Hospodářská krise, ve které letos žijeme, není žádným vnitrostátním zjevem. Je to krise světová, jejím důvodem je především to, že uzavřená hospodářská území jako staré Rakousko a Maďarsko byla roztržena a že jednotlivé státy jsou poukázány jen na sebe samy. Nikdo jiný nežli anglický premier označil světovou hospodářskou krisi jednak za nutný následek války, jednak ale také za následek mírových ujednání, která následovala po válce. Problémy světové hospodářské krise nemůže, uvádí dále, žádný národ řešiti a překonati sám. Čím dále pokračuje civilisace, tím jasněji že se ukazuje skutečnost, že blahobyt a chudoba jedné země podmiňují také blahobyt a chudobu jiných zemí. Pravá příčina hospodářské krise vězí přece také, a to jest úplně jasné a věřím tomu také, že to každý národohospodářví, v racionalisaci výroby. Máme přílišnou nabídku surovin, což musí míti za následek váznutí mezinárodního hospodářského života, vidíme, že nikdy nebylo větších protiv v hospodářském životě nežli dnes. Svět má nadbytek všeho, čeho potřebuje, banky jsou naplněny penězi, je zde tolik surovin, že vystačí na mnoho let, Je zde nadbytek obilí, takže přišla krise na zemědělství. Vidíme bohatství na jedné straně, nouzi na straně druhé: Víme, že je mnoho receptů, o kterých jsme v poslední době zde a onde slyšeli, aby, zažehnána byla hospodářská krise. Vedoucí americký senátor prohlásil, že jediná možnost především záleží v tom, škrtnouti válečné dluhy, pak že by si svět oddechl a že by se pak mohlo mluviti o odstranění hospodářské krise. Racionalisace není sama příčinou. Vidíme, že se v Evropě stále ještě používá nesmírně mnoho peněz pro vojenské přípravy. Podle zjištění z poslední doby slyšíme, že se denně vydává v Evropě 250 milionů pro ty to účely. Také to musí oslabovati národní hospodářství, když se za neproduktivní věci vydává, tak nesmírně mnoho peněz.

Podle zjištění mezinárodního úřadu práce činí počet nezaměstnaných skoro 15 milionů. V tom nejsou jen započteni nezaměstnaní proletáři, nýbrž také lidé, kteří rovněž musejí platiti za nezaměstnané, malí řemeslníci a malí obchodníci, kterým se dnes bohužel vede často hůře nežli tak mnohému dělníku. Zde v tomto státě, který je požehnán bohatstvím, nemusilo hospodářství dojíti tak daleko, jak tomu bohužel je. Dnes vidíme, že se počet nespokojených den ze dne množí, a víme, ze také část nynějších vládních stran není spokojena s hospodářskou politikou. Můžeme o účincích a příčinách zamýšleného vystoupení pracovního a hospodářského souručenství z vlády smýšleti jakkoli. V každém případě znamená toto vystoupení z vládní většiny, i když je to jen malá strana, symptom, že nynější vládní většina není s to, aby dokončila svůj program a vydržela až k jeho provedení. Co pak myslíte, že bude možno, aby národní demokraté a česká strana živnostenská zůstali ve vládě, jestliže vláda nezmění svůj kurs živnostníkům nepřátelský? Nebyl to nikdo jiný nežli vedoucí orgán pracovního a hospodářského souručenství, >Bohemia<, která před nějakým časem zjistila, že dnes ve státě bojují jen dvě velké stavovské strany o moc ve státě: jsou to agrárníci na jedné straně a socialisté na straně druhé. To jsme nezjistili my, nýbrž orgán vládní strany. Jsou zajisté v táboře českých vládních stran mužové, kteří došli k přesvědčení, že snad nebylo správné připustiti, aby se stará bývalá vládní většina rozešla a aby se vypsaly nové volby. (Sen. Löw [německy]: Na tom jste vy vinni! - Sen. Jokl [německy]: Starý občanský blok se vám asi lépe líbil!) Jistě se nám lépe líbil, a byl by také nyní v hospodářské krisi vykonal něco lepšího, nežli nynější vláda. Vůbec byla tím jen nynější hospodářská krise ztížena. (Sen. Stark [německy]: Jakým způsobem?) To vám chci říci: Nynější vláda přinesla dodnes jen nová břemena a nové daně. To starý vládní blok nedělal, nepředpisoval nových daní a neukládal nových břemen. (Sen. Jokl [německy]: Vy jste také nikomu nepomáhali, ani nezaměstnaným!) To je druhá otázka. Ostatně jste ani vy nezaměstnaným nepomáhali. Velevážení! Není to také naprosto jinak možné, podíváte-li se na všechno, co na naše národní hospodářství přišlo od dnů převratu: obrovská dávka z majetku, která odňala lidovému jmění skoro 8 miliard. To bylo značné puštění žilou, jež těžce musilo oslabiti naše národní hospodářství, pak nezaplacení válečných půjček, které ze statisíců lidí nadělalo žebráky, které mnohým z nás vzalo možnost jíti se svým závodním kapitálem za výdělkem, dále obrovská sociální břemena, která určitě.při spěla k tomu, že naše národní hospodářství bylo oslabeno. (Sen. Jarolim [německy]:: 3% výrobní ceny, to jsou všechna sociální břemena i s nemocenským pojištěním!) Pane kolego, v Ústřední sociální pojišťovně jsou dnes nahromaděny skoro 2 3/4 miliardy kapitálu. Jestliže takovouto sumu odejmeme národnímu jmění.... (Sen. Jarolim [německy]: To přece vězí v hospodářství, není to přece v tresorech! Když soukromé pojišťovny mají 20-25% správních výloh, platí 10% dividendy a při tom rovněž nashromažďují miliardy, to není nic?) Mluvíme zde o státním hospodářství, a podíváte-li se na daňovou politiku státu.... (Sen. Jokl [německy]: Berní reformu jste dělali vy, občanský blok!) Pánové, berní reforma nebyla to nejhorší. Berní reforma jako taková není špatná, jen kdyby provádění bylo lepší. Neostýchám se prohlásiti, že se dnes ještě nestavíme proti berní reformě, poněvadž je dobrá. (Výkřiky.) Nemluvím o berní reformě jako takové, nýbrž jen o přibývajících daňových břemenech, která od trvání státu vzrostla. Dnes připadá na každého státního občana 784 Kč 60 h daní, k tomu přistupují ještě přirážky a dávky. Před válkou bylo to jen 56.76 Kč. Jen to chtěl jsem zde konstatovati. Spotřební daně, pánové, vynášely před válkou 309 milionů a dnes vynášejí 1848 milionů. Vidíte, že přímé daně jsou poměrně větší nežli spotřební daně. Velevážení! Říkáte přece vždy, že spotřební daně platí dělnictvo samo. To je falešné. Neboť my jsme právě tak konsumenty jako vy, a platíme spotřební daně a také přímé daně mimo to. (Sen. Jarolim [německy]: Všechny přímé daně činí 2 miliardy, ale ostatní jsou nepřímé!) Ale ty platíme také s sebou, vy je neplatíte sami. Dělníci neplatí žádnou výdělkovou daň a daň z příjmů platí málokteří. Vidíme také, pánové, že daňové nedoplatky oproti dřívějším letům značně vzrostly že dosud příjem na daních v posledních letech byl vyšší než v dřívějších letech. Je samozřejmé, že zde finanční ministr postupoval poněkud ostřeji s vybíráním daní, bohužel však ostřeji u malých živnostníků a malých obchodníků. Před několika měsíci konal se sjezd berních úředníků, kde jistý berní. úředník konstatoval, že velké daňové nedoplatky dlužno hledati, nikoli u malých a středních poplatníků, nýbrž u velkých, u bank a akciových společností, kterým se v prvé řadě povolují odpisy, kdežto malí poplatníci se bez milosti exekvují. (Výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Tichi (pokračuje): Nemáme s akciovými společnostmi nic společného, nejsme jejich proponenty a nejsme zástupci akciových společností. (Sen. Jokl. [německy]: Proč se tedy tolik o to berete, když se výdělková daň zvyšuje z 8 na 9 %?) Neztratím o tom slova, znamení to, že na táto otázce nemáme zájmu. Pánové, když vy (k soc. dem. senátorům) chcete lámati kopí pro akciové společnosti, prosím, čiňte tak.

Za této těžké hospodářské situace a v době nejtěžší hospodářské deprese přichází vláda s opatřeními, která nejenže nemohou zmírniti hospodářskou krisi, nýbrž která ji ještě zostřují. Před několika týdny byla vypověděna obchodní smlouva s Maďarskem. To ovšem má obrovský účinek na naši obchodní politiku. Víme přece, co to znamená. Dováželi. jsme z agrárních států, a to z Polska 1264 mil. agrárních výrobků, dováželi jsme z Maďarska 849 mil. z Rumunska p36 mil. a z Jugoslavie 450 mil. agrárních výrobků tedy ze 4 zemí přes 3099 mil. agrárních výrobků. Naproti tomu činil vývoz do Maďarska 1468 mil., do Jugoslavie 948 mil., do Rumunska 870 mil., do Polska 851 mil., dohromady přes 4137 milionů. Náš vývoz do jmenovaných zemí je tedy o 1038 mil. větší nežli dovoz agrárních výrobků. Interesován na tomto vývozu. je především náš sklářský průmysl, papírnický, keramický a také náš strojní průmysl, obzvláště však náš textilní průmysl, který sám vyvážel do těchto agrárních zemí 1764 mil. textilií. Tu přichází nyní ústřední orgán česko- slovenských sociálních demokratů >Právo Lidu< a vytýká ministru obchodu, že přes vypovězení obchodní smlouvy s Maďarskem a přes to. že 15. prosince t. r. nastane asi bezesmluvní stav, ničeho nepodnikl. Pravím. že tato výtka není na místě, neboť také sociálně-demokratičtí ministři byli přece při tom, když se obchodní smlouva vypovídala, a také oni mají proto spoluzodpovědnost za vypovědění této obchodní smlouvy. Tvrdí-li se dnes, a to právě v sociálně-demokratických orgánech, že 25.000-30.000 textilních dělníků bude bez práce, pak nelze ani sociálně-demokratické strany, resp. jejich zástupce osvoboditi z viny na tom, poněvadž přece při vypovědění obchodní smlouvy seděli ve vládě.

Ministr financí prohlašuje, že musí pro všechny předlohy, které vládní většina již vyřídila a ještě vyřídí, míti nějakou úhradu. To je se stanoviska jeho resortu správné a samozřejmé. Ale musíme zde činiti nějaký rozdíl. Ministr financí má z přebytků dřívějších rozpočtů zcela značné reservy. Víme, že roku 1926 byl stanoven rozpočet na 11.8 miliard, ve skutečnosti však byl příjem větší o 1.183 miliardy. Roku 1927 činil rozpočet 9.720 miliard, kdežto ve skutečnosti byl příjem větší o 1.750 miliard a roku 1938 činil rozpočet 9.560 miliard, ve skutečnosti byl příjem 11.300 miliard, roku 1929 by l podle poslední státní účetní uzávěrky přebytek 967 milionů. To znamená, že ministr financí měl během posledních 4 let samotných přes 6 miliard přebytků. Tážeme se nyní, co se stalo s těmito přebytky? (Sen. Jarolim [německy]: Překročení výdajů stalo se v době, kdy vládl německo-občanský blok. Nuže, překročení výdajů ministerstva národní obrany stalo se v době, kdy jste seděli ve vládě. - Sen. Jokl [německy]: Roku 1929!) Tu jste už tam byli, to nesete již odpovědnost s sebou. (Různé výkřiky.) Uvidíme přece, jak to bude vypadati letos. Víme, že pan ministr financí použil především penz k tomu, aby zaplatil státní dluh: to je přece správné; víme také, že půjčil několik set milionů bankám, ale říkáme, že to hospodářsky bylo nesprávné, neboť pan ministr financí musel věděti a věděl to každý národohospodář, jaká doba na nás přichází, a bylo by bývalo dobře připraviti si pro tyto těžké doby reservy, aby národní hospodářství nebylo poškozeno novými dávkami a břemeny. Nyní se tážeme: Jaká opatření činí nynější vládní většina, aby bojovala proti hospodářské krisi? Především je to heslo o snížení cen. Snížení cen, prosím: jsme s tím srozuměni, ale pak na všech stranách, ne jenom na jedné straně. Potřebujete se jen podívati do Německa. Nynější vláda, nevím, zdali ještě trvá, ale vláda, která zde byla před několika dny, vydala reformní program, ve kterém se především konstatuje, že říšské hospodářství na rok 1931 na stránce výdajů vykazuje nižší cifry nežli za rok 1930. Byly provedeny nové škrty ve výši 160 milionů říšských marek. V Německu se provádějí škrty ve státním rozpočtu, zde je státní rozpočet vyšší než předešlého roku, Kabinet zabýval se podrobně otázkou nezaměstnanosti. Před počátkem nového rozpočtového roku od 1. dubna 1931 mají úplně odpadnouti dosavadní příspěvky říše k pojištění pro nezaměstnané. Pojištění proti nezaměstnanosti má se platiti výhradně z pojistných příspěvků, které mají platiti zaměstnavatelé a zaměstnanci. Proto má býti pojistný příspěvek zvýšen za 4 1/2 na 6 1/2 %. Dále se mluví o snížení služného úředníků. Dále se pomýšlí na zjednodušení a sjednocení daňového zákonodárství v tom smyslu, že se až do určité hranice příjmů vybírati bude jednotná daň, při čemž odpadnou všechny druhé daně. (Sen. Jokl [německy]: Vy jste tedy pro to, aby stát pro nezaměstnané neposkytoval ničeho a aby se zaměstnancům snížily platy!) To jsem netvrdil. Nastínil jsem jen, co v Německu zamýšlejí. (Sen. Jarolim [německy]: Finale toho, co chcete? Mají se státním zaměstnancům zmenšiti platy?) Nikoli, to je zcela falešné. Finale je, že se tam šetří ve všech směrech, kdežto zde se činí naopak. Při tom není potřebí zásadně popírati ani to, ani ono. Pan ministr financí Engliš nalezl ve svém exposé k rozpočtu obzvláště pro živnosti a obchod několik podle jeho přesvědčení velice správných slov. Zabývá se ve svém exposé problémem cen a praví: >Snížení cen mělo by býti spojeno s rozšířením odbytu a měly by se ke konci vývoje nízké ceny stabilisovati, výroba by při tom nalezla rozšířený odbyt a všeobecná životní úroveň by se zlepšila. Bohužel není tomu dosud tak životní úroveň neví ničeho o všeobecném poklesu cenové úrovně, přes značný pokles indexu cen v drobném a velkém prodeji výrobků průmyslových a potravinářských nezměnil se index cen, které platí spotřebitel. Snížení cenové hladiny nedošlo až ke spotřebiteli. Mezi ním a hladinou velkoobchodních cen je nepřekročitelná přepážka, která na konec prodlužuje krisi, přepážka zprostředkovatelů, kteří provádějí distribuci statků. přímo kupujícím, je středem problému.< To je tvrzení pana ministra Engliše. Prohlašuji, že by bylo také v našem zájmu, kdyby zde byly předpoklady pro provedení všeobecného snížení cen. Lze však provésti zlevnění výroby. podíváme-li se na všechna opatření, která byla učiněna v posledním čase a jimiž jsou nejvíce dotčeny stav živnostenský a obchodnický? Výroba se nemůže přece zlevniti, musíme-li platiti vyšší daně. Výroba se nemůže zlevniti, musíme-li platiti vyšší sociální břemena. Také sociální břemena hrají zde úlohu, béřeme-li v úvahu zvýšení pojistných příspěvků u jedné pokladny za druhou. Jsem přesvědčen, že tak musí býti, poněvadž nemocenské pokladny nemohou vystačiti, ale toto zvýšení zatěžuje nesmírně stav živnostenský a obchodnický. Musíme očekávati zvýšení poštovních sazeb, železničních sazeb, zvýšení státního rozpočtu a obecních přirážek, na tom se chcete usnésti, na druhé straně chcete, aby pak nastalo snížení cen. Kde se tu má vytvořiti podklad? Jsem posledním, kdož by se chtěl zastávati živlů, kteří využitkuji hospodářské tísně a sebe obohacují, ale musíte činiti rozdíl mezi reelními a slušnými obchodníky a mezi těmito živly, se kterými nechceme míti nic společného. (Sen. Stark [německy]: Procento reelních je velice nepatrné! Od učňů necháváte si zaplatiti příspěvky do nemocenských pokladen!) To je jiný problém. (Sen. Stark [německy]: To není žádný jiný problém, neznám ne Stříbře žádného živnostníka, který by platil pokladně příspěvek za učedníka, nechávají si všechno zaplatiti od učedníků.!) To se snad zde neb onde stává, ale není to všeobecným pravidlem. Vidíme dnes leště něco jiného. Dnes je pan kolega Bechyně ministrem zásobování a od té doby začínají zase lichevní orány se svou činností. Můžeme o této instituci smýšleti jakkoli, Jestliže se někde provádí lichva, pak ať se to trestá. Nebudeme se toho zastávati, ale aby lichevní orgánové chodili na malé živnostníky, kteří snad jsou trestáni jen proto, poněvadž nemají své zboží označeno cenami. je nesprávné. To je šikanování nejhoršího druhu. Na druhé straně však zůstala lichva v jiných oborech a té ministerstvo zásobování nevidí. Ministr Bechyně má si jednou posvítiti do bank, tam kde se béře 10, 12, 15 % na úrocích, do bank, které mají vinu na mnohých insolvencích, na konkursech obchodníků a živnostníků. Toho nečiní, tam si netroufá z důvodů, které nejsou neznámy. (Různé výkřiky.)

Předseda (zvoní): Neračte polemisovati!

Sen. Tichi (pokračuje): Ministr Bechyně měl by přece také možnost zlomiti konečně odvahu popadnouti kartely za hrdlo. Státní statistický úřad nedávno zjistil, jak obrovský rozdíl je mezi velkoobchodními cenami kartelovaného zboží oproti agrárním produktům. Vidíme, že se ceny železa, cukru, šroubů, líhu oproti cenám z r. 1914 skoro vůbec nezměnily. Chráněny jsou vysokými cly, která mnohdy činí 40% ceny polotovaru. Tato celní ochrana je podle našeho přesvědčení neodůvodněna a bylo by zde vděčnou úlohou ministerstva zásobování, aby konečně Jednou kartelům ukázalo, že nesmějí prováděti lichvu a tak výrobu všeobecně zdražovati. Již roku 1920 žádali živnostníci schválení směrných cen, jaké stanovila společenstva. Tehdy se ministerstvo obchodu, ačkoli náš živnostenský řád k tomu poskytuje možnost, postavilo na stanovisko, že by se to rovnalo kartelování a že nemůže schváliti tyto směrné ceny.

Vezmeme-li denně do rukou některý z vládních orgánů, shledáváme, že se vymýšlejí stále nová a nová opatření, která směřují proti nám. Zde čtu zase v novinách, že ministerstvo zásobování vypracovalo návrh o stavění tržnic, k čemuž stát má poskytnouti 100 milionů na zárukách. Víme, co postavení obecních tržnic anebo tržnic, které jsou v rukou společenstev, znamená pro živnosti a pro obchod, obzvláště pro ty živnostník, kteří musí platiti drahé nájemné z krámů. (Sen. Jokl [německy]: Totéž, co automobily pro železnici! Chcete otočiti koloběh času nazpátek?) To zajisté není možno, ale také vy přicházíte k obchodníkům a živnostníkům a chcete míti jejich hlasy. Také vy musíte uznati oprávněnost existence stavu živnostenského a obchodnického. (Sen. Jokl [německy]: My to také nepopíráme!) To jsou řeči. Jste-li spravedlnými, musíte přiznati že ceny potravin v poměru k velkobchodnímu indexu nejsou tak příkré. V letech 1928 a 1930 klesl průměr těchto cen v indexu všeobecně o 19 a 12%. Přiznávám, že existuje zboží, které je ještě drahé, ale nejen u obchodníků, nýbrž také u vašich konsumních spolků, které požívají všech výhod a dodnes ještě neslevily. (Sen. Jarolim [německy]: Jaké výhody míníte?) Máte daňové výhody, máte subvence. (Sen. Jarolim [německy]: Jaké?) Jak jste je měli dříve. Ale co mají druzí? Vy jste dostali určité výhody oproti obchodníkům, také cifry indexu u textilií jsou mnohem hlubší než u zemědělských výrobků. Předešlého roku byl pokles u zemědělských výrobků 15 %, u textilií 41 %, oproti roku 1927 30% u zemědělských výrobků a u textilií 80 %. Je mi úplně jasno, že pro vás ideál záleží v tom, abyste řídili styk mezi konsumenty a producenty. To je váš program. Vím, že pracujete na uskutečnění tohoto programu, ale nesmíte zapomínati, že také tisíce a tisíce vašich zaměstnanců jsou zaměstnány u obchodníků a že byste je připravili o chléb tím, kdybyste tento program realisovali. (Sen. Jokl [německy]: Ti by byli přijati u konsumních spolků!) Všichni snad ne?

Předešlého úterý měl jsem příležitost zúčastniti se přednášky, kterou měl bývalý státní kancléř dr Renner v ministerstvu sociální péče. Z přednášky, která zajisté byla poučná, poznal jsem ledacos a vím, že váš program v tomto směru je úplně jasný. ale vidím také, že zajisté má jak světlé, tak také stinné stránky.

A nyní ke konci. Žijeme v neklidných hospodářských poměrech a vidím, že především k úpravě hospodářských poměrů je potřebí národnostního míru, kterého bez rozdílu potřebujeme. Patřím zajisté k aktivistickým lidem, sám jsem se se svojí stranou zúčastnil ve vládní většině, schvaluji to a vidím rád, když se německé strany zúčastnily ve vládě a nesou spolu odpovědnost na tom, co vláda koná. Přiznali jsme se zcela zjevně ke státu a ke spolupráci. Ale řekněme si dnes zcela otevřeně: bylo toto přiznání odměněno, je tomu dnes lépe v oboru státních dodávek, v oboru pozemkové reformy, zlepšilo se to v oboru školství, jazykové otázky a pod.? Nezlepšilo se to. Mluvil jsem před nějakým časem v několika velikých sjezdech živnostníků. Nalezl jsem tam, jak také nelze jinak, ostrá slova při jednání o hospodářské krisi. A tu nebyl to nikdo jiný nežli vedoucí orgán národně-demokratické strany, >Národní Listy<, které se do mně pustily a volaly po státním zástupci, poněvadž prý moje štvaní směřovalo proti státu jako takovému. My neštveme proti státu, Nalezneme-li v boji o svá práva trochu ostřejší slova, pak není to štvaní proti státu, jsou to spíše lidé směru >Národních Listů<, kteří stát poškozují svým štvaním, kteří přispěli k tomu, že proti německé kultuře a německým vynálezům došlo k výtržnostem.

Nikdo jiný nežli president tohoto státu to byl, který v Bratislavě včera prohlásil toto: > Je důležito, právě zde, že všechny národnosti a všechna vyznání usilují o jednotu a společnou práci. Naše Bratislava je hlavním městem netoliko Slováků, nýbrž také našich Maďarů, našich Němců a Rusů. V hlavních městech historických zemí vidíme, Brno jakožto město Čechů a Němců, Prahu netoliko jakožto město Čechů, nýbrž všech národů republiky.< A to je také důležité. Stojíme na stanovisku, že pražské výtržnosti nebyly na místě, že pražské výtržnosti uškodily vážnosti státu a není správné, když vedoucí list národnědemokratické strany volá po státním zástupci, jestliže se zastáváme svého práva, kdežto na druhé straně přispívá k tomu, že byly inscenovány pražské výtržnosti. (Sen. Löw [německy]: Nelze všechny Čechy činiti za to odpovědnými!) Pravím také jen, že to byl tento list. Mluvil jsem zcela otevřeně o tom, jaké stanovisko zaujímám k aktivismu.

Velevážení, proto pravím: Mějte porozumění pro situaci našeho těžce utiskovaného stavu, žádáme pro náš živnostenský stav, aby se s ním stejně jednalo jako se všemi jinými stavy, žádáme demokracii a rovnoprávnost. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Přerušuji jednání.

Oznamuji, že dal jsem dovolenou na dnešní schůzi sen. Jančekovi a sen. dr Milotovi, na tento týden sen. dr Hrubanovi.

Navrhuji, aby byla dána zdravotní dovolená sen. Klofáčovi do 26. října t. r.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

Návrh tento je schválen.

Navrhuji, aby se příští schůze konala ve čtvrtek dne 16. října 1930 o 9. hodině s tímto

Pokračování v rozpravě o naléhavé interpelaci sen. Donáta, Habrmana, dr Kloudy, dr Hellera, dr Reyla, Luksche, Dyka, Thoře a spol. na vládu republiky Československé ve věci hospodářské krise. Tisk 283.

Jsou nějaké námitky? (Nebyly.) Námitek není.

Končím schůzi.

Konec schůze v 18 hod. 26 min.