Tuto změnu lze vítati, ač naproti tomu nutno litovati, že obnovení přihlášky osnova nepřipouští u všech těch, kteří nepodali přihlášku buď z neznalosti nebo neinformovanosti nebo proto, poněvadž se nezpůsobilost ke práci u nich dostavila po této lhůtě. Chci ale poukázati, že soc.-politický výbor navrhuje resoluci, k níž se připojil také výbor rozpočtový, v níž se vyzývá vláda, aby příští reformou tento problém byl vyřešen. Zejména se vyžaduje, aby v první řadě při změně zákona pamatováno bylo na případy, kde nezpůsobilost ke práci nastala teprve po lhůtě dosud ke přihláškám stanovené. Také přesto, že osnova tento problém u všech těch osob, které se nepřihlásily, neřeší, přece doufáme, že resoluci, kterou tu navrhujeme, se podaří, zejména až počet válečných poškozenců kteří požívají požitky, klesne, tento problém vyřešiti, aby chudí lidé, kteří utrpěli ve válce zranění a jsou méně způsobilí ke práci, měli možnost dodatečně se přihlásiti.

Vrácení přeplatků řeší navrhovaná osnova tím, že v §u 31 zařazuje se jako odstavec 3.: >Byl-li zaopatřovací požitek přiznán nebo likvidován neprávem nebo částkou vyšší, smí se požadovati od příjemce vrácení částky, kterou přijal v dobré víře pokud se týče takto vzniklý přeplatek sraziti z požitků, nejvýše za uplynulou dobu tří let od splatnosti požitků.<

Je to do jisté míry korektura, která dosud byla provedena. Uvážíme-li, že koncem r. 1929 vykazuje ministerstvo soc. péče. že je přeplatků 44,978.411 Kč, tedy vidíme, že bude-li tento odstavec v doplnění dosavadního §u 31 zákona populárně a liberálně vykládán, stesky, které docházejí zejména členům zákonodárných sborů ve věcech přeplatků, odpadnou z větší části a také že příští osnova resp. novela celého zákona bude (moci tento problém vyřešiti tak, aby přeplatky nemuseli vraceti ti, kdo je vybrali.

Konečně se dotýkám slova, které je v §u 9 osnovy, jež mluví o bezmocných. Bezmocní podle návrhu osnovy se staví naroveň osobám osleplým a vyslovuje se podmínka, jestli potřebují cizí pomoci. K této věci ministerstvo zdravotnictví ve výboru sociálně-politickém svým zástupcem panem vrch. odbor. radou Říhou dalo vysvětlení, jak je rozuměti definici slova >bezmocnost<, a já bych k němu dodal, že je samozřejmé, že se myslí, že osoba, která potřebuje cizí pomoci, má býti prohlášena za bezmocnou. Předpokládám, poněvadž je těchto osob jenom 422, že ministerstvo sociální péče bude slovo bezmocnost vykládati tak liberálně, aby každému válečnému poškozenci, který potřebuje cizí pomoci, i kdyby to nebylo pravidelně, příplatek nebo vyšší požitek byl přiznán.

V závěru bych vyslovil ještě přání, které je jistě přáním všech válečných poškozenou, zejména těžších. Myslím, ze zejména těm, kteří mají nezpůsobilost 35 - 100 %, přidělování trafik se dalo rychlejším tempem, než se děje dosud. Všichni, kteří máme co dělati s veřejným životem, víme, že v této věci je příliš stížností, že osoby, kterým je ještě dnes propůjčeno prodávání kuřiva jako státního monopolu, jsou často osoby majetné, které nepotřebují, aby měly příjem z takových obchodů, jako je prodávání kuřiva, a právem již jsme se dávno v sociálně-politickém výboru poslanecké sněmovny zabývali otázkou, aby všem osobám, které mají svou existenci jinak zajištěnou nebo majetkově jsou jinak podloženi, byl prodej kuřiva odebrán a přiznán válečným poškozencům. Žel tomu, že prakse zejména v posledních pěti letech uchýlila se od liberálního výkladu tehdejšího usnesení sociálně-politického výboru poslanecké sněmovny a nařízení, které bylo vydáno tehdy na usnesení poslanecké sněmovny ministerstvem financí, že je celá řada osob, kteří jsou vlastníky trafiky, ale které by tohoto obchodu nepotřebovaly, a proto zvláště apeluji při této příležitosti, aby nejen ministerstvo sociální péče, ale zejména ministerstvo financí se snažilo, aby původní usnesení v sociálně-politickém výboru poslanecké sněmovny učiněné provádělo přísně a aby se snažilo trafiku dáti těm, kteří ji zasluhují, totiž válečným poškozencům. Prospěje to nejen těmto rodinám, ale i státu, poněvadž stát, jak známo, když přidělí trafiku osobě, která je v řadách válečných poškozenou, ušetří na důchodu a ušetření na důchodu

všeobecně prospěje nejen financím státu, ale umožní také to, abychom zejména těžkým válečným poškozencům mohli v příští době novelami jejich požitky ještě zvýšiti.

Doporučuji v zastoupení sociálně-po-litického výboru, aby zpráva, která je slavnému senátu předložena, byla schválena. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Zpravodajem za výbor rozpočtový je pan sen. dr Karas.

Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Po dlouhá léta byli jsme svědky stálého volání po novelisaci zákona o podporách válečným poškozencům. Jak již referent výboru sociálně-politického upozornil, zejména těžce bylo si stěžováno na to, že poškozenci s vysokým procentem nemohou býti živi z oné renty, a zejména ti, kdož zmeškali lhůtu k přihlášení se o důchod do konce prosince 1923, dnes strádají těžce ve svém životě.

Ministři sociální péče zajisté rádi by byli přišli s novelou zákona, ale kdo tomu bránil, byl ministr financí, neboť věděl, že každé zvýšení dosavadních rent, zlepšení zákona, bude znamenati vyšší náklad státní. A tu ministr financí bránil ministrům sociální péče, aby příslušná reforma předložiti se nemohla.

Přichází-li se dnes konečně s takovou reformou, tu ministr financí vidí, že jednak stálé přebytky hospodářství státního umožnily mu jisté vydání, jednak že smlouvy mezinárodní, které břemena z mírových smluv nám přesně stanovily, umožňují nám, abychom přistoupili dnes k tomuto řešení.

Výsledek, který se podává slavnému senátu, je dítětem kompromisu. Tedy neuspokojí na žádné straně plně na 100 %, ale buďme rádi, že aspoň částečně těm největším bolestem může se odpomoci.

Zejména těžce zde litujeme, že nebylo možno připustiti přihlášky všeobecně, neboť ti, kdož zmeškali lhůtu do konce prosince 1923, zajisté buď nevěděli o této lhůtě, neznali zákon, nebo tehdy byli v takových majetkových poměrech, že bylo jim ještě možno starati se samostatně o své živobytí, a tedy nechtěli od státu podpory. Tito lidé jsou dnes trestáni tím, že se jim přihláška nepřipouští. Částečně uvolňuje se pouze přihláška sirotkům, ostatní však, staří rodiče, kteří ztratili živitele a ti invalidé, u kterých se dostavily následky útrap později, ale dnes již nemohou dostati podpory.

Zvýšení, které přítomná předloha bude míti za následek, obnáší podle důvodové zprávy asi 13 mil. Kč ročně. Částka ta bude klesati, neboť právě těžcí invalidé kvapem umírají. Nad čím se pozastavujeme v rozpočtovém výboru, je, že ani důvodová zpráva a tím méně zákon neobsahují zmínky, jakým způsobem bude tento vyšší náklad kryt. Přirozeně pro rok 1931 přijde náklad do státního rozpočtu, ale schází nám zmínka, jak bude kryt náklad v roce letošním. (Hlas: Úsporami!) Na úspory hřeší kde kdo. Takových zákonů jsme odhlasovali mnoho. Zde se ovšem nebojím o úhradu, neboť vzhledem k tomu, že rozpočet na válečné invalidy stanoví se již v dubnu, letos na rok 1931 a na letošní rok stanovil se už v dubnu 1929, přece jen od dubna 1929 až do prosince 1930 řada těchto invalidů umře, tedy počet těch, kteří pobírají podpory, se zmenší a tím též nastává každý rok jistá úspora v rozpočtené částce. Úspora byla někdy 10, někdy až přes 30 mil. Kč a doufáme, že v této úspoře také těch 6,750.000 Kč bude, neboť zákon bude platiti od 1. července 1931, tedy se dostatečná úhrada najde.

Jak jsem řekl, je to věc kompromisu. Ministr sociální péče zajisté by byl rád šel dále, kdyby tu bylo možno tu úhradu dosíci z ministerstva financí. Buďme rádi, že aspoň v nejtěžších případech nastane náprava. Proto rozpočtový výbor navrhuje slavnému senátu schválení této osnovy zákona tak, jak byla vládou předložena.

Předseda (zvoní): Zahajuji debatu a navrhuji řečnickou lhůtu v trvání čtvrthodiny. (Námitky nebyly.) Námitek není, budeme tedy podle toho postupovat.

Uděluji slovo prvnímu přihlášenému řečníkovi, panu sen. Rovňanovi.

Sen. Rovňan: Slavný senát! Hlinkova slovenská ludová strana za vládny návrh zákona o doplnení niektorých ustanovení zákona zo dňa 20.januára 1920, č. 142, o pôžitkoch válečných poškodencov, vo znení zákona zo dňa 25. januára 1922, č. 39, ktorý má doplňovať mnohé krivdy invalidov a tak je sociálnym vydobytím, bude hlasovať, činím však tieto poznámky:

Krivda válečných poškodencov ani týmto doplnkom nie je riešená. Len pomysleť si - byť válečným poškodencom, válečnou vdovou, válečnými sirotami je voľačo strašného. Je to základom doživotnej biedy, doživotného trápneho živorenia.

Dokiaľ mnohí rôznymi nedovolenými fígľami, simulovaním, podplácaním vedeli sa vzdialiť války, poťažne válečnej frontovej služby, dotiaľ svedomitá, najzdravšia, najschopnejšia a povezme tá najchudobnejšia vrstva obyvateľstva hnaná bola ako to teliatko na jatku, tedy vojaci na front.

O vojne sa nezmienim, nie je to predmetom, ale ju posudzujem a vítam smysel Páneuropy, bolo by to najdokonalejšie a najhumánnejšie uskutočnenie 20. stoletia. O nesvedomitom a nemravnom vedení války verejnosť bola a je dostatečne upovedomená. Podplatkárstvo, nesvedomité zachádzanie so štátnym majetkom bolo na dennom poriadku. V krajine zúrila nesvedomitá rekvirácia nielen na živom, ale aj na mŕtvom majetku. Vojenské prehliadky boly na dennom poriadku, dobre vieme, že mnohoráz verejnosťou za nezdravého, nesúceho uznaní domobranci vojenskou prehliadkou na front za súcich boli uznaní; ďalej dokiaľ zámožní a majetní obyvatelia rôznym podplatením vedeli a mohli svoj majetok chrániť, dotiaľ chudobnejšieho obyvateľa statok bol odobraný, zrekvírovaný. Rekvirovala sa meď, braly sa zvony, mnohí duchovní a občania darmo sa odvolávali, že nebudú v stave náhradný zvon alebo zvony zadovážiť, zvon vyhodili z veže, rozbil sa mnohoráz na kúsky. Brali sa rôzne stroje ä vôbec čo bolo medenné. A čo myslí, slávny senát, že z toho boly kanóny, delá liate? Mýlite sa. Nepoviem, že niečo neušlo sa aj na to. U nás na Slovensku odvlečené bolo to do Bratislavy a tam sa tým kšeftovalo.

Toto všetko, slávny senát, len preto prednášam, abysme si obnovili memoriu o tých nesprávnostiach, ktoré sa už po čas války prevádzaly, a aby sme sa snažili zamedziť ďalším nesprávnostiam a nesvedomitosíi a krivdám za účelom nápravy dôchodkov válečných poškodencov, ktorí sú obeťou mnohých nesprávností.

Zákon o válečných poškodencov mal by byť jedným z týchto poválečných ustanovizieň. Áno, je tým, ale najmenej je dokonalým a uspokojujúcim. Dnes, keď vojna nezúri, cit proti bývalým vojakom a zvlášť invalidom, válečným vdovám a sirotám v srdciach našich ochladnul. Prvej vláde po prevrate malo ležať na srdci, aby tých válečných zbohatlíkov vzala na odpoveď, aby s nima spravila komput. Nesprávne nahromadený majetok mal sa im zkonfiškovať, na odpoveď mali byť bratí, ktorí z akejkoľvek príčiny zpod vojenskej služby sa vykľzli a po čas války nimi nahromadený majetok aspoň v čiastke mal sa štátu odovzdať.

Týmto a podobným, a to nesvedomitým a nespravodlivým spôsobom poshromáždený majetok, mal slúžiť za prvý fond pre válečných poškodencov. Vláda však všetkým týmto vyšmiklencom nielen že nechala slobodný pohyb, slobodnú cestu, ale títo zbohatlíci nesprávnym a nesvedomitým spôsobom zadováženým majetkom vedeli si zase len prajné miesta pre seba už v konzolidovanom štáte zabezpečiť.

Keďže títo zbohatlíci dobrovoľne na fond válečných poškodencov nič neobetovali, ale ani vláda ich neodanila, tedy vláda zákonom mala zabezpečiť válečným poškodencom, válečným vdovám a válečným sirotám uspokojujúce, lepšie položenie, školenie sirôt atď.

Čo je to za podpora, keď mnohý válečný poškodenec z príčiny nemožnosti výživy spáchal samovraždu? Čo je to za podpora, keď polonahý válečný poškodenec, na rohu ulice s vystrčenou, od biedy uschlou rukou o halier zebre? Keď válečný slepec letom, zimou na ulici sa poráža, do predmetov pred ným stojacích hlavu si udiera? Čo je to za podpora, keď válečná vdova s ostalými sirotami ostatný kúštok svojho akého takého imania musí odpredať, aby dietky svoje nasytila, obliekla? Koľké siroty ostaly bez školenia, bez zamestnania, nedostane, lebo je chudák. Oproti tomuto viež legionár snáď o 3/412 v blízkosti v Trenč. Teplej je reštauratérom, je už milionárom a aby ešte väčším zbohatlíkom bol, bola mu ešte jedna živnostenská koncesia v Považskej Bystrici udelená pri stanici. Tam totižto má výhľad na peknú budúcnost, lebo Škodovka tam stavia továrne. Oproti tomuto restauratérovi bolo moc protestov zo strany obecenstva ako i železničného osobníctva, ako i u neho zamestnaných, a miesto toho, že by sa stala náprava pre poškodených, dostane on výhody. Kto stojí za týmto človekom, je zvedavé celé okolie Trenčianskej Teplej.

Príčiny nepodania prihlášok válečnými poškodencami na čas môžu byť rôzne, a to: 1. neznalosť zákona v dobe príkazu podania prihlášok, 2. oneskorené oboznámenie obyvateľstva, zvlášť poškodených, o zákone, 3. nevšimnutie si možností, že by oneskorene podaným žiadostiam nebolo vyhoveno, 4. môže sa vyprávať i o tej možnosti, že prihlášky ostaly ležať v niektorých úradoch, 5. ba môžu byť možnosti, že i z pomsty alebo závisti, aby niekto z invalidného dôchodku odpadnul, jeho prihláška schválne bola zničená, odhodená, 6. najskôr ale bolo príčinou omeškania, že stránky nemohly doklady navčas predložiť, že po čas doby podania válečný poškodenec natoľko bol nezdravým, že bol nemožným prihlášku podať. Keď vláda na podanie určila lehotu, týmto účinkom všetkých omeškajúcich verejne ponechala tak rečeno na smrť hladom, keď matka alebo tútor potrebnú zaodev boli nemožní im zaopatriť. Utrpená bolesť a bieda mnohých o život pripravila a je isté, že ešte mnohí válečňí poškodenci jej za obeť padnú. Netajím, opačne uznám, že zákony o pôžitkoch válečných poškodencov v biede koľko-toľko pomohly, ale tá nemilosrdná nesvedomitosť, že k podaniu prihlášok lehota bola určená a tak oneskoreno podaným žiadostiam nebolo vyhovené, ani terajším návrhom nie je odstránená.

§ 28 návrhu dáva moc ministerstvu soc. pečlivosti k vydaniu mimoriadnej prihlášky, aj to len pre válečné siroty. Keď pán minister financií na zkrachované banky, na podporu vládnych novin atď. milióny a milióny vie vyhadzovať, tieto milióny najsamprv na podporu válečných poškodencov mal ponechať.

Poznať, že vláde nezáleží zistiť príčiny oneskoreno alebo vôbec nepodaných prihlášok. Keď je vláda sytá, dobre oblečená, býva v palácoch, čo je jej do válečných poškodencov, ktorí mnohoráz bez svojej príčiny odpadli od dôchodkov určených pre válečných poškodencov. Po-znat, že vláda nezná, alebo nechce znať tieto príčiny, aby sa nemusela nimi zaoberať. V mnohých prípadoch podpory nesprávne, stranícky sú ustálené. Na príklad legionár invalida Dominik Bobot z Nemšovej, ktorý v Amerike pracoval, prihlásil sa tam v r. 1917 do légie, prišiel do Francúzska, kde bojoval a bol ranený, prišiel do oslobodenej vlasti, od vtedy živorí, ba hladom mrie už 12 rokov, lebo dostáva mesiačne podporu 32 Kč. Je 45% invalidom, u železnice dostane tú najťažšiu prácu cez letné mesiace pri krompáči. K takémuto nedostatočnému zákonu treba tvrdé, nemilosrdné srdce, ktoré nepozná zákon boží: miluj bližného svojho ako seba samého, a nemôže mať vedomosť, že včas podpora je duplom daná. A terajšia vláda do tej istej chyby, upadla, alebo tú neslýchanú nepravdu, že toto omeškanie do nového návrhu hore nevzala, schválne podporuje.

A preto ztotožňujem sa s rezolúciou soc.-politického a rozpočtového výboru, ktoré výbory ukladajú vláde, aby predložila Národnému shromaždeniu zákon, ktorým sa umožňuje v prípadoch zreteľa hodných dodatočná prihláška k pôžitkom válečných poškodencov; aby predložila návrh zákona, ktorým by prevedená bola potrebná novelizácia zákonov o pôžitkoch válečných poškodencov, v ktorom zákone by lehota podania prihlásky mala odpadnúť.

Z príčin tu uvedených podala naša strana návrh na zmenu štvrtého odstavca §u 28, aby bola možnosť podať ešte prihlášku každému jednému válečnému poškodencovi a každej válečnej vdove, ktorí túto prihlášku z akejkoľvek príčiny nepodali, a nielen přihlášku válečným sirotám.

Prosím slavný senát, by za změnu návrhu tiež hlasoval. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Adolf Scholz.

Sen. Ad. Scholz (německy): Slavný senáte! Je prokázáno, že veškeré státy, ať se nalézají v Evropě anebo ve všech ostatních dílech světa, které se zúčastnily světové války, rozhodně lépe se postaraly o válečné oběti, o zraněné, poškozené a jejich pozůstalé, nežli tomu je právě zde v Československu. Můžeme pozorovati, že to učinily také státy, které se nalézají ve značně horších finančních a hospodářských poměrech nežli Československo. Vezměme malé Rakousko, Polsko anebo vezměme zvláště Německo, které stená pod uloženými válečnými břemeny, a vidíme, že všechny tyto státy si byly vědomy, že veškeré ostatní státní nezbytnosti musí ustoupiti, a že v prvé řadě dlužno pečovati o ty, kdož svými životy a svým zdravím se zasazovali o ochranu své vlasti.

Přihlédneme-li však blíže k invalidnímu zákonu, ke kterému došlo v Československu po převratu, pozorujeme, že do jisté míry ti, kdož se světové války zúčastnili na straně ústředních mocností, jsou za to trestáni. Máme dnes 12 roků po válce. Předpokládáme, že také ubylo šovinismu na české straně, a že lze míti za to, že nabývá místa jistá objektivnost v každém směru a že se také dnes přikročuje k tomu, aby znenáhla napraveno bylo bezpráví, které spácháno bylo na válečných obětech.

Je správné, že Češi zanášeli se roku 1914 myšlenkou dosíci nějakým způsobem větší samostatnosti. Ale jedno víme, že také tehdy nebylo vlastně na oné straně jednotného názoru o cílech, o způsobu a jakou měrou by bylo lze dosáhnouti větší samostatnosti. Já na příklad mohl jsem ve své užší domovině, na Moravě, pozorovati, že válečné nadšení, ať již skutečné anebo uměle vyvolané, bylo zde na české straně právě tak jako na straně německé. Ba netoliko roku 1914, nýbrž také později v letech 1915, 1916 a 1917 mohli jsme pozorovati, že osobnosti patřící k české národnosti používaly svého vlivného postavení k tomu, aby prováděly čilou propagandu pro válečné půjčky. (Sen. Habrman: To byly bílé vrány, my jsme proklínali válku od začátku!) Všichni nikoli, na Moravě nikoli.

Nechci zde mluviti jen ve prospěch těch, kdož snad patří přímo k válečným obětem, nýbrž také nepřímo, a to jsou právě ti upisovatelé válečných půjček. Tu chtěl bych zdůrazniti: což bylo toto upisování, které se dalo jak na české, tak na německé straně, dobrovolným, což dalo se toto upisování válečných půjček u nás z plného nadšení? A tu vím na příklad z mého okresu Moravského Berouna, že tam tehdy byl - nesmíme říci okresní hejtman, nýbrž přímo okresní paša, jménem Plšek - jméno ukazuje k tomu, že to zajisté asi nebyl žádný Pragermán, - který v každé obci u každého jednotlivce co nejpřesněji zkoumal jeho majetkové poměry. Zkoumal jaksi srdce a ledví a každému, kdo jen měl sebe méně, při každém upisování válečné půjčky, které přece mělo býti vlastně dobrovolným, uložil určitou sumu. A běda tomu, kdo se nepodrobil diktátu tohoto okresního paši. Přišel-li někdo náhodou z hospodářských důvodů do zázemí, anebo obdržel-li zemědělskou dovolenou, musil očekávati, když nevyhověl rozkazu okresního hejtmana, že bude odvolán, nikoli snad k náhradnímu kádru, nýbrž přímo na frontu. Viděli jsme tehdy, že se ženám vojínů na frontě, když nevyhověly rozkazu okresního hejtmana, při rekvisicích obilí bralo i to, co samy potřebovaly, a že, ač ženy zemědělců, byly vydány hladu.

Říká se zajisté, že Němcům - tito přicházejí přece v prvé řadě v úvahu - upisováním IV. státní půjčky poskytnuta byla příležitost ke zhodnocení svých válečných půjček. Tu však dlužno zdůrazniti, že obzvláště nám rolníkům byla nejméně poskytnuta možnost upisovati IV. státní půjčku. Jedno jest jisto, že jsme ty tisíce milionů neodváděli beze všeho s lehkým srdcem na berní úřad. Ale tvrzení o nashromážděných pokladech, jež bylo rozšířeno ve veřejnosti, není ničím jiným nežli bajkou. Neboť víme přece, jestliže ten neb onen rolník během svého života nashromáždil malé jmění, že toho, co nepadlo na upisování válečných půjček, bylo po válce použito k vybavení synů, kteří se vrátili z války, anebo dospělých dcer, a nejen to, nýbrž že dotyčný musil také ještě k tomu dělati dluhy. Doufáme, že v této věci také ještě nepadlo poslední slovo, a chceme alespoň při každé příležitosti vládu upomínati na to, aby také, pokud jde o válečné půjčky, panovala spravedlnost.

Vítáme dnes předlohu o novelisaci invalidního zákona. Jsme úplně srozuměni s tím, že se obzvláště těm, kteří jsou přes 85% invalidními, jejich starosti zmenšují a že se v prvé řadě úplně osleplým, těm, kdož úplně jsou odkázáni na cizí pomoc, dostává nyní úlevy. Nemůžeme jim sice zkrášliti jejich stáří, neboť nejvyšším statkem každého člověka je zajisté zdraví, a to jim nemůžeme vrátiti, ale právě tímto zákonem, který zajisté bude přijat v této síni jednomyslně, dostane se dotyčným, kterých se to týká, zlepšení jejich bezútěšného postavení, i budou moci říci, že se na ně nepohlíží více jako na parie, na vyděděnce lidské společnosti, nýbrž že také cítí, že i v tomto státě jsou lidé, kteří s nimi mají vřelou soustrast.

Usnesli jsme se v roce 1926 na berní reformě. Víme, že hranice příjmů činí pro jednotlivou osobu 6.000, pro 2 osoby 7.000 Kč a že tato hranice příjmů podle počtu dětí stoupá až do 13.000 Kč. Měli bychom se nyní domnívati, když všeobecně pro všechny bylo stanoveno existenční minimum, že tím spíše toto existenční minimum přijde v úvahu také pro invalidy. Vidíme však stále ještě, že nejvyšší hranice minima pro invalidy, kdy se důchod více nevyplácí, stanovena byla u dělníků na 10.000 Kč, u samostatných, u malých živnostníků a domkářů na 5.000 Kč a že se na děti nikterak nepřihlíží. Mám před sebou několik žádostí o milost a v jedné z nich se uvádí, že vdova s dětmi proto, že přede dvěma lety měla příjem 7.000 Kč, musí letos vrátiti přeplatek, který tehdy obdržela, a poněvadž to nemůže učiniti, stojí před zabavením. Víme, že hospodářské poměry se od těchto dvou let zhoršily a že takovýmto vdovám a živitelům rodiny je zatěžko vraceti tyto přeplatky. Přijali jsme již opětovně k vládním návrhům resoluce, podle kterých se má liberálně postupovati při přeplatcích, nepřevyšuje-li příjem 13.000 Kč. Ale dosud se přes tyto resoluce beze všeho přecházelo, i doufám alespoň a žádám pana ministra sociální péče, aby, pokud jde o tyto běžící žádosti, postupoval způsobem nejvýš humánním.