Schůze zahájena v 17 hodin 40 minut.
Přítomni:
Předseda: dr Soukup.
Místopředsedové: Donát, dr Heller, dr Hruban, Klofáč, Luksch, Trčka.
Zapisovatelé: Kahler, Votruba.
111 senátorů podle presenční listiny.
Zástupce vlády: ministr Bradáč.
Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič, jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.
Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.
Oznamuji, že dal jsem dovolenou na dnešní schůzi sen. Dobrovolnému, Janečkovi, Lokotovi, dr Milotovi, dr Rozkošnému.
Navrhuji, aby byla dána zdravotní dovolená na dobu 4 neděl sen. Kotrbovi, na dobu 3 měsíců sen. Vranému.
Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je, většina. Návrh můj je přijat.
Tiskem bylo rozdáno:
Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):
Tisk 218. Vládní návrh, kterým, se předkládá Národnímu shromáždění Mezinárodní Úmluva o odstranění dovozních a vývozních zákazů a omezení, podepsaná v Ženevě dne 8. listopadu 1927 a její Protokol z téhož dne, dále Dodatková Dohoda k Mezinárodní Úmluvě o odstranění dovozních a vývozních zákazů a omezení, podepsaná v Ženevě dne 11. července 1928 a její Protokol, a konečně dopisy šéfa československé delegace na mezinárodní konferenci, na níž výše uvedená Dohoda byla smluvena, kteréž dopisy se týkají československého vývozního režimu křemence a chmelových sazenic, jsou adresovány jednak delegaci rumunské, německé a delegaci Království Srbů, Chorvátů a Slovinců, jednak Generálnímu tajemníku Společnosti národů a jsou datovány dnem 9., 10. a 11. července 1928.
Tisk 221. Zpráva I. ústavně-právního výboru, II. rozpočtového výboru o vládním návrhu zákona o poštovní spořitelně (tisk 164).
Tisk 224. Návrh sen. Šachla, Sabaty, J. J. Krejčího a druhů ve příčině státní výpomoci zemědělcům postiženým krupobitím v okresu českobudějovickém.
Tisk 225. Návrh sen. Kříže a soudr. na pomoc živelní katastrofou v jižních Čechách postiženým.
Tisk 226. Zpráva imunitního výboru o žádosti krajského soudu v Chustu ze dne 5. února 1930, č. j. Nt V 1/30-5, za vydání sen. Lokoty pro přečiny podle §u 14, č. 5 a l zák. na ochr. rep. (č. 732/30 předs.).
Tisk 227. Zpráva imunitního výboru o žádosti krajského soudu v Užhorodě ze dne 5. února 1930, č. j. Nt X 15/29-2, za vydání sen. dr Korlátha k trestnímu stíhání pro přečin utrhání na cti podle §u l, 3, odst. II, ě. l a 2 a §u 6 zák. čl. XLI/1914 (čís. 756/30 předs.).
Tisk 228. Zpráva imunitního výboru o žádosti krajského soudu v Bratislavě ze dne 10. března 1930, č. j. Nt XVII 52/29, za vydání sen. Mikulíčka k trestnímu stíhání pro dvojnásobný zločin podle §u 15, čís. 3 zákona na ochr. rep., §u 159 voj. tr. zák., pro přečin podle §u 15, č. 2 zák. na ochr. rep. a §u 481 trest. zák. a pro přečin podle §u 24, č. 3 zák. o tisku (č. 900/1930 předs.).
Tisk 229. Zpráva imunitního výboru o žádosti okresního-úřadu v Žilině ze dne 12. května 1930, č. j. 1953/1930-priest., za vydání sen. Kello pro přestupek podle nář. býv. uh. min. vnitra č. 7430/1913 (čís. 1353/1930 předs.).
Tisk 230. Zpráva imunitního výboru o žádosti krajského soudu trestního v Praze ze dne 20. prosince 1929, č. j. Nt XIX 10/29-2, za vydání sen. Stejskalové k trestnímu stíhání pro přeěin proti bezpečnosti cti (č. 169/1929 předs.).
Tisk 231. Zpráva imunitního výboru o žádosti okresního soudu v Teplicích-Šanově ze dne 5. ledna 1930, č. j. T XII 754/29, za souhlas k trestnímu stíhání sen. dr Hellera pro přestupek proti bezpečnosti cti podle §u 491 tr. z. (čís. 411/1930 předs.).
Tisk 232/1. Interpelace sen. Riedla, Berkovce, Pánka a spol. panu ministrovi sociální péče ve věci ustavení pojišťovacích soudů podle zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách.
Tisk 232/2. Interpelace sen. Dundra, Modráčka a soudr. na pana ministra vnitra ve věci nesprávného postupu okresního hejtmana v Turnově proti dělnické tělocvičné jednotě v Přepeřích.
Tisk 252/3. Interpelace sen. Klofáče, dr Kloudy, Pánka a spol. vládě Československé republiky ve věci politického atentátu ukrajinského studenta Tatceva na archidiakona Sabova.
Tisk 232/4. Interpelace sen. Curkanoviče a druhů na pana ministra školství a národní osvěty ve věci postátnění církevních škol na Podkarpatské Rusi, odpolitisování školství vůbec a zavedení jed-notného vyučovacího jazyka do všech karpatoruských škol.
Tisk 232/5. Interpelace sen. inž. Havlína a druhů panu ministrovi vnitra týkající se protizákonného způsobu označení míst, ulic, náměstí a orientačních tabulek v Ústí n. Lab. a jiných obcích v t. zv. smíšeném území.
Tisk 232/6. Interpelace sen. Teschnera a soudr. na pana ministra železnic stran naprosto neudržitelných poměrů ve stánici Teplé na trati Karlovy Vary-Mariánské Lázně, jež způsobil tamní přednosta stanice Oskar Suchán a zřízenec Krouka.
Tisk 232/7. Interpelace sen. Jokla, dr Hellera a soudr. na pana ministra národní obrany stran sebevraždy vojína Aloise Steče pěšího pluku č. 34 v Opavě.
Tisk 232/8. Interpelace sen. Teschnera a soudr. na pana ministra pošt a telegrafů stran náhrady škody za zpronevěřené peníze.
Tisk 232/9. Interpelace sen. Kostky, Luksche a soudr. na pana ministra pošt a telegrafů stran přeložení poštovního úřadu 2 v Litoměřicích.
Tisk 232/10. Interpelace sen. Teschnera a soudr. na pana ministra školství a národní osvěty stran posluchačů, kteří z vyšších průmyslových škol přestoupili na německou vysokou školu technickou v Brně.
Tisk 233. Vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., o požitcích válečných poškozenců, ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n.
Tisk 234. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 487), jímž se mění celní sazebník pro Československé celní území (tisk 495).
Tisk 235. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 292) o úpravě právních a hospodářských poměrů v pohraničních územích (tisk 429).
Těsnopisecká zpráva o 30. schůzi senátů Národního shromáždění republiky Československé ze dne 8. dubnu 1930.
Zápisy o 40. a 41. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 26. a 27. května 1930.
Zápisy o 43. a 44. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.
Ježto, nebyly v předepsané lhůtě žádným panem senátorem podány písemné, námitky, pokládají se zápisy ty za správné a budou vytištěny.
Z předsednictva bylo přikázáno:
Výboru iniciativnímu:
Tisk 224. Návrh sen. Šachla, Sabaty, J. J. Krejčího a druhů ve příčině státní výpomoci zemědělcům postiženým krupobitím v okresu českobudějovickém.
Tisk 225. Návrh sen. Kříže a soudr. na pomoc živelní katastrofou v jižních Čechách postiženým.
Předseda (zvoní): Budeme projednávat pořad jednání:
1. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu (tisk 205), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu přátelská a obchodní smlouva mezi republikou československou a republikou Čínskou, podepsaná v Nankinu dne 12. února 1950. Tisk 219.
Zpravodaji jsou: za výbor zahraniční pan. sen. dr Fáček, za výbor národohospodářský pan sen. inž. Marušák.
Dávám slovo panu zpravodaji výboru zahraničního, sen. dr Fáčkovi.
Zpravodaj sen. dr Fáček: Vážený senáte! Smlouva s republikou Čínskou, kterou vláda předkládá sněmovnám, aby s ní projevily souhlas, není smlouvou pouze obchodní v užším slova smyslu, nýbrž upravuje všechny rozmanité stránky mezinárodního styku mezi oběma státy. Dosud jsme neměli smlouvy s Čínou pro různé překážky, zejména proto, že jako nástupnický stát po Rakousko-Uhersku hájili jsme v souhlase s ostatními státy zásadu exteritoriálních výsad pro naše příslušníky v Číně. Ovšem bylo to víceméně teoretické, poněvadž žádných našich osadníků jsme v Číně neměli. Druhá překážka byla, že Čína se vzpouzela pojmout do svých obchodních smluv zásadu nejvyšších výhod, na níž celý náš systém obchodních smluv je založen. A hlavní překážkou ovšem byly vnitřní zmatky v území republiky Čínské, které nedovolovaly uzavření nějaké smlouvy. Jakmile tato překážka pominula tím, že vláda nankinská upevnila svou vládu v největší části čínského území, přikročilo naše zahraniční ministerstvo k jednání s touto vládou a výsledkem je právě přítomná smlouva, která je předložena sněmovnám. Ve smlouvě proklamujeme mír a přátelství mezi oběma státy obvyklým způsobem. Pak stanoví se právo vysílati zástupce diplomatické navzájem, zřizovati generální konsuláty a konsuláty, zavádí se volnost stěhování pro příslušníky obou států, připouští se, aby naši příslušníci na čínském území, ovšem také navzájem, nabývali majetku, mohli zakládati závody a usazovati se stejně jako příslušníci kterékoli jiné země. Zde je již uplatněna zásada nejvyšších výhod. Stanoví se dále, že naši příslušníci na čínském území podléhají tamnějším zákonům. Tu je vyjádřeno zrušení exteritoriálních práv, na němž se nakonec všechny západní mocnosti odhodlaly, a stanoví se příslušnost místních soudů. Vyhlašuje se zásada, že cizí příslušníci nemají podléhati vyšším daním než občané vlastní, že dělníci přistěhovalí do území druhého státu mají požívati stejné ochrany jako příslušníci vlastní, že naši příslušníci v Číně a čínští u nás mají býti zproštěni vojenské služby a všech podobných povinností, že nebudou obtěžováni prohlídkami leč v souhlase s platnými zákony, že mohou o svém majetku volně pořizovati. Prozatímní správa pozůstalosti ponechává se diplomatickému zástupci příslušného státu. Ve věcech celních stanoví se, že celní sazebník určuje si každý stát výhradně sám, ale stanoví se zásada, že s příslušníky druhého státu nebude zacházeno hůře, než je zacházení podle kterékoli druhé strany. Tedy zase zásada nejvyšších výhod je zde vyslovena. Konečně omezuje se na minimum možnost zákazů dovozních a vývozních, upravuje se zásadně plavba pobřežní a vnitrozemská, stanoví se vzájemná ochrana známek a je určeno, že všechno to, co platí pro osoby fysické, platí též pro osoby právnické. Smlouva se uzavírá na dobu tří let a může býti ke konci tříletí nebo kdykoli později na 6 měsíců vypovězena.
Náš obchod s Čínou nebyl doposud velikého rozsahu v poměru k ohromnému území a populaci a k ohromnému celkovému dovozu a vývozu, který činí mezi Čínou a ostatními státy na 53 miliard. Náš dovoz a vývoz figuruje nějakou stovkou milionů a v posledních letech silně kolísal, což souviselo právě s politickými a vojenskými zmatky v Číně. Naše vláda má důvodnou naději, že tato smlouva, která sjednává pevný právní podklad pro všechny naše obchodní akce na čínském území, povede ke zvýšení obchodních styků. A aby jim napomáhala, pomýšlí na to, vybudovati co nejdříve naše diplomatické a obchodní zastoupení. Doposud máme tam obchodní zastoupení v Šanghaji, to má býti vybudováno na generální konsulát, v Nankině, v sídle vlády má býti zřízeno vyslanectví, a kromě toho v Manžursku má býti zřízen konsulát, poněvadž specielně o Manžursku, které oplývá přírodním bohatstvím, se soudí, že se mohou obchodní styky úspěšně vyvíjeti. (Místopředseda Trčka převzal předsednictví.)
Jménem zahraničního výboru navrhuji, aby tato smlouva s Čínou byla schválena.
Místopředseda Trčka (zvoní): Za výbor národohospodářský uděluji slovo panu sen. inž. Marušákovi.
Zpravodaj sen. inž. Marušák: Vážený senáte! Hospodářská světová deprese, která dolehla citelně i na náš stát, nás nutí, abychom se postarali o uzavření výhodných obchodních smluv se všemi státy naší zeměkoule a abychom s nimi udržovali poměr a styky co nejvíce přátelské. Této úloze se budeme moci nyní tím více věnovati, s ohledem na to, že dohodou Haagskou a Pařížskou byly eliminovány všecky nepříznivé následky světové války, jako nepřátelství, nedůvěra, nejistota hranic a vymáhání vzájemných náhrad, ať z titulů válečných škod a převzatých státků nebo pozemkové reformy.
Jak ministerstvo zahraničí, tak ministerstvo průmyslu, obchodu a živností vykonají zajisté v tom směru všecko, co doposud z jakýchkoli příčin vykonáno býti nemohlo. Naše diplomatické a obchodní vztahy nejsou dosud upraveny k největšímu a nejlidnatějšímu státu, republice Čínské, což bylo zaviněno tamními vnitropolitickými neklidnými poměry.
Že na konečné úpravě těchto poměrů máme nevšední zájem, to vysvítá nejlépe z velikého počtu obyvatel této země, čítající 350 milionů duší. Obchodní obrat Číny je značný, neboť na příkl. za rok 1928 činí dovoz okrouhle 29 miliard Kč a vývoz 24 miliard Kč.
Republika Československá dovezla v roce 1928 do Číny zboží za 113 milionů Kč. Polovice z tohoto obnosu týká se zboží železného, jinak tam vyvážíme zboží bavlněné, vlněné, hedvábné, kožené, dřevěné, konfekci, přístroje a umělá sladidla a zápalky.
Silnějšímu obchodování s Čínou bylo na závadu nebezpečí, že Čína uvalí na československé zboží trestní cla, z kteréžto příčiny dál se prozatímní obchod hlavně cestou nepřímou. Usazování se československých obchodníků v Číně bylo znemožňováno právní nejistotou jejich postavení.
Tomuto nepříznivému stavu má býti odpomoženo smlouvou, kterou vláda ČSR uzavřela s dnešní vládou republiky Čínské v Nankinu dne 12. února 1930.
Smlouva ta umožní vybudování pravidelného diplomatického a konsulárního zastoupení v Číně. Našemu zboží se zaručuje při vývozu do Číny zacházení podle zásady nejvyšších výhod. Připouští usazování se tam našich příslušníků, nabývání majetku, provozování obchodu, živností a plavby, umožní ochranu známek, modelů a vzorků. Hospodářská činnost se umožní jak jednotlivcům, tak i právnickým osobám.
Smlouva zaručuje bezpečnost a ochranu osobní svobody i majetku a práv jak před soudy, tak před finančními úřady, a stanoví také nejvyšší hranici celního sazebníku.
Také naši dělníci budou požívati v Číně stejné ochrany jako dělníci domácí. Smlouva se uzavírá na dobu tří let a její účinnost započne patnáctým dnem po výměně ratifikačních listin. Šest měsíců před jejím uplynutím možno ji revidovati nebo zrušiti. Nestane-li se tak, platí na další tříleté období.
Toto konečné vyřešení našich vztahů k republice Čínské nutno s radostí a se zájmem uvítati. Bude-li naše obchodní zastoupení v Číně na svém místě, vzejde z tohoto poměru nesporný prospěch všem odvětvím našeho hospodářského podnikání, zejména našemu průmyslu.
Národohospodářský výbor projednal ve své schůzi dne 3. června 1930 vládní návrh a usnesl se doporučiti jej plenu senátu ke schválení ve znění uvedeném v senátním tisku čís. 205, neboť jeho účelem je dokončiti úpravu diplomatických, obchodních a přátelských poměrů mezi Čsl. republikou a státy zahraničními.
Místopředseda Trčka (zvoní): Slovo vyžádal si pan sen. Mikulíček. Prosím, aby se ho ujal.
Sen. Mikulíček: Pánové, zákonodárné sbory budou až teď teprve schvalovati smlouvu s Čínou, kterou jestli jsem dobře slyšel z úst pana referenta, dosud jsme s Čínou neměli. My, stát vzniklý z revoluce, děláme smlouvu s nankinskou vládou, a vy nevíte tímto okamžikem, kdy hlasujete a budete hlasovati pro tuto smlouvu, jestli vůbec Čankejšek není už pověšen, nebo jestli Čankejšek se svou vládou z Nankinku neutekl, poněvadž ho ženou se všech stran. Je charakteristický vývoj poměrů v Číně, s níž dnes přistupují zákonodárné sbory k uzavírání smlouvy. V Číně žijí lidé hůře než naši předkové v dobách nevolnictví. (Sen. Modráček: Ještě hůře než v Rusku?) Člověče, ty musíš jíst 4 Rusy denně. Jednoho k snídani, dva k obědu, jednoho na noc, aby ti dobře trávilo. Já si pamatuji, kolego Modráčku, tvoji komedii na prvním sjezdu sociálních demokratů po převratu v Representačním domě ve Smetanově sále. Tehdy tě všichni rozumní sociální demokraté považovali za ztřeštěnce, co všecko jsi tenkrát dělal.
Poměry v Číně jsou skutečně pro dělnickou třídu poměry otrockými. Staletí tam vládla dynastie Manžů, až revolucí a revolucí vychovaný Sudjadsen sesadil a shodil revoluční cestou tuto dynastii Manžů. (Hluk. - Místopředseda Trčka zvoní. - Sen. Kindl (obrácen k sociál. demokratům): Styďte se! - Prudká slovní potyčka mezi komunisty a soc. demokraty.)
Místopředseda Trčka (zvoní): Prosím o klid!
Sen. Mikulíček (pokračuje): Na 400milionový národ čínský vrhli se imperialisté a bez omezení vykořisťují tamní pracující lid. Když před delší dobou odepřeli angličtí dělníci jíti porážeti čínské revolucionáře, tu napsaly >Lidové noviny<, jistě ne orgán komunistický, nýbrž hradní, na půldruhém sloupci na úvodní straně, proč nelze rozehřáti textilní dělníky manchesterské, aby šli porážeti čínskou revoluci. V tomto dlouhém článku rozebírají >Lidové noviny< příčinu vzpoury čínských kuliů a lící, za jakých poměrů jsou čínští dělníci nuceni pracovati v továrnách v Šanghaji a jiných městech, jejichž vlastníky jsou Angličané, Japonci, Italové, Francouzi a jiní. >Lidové noviny< napsaly, že v čínských továrnách, které jsou vlastnictvím imperialistických pirátů - nic jiného to není - pracuje se nejméně 12, ale také až 16 hodin a že mzdy tamějších dělníků, přepočítané na československé koruny, činí od 6 do 8 Kč denně. >Lidové noviny< napsaly, že rodiny čínských kuliů, které jsou mnohdy obdařeny množstvím dětí, prodávají tyto děti majitelům továren na hedvábí a že v těchto továrnách pracují děti 7 až 8leté. >Lidové noviny<, měšťácký orgán, napsaly, že dělníci v těchto továrnách zmírají ve 21 až 22 letech sešlostí věkem, marasmem. A tu na konec se táží >Lidové noviny<, proč nelze nadchnouti anglického dělníka, aby šel a vraždil tyto čínské revolucionáře. Proč? Poněvadž tento svět při nynějších rychlých dopravních prostředcích je příliš malý, aby poměry na pracovním trnu v jednom dílu světa nevrhaly reflexy na pracovní trh na opačném pólu zeměkoule. Hedvábí je zboží, kterého lze naložiti na jednu loď za celé desítky milionů a když na jednom konci světa se vyrábí za poměrů 12 až 16 hodin pracovní doby a 8 až 10 Kč mzdy, přirozeně vidí to fabrikant v Manchesteru, Londýně, New Yorku a jinde a řekne: dělníci, nemohu vám platiti za 8hodinovou pracovní dobu 60, 80, 100 Kč, jak jsme viděli v Anglii, poněvadž se sem na nás tlačí ze světového trhu levné výrobky šanghajské, nankinské. Proto právě líčí měšťácký časopis, že je mravní povinností proletariátu a všech jeho zástupců, aby se bedlivě starali o pracovní poměry na trhu na celé zeměkouli, poněvadž ožebračení a zhoršení pracovních a mzdových poměrů v jednom dílu světa současně má za následek snížení mezd a zvýšení pracovní doby na všech ostatních trzích práce, kde takové laciné výrobky konkurují.
Dnes jste v Číně svědky pochodu rudé revoluce. Podívejte se, pánové, kolik desítek tisíců dělníků a rolníků již bylo povražděno čínskými generály a jejich stvůrami. Vždyť za jeden den v Šanghaji bylo povražděno přes 2.000 revolucionářů a hlavy jejich visely na kůlech a na postrach ostatním byly hlavy zavražděných rozvěšeny na plotech a kůlech na ulicích. Pánové, 300 let jsme líčili hrůzy pobělohorské protireformace, pobělohorské doby. 300 let jsme vykládali našim dětem, jak kruté se mstili reakční Habsburkové českým šlechticům, že zvedli odboj, že 10 hlav těchto šlechticů bylo pověšeno v železných koších na staroměstské věži mostecké. A zde takových hlav obětavých vůdců boje za osvobození dělnické třídy čínské bylo rozvěšeno v ulicích čínských měst a na venkově celé tisíce. O to se nestaráme, jaký tam je život, jaká tam je vláda. To nám nevadí, abychom uzavřeli smlouvu s touto nankinskou kontrarevoluční lupičskou bandou, ale na druhé straně, abyste uzavřeli právní poměr mezi státem, který by byl nejbohatším odběratelem našich průmyslových výrobků, jako byl největším odběratelem výrobků německých, anglických a amerických, tam je vám na závadu tamější státní systém. (Hluk. - Výkřiky.)
Místopředseda Trčka (zvoní): Prosím o klid!
Sen. Mikulíček (pokračuje): Podařilo se imperialistickým pirátům za pomoci ruských kontrarevolucionářů použíti čínských generálů a čínských loupežných band jako předvoje k útoku proti SSSR, prvému socialistickému státu. Víte dobře, že ruský lid postavil mandžurskou dráhu, třeba pod vládou cara, a nebudete chtít tvrdit, že dráhu z Vídně do Prahy postavil Francek-Josef, nebo severní dráhu z Vídně do Krakova, že postavil Ferdinand. A poněvadž vlivem života této dráhy zalidnilo se Mandžursko desateronásobně, poněvadž i svaz sovětských republik ruských potřebuje nutně mandžurskou dráhu pro vývoz a dovoz do svých asijských oblastí, tu ne na rozkaz nebo přání čínského lidu, nýbrž na přání imperialistických pirátů byla tato dráha přepadena. Počítalo se, že Rusové budou ukvapeni a vyvolají válečný požár. Rusové trpěli hodně dlouho, nechali své lidi vraždit a přepadat své obce a najednou musíte přiznat, že podřadné vojenské síly pod generálem Bjucherem rozehnaly jak kontrarevolucionáře ruské, tak také najaté bandy čínské pouze jediným náporem a rozehnaly je tak, že na poušti se nemohli ani sejíti. (Sen. Nentvich: To je antimilitarista! ) Odpusťte, tak vy byste chtěli dnes také věšet české Husity, když honili Křižáky s krvavýma hlavama za hranice země, kde vládla vítězná česká revoluce? Logicky to myslete: jedno nebo druhé. Nebo byli Husité takoví barbaři, že hnali nepřátele z Čech a pak byli zrovna právě takovými provinilci ti revolucionáři ruští, že nenechali vraždit své příslušníky a nedali se okrádati o majetek potřebný pro hospodářský život tím, že potřebovali nutně v Mandžursku dráhu, která jim byla holým náporem vyrvána. Je charakteristické, že, ačkoli vy, a hlavně vy socialisté všech směrů se holedbáte, že jste živel pokrokový, ba máme v každém městě aspoň jedno revoluční náměstí a jednu revoluční ulici, že nikde jsme nezvěděli fakt, že by pokroková Československá republika dodávala zbraně ruským revolucionářům, kteří se rvou za osvobození proletariátu z jeho kapitalistického vykořisťování v zájmu všech proletářů celého světa, jak jsem v úvodu dokázal, nýbrž že revoluční Československá republika dodávala zbraně největšímu kontrarevolucionáři Čansolinovi. Když jsme s touto věcí přišli do zákonodárných sborů, oháněli jste se tím faktem, že na každé pušce, dodané Čansolinovi, mělo tolik a tolik dělníků práci.
Ale to nic nepomáhá: byť by kontrarevoluci podporovali Angličané, Japonci. Francouzi, byť by Československo kontrarevoluci dodávalo zbraně, musíte přiznati, že železná brigáda rudé armády drtí nepřátele kontrarevoluce, a že kontrarevoluce musí vyklizovati jednu posici za druhou, nebo že i ti ochránci imperialistických pirátů musí vyvážeti do bezpečí své příslušníky, kteří byli zvyklí vyssávati všechno to, co bylo činorodé, z čínského lidu.