Při tomto stavu se stále mluví o krisi v průmyslu uhelném, opakuje se každou chvíli obmezování v produkci zmenšením počtu směn. Horníci jsou nuceni dělati mnohdy jen tři, čtyři, nejvýše pět směn za týden, při tom je stále straší propouštěním. I když se tu a tam skládá uhlí na haldy, protože není okamžitě objednávek, které zanedlouho zase z haldy zmizí, poněvadž objednávky opět došly, přece jen se obmezuje výroba. Tento stav o domnělé krisi trvá na Ostravsku již několik roků. Podle našeho názoru je to manévr majitelů dolů, který má za účel odvrátiti pozornost celé veřejnosti od abnormálních zisků podnikatelských.

Podle statistiky úřední se od r. 1919 zvyšuje stále těžba uhlí, a to z 73,295.793 centů na 125,650.000 centů v r. 1929, tedy více jak o jednu třetinu a oproti nejnižší těžbě v r. 1920 zvýšila se těžba o 91 %. Tato nejvyšší těžba docílena byla z největší části zvýšením individuelního výkonu. Výkon na jednoho horníka a směnu stoupl z 6,35 centů na 12,2 centy v r. 1929, t. j. o 89 % a oproti r. 1913 z 8,87 na 12,2 q, t. j. o 35,5%.

V r. 1929 jsme měli v revíru lepší zaměstnanost než v posledních čtyřech letech, avšak počet propracovaných směn, připadajících na jednoho dělníka při docílené nejvyšší těžbě byl menší než r. 1913. Zlepšení zaměstnanosti v r. 1929 docíleno z největší části zvýšenou spotřebou uhlí v tuzemsku, jak svědčí následující tabulka. V r. 1919 spotřebovalo se ostravského uhlí v naší republice 63,255.373 q, stoupá to na 65, na 71 atd., až v r. 1929 stoupla tato spotřeba našeho uhlí v tuzemsku na 109,456.246 q.

Vývoz za hranice znamená taktéž vzestup, ačkoli se mluví o krisi. V r. 1919 bylo vyvezeno 10,040.420 q, stoupá to neustále rok co rok, až v r. 1929 vykazuje se vývoz ostravského uhlí 16 mil. 193.754 q. V r. 1939 dosažena byla největší domácí spotřeba uhlí proti všem předcházejícím rokům, a to proti r. 1919 o 46,200.000 q, t. j. o 73% byla zvýšena domácí spotřeba uhlí. Participuje do značné míry zvýšená spotřeba koksu, poněvadž se tam celá spousta uhlí přepracovává na koks, která dosáhla v r. 1920 rekordní výše, jak ukazuje tato statistika. V r. 1919 jsme vyrobili na Ostravsku 15,365.000 q koksu, v r. 1929 vyrobili jsme již 25,286.000 q. Spotřeba koksu v tuzemsku také je zvýšena. V r. 1919 spotřebovalo se v tuzemsku našeho koksu 13.893.153 q, ježto v r. 1929 spotřeba koksu v tuzemsku stoupla na 16,446.750 q. Vývoz koksu vykazuje zvláště veliký vzestup. V r. 1919 vyvezlo se od nás našeho koksu 1,886.210 q, v r. 1929 8,839.750 q.

Z této statistiky je vidět, že spotřeba koksu v tuzemsku stoupla od r. 1919 ze 13,800.000 q na 16,500.000 q. Vývoz koksu do zahraničí stoupl od r. 1919 z 1,880.000 q na 8.940.000 q. Náš odbyt kamenného uhlí trpí právě v této době tím, že se k nám dováží značné množství kamenného uhlí ze zahraničí, a to ve větší míře, než činí náš vývoz. Tento rok, pánové, až dosud do konce července zaznamenáváme přes 2 miliony méně směn, tak jak tomu bylo loňského roku, tedy omezuje se výroba, pracuje se 3, 4 nejvýš 5 směn.

Jako senátor ostravské župy pokládám za svou samozřejmou povinnost, abych zde co nejdůrazněji se dovolal pozornosti naší vlády k poměrům, které zavládají v průmyslu hornickém. Ostravské hornictvo, jehož největší část zde zastupuji, je existenčně spojeno se zdárným vývojem uhelné výroby a proto má eminentní zájem na tom, aby vláda, pokud je to v jejích silách, podporovala co nejvíce uhelnou produkci a všímala si co nejbedlivěji všeho, co se týká tohoto průmyslového odvětví. Vládě je známo, že uhelná těžba je letos obmezena v důsledku poklesu průmyslové výroby, která je hlavním konsumentem uhlí. Dělnictvo v uhelných závodech a posledně při výrobě koksu zaměstnané pracuje opět obmezeně na některých závodech maximálně 5 dnů v týdnu. Tím je také značně zmenšen jeho důchod, jenž nestačí ke krytí všech životních potřeb hornických rodin.

Nejdrastičtěji dotvrzuje pokles výdělků hornických ta skutečnost, že jenom konsumní družstvo >Budoucnost< má v hornických obcích měsíční tržbu menší o 2 mil. Kč proti stavu normálnímu, t. j. v době plné zaměstnanosti.

Slyšeli jsme, že ministerstvo veřejných prací hodlá zvýšiti konsum pro dovoz uhlí polského. V poslední době byla tato zpráva v časopisech odvolána. Prohlašuji, že by takový počin ministerstva veřejných prací musil býti se vším důrazem odmítnut. Prohlašuji dále, že již dosavadní kontingent ve výši 60.000 tun měsíčně je pro ostravský kamenouhelný revír přímo nesnesitelný. Jsme daleci toho, abychom hlásali nějaké opatření, které by mohlo kalit přátelství mezi naší republikou a republikou Polskou, a nebyli bychom za normálních poměrů taktéž pro nějaké opatření, které by obmezovalo nepřiměřeným způsobem výměnu statků mezi jednotlivými státy. Zde však jde o uhájení existence vlastních našich občanů a za mimořádných poměrů, a to vůči státu, jenž se neleká žádného opatření, kterým může podvázat dovoz cizích průmyslových výrobků. Polsko náleží mezi státy, které nedovolují dovoz uhlí.

Z uvedeného zde je vidno, že naše výroba uhlí a koksu vykazuje značné zvýšení, a to hlavně přičiněním individuelní výkonnosti havířů a koksařů. Podle statistiky je dokázáno, že výkonnost tato se zvýšila proti r. 1920 o více jak 91 % a proti r. 1913 o dobrých 35 %. Resultát z toho celého je ten, že dnešní pracovní doba 8hodinová je již přespříliš dlouhá a že je nutno, aby byla podstatně snížena. Dnes při vykázané výkonnosti horníků stačilo by úplně 36 hodin týdně. Zkrácením pracovní doby, jak uvedeno, bude umožněno, aby horníci mohli pracovati všechny směny. Tím se jejich výdělky podstatně zvýší a přirozeně, že se zvýší 1 konsum všech životních potřeb. Je na př. dokázáno, že, když se u nás na Ostravsku obmezuje počet směn o 2-3 v týdnu, ztrácí veškeré hornictvo na mzdách měsíčně až 8 mil. Kč. Tím trpí nejen horníci na své životosprávě, nýbrž všichni obchodníci, konsumy a malí výrobci.

Zkoumáme-li ceny uhlí, a to je to hlavní, a porovnáme-li je s výkonem horníků, přijdeme k tomuto resultátu. Cena uhlí se pohybuje loco závod mezi 13 - 22 Kč. Můžeme tedy říci, že průměrná cena našeho uhlí stojí 18 Kč. Tato cena byla vykalkulována na výkon, který obnášel na hlavu a směnu 7,57 q. Připadlo tedy na 1 q Kč 5,50 mzdy. Dnes obnáší výkonnost na jednoho horníka a směnu téměř 13 q. Za každý metrák vyšší výkonnosti dostane horník Kč 2,60 přídavku; vozači obdrží Kč 2 a táčníci Kč 1,50. Povrchoví dělníci, a těch je jedna třetina veškerého osazenstva, nedostávají vůbec nic. Může se tedy s určitostí počítati, že na 1 q uhlí s vyšší výkonností připadá na mzdu Kč 1,80. Těžaři však dostávají za tuto vyšší výkonnost plnou cenu uhlí. Přes tuto zvýšenou výkonnost nesnížila se cena uhlí ani o haléř; zato ovšem, jak jsem uvedl, hned na počátku, zvýšily se abnormálně zisky majitelů dolů. Zde by tedy bylo dobře možno v zájmu celého hospodářství nasaditi páku pro zlevnění cen uhlí.

Pro tuto vyšší výkonnost a pro větší blahobyt majitelů dolů přináší přirozeně horníci největší oběti. Tyto oběti se zračí v následující statistice:

V r. 1924 vykázáno bylo 52 smrtelných úrazů, v r. 1925 35, v r. 1926 40, v r. 1927 55, v r. 1928 57, v r. 1929 59 smrtelných úrazů. Těžké úrazy jsou rok co rok četnější a obnášejí poslední rok 1049, lehké dokonce přes 10.000; tedy celkem ročně vykazuje se na úrazech v hornictví 11.957 úrazů, tedy téměř 12.000. Uvažte, máme-li 38.000 horníků zaměstnaných, znamená to, že každého třetího horníka ročně stihne nějaký úraz.

K této statistice je dlužno podotknouti, že za léta 1928 a 1929 jsou cifry neúplné, poněvadž správy závodů odpírají závodním radám nahlížeti do výkazů. V r. 1928 je tato statistika úplná z 18 závodů a z 31 závodů pouze z části, v r. 1929 z 29 závodů úplná a z 20 závodů neúplná. Skutečný počet úrazů je v posledních dvou letech o mnoho vyšší, než v letech předcházejících. Od dubna do srpna 1930 činí počet smrtelných úrazů 20. Jedna jáma na Ostravsku nazvána je proto také jámou smrti, poněvadž tam každý týden někdo z horníků padne.

Aby se tomuto stavu zabránilo, je nutno zvýšiti báňskou inspekci, a poněvadž báňské úřady jsou nedostatečně vybaveny, žádám, aby zavedena byla zákonem báňská inspekce a za báňské inspektory aby byli stanoveni horníci, kteří jsou dostatečně vyškoleni, mají své zkušenosti a v tom směru jsou spolehliví. Revírní báňské úřady konají v tom směru nedostatečně svou povinnost, a to proto, poněvadž nemají dostatek sil. Inženýrů, kteří by se mohli tomuto účelu věnovati, je nedostatek proto, poněvadž stát tyto úředníky velmi špatně platí a oni přirozeně hledají zaměstnání raději v soukromé průmyslové výrobě. Pokládám za nutno, aby báňský revírní úřad v Moravské Ostravě stůj co stůj si zachoval prestyž naprosté objektivnosti vůči oběma stranám, tedy závodům i zaměstnancům. Nemohu proto pominouti zde konstatovati, že tomu tak není, nechtěje však při tom zaběhnouti do podrobností.

Žádám především, aby ministerstvo veřejných prací zřídilo v Moravské Ostravě obytný dům pro úředníky a zřízence revírního báňského úřadu a aby vydalo nařízení, jímž se zakazuje předcházející ohlášení kontrol a revisice závodních vozidel. Věc je taková, že, když se má provésti kontrola, nejdříve se vyrozumí závod, který pošle vůz, aby pan úředník mohl přijeti v autu, a tak se ví napřed, že se kontrola provádí.

Z tohoto stručného přehledu lze seznati, že poměry hospodářské a výrobní v revíru ostravsko-karvínském vykazují značné zlepšení, ovšem jen u těžařů; kterým se přirozeně při tomto stavu vede velmi dobře. Vyšší výkonností horníků se situace celkově zlepšila, přesto však se hornictvo šikanuje tím, že se obmezuje počet směn. Hornictvo se udržuje takto ve strachu, že přijde o zaměstnání, poněvadž se mu namlouvá, že je špatný odbyt koksu a uhlí a následkem toho, že musí býti prováděna restrikce. V takto vyvolané situaci činí se pak nátlak na hornictvo, aby vystupovalo z odborových organisací volných a přistupovalo do organisace panské, t. zv. >Národního sdružení<. Poměry tyto se v posledních létech stále více stupňovaly. Bylo také soudně dokázáno, že na dělnících páchá se v tom směru násilí. Mnoho dělníků bylo propuštěno, tito však se přijali opět zpět do práce, když prokázali se legitimacemi >Národního sdružení<. Organisace tato nese právem jméno organisace panské; jmenuje se sice >Národní sdružení<, má však ve svém středu velkou část dělníků polských a dokonce i německých, kteří všichni jsou takovým násilným způsobem do této organisace hnáni!

Toto znásilňování politického přesvědčení mělo za následek, že na některých dolech přišlo i k násilnostem mezi inženýry a mezi dělníky, kteří nechtěli se dáti takto znásilňovati. K této nechutné a přímo odporné agitaci propůjčovali se, a to je to smutné, čeští inženýři a dozorci, kterým by bylo lépe slušelo, kdyby se starali o lepší bezpečnost na závodech. Zdá se, že toto panstvo chce svojí neznalost v důlní práci zakrýti zvýšenou agitací pro >Národní sdružení<, aby alespoň takto v očích svých představených dosáhli jakési ceny.

Z této nezřízené agitace pro panskou odborovou organisaci nemáme my sociální demokraté strach. Přežili jsme jiné věci a přežijeme i tento způsob jednání. Prohlašujeme, že pánové staví na písku. Ostravsko bylo, jest a bude socialistické, i kdyby se páni na hlavu stavěli. Nám však nejedná se o >Národní sdružení<, nám jedná se o způsob, jakým se agitace pro tuto organisaci provádí, a musíme proto protestovati proti znásilňování a obmezování hornictva na svobodě shromažďovací a spolčovací. Je to příhanou republiky, že mohou se ještě takové násilnosti trpět ve státě, kde se mluví velmi mnoho o demokracii, a to těmi, kteří tuto demokracii v praksi šlapou nohama. Upozorňujeme na to proto, poněvadž se nechceme dožíti takových momentů, kterých jsme byli svědky bezprostředně po převratu. Hornictvo má zvláštní povahu a to vyplývá z jeho nebezpečné práce. Ono trpí sice se zaťatými zuby dlouho, ale jakmile jeho trpělivost praskne, pak nezná mezí. Nechceme se dožíti toho, aby se dějiny opakovaly, kdy hornictvo vyráželo ze závodů své tyrany. Toto nemá býti vyhrůžka, nýbrž vážné připomenutí, aby se struny přespříliš nenapínaly.

Žádáme ministerstvo veřejných prací, aby věnovalo těmto otázkám zvýšenou pozornost. Nemůžeme trpěti, aby horníci byli ve svém svobodném politickém nazírání obmezováni a přímo znásilňováni. Je nutno, aby ministerstvo veřejných prací věnovalo pozornost kalkulaci cen uhlí na závodech a aby byly prozkoumány poměry, které jsem zde uvedl, a podle toho aby bylo postupováno. Podle našeho názoru zvýšenou výkonností, zvýšením vývozu a domácí spotřebou uhlí bude přece jenom možno, aby ceny uhlí byly sníženy, což by jistě celému hospodářskému životu v naší republice a hlavně průmyslu prospělo.

Žádáme zkrácení pracovní doby v uhelné produkci, poněvadž dnes 8hodinová doba pracovní neodpovídá již poměrům výrobním. Racionalisace, zvýšená výkonnost a pokrok technický v uhelné produkci přímo nařizují, aby v tom směru bylo něco učiněno. Současně žádáme, aby byl novelisován zákon o závodních a revírních radách a závodních výborech. Dělnictvu musí býti dána možnost, aby mělo právo nahlédnouti také do výrobního procesu a mohlo ve všech směrech spolupůsobiti.

Poslední dobou stáli jsme na Ostravsku před vážným bojem s těžaři, který vypukl proto, poněvadž těžaři chtěli prosaditi měsíční výplaty. Spor tento byl v poslední době dohodou urovnán, a to tak, že místo 14tidenních budou 15tidenní výplaty, přirozeně také 15tidenní odbírky, a o to zde hlavně běželo. Majitelé dolů chtěli zavésti měsíční odbírky a v tom se cítili býti horníci poškozeni. Zaráží nás troufalost majitelů dolů, že chtěli stůj co stůj i přes zákonitá ustanovení prosaditi svůj justament, využívajíce dnešních stísněných hospodářských poměrů. Hornictvo má ve smyslu zákona z r. 1912 čís. 107 zavedené 14denní vyúčtování, tedy více jak 18 roků. Najednou se měla situace změniti. Je také velmi divné chování se horních úřadů k této nechutné věci. Horní úřady, aniž by uvažovaly o následcích, poslechly majitele dolů. Nám je toto jednání hodně podezřelé a toto podezření se ještě zvyšuje, když známe styky těchto úřadů s těžaři. Horní úřady jsou zde proto, aby si počínaly objektivně vůči oběma stranám a aby nenadržovaly straně jedné.

Pokud se týká báňského hejtmanství, které v této věci rozhodlo ve prospěch těžařů, mám za to, že je to opravdu zbytečná a při tom hodně drahá instituce, bez které by se náš stát velmi dobře obešel. Bylo by opravdu lépe, vyzbrojiti naše revírní báňské úřady zdatnými a svědomitými úředníky, řádně je honorovati, zavésti pak báňskou inspekci z řad horníků, a poměry by se jistě v tom směru zlepšily. Jen tak by bylo možno zabrániti stále se zvyšujícímu počtu úrazů.

Trváme na tom, aby justament majitelů dolů byl příště vždy znemožněn a aby jejich počínání ministerstvem veř. prací bylo důrazně pokáráno. Chceme míti v republice pokoj a klid, a kdo si počíná tak provokativně, jak to učinili posledně majitelé dolů na Ostravsku, budiž přísně potrestán. Zejména dnes je toho klidu nejvíce potřebí, když řešiti se mají důležitější otázky, týkající se celého našeho hospodářství, které zneklidňují celou naši říši.

Za debaty o hospodářské situaci slyšeli jsme také narážky na podpory v nezaměstnání, na nemocenské pojišťovny a na sociální pojištění dělníků. Nevyčítejte nezaměstnaným nedostatečné podpory. Dělníci nepotřebují žádné milosti, dejme jim práci a oni budou spokojeni. Nevyčítejte dělníkům stále a stále sociální břemena. Dělnická třída v našem státu tvoří největší složku národa, a je proto svatou povinností, aby tato základna všeho tvoření byla zdatná. Jen zdravé a zdatné dělnictvo je zárukou dobré výroby. Jen nesvědomití lidé mohou nepřáti dělníkům pojištění v nemoci, invaliditě a stáří, potažmo úrazu. Ostatní příspěvky na všechna tato sociální opatření jsou součástkou mzdy dělníků, a není pravda, že by zaměstnavatelé je platili ze svého. Nikdo nemá práva dělnictvu je vyčítati. Také útoky na nemocenské pojišťovny jsou nesprávné a nemístné, byly již nesčíslněkráte vyvráceny, a přece ještě při každé sebemenší příležitosti je nepřátelé dělnického lidu opakují. Tyto nadávky a výčitky svědčí o tom, jak smýšlí majitelé výrobních prostředků o dělnictvu vůbec.

Nakonec musím se vší rozhodností odmítnouti útoky některých senátorů proti družstvům sociálně-demokratickým. Není pravda, a bylo to již nesčetněkráte vyvráceno, že naše družstva socialistická požívají od státu nějaké zvláštní výhody. Opakuji, že naše družstva nedostávají žádné subvence, nikdy takové nedostávala. Ani naše peněžní družstva nedostala sanačních příspěvků, tak jak se stalo u celé řady měšťácko-kapitalistických bank. Nemáme žádné slevy na daních. Jeden rozdíl je, pokud se týká daní mezi námi, že všechna naše družstva je svědomité platí, což u měšťácko-kapitalistických podniků není vždy pravidlem. Tam se odepsala již sta a sta milionů Kč. Hospodaříme v našich družstvech reelně a poctivě, žijeme ze své vlastní šťávy bez pomoci druhých, tím méně státu. Jsou tedy útoky na naše družstva bezpodstatné, a já je opětovně co nejrozhodněji odmítám. Vím, že naše družstva jsou měšťáckým stranám nepohodlná, to nám však nevadí, abychom v našem družstevním podnikání pokračovali. Máme dnes v našem státě obrovská konsumní družstva, různé výrobny, ale také i peněžní družstva, za která se žádné hospodářství nemusí stydět. Jen ten, kdo je raněn slepotou, nevidí, že tento přirozený proces v hospodářském životě se nedá zastaviti, tím méně nějakými nadávkami. Hospodářské poměry budou si v tomto směru raziti cestu kupředu bez ohledu na to, zdali se to někomu líbí, anebo nelíbí.

Stanovisko naše k zemědělské krisi je známo a bylo našími mluvčími již několikrát s tohoto místa tlumočeno. Nechci to opakovati, stačí, když řeknu, že pokud nás sociálních demokratů se týká, jsme vždycky ochotni rokovati o těchto hospodářských otázkách střízlivě a nepředpojatě, tak, aby to sloužilo celku a ne jen jedné vrstvě lidu. Jsou tedy výtky vedené proti nám, že zrazujeme zemědělský lid, nepravdivé a vymyšlené. Zastupujeme pracující lid nejen v průmyslu zaměstnaný, nýbrž i malé zemědělce, a veškeré naše jednání směřuje k tomu, aby hospodářská krise v naší republice byla řešena spravedlivě ve prospěch veškerého našeho lidu.

Bylo by tedy lépe, kdyby páni z republikánských kruhů ve svých orgánech méně útočili, ale za to více pracovali a uvažovali, jakým způsobem by bylo možno zemědělskou krisi odstranit. (Potlesk. )

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno. Uděluji slovo k doslovu zpravodaji, panu sen. dr Kloudovi.

Zpravodaj sen. dr Klouda: Slavný senáte! V dohodě s předsedou výboru technicko-dopravního panem kol. Havlenou považuji za svou povinnost k provedené debatě jménem obou zpravodajů učiniti jen stručné prohlášení. Páni kolegové, kteří v debatě promluvili, snesli řadu jistě vážných a pozoruhodných námětů a řadou těchto námětů, zejména náměty pana kol. Stolberga měli jsme se příležitost zabývati již v zahraničním výboru, kde přítomný člen vlády, pan ministr dr Beneš reagoval způsobem, který svědčil o tom, že náměty kol. Stolberga jsou s pozorností sledovány, budou uvažovány ve vládě a bude jim také vyhověno. Také kol. Jokl a Koukal ve svých řečech uvedli řadu velice závažných skutečností, které zasluhují si vší pozornosti. Jenže musím poukázati k tomu, že vládou předložená nám smlouva týká se jen úzkého, řekl bych lokálního úseku záležitostí, specielně úpravy určitých konkretních záležitostí, na které bylo jednak ve hlavní smlouvě československo-polské, jednak v této specielně nám předkládané smlouvě pamatováno. Nelze proto řešiti tyto namnoze všeobecné otázky, i když zasluhují, opakuji, všeho pozoru, i když se musí k nim přihlížeti, v rámci předkládané nám smlouvy. To ostatně páni řečníci uznávají sami tím, že nepředložili žádný návrh, ani resoluci k projednávané předloze. Doufám, že kolegové, kteří dnes v debatě promluvili, najdou příležitost, aby na tyto namnoze závažné okolnosti a stesky, které důvodně nám zde přednášeli, upozornili vládu, aby měla možnost k jednotlivým požadavkům zaujmouti své stanovisko.

Navrhuji opětně, jak jsem učinil již při své zprávě, aby vládou nám předložená smlouva byla schválena a vydáno schvalovací usnesení, jak jsem je navrhl.

Předseda (zvoní): Budeme hlasovat.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak je vyznačeno, ve zprávě výborové tisk 281 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedené schvalovací usnesení přijímá se podle zprávy výborové tisk 281 ve čtení prvém.

Tím byl pořad schůze vyřízen.

Dnes byla tiskem rozdána.

súrna interpelácia sen. dr Kovalika a spol. na p. ministra školstva a národnej osvety v otázke ľudových škôl cirkevných, tisk 287 a

naliehavá interpelácia sen. Füssyho a druhov celej vláde o všeobecnej verejnohospodárskej krize a jej sanovaní, tisk 294.

Podle §u 68 jedn. řádu je senátu rozhodnouti, zda a kdy jest o těchto interpelacích zahájiti rozpravu prostým hlasováním.

Kdo souhlasí s tím, aby interpelací pana sen. dr Kovalika a druhů byla přiznána pilnost, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Pilnost této interpelaci přiznána nebyla.

Kdo souhlasí s tím, aby interpelaci pana sen. Füssyho a druhů byla přiznána pilnost, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Pilnost interpelaci pana sen. Füssyho přiznána nebyla.

Dal jsem dovolenou na dnešní a zítřejší schůzi sen. dr Hrubanovi.

Navrhuji, aby se příští schůze konala ve středu dne 22. října 1930 o 15. hodině s tímto

1. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského k vládnímu návrhu (tisk 269), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení doplňkový protokol ze dne 4. srpna 1930 k dodatkové úmluvě k obchodní a plavební smlouvě mezi republikou Československou a královstvím Italským, podepsané v Římě dne 1. března 1924, uvedený v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 20. srpna 1930, čís. 116 Sb. z. a n. Tisk 282.

2. Druhé čtení zprávy rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 252) o vládním návrhu zákona, kterým se prodlužuje účinnost zákona ze dne 9. června 1927, č. 88 Sb. z. a n., o poplatkových úlevách pří splynutí (fusi) nebo při přeměně právního útvaru některých podniků, a doplňují jeho ustanovení. Tisk 274.

3. Druhé čtení zprávy I. výboru technicko-dopravního, II. výboru zahraničního o vládním návrhu (tisk 263), kterým se předkládá Národnímu shromáždění Smlouva mezi republikou Československou a republikou Polskou o užívání městských objektů bývalé obce Těšína, podepsaná v Olomouci dne 21. prosince 1929, se Závěrečným protokolem z téhož dne. Tisk 281.

4. Zpráva imunitního výboru o žiadosti krajského súdu v Liberci zo dňa 6. mája 1930, č. j. Nt VIII 24/30, za súhlas k stíhaniu p. sen. Pilza pro trestné činy podľa §§ 3, 19 zák. shrom. a podľa §§ 81, 82/2, 280 a 312 tr. zák. (č. 1680/1930 preds.). Tisk 295.

Jsou námitky? (Nebyly. ) Námitek není.

Končím schůzi.