Jak to bude vypadati nyní? V důvodové zprávě se praví, že těch těžkých invalidů od 85 % nahoru je celkem 3.061. Jsem pevně přesvědčen, že v r. 1918 a ještě v r. 1920 bylo jich jistě mnohokráte víc, ale ti všichni se stali obětí této vzorné sociální politiky, už pomřeli hladem, bídou, následkem velkého utrpení atd. (Hlas: Spáchali sebevraždu!) A nyní, když z nich zbývá 3.061, tak se přichází a řekne se: No tak těm největším ubožákům přidáme. - Doposud těch 3.061 těžkých invalidů mělo ročně 7,346.000 Kč a nyní budou míti 14,692.000 Kč. To je ta obrovská oběť, kterou přinese Československá republika obětem světové války. Ovšem kdyby přišla nějaká zkrachovaná banka na pana ministra financí Engliše - a zrovna bylo tady před chvílí řečeno, že zase se hlásí nějaké moravské banky, že jim scházejí peníze, následkem špatného hazardního hospodářství (Sen. Kindl: Následkem zlodějství!) - tu pan ministr Engliš ihned má peníze, ihned najde stamiliony, a vy, kteří to schvalujete, vy toto shledáváte zcela pochopitelným.
Druhá kategorie poškozenců jsou slepci, a ti, kteří jsou úplně bezmocní. V důvodové zprávě se praví, že je jich celkem 1.062. Ale z toho je již 422 v té prvé kategorii, mezi těmi 3.061, takže zbývá vlastně 640 slepců. No, a těm se teď přidá po 1.800Kč, takže všichni dohromady dostanou 1,152.000 Kč. Víte dobře, že je to zase žebrácká almužna a nic jiného.
Pak se v tom vládním návrhu praví, že se ministerstvo zmocňuje, aby přiznalo přeplatek bezmocným 1.800 Kč ročně, tedy od případu k případu, když o to bude některý žádati. Všichni, kdo znají tu praksi, vědí, že takových případů bude strašně málo. Každý, kdo se touto otázkou zabývá, vidí, jak to ve skutečnosti vypadá. Vždyť u nás je právě prakse taková, že z těch 80 % těžkých invalidů se dělají 20- a 15%ní. Vždyť nesčetných takových případů zjištěných leží v kanceláři Družiny válečných poškozenců. Konkrétní případy, jména a adresy, a je jich celé spousty o revisních lékařích, kteří ty válečné poškozence klasifikují jako lehké, aby jim mohly býti odejmuty renty vůbec, anebo aspoň byly sníženy. Na jedné straně buržoasní dr Dvořákové buržoasní synky uznají za neschopné vojenské služby a na druhé straně revisní lékaři ministerstva soc. péče těžké válečné invalidy klasifikují jako zdravé, anebo s lehčí vadou, aby v případě nové války mohli býti hnáni ještě znovu na válečná jatka.
V ustanovení, které se týká vdov, se praví: Vdovám, které překročily 55. rok anebo jsou neschopny výdělku, má se dostati příplatku 160 Kč ročně.
Toto je pravý výsměch. To jest již jistě stará žena 55 roků, nebo musí býti zcela neschopna výdělku a pak dostane milostivě příplatek 160 Kč ročně! Divím se, že ten, kdo toto zpracovával, necítil trochu studu vůbec přijíti s tím do zákonodárného sboru! Vždyť je to horší nežli žebrácká almužna! Co pomůžete té vdově se 160 Kč ročně, když na všechno jiné máte miliardy! Na militarismus za 12 roků republiky vydalo se 50 miliard a pro 13 tisíc vdov se dává každé 160 Kč ročně! A bude se vykládati a psáti, jaké dobrodiní se provedlo, jak republika vykonává zákon sociální péče!
Co se týče té přihláškové lhůty, je tam takové malé ustanovení, ale týká se jen sirotků. Jsem přesvědčen, že jich mnoho není. Dnes máme rok 1930 a ti skuteční váleční sirotci buď z velké části dospěli nebo pomřeli, nebo pokud ještě jsou, jest jich jistě malý nepatrný počet, a nyní je v zákoně pamatováno na to, že jejich poručníci mohou se dodatečně přihlásiti. To je zase, řekl bych, přímo takový trik, aby se zdálo, že se něco dělá. Ale každý, kdo se nad tím zamyslí, vidí, že takových případů je zase velmi málo.
Tak tedy vypadá celá ta novelisace zákona o válečných poškozencích. Zůstáváme i po této novelisaci zase tím nejhorším státem v této otázce. Nepřijdeme ani o jedno místo kupředu. Zůstáváme zase za těmi balkánskými státy, za Polskem, Bulharskem a hodně daleko za nimi v sociální péči o válečné poškozence. To si snad myslíte, když takový zákon vydáváte a když takovouto žebráckou almužnu platíte obětem světové války, že ti vojáci budou míti takovou velikou kuráž, až konečně k nějaké válce skutečně dojde, a že půjdou s nadšením bojovati? My se o to postaráme, aby ve všech kasárnách vojáci věděli, co mohou očekávati v tom případě, když budou zahnáni na válečná jatka a když budou zmrzačeni anebo přijdou o život! My všude vysvětlíme a rozšíříme, aby každý voják věděl, když bude úplně zmrzačen, že dostane 4.800 Kč, jeho vdova že dostane tolik a tolik, sirotek po něm bude bráti l Kč 10 hal. a také jim vysvětlíme, kdo bude na těch jejich zmrzačeních a životech vydělávati.
Nedávno to bylo v denním tisku - je tomu asi 2, 3 dny - konstatováno, jak váleční dodavatelé českoslovenští tvoří internacionálu a jak dodávají ve válkách nepřátelským státům. Bylo konstatováno, že Krupp zcela klidně zásoboval Francii a Anglii, rovněž Škoda, ve Francii Schneider zase Německu atd. My vyložíme vojákům, proč jdou, aby pomáhali k velkým kšeftům velikým kapitalistickým darebákům a aby, až padnou nebo budou zmrzačeni, zmírali hlady a těšili se, že bojovali za svou vlast, která je jim krutou macechou, kde není porozumění pro jejich bídu a kde musejí v míru dříti na vykořisťovatele a ve válce padati a obětovati za ně život. (Předseda upozorňuje řečníka, že překročil řečnickou lhůtu 1/4 hodiny.)
Tedy ještě bych promluvil pár slov, jak to vypadá s tou péčí o válečné poškozence v sovětském Rusku. Kdybych o tom mlčel, z těchto lavic by na mne křičeli (ukazuje na místa senátorů strany soc. dem.), jak je to v Sovětském Rusku. Řeknu to sám, nemusíte mne vyzývati. Tu mám materiál, který je jistě věrohodný. Proč? Do Sovětského Ruska byly vyslány dvě delegace válečných poškozenců z evropských států. První delegace r. 1926 složena byla z 8 německých, 4 francouzských, l belgického a l rakouského válečného poškozence. Z nich byly dvě válečné vdovy. Druhá delegace složena byla z 3 německých, 2 francouzských, l českého a l rakouského válečného poškozence. Tyto delegace vydaly tuto brožuru (ukazuje), kde podrobně je vylíčena péče Sovětského Ruska o válečné poškozence. (Sen. Kianička: Boli to komunisté?) Ne, je zde i politické rozvrstvení. Byli tam komunisté, socialisté, bezpartijní i příslušníci měšťáckých stran. Byli to pouze váleční poškozenci.
Za carského Ruska, dokud ještě trvala světová válka, váleční poškozenci nedostali ani haléře. Pouze důstojníci byli podporováni a pro vojáky se dělalo následující: Dámy, kupci a staří generálové pořádali plesy a dobročinné bazary a výtěžek byl rozdělen válečným invalidům. Za to musili ovšem líbati ruce. To byla ta měšťácká filantropie. Jakmile byla provedena říjnová revoluce r. 1917, již 13 dní po revoluci byl vydán první dekret jako zákon, ve kterém se přiznávalo každému válečnému invalidovi právo na sociální zaopatření nákladem státu. To bylo ještě v době, kdy zuřila v Rusku válka i válka občanská. Mimo to každý válečný poškozenec byl ihned osvobozen od placení činže, dostal volnou jízdu na dráze, byl osvobozen od daní a poštovného a vláda válečné invalidy vyzvala, aby zakládali družstva, já se s nimi stýkám. Stýkám se se soudruhem Koročkinem, který stojí v čele ruských válečných invalidů, a když jsme s ním jednali a informovali ho, jak vypadá v Evropě v kapitalistických státech péče o válečné poškozence, viděli jsme ten obrovský rozdíl. Zde ve všech kapitalistických státech jsou váleční poškozenci vyřazeni. Jsou pokládáni za pensisty, za nepotřebný brak. Tu máte své válečné renty, k ničemu nejste. V Rusku zakládají družstva, jsou zabráni do výroby. Nedávají tam rentu každému zvlášť, nýbrž podporují jejich družstva, opatřují jim strojní zařízení a pod. Dnes jsou úplně šťastni, poněvadž nemusí seděti v koutech a čekati na almužny, nýbrž pracují na výstavbě dělnického státu jako každý zdravý. V kyjevské gubernii 70 % chleba vyrobí se v pekárnách dělnického invalidního družstva.
Péče vztahuje se na toto: Na vojáky rudé armády a carské armády, na rodiny rudoarmějců a carských vojáků, kteří padli nebo jsou pohřešováni, na rodiny osob, které slouží činně v rudé armádě nebo v námořnictvu, dále na osoby, které prokázaly vynikající služby vědecké nebo umělecké revoluci proletářské. Tedy jak viděti, tam je to mnohem širší a mimo to nejsou rozškatulkováni jako u nás. Tu máte zvlášť válečné poškozence-legionáře, zvlášť invalidy, kteří byli v rakouské armádě, a pak jsou ještě invalidi práce, kteří jsou mrzačeni v době míru v kapitalistických podnicích. V Rusku není žádného rozdílu; carští vojáci, rudoarmějci, vojáci z občanské války a invalidi práce, všichni jste stejnými nešťastníky a proto patříte do jedné organisace, do jedněch družstev. Zde u nás se to škatulkuje, aby nemohla vzniknouti žádná obrovská velká organisace, která by pak jistě měla velkou váhu. U nás se ještě mimo to rozdělují podle národnosti.
My ovšem budeme válečným poškozencům a také druhým invalidům, invalidům práce, mluviti pravdu a budeme jim říkati: Vaší povinností je utvořiti jednu jednotnou mezinárodní organisaci obětí světové války i obětí války v míru, to jest těch, kteří v šachtách, na dolech a továrnách denně jsou mrzačeni; vy všichni jste obětí kapitalistického systému a musíte společně s revolučním proletariátem pracovati k tornu, by byl svržen, aby nikdy více žádná válka nemohla býti. (Potlesk komunistických senátorů.)
Předseda (zvoní): Dále má slovo pan sen. Ant. Novák.
Sen. Ant. Novák: Slavný senáte! Budiž mi dovoleno několik poznámek k předloze zákona, která je předmětem jednání, z důvodů, jak již kol. Nedvěd uvedl, že jsem měl čest býti zpravodajem zákona z r. 1920, podle kterého po prvé upravovaly se požitky válečných poškozenců.
Pan kol. Nedvěd zná částečně historii; nebylo to tak jednoduché, jak to líčí. Již proto, že 14. listopadu 1918 zde v této místnosti byla první schůze t. zv. revolučního Národního shromáždění po převratu, kdy tvořen byl nový stát, a v únoru 1919 byla předmětem jednání první předloha, podle které péče o válečné poškozence přikazuje se do oboru ministerstva soc. péče. Referentem tehdy byl člen Národního shromáždění p. posl. dr Schieszl. Teprve když ministerstvo soc. péče zákonem mělo přikázáno pečovati o válečné poškozence, stálo před velmi těžkým problémem. Kol. Nedvěd stál v té době také ve státních službách a prodělával ten těžký problém, kde nebylo dostatek úřednictva kvalifikovaného, kdy nebylo vůbec místností - první místnosti ministerstva soc. péče byly zde v klášteře u Tomáše, v jehož kobkách se úřadovalo a kdy přirozeně v prvé řadě musil býti zpracován také přehled o počtu válečných poškozenců, přehled jejich skutečného stavu. To byly otázky velmi těžké, a když dnes po deseti letech sleduji tuto otázku, mohu jen s upřímnými díky konstatovati, že v čele toho odboru byl postaven muž sociálně cítící, tehdejší sekční šéf dr Fleischmann, který za pomoci druhého úřednictva snažil se tuto práci zdolati.
Když jsme tu v r. 1920 projednávali předlohu zákona - zákon se připravoval již koncem r. 1919 - podle které stanoví se požitky válečných poškozenců, tehdy jsem zdůraznil nejednou, že je to první počátek.
Nemáme naprosto žádného přehledu, nemáme zkušeností, valuta neucelená, sami jsme zdůrazňovali, že doba a zkušenosti nám ukáží, kde zákon je nedostatečný. Žel, pane kol. Nedvěde, listopad r. 1920 má lví podíl na tom, že jste oslabili tu posici dělné třídy v republice. (Sen. Mikulíček: To je největší švindl, co tvrdíte! - My jsme měli dvě třetiny delegátů na sjezdu, my jsme byli většina strany, ne vy!) Já byl připraven... (Výkřiky sen. Mikulíčka.)
Předseda (zvoní): Prosím o klid, pánové! (Sen. Mikulíček: To je švindl, vy jste měli 30, nejvýše 40 %!)
Sen. Ant. Novák (pokračuje): Ale podívejte se, kol. Mikulíčku... (Sen. Mikulíček: Nám patřilo v Hybernské ulici organisační zařízení a všecko to ostatní!) Já jsem v závěru ve své řeči chtěl kolegu Mikulíčka dnes opravdu pochváliti a poděkovati mu za včerejší věcné jednání ve výboru, kde jsem byl, kol. Mikulíčku, překvapen tím, že ve výboru jsi tak krásně hovořil a pro předlohu zákona hlasoval. Včera jsi pro předlohu hlasoval a nyní se hned čertíš, jako když do Tebe píchne, když konstatuji pouhá fakta.
Ale já půjdu dál. (Sen. Mikulíček: Vy jste to zavinili, vy jste byli menšina!) Prosím, to je tvůj názor. Váleční poškozenci cítili těžce, že zákon z r. 1920 je nedostatečný.... (Výkřiky sen. Mikulíčka.)
Předseda (zvoní): Prosím vás pánové, o klid!
Sen. Ant. Novák (pokračuje): Novela zákona z r. 1922 neodčinila veškerých vad a nedostatků, ale co následovalo v druhé polovině r. 1924, když se soustředily útoky na ministra soc. péče Habrmana, že utrácí státní jmění, když v novinách byly proti němu útoky, že má býti dán v obžalobu, že překročil rozpočet? V září r. 1924 na podnět ministerstva financí byla utvořena meziministerská komise, která zasedala od září r. 1924 až do dubna 1925 a v ní právě zástupce ministerstva soc. péče odb. přednosta dr Fleischmann obhajoval ministra Habrmana a musil odrážeti útoky zástupců ministerstva financí a ministerstva vnitra, a když konečně ten materiál - je ho celá kniha - byl předložen tehdejšímu ministru soc. péče Habrmanovi, Habrman odmítl na podkladě tohoto materiálu jednati. V té době socialisté bránili se jak v ministerstvu, tak také v parlamentě, aby to nedostatečné nebylo ještě zhoršováno. Dnes si to můžeme říci. Vždyť včera ve výboru k mému velikému překvapení padl výrok, že parlament bude blahovolně vycházeti vstříc válečným poškozencům touto předlohou zákona.
Mne také neuspokojuje tato předloha zákona, v níž se sice mluví o částce 13 mil. Kč, ale nikde v zákoně není mluveno o úhradě, nikde nemáte řečeno, jakým způsobem se najde úhrada, poněvadž se najde z úspor. (Hlas: Na ty zkrachované banky!) Já jsem také ochoten o tom mluviti. Vím velmi dobře, že je to dílo kompromisu, se kterým není spokojen ani případně pan ministr soc. péče dr Czech, ale neračte zapomínati, že po počátečních útocích proti nám, proti našim ministrům, když jsme šli z vlády ven, že čtyři léta v ministerstvu sociální péče seděl monsignore Šrámek, který s invalidy nemluvil, celá čtyři léta proti invalidům vystupoval briskně a tvrdě a protože ministr tak vystupoval, řada úředníků jednala také tak. (Výkřiky.) Konstatuji fakta, která jsem ochoten doložiti. Když se drastickým způsobem vymáhaly přeplatky, když se invalidům odnímaly trafiky a drobným domkářům exekučně zabavoval poslední majetek pro t. zv. přeplatky, to byla éra monsignora Šrámka, kdy zástupce ministra sociální péče ve výboru nesměl ani hovořiti, kdy nedal ani vysvětlení na vznesené dotazy, kdy nechtěl ani propůjčiti úřední cifry. To byla éra monsignora Šrámka, na kterou váleční poškozenci trpce vzpomínají, na kterou ukazují. A když dnes přichází ministr s návrhem zákona, který u těch nejtěžších působí podstatné zlepšení, nejsme spokojeni; přáli bychom si daleko více. Ale zabránilo se aspoň tomu, že t. zv. lehkým válečným poškozencům důchody odejmuty nebyly. A znovu opakuji, protože z kruhů parlamentních do veřejnosti šířily se zprávy, jako by váleční poškozenci byli vyžírači republiky, už jednou jsem na to poukázal, že velice želím a lituji, že dr Kramář v novoročním čísle >Národních Listů< loňského roku v úvodníku neprávem útočil proti válečným poškozencům, žádal větší obnosy pro galerii a ukazoval, že stát vyplácí zbytečně veliké obnosy invalidům. To je nesprávný názor. Parlament, vláda neprokazuje naprosto žádnou blahovůli. Co koná dnes, koná jako povinnost a nic více a nic méně, povinnost nedostatečnou.
Protože víme, že je to dílo kompromisu, a že za daných poměrů nebylo možno vytvořiti dokonalejšího díla, hlasujeme pro tento zákon. (Sen. Mikulíček: Dá se to přirovnat k podpoře invalidů v Rusku? - Předseda zvoní.) Pane kolego, počkej, hned Ti to řeknu. Kol. Nedvěd mluvil statisticky o důchodech invalidů za hranicemi, mluvil také o Rusku, ale, když používám statistických dat z ostatních států evropských, proč používám brožurky, někým neodpovědným vydané, proč nepoužívám statistických dat z Ruska, jaké jsou tam důchody invalidů? Kol. Nedvěde, Ty to dobře víš, Ty jsi to také přiznal mezi řádky, a na nezasvěceného to působí různým způsobem. V Rusku nejsou vůbec žádné důchody válečných poškozenců. (Sen. Nedvěd: Jsou, jsou!) Dolož mi to, já tvrdím, že ne, leda ve velikých kolektivních střediscích podporují se družstvy. To my jsme dělali také. (Výkřiky. - Předseda zvoní.) Na př. naše družstvo v Bubenči vykonalo v tom směru kus poctivé práce a mohlo býti a ještě dnes může býti vzorem. Ale jak pak jsou na tom ti invalidé na vesnicích? Jakým způsobem je postaráno o invalidy v Rusku, kteří se plahočí sta a sta verst? Není o ně vůbec postaráno. Když, prosím, uvádím statistiku, tak úřední, ale nejen ze západní a střední Evropy, ale také z Ruska, a ne brožurku, která pravdu zkresluje podle potřeby. (Výkřiky komunistických senátorů.)
Předseda (zvoní): Prosím, neračte polemisovat!
Sen. Ant. Novák (pokračuje): Měl bych ještě některé poznámky k projednávání předlohy zákona ve výboru. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Zaplatili v Rusku velkostatkářům půdu jako u nás? (Předseda zvoní.) Kolegyně Karpišková již na to poukázala.
Ministerstvo sociální péče, příslušné úřady, nejednaly správně, když nám v několika úředních publikacích zdůrazňovaly, že úmrtnost válečných poškozenců je normální. Teprve včera zástupce ministerstva zahraničí ve výboru prohlásil, jaká je ve skutečnosti úmrtnost válečných poškozenců. Jsou-li dnes Vršovice nejzdravějším místem v republice - to jsem se včera také k své radosti dověděl - kde je úmrtnost 12 promille, je mezi invalidy úmrtnost 40 promille. To je docela jiný poměr. Upozorním ještě na jednu také náhodně zachycenou zprávu ve výboru, že podle zákona má ministerstvo soc. péče povinnost pečovati také o poválečné invalidy. Když byla včera sdělena zpráva, že bylo učiněno 11 tisíc a několik set přihlášek poválečných invalidů a když se dnes vyplácí důchod 3.500 poválečným invalidům, je v tom něco nezdravého. Ministerstvo národní obrany bude zde míti povinnost pátrati po příčinách. Když při službě vojenské, která trvala dva roky - nyní je kratší - je muž napřed prohlédnut, jde do služby vojenské v době míru a za poměrně krátkou dobu 10 let se nám hlásí bezmála 12 tisíc poválečných invalidů, je to otázka, na kterou je nutno dáti odpověď. (Sen. Kindl: Když máte v armádě Dvořáky!) Tu otázku nebudu klásti. Pravda, nyní jde k odvodu válečný dorost, o tom není sporu, že je to doba nejhorší, ale přece není možno, aby byl odváděn muž, který po výkonu služby vojenské je uznán poválečným invalidou. To jsou zjevy velmi nezdravé a doufám, že budeme míti ještě příležitost na ně poukázati v příslušných výborech a snažiti se, aby byla po této stránce zjednána náprava.
Pokud jde o předlohu samu, opakuji, co jsem již řekl ve výboru, a ještě jedno bych dodal: apeluji velmi naléhavě na ministerstvo soc. péče. Je to známá věc, nic nového nepovím - v předloze se o tom mluví, že vymáhání přeplatků se zlepšuje. Bylo to něco tak drakonicky tvrdého, že bylo nemožno, aby ministerstvo soc. péče dále tak postupovalo. Již jsem na to jednou poukázal. Nedávno jsem znovu dostal do ruky úřední výměr od zemského úřadu. Zemský úřad předloží invalidovi arch. aby mu napsal, jaké byly jeho příjmy od r. t920 do r. 1930. Podle toho mu zastaví důchod. Když to invalida neudělá, zjistí se to u berního úřadu. Praxe je taková: berní úřad předepíše daň, chudák se neodvolá, poněvadž si myslí, že si na něm není co vzíti, ale protože se neodvolá, nastane platnost předpisu a důchod je mu nejen zastaven, nýbrž dokonce za uplynulou dobu vymáhán zpět, mnohdy způsobem velmi tvrdým a krutým. Prosím, aby se ministerstvo soc. péče podobných přehmatů nedopouštělo.
Pro předlohu budeme hlasovati v tom vědomí, že neodčiňuje sice křivdy na válečných poškozencích páchané, ale že alespoň částečně zmírňuje těžký osud nejtěžších obětí světové války. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Posledním přihlášeným řečníkem je pan sen. Stark. Dávám mu slovo.
Sen. Stark (německy): Slavný senáte! Od roku 1929 nebylo na zákoně roku 1920 přijatém téměř nic zlepšeno. Ani vládní koalice, která loňského roku odstoupila, nepovažovala za nutné provésti přiměřená zlepšení v tomto zákoně, ačkoli tolik poslanců a senátorů mezi nimi musilo věděti, že zlepšení zákona o válečných invalidech je krajní a nejvyšší nutností. Působí tedy podivně, když se pánové této bývalé měšťácké koalice uchopili dnes slova, aby ujišťovali, že již odedávna bylo jejich toužebným přáním, aby mohli působiti pro zlepšení zákona o válečných invalidech. Měli k tomu tři roky času, ale neučinili tak. Chci poukázati k tomu, že zástupce německé křesťansko-sociální strany zde projevil, že podali množství iniciativních návrhů, které měly za účel zlepšení tohoto zákona, které prý však nebyly přijaty. Pan kolega Scholz asi zapomněl, že tehdy jeho strana patřila k vládní koalici a že tudíž ani nemohla podávati iniciativní návrhy. (Výkřiky.) To musilo by býti ještě před tím, než tato strana byla ve vládě.
Dále zapomněl zástupce křesťanských sociálů asi zcela na to, že jeho strana roku 1926 hlasovala pro škrtnutí obnosu 130 mil. Kč, které byly zařaděny do rozpočtu pro péči o válečné poškozence. Rovněž tak pánové asi zapomněli, že hranice příjmů snížena byla ze 6.000 na 5.000 Kč, pro kteréžto snížení pánové z křesťansko-sociální strany rovněž hlasovali. (Výkřiky.)
Předseda (zvoní): Neračte polemisovati! Prosím pana řečníka, aby pokračoval.
Sen. Stark (pokračuje): Jestliže si nyní předložená vládní osnova konečně jednou vzpomíná na válečné poškozence, dlužno to zajisté v prvé řadě připsati socialistickým stranám ve vládě, a obzvláště ministrovi sociální péče. Bohužel nese také tato vládní osnova stopy koaliční politiky, takže přes zlepšení zákona o válečných poškozencích v této osnově musíme přece prohlásiti, že naše přání po dalším zlepšení zákona daleko ještě nejsou splněna. Povážíme-li, že v Německu péče o válečné poškozence je mnohem lépe vybudována, ačkoli tato říše musí následkem reparací nésti těžké finanční oběti, musíme se jen diviti, že to Německo přece svede, aby do jisté míry uspokojilo válečné poškozence. I chudé Rakousko, které přece proti Československu lze nazvati žebráckým státem, plní svou povinnost vůči válečným poškozencům daleko lépe, nežli jak se to dosud dalo zde.
Jakožto úspěch musíme označiti, že se našemu soudruhu ministru dr Czechovi podařilo odmítnouti požadavek pana ministra financí, aby to, čeho je potřebí pro nadlepšení těžkým invalidům, sehnáno bylo škrtnutím důchodů 25% nich invalidů, jejichž počet činí nyní 44.000.
Těžké bezpráví se napravuje změnou u § 28. Tento zní: >Výjimečně může ministerstvo sociální péče povoliti ještě mimořádnou přihlášku a důchod takovým sirotkům, jejichž zákonitý zástupce jejich nárok atd.....<
Slovo >výjimečně< působí velmi podivně. Známe-li byrokraíismus, který v tomto státě panuje, připouští tento výraz >výjimečně< velmi široký výklad, a přejeme si, aby tento § 28 prováděn byl nejliberálnějším způsobem, ne aby zde zase docházelo k novým komplikacím. Doufáme tedy, že tohoto § 38 bude použito nejliberálnějším způsobem. Zařadění § 5 do § 31 považujeme za málo dalekosáhlé, poněvadž v tomto oboru mají vinu méně důchodci, jako spíše zemský úřad resp. jeho úředníci.
Ačkoli nás vládní osnova plně neuspokojuje a zákon stále ještě obsahuje tvrdosti, musíme přece označiti návrh jakožto pokrok a ochotu vůči politováníhodným obětem neblahé války. Budeme proto samozřejmě hlasovati pro tuto osnovu zákona. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Slovo má pan zpravodaj rozpočtového výboru sen. dr Karas.
Zpravodaj rozpočtového výboru sen. dr Karas: Slavný senáte! Celá debata dokázala to, co jsme pravili oba dva referenti na počátku, že zákon je dítko dohody, neuspokojuje všechny strany. Každá strana má své jisté zvláštní bolesti, které by chtěla míti zlepšeny, ale za daných poměrů, zejména s ohledem na ministerstvo financí, nebylo možno dosíci lepšího zákona, který by více dával, než dává tato osnova.
Zde bylo zejména upozorňováno, že prý mezi vadami tohoto zákona je, že nedává všem poškozencům. Jsme si toho dobře vědomi, že lhůta byla vázána na poslední prosinec 1921. >Že prý dává méně, než dávají okolní státy.< V některých případech to není pravda, že okolní státy dávají více než náš. Když se převádějí číslice státu cizího na naše koruny, prosím, aby se pamatovalo, že jednotkou v Americe je dolar a že ten dolar se nemůže převáděti na 35 Kč a říci, že tam poškozenec má tolik a tolik korun. V Anglii se počítá zase na jinou jednotku měny a domácí člověk v Americe počítá s dolarem a nikoliv s korunou.
Kol. Nedvěd vytýká jako vadu zákonu, že prý zlepšuje renty. Oni ovšem byli by rádi, kdyby spíše ubíral, aby bylo hodně nespokojenosti, neboť jen z nespokojenosti může jejich strana růsti. Jsme si vědomi toho, že zákon je nedostatečný, a proto také rozpočtový a i soc.-politický výbor usnesl se na resoluci, která vyzývá vládu, aby v době nejkratší podal se návrh novelisace zákona, který by největším bolestem odpomohl, pokud ovšem finance státní k tomu stačí.
Při této příležitosti jen podotýkám, když pan sen. Berkovec vytýkal hříchy dřívější koalice, že mi vstávaly vlasy na hlavě, když jsem si uvědomil, že byl jsem já také členem této panské koalice, která takové hříchy páchala. To jsem si ani neuvědomil.
Ale na jeden hřích zapomněl, který panská koalice dělala, že totiž nedělala dluhy, nýbrž uplácela dluhy a našetřila plné kasy státní. (Výborně!) Myslím, že v tomto hříchu tu panskou koalici dnešní koalice následovati nebude.
Poukazuji také na to, že plná renta svobodného invalidy neobnáší pouze částku, kterou zde kol. Nedvěd citoval, nýbrž svobodný plný invalida dostává těch 9.000 Kč ročně. To zajisté už není částka žebrácká, nýbrž částka, kterou ani dělník zdravý si nemůže vydělati a také leckdy ani zřízenec státní za vykonanou práci nedostává.