Schůze zahájena v 9 hodin 28 minut.
Přítomni:
Předseda: dr Soukup.
Místopředsedové: Donát, dr Heller, dr Hruban, Luksch, Trčka.
Zapisovatelé: Johanis, Stržil.
111 senátorů podle presenční listiny.
Zástupci vlády: min. předseda Udržal; ministři Bechyně, Bradáč; dr Dérer, dr Franke, dr Matoušek, dr Meissner,Mlčoch, dr Slávik, dr Spina, dr Šrámek, dr Viškovský.
Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič, jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.
Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi. Oznamuji, že dal jsem dovolené na dnešní schůzi pp. sen. dr inž. Bottovi, Kellovi a Lokotovi.
Navrhuji, aby dána byla zdravotní dovolená do konce tohoto měsíce sen. Volkovi.
Senát je způsobilý se usnášeti.
Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh můj je přijat.
Z předsednictva bylo přikázáno:
Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):
Výborům ústavně-právnímu, zahraničnímu a rozpočtovému:
Tisk 290. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé Úmluva mezi republikou Československou a republikou Rakouskou o rozdělení odpočivných a zaopatřovacích požitků bývalých pragmatických zaměstnanců (pozůstalých) správy jmění druhdy vázaného pro rod Habsbursko-Lotrinský nebo pro některou jeho pobočnou větev, podepsaná dne 30. listopadu 1923, a Protokol z téhož dne.
Předseda (zvoní): Přistoupíme k pořadu jednání, na němž jest:
Pokračování v rozpravě o naléhavé interpelaci sen. Donáta, Habrmana, dr. Kloudy, dr Hellera, dr Reyla, Luksche, Dyka, Thoře a spol. na vládu republiky Československé ve věci hospodářské krise. Tisk 283.
Uděluji slovo panu sen. Joklovi a prosím, aby ho se uchopil. (Sen. Mikulíček: Proč jste nedodrželi slova, že bude neomezená řečnická doba? To je věrolomné jednání! - Sen. Douda: Zde je viděti, že není možno věřiti vašemu slovu! Výkřiky komunistických senátorů. - Předseda zvoní.)
Prosím o klid! (Sen. Douda: Podáváte interpelaci, ale sami škrtíte debatu, abychom nemohli mluviti!) To je věcí konference klubovních předsedů.
Sen. Jokl (německy): Dámy a pánové! Nynější vývoj světové krise hospodářské předpovídali jsme již před 1 a 1/2 rokem při poslední hospodářské debatě. Počítá se asi 15 1/2 milionů nezaměstnaných lidí, k tomu přistupuje ještě veliký počet osob zaměstnaných po zkrácenou dobu pracovní. Bezprostřední řečník přede mnou, kolega Tichi, mínil, že oproti světové hospodářské krisi stojíme bezradni. Pravda je, že tyto krise jsou zjevem kapitalistického řádu společenského, a dokud potrvá kapitalistický způsob výroby, dotud budou krise. Anarchistický způsob výrobní u kapitalismu, kde se nevyrábí pro potřebu, nýbrž ze zištných důvodů, způsobuje krise a nynější hospodářskou světovou krisi zostřují ještě obzvláštní opatření a zařízení kapitalistického vývoje. Nynější světová hospodářská krise potvrzuje zase jednou správnost učení Karla Marxe a jeho spolupracovníka Engelse. Již před mnoha desetiletími psal o tom obšírně Karel Marx ve svém druhém svazku >Kapitálu< a Engels ve své polemice s měšťáckým národním hospodářem Evženem Dürmgem ve svém díle >Herren Eugen Dürings Umwälzung der Wissenschaft< toto: >V krisích projevuje se násilně rozpor mezi společenskou výrobou a kapitalistickým přisvojením. Oběh zboží je na okamžik zničen; prostředek oběhu, peníze, stávají se překážkou oběhu; všechny zákony výroby zboží a oběhu zboží stavějí se na hlavu. Hospodářská kolise dosáhla svého vrcholu. Způsob výroby bouří se proti způsobu výměny, výrobní síly bouří se proti způsobu výroby, jemuž odrostly.< A Friedrich Engels rozebírá obšírně tento proces, který musí vésti k socialisaci výrobních prostředků: >Tím, že kapitalistický způsob výroby víc a více proměňuje valnou většinu obyvatelstva v proletáře, tvoří moc, která je nucena provésti pod trestem zániku tento převrat.<
To, co Marx a Engels tehdy napsali, dochází plného potvrzení. Na jedné straně obrovský přebytek obilí, obilí se zkrmuje, topí se jím ve strojích, a na druhé straně desetitisíce hladovících lidí. Na jedné straně obchodní domy, naplněné všemi potřebami, na druhé straně desetitisíce lidí, kteří musí postrádati všech potřeb. Šílenství kapitalistického způsobu výroby nemohlo by doznati jasnějšího osvětlení nežli skutečností, že tak důležitý předmět potřeby, jako káva, uložena je v Brasilii v nesmírném množství. Dne 31. srpna napočítalo se tam 23 1/2 milionů pytlů kávy, což by postačilo hraditi světovou potřebu po dva roky, a aby se snížil přebytek kávy, bylo 45.000 pytlů kávy nasypáno do moře pod záminkou, že jde o méněcennou kávu. A při nedávno sjednané smlouvě mezi Brasilií a Polskem obdrželo Polsko 500.000 pytlů kávy od brasilské vlády zdarma, aby se propagovala káva v Polsku. Tak vypadá nejlepší společenský řád, kterého si prý přejí vyšší bytosti!
Nynější světovou hospodářskou krisi obzvláště zostřila kapitalistická racionalisace a zmenšený domácí konsum. Máme, pokud jde o agrární produkty, za sebou dvě obrovské rekordní žně. Sklizeň pšenice v Australii a v Argentině odhaduje se na př. na 12,000.000 tun, k tomu ještě přistupuje 7,2 milionů tun žně z předchozího roku. Tyto rekordní žně způsobila také racionalisace v obdělávání půdy, která vykazuje zvýšenou produktivitu. Na jedné straně máme zvětšení osevní plochy, na druhé straně také u nás, značný vzrůst průměrného výnosu z 1 ha. Roku 1920 sklizeno bylo v Československu na 1 ha pozemku 9,3 q žita, roku 1927 15,4 q. Pšenice roku 1920 11,3, dnes 17,2, bramborů roku 1920 82,7, dnes 140,1 q. Všechny tyto okolnosti vedly k tomu, že ceny pšenice ve velkoobchodu nesmírně poklesly. Roku 1929 byl nejvyšší kurs pšenice v únoru 205 Kč, v lednu 1930 120 Kč, žita v únoru 1929 nejvyšší kurs 187, dnes 80 Kč. Statistický úřad prokázal, že velkoobchodní cena - béřeme-li cenu roku 1914 za 100 - činí dnes u domácí pšenice počítáno ve zlatě 76,5, u žita 67,8, u pšeničné mouky 84,5, u žitné mouky 75,9. Ale v poslední době přistoupila ještě nová okolnost, a to nepochybný dumping netoliko u pšenice, nýbrž také u celé řady jiných surovin se strany Sovětského Ruska. Rusko hladoví, lidé stojí ve frontách před obchody s potravinami.... (Sen. Schwamberger [německy]: To je lež!) To není žádná lež, já vám to ihned dokážu. K čemu nařídilo ústřední komité, že se chlebové lístky mají vzíti těm několika málo favorisovaným osobám, kdyby to nebylo skutečností? (Hluk.) Ústřední komité doznává, že dosavadní výsledek odvádění obilí byl nesmírně nepříznivý. V nařízení se praví: >Dlužno nyní vážně počítati s nebezpečenstvím hladu v příští zimě.< Tak píše ústřední komité. (Sen. Schrvamberger [německy]: Vy chcete býti socialistou? - Hluk.) Vy hlupáku, vy nevíte, co vaše vlastní strana píše. Opakuji, Ústřední komité komunistické strany psalo, že v příští zimě dlužno vážně počítati s hladem, poněvadž program za měsíc srpen je proveden jen do 67%, za měsíc září však dokonce jen do 47%. (K sen. Schwambergerovi a Langerovi): Vy přece za to nemůžete, že je to tam takové. Vy nenesete vinu za tuto politiku. Předsednictvo ústředního výkonného výboru oznamuje, že také podzimní osev je naprosto nedostatečný. Ze zástupců průmyslových dělníků a komunistických svazů mládeže byly utvořeny úderné brigády, které musí organisovati dodávání obilí ve vesnicích. (Sen. Schwamberger [německy]: Kde jste vzal materiál, pane kolego?) To vám hned řeknu. Můžete se ostatně zeptati u sovětského vyslanectví, je-li to správné.
V témže okamžiku, kdy na jedné straně se v Sovětském Rusku ohlašuje hladová zima, vrhá Sovětské Rusko obrovské množství pšenice na světový trh. Rusko vyvezlo dosud 1,600.000 tun pšenice nejen na americké obilní trhy. Také Francie, Italie, Řecko a dokonce Jugoslávské země, které dosud odebíraly dunajsko-ruskou pšenici, jsou zaplavovány sovětsko-ruskou pšenicí. Rusové najmuli v posledních dnech nová skladiště na Černém moři a dlužno počítati s naloděním 600.000 tun v listopadu, v prvé řadě s naloděním pšenice. Prodej za dumpingové ceny to je, proti kterému se musíme právem obraceti. Rusko prodává obilí pod výrobní cenou, poněvadž má možnost snižovati ceny podle libosti.
Ale máme před sebou netoliko dumping, prodej sovětského obilí za babku, máme před sebou také dumping u jiných surovin, a obzvláště citelným je dumping v oboru vývozu dříví. Potřebujeme jen srovnávati záznamy dřevařských burs v Berlíně, Hamburku a Londýně, abychom zjistili, mnoho-li Sovětské Rusko při svém vývozu dříví doplácí na normální dopravní sazbu. Také tento vývoz dříví z Ruska má obrovské účinky na československé dělnictvo. Veškeré lesní hospodářství československé upadá. Tisíce a tisíce lesních dělníků jsou bez práce, ve vzdálených hvozdech se neporazí ani jediný strom, poněvadž Sovětské Rusko svým dřívím zaplavuje celý svět, také nás. (Výkřiky sen. Schwambergera.) Jděte ven do pohraničních zemí, tam je tisíce dřevařů bez práce. V sousedním pruském území, kde se dříve zpracovávalo československé dříví, zpracovává se dnes dříví ze Sovětského Ruska. Stojíme přímo před úpadkem dřevařského průmyslu. Len se již dříve bral z Ruska a zde se spřádal. Nyní stojí celá řada přádelen lnu. To konstatuje také komunistický >Vorwärts<, který přiznává, že jsou u nás desetitisíce nezaměstnaných, poněvadž se příze dováží z Ruska, poněvadž se zde následkem ruského dumpingu žádný len nezpracovává na přízi. (Výkřiky sen. Schwambergera.) Řeknu Vám, proč Rusko vyváží, totiž ze tří důvodů. Předně je příčinou sovětského dumpingu skutečnost, že si Sovětské Rusko musí opatřovati zahraniční platební prostředky. Sovětské Rusko nedává svým dělníkům chleba, nýbrž dává jim stroje, které béře z ciziny. Dále dlužno míti za to, že se Rusko domnívá, že tímto dumpingem může vykonávati nátlak na kapitalistickou Evropu a na Ameriku, aby obdrželo úvěr, poněvadž potřebuje peníze. A třetí a nejdůležitější moment je to, že Stalin je přesvědčen, že tímto dumpingem bude moci něčeho docíliti v procesu světové revoluce. Sovětským dumpingem domnívá se, že může vehnati pracující obyvatelstvo evropských států do zoufalé situace, aby je tak učinil podajným pro sovětskou převratovou taktiku.
Skutečností je, že obyvatelstvo nepociťuje nízkých cen, které dnes panují na světovém trhu, resp. že se tyto nízké ceny neprojevují. Je starou zkušeností, když ceny ve velkoobchodu stoupají, že ceny v maloobchodu ihned následují, v tom okamžiku však, když ceny ve velkoobchodu klesají, trvá to velmi dlouho, nežli se maloobchod odhodlá přizpůsobiti se poklesu cen ve velkoobchodu. V srpnu 1929 činil index ve velkoobchodu pro potraviny 900, v srpnu 1930 835, to je rozdíl 65 bodů. V maloobchodu činil index v srpnu 1929 857, v srpnu 1930 730, tedy rozdíl 127 bodů. Jak obrovsky vzrostl maloobchod během posledních let, toho důkazem jsou číslice, jež uveřejnilo gremium maloobchodníků v Teplicích-Šanově. Roku 1914 bylo tam napočteno 500 členů, dnes jest jich asi 15.000. Cena chleba je dnes právě tak vysoká jako v době, kdy 1 q žita stál 170 Kč. Je prokázáno, anebo bylo prakticky u řady neodvislých hospodářských organisací provedeno, že cena chleba pod 1,90 Kč za 1 kg by dnešním cenám již zdaleka neodpovídala. Před nedávnem uveřejnilo konsumní a výrobní družstvo v Rakovníku výkaz, ve kterém dovozuje, že neustále od r. 1929 šlo s cenou chleba dolů. Mohu poukázati k tomu, že družstvo prodávalo dne 23. září 1930 1 kg chleba za 1,60 Kč. (Sen. Thoř: U nás je za 1,50 Kč u pekaře! Kolik ho chcete? Já Vám ho dám k disposici!) To byste musil teprve prokázati, pane kolego. Rovněž bych Vás žádal, abyste nám sdělil místo a pekaře, kteří prodávají chleba za 1,50 Kč. Mohu Vám jen říci, že se u nás u pekařů prodává 1 kg chleba ještě za 2 Kč. (Sen. Thoř: U nás za 1,50 Kč!) Žijete zajisté v krajině, pane kolego, kde lichva ještě není tak veliká jako u nás.
Právě tak tomu je s masem; rolník obdrží za 1 kg živé váhy u vepřů 7,50 Kč až 8 Kč, mrtvé váhy 10 Kč, detailní cena v obchodech masem činí 16-18 Kč, podle okolností 20 Kč. Musíme s veškerým důrazem žádati, aby ohlašovaná zlevňovací akce prováděňa byla energicky a cílevědomě, aby doplněna byla předpisy o uveřejňování cen při vydání směrnic cen, jejichž přísné dodržováni pomocí lichevních soudů dlužno požadovati.
Dámy a pánové! Uznáyáme, že v zemědělství panuje krise a máme již proto zájem na její zmírnění. Krise jsou zjevem kapitalistického hospodářského řádu, nelze je odstraniti, lze je jen zmírniti. Krise zmizí teprve, až zmizí kapitalistický společenský řád, jak jsem již řekl na počátku svých vývodů. Jsme tedy také pro zmírnění zemědělské krise již proto, poněvadž je zde úzká souvislost mezi průmyslem a zemědělstvím, zemědělec je význačným kupcem průmyslových výrobků. Můžeme dnes již v celé řadě průmyslových odvětví prokázati, že příčinou jejich stagnace namnoze je okolnost, že zemědělci nekupují.
Zde v senátě podaly agrární strany řádu návrhů. Aniž bych se pouštěl do podrobností těchto návrhů, chtěl bych jen konstatovati, že jednak jsou hodně nejasny a že by bylo potřebí, aby v té příčině byly jasnější, jednak tyto návrhy obnovují ty, které jsme my sociální demokraté podávali již na jaře. Potěšitelnou je skutečnost, že v agrárních kruzích proniká názor, že pomoc nepřinesou cla, nýbrž že dlužno bráti se jinými cestami, abychom dosáhli cíle. Chtěl bych při této příležitosti prokázati, že v Německu, kde Schiele tuto celní politiku hnal do krajnosti, stojí před zhroucením tamní celní politiky. Pomoc mohou také zemědělství přinésti jen taková zařízení, kterými konsument není zatížen. Kdo se stýká se zemědělci, potvrdí, že myslící zemědělci nežádají žádného zvýšení cen svých výrobků, nýbrž že žádají pomoc v krisi v jiném způsobu, a to především snížením cen těch průmyslových výrobků, které zemědělství kupuje. A tu stěžují si zemědělci v prvé řadě právem do toho, že cena jedné z nejdůležitějších potřeb zemědělství, umělého hnojiva, je nesmírně vysoká. Víme, co je toho příčinou, totiž celní zákon na chemikalie, na kterém se roku 1926 usnesl občanský blok, čímž se živno-koncernu dostalo obrovských zisků. Srovnával jsem před chvílí ceny zemědělství, které činí asi dvě třetiny ceny zlata v době předválečné. Zcela jinak tomu však jest u průmyslových výrobků kartelovaných. Vezmeme-li cenu v červenci 1914 100 zlatých korun, je dnes cena obyčejného světlého piva 139,4, výrobků ze železa 114,6, kamenné uhlí 167,5, koks 203,4, líh 265, portlandský cement 115,9 a cihly 133,4.
Víme, že pokles cen železa nastal skutečně teprve v nejposlednější době. Známe tvpický příklad, jak kartely vykořisťují obyvatelstvo, totiž papírnický kartel. Papírnický kartel zdražuje výrobní náklady novin zcela značně, bez jakéhokoli oprávnění. Kdybychom dnes neměli papírnický kartel, pak stál by novinový papír o 30-40 % méně nežli dnes, a kdyby na papír nebylo žádné clo, pak by se mohlo z Německa dovážeti množství papíru a také cena domácího papíru by se snížila. Tento papírnický kartel, s jehož neblahými účinky se patrně u nás dosud nikdo nezabýval, dostává až do poslední doby ještě snížení dopravného při dovozu dříví pro výrobu papíru.
Prostředek, jak pomoci zemědělství, jak vůbec čeliti krisi, je zvýšení kupní síly mas. Pak musí vzbuditi tím větší podivení, že agrárníci podali v senátě také návrh, který žádá zrušení ochrany nájemníků. Myslím, že tuto věc mohu odbýti tím, že netoliko my sociální demokraté, nýbrž všichni sociální politikové a národohospodáři, kteří jsou si vědomi své odpovědnosti, musí takovýto požadavek s veškerou rozhodností zamítnouti. Nynější chvíle je zajisté nejméně vhodná třeba jen podávati návrh, jakým je zrušení ochrany nájemníků.
Německý říšský statistický úřad snažil se ciferně zachytiti účinky krise a zjistil, že v prvém pololetí 1930 dlužno počítati se ztrátou 2 miliard marek pro německé národní hospodářství následkem krise. Pro celou Evropu lze bez nadsázky počítati se ztrátou 60 miliard Kč. Zmenšená kupní síla hraje nejen hlavní úlohu mezi příčinami nynější obzvláště těžké hospodářské krise, nýbrž je také příčinou agrární krise. Vedle agrární krise máme obrovskou průmyslovou krisi, kterou také pociťujeme v Československu. Počet hlášených nezaměstnaných osob činil koncem srpna 83.000, k tomu přistupuje ještě obrovský počet osob po zkrácenou dobu pracovní zaměstnaných, a poněvadž to jest jen částí skutečně nezaměstnaných, můžeme klidně říci, že máme alespoň 150.000 až 200.000 nezaměstnaných a osob zaměstnaných po zkrácenou dobu pracovní. Sociální pojišťovna zjistila, že v červnu letošního roku bylo o 100.000 dělníků méně pojištěno nežli před rokem. V posledních měsících vykazuje počet nezaměstnaných nový vzestup. Tak v Těšíně od srpna do září 1930 ze 3.828 na 4.490, v Chomutově z 1.165 na 2.062, v Kadani ze 436 na 696, v Karlových Varech z 1.558 na 1936, v Liberci městě a venkovu ze 2.222 na 2.637, v Nejdku ze 350 na 1.601, v Žatci ze 352 na 1.007, a tak mohl bych tuto listinu ještě dále rozšířiti. Musím konstatovati, že to jsou většinou německé krajiny a okresy, které jsou postiženy nezaměstnaností a krisí. Příčinu toho vedle jiných okolností dlužno hledati také v tom, že náš průmysl pracoval většinou pro vývoz a usazen je v německých krajinách. Jistě je pravda, že žádný stát neměl od počátku tak zdravé základy pro vývoj svého národního hospodářství jako Československo. Převzali jsme od starého rakouského textilního průmyslu 76 % dělníků a 80 % strojů, z hutního průmyslu 62 %, z kovoprůmyslu 44 % zaměstnaných atd. Tehdy měl náš průmysl odbytiště 54 milionů v tuzemsku, dnes je to jen 13 milionů lidí a k tomu přistupuje, že se od začátku pěstovala hospodářská politika, která nebyla na prospěch vývozu. V době založení státu pěstovala se politika soběstačnosti, a když se později přišlo na chyby, když naši cestující přišli na Balkán, aby vyhledali stará odbytiště, byla tato místa již obsazena konkurencí Německa a jiných průmyslových zemí. Merkantilismus až do nejnovější doby pěstovaný vede k tomu, že t. zv. nástupnické státy předcházely zakládáním vlastního průmyslu. Přímo neuvěřitelnou je zpráva, která v těchto dnech došla z horního Slezska. Nalézáme se v těžké krisi a tu prý ministerstvo veřejných prací na popud továrníka Stejskala v Praze dovolilo mimořádný dovoz 120.000 tun polského uhlí. Ostravsko-karvinské hornictví nalézá se již dlouho v těžké krisi, pracuje se jen 4 dni v týdnu. Potvrdí-li se zpráva, o které jsem se zmínil, znamená to propuštění 400 dělníků na 1 rok. To by ovšem provázel pokles v obchodu a živnostech celého území. I když v této chvíli také nemůžeme přezkoumávati správnost této zprávy, musíme již nyní, kdyby tomu tak mělo býti, protestovati proti tomu s veškerou energií. Zdá se to býti politika, kde neví pravice, co činí levice.
Dotazem u našich odborových organisací v německém území zjištěna byla nezaměstnanost jednotlivých odvětví průmyslových, i chci zde podati krátce obraz tohoto šetření. Máme v textilním průmyslu v německém území 180 zastavených podniků s 20.000 dělníků. Koncem srpna podporovala Unie textilních dělníků přes 30.000 nezaměstnaných. Sčítáním ve sklářském průmyslu v německém území zjištěno bylo v 93 podnicích 42 % nezaměstnaných a lidí zaměstnaných po zkrácenou dobu pracovní. V keramickém průmyslu bylo jich napočítáno 24,5 %. Nyní kovoprůmysl: během roku podporoval Mezinárodní svaz kovodělníků v Chomutově 16.366 svých členů. V papírnickém průmyslu jsou z 92 podniků v německém území jen 3 podniky plně zaměstnány, v cukerním průmyslu je dnes zaměstnáno o 2.000 dělníků méně, v chemickém průmyslu o 4.000 dělníků méně. Krise se značně zostřila tím, že restrikce státních zaměstnanců provedena byla u lidí, kteří by ještě po celá léta byli schopni práce. Tito restringovaní a veliký počet staropensistů, kteří nemohou ze svých pensí žíti, byli nuceni jíti na pracovní trh a nabízeti se za každou cenu, i příspěli tím k zatížení pracovního trhu.
Povážlivým znamením jsou data podzimního zahraničního trhu. Veškerý zahraniční trh činil v září 1930 2.786 mil. Kč, o 505 milionů méně nežli roku 1929 a o 686 milionů méně nežli roku 1928. Vývoz činil 1.520 milionů Kč, oproti roku 1929 o 214 milionů, oproti roku 1928 o 309 milionů méně. Dovoz 1.266 milionů Kč, oproti 1919 o 291, oproti 1918 o 377 milionů Kč méně. Dovoz surovin z ciziny poklesl v prvých třech čtvrtletích 1930 tak hluboko, jak tomu dosud vůbec nebylo. Potřebujeme za všech okolností sjednání obchodních smluv, a tu chtěl bych v prvé řadě napomenouti, aby obchodní smlouva s Maďarskem, která v brzku pozbude platnosti, za všech okolností byla obnovena.
Kapitalistické kruhy mají jen 2 návrhy na odpomoc a slyšeli jsme je včera z úst kolegy Tichiho. Snížení mzdy a snížení sociálních břemen, jak se jim říká, a existují jiné kruhy průmyslové, které dokonce vážně mluví o prodloužení pracovní doby. Je však jen jedna pomoc proti hospodářské krisi, a to jest opačná cesta: zkrácení pracovní doby a zvýšení mzdy. Zemědělství a průmysl dnes velmi zřetelně na vlastním těle cítí těžce neustálé snižování mezd. Roku 1921 činila v Čechách průměrná denní mzda dělníka pojištěného na úraz 31,97 Kč, roku 1927 28,10 Kč. Že cesta, kterou zde ukazujeme, jest jedině správná, konstatujeme nejen my, nýbrž konstatují to dnes již celé řady občanských národních hospodářů a průmyslníků, kteří jsou dosti prozíravými, aby to uznali. Poukazuji na amerického průmyslníka Forda, který již dávno zavedl pětidenní pracovní týden, na amerického velkoprůmyslníka Durana, zakladatele General Motors Company a správce tohoto podniku, který před několika dny ve >Vossische Zeitung< řekl o krisi mimo jiné toto: >Žádná země na světě, ve které se platí nízké mzdy, netěší se velkému blahobytu. Vysoké mzdy pro dělníky znamenají zvýšený konsum. Vzestup veškerého našeho průmyslu datuje se teprve od toho okamžiku, kdy jsme širokým masám lidu umožnili konsum.< Máme již také u nás několik takových bílých vran z kruhů průmyslových. Poznání proniká znenáhla, ale nutně. Tyto dny konala se u celé řady textilních průmyslníků anketa o jejich názorech o tom, jak by se odpomohlo krisi. Našlo se jich několik, kteří zastávali zcela rozumné zásady. Tak praví na příklad Kuno Grohman, Vrbno ve Slezsku: >Nejrychleji lze krisi překonati silným zlevněním výrobků, tedy zjednodušením výroby za neustále nižších cen. Lidé nosili by netoliko dvakrát tolik obuvi - to je poukaz na továrníka obuvi Baťu - nýbrž také dvakrát tolik obleků a prádla, kdyby jejich cena byla snížena na polovinu.< M. B. Neumanna synové - Union, textilní průmysl a tiskárna akc. spol. ve Dvoře Králové n.L.: >Budiž jen poznamenáno, že následkem všeobecné krise a zemědělského ochuzení nastalo zmenšení tuzemské spotřeby.< A. Wagner, mechanická přádelna v Aši: >Nehledě k Francii není evropské obecenstvo pro nedostatek peněz schopno kupovati, neboť nezaměstnaný nemá žádných peněz pro textilie. Zní to zajisté absurdně, ale poněvadž výroba je příliš veliká, ukáže se samo sebou, že se na místě 48 hodin bude smět pracovati již jen 36 hodin týdně.< Nejmenovaný dopisovatel píše: >Ale právě dosavadní restrikce, zastavení a likvidace četných podniků nynější situaci jen ještě přiostřily.<
Vyslovili jsme již na své říšské konferenci požadavky, které považujeme za prostředek odpomoci krisi jak v průmyslu, tak také v zemědělství. Vyjímám zde jen nejdůležitější: produktivní péči o nezaměstnané, vybudování a urychlené provádění investičního programu, podporování vývozu obchodními smlouvami, investiční výpůjčka domácí i v cizině, vydání zákona o zastavení podniků a vytčení mezí působnosti živnostenských inspektorů a báňských úřadů, urychlená novelisace zákona o obecních financích a péče o rychlé vyřizování rozpočtů, jakož i žádosti za půjčky samosprávných korporací, bezodkladné vydání zákona, kterým se zřizují obligatorní ústavy pro zprostředkování práce, zkrácení pracovní doby, zákaz práce přes čas, zvýšení mzdy, pojištění proti nezaměstnanosti, liberální provádění jazykových zkoušek, zrušení nebo zmírnění ustanovení, že zkoušky jazykové, vykonané s neúplným prospěchem, jsou na překážku postupu.
Dámy a pánové! Známe sice krisi zemědělskou, přece však dlužno konstatovati, že postižené zemědělské kruhy jsou stále na tom lépe nežli dělníci. Ještě žádný zemědělec nezemřel hlady, kdežto hladem umírající anebo pod účinky krise vysílením umírající dělníci jsou skutečností, kterou dnes již konstatovali někteří lékaři nemocenských pojišťoven. Jsme ochotni spolupracovati na vytvoření pomocných opatření pro zlepšení situace v zemědělství, očekáváme však také od vás, že budete pro naše požadavky míti plné porozumění a že se rovněž zasadíte o jejich uskutečnění. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Šťastný. Prosím, aby se ho ujal.
Sen. Šťastný: Slavný senáte! Naše pilná interpelace, onen podklad pro naši diskusi o hospodářských svízelích pracujícího národa, má svou pikantní příchuť. Nikoli svým až lakonickým obsahem nebo připojeným zdůvodněním, tuto příchuť konstatujeme v její podepsání, kde čteme také jméno Thoř. Nemýlím se přece, pan kol. Thoř náleží straně politických živnostníků. Je to kapitola, k níž se ještě dostanu. (Sen. Thoř: Ta bude zajímavá!) Mám za to, že ano.
K charakteru naší debaty je nutno právem říci, že žádný z debatérů nebude originelním. Všecko, co k danému tematu bude řečeno, bylo už řečeno. Dámy a pánové! Stenografický protokol ze dne 2. dubna je důkazem, že jsme na tyto věci myslili a nejvhodnější příležitost, debatu o státním rozpočtu, jsme použili k některým upozorněním. Nanejvýš dalo by se očekávat, že strana, v koalici a vládě vedoucí, ohlásí zde výpověď platným nyní metodám vládnutí. Dá se však předpokládat, že strana ještě neprodělává stadium smrtelných konvulsí, a horečnaté výklady a fantasie horké hlavy chceme považovat za projev přechodné nervosity. Senát se tedy nevyhnutelně bude zabývati věcmi známými.
Slavný senáte! I když chci mírnit výrok o katastrofě, nepovažuji za moudré zavírat oči před kritickými poměry v zemědělství. Není mnoho oněch magnátů, jimž daný stav znamená pouze percentuelní snížení zisků. Veliká majorita pracujícího národa v zemědělství je v té situaci, že si nemůže opatřit mnohdy nejnutnější z toho, co obstarávají ostatní výrobní odvětví. Je tady bolestný důkaz, co znamená zemědělec pro ostatní hospodářství. Povím hned, jak to vypadá na druhé straně, když přece ta pravda o vzájemné závislosti tímto případem není vyčerpána. Náš průmysl je současně v krisi, jaké nejsme pamětníky. O tom hovoří číslice nezaměstnaných dělníků. Mluví-li se o nespolehlivosti statistiky, budiž zde konstatováno, že úřední číslice daleko nevystihují skutečný stav v tomto oboru. Není pravda, že je u nás něco nad 100.000 nezaměstnaných. Při nejmenším je jich aspoň dvakrát tolik. Uvážíme-li, že postižení vykazují v celku průměr tříčlenných rodin, pak se jedná v republice téměř o půl milionu lidí, z nichž největší část je úplně bez příjmů. Nuže, chce-li kdo mluvit o katastrofě, tady ji má.