak se v Praze projevuje, postihuje vlastně ty, kdož sem z venkova do práce dojíždějí. Poskytneme-li možnost stavěti na venkově, pak stavební dělníci naleznou práci na venkově a v Praze ubude nezaměstnanosti. Je potřebí zabrániti přílišnému přelidnění měst a vylidnění venkova, poněvadž, čím více se přelidňují města, tím větší je nebezpečí při každém hospodářském otřesu a tím horší je krise lidu ve městech, poněvadž čím více v těle lidském hromadí se krev do hlavy, tím více tělo churaví. A když všechno uniká z venkova do měst, objevují se nesnáze nezaměstnanosti ve městech a na venkově nedostatek pracovních sil při zemědělství.

V rozpočtovém výboru byla konstatována drahota stavebního materiálu a resoluce, navržená sociálně-politickým výborem, k níž se rozpočtový výbor připojil, ukládá vládě, aby této otázce byla věnována zvýšená pozornost. Bylo konstatováno, že železářský kartel vyhrožuje; kdyby se měl snad opakovati případ Baťův, že by se opatřilo železo z ciziny jinak levnější, pak že by železářský kartel odpověděl na to výlukou dělnictva, jeho vyhozením na dlažbu. Aby si snad páni ze železářského kartelu do nekonečna netroufali, musíme jim připomenouti, že proti jejich vyhrůžkám je v rukou zákonodárných sborů jiná moc, a to moc, zákonem stanoviti pracovní povinnost, čili jinými slovy, závaznost kolektivních smluv.

My už tu pracovní povinnost v našem státě máme, je to pracovní povinnost zemědělců. Není stanovena zákonem litery, ale zákonem mravním, láskou zemědělce k rodné hroudě, jeho pílí, jeho mentalitou, takže ten člověk pracuje usilovně a se všech sil, i když pracuje práci nerentabilní, i když na té práci ztrácí. A jestliže tedy pracovní povinnost mravní cítí a praktikuje náš venkov; pak tu pracovní povinnost, zákonem stanovenou, bude snad nutno nadiktovati těm, kteří vysmívají se všem potřebám lidu, zákonodárcům, vládě, a kteří drze vyhrožují výlukou kovodělného dělnictva v době nejkritičtější.

Kdo nám vybojoval naši republiku? Byl to snad železářský kartel, který dodával s ohromnými zisky materiál pro rakouskou armádu, aby jí bylo obhajováno nadpráví a bezpráví nad českým národem - anebo byli to ti tisícové chudých lidí, kteří bojovali ať v legiích, ať v zázemí, ať kdekoli jinde za osvobození českého národa?

Má snad dnes skupina sotva deseti lidí rozhodovati o tom, jaké budou v našem státě poměry, zdali se sníží ceny, aby se pomohlo k výstavbě nových laciných domů; anebo má býti dbáno několika lidí, kteří bez ohledu na všechny jiné plní svůj žok?

Tady je nutno, aby proti výhrůžce železářského kartelu uvědomily si zákonodárné sbory a také naše vláda, že má ještě možnost, aby tyto jejich do nekonečna rostoucí chutě k obohacování byly také přistřiženy.

Zákon není ideální, málo koho uspokojí, ale byli jsme postaveni před fakt, že nemůžeme připustiti bezzákonný stav. Dnů, kterých bylo popřáno k projednání sněmovně, bylo málo, senátu je poskytnuta lhůta pouze dvoudenní, nezbývá tedy nic jiného, než že musíme přijmouti návrh zákona tak, jak jest.

Ale opakuji, že nemůžeme připustiti, aby tento stav se opakoval ještě jednou, a že oné 13 měsíční lhůty musí býti úplně využito, a to hned k řádnému projednání a předložení zákona definitivního, který by byl již schopen uspokojivě vyřešiti všecky naléhavosti, týkající se bytových a stavebních poměrů. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Zahajuji debatu.

Navrhuji řečnickou lhůtu v trvání půl hodiny pro řečníka. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Návrh můj je schválen.

Uděluji slovo prvému přihlášenému řečníku proti předloze, panu sen. Böhrovi.

Sen. Böhr (německy): Slavný senáte! Vláda zaměstnává dnes senát předlohou anebo předlohami o krátkodobém jen provisoriu v tak důležité otázce podpory stavebního ruchu a ochrany nájemníků. Provisorium má trvati 13 měsíců. Z kalendářního roku došlo se k roku provisoria, který čítá o 1 měsíc více. Zdali také tato lhůta, kterou agrární vládní strany darují socialistickým vládním stranám heslo pro obecní volby pro příští rok, bude ilusí jako 13. měsíční služné, které tak uboze dopadlo, ukáže teprve temná dosud budoucnost. Když v létě nastávají týdny s aprilovým počasím a tlakoměr vždy znovu ukazuje na nepříznivé, proměnlivé počasí, trpí chuť k cestování těch, kdož by neradi měli zkaženy své kýžené prázdniny. Když v době nekonsolidovaných měnových poměrů měna a tím kupní síla peněz stále kolísala, trpěl trh a podlomená podnikavost způsobila nejhorší hospodářské poměry. Tytéž účinky projevují labilní provisoria v oboru stavebním a bytovém, zvláště když nynější agrárně-socialistické většinové strany zavádějí nová zvýšení daní a nové přirážky, pro národní hospodářství zcela neočekávané a na slíbenou stabilitu v oboru přímých daní škodlivě působící. K tomu přistupují nyní také ještě zvýšení u poštovních a u osobních sazeb na drahách, kdežto přece dnešní hospodářská situace a vzrůst nezaměstnanosti přímo volá po snížení daní pro obce a okresy, pro země a stát.

Podpora stavebního ruchu a ochrana nájemníků zaměstnávaly obě komory Národního shromáždění již opětovně a také já jsem zde již několikráte vyložil stanovisko německé křesťansko-sociální strany lidové k těmto věcem. Projevuji především politování a roztrpčení nad tím, že dnešní předloha neobsahuje konečnou úpravu, nýbrž zase jen provisorium a že koncem března zde ohlášená bytová komise konala teprve koncem července svou prvou schůzi a pak se jí zalíbilo v dlouhých prázdninách. Konečným zákonem nerozumíme ani náhlé zrušení ochrany nájemníků, ani státní podpory stavebního ruchu, nýbrž postupný, plánovitý, hospodářským poměrům přizpůsobený na nepříliš dlouhou řadu let rozdělený přechod k normálním poměrům v oboru stavebním a bytovém. V této lhůtě bylo by účinně pečovati o uspokojivé vyrovnání choulostivých problémů, které majitelé domů; nájemníci a lidé bez bytu ukládají vládě a parlamentu. Nerozhodně kolísající, barvu nepřiznávající jednání tříd a stran nevede k žádoucí střední linii, na které lze vzájemnou dohodou řešiti oprávněné nároky majitelů domů, nájemníků a lidí bez bytů.

Že u nás náhlé, radikální zrušení nuceného bytového hospodářství se jeví nesociálním a nemožným a tudíž také většině majitelů nežádoucím, shledávám na venkově dáno tím, že velmi zřídka se používá dlouholetého přece již zákonitého ustanovení, podle kterého v místech s méně než 2.000 obyvatelů obecní zastupitelstvo se může za jistých podmínek usnésti na úplné volnosti domovního majetku. Na mnohých místech není k tomu příčiny, poněvadž je tam dostatek bytů a není konkurující poptávky. Ve většině obcí však vyhýbají se přece takovémuto usnesení, ať ze soucitu, ať z obavy před červeným kohoutem po vyklizení, čímž by jak majitelé, tak nájemnici přišli ke škodě. Neboť že by svědomitost za dnešních časů byla vzrostla, o tom možno na základě zpráv policejních a ze soudní síně velmi pochybovati. Poukaz na byty, které tu jsou po ruce v novostavbách, není lákavým dotud, pokud nájemné v nich pro dělníky, živnostníky, úředníky a zaměstnance není v žádném snesitelném poměru k jejich příjmům. Veliký příjem naproti tomu zná tvořiti spravedlivý důvod výpovědi a zvýšení nájemného a tak vykonávati vliv na bohaté, aby konečně plnili své sociální povinnosti, pokud jde o čilejší vlastní činnost stavební.

Příliš ještě veliký rozdíl mezi nájemným v t. zv. starých domech oproti novým domům přináší bohužel ještě hromadně katastrofální nevýhody pro majitele zprvu uvedených domů a nájemníky v domech posléz uvedených. Majitelé nových domů nemohou často, nehledě k těžce pociťovaném vyloučení volného disposičního práva se zděděným a dlouhým spořením nabytým domovním majetkem, sehnati ani náklad na udržování a na opravy, kdežto na příklad úředníci a dělníci přeložením anebo nutnou změnou pracovního místa také pak ještě oproti kolegům ve starých domech jsou těžce poškozeni, kdyby jejich přesídlení do novostaveb bylo spojeno se značným postupem služného nebo mzdy. Je tudíž na bíledni, že okamžitý přechod k žádoucímu volnému hospodářství přece by jen musil silně zasáhnouti do státního a soukromého hospodářství nezbytným vyrovnáváním platů a mzdy, k čemuž však finančnímu ministrovi a soukromým zaměstnavatelům nynější hospodářské krise nezdají se býti v hodným okamžikem: Tím méně vhodnými jeví se nám však také, jak již zmíněno, předložená fiskální daňová zvýšení vlády a koaličních stran. Tak se daní z piva zabraňuje zlevnění piva, jež pivovary slibovaly konsumentům, živnostensko-průmyslovým výrobcům ještě více ztěžuje obtížná konkurence dvojím novým zvýšením daní, kdežto zvýšení přirážek samosprávných korporací bylo by lehce možno úplně se vyhnouti opětným přikázáním několika procent z daně z obratu a daně přepychové obcím. Tak nahradil by se obcím také úbytek z 20%ního snížení domovní daně činžovní, který se v poslední hodině dostal jako malá hrozinka pro majitele domů do nynější předlohy o ochraně nájemníků.