Předseda: dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr Heller, Luksch,Trčka.

Zapisovatelé: Kahler, Votruba.

107 senátorů podle presenční listiny.

Zástupce vlády: ministr dr Engliš.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič, jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Oznamuji, že dal jsem dovolenou na tento týden sen. Doudovi, Ďurčanskému; na dnešní schůzi sen. Kianičkovi, Köhlerovi, dr Kovalikovi a Ant. Novákovi.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Tisk 284. Návrh sen. Koukala, dr Witta a soudr. ve příčině státní pomoci občanům v Kunčicích n. O., postiženým povodní 9. srpna 1930.

Tisk 285. Návrh sen. inž. Havlína, Navrátila, Dyka, dr Reyla, dr Karasa a druhů na přeřazení města Nymburka do skupiny míst B činovného.

Tisk 286. Návrh sen. inž. Haylína, Dyka, dr Fáčka, dr Reyla, dr Karasa a druhů na dokonalé vybudování a nové přičlenění chemicko-technické zkušebny státní finanční správy.

Tisk 288. Návrh sen. Havránka a spol. na přiznání 35leté služební doby dílovedoucím čsl. tabákové režie.

Tisk 290. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé Úmluva mezi republikou Československou a republikou Rakouskou o rozdělení odpočivných a zaopatřovacích požitků bývalých pragmatických zaměstnanců (pozůstalých) správy jmění druhdy vázaného pro rod Habsbursko-Lotrinský nebo pro některou jeho pobočnou větev, podepsaná dne 30. listopadu 1923, a Protokol z téhož dne.

Tisk 291. Návrh sen. Stránského a soudr. na 14denní vyplácení hornických mezd a zákaz měsíčních výplat v moravsko-ostravském revíru.

Tisk 292. Návrh sen. Donáta, Vraného, Sáblíka, dr Šrobára a spol. na vydání zákona o povinném semílání domácího obilí a uvádění mouky do oběhu.

Tisk 293. Návrh sen. Donáta, Vraného, Sáblíka, dr Šrobára a spol. na doplnění zákona čís. 73 Sb. z. a n. ze dne 5. června 1930 o dovozních listech.

Zápis o 51. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 2. října 1930.

Zápisy o 52. a 53. schůzi senátu Národního shromáždění republik Československé vyloženy byly pode §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným panem senátorem podány písemné námitky, pokládají se zápisy ty za správné a budou vytištěny.

Výboru iniciativnímu:

Tisk 284. Návrh sen. Koukala, dr Witta a soudr. ve příčině státní pomoci občanům v Kunčicích n. O., postiženým povodní 9. srpna 1930.

Tisk 285. Návrh sen. inž. Havlína, Navrátila, Dyka, dr Reyla, dr Karasa a druhů na přeřazení města Nymburka do skupiny míst B činovného.

Tisk 286. Návrh sen. inž. Havlína, Dyka, dr Fáčka. dr Reyla, dr Karasa a druhů na dokonalé vybudování a nové přičlenění chemicko-technické zkušebny státní finanční správy.

Tisk 288. Návrh sen. Havránka a spol. na přiznání 35leté služební doby dílovedoucím čsl. tabákově režie.

Tisk 291. Návrh sen. Stránského a soudr. na 14denní vyplácení hornických mezd a zákaz měsíčních výplat v moravsko-ostravském revíru.

Tisk 292. Návrh sen. Donáta, Vraného, Sáblíka,. dr Šrobára a spol. na vydání zákona o povinném semílání domácího obilí a uvádění mouky do oběhu.

Tisk 293. Návrh sen. Donáta, Vraného, Sáblíka, dr Šrobára a spol. na doplnění zákona čís. 73 Sb. z. a n. ze dne 5. června 1930 o dovozních listech.

Výboru imunitnímu:

Žádost vrchního státního zastupitelství v Bratislavě s žádostí okresního soudu v Komárně: ze 7. října 1930, č.j. T 1020-30/4, za souhlas k stíhání sen. Füssy pro dvojnásobný přečin lehkého ublížení na těle podle §u 301, věta 3 tr. z.

Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad jednání, a to především:

Budeme pokračovati v jednání. Uděluji další slovo řečníkovi >proti<, kol. Teschnerovi.

Sen. Teschner (německy): Slavný senátě! Platový zákon pro státní zaměstnance a učitele ze dne 24. června 1926 ukázal se v pozdější době býti nedostatečným, ježto přes energické protesty proti příliš nízkým sazbám základních platů tehdejší většina zákon přijala. Vycházeje z předpokladů, které se nesplnily, považoval zaměstnavatel stát přes to situaci za vážnou teprve tehdy, když všechna sdružení státních zaměstnanců a učitelů různých národů ve společných projevech naléhavě žádala zlepšení svého hmotného postavení, poněvadž hospodářsko-sociální konsolidace, kterou nepolepšitelní optimisté očekávali, nejen nepřišla, nýbrž nastalo opětovné snížení životního standardu jakožto následek nové vlny drahoty, způsobené zvrácenou hospodářskou politikou státu. Hospodářskou krisi, kterou také československý stát tak rád předstírá jako omluvu, zavinili přece také státníci tohoto státu a řešení tohoto světového problému pro Evropu, který přece do sebe uzavírá československý stát, mělo by býti jednou z jejich nejdůležitějších a nejprvnějších úloh ve službách státu a jeho obyvatelstva. Čeho se však v tomto oboru dožíváme na smlouvách, dohodách, konferenčních usneseních a vyjednáváních, jest opakem toho, co napomáhá hospodářské konsolidaci. Jaký div, jestliže sociální postavení širokých mas, obzvláště všech zaměstnanců, stává se den ze dne horším, jestliže obzvláště postavení zaměstnanců ve službách státu se utvařuje stále smutněji. Jestliže zproletarisování úřednického stavu je konečným cílem všeho vládního umění v době socialismu. pak je československý stát na nej lepší cestě dosíci tohoto konečného cíle v brzku. Za zproletarisováním musí však nutně následovati demoralisace a za ní zbolševisování vždy větších mas. Přeje-li si stát toho, pak je na pravé cestě k chaosu a k tomu, aby se živoucí státní stroj zastavil. Jen jeden radikální prostředek jest jim proti tomu k disposici: platová reforma, době přiměřená, netoliko pro malou hořejší vrstvu úřednictva jako r. 1926, nýbrž také pro široké masy skupin pracujících ve státní službě. Netajíme se tím, to že je finanční otázka prvého řádu, řešiti platový problém ke spokojenosti, poněvadž stát má ve svých službách armádu úředníků, zřízenců a učitelů. Ale zabezpečení životní míry této armády žijícího státního stroje je jedinou zárukou chuti k bezvadné a zodpovědné práci ve službách státu. Nesmí zůstati beze zmínky, že vánoční přídavek činí jen směšný zlomek sumy, kterou pečlivý stát od r. 1926 ušetřil na svých zaměstnancích, Státní úřad statistický podává nám o tom vysvětlení ve svých cifrách. Praví: >Osobní náklad na státní zaměstnance, vyjímaje zaměstnance ve státních podnicích, činil r. 1925, tedy před platností platového zákona z r. 1926 4.505 385.000 Kč. Tento náklad zmenšil se roku 1926, když zaveden byl nový platový zákon, o 367,523.000 Kč. Toto roční zmenšení se však od r. 1927 nejen opakovalo, nýbrž stouplo dokonce na 432,255.000 Kč. K této domnělé úpravě platů podle zákona 103 a na její úhradu dala si finanční správa roku 1926 od parlamentu povoliti nové daně a dávky ve výši asi 700 mil. Kč, ačkoli proti dřívějšímu platovému zákonu, jak statistický úřad dokazuje, nastalo zmenšení nákladu, neboť těchto 700 milionů nebylo použito, ježto tak jako tak učiněny byly úspory. Takovýmito prostředky pracuje se v tomto státě. Není pochybnosti o tom, že předložený zákon také v senátě bude přijat bez pronikavé změny. Tím trvá pak nadále starý oprávněný požadavek provésti novelisaci zákona ze dne 24. června 1926. Splnění tohoto oprávněného požadavku je naprosto možné, budou-li uvedené úspory a příjmy, povolené pro účel platového zákona; odevzdány svému skutečnému účelu. V této souvislosti budiž poukázáno také na zaměstnance obcí a okresů, kteří sice od několika let dostávají dobrovolný příspěvek jakožto vánoční dar, přesto však v této věci jsou odvislými od blahovůle anebo milosti zemských výborů. Zákon ve svém celku nemůže vlastně nikoho úplně uspokojiti. Příkladem jsou podle odst. 4. opětně zkrácené vánoční dary ženám, zaměstnaným v tabákových továrnách, jejichž muži sami jsou zaměstnáni buď v tabákových továrnách, anebo v jiných státních podnicích. Dosud byla vyplácena plná týden-ní mzda, roku 1929 dvojnásobná týdenní mzda a také ženy spoluzaměstnaných mužů obdržely tuto mzdu jako vánoční dar. Podle odhadu pozbylo by ve smyslu předložených ustanovení 2.500 pracujících žen vánočního daru, kdyby senát neprovedl žádné změny a vánoční radost státních tabákových dělníků, kteří věru nemají na růžích ustláno, bude letos právě tak ztrpčena jako u státních zaměstnanců a učitelů v letech, kdy se zmenšovaly platy. Dělnictvo tabákových továren má beztoho nízké týdenní mzdy a jako další zklamání přistupuje to, že se jako vánoční příspěvek nemá poskytnouti plná týdenní mzda, nýbrž že se má strhnouti částka, připadající na činovné. A přece vyšší příjmy z tabákové režie opětně stouply o 145 mil. Kč. Máme za to, že oběma manželům, pokud pracují ve státních podnicích, přísluší nárok na vánoční příspěvek, a že upírati jej znamená nejen bezpráví, nýbrž, ačkoli je to stanoveno zákonem, dlužno to nazvati nezákonitostí.

Stejně jako pečlivý otec uložil pan ministr financí z tučných hospodářských let stranou reservy, které podle státní účetní uzávěrky od r. 1926 do 1929 činí zajisté značný obnos 6 1/2 miliardy Kč, o kterých ovsem pan posl. Hnídek tvrdí, že zde nejsou jako hotové reservy. Jestliže nyní další léta hospodářského sucha a sociální deprese musí nashromážděné reservy nastoupiti zpáteční cestu tam, odkud přišly a byly vzaty, k lidu. Musí obíhati a vrací se přece oběhem ve formě daní a dávek částečně zpět do pokladen státu. Máme za to, že se v peněžním hospodářství státu musí odehrávati podobný proces, jako v soukromém hospodářství: že sumy, zbývající z dobrých obchodních let, musí ve špatnějších hospodářských letech sloužiti k oživení podniku, aby se umožnilo jeho další trvání. Tímto obnosem 6 1/2 miliardy jsou zajisté dány všechny předpoklady pro zahájení reformy platů, aniž by se zvyšovaly daně a aniž by se mysle rozrušovaly, ba vybičovávaly znovu malicherným a ubohý m záplatováním. Pan ministr financí nechť stane se nyní stejně pečlivým otcem pro státní zaměstnance a učitele, jakým se stal pro státní pokladny nashromážděním značných reserv. Může býti ubezpečen o vděku všech strádajících, všech čekajících a stísněných. Příští t. zv. 13. měsíční služné, vánoční příspěvek, jak předložený zákon tuto opětovnou pomoc v nouzi nazývá, není přece žádným 13. měsíčním služným.

Aby se vymkla povinnosti upraviti platy způsobem době přiměřeným, ale v poznání, že přece něco musí učiniti, chtěla vláda zahájiti pomocnou akci pro státní zaměstnance a učitele v aktivní službě. Objevující se myšlenka t. zv. 13. měsíčního služného nezrodila se sice teprve ve mzdovém boji těch, kdož mají nyní býti podarováni, nýbrž má svůj původ ve zvyklosti soukromých podniků, které zaměstnancům o vánocích nebo ke konci roku přidávají část nebo celé měsíční služné k jejich příjmům. Tento zvyk přešel také na městské zaměstnance, dělník a úředníky, a víme z četných příkladů, že se tento kdysi dobrovolný příspěvek proměnil v povinný plat. Také stát rozdílel v posledních letech, ovšem způsobem nikoli bezvadným, vánoční remunerace.

Pan ministr financí použil této myšlenky. Když pronikly do veřejnosti první zprávy o úmyslu takovéhoto vánočního daru, mínili optimisté, že vánoce tentokráte na místě vánočního daru zkrácení služného, který se stal pravidlem, přinesou plné 13. měsíční služné. Nikoli! Na této ubohé nouzové výpomoci se musilo usmlouvat. Nemělo se dáti služné s přídavky, nýbrž jen základní plat, aby jen nenastal příliš bujný život tam, kde dnes je domovem nouze a často dokonce zoufalství. Je to přímo zvláštní. Již ve starém Rakousku nemohli se při každé otázce platů učitelů a státních zaměstnanců vyhnouti tomu, aby ke každému daru nepřimísili kapku jedu. Tak obzvláště roku 1894 a 1907 při úpravě platů učitelských. Dnes tomu není jinak.

Také základní plat se zmenšuje o 30 %, takže zbývá z něho jen 70% pro velikou pomocnou akci. Věru, smutná to snaha šetřiti na živé síle státu, na jeho učitelích a státních zaměstnancích! O národnostní stránce celého úřednického problému pojednal můj kolega posl. Simm v poslanecké sněmovně způsobem znamenitým a obšírným. Stojíme v této otázce na stejném stanovisku; že s veškerým důrazem žádáme a chceme míti zabezpečen podle národnostního klíče podíl na místech státních zaměstnanců, že v německé části státu žádáme německé úředníky.

Ke konci chtěl bych Ještě poukázati na otevřenou otázku v předloze. V kalendářním roce 1930 šla značná řada státních zaměstnanců a učitelů na odpo­ činek. Poněvadž u nich obzvláště však u těch, kdož po dobu jednání o této předloze šli anebo posláni byli do pense, vznikly pochybnosti, zdali se také jim dostane vánočního příspěvku, dovolil jsem si předložiti jeden resp. dva návrh, kterými se žádá, aby na postižené byl vzat zřetel. Tak na příklad byla dne 1. října pensionována celá řada úředníků. Poněvadž nedosáhli 10 aktivních služebních měsíců, byli by již vyloučeni z této výhody To vzbudilo by bouři nevole, kdyby lidé, kteří sloužili 9 anebo 9 1/2 měsíce a pak byli dáni na odpočinek, měli býti zase úplně vyloučeni z dobrodiní tohoto zákona. Bylo by tudíž příkazem lidskosti a blahovůle, nevyučovati z dobrodiní tohoto malého vánočního daru ty, kdož v tomto kalendářním roce ještě byli v aktivní službě.

Prosím za přijetí těchto návrhů. Přes vady a nedostatky, které zákon má, nestojíme samozřejmě na stanovisku, že ho musíme zamítnouti, nýbrž budeme hlasovati pro zákon.

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Navrátil.

Sen. Navrátil: Slavný senáte! Náhoda tomu chce, že právě dnes projednáváme jednu z otázek státně-zaměstnaneckých, že schválíme návrh zákona. o vánočním příspěvku, a zároveň bude dnes zahájena debata o všeobecné krisi hospodářské. Státní zaměstnanci nejsou slepí, oni dobře vidí již ze své činnosti úřední - jsou to inteligenti, dobře si všímají všech veřejných a hospodářských otázek, že skutečně v našich výrobních, obchodních a zemědělských vrstvách je těžká krise, která skutečně na dlouhou řadu let může ohroziti sociální bytí, sociální blahobyt největší části našeho občanstva. Ale pochybuji, že mnohé z těch složek samostatně výdělečných, které dnes tolik mluví o svých kritických situacích, mají tolik uznání jako státní zaměstnanci, a že si všimly, že státní zaměstnanci jsou v těžké krisi, která je však daleko těžší, tvrdím, než krise ostatních složek. A proč? Státní zaměstnanci neměli vůbec žádnou dobu konjunktury, ani nejkratší. Státní zaměstnanci nejen že mají stálou latentní krisi od převratu, ale oni ji měli také za války, a tak můžeme říci, že 15 let živoří v pravém slova smyslu v krisi, nedostatcích, beznadějnosti a že nemají poznání, že by ta veřejnost, parlament a rozhodující činitelé měli pochopení pro jejich stav, v jakém se nalézají. A při tom bych musil apelovati na všechny ostatní výrobní složky. Vždyť právě státní zaměstnanec jako nejpočetnější konsument, který z toho mála, co si vydělá, nic neušetří, nýbrž všechno vydá na nejnutnější životní potřeby, měl by býti právě vrstvami obchodními a živnostenskými podporován ve svých snahách, aby jeho kupní síla byla zvětšena. Vždyť dnes i učenci, bych řekl, v tom oboru, i ministr obchodu z Francie, který tu byl návštěvou, prohlásil, že jediným východiskem kritické situace, která zachvátila celý svět, je posíliti kupní sílu jednotlivce.

Vážení pánové! Přistupujeme k částečné nápravě kritické situace státních zaměstnanců. Lituji, že bohužel plná 3 léta si nikdo nevšimnul té situace. Od poslední platové úpravy vlastně teprve letos přistupujeme, abychom přece alespoň nejnutnější nápravu zjednali pro zlepšení sociální situace tak početného státního a veřejného zaměstnanectva vůbec.

Je rok 1930 a uznávám, že situace se změnila a že tento parlament přistupuje přece jen vážněji k řešení těchto otázek. První věc, která byla již vyřešena, jest otázka staropensistů; o té nechci dnes hovořiti, měl jsem příležitost k tomu při projednávání zákona samého, ale přece jen musím říci, že do zákona staropensistů přece jen byl nakapán pelyněk. Nebylo to tak vyřešeno přímočaře, i když finanční schopnost republiky, jsem přesvědčen, zde byla, ale provádění tohoto zákona zase nás zklamalo. Staré zkušenosti, kdy přes dobrou vůli zákonodárcovu bylo jasné znění zákona vykládáno k horšímu, i zde u našich staropensistů se potvrdily.

Především výplata není ještě provedena. Nevěřím, že by to vyžadovalo tak dlouhé doby. Znám velkou píli státních zaměstnanců v likvidaturách, kteří mají tento úkol, že jistě by rádi věnovali hodiny i mimo službu za odměnu tak nepatrnou, že samostatně výdělečný by za ni ani prstem nehnul. Ale obávám se, že jsou to jiné důvody, snad nahodilé, nepohotovost finanční nebo cokoliv jiného. Ale to není žádná omluva, a já velmi naléhavě žádám s této tribuny pana ministra financí, aby dal příkaz a opatřil hotovosti, aby nejpozději 1. listopadem připravené již hotové výměry byly také zlikvidovány. Vždyť na podzim a v zimě jsou nejhorší měsíce, a měli byste věděti, jak každá rodina staropensistů čeká na to, co si již každý vypočítal a poptal se na to u nás. Ale stále vidíme, že to nejde. To je zbytečně bezohledné a tvrdé.

Ale v zákoně vidím ještě jednu věc, které sám nemohu pochopiti. Je to otázka řídících učitelů národních škol. Upírá se jim zvýšení přídavku řídícího, který je započitatelný do pense. Vláda vymlouvá se na to, že může přiznati pouze starý přídavek bez zvýšení. To je podle mého názoru naprosto nesprávné, a to proto, že přece základem zákona o staropensistech bylo zvýšení pensijní základny, do níž patří přídavek ředitelský, a tudíž nemůže býti ani řeči o tom, že by základna, stanovená zákonem čís. 103, která má býti podkladem pro nový zákon staropensistský, mohla právě u těchto řídících učitelů býti měněna.

Jsem pevně přesvědčen, nedosáhnou-li toho řídící učitelé touto cestou, naší parlamentní intervencí, že mohli by žalovati a že by to soudní cestou vyhráli, neboť jinak to není možné. Ostatně lituji velice. že právě v naší republice po převratu musí se zaměstnanci domáhati svého, často úplně jasného práva soudní cestou. Poukazuji jen na železnice, kde je tisíce procesů a sporů, které naši zaměstnanci vyhrávají. Lituji, že je to jakýsi úkaz nedostatku benevolence a smutný úkaz velmi vratkého práva, když se musí v tak početných případech zaměstnanci brániti proti svému zaměstnavateli, proti státu. (Místopředseda Trčka převzal předsednictví.)

A nyní, vážení, přicházím k zákonu o vánočním přídavku. Nechci zde dlouho probírati tento zákon, který tu byl skutečně s tolika míst pány referenty a řečníky se všech stran probrán. Státní zaměstnanectvo vítá tento zákon, protože je právě v příliš ubohé situaci, než aby molo pohrdnouti obnosem, který přece v chudé domácnosti něco znamená. Ale opět, jak jsem řekl, jsou tu těžké zkušenosti, že do různých opatření, která jsou jistě vítána, musí přijíti aspoň kapka trpkosti a pelyňku. I zde při 13. platu se to stalo. Jistě, že by i finance státu byly snesly 100 % ní honorování 13. měsíce. Je tu umělkování, když se řekne jenom 70 %. A, prosím, mělo by se také říci, proč nikdo by se neodvážil pověděti. že nezasluhují státní zaměstnanci plných 100 %. Tudíž jediným důvodem musí býti fiskální úspora a ta není u státních zaměstnanců na místě. Opakuji; co dostanou, všechno by bylo šlo zase živnostníkům a obchodníkům. Státní zaměstnanci z toho nic neušetří, nedají z toho nic jako úsporu do záložen a bank. (Tak jest!)

Jistě že by okrouhle těch 100 milionů Kč, které by to vyžadovalo, snesl ministr financí a nesměl by nikdo, vytýkati, že bytím ohrozil snad naši finanční stabilitu anebo celé státní hospodaření. Ale ten zlozvyk, bych řekl, který se zjevuje ve všech zákonech a opatřeních, které se týkají státních zaměstnanců, učiniti něco, co by je udělalo nespokojenými, i když státu oběť přinášejí, je velmi nemístný, a má to každý odsouditi. Když děláme něco, a stojí to 104 milionů Kč, udělejme to tak, aby státní zaměstnanci byli spokojeni, aby měli z toho radost a nenadávali republice, aby řekli: zachovali se reelně, čestně, dali nám sice málo, ale dali to, co mohli skutečně dáti. (Výborně!)

Jistě že tento zákon má mnohé nedostatky. Už sama, bych řekl, podstata toho příspěvku není jasná. Je to odměna za píli, nebo je to zvýšení příjmů pod titulem speciálním, nebo je to zavedení trvalé, řekl bych, normy sblížení se soukromým úřednictvem a s dílovedoucími? Velmi těžko říci zde svůj úsudek. Kdyby to byla odměna za píli, a práci, přirozeně by nekvalifikovaní nemohli takovou odměnu dostati. Kdyby to bylo zvýšení příjmu, jistě byl by zde nárok, aby určitá část byla započítána do pense.

Ale přesto, opakuji, vítám tento zákon, i když je nedostatečný, neboť jeví dobrou vůli, že je nejvýše na čase, aby se něco stalo pro státní zaměstnance. Ovšem, očekávám určitě, že naše samo- správné svazky ihned a neodkladně přikročí ke stejnému údělu, některé již to učinily. Praha sama má již své usnesení, a doufám, že se nenajde obce a jiné samosprávné instituce, která by svému zaměstnanectvu nepřála to, co stát dává. Vždyť plyne z toho morální povinnost, že když jsme přijali v zákoně čís. 103 unifikaci, a to potud, že nikdo nesmí míti více, nežli má státní zaměstnanec, prosím, kdo by z toho chtěl vyvoditi. který svazek samosprávný že může dáti méně, jistě by nemravně jednal.

Nechci mluviti o tom, že jsou zde obce, které nemají k tomu prostředků, ale zase má povinnost stát, když nutí tyto samosprávné svazky k tomu, aby unifikovaly službu a služné tvých zaměstnanců, kde to není na té úrovni, zdvihnouti jim tuto úroveň, a má povinnost také pomoci. Ostatně se zmínil o tom pan referent rozpočtového výboru, což jsem velmi vřele v jeho řeči uvítal.

Vážení pánové! Možno je, když se mluvilo o té krisi, že mnozí nedosti znalí poměrů státně-zaměstnaneckých myslí co stále ti zaměstnanci chtějí, že snad jsou toho názoru, že platová úprava. která nadělala tolik hluku, že ta přece byla tak opulentní, že státní zaměstnanci na řadu let, dokonce 10 let musí mlčeti a musí dáti státu, parlamentu, čas, aby se mohl konečně starat také o jiné věci.

Je to zajímavo, že právě tolik zbytečného hluku se nadělalo o platové úpravě. Využitkovalo se to všude, ať v denním tisku, ať v tisku interesentů úplně odlišných. Vše mluvilo jen o tom: státní zaměstnanci mají upraveny své platy, oni jsou saturováni, bylo to dáno do pořádku, oni si nemohou více stěžovati na náš stát že se k nim macešsky chová.

A tu myslím že při té příležitosti mám povinnost, abych aspoň několika slovy také zkritisoval výsledky této platové úpravy. Prosím, dnes tak můžeme učiniti, a to proto, jelikož uplynulo již více než 4 roky od provedení tohoto zákona, takže můžeme říci také, že máme zkušenosti, jak to vlastně s tím zákonem dopadlo.

A tu, bohužel, musím zde s této tribuny konstatovati, že přišel jsem nejen já, ale všichni pracovníci v personálních otázkách veřejného zaměstnanectva vůbec, ať jsou činní jako čelní funkcionáři odborových organisací, nebo jako referenti v ministerstvech, všichni jsou za jedno, že platový zákon na celé čáře zklamal.

Zklamal předně v těch nadějích, které byly kladeny i autory samými i ministry, že tendence poklesu cen životních potřeb Je tak samozřejmá, že v brzké dohledné době šestinásobek platů předválečných jistě se vyrovná cenové úrovni. Prosím, kdo z vás by chtěl tvrditi, že nejsme na celé čáře v tom směr u zklamáni. Vždyť u nás se jedná o detailní ceny.

Uznávám, že by mohl ihned přijíti zemědělec a říci: Prosím, skutečně naše ceny jsou hrozné, mluví se o 60 korunách za pšenici atd. Ale my nenakupujeme ve velkém, jsme odkázáni na detail, a tu jistě toto zklamání stačí jako argument, jako důkaz, že, co se očekávalo od platového zákona, nebylo naprosto splněno.

Ale i v jiném směru, ve směru základním platového systému, a to nahodile stejného kmenového systému té systemisace. Je nesporný fakt, a to, prosím, přibíjím zde, ze není pravda, že tento nový platový systém odměňuje pili, způsobilost, pilnost a zásluhy. Není to pravda, pouze v jednotlivých případech to uznávám, ale v celku je úředník vydán na pospas nahodilosti, kolik má před sebou starších, nebo mladších předáků, kdo jde do pense, kdo umře, jak to vypadá v té kanceláři. A jsou případy, nikdo by to nevěřil, že úředník zdatný, kvalifikovaný, pilný, který je v 7. nejnižší platové stupnici, středoškolák, prosím, do smrti, do svého vysloužení nemá naději, že se dostane do 6. stupnice. Takovému platovému systému nikdo nemůže a nesmí přiznati, že to je systém zdravý, praktický. Je to systém teoreticky sestavený, to uznávám jistě jeho velikou teoretickou přednost, ale pro život není schopný, a proto je povinností našeho parlamentu, nechce-li hnouti s tím vládá sama, aby se přičinil, aby co nejdříve alespoň průpravné práce byly zahájeny pro novelisaci platového systému. (Výborně!)