Nyní k otázce úhrady. Vládní návrh zabývá se otázkou úhrady a přichází k resultátu, že úhrada tu je, a to v úsporách ve vlastní administrativě, a potom v úsporách, které ukládá státním podnikům, jež musí samostatně účtovati.

Věřím tomu, že pan ministr financí dr Engliš tuto úhradu má. Nepokládám ho už za takového fiskalistu, poněvadž on sám to popřel ve sněmovně, že jím není, ale věřím, při nejmenším, že hospodaří tak, aby vyšel s tím, co má, že hledí shromážditi na potřeby svého resortu tolik, co bude skutečně potřebovat a co bude míti vydat. Jestliže se vyskytla námitka, že v otázce úhrady není nic pevně řečeno, říkám: Já věřím, když takový opatrný státní hospodář, jakým je dr Engliš, řekne, že úhradu má, že můžeme na to vzíti jed a věřiti, že úhrada tu je.

Jiná je ovšem otázka trvalosti této úhrady. Pro tento okamžik je úhrada z úspor. Že to nepřišlo do rozpočtu, vysvětluji si tak, že otázka tohoto vánočního příspěvku nebyla ještě hotova v době, kdy se rozpočet dělal. Vyslovuji proto přání, aby pro uklidnění mysli státního zaměstnanectva do příštího rozpočtu byla již náležitá položka zařazena. Pokud se týče státní administrativy a státních podniků, budou to musit dáti do svých rozpočtů přiměřeně také.

Tedy z důvodu, že potřeba vládním návrhem, tak jak byl usnesen poslaneckou sněmovnou, je náležitě kryta, že se tím neohrožuje státní hospodářství i z důvodů věcných, že je to část dluhu, který splácíme státním zaměstnancům a učitelům, navrhuji jménem rozpočtového výboru, aby usnesení posl. sněmovny bylo v plném znění schváleno. Při tom nemohu ovšem nezmíniti se ještě o otázce samosprávných úředníků a zaměstnanců, kteří tu vycházejí na prázdno; poněvadž nemůžeme samosprávným svazkům uložiti takovou povinnost a můžeme nanejvýš doporučit, aby byly v udílení těchto podpor tak jako stát benevolentní. Ovšem sami jsme si vědomi, že to budou moci dělat jen tehdy, budou-li míti na to dostatečnou úhradu. To však je otázka další, až jak daleko vyjde Národní shromáždění v této věci naším samosprávným svazkům vstříc. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Zahajuji debatu a navrhuji, aby lhůta řečnická stanovena byla na půl hodiny. Jsou proti tomu námitky? (Námitky nebyly.)

Námitek není, budeme tedy podle toho postupovat.

Prvním řečníkem přihlášeným >proti< je pan sen. Rovňan, jemuž uděluji slovo.

Sen. Rovňan: Slávny senát! Za prácu patrí plat a síce práci primeraný. Kde nieto tejto primeranosti, tam je nespokojnosť. Pri malej práci a veľkom plate nespokojný je zamestnávateľ, pri veľkej práci a malom plate ponosuje sa zamestnanec. Dnes ide hlas od dola, od pracovníkov. Štátní úradníci sa neponosujú, že niet práce, a preto kričia, že pri štátnych úradoch panuje nezamestnanosť, to jest, že nie je toľko zamestnaných, koľko by práca vyžadovala.

Pod titulom sporivosti vyniesol sa reštrikčný zákon. Na Slovensku odstránení boli zvlášť starí zkusení slovenskí úradníci. Dnes, keď vláda cítí, že to úradovanie ide slimákovou zdľhavosťou, sľubuje - sľlubuje - resistemizáciu, ale ju neprevádza.

Keď úradníctvo prevádza nadprácu, je na mieste, by za túto prácu odmenené bolo. Pri reštrikcii prepustení boli aj učitelia prezto, že na Slovensku ešte i dnes schádza asi 400 dipl. učiteľov - a miesto toho že by sa na Slovensku sriaďovaly nové učiteľské ústavy, alebo terajšie rozširovaly sriadením paralelných tried po dobu zaplnenia prázdnych staníc, aby tákto na učiteľskú dráhu húfne sa hlásiaca slovenská mládež ku diplomu a takto ku chlebíčku prijsť mohla, zariaďuje sa tu v Čechách učiteľský kurz, by skončivší kurzisti vyposlaní boli na Slovensko na spomenuté už prázdné stanice. Či nie je to krivda do nebe volajúca pre slovenský dorast? Takto nikdy nedocielíme pokoja, opačne, nespokojnosť bude riasť, tým sa ona nevyrúti, lebo každá akcia rodí svoju reakciu. Či takéto pokračovanie nie je na újmu slovenčiny? Či nie je to verejné čechizovanie? Quousque tandem? Pri dnešnej žiadosti úradníkov o zvýšenie platu alebo udelenie akej takej odmeny za základ slúži, že plat štátneho úradníka ešte nestojí na primeranosti predprevratového platu úradníctva.

Pred prevratom ešte z toho najmenšieho platu úradník z mesačneho platu mohol sa od hlavy do päty zašatiť, chovať, bytné zaplatiť a ešte mu aj ostalo niečo na podporovanie kultúrnych spolkov, pre spoločnosť a snáď aj pre zábavu niečo atď. Či je vstave primeraný úradník dnes tieto potrebnosti z mesačného platu vznášať? Ani myseľ! A či je dnes úradník a snáď menej zamestnaný ako pred tým? Ani myseľ!

Čo sú tedy zlé následky slaboplateného úradníka? Slabo platený úradník ostane bez ambície, ostane znechutený, pracuje, aby môhol prácu preukázať. Slabo platený úradník nútený je všetky spoločenské povinnosti obchádzať, iba tam sa ukázať, kde jeho videnie je nútne; na dobročinné ciele nevie nič obetovať. Či môže slabo platený úradník rodinný krb založiť? Nie, až len veno ženy nekryje výdaje, spojené s vedením rodinného stavu. Aby úradník z platu veno dcéram môhol zasporiť, ani len pomysleť nemožno. Čo si majú počať s deťmi obdarení úradníci bydliaci na miestach, ktoré postrádajú ešte i strednú školu?

Ďalej, či je nie známo všeobecné zadlženie úradníkov? Či remeselníci neodopierajú prácu štátnych úradníkov z obavy, že prijdú o mzdu za vykonanú prácu? Či nie je známo, že štátny úradník všetko len na úver, na splátky nútený je si zadovažovať? V Bratislave štátni úradníci pri preukázaní legitimácie štátneho úradníka pri nákupe akýchkoľvek predmetov dostanú 5-10% sľavy. Či táto okolnosť nedokazuje tiež o presvedčenosti obchodníkov o slabom platení štátneho úradníka? Častá návšteva exekútora štátnemu úradníkovi neslúží k pochvale. Zlé následky malého platu úradníckeho nese na prvom mieste sám úradník, nese štát, ale nese aj spoločenstvo. Štát neobdrží žiadanu prácu, zamestnanec je znechutený a že nevie vyhoveť spoločenským požiadavkám, stane sa nervóznym, spoločenstvo kde len môže obchádza.

Na krajnosti, ktorých sa dopustí potom niektorý úradník, ktorý potom spoločenským povinostiam nevie riadnym spôsobom vyhovieť, sa nerozprestieram, iba spomenem, že i na toto privedie bieda. Smutných zkúseností máme dosť. Bieda úradníka je i biedou štátu. Je tedy na mieste, aby štát svojích úradníkov dobre platil, keď od nich žiada dobrú, poctivú prácu. Keď porovnáme plat štátnych úradníkov s platom úradníkov súkromých firiem, spozorujeme veľký rozdiel, nehovoriac ani o výhodách. Volakedy hlavnou príčinou bolo žiadat sa za štátneho úradníka, že mal zabezpečenú penziu. To vábilo mnohých úradníkov, zvlášť rodinný krb založených. Dnes pre súkromých úradníkov i tomuto je odpomožené tým, že sú založené všeobecné penzijné ústavy, zabezpečujúce - tiež proti príspevkom - výslužné. Stoja k dispozícii úradníkovi na život alebo k istej dobe poisťujúce spoločnosti atď., použitím ktorých úradníci súkromých spolkov, firiem atď. môžu si starobu - tedy život na starosť - tak pre seba, ako pre svoju rodinu zabezpečiť. Konečne výhody úradníkov súkromých firiem prevýšujú výhody štátnych úradníkov, ktoré mnohoráz v naturáliách dostávajú. Spoločenstvo, ba sám štát žiada od štátneho úradníka spoločenskú vedúcu činnosť, by bol príklad dajúcim horliaeľom všetkých kultúrnych, dobročinných spolkov, zvlášť na vidieku, slovom by bol borcom kultúry, rozširovateľom národnej otázky, zvlášť na Slovensku atď. Ako môže štátny úradník s prázdnym vačkom vystupovať? Vystupovanie spojené je s výdavkami a keď úradníkovi nestačí na svoje ciele, ako môže čo venovať na spoločenské? >Das Geld regiert die Welt< - hovorí nemecké porekadlo, a to sa musí upotrebiť i pre vedenie malej domácnosti štátného úradníka.

Boj, ktorý štátny úradník vo spoločenskom živote zápasiť musí, je tažký. A preto štátnemu úradníkovi treba pomôcť, a to nielen v spôsobe podpôr, ale aj zvýšeným pôvodného platu, založením výchovných ústavov pre zaopatrenie školopovinných dietok, a to obojého pohlavia, umožniť štátnému úradníkovi by bol opravdivým, ambicióznym, verným a dôverným pracovníkom, rozsievačom kultúry, slovom otcom ľudu jemu svereného, lebo pri terajších pomeroch je otrasená dôvera ľudu proti nemu. Výnimiek je málo. Aká je to veľká krivda niektorých mladších štátnych úradníkov, že nedostávajú výchovného na dietky.

Bolo by na čase, by sa platový zákon štátnych úradníkov vzal pod dokonalú reviziu. Ked by pôvodný, platový zákon nepostrádal rôzné krivdy štátného úradnictva, vláda nemusela prijsť do dnešnej neprijemnej situácie, že dnes, keď panuje všeobecná kríza hospodárstva a priemyslu, včul sa musí postarať o akú takú podporu, by nespokojnosť štátneho úradníctva nevypukla. Vláda pri dnešnej situácii hrať musí úlohu Meneniusa Agrippu, pri prednesení známej pohádke nespokojného ľudu, keď všetky údy vypovedaly službu proti žalúdku. Dnes je žalúdkom štátné úradnictvo; keď to vypovie službu, stojí celý štátny aparát, ako pri pohádke, ostatné údy tela. Len dobrá práca môže doniesť dobré ovocie, a k dobrej práce potrebné je zas potom primerane dobre platené úradníctvo.

Ku koncu pripomenúť musím, že zaplnenie prázdnych úradníckych miest prevádza sa očividome stranícky. Lepšie miesta na Slovensku dostanú buďto Česi, buďto prívrženci vládnych stran. Mnohí úradníci, aby mohli dostať zamestnanie alebo výhodnejšie miesta, nutení sú proti svojmu presvedčeniu hlásiť sa k stranám, kde ich srdce nevedie. Aby slovenské úradnictvo neopustilo ambiciu práce, nech sa táto stranickosť už raz zamedzí. (Potlesk stoupenců řečníkových.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Polach.

Uděluji mu slovo.

Sen. Polach (německy): Slavný senáte! S osnovou zákona o mimořádném vánočním příspěvku pro státní úředníky a učitele, který byl předložen ke schválení, přirozeně budeme souhlasiti.

Více než 320.000 lidí se svými rodinami čekají s pochopitelnou netrpělivostí na vyřízení tohoto malého zákona. Co předloha přináší, 70 % měsíčního služného, není ovšem splněním přání úředníků, není a nechce býti řešením velikého a vážného problému platu veřejných úředníků, problému uspokojivého a spravedlivého platového zákona. Ale přesto nezasluhuje pohrdavého jednání, jaké se předloze dostalo právě od těch, kdož roku 1926 nevyužili hospodářsky mnohem příznivější situace, nežli je dnešní, aby vytvořili vyhovující, spravedlivý platový zákon, a kteří tehdy všechny návrhy na zlepšení, jež naše strana k tomuto zákonu podala, zamítli. Jest jasno, že dnes v době všeobecné hospodářské deprese, kdy počet nezaměstnaných a krátkou dobu zaměstnaných dělníků také u nás je skoro tak veliký jako počet veřejných úředníků, kterých se týká dobrodiní tohoto zákona, dnes, kdy trvá největší nejistota o naší nejbližší hospodářské budoucnosti, kdy také my jsme postiženi poruchami hospodářské rovnováhy na celém světě, přirozeně není dán okamžik pro úplné, bezprostřední řešení úřednického problému. Ale ovšem smutná situace veřejných úředníků v našem státě trvá již celá leta. Již jeden ze zpravodajů v poslanecké sněmovně poukázal k tomu, že platy státních úředníků po dobu války nebyly zvýšeny. Také po válce nebyla provedena valorisace platů veřejných zaměstnanců v době inflace, kdy příboj inflace zasáhl také naši zemi. Ale mnohem závažnější je výtka, kterou dlužno vznésti proti tvůrcům platového zákona ze dne 24. června 1926. Za ustálenějších poměrů, nežli jsou dnešní, v hospodářsky příznivější situaci nepři nesly skoro žádného zlepšení požitků, zvýšení příjmů v nižších kategoriích bylo zcela nepatrné, ve středních kategoriích úřednických byly platy namnoze sníženy, což se zřetelně charakterisuje zavedením vyrovnávacího přídavku, který měl obnoviti dřívější stav. Tehdy dlužno již říci, že diletantským způsobem - vzat byl nikoli cenový index za základ pro určení příjmů, nýbrž index měnový. Důvodová zpráva k zákonu z r. 1926 tvrdila nesprávně, že důchod obyvatelstva stoupl sedminásobně a že tudíž tomu odpovídá sedminásobné zvýšení požitků státních úředníků, tvrzení, které není správné, a kdyby bylo správné, nemůže býti základem pro tento zákonodárný akt, poněvadž přece většina veřejných úředníků nekupuje valuty, nýbrž zboží k ukojení svých bezprostředních životních potřeb, kupuje zboží na odívání dětí, kupuje to, čehož index stoupl desateronásobně a nikoli sedmeronásobně, takže již národohospodářský základ a legislativní odůvodnění tohoto zákona bylo bezprávím, které se nedotklo podstaty věci. Ale nejhorším na zákoně, poněvadž to ještě přesahuje okruh sociálního a hmotného - a také o tom dlužno dnes ještě pronésti slovo - bylo odstranění automatického časového postupu a jeho nahrazení systemisací. Postup do vyšších platových stupňů byl úplně po­ nechán libovůli vlády a také mnohých temných činitelů, kteří působí na vládu. Myslím, že zkušenosti se systemisací, zmatek, který nyní panuje, pokud jde o přidělení úředníků do jednotlivých platových stupňů, otázka resystemisace, že všechno to nás povede nutně zpět k daleko spravedlivějšímu a morálnějšímu basovému postupu, přes nedostatky, které má také basový postup, právě pro neúřednické obyvatelstvo - o tom se nechceme klamati. Dojde-li však v dozírné době k novelisaci platového zákona, pak dlužno zase časový postup považovati za spravedlivý základ pro postup úředníků, o tom jsou všichni úředníci všech směrů jednoho mínění a k tomuto názoru přiznávají se vzrůstá jící měrou také politické strany.

Zásadní změna, odůvodněná požadavkem úspor ve státní správě, přinesla vášnivý boj o každé systemisované místo. Tento boj o místa měl za následek pokles morální úrovně, a byl to také nejlepší prostředek a nejlepší methoda pro bezpráví, které bylo spácháno, pokud jde o úředníky, na národnostních menšinách tohoto státu. Na základě tohoto poznání usnesla se na příklad před několika dny personální komise moravsko-slezských zemských úředníků jednomyslně, - jak čeští, tak také němečtí úředníci se k tomuto usnesení připojili - aby zemský výbor navrhl vládě, aby na místě jediné možnosti postupu, stanovené v zákoně č. 103/26, totiž dosažením vyššího systemisovaného místa, nastoupil zase časový postup. O tom všem nechceme mluviti v okamžiku, kdy se dnes o tom nemá rozhodovati, zde jde dnes o malou sice, ale naléhavou pomoc. Během mnoha měsíců, jež tento malý zákon potřeboval ke svému dojednání, nedostali jsme se sice přes hranici 70 %, kterou stanovila státní finanční správa, ale následkem zakročení německé sociální demokracie nastala přece řada zlepšení zákona, pokud jde o zabezpečení minima, odstranění krutých kvalifikačních ustanovení. My se stanoviska své strany považujeme také tento vánoční příspěvek jen za splátku. Osud velikých mas státních zaměstnanců, ale také osud zaměstnanců v autonomních korporacích bude nutno v dobách hospodářsky více konsolidovaných a stabilisovaných zlepšiti, my však nesmíme zapomínati, že tato výpomoc přece je také malým vánočním darem, nikoli jen pro úředníky a jejich rodiny, nýbrž pro veškeré hospodářství státu, neboť všechno, co obdrží tito lidé na mzdách a platech, najde obrat ve zboží a veliký počet konsumentů je zajisté také momentem, na který pod zorným úhlem našich kritických poměrů dlužno bráti zřetel. Ale poněvadž dnes a bezprostředně v nejbližší době nebudeme moci projednávati a novelisovati platový zákon, musí k peněžní akci, k pomoci pro veřejné úředníky, odkázané na určitý plat, přistoupiti ještě jiná pomoc. Četli jsme tyto dny v novinách, že ministerstvo zásobování zamýšlí zahájiti zlevňovací akci, že jest jeho úmyslem přezkoumati kalkulaci při tvoření cen a že chce vystoupiti proti stabilisaci cen na výši, která neodpovídá výrobním nákladům. Nepoměr mezi cenami ve velkoobchodu a v malém obchodu je znamením, že obchod selhal, že má podstatnou vinu na skutečnosti, že v době nadproduktivity a nadprodukce, kdy jsou dány všechny podmínky pro zlevnění, toto zlevnění se u jednotlivého konsumenta neprojevuje. Nepotřebuji říci, že my, kteří se v takovýchto sociálních otázkách netážeme po politické příslušnosti, nýbrž po sociální bídě, obrátíme svůj zřetel k této otázce, která je součástí zlepšení situace veřejných úředníků. Prohlašuji ještě jednou, že budeme přirozeně hlasovati pro tento zákon. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. dr Hilgenreiner.

Uděluji mu slovo.

Sen. dr Hilgenreiner (německy): Senátoři a senátorky! Je nejvýš na čase, aby s touto předlohou bylo rychle skoncováno. Tolik se o tom vyjednávalo, tolik se psalo, že široké vrstvy obyvatelstva mají dojem, že se státním úředníkům bůhví jak pomáhá. A přece je tento vánoční dar, jak sami zástupcové většiny musí doznati, jen skrovnou splátkou, která se zde poskytuje na spravedlivé požadavky státních úředníků a učitelů.

Dlouhý průtah tohoto zákona má tu nevýhodu, že by tento zákon pro rok 1930 mohl býti přímo ohrožen. Neboť zákon nemá ku podivu žádného ustanovení o počátku své působnosti. Mluví jen o tom, že každého prosince má býti vánoční dar vyplácen, napraví však od kterého prosince počínaje, mohlo by se tedy státi, kdyby se publikace zákona protáhla přes konec listopadu, že by vánoční dar pro rok 1930 vůbec již nepřišel v úvahu, poněvadž účinnost zákona počíná teprve 30 dní po jeho vyhlášení. Je tudíž naléhavě nutno s tímto zákonem rychle skoncovati.

Ještě jednu nevýhodu má dlouhé odkládání. Následkem odkládání zákona přišli jsme do doby, kdy široké vrstvy obyvatelstva, zemědělství a živností, ba i průmysl těžce pochopují, jak to přichází, že se státním úředníkům poskytuje zlepšení v době, kdy tak mnozí následkem hospodářské krise se cítí ve své existenci ohroženi. Proto také mezi námi, kteří budeme hlasovati pro zákon, není té radosti, kterou bychom pociťovali, kdyby zákon byl nabyl platnosti za lepších časů. Kdyby pan ministr financí před rokem, kdy se slavilo jubileum, nebyl tak pevně seděl na svých reservách a kdyby byl dal s sebou mluviti, platil by zákon již dávno, zajisté nikoli na škodu státu. Ne že bych tím chtěl něco říci proti zákonu, který od srdce vítám. Konstatuji jen, že nyní v tomto okamžiku nebude širokými vrstvami lidu přijat tak, jako jindy v lepších dobách.

Z původní myšlenky zákona, poskytnouti 13. měsíční služné, na které by každý státní úředník měl právní nárok a které se mu mělo také započítati do pense, zbyl jen vánoční dar, to je dar z milosti, jakýsi druh almužny. Tato povaha daru z milosti projevuje se nyní jasně v zákoně. Nejedná se se všemi stejně; smluvní úředník na příklad, který koná tutéž práci, duchovní, jehož požitky také, kde toho je potřebí, se doplňují ze státních prostředků, vychází úplně na prázdno. Ženatý státní úředník nemá samo sebou nárok jako státní úředník. V prvním znění škrtl pan ministr financí ženatým vůbec nárok na vánoční dar; teprve vlivu stran ve většině dlužno přičísti, že nyní nalezen byl kompromis, podle kterého se vánoční dar, když dva státní zaměstnanci, jsou spolu provdáni, vyměřuje jen jednou, a to podle služného lépe placeného zaměstnance. Jako kdyby oba měli bůhví jaký přepych a přebytek, kdyby oba dostali 70 % svého služného jako vánoční dar. Při tom se však nepomýšlí na to, zdali mají děti, anebo zdali jinak nejsou materielně zatíženi. Jednoduše poněvadž jsou provdáni, jsou přímo trestáni, že jeden z nich neobdrží vánočního daru. Přihlíží-li se při takovýchto obnosech tolik k osobním poměrům provdaných, musilo by se jíti ještě mnohem dále. Pak musilo by se v jejich prospěch především vzíti v úvahu, zdali dotyční nejsou dětmi silněji zatíženi nežli druzí. Musilo by se na druhé straně ještě hlouběji sáhnouti do kapes ženatého státního úředníka, zdali nemá vedlejších příjmů ze svého manželství a následkem toho vánočního daru méně potřebuje. A ještě něco. U některých stran panuje snaha, postaviti ty, kdo žijí ve společné domácnosti, na roveň legitimně provdaným. Chtějí-li tyto strany býti důslednými, pak musily by také u tohoto zákona žádati, aby stejně jako manželé jen na jedné straně dostávají vánoční dar, také ti, kdo žijí ve společné domácnosti, jej dostávali také jen na jedné straně. To by bylo logické. Konečně: jakmile se vánoční příspěvek projednává jako dar z milosti, mohlo by se také uvažovati o tom, zdali musí býti v poměru ke služnému. U třináctého služného bylo by samozřejmé, že třináctý plát odpovídá jinakému platu. U vánočního příspěvku však mohli bychom se zajisté tázati, jak dalece ten, kdo ho dostává, má ho také potřebí. A tu bylo by zcela dobře možno, že by se pro vyšší kategorie úředníků použilo měřítka trochu nižšího nežli pro ostatní zaměstnance, státní dělníky a pod. Vidíte, jak celá konstrukce zákona od téhož okamžiku počíná kolísati a nyní vykazuje množství nerovností, jakmile bylo upuštěno od původní myšlenky třináctého měsíčního služného a věc omezena na t. zv. vánoční příspěvek.

Nechci dlouhými vývody zdržovati uzákonění věci a lituji jen, že u nás v senátě má býti rozprava dnes přerušena, aby v ní bylo teprve příští týden pokračováno. Po průtazích, na kterých senát má spoluvinu, měli bychom se cítiti povinni tento zákon vyříditi pokud možno rychle a nikoli z důvodů pohodlnosti, byť jen pro krátký čas, odkládati uzákonění předlohy. (Sen. dr Heller [německy]: Jak to, že je senát vinen?) Poněvadž byl svolán tak pozdě po prázdninách, mnohem později nežli poslanecká sněmovna. (Sen. dr Heller [německy]: Jednalo se o něm naproti teprve po prázdninách!) Omezuji se tedy na to, abych vám doporučil pozměňovací návrhy, které jsme zde podali ve smyslu mých vývodů, aby tento příspěvek byl započitatelný, aby oba manželé dostali vánoční příspěvek; aby také smluvní úředníci, rovněž tak duchovní, kteří dostávají kongruu ze státních prostředků, byli účastni, aby také ti, kdož v tomto roce sloužili méně nežli 10 měsíců, obdrželi tento vánoční příspěvek podle procenta své služební doby.

Není žádné naděje, že tyto návrhy budou přijaty jak se věci dnes již mají. Proto podali jsme také zároveň ještě resoluci, kterou se navrhuje, aby v příštích letech byl tento příspěvek zvýšen na 100% služného, zlepší-li se hospodářské poměry do té doby, dále aby poskytnut byl oběma - manželům a smluvním úředníkům.

Skoro jednomyslné přijetí vánočního příspěvku, jak se stalo v poslanecké sněmovně a stane asi také u nás, má státním zaměstnancům a učitelům všech kategorií býti svědectvím toho, že zástupcové lidu s důvěrou pohlížejí na jejich činnost a že, zlepší-li se poměry, jsou ochotni definitivním zlepšením jejich požitků projeviti jim tuto důvěru ještě účinněji. V přítomné době vyslovujeme při této příležitosti požadavek k vládě a její většině, aby konečně splněn byl slib nové systemisace, který jest již dávno splatný. A druhý požadavek: aby slib ministerstva zásobování, že se bude naléhati na to, aby ceny zboží byly pokud možno sníženy, byl splněn účinnějším způsobem nežli dosud. Účinného zmírnění těžkého postavení státních úředníků a všech pracujících stavů dosáhne se, nikoli zvýšením jejich požitků, nýbrž snížením cen zboží. Kdo k tomu přispěje, aby vyloučen byl přílišný zisk meziobchodu mezi výrobou a spotřebou, takže ceny zboží klesnou, pečuje nejlépe o to, aby požitky státních úředníků a všech pracujících jevily se hodnotnějšími, nežli tomu bylo dosud. Budeme hlasovati pro tento zákon. (Souhlas a potlesk.)

Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Luksch. Prosím, aby se ho ujal.

Sen. Luksch (německy): Slavný senáte! Chci předeslati, že jsme zde v tomto domě, buď plenu nebo ve výborech v posledních 14 dnech projednávali všechny možné otázky, a bohužel nedošli jsme dosud k projednávání nejdůležitější, nejožehavější otázky - pro nás zemědělce je to existenční otázka k projednávání hospodářských otázek.

(Předsednictví převzal místopředseda Trčka.) Konečně jsme podali interpelaci a debata o ní má býti zahájena v úterý. Poněvadž bohužel nemohu zde v úterý býti, prosím za prominutí, když se trochu uchýlím od dnešního denního pořadu a když se již dnes budu zabývati hospodářskou otázkou.

Na denním pořadu je třinácté měsíční služné státních zaměstnanců. Mám jménem své strany prohlásiti, že budeme hlasovati pro tuto předlohu, ačkoli nám tato předloha přišla v dobu ne zcela vhodnou, kdy zemědělství se nachází v tísni, jako snad nikdy před tím, ačkoli my zemědělci sami nepotřebujeme dvanáctého měsíce, nýbrž dvanáct měsíců; a i kdybychom měli příjem dvanáctiměsíční, nebylo by nám ještě pomoženo, i kdybychom měli příjem, jaký jsme měli asi před dvěma roky. Ale budeme hlasovati přesto pro předlohu, poněvadž doufáme, že se také všechny nezemědělské kruhy a strany budou zasazovati pro naše požadavky, které se v nejbližší době budou projednávati a které směřují k tomu, aby zemědělské výrobky, dnes hluboko pod výrobní cenou stojící, bylo lze udržeti na ceně, která odpovídá výrobním nákladům zemědělství v tuzemsku, abychom byli s to platiti na to, o čem se dnes usnášíme.

V popředí všech otázek, nejen pro zemědělství, stojí hospodářská otázka. Neboť máme dnes před sebou netoliko zemědělskou krisi, krise se rozšířila již na živnosti a průmysl, což teprve je následkem zemědělské krise. Zákonodárné sbory budou se musit zabývati řešením přímo zoufalých poměrů v zemědělství, což je v zájmu všech. Dávají se nám různé recepty, co všechno máme činiti, abychom krisi odstranili. Máme dnes přátel bezpočet. Můžeme se sotva ubrániti svým přátelům, kteří nám přicházejí s recepty a radami - snad jsou také dobře míněny - které nám však nepomáhají. Mluví se dnes o tom, co máme činiti, racionalisovati, mechanisovati, specialisovati, standardisovati, komercionalisovati, regionalisovati, zkrátka, lidé už se v samém >isování< nevyznají a začínají se již sami plésti. (Veselost.) To všechno nám nic nepomůže. Otázku nutno projednati s jiného stanoviska. Zemědělská krise není ničím specificky československým, je to světová krise, nikoli problém výroby, nýbrž problém odbytu, Nemáme co činiti s přechodným zjevem konjunktury, nýbrž výroba a odbyt jsou v příkrém nepoměru. Co se zde všechno říká, jest jen teorie, a jestliže někde, pak zde je na místě slovo, že všechna theorie je šedivá. Chci tudíž dnes - zasahuji již dnes do úterní debaty - přijíti již s přímými, konkretními a věcnými důvody, které mohou býti s to, aby přivodily řešení anebo zmírnění zemědělské krise.

Zákonodárství již použilo a pokoušelo se použíti různých prostředků. Připomínám celní zákony, které byly přijaty na jaře, dovozní listy a jiné věci. Myslím, že to byly tři zákony. Ale žádný z nich neprojevil a nemohl projeviti z nejrůznějších důvodů nějaké účinky. V prvé řadě byla to maďarská obchodní smlouva, která byla příliš pozdě vypověděna. Snad to byla chyba, připouštím to, že nebyla vypověděna dva, tři měsíce dříve. Ale není to snad hlavní důvod. Hlavní důvod, proč celní zákon a zmocňovací zákony nejevily účinku, je ten, že od té doby do dnešního dne ceny na světovém trhů zemědělských výrobků klesly více než o výši nových celních sazeb což tehdy nikdo nemohl předvídati. Dále poněvadž ryze agrární sousední státy, které vyrábějí nepoměrně levněji, buď prémiemi anebo státními příspěvky a jinými prostředky dovedou každé clo u nás učiniti ilusorním, bezúčinným. (Sen. dr Holitacher [německy]: To jsme vám prorokovali!) Poněvadž jste nám to prorokovali, přicházím dnes právě s jinými návrhy. Musíme se tudíž z tohoto důvodu pokoušeti, abychom řešili krisi v tomto státě jiným způsobem, musíme páku nasaditi jinde, ježto poměry u nás jsou právě jiné nežli v ryze agrárních státech. Poněvadž ze všech států máme nejvyšší výrobní náklady v zemědělství, musíme tuto otázku řešiti vnitrostátně, neodvisle od ceny na světovém trhu, neodvisle od našich sousedních států. Nemůžeme-li tuto otázku řešiti neodvisle od ceny na světovém trhu a neodvisle od sousedních států, pak pravím vám, že zemědělství v tomto státě přestane existovati. Zajisté, otázka je mezinárodní, ale nemůžeme čekati, až bude řešena na mezinárodní cestě, nemůžeme čekati na nějakou Panevropu, jak to přednášel zahraniční ministr Briand, nemůžeme čekati na federativní regionální střední Evropu, nemůžeme čekati na dunajskou Evropu, o které mluvil před několika dny bývalý ministerský předseda Maniu - zdá se, že pánům tane na mysli stará Evropa před válkou. Při všech poradách, připomínám Sinaju, Varšavu - o Athénách se vůbec již nemluví - Ženevu, všude to bylo tak jako u odzbrojovacích konferencí: všude samé zdvořilosti, pro samé výhrady, pro samá >jestliže< a >avšak< nedošlo se k vlastním poradám, a jsem přesvědčen, že všechny tyto porady také v budoucnosti nebudou míti výsledku, který by nás mohl uspokojiti.

Máme v našem státě před sebou mimořádnou tíseň a proto, myslím, že žádná strana nebude o tom pochybovati, lze zemědělskou tíseň řešiti také jen mimořádnými prostředky a opatřeními. Česká agrární strana podala v tomto týdnu přijatelné návrhy, se kterými souhlasíme. Ale než tyto návrhy budou uskutečněny, přejde mnoho času, mezitím však zemědělství již dávno bude pochováno. Vidíme přece, jak se různé strany vyslovují o těchto návrzích. Jistý časopis píše, že jest agrární hrozbou, žádáme-li, aby krise byla řešena, jiný časopis praví: Agrárníci nemají dosti na úspěších, kterých dobyli na jaře. Pánové, není to frivolností, nemohu to jinak nazvati, není to výsměchem, mluví-li se o úspěších na jaře? Pánové, poměry jsou přece dnes horší nežli na jaře. Poněvadž všechna dosavadní opatření selhala, musíme sáhnouti k jinému prostředku, musí nám býti poskytnuta okamžitá a bezpečná pomoc. Tu nezbývá nic jiného, nežli abychom umělým způsobem v tomto státě zvýšili ceny, abychom je přizpůsobili výrobním nákladům v tomto státě, kde zemědělství má zcela jiné výrobní náklady nežli v ryzích agrárních státech. Toho docíliti může výhradně a jedině nelekejte se toho - monopol. Domníváte se, že již nemáme monopoly? Máme přece monopol, na příklad u lihu, máme monopolu uhlí. Jak se to zde dělalo? Jednoduše se sem hornoslezské uhlí nepustí a docílilo se toho, co se chtělo. Ale dobytek obchodníci dovážejí - také to je monopol - a dělají ceny, jak se jim líbí. Tu by bylo přece lépe, kdyby se místo soukromého monopolu zavedl veřejný monopol, ve který by stát a my sami měli vliv.