Dnes je to jediný prostředek, ježto nikdo neví o jiném prostředku, jak bychom mohli krisi odstraniti, to jest jak bychom mohli ceny přizpůsobiti svým výrobním nákladům. Mluvím zatím o tom, co dodnes vešlo ve známost, totiž o částečném monopolu. Lituji toho. Mluví se jen o monopolu pro pšenici a mouku. Pánové, máme všeobecnou krisi a litoval bych, kdyby se mělo dělati zase něco polovičatého. Když už, pak všechno. Německé přísloví praví, že, když už se má sáhnouti do vosího hnízda, pak pevnou rukou. Jsem také toho názoru, že se nesmí přicházeti s polovičatým opatřením. Slovo >monopol< nemá dobrý zvuk. Nemám ničeho proti tomu, kdyby se ze slovníku vyškrtlo. V Rakousku to nazvali jinak, tam se mluví o >dovozním úřadu<. Lze také mluviti o syndikátu. Ale odpůrci dnes proti tomu bezpříkladně brojí, identifikuje se to, aby se to činilo nepřijatelným, s válečným hospodářstvím, mluví se o nuceném hospodářství, ačkoli tomu je naopak. (Souhlas.) Válečné monopoly byly zavedeny, poněvadž tehdy následkem blokády bylo zde příliš málo potravin. Dnes tvoříme monopoly z opačného důvodu. Proto nelze to vůbec srovnávati. Nebude také nikdo nucen kupovati u dovozního úřadu, jak existuje ve Švýcarech anebo do podrobností je nápodoben v Rakousku; zemědělec anebo zemědělská skladiště budou obilí jednoduše dodávati určitému úřadu, možno také monopolu, rolník bude tedy dodávati dobrovolně, ale co je hlavní věcí a čeho chceme dosáhnouti, bude dodávati takovému místu, od kterého obdrží cenu, která se pohybuje na zákonem určené výši, která odpovídá výrobním nákladům v tuzemsku. To je to, čeho tím chceme docíliti, a co zajisté nikomu nemůže škoditi. Nechci se dále šířiti o pravidlech a ustanoveních, máme zde podrobnosti, jak byly vytvořeny ve Švýcarsku a v Rakousku, které ovšem musíme přizpůsobiti našim poměrům. Jak se věci vy vinou, jak konsumenti budou obilí kupovati, jsou věci, o kterých budou další porady a které podle rakouského systému upraví vláda nařízením. Ale musí to býti cena, která musí státi daleko nad cenou světového trhu, nemáme-li zahynouti. Alespoň daleko nad hanebnými cenami - nemohu to jinak vyjádřiti - které dnes dostáváme za své zemědělské výrobky. Nebude nikdo tak bláhový, aby někam bez donucení, dobrovolně dodával obilí když jinde dostane vyšší cenu, která je přiměřená výrobním nákladům. Jinak tomu bylo při nuceném hospodářství, které svého času panovalo v době válečného, hospodářství. Tehdejší ústředny platily jenom ceny, které byly hluboko pod úrovní cen světového trhu. Ústředny měly však také právo požadovati a rekvirovati, kteréhožto práva často co nejbrutálněji užívaly, takže se dokonce v mém domovském okrese proti tomu vzepřeli, což sobě vyžádalo také lidských obětí.

Dámy a pánové! Odpusťte, že vás dnes zaměstnávám touto otázkou. Budete přece ještě míti příležitost, abyste k tomu zaujali stanovisko. S obzvláštním důrazem - je v tom jistý úmysl - poukazuje se na správní výlohy, které by takovýto ústřední úřad způsobil. Chci zde poukázati jen na Švýcarsko, kde v celé správě monopolní zaměstnáno je 65 lidí a kde správní výlohy na jeden metrický cent obilí činí 15 centimů, tedy v našich penězích asi 1 Kč. Tak podobně je to také myšleno v Rakousku, ba zdá se, že podle předloženého návrhu v Rakousku tento systém ještě více zjednoduší, a je možno, že správní výlohy budou u nás činiti menší obnos nežli ve Švýcarsku.

Pak ještě něco. Velikou hrůzu prý způsobil také poukaz na obrovský kapitál, který prý bude musit stát dáti k disposici při nákupu cizozemského obilí. Poukazuji zde zase na švýcarskou správu monopolu, která pro tento účel vůbec nepotřebovala žádných státních prostředků, která celou věc provedla pomocí švýcarské národní banky, jež poskytla levný úvěr. Při tomto obchodu, jenž byl vybudován na zaplacení se strany odběratelů, nemohly přece vzniknouti žádné ztráty a nebylo s tím spojeno také žádné risiko. Máme u nás již zařízení, kterého bychom mohli k tomuto účelu použíti, připomínám zde jen dobře vybudované zemědělské družstevnictví, připomínám dobře pracující družstva konsumní a družstva odbytová. Mohli bychom snad v budoucnosti zkrátiti cestu mezi producentem a konsumentem. (Sen. dr. Holitscher [německy]: Velmi dobře!) Zmíním se o tom ještě později, že konsumenti z levných cen nemají ničeho. (Výkřiky [německy]: Velmi dobře!) Jsme s to, abychom vzhledem ke stávajícím zařízením zcela spolehlivě a bezvadně vyhověli všem požadavkům, které se kladou na takovýto ústřední úřad. Poukazuji zde jen na příklad na Moravě, kde máme několik skladištních družstev, jejichž počet se snad během doby ještě zvětší, a která zavedla roční průměrnou cenu pro dodavatele. Jednotlivý rolník neprodává dnes a nespekuluje také, dodává jen správě, která kontroluje jakost, obdrží zálohu a zbytek obdrží pak podle roční průměrné ceny, které vůbec bylo dosaženo. Dály se pokusy přednésti všechny možné argumenty proti takovéto monopolní správě anebo proti tomuto způsobu řešení krise, prohlašovalo se, že při zavedení monopolu je zde nebezpečí, že se při obsazování vedoucích míst uplatňovati budou politické vlivy. To chci podškrtnouti. Ale máme zase příklady proti tomu. Máme úplně vypracovaný rakouský program, ve kterém. se jasně a zřetelně ukazuje, které korporace mají do věci zasahovati a návrhy, které podány byly v zemědělské komoře, v níž jsou zastoupeny všechny politické strany, byly jednomyslně přijaty u křesťanských sociálů, sociálních demokratů, velkoněmců a členů Landbundu. Mimo to nepomýšlím na monopol na věčné časy, nýbrž jen na časově omezený, a jestliže jednou ceny na světovém trhu dosáhnou zase výše takové, že vystačíme, pak je možno tento monopol zase odstraniti. Vysvětlení pro jednomyslné přijetí tohoto zajisté dalekosáhlého zákona shledávám v tom, že tento dovozní úřad může také působiti k tomu, že se mouka zlevní. Výtěžek z levně nakoupeného obili má zase konsumentům připadnouti nějakým způsobem k dobru, snad bude mouka levnější, nežli je dnes. Je nezbytně potřebí učiniti nějaká opatření, neboť statistický státní úřad zjistil teprve před nedávnem, že ceny velkoobchodu s cenami v maloobchodu (Výkřiky [německy]: Tak jest!), jaké dnes platí konsumenti, jsou v nejpříkřejším nepoměru, a zde je něco shnilého - nikoli ve státě Dánském nýbrž u nás. Vzpomínám jen ještě na jednu věc. Máme dnes cenu chleba asi 2 Kč, odpovídá to ceně žita 170-180 Kč. Dostáváme za - své žito však nyní jen 70 Kč. Takový umělec se musí teprve naroditi, který dnes dovede vyráběti žito při ceně 70 Kč. Ještě příkřejší případ. Vezměte pivo. Máme dnes cenu piva kvalita nestoupla - která je stanovena na základě ceny chmele 8.000 Kč a ceny ječmene 300 Kč; dnes stojí chmel 300 Kč a ječmen asi 100 Kč. Vaším úkolem bez rozdílu politických stran musí přece býti, aby se učinil konec těmto neudržitelným poměrům ve vlastním vašem zájmu. Byli bychom velice spokojení s cenami našich výrobků, jaké byly před dvěma lety. Míním ceny z r. 1928.

Podívejte se však na ceny maloobchodu z r. 1928 a na dnešní ceny. Ceny maloobchodu poklesly jen o velmi málo, a ceny našich výrobků velice, u žita o 70-80%, u chmele o 95%, ale ceny maloobchodu, jak již řečeno jen o 5 až 10%. Není vinna cena světového trhu, nýbrž poměry uvnitř státu vyžadují důkladné nápravy. Spokojili bychom se s cenami z r. 1928, snížené ve stejném poměru, o stejné procento, jak tomu je dnes u cen maloobchodu. Ale my jich nedostáváme. Vezměte na vědomí jednu věc. My tímto způsobem řešení zemědělské krise - není to více jen zemědělská krise, krise se přenesla na živnosti a průmysl, na všechna povolání - naprosto nechceme postihnouti konsumenty. Také nikoli lidi hospodářsky slabší. Nechceme také postihnouti živnosti a průmysl, nebudeme sami uřezávati větev, na které sedíme. Zástupcové nezemědělských povolání souhlasili na jaře s celním a jinými zákony, ke kterým, jak známo, vesměs došlo cestou kompromisu, se systémem dovozních listů a s jinými zákony, a počítali při tom zajisté s vyššími cenami, ovšem cenami velkoobchodu. Kdyby s tím nebyli počítali, nemohli bychom s nimi dále vyjednávati. Ale toho se o vás nedomýšlíme, že jste tak nepočítali. Spokojili jste se s tím, a je tudíž morální povinností - neboť my na naší straně jsme také hlasovali pro zákony, které jste navrhovali - činiti všechno, aby bylo postaráno o zvýšení cen zemědělských výrobků.

Vezměte na vědomí - to chci jménem své strany obzvláště konstatovati - že jsme dali svůj souhlas ke všem těmto zákonům, které navrhovali zástupcové nezemědělských stran a povolání. Budeme hlasovati také pro zákon o třináctém měsíčním služném, ale předpokládajíce, že také vy - jak doufáme přijmete zákony, které navrhujeme, abychom dostali vyšší ceny za své výrobky, aby také nám bylo možno přispívati k nákladu, který následkem zákonů je zařaděn do rozpočtu - je to, tuším, 360 milionů. Jenom za tohoto předpokladu lze nás pohnouti k tomu, abychom hlasovali pro tuto předlohu. Dnes to platiti nemůžeme. Za těchto bezútěšných poměrů je to nemožno. Uvidíte přece, jak se v nejbližší době v zemědělství množiti budou konkursy a exekuční dražby. Průmysl a živnosti vytvořily by si, kdyby naše návrhy nabyly platnosti zákona, selský stav s větší kupní silou a s tím souvisí mnohé, řekl bych, zdar i zmar, je zde společenství osudů, ve kterém žijí sedlák a zemědělský dělník. Přijetím našich návrhů můžete se také zbaviti velké části své vlastní krise. (K senátorům soc. dem. strany.) Počet nezaměstnaných právě mezi zemědělskými dělníky by se mohl zmenšiti. Hlasujete-li pro to, abychom dostávali vyšší ceny, hlasujete zároveň pro vyšší mzdy dělníků. Víte, že se v Praze každoročně schází konference zaměstnavatelů a zaměstnanců v zemědělství, která stanoví mzdy zemědělských dělníků, se souhlasem vašich lidí. Každý krejcar, který nám povolíte, prospěje v neposlední řadě také dělnictvu, Povznesení kupní síly doma je nejen výhradným zájmem stavu rolnického, nýbrž všeobecným příkazem národohospodářským. To prospělo by po mém názoru průmyslu, obchodu a dělníkům mnohem více, nežli jednostranné stanovisko vašich vůdců, kteří pomýšlejí na zvelebení vývozu v průmyslu. Sázíte všechno na jednu kartu. Vývoz však může míti jen přechodný úspěch. Ale v době mezitím může se státi, že snad zničíte selský stav, venkovské obyvatelstvo, k němuž patří 40-50 % obyvatelstva. Zdá se, jakoby náš průmysl chtěl domácí zemědělství obětovati levněji vyrábějícím sousedům Rumunsku, Polsku, Maďarsku, Jugoslavii, Bulharsku atd. Zdá se, že se zde nedostává širokého rozhledu do budoucnosti, ačkoli přece zvýšení kupní síly domácího konsumu je předpokladem pro stabilisaci veškerého národního hospodářství.

Nedozná-li náš dnešní zoufalý stav brzo nějaké změny, nebude nám možno nésti dále všechna břemena, která se nám uložila, když jsme měli ještě lepší časy. Nenastane-li brzo nějaká změna, pak musí se něco státi, čeho my nechceme: Snižování. Prodávali jsme před 40 lety pšenici za 8 zlatých a vystačili jsme, to bylo 160. Kč, ale dnes nemůžeme vyráběti žito za 150. nebo 160 Kč. Nepřijde-li žádná pomoc, pak snižování, snižování daní, snižování mzdy, snižování břemen sociálního pojištění, které jsou vyšší... (Odpor u něm. soc. dem. senátorů.) prosím, nežádám toho, ale to by přece bylo samozřejmým následkem, pak musí přijíti také to, co se právě děje v Německu - u nás se děje opak - totiž snižování úřednických platů, a na druhé straně nutno bezpodmínečně snížiti všechno, co nakupujeme a co nyní je chráněno vysokými cly. Bude-li tomu všemu tak, nepotřebujeme žádného monopolu.

Příklad sociálních břemen. Rolník, který před několika lety k zaplacení břemen sociálního pojištění potřeboval na příklad 20 q, musí dnes prodati 60 q, aby mohl zaplatiti sociální břemena. Mnoho-li mu potom ještě zbude? Nepraví tento důkaz, že se bezpodmínečně musí něco státi? Ale jedno z obojího musí se státi: buďto se musí ceny zemědělských výrobků zvýšiti, anebo naše výdaje snížiti. Trvale nelze dnešní stav udržeti.

Pud sebezachování ostatních stavů měl by vás již vésti k tomu, abyste podnikali všechno, aby zemědělci se dostali z této krise. Nenaříkám rád, ale je zle s rolnickým stavem, velmi zle. Zemědělství je v úpadku, velké, střední, malé podniky, všechny dnes hospodaří se ztrátou. Myslím, že není přehnáno, pravím-li, že veškeré zemědělství roku 1929 přijalo snad o 5-6 miliard Kč méně nežli roku předcházejícího, a že dnes zmenšení příjmu bude činiti snad 12 miliard, 24 miliardy máme knihovních dluhů, vypočítejte si pak sami, zdali je vůbec možno v příštím roce platiti úroky. Kapitál sedlák zajisté v žádném případě spláceti nebude.

Vybízím tudíž ve dvanácté hodině všechny, kdož mají zájem na udržení rolnického stavu a tím veškerého národního hospodářství, aby neváhali. Venku panuje rozhořčení a zoufalství nad oddalováním potřebných opatření. O otázce, zdali zákon, či zmocnění, o tom lze mluviti, ale je v zájmu všech, jednati rychle, každá hodina, kterou se váhá, může, odpusťte toto slovo, státi se zločinem na veškerém národním hospodářství. Jen dovozní úřad; monopol může přivoditi okamžitý, bezpečný účinek, nejsme při tom vázáni, obzvláště vůči Maďarsku, obchodními smlouvami. Obzvláště jedno musí se státi bezpodmínečně, a čím dříve tím lépe, aby se učinila přítrž neobmezenému spekulačnímu dovozu nesvědomitých obchodníků, nemohu je jinak nazvati, kteří spousty obilí a dobytka dovážejí přes hranice, jehož přece nemůžeme potřebovati. Pochopte skutečnost dosud nepochopenou, že udržení silného rolnického stavu je hlavním úkolem národního hospodářství, a že celá naše hospodářská politika bude se musit budoucně zaříditi podle těchto základních zásad. Dokud však jiné stavy povolání budou bohužel bez účasti oproti tomuto bezútěšnému vývoji, dokud bohužel neprojeví žádného porozumění, nezbude nám nic jiného, nežli abychom největší a krajní šetrností překonali tuto kritickou dobu. Samozřejmě musí to míti účinek na všechna povolání, nepotřebujeme vyhlašovati stávku kupců, neboť tato jest již zde, poněvadž lidé nemohou více něco nakupovati, a uplynulý rok projevil již ztráty na domácím trhu, na který jste vždy kladli tak malou váhu. Zemědělská krise je krise, po které následovala krise průmyslu, živností a všech povolání, a neoddávejte se klamu o tom, také krise ostatních povolání bude tak katastrofální, jako krise zemědělská.

Nechceme ničeho vydírati, chceme jen v poslední hodině apelovati na vás, abyste dali souhlas s našimi požadavky, abyste ve vlastním zájmu projevili porozumění pro bídu zemědělství a abyste souhlasili se zřízením dovozního úřadu, tedy s jedinou možností okamžité pomoci.

Těmito slovy označil jsem své stanovisko, i když jsem se uchýlil od thematu, k třináctému měsíčnímu služnému, a odůvodnil jsem, proč a nehledě k jakým okolnostem budeme pro to hlasovati. Domluvil jsem. Slovo máte nyní vy, slovo má zákonodárný sbor, slovo má vláda. Chtěl bych říci ještě jedno. Není to hrozba, projevuji jen náladu, která panuje venku mezi lidem: Nevydávejte trpělivost venkovského lidu příliš dlouho tvrdé zkoušce tato trpělivost může jednou míti svůj konec. (Potlesk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Slovo dále má pan sen. Kindl.

Sen. Kindl: Vážený senáte! Vládní návrh zákona, který nám zde fašisticko- sociálfašistická vláda předkládá a v němž místo slibovaného 13. služného mluví se již jen o nějakém vánočním příspěvku, dokazuje, že budou státní zaměstnanci, od kterých sociálfašisté ve volbách lákali hlasy, jimi opět oklamáni, jak se to již několikráte stalo. A nyní se státní zaměstnanci opět přesvědčí o vaší podlé zradě, kterou vy, sociálfašisté, již po léta na nich pášete. Opět se přesvědčí, že návrh zákona, který nám zde předkládáte, není nic jiného, než pustý švindl a komedie, kterou vy, sociálfašisté, se zájmy státních zaměstnanců zde hrajete.

Je to tatáž komedie, kterou jste sehráli s dělnickou třídou v soukromých podnicích, kde vaším přičiněním byly dělnictvu sníženy mzdy, kde vy jste radili dělnictvu, aby si dalo snížiti mzdy, že klesne drahota a že koupí potom za méně peněz více životních potřeb. Když však drahota místo klesání stoupla a dělnictvo bojem chtělo se domáhati zvýšení mezd, byli jste to vy, sociálfašisté, kteří jste přiskočili na pomoc vykořisťovatelům dělnické třídy, a tyto dělnické boje jste podlamovali, zrádcovali a s celým fašisticko-policejním aparátem stavěli jste se na stranu buržoasie proti proletariátu. Uzavírali jste smlouvy, kde místo řádného zvýšení mezd, odpovídajícího drahotě životních potřeb, ujednali jste žebrácké almužny v podobě drahotních výpomocí. A poněvadž tato vaše politika zbídačování a hladu, fašistického teroru a zotročení dělnické třídy uplatnila se vám dobře v soukromých závodech, chcete ji uplatňovati ve státních úřadech a státních podnicích. Abyste mohli zfašisovati státní zaměstnance, odhlasovali jste si předem restrikční zákon č. 286, abyste mohli vyhazovati nepohodlné státní zaměstnance, abyste mohli více zotročiti tyto raby ve státních službách, zavedli jste si stav smluvních zaměstnanců, kde tyto ubožáky pod slibem, že se stanou stálými a snad i definitivními, budete ještě více vykořisťovati, abyste je pak, až z nich pracovní sílu vyssajete, vyhodili na dlažbu, jako každý jiný soukromý zaměstnavatel a vykořisťovatel. Zavedením tohoto smluvního stavu ve státních podnicích sledujete ještě jiný účel, chcete rozeštvati ještě více zaměstnance mezi sebou, chcete ještě více upevniti špiclovský systém, který jste tam sami zavedli, abyste zamezili organisovanému boji o zlepšení životních a pracovních podmínek státních zaměstnanců. Napřed jste odhlasovali zákony, jimiž jste státní zaměstnance velice poškodili, jimiž jste jim vzali práva, která si za monarchistického režimu vybojovali, jež byla zaručena všem zaměstnancům a jež by si nikdo nebyl troufal zřízencům odbourati. Na to musili přijíti sociálfašisté do vlády, aby byli zaměstnanci o ně okradeni. Zákonem č. 103 byly zaměstnancům sníženy platy o 3-4.000 Kč ročně mimo jiné vymoženosti, které se jim dříve přiznávaly a jež nyní sociálfašisté zaměstnancům berou. Tímto zákonem získala jedině vysoká byrokracie, která může sociálfašistům za tyto služby jí prokázané býti vděčna, kdežto statisíce středoškoláků a nižších státních zaměstnanců je budou proklínati. Dřívějšími zákony přivodili jste hlad a bídu v rodinách státních zaměstnanců a nyní tímto paskvilem chcete tuto bídu odstraniti? To je, jako když zločinec zasadí někomu smrtelnou ránu dýkou, a pak by chtěl na tuto ránu dávati anglickou náplast, nebo když zloděj ukradne sedlákovi krmníka, a pak mu pošle z něj jaterničku. Zrovna tak vypadáte vy, zastánci zájmů státních zaměstnanců, kteří se chvástáte, že chcete odstraniti bídu z rodin státních zaměstnanců, ale ta zatím vaším přičiněním bude ještě zvýšena. Již od r. 1926 slibujete státním zaměstnancům, které jste zákonem č. 103 ožebračili, že jim upravíte platy, ale jak bylo viděti při hlasování o zemědělských a živočišných clech, bída státních zaměstnanců, kterou jste vy, sociálfašisté, dříve odhlasovanými zákony sani přivodili, neleží vám tak na srdci, jako bída velkostatkářů a bursiánů, neboť dříve jste se postarali, aby byli existenčně zajištěni a proto jste odhlasovali obilná a živočišná cla, čímž opět bude zvýšena bída v rodinách dělnických a státně-zaměstnaneckých.

Odbouráním ochrany nájemníků budou taktéž zvýšena vydání v rodinách nižších kategorií zaměstnaneckých, za což opět mohou poděkovati vám, sociálfašistům, neboť pro vás, kteří jste si již nějaké ty psí boudy postavili, nemá ochrana nájemníků význam.

Chcete zvýšiti daň z piva, čímž vyždímáte ohromné miliony z kapes nejširších pracujících vrstev, ale poplavou do chřtánu militarismu na větší zbrojení, poněvadž připravujete válku proti dělnickému státu, Sovětskému svazu, abyste zabránili jeho socialistické výstavbě a zachránili hroutící se kapitalismus.

O 20% mají býti zdraženy všechny železniční jízdenky, tedy i dělnické a školní, což vy sociálfašisté schvalujete, ačkoli vám musí býti známo, že tím budou dělnictvu sníženy opět jeho beztak mizerné mzdy a dělnická třída ještě více zbídačena. Zdražením školních jízdenek bude dělnickým dětem znemožněna návštěva městských škol a tak se dělníci a státní zaměstnanci přesvědčují, komu je vaše sociálfašistická politika prospěšná, že nejste zástupci dělného lidu, ale přisluhovači buržoasie. Zvýšením osobních tarifů na drahách máte v úmyslu ještě více poštvati dělnickou veřejnost proti železničářům, aby se pracující lid nesjednotil a nevypráskal buržoasii i s jejími přisluhovači, sociálfašisty. Toto je stanovisko sociálfašistů, kteří tvrdí, mají-li železničáři dostati 13. služné, že musí na jeho úhradu býti zvýšeny osobní tarify. Ve skutečnosti věc se má jinak, neboť sumu, kterou následkem zvýšení tarifů na dráze z kapes dělnické třídy vyždímáte, nedostanou železničáři, nýbrž čekají na ni již mezinárodní piráti, jak jste se na haagské konferenci již dříve usnesli. Ale toto sociálfašistické klamání dělnické třídy nenecháme projíti jen tak beztrestně a říkáme dělnictvu zcela otevřeně o vaší demagogii, o vaší protilidové politice, kde dáváte bankovním pirátů m 400 mil. jako milodar, aniž byste se starali o úhradu. Celá vaše politika zde není nic jiného, než pustý švindl na oklamání dělnictva i státních zaměstnanců.

Dříve usnesenými zákony jste státní zaměstnance a železničáře ožebračili, dali jste moc do rukou státní byrokracii, aby se státními zaměstnanci mohla nakládati podle své libovůle, ještě hůře než za dřívějšího režimu, a klidně jste přihlíželi, jak jsou denně více a více zotročováni. Místo, co byste hájili jejich zájmy, sami jste je pomohli byrokracii spoutati a namlouvali jste jim, že ty to okovy, natřené na červenobílo, netlačí jako bývalé černožluté. A nyní po všech předchozích útocích na státní zaměstnance a železničáře - jako bylo odbourání všech popřevratových vymožeností, prodlužování pracovní doby, obzvláště u železničářů, přicházíte s tímto paskvilem zákona, kde opět získává nejvyšší byrokracie, avšak ti nejpotřebnější nedostávají nic anebo jen málo. 13. plat je zřejmě požadavkem vysoké byrokracie, neboť jenom jim záleží na jeho splnění, poněvadž při svých vysokých platech bude i 13. služné pro ně znamenati vysoké sumy. Ti, kteří berou jen několikastové měsíční příjmy, dostanou také jen 400 nebo 500 Kč ročně, a za to se odborové organisace sociálfašistické zapřahají do káry vysoké byrokracie.

Nízké platy zaměstnanců, zvláště nedostatečné a vzrůstu drahoty neodpovídající mzdy nejnižších kategorií smluvních zaměstnanců a pomocných dělníků, nemohou býti řádným způsobem vyrovnány na úroveň dnešní drahoty, nýbrž všeobecným zvýšením platů nejnižších kategorií. Ale tyto jsou právě z této t. zv. vánoční výpomoci naprosto vyloučeny. Ti, kteří něco z toho dostanou, budou odkázáni na milost a nemilost jim nadřízených byrokratů, takže chcete tímto ještě více utužiti špiclovský režim, který beztak jste již do úřadů sami zavedli. Vy, abyste znemožnili jakoukoli obranu a rozpoutání boje za všeobecnou změnu platového zákona, přicházíte s tímto zmetkem, abyste zase zaměstnance oklamali, abyste kryli svůj zrádný útěk od novelisace zákona 103, kterým jsme před volbami lákali hlasy státních zaměstnanců, ale nyní, jsouce ve vládě, veškeré naše, v tomto směru podané návrhy, zamítáte. Toto vaše jednání je zločinem, který vy sociálfašisté pášete již po léta na státních a železničních zaměstnancích, a za tento zločin budete také těmito zaměstnanci souzeni, neboť tento zákon dovrší dílo zkázy, dovrší a upevní bídu a nouzi mezi státními zaměstnanci.

Tento návrh zákona nemůže nahraditi státním zaměstnancům ani to, co jste jim vymačkali odhlasováním celních zákonů z kapes.

Podle předlohy má býti 1. prosince vyplaceno 70 % měsíčního platu. Sociálfašisté však zaměstnancům slibovali, že všichni zaměstnanci a dělníci dostanou plný měsíční plat. Jak se nyní ukazuje, dostanou jen 70 %, ale ne všichni, poněvadž to bude zase záviseti na celoročním chování se toho kterého zaměstnance, a pakliže se jeho chování nebude líbiti jeho nadřízeným, nedostane nic, jak se v důvodové zprávě uvádí, že těm, >kteří se neosvědčují, nemůže býti příspěvek přiznán<.

V důvodové zprávě se uvádí, aby nebyla tímto vydáním ohrožena rozpočtová stabilita, že je nezbytně potřebí, aby byl náklad uhrazen různými úsporami v letošním a příštích rozpočtech. Jak se tyto úspory budou prováděti, ukazuje nám samo ministerstvo železnic, které již připravilo tyto výnosy: Cena režijního uhlí pro státní zaměstnance má býti zvýšena z 5 Kč na 9 Kč za 1 q. Činže z naturálních bytů se má rovněž zvýšiti. Zhoršení, pokud se týče podělování služebním stejnokrojem, má býti napříště tak obmezeno, že polovina železničních zaměstnanců bude vyloučena z přídělu. Pracovní doba bude ještě více prodloužena bez ohledu na to, že dnes již železničáři klesají ve službě únavou, což bude míti za následek propouštění zaměstnanců, čímž se zase ušetří miliony, ale což odnesou zaměstnanci na svých zmrzačených údech a svých životech, neboť statistika o zabitých železničářích je dnes u nás hrozná. Dále budou ve všech dílnách státních drah ohromně zkráceny akordní výdělky, rovněž budou zhoršeny jízdní úlevy, a to poplatkem za prolongování legitimací ke konci roku ve výši 50 až 200 Kč za kus. Tímto a jinými ještě úsporami ušetří vláda ještě více, než zaměstnancům podle této předlohy dá, a bude moci přistoupiti k úlevě daňových břemen velkostatkářů a fabrikantů, jak také v důvodové zprávě uvádí. Mimo tohoto zhoršení budou odbourány všechny dřívější odměny, které dosud byly státním zaměstnancům vypláceny, takže se státním zaměstnancům nejen nedostane ničeho, ale stát tímto na nich ještě milionovou sumu vydělá. Dlužno tudíž konstatovat, že státní zaměstnanci následkem všech těchto okolností, jako odbouráním všech těchto odměn na jedné a zdražením životních potřeb a bytů na druhé straně, budou ročně poškozeni až o 2000 Kč nejméně, za což potom dostanou jako almužnu 1. prosince 300 nebo 400 Kč jakožto vánoční příspěvek, že to větší nebude, povídá sama důvodová zpráva k této předloze, kdyby příspěvek byl rozdělen na dvě poloviny, jak se předem mělo státi, totiž polovici vyplatiti před dovolenou a polovici na Vánoce, že nebyl by pro státní zaměstnance tak účinným, čili že by to nebylo nic. Všechny dosavadní remunerace se prý odbourávají, to se rozumí, že jenom u těch nejnižších kategorií, kdežto u těch vysokých byrokratů se jejich desetitisícové remunerace ponechají, neboť, jak sám ministr dr Engliš prohlásil, musí si stát jako zaměstnavatel ponechati možnost odměniti své nejpilnější zaměstnance, jimiž v tomto případě budou vysocí byrokraté kteří větším vykořisťováním státních zaměstnanců ušetří státu velké sumy, o něž se pak mezi sebou rozdělí, nic, nedbajíce toho, co bídy a proklínání v rodinách státních zaměstnanců svým počínáním přivodí. Za tímto účelem bude ustavena v každém úřadě zvláštní komise, která bude vyvíjeti intensivní činnost ke zhospodárnění státní správy a podniků a o její činnosti bude vláda povinna podávati každého druhého roku zpráv u Národnímu shromáždění. Tím budou snižovati počet systemisovaných míst u nejnižších kategorií, kdežto u nejvyšších budou systemisovaná místa rozšiřována. A k tomuto švindlu dáváte vy, sociálfašisté, souhlas a ještě chcete se nazývati zástupci pracující třídy. A ani dost málo se nezastydíte, když se postavíte před státní zaměstnance, kde demagogickým způsobem tvrdíte, jak úporně zde hájíte jejich zájmy. Zač považujete čtenáře vašeho tisku, když jim na jednom místě píšete, že značné procento nákladu si musí státní zaměstnanci zaplatiti sami. neboť předem se na nich tato suma musí uspořiti, a o několik řádek doleji se chlubíte, že po letech odbourávání se státním zaměstnancům přidává, a to jen zásluhou socialistů. Takovéto demagogie a podvodu jsou schopni jen sociálfašisté. Jak celý tento švindl s 13. služným ve skutečnosti dopadne, dozví se zaměstnanci teprve až při praktickém provádění tohoto zákona, kdy jim bude tato almužna v podobě vánočního příspěvku vyplácena. Dnes ještě určitá část zaměstnanců. nevěří tomu, že byste měli to svědomí je klamati, že byste měli to svědomí s bídou zaměstnanců sehráti opět jedno jednání z celé té komedie, kterou s nimi již po léta sehráváte, ale po uskutečnění tohoto zákona se přesvědčí, že pravdu jsme měli my, a ne sociálfašisté. Nám říkáte, že jsme zde >Niemandi<, že tu nic neznamenáme. Ale nejsme zde aspoň takovými pimprlaty jako vy, kteří musíte hráti tak, jak si to přeje kapitalistický principál. Že to tak s vámi zde je, přiznal sám kol. Pánek v sociálně-politickém výboru, kde jako vládní zpravodaj prohlásil, že má referovati o tomto návrhu, ale že mu není samotnému jasno, co se tímto novým zákonem dává, a že se musí teprve nahoře informovati o tom, co kdo z tohoto zákona dostane. Tedy v jste tu zde těmi >Niemandy<, kdo jak sám kol. Pánek prohlásil, jsou jak vládní strany nuceni hlasovati pro všechny vládní návrhy tak, jak jsou jim předloženy, aniž by měli možnost něco na nich měniti, ba nejsou jim ani známy důsledky vládních návrhů. My aspoň máme možnost odkrýti zde tento švindl a poukázati na to, jak všichni smluvní zaměstnanci. všichni nekvalifikovaní anebo ti, kteří neslouží více než 10 měsíců a ti, kteří nejsou úplně zaměstnáni, anebo nesložili jazykových zkoušek, nebo kde ve státní službě zaměstnán je muž i žena, nedostánou tito zaměstnanci žádného vánočního příspěvku. Dále, že všichni provisorní zaměstnanci na dráze, na poště a ve všech státních službách dostanou 44 % čistého služného, t. j. tedy jen z části služného. A že druzí zaměstnanci, na které by se zákon vztahoval, mají dostati 70% z čistého služného. Podle návrhu dostali by tedy řádní profesoři vysokých škol a jim naroveň postavení v podobné hodnosti na 1. prosince 3.850 Kč. obyčejní učitelé na vesnici 325 Kč. Sekční šéf čsl. státních drah 4.550 Kč, kdežto železničář II. služební stupnice 301 Kč. U vrch. zemského soudu dostal by přednosta 5.833 Kč, definitivní soudce jen 892.50 Kč. Ředitel pošt dostal by 4.550 Kč a třídič dopisů v Praze jen 301 Kč. Takovéto srovnání nejvyšších a nejnižších je v celé státní správě, v celní stráži, v tabákových továrnách, v mincovně, ve státní tiskárně, ve vojsku i u četnictva atd. Ale jakou částku by měl dostati a jakou ve skutečnosti dostane na př. topič na dráze sloužící 26 roků a mající 15letou služební dobu počítanou? Tento zaměstnanec má 745 Kč služného měsíčně, přídavek na ženu a dvě děti 225 Kč, činovné 255 Kč, 550 Kč jízdní paušál, tudíž 1.775 Kč měsíčně. Z toho se mu vedle pokut a pojištění nemocenského a pensijního, strhne 28 Kč na daně. Vánoční přídavek by v tomto případě činil 521.50 Kč, ale poněvadž 13. plat byl přejmenován na vánoční remuneraci, bude platiti 6 Kč kolek na kvitanci, a poněvadž remunerace bude vyplácena 1. prosince, bude platiti místo 28 Kč 108 Kč na dani důchodové, které mu budou ihned strženy. A tak dostane místo 13. platu, jak mu byl před volbami slibován a který by v tomto případě činil 1.775 Kč, jenom 441 Kč jako vánoční příspěvek, podle tohoto návrhu. Ve vládním návrhu zdůrazňuje se zejména, že je potřebí sáhnouti k úsporám a že tyto úspory musí krýti vánoční příspěvek. Tím se dokazuje, že to, co dáváte, nedáváte ze své kapsy, nýbrž, že to zase vydřete na chudácích, beztak již dosti zbídačených. Mimo toho zostřenou racionalisací mezi nižšími kategoriemi budete hleděti nahraditi ty, které budete propouštěti. Odbouráte železničním zaměstnancům jízdní výhody, zdraží se režijní uhlí, bude odepřen osmdesáti tisícům stejnokroj, zdraží se životní potřeby a státní zaměstnanci budou opět tuto vaši úpravu proklínati, poněvadž budou zase okradeni, jako při všech úpravách předešlých. Tato vaše úprav a má zase třídní charakter, neboť nižší zaměstnanci nedostanou nic, anebo jen několik haléřů, ale každý bude jim vyčítati zase nové přídavky, takže tyto nadávky budou tím vychvalovaným zlepšením státních zaměstnanců. Ale přesto sociálfašisté, kteří tu vesměs mluvili proti tomuto návrhu, odhlasují tento bídný zákon a budou jej před státními zaměstnanci vyhlašovati jako ohromný úspěch, ale až zaměstnanci poznají, jak zase byli napáleni, budou jim zase namlouvati, že nevěděli, jak mizerný je tento zákon, a že ho budou zase novelisovati jako zákon čís. 103. Státní zaměstnanci však již je prohlédli a vědí, že je to jen pustý švindl a komedie, kterou s nimi tito klamači státních zaměstnanců sehrávají.