Schůze zahájena v 16 hodin 22 minut.
Přítomni:
Předseda: dr Soukup.
Místopředsedové: Donát; dr Heler, Luksch, Trčka.
Zapisovatelé: dr Karas, Pichl.
100 senátorů podle presenční listiny.
Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič, jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.
Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.
Oznamuji, že dal jsem dovolenou na dnešní schůzi sen. Dundrovi, Johanisovi, Kellovi, Kindlovi, Lipertovi, Lokotovi, Mezöovi, Pastyříkovi, Pociskovi, na tento týden sen.dr Grosschmidovi, Karpiškové, dr Krčmérymu, Rovňanovi.
Navrhuji, aby byla udělena 14tidenní dovolená sen. Starkovi.
Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.
Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh tento byl schválen.
Tiskem rozdáno:
Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):
Tisk 287. Súrna interpelácia sen. dr Kovalika a spol. na p. ministra školstva a národnej osvety v otázke ľudových škôl cirkevných.
Tisk 289. Vládní návrh, kterým se předkládají Národnímu shromáždění k projevu souhlasu Úmluva a Statut o mezinárodním režimu námořních přístavů, podepsané v Ženevě dne 9. prosince 1923.
Tisk 294. Naliehavá interpelácia sen. Füssyho a druhov celej vláde o všeobecnej verejnohospodárskej krize a jej sanovaní.
Tisk 295. Zpráva imunitného výboru o žiadosti krajského súdu v Liberci zo dňa 6. mája 1934, č. j. Nt VIII 24/30, za súhlas ke stíhaniu p. sen. Pilza pre trestné činy podľa §§ 3, 19 zák. shrom. a podľa §§ 81, 82/2, 280 a 31.2 tr. zák. (č. 1680/1930 předs.).
Tisk 296. Návrh sen. Luksche, Kahlera, Stöhra, Ikerta a soudr. na vydání zákona o povinném semílání a uvádění domácí mouky do oběhu.
Tisk 297. Návrh sen. Luksche, Kahlera, Stöhra, Ikerta a soudr. na doplnění zákona č. 73 Sb. z. a n. ze dne 5. června 1930 o dovozních listech.
Tisk 298. Návrh sen. Šolce, Hubky, Šťastného a spol. na změnu zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 303 Sb. z. a n., o zubním lékařství a zubní technice.
Zápisy o 52. a 53. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 9. a 10. října 1930.
Zápisy o 54. a 55. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.
Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným p. senátorem podány písemné námitky, pokládají se zápisy ty za správné a budou vytištěny.
Z předsednictva přikázáno:
Výboru iniciativnímu:
Tisk 296. Návrh sen. Luksche, Kahlera, Stöhra, Ikerta a soudr. na vydání zákona o povinném semílání a uvádění domácí mouky do oběhu.
Tisk 297. Návrh sen. Luksche, Kahlera, Stöhra, Ikerta a soudr. na doplnění zákona č. 73 Sb. z. a n. ze dne 5. června 1930 o dovozních. listech.
Tisk 298. Návrh sen. Šolce, Hubky, Štastného a spol. na změnu zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 303 Sb. z. a n., o zubním lékařství a zubní technice.
Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad jednání.
1. Zpráva rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 252), o vládním návrhu zákona, kterým se prodlužuje účinnost zákona ze dne 9. června 1927, č. 88 Sb. z. a n. o poplatkových úlevách při splynutí (fusi) nebo při přeměně právního útvaru některých podniků, a doplňují jeho ustanovení. Tisk 274.
Zpravodajem je pan sen. dr Rozkošný, jemuž uděluji slovo.
Zpravodaj sen. dr Rozkošný: Slavný senáte! Výjimečné hospodářské a poválečné poměry vyžadovaly vydání zákona ze dne 4. července 1923, č. 151 Sb. z. a n., který ve svém §u 1 obsahuje ustanovení, že >zruší-li se zdejší akciová společnost tak, že převede veškerá svá aktiva i pasiva na jinou zdejší akciovou společnost již existující za akcie této akciové společnosti (fuse), je případný převod nemovitostí osvobozen jak od poplatku immobilárního, tak i od poplatku vkladního<. Další paragrafy tohoto zákona pak obsahují bližší ustanovení o tom, na které podniky a v jaké míře se ustanovení §u 1 vztahují.
Jelikož se výjimečné hospodářské poměry, pro které byl vydán hořejší zákon, nezměnily, to jest, že proces slučování podniků, související s přechodem od hospodářství národního k hospodářství světovému, nebyl ukončen, byl vydán zákon ze dne 9. června 1927, č. 88 Sb. z. a n., jímž byla zároveň platnost úlev rozšířena, jeho účinnost byla však § 11 obmezena do konce prosince roku 1929. Tyto mimořádné poměry trvají však dodnes, a je to jmenovitě stav našeho peněžnictví, který bude ještě vyžadovati četných fusí peněžních ústavů, zejména v oněch oblastech republiky, jež tvořily součást někdejšího Zalitavska. Fuse a přeměny podnikatelských útvarů, které tu nejvíce padají na váhu, jsou sice zvýhodněny podle §u 80 odstavec 2. zákona o přímých daních ze dne 15. června 1927, Sb. z. a n. č. 76, potud, že dodatečné zdanění reserv podle ustanovení §u 80 odstavec 1. téhož zákona nenastane při fusi a přeměně právního útvaru podniků tam uvedených hned, nýbrž odsunuje se na dobu pozdější; až totiž podnik přejímající nebo podnik nového právního útvaru jich použije k účelům, daňovou povinnost zakládajícím.
Podobné ustanovení měl také první zákon, který byl ve věci berních úlev při fusích a přeměnách právního útvaru podniků vydán, t. j. zákon ze dne 12. prosince 1921, č. 293 Sb. z. a n., kterým se měnilo ustanovení § 96 tehdejšího zákona o daních přímých ze dne 25. října 1896, č. 220 ř. z.
Avšak ukázalo se již tehdy, že účelu, pro nějž tento zákon byl vydán, totiž: podpora slučování podniků ve větší celky a přetvařování podniků v právní útvary pro ně výhodnější, aby lépe obstály v mezinárodní soutěži, nemůže býti dosaženo bez úlev poplatkových a bez osvobození od obecní dávky z přírůstku hodnoty nemovitosti, kterážto okolnost vedla právě k vydání původního zákona o úlevách poplatkových č. 151/1923 Sb. z. a n.
Dnes pak stojíme před obdobným problémem. Všeobecná ustanovení poplatková jsou tatáž, jako byla v roce 1921, resp. 1923, a specielní zákon o úlevách č. 88/1927 Sb. z. a n., pozbyl dnem 31. prosince 1929 účinnosti. To znamená, že slučování a přeměňování podniků ve formy účelnější, odůvodněné závažnými ohledy národohospodářskými, bylo by počínajíc dnem 1. ledna 1930 vybaveno jen úlevami daňovými, které však, jak podotčeno, se zřetelem ke platnému stavu poplatkového zákonodárství samy o sobě k dosažení zamýšleného účinku nepostačují.
Hospodářské jevy přítomné doby vyžadují však namnoze i slučování ještě jiných útvarů, než jen těch, které měl na zřeteli zákon dosavadní. Potřeba toho objevuje se jak v podnikání kolektivním, tak i v podnikání ostatním.
Pokud jde o prvou kategorii, vyhovuje se požadavkům doby vsunutím clo osnovy nového §u 2, který úlevy, jichž požívají přeměny společnosti s ručením obmezeným ve společenstva, přiznává též pro splynutí společnosti s ručením obmezeným, jejíž podíly patří společenstvům, s některým z těchto společenstev.
Pokud pak jde o kategorii druhou, zmocňuje nový § 3 osnovy vládu, aby také v jiných, závažnými národohospodářskými ohledy odůvodněných případech přiznala k návrhu ministerstva financí v dohodě se zúčastněným ministerstvem poplatkové úlevy, pokud možno obdobné úlevám, jež poskytoval zákon. č. 88/1927 Sb. z. a n. Jde tu v prvé řadě o slučování veřejných obchodních a komanditních společností, pak firem jednotlivců se společnostmi akciovými, po případě i o zakcionování uvedených podnikatelských útvarů. Opatření navrhované v § 3 osnovy, jest odůvodněno jmenovitě zahraniční soutěží, v poslední době obzvláště v některých výrobních odvětvích velmi citelnou, a je navrhováno v předpokladu, že ulehčením procesu slučovacího, a to v případě potřeby i jen částečného, a ulehčením přetvoření podniku ve formu proň výhodnější bude na prospěch celkové situace hospodářské zlepšena domácí soutěživost s cizinou. Úlevy by přišly ovšem v úvahu jen tam, kdyby poplatky byly překážkou těchto transakcí. V prvé řadě přišlo by pak v úvahu sečkání poplatků dotud, až by bez újmy řádného hospodářského chodu podniku mohly býti zapraveny. K povolení slevy by docházelo teprve až v řadě druhé, a to buď k povolení slevy částečné tam, kde vedle nemovitostních a vkladních poplatků by šlo ještě o poplatky jiné, nebo k povolení slevy úplné, kde by šlo jedině o poplatky nemovitostní a vkladní.
Poněvadž pak za dnešních stále ještě nedosti ustálených hospodářských poměrů nelze doporučiti, aby otázka, jak dalece sluší fuse a přeměny právních útvarů jednotlivých podniků favorisovati se stanoviska poplatkového, byla řešena definitivně, nýbrž dlužno tuto záležitost přenechati chystané úpravě práva poplatkového, která bude již moci počítati s poměry vyjasněnějšími, navrhuje se, aby byl dosavadní zákon prodloužen způsobem, jaký byl zvolen při vydání obdobného zákona ze dne 1. července 1926, č. 124 Sb. z. a n., a současně doplněn tak, jak se v §§ 2 a 3 navrhuje.
Vláda vycházela při tom z předpokladu, že, prodlužujíc do konce roku 1932 lhůtu k zachycení úlev podáním příslušné žádosti, poskytne podnikům, na věci zúčastněným, dosti času k dokončení slučovacího procesu za dosavadních výhodných podmínek, takže nenastanou-li okolnosti nepředvídatelné - lze důvodně míti za to, že se zřetelem na zamýšlenou celkovou úpravu poplatkového práva, jedná se již o poslední provisorium. Podle §u 4 návrhu zákona mají míti jeho ustanovení platnost od 1. ledna 1930, což se odůvodňuje nutností právní kontinuity, když posavadní zákon o úlevách při fusích dnem 31. prosince 1929 pozbyl platnosti.
Podle toho je tedy úpraven zákon, a to tady v §u 1, jak jsem již podotkl, že ustanovení zákona č. 88/1927 Sb. z. a n. platí nadále v těch případech, kde do konce prosince 1932 bude podána u příslušného správního úřadu žádost za definitivní povolení ke zřízení nové akciové společnosti nebo za schválení zvýšení akciového kapitálu pro fusi.
Podle §u 2 pak se ustanovuje, že výhody, stanovené v §§ 6 a 10 zák. č. 88/ 1927 Sb. z. a n., platí i pro splynutí společnosti s ručením obmezeným, jejíž podíly patří společenstvu nebo několika společenstvům, s některým z těchto společenstev.
§ 3, který je poněkud nový, rozšiřuje platnost posledních zákonů, poněvadž se v něm ustanovuje, že
(1) jsou-li tu velmi závažné důvody národohospodářské, může vláda k návrhu ministerstva financí v dohodě se zúčastněným ministerstvem povoliti, aby i v jiných případech sloučení nebo přeměny právního útvaru podniků byly přiznány úlevy v placení poplatků, z takových právních jednání připadajících, nebo aby byly tyto poplatky zcela nebo z části prominuty, jestliže by byly příslušné transakci na překážku.
(2) Totéž platí i pro obecní dávku z přírůstku hodnoty nemovitosti pří převodu nemovitosti nebo podílu nemovitosti na základě takové transakce.
Konečně ustanovuje § 3, že
(3) za tyto úlevy dlužno zažádati u ministerstva financí nejdéle do konce prosince 1932.
Do té doby tedy má nový zákon, který se má dnes přijati, míti platnost.
Prováděti zákon má ministr financí v dohodě se zúčastněnými ministry a má zpětnou platnost od 1. ledna 1930.
Rozpočtový výbor projednal o tomto návrhu zákona a doporučuje usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu, kterým se prodlužuje účinnost zákona ze dne 9. června 1927, č. 88 Sb. z. a n., o poplatkových úlevách při splynutí (fusi), nebo při přeměně právního útvaru některých podniků a doplňují jeho ustanovení, slavnému senátu ke schválení, a to tak, jak je obsaženo v tisku senátu č. 252.
Předseda (zvoní): Zahajuji debatu. Navrhuji řečnickou lhůtu ¼ hodiny. Námitek proti tomu nebylo.
K tomuto bodu je přihlášen pan sen. Mikulíček. Uděluji mu slovo.
Sen. Mikulíček: Pánové! Minulého týdne byla zde velká debata o hospodářské krisi. Debata byla zakončena proti pravidlům parlamentarismu vládním prohlášením - vládní prohlášení bývá obyčejně předem, aby bylo předmětem diskuse a eventuelní kritiky - vládním prohlášením, které bylo vzhledem k hospodářské krisi, která zachvacuje všechny produktivně pracující, velmi ubohým a velmi chudým.
A prvními, komu jdete z krise pomáhati předloženým zákonem právě projednávaným, jsou zase, ne velkou bídu trpící dělníci, malorolníci a živnostníci, nýbrž jsou to kapitalisté. Jdete pomáhati kapitalistům, kteří chtějí míti zabezpečený větší zisk, vstupují do větších hospodářských celků, tvoří kartely a trusty, kapitalistům, kteří dluží ještě celé miliardy daní, a vy při fusích jejich kapitalistických společností, ať již průmyslových, ať finančních, nebo jakýchkoliv jiných, slevujete jim poplatky, které musí za jiných okolností i ten nejchudší domkář, malorolník a každý jiný občan zaplatiti.
Co dokazuje tento projednávaný zákon? Že vláda a politické strany, které tu vládu udržují, úplně srostly s kapitalistickým vykořisťováním. Každý čin, který v zákonodárných sborech již od existence tohoto státu byl uzákoněn, dokazuje, že zákonodárné sbory nejsou ničím jiným, nežli sbory k upevnění nadvlády kapitalismu nad vládou hospodářsky slabých. Proč se tvoří velké hospodářské celky fusemi? Jednak proto, aby měly zabezpečení, zajištěný větší zisk, aby si navzájem na vnitřními a mnohdy i na zahraničním trhu nekonkurovaly, aby nemusily sleviti na cenách svých výrobků, ale což je důležitější, aby ubily všecko hospodářsky slabé. A vy, po velké debatě o hospodářské krisi, po různých referátech, které byly otištěny v různých politických časopisech, dáváte v tomto směru vývoji kapitalismu nejen sankci, ale podporujete jej tím, že mu slevujete a promíjíte poplatky. Malí živnostníci měli slíbeno od svých politických stran, že při své dosavadní hospodářské krisi budou podporováni také z těch státních fondů, jak by také po zásluze zasluhovali, poněvadž ne vlastní vinou jsou hospodářsky silnými hospodářsky ubíjeni. Ale s tím zákonem o deseti milionech na podporu již dnes přímo krachujících malých živnostníků je času dost. Ten zákon počká, ať udělá ještě několik set a tisíců malých živnostníků krach. Patřilo by, aby drobní živnostníci ty své zástupce, kteří tak >nezištně< hájí jejich zájmy, vytahali, až přijdou na schůze, za to za uši. Dnes, kdy jsou zničeny desettisíce obuvníků, kdy jsou zničeni kovodělníci konkurencí velkých podniků, kdy jsou zničena všecka odvětví živnostenská velkým průmyslovým podnikáním, neutíká se pomoci těm zničeným, nýbrž předkládá se osnova zákona, pro níž všecky strany ve vládě budou hlasovati, aby ještě toto ubíjení bylo potvrzeno a zdokonaleno, aby se promíjela hospodářská povinnost a finanční poplatky těm, kteří hospodářsky slabé konkurenty, živnostníky a obchodníky ubíjí.
Již jsem tu několikráte poukázal, jaký ohromný náskok mají veliké podniky při nedostatečnosti zákona o dani obratové, že podnik, který si vyrábí polotovary ve vlastní režii, je zproštěn platiti daň z obratu z těchto polotovarů. V mnohých odvětvích toto prominutí obratové daně z polotovarů, vyrobených ve vlastní výrobě, dělá celé desítky milionů. Svého času živnostenský list >Reforma<, dokázal, že zlínský Baťa má náskok proti své konkurenci, protože nemusí platit obratové daně z polotovarů, přes 13 milionů Kč. Prosím, jděte dnes na trh a prodávejte své zboží; v tomto případě obuv, o 10, 15 Kč dráže. Můžete obstáti v té konkurenci, která získala 10, 12 Kč na páru obuvi nedostatečným ustanovením zákona o obratové dani z polotovarů? Vážení, my vidíme, že není možné nejen drobným dělníkům, ale také malorolníkům a živnostníkům od vás očekávati naděje v nápravu ve prospěch pracujících.
Co nám udělaly vaše cukrovary tento poslední týden? My se snažíme, abychom získali z půdy co nejvíce, a zvláště v krajích řepařských cukrovce se věnuje neobyčejná pozornost. Tento týden je vyvěšeno na vahách, kde se odebírá řepa, že cukrovary nám přijmou řepu jen 50 q z měřice za sjednanou cenu 14,50 Kč, a za ostatní, nad 50 q z měřice, nabízejí 8 Kč. Získáme průměrně 75 q řepy z měřice. To znamená, že u těch 25 q z měřice nad 50 q získaných, jsme okradeni 25krát o 6,50. To jest 162,50 Kč. Co chcete ještě od těch lidí, které takovýmto způsobem dovolujete okrádati? Nebylo by povinností vlády a všech ostatních činitelů zakročiti, aby se nedělo takové vyložené zneužití hospodářské krise vůči těm nejchudším, o jejichž krisi zde jste mluvili všichni z českého i německého tábora ve čtvrtek? Takové přímo pirátské využívání ve prospěch těch, kteří za 12 let trvání tohoto státu získali v cukrovarnictví celé miliardy? A dnes, když jste jim svého času, tuším před 2 lety, povolili daňové a tarifní slevy, které činily takřka 200 milionů ročně, necháte je ještě beztrestně okrádati statisíce pěstitelů cukrovky o těžké miliony Kč. Co si má rolník s řepou počíti, když se nehodí k ničemu jinému, než aby ji odevzdal na výrobu cukru?
Marná naděje u všech těch, kteří trpí krisí a čekají možnost nápravy a ulehčení v této krisi se strany nynější vlády a nynějších vládních politických stran. Už to začínají chápati i na venku, že není jiné pomoci, nežli radikálně celý tento švindléřský systém vymésti bezpodmínečně, poněvadž vy každodenně svými zástupci dokazujete, že nejste zástupci pracujícího lidu, nýbrž jen těch, kteří bez vlastní práce, využivše hospodářské své nadvlády, okrádají všechny, které kolem sebe okrásti mohou.
Tento předložený zákon, první po velké debatě o řešení hospodářské krise, jasně dokazuje, že jste čistě jen výkonným orgánem vykořisťovatelů a že pracující třídě, chce-li tu jen žíti aspoň za nejminimálnějších existenčních podmínek nepomůže jiná cesta, než že ruku v ruce, nejen dělníci, ale i pracující rolníci a pracující maloživnostníci, musí se snažiti odstraniti tento řád a na jeho místo nastoliti nový, spravedlivý, který vyhovuje těm, kdož pracují. (Potlesk stoupenců řečníkových.)
Předseda (zvoní): Jednání je skončeno. Přeje si pan zpravodaj slova k doslovu?
Zpravodaj sen. dr Rozkošný: Nikoli.
Předseda: Budeme hlasovati.
Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.
O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.
Námitek proti tomu není? (Námitek není.)
Kdo souhlasí s touto osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové souhlasně s usnesením posl. sněmovny ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.).
To je většina. Osnova zákona, s jeho nadpisem a úvodní formulí se přijímá podle zprávy výborové souhlasně s usnesením posl. sněmovny, tisk 252, ve čtení prvém.
Přikročíme nyní k bodu dalšímu:
2. Rozprava o naléhavé interpelaci sen. Donáta, Habrmana, dr Kloudy, dr Hellera, dr Reyla, Luksche, Dyka, Thoře a spol. na vládu republiky Československé ve věci hospodářské krise. Tisk 283.
Rozprava byla skončena v poslední schůzi.
Podle §u 65 jedn. řádu je nám tuto rozpravu zakončiti hlasováním, schvaluje-li senát prohlášení pana ministerského předsedy, pronesené v 55. schůzi senátu dne 16. října t. r., čili nic.
Senát se také může usnésti, že se hlasování odkládá.
Návrh na odklad hlasování nebyl podán.
Budeme tedy hlasovati, zda senát schvaluje uvedené prohlášení, čili nic.
Kdo schvaluje prohlášení pana ministerského předsedy, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Prohlášení pana ministerského předsedy bylo tím schváleno.
Přikročíme nyní k projednávání bodu dalšího, jímž je:
3. Zpráva I. výboru technicko-dopravního, II. výboru zahraničního o vládním návrhu (tisk 265), kterým se předkládá Národnímu shromáždění Smlouva mezi republikou Československou a republikou Polskou o užívání městských objektů bývalé obce Těšína; podepsaná v Olomouci dne 21. prosince 1929, se Závěrečným protokolem z téhož dne. Tisk 281.
Zpravodajem za výbor technicko-dopravní je pan sen. Havlena (za nepřítomného sen. Kříže), za výbor zahraniční pan sen. dr Klouda.
Uděluji slovo panu sen. Havlenovi.
Zpravodaj sen. Havlena: Slavný senáte! Je mi podati zprávu výboru technicko-dopravního o vládním návrhu (tisk 265), kterým se předkládá Národnímu shromáždění Smlouva mezi republikou Československou a republikou Polskou o užívání městských objektů bývalé obce Těšína, podepsaná v Olomouci dne 21. prosince 1929, se Závěrečným protokolem z téhož dne.
Jedná se o schvalovací usnesení: Národní shromáždění republiky Československé souhlasí se Smlouvou mezi republikou Československou a republikou Polskou o užívání městských objektů bývalé obce Těšína, podepsanou v Olomouci dne 21. prosince 1929, a se Závěrečným protokolem z téhož dne.
V československo-polské smlouvě o otázkách právních a finančních, vzniklých úpravou československo-polské hranice, podepsané ve Varšavě dne 23. dubna 1925 a u nás vyhlášené ve Sbírce zákonů a nařízení č. 56 z roku 1926, zůstaly nevyřešeny otázky společného užívání některých objektů a zařízení městské obce těšínské, která určením hraniční čáry rozdělena byla na dvě obce, Český Těšín a Czieszyn.
Citovaná smlouva právní a finanční byla si toho vědoma, že nevyřešení této otázky vzniklo jen potřebou dalších předběžných šetření o konečné úpravě těchto poměrů a proto v 37. článku varšavské smlouvy se výslovně praví:
>Veškeré otázky, týkající se udržování pohraničních mostů, společných silnic a cest, užívání vodovodu, elektrárny, plynárny, sítě tramwayové a kanalisační oběma částmi bývalé obce Těšína, dále právních poměrů na pohraničních tocích - vodách tekoucích - jakož i stanovení povahy hraniční čáry těmito toky probíhající, upraveny budou zvláštními dohodami mezi oběma státy, na podkladě dat získaných u příležitosti administrativních pochůzek po hranici, provedených společně zúčastněnými delegacemi mezinárodní rozhraničovací komise československo-polské.<
Smlouva olomoucká, předložená senátu N. S. ke schválení, řeší některé tyto otázky. Jde tu zejména o vodovod, plynárnu a elektrárnu. Po dobu, než obě nová města budou moci i ve vyjmenovaných objektech se úplně osamostatniti, provádí se společné užívání již stávajících zařízení, zejména vodovodu, při jehož provozu jsou obě města na sebe dočasně odkázána. Pokud jde o zařízení plynárny a elektrárny, o dodávku plynu a elektrické energie, je zde jen řešení zásadní a budou tyto otázky řešeny patrně ještě zvláštními smlouvami dalšími. Síť tramwayová a kanalisační byla hranicí rozdělena tak, že jejich společné užívání nepřichází již v úvahu.
Smlouva je uspořádána ve 4 článcích:
Část I. - čl. 1 - Všeobecná ustanovení.
Část II. - čl. 2-17 - Vodovod.
Část III. - čl. 18-21 - Plynárna, elektrárna, síť tramwaywá a kanalisační.
Část IV. - čl. 22-24 - Ustanovení závěrečná.
Závěrečný protokol.
Důvody které vedou vládu k tomu, že tuto smlouvu předkládá Národnímu shromáždění k souhlasu, spočívají v tom, že ze smlouvy vyplynou pro obec Český Těšín vedle nesporných majetkových prospěchů též závazky, které nutno kvalifikovati jako majetková břemena ve smyslu §u 64 ústavní listiny.
Technicko-dopravní výbor projednal obsah smlouvy ve své schůzi konané dne 7. října 1930 a navrhuje senátu, aby vládní návrh tak, jak je obsažen v tisku č. 265, schválil.
Předseda (zvoní): Uděluji slovo referentovi za výbor zahraniční, panu sen. dr Kloudovi.