V r. 1925 jsme vyvezli 24 q v hodnotě asi 257.000 Kč, v r. 1926 28 q v hodnotě asi 231.000 Kč, v r. 1927 41. q v hodnotě asi 333.000 Kč, v r. 1928 34 q v hodnotě asi 308.000 Kč. v r. 1929 30 q v hodnotě asi 400.000 Kč.

Když tedy italská vláda zvyšuje clo o 150 zl. lir, činí to u nás ztrátu v perleťářském oboru asi 30.000 až 35.000 Kč.

Máme z toho výhodu tu, že protiváhou ke ztrátě 35.000 Kč získáváme pro naše zemědělství, jak jsem řekl větší počet milionů korun, které sice nemohou pomoci zemědělské krisi, ale přece jenom zamezuje se dovoz raných bramborů k nám v nejhorší naší hospodářské situaci.

My jsme v zahraničním výboru jednali zejména o krisi v našem perleťářském odboru a bylo zjištěno, že přesto, že se zvyšuje clo v Italii o 150 zl. lir na 1 q, jest pro naše perleťářství výhoda větší možnosti vývozu než dříve. Nejvíce bude postižen japonský perleťářský odbor, jenž nejvíce vyváží, má asi 80 % vývozu do Italie. Naše zboží, které je kvalitativnější, bude při tom zdražení více odebíráno nežli zboží japonské, které je méněcenné.

Je tedy možno, že se vývoz náš zvýší. A když se podaří naší vládě soustřediti naše odbytiště jako celek do ciziny, může z toho nastali pro náš perleťářský odbor i určitý zisk.

V zahraničním výboru jsme o tom pojednali. Jde o to, aby perleťářství mohlo racionelně a soustavně pracovati ke zlepšení svého stavu. Proto je potřebí, aby mělo ústřednu nákupu, jakousi společnou nákupnu, kde by se soustředil veškeren nákup surovin, aby se mohly dostati suroviny laciněji. A k tomu cíli, aby také vláda podporovala vytvoření společné nákupny jakýmkoli způsobem, aby se určitě postarala o její zřízení, navrhl zahraniční výbor tuto resoluci:

Vláda se vyzývá, aby při schválení této úmluvy měla náležitý zřetel k potřebám průmyslu perleťářského a podporovala jeho snahy k soustředění nákupu surovin.

Zahraniční výbor doporučuje proto slavnému senátu, aby schválil doplňkový protokol ze dne 4. srpna 1930 k dodatkové úmluvě obchodní a plavební mezi republikou Československou a královstvím Italským ze dne 1. března 1924 zároveň s resolucí, kterou sám odhlasoval.

Předseda (zvoní): Zpravodajem za výbor národohospodářský je pan sen. J. J. Krejčí. Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. J. J. Krejčí: Slavný senáte! Podle dodatkové úmluvy ze dne 1. března 1924 (k obchodní a plavební smlouvě mezi republikou Československou a Italií, měla Italie právo dovážeti k nám bezcelně rané brambory v době od 1. dubna do 30. června.

Při klimatických poměrech italských nebyla to v posledních dnech červnových sklizeň raných bramborů v našem slova smyslu, nýbrž docela normální již, kvantitativně plně vydatná sklizeň, takže v těchto posledních dnech nahrnulo se sem takové množství italských bramborů, že i po 30. červnu byli u nás obchodníci plně zásobeni ranými brambory a naše vlastní sklizeň bramborů raných kvantitativně nevýnosná, nemohla co do ceny konkurovati se zbožím italského původu.

Naše zemědělství má životní zájem na pěstění a odprodání raných bramborů zejména na Slovensku. V okolí Bratislavy a j. pěstují tamní zemědělci rané brambory, které dříve dodávali ve velkém množství do Vídně. Státním převratem bylo dodávání raných bramborů do Vídně ztíženo, ba znemožněno, a slovenští pěstitelé raných bramborů ocitli se v krisi, tím větší, ano se jedná o nejmenší zemědělce, kteří při rozdrobenosti půdy na Slovensku vlastní a obdělávají nejmenší rozlohu půdy, často jediný koreček pole, a proto mají zájem, aby pěstovali to, co nejvíc vynese.

Jednání bylo neobyčejně svízelné, ježto Italie měla velký zájem na udržení plné lhůty k bezcelnému vývozu raných bramborů, ježto v posledních dnech červnových nás tímto zbožím doslovně zaplavuje. Konečně docíleno bylo dohody v ten smysl, že lhůta bezcelného dovozu raných bramborů z Italie byla zkrácena o 7 dní, a to od 23. do 30. června včetně. Na to zřeklo se Československo výhody smluvního cla na vývoz perleťových knoflíků, které jest o 130 lir zl. nižší na 1 q než autonomní italské clo.

K posouzení výhodnosti či nevýhodnosti této kompensace dlužno uvésti: V posledních 7 dnech červnových bylo k nám dovezeno raných bramborů: V r. 1927 561 vagonů, v r. 1928 460 vagonů v ceně 7,011.000.- Kč, v r. 1939 282 vagonů v ceně 4,449.000.- Kč.

Do Italie dováží se ročně asi 800 q perleťových knoflíků, z čehož Československo dodalo v r. 1929 30 q v hodnotě asi 400.000.- Kč. Vzdání se smluvního cla na perleťové knoflíky zatíží náš vývoz tohoto artiklu asi o 30 až 34.000 - Kč. Dodatkový protokol k dodatkové úmluvě přináší našemu národnímu hospodářství podstatný zisk a lze ho proto schváliti.

Je-li čeho dlužno litovati, pak je to pouze ta okolnost, že výhoda ta děje se na vrub výrobků nejchudšího lidu Českomoravské vysočiny. Jednání s Italií bylo však velmi svízelné a bylo těžko nalézti vhodnou kompensaci. V r. 1928 žádala Italie o propuštění ze smluvního cla na výbušné motory, aby měla volnou ruku k obraně oproti tíživé konkurenci se strany Fordových automobilů. Vývoz tohoto artiklu se strany naší je však tak nepatrný, že nemohlo býti žádáno o omezení bezcelního dovozu bramborů, ale jednání toto vedlo se dále.

Hlavní dovoz perleťových knoflíků do Italie absorbuje Japonsko, s nímž naše konkurence těžko může obstáti, a dá se předpokládati, že by postupně náš vývoz tohoto zboží stejně postupem doby do Italie zanikl. Pro perleťáře Českomoravské vysočiny bude nutno nalézti jinou vhodnou náhradu.

Ostatně touto kompensací jde o zlepšení poměrů zase jen nejchudších zemědělců, zvláště na Slovensku, kteří zbaví se konkurence zahraniční aspoň v těch dnech, kdy nejvíce je tíží, a budou moci s větším úspěchem rané brambory pěstovati i zpeněžiti.

Poněvadž tu nejde o předmět denní spotřeby, neboť rané brambory jsou vlastně předmět luxusní, ježto v červnu stejně dobře dají se konsumovati brambory staré domácí sklizně, lze strpěti, ne-li dokonce vítati, dají-li se rané brambory domácí sklizně výhodněji odprodati.

Dodatkový protokol podepsán byl v Římě dne 4. srpna, vyhláškou ze dne 20. srpna 1930, čís. 116 Sb. z. a n., byl publikován, tím vešel v platnost a jedná se tudíž o dodatečné schválení.

Národohospodářský výbor usnesl se doporučiti slavnému senátu, aby přijal schvalovací usnesení tak, jak je také kol. Sláma přednesl.

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno. Budeme hlasovati.

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak je vyznačeno ve zprávě výborové tisk 282, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení přijímá se podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Přistoupíme k bodu dalšímu, jímž je:

Zpravodajem je pan sen. dr Rozkošný.

Táži se pana zpravodaje, zda navrhuje nějakou tiskovou změnu.

Zpravodaj sen. dr Rozkošný: Nikoliv.

Předseda: Kdo souhlasí s uvedenou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení druhém tak, jak byla přijata ve čtení prvém, souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny tisk 250, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijímá se v naznačeném znění také ve čtení druhém.

Na pořadu dále je:

Zpravodaji jsou: za výbor technicko-dopravní pan sen. Havlena, za výbor zahraniční pan sen. dr Klouda.

Táži se pánů zpravodajů, zda mají nějakou textovou změnu.

Zpravodaj sen. Havlena: Nikoliv.

Zpravodaj sen. dr Klouda: Rovněž nikoliv.

Předseda: Kdo souhlasí, aby ve čtení druhém přijato bylo schvalovací usnesení tak, jak bylo přijato ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Naznačené schvalovací usnesení přijímá se v uvedeném znění také ve čtení druhém.

Přikročíme k bodu dalšímu, jímž je:

Zpravodajem je pan sen. dr Farkas. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Farkas: Slávny senát! Predovšetkým musím upozornit slávny senát, že v dôvodovej zpráve tisku boly vynechané pri dôvodoch ihned na začiatku niektoré slová. V tisku stojí >Z predložených trestných spisov vysvítá, že pán sen. Pilz sa dopustil trestných činov podľa §§ 80, 81< atď., ale vynechané sú slová: Pán sen. Pilz >je podozrievaný, že< sa dopustil atď.

Slávny senát! Jde o žiadosť krajského súdu v Liberci zo dňa 6. mája 1930, podľa ktorého sa žiada za súhlas k trestnému stíhaniu pána sen. Pilza pre trestné činy podľa §u 3, 19 zák. shrom. a podľa §ov 81, 82/2, 280 a 313 trestného zákona. Skutková podstata je táto:

Prvý prípad sa stal 7. februára r. 1930 v Liberci. Keď komunistická strana usporiadala tam verejnú schôdzu a tá schôdza nebola ohlásená, samozrejme ani nemohla byť povolená. Tam prehovoril pán sen. Pilz a bol upozornený, že schôdza nebola povolená. Policia tam zakročila a strážník ho upozornil na to, aby nerečnil ďalej, poneváč je povinen schôdzu rozpustiť. Pán sen. Pilz neposlúchal, ďalej pokračoval vo svojej reči, takže policia zakročila a konečne rozpustila schôdzu.

Druhý prípad sa stal v Jablonci n. Nisou, a síce 10. februára t. r., tedy o tri dny pozdejšie. Komunistická strana usporiadala novú schôdzu a tá schôdza nebola tiež ohlásená a povolená. Na tejto schôdzi pán Eduard Höhnel prehovoril ako rečník, zahájil túto schôdzu a pán sen. Pilz bol tam posluchačom. Strážník zakročil, že schôdza nemôže byť konaná. Pán Eduard Höhnel vyzval posluchačov, aby sa postavili proti tomu. Prez to policia zakročila, schôdza bola rozpustená a vtedy, keď pán sen. Pilz videl, že strážník tam chce jednoho posluchače zadržať a odviesť na policiu, sám tam zakročil, išiel k tomu strážníkovi, nelegitimoval sa a vyzval ho najprv, aby ho pustil. Poneváč sa to všetko nestalo, pustil sa do bitky s tymto strážníkom, a síce s rukama a nohama začal kol seba mlátiť a tak spôsobil, že poranil tohoto strážníka.

Zakročil tam i brat toho pána sen. Pilza k jeho pomoci a tak napadli tohoto strážníka, takže ostatní strážníci boli núteni zakročiť. To bol celý prípad. Priviedli ho na policiu a pán sen. Pilz sa na policii legitimoval. Bolo predložené trestné oznámenie a lekárske vysvedčenie, podľa ktorých vvsvitá, že skutočne je obvinený pán senátor tím, že sa dopustil týchto trestných činov a podľa názoru imunitného výboru je žiadosť krajského súdu v Liberci úplne odôvodnená.

Proto navrhujeme, slávny senát, ráčte rozhodnúť o návrhu imunitného výboru.

Předseda (zvoní): Zahajuji debatu. Ke slovu je přihlášen pan sen. Pilz. Dávám mu slovo.

Sen. Pilz (německy): Slavný senáte! Poněvadž se imunitní výbor většinou usnesl vydati mne krajskému soudu v Liberci, chci, dříve než se o tom konečně usnesete, přednésti vám jednou zcela korektně, jak se věc měla, co se událo při mém zatčení. V prvé řadě jsem zde obviňován, podle udání policejního komisařství v Jablonci ze dne 24. února 1930, že jsem se dopustil trestných činů podle §§ 3 a 19 shromažďovacího zákona a podle §§ 81 a 82/2, 280 a 312 trestního zákona, a to tím, že jsem se dne 7. února 1930 v Liberci pokusil svou řečí zahájiti zakázanou schůzi a že jsem od svého jednání přes vyzvání se strany policie neupustil. V prvé řadě myslím, že spočívá již v tom rozpor, že jablonecká policie činí oznámení o věci, která se prý udála v Liberci. Jak může jablonecká policie věděti o tom, že jsem mluvil v Liberci, to je přece věcí liberecké policie. V tom tedy již je zde rozpor v obžalobě. Jak se tedy věc udála dne 7. února? Nepořádal jsem žádnou schůzi, nýbrž přišel jsem náhodou do schůze. Přijel jsem 7. února odpoledne ve 3 hodiny z Jablonce rychlíkem do Liberce, cestou setkal jsem se s dvěma kolegy a ti mi řekli, že se na trhu koná schůze nezaměstnaných. Že tam mám jíti, abych tam eventuelně mohl při událostech zakročiti. Šel jsem na náměstí, tam stáli nezaměstnaní a obecenstvo, několik set lidí pohromadě. Posl. Höhnel mluvil k lidem. Šel jsem tam také, a v okamžiku, když jsem se blížil, byl právě posl. Höhnel zatčen. Místo něho promluvil jsem několik slov. Prohlásil jsem: >Podívejte se, kolegové, tak se to dělá, vaši poslanci jsou zatýkáni, když zde promluví o nouzi nezaměstnaných.< Na to jsem byl také zatčen. Nebránil jsem se. Byl jsem odveden a v předsíni komisařství liberecké radnici, za zasklenými dveřmi, byl jsem gumovým obuškem udeřen dvakrát přes hlavu. Nastavil jsem ruku, podíval jsem se hned na strážníka, bylo to číslo 47. Přijdu na policejní strážnici, kde byl již posl. Höhnel, tam žádám od policejního velitele Kostiala, aby sepsal protokol. Řekl jsem, že jsem se nebránil, že jsem šel s sebou dobrovolně, že myslím, že jsem nepřekročil žádný zákon. Velitel řekl: >Do toho mi nic není, nemám s vámi co mluviti, obraťte se na policejního komisaře. < Obrátil jsem se na policejního komisaře a prosil jsem ho zase, aby sepsal krátký protokol. Komisař řekl: >Ach, co vás napadá, já nebudu sepisovati žádný protokol. Jděte do senátu a stěžujte si tam.< (Výkřiky.) Po dvou hodinách byl jsem propuštěn a věc byla vyřízena. Bylo mně zkrátka odepřeno sepsati se mnou sebe kratší protokol. To bylo 7. února. Prohlašuji ještě jednou, že jsem o schůzi v Liberci ničeho nevěděl, šel jsem tam náhodou, poněvadž jsem měl v Liberci několik služebních řízení.