Slávny senát! Zahraničný výbor doporučuje senátu, aby vyslovil súhlas s Dohodami výšuvedenými, podpísanými v Paríži dňa 28. apríla 1950, ako aj s Ujednaniami, ktoré ich doplňujú. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Zpravodajem za výbor rozpočtový ke druhému odstavci č. t. 210 je pan sen. Pánek. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Pánek: Slavný senáte! Rozpočtový výbor předkládá senátu vládní návrh týkající se Dohody o závazcích vyplývajících z mírové smlouvy Trianonské, podepsaných 28. dubna

1950 v Paříži a Ujednání je doplňující s doporučením, aby slavný senát s těmito dohodami vyslovil svůj souhlas a své doporučení, odůvodňuje takto:

Rozpočtový výbor zabýval se dohodami sjednanými v Paříži, pouze pokud jde o stránku finanční a rozpočtovou a zdali a do jaké míry těmito dohodami bude zatížen náš rozpočet. Především bych chtěl však konstatovat, že dohody tyto nebyly dosud podepsány panem presidentem republiky a že stane se tak teprve po ratifikaci Národním shromážděním.

Jedná se celkem o čtyři dohody. Především o dohodu č. l, která pojednává o ujednáních mezi Maďarskem a věřitelskými mocnostmi, to jest o maďarských reparacích. Maďarsku se ukládá závazek k placení 13.500.000 zlatých korun ročně ód r. 1941 do r. 1966 a to ke krytí všech povinností, které Maďarsku vznikly z Trianonské smlouvy. Mimo tento obnos neplatí Maďarsko z titulu mírových smluv již ničeho. Od r. 1931 do r. 1943 platí Maďarsko reparace obvyklé, které byly již sjednány. 10 milionů zlatých korun ročně. Touto dohodou samozřejmě nejsou dotčeny závazky Maďarska z veřejných dluhů předválečných nebo jiné závazky nebo dluhy, které jsou kontrahovány, nebo budou kontrahovány až do dne uzavření této dohody. Placení t. zv. créances spéciales po roce 1944 je nepodmíněné a konati se bude v Bance pro vyrovnávání mezinárodních platů. Generální zástavní právo na veškerých statcích a zdrojích příjmů Maďarských se zrušuje, což má ovšem velký význam pro Maďarsko. Maďarsko se ovšem zavazuje zaručiti 150% sumu, která je nutná ke krytí platů, uložených Maďarsku touto dohodou. Toto procento může býti zvýšeno, kdyby snad Maďarsko svým povinnostem nedostálo. Maďarsko vydá na úhrnnou výši závazků dlužní úpisy t. zv. certificats de dettes. Kdyby vznikly spory mezi smluvními stranami, budou rozhodnuty zvláštním rozhodčím zřízením.

"Dohoda druhá týká se úpravy otázek ve věci pozemkových reforem a smíšených soudů rozhodčích. To se týká již nás a nás to zavazuje. Jak známo, maďarští optanti, pokud jsou vlastníky pozemků, statků v Jugoslávii, Rumunsku a Československu, vznesli spory na příslušné smíšené soudy rozhodčí. Nemusím snad ani dokazovat, že každý spor je nejistý, tedy pro nás i tyto spory byly nejisté. Aby tyto spory byly odklizeny jednou pro vždy, zřizuje se podle této dohody - a v tom spočívá právě náš úspěch, dohody č. 2 - zvláštní fond agrární, t. zv. fond A, který má sloužiti k uspokojení nároků maďarských optantů. Zřízení tohoto fondu neprejudikuje nijak zásadnímu právnímu stanovisku, pokud jde o provádění naší pozemkové reformy. Naše zákonodárství pokud jde o provádění pozemkové reformy zůstává zde nedotčeno. Fond je právnickou osobou, má také finanční autonomii, to znamená, že na příště všechny spory, které vzniknou nebo by mohly vzniknouti z pozemkové reformy, budou výhradně vyřizovány jen mezi žalobcem a tímto fondem bez jakékoliv účasti Československé republiky nebo Jugoslávie nebo Rumunska. Tím také byla vyřízena otázka, o které ještě tak málo bylo mluveno, otázka článku 250 Trianonské smlouvy, o jehož znění se právě Maďarsko ve svých sporech nejvíce opíralo a kde výsledek byl, pokud jde o vyřešení sporů z pozemkové reformy, dosti nejistý.

Dohoda třetí jedná pak o ustanovení a činnosti fondu A. Fond má celkovou kapitálovou výši 219,500.000 zlatých korun a je dotován podíly mocností na maďarských reparačních platech. Co bude Maďarsko platiti těmto mocnostem. Francii, Anglii. Itálii atd. bude vloženo do tohoto fondu.

Musím zde zdůraznit určité kavalírství těchto mocností, kterému bylo těžko bránit, jestliže chtěly podobným způsobem vyřešiti spory, které jsme měli my a celá Malá dohoda s Maďarskem.

Fond vydá 4% ní obligace. Mimo tyto dotace mocností bude fond rozšířen ještě o t. zv. lokální rentu, která znamená příspěvky malodohodových států z provádění pozemkové reformy v dotyčné zemi. Zde jsme v určité nevýhodě a to si nemůžeme zapírati, poněvadž jsme vyřešili také velmi kavalírsky pozemkovou reformu a platíme za zabranou půdu více než v Jugoslávii a v Rumunsku. Rumunsko a Jugoslaie se zavazuje platiti ročně určitou fixní částku do tohoto fondu A, jako lokální rentu, kdežto naše povinnosti byly upraveny trochu jinak. Rozdíl spočívá v tom, že žalobci z pozemkové reformy jsou rozděleni na čtyři kategorie. Do první spadají žalobci, tedy optanti maďarští, kteří vznesli do 20. ledna letošního roku žalobu před rozhodčím soudem, ale vzali ji zpět a vyrovnali se s námi. Tyto žaloby již tedy neexistují. Na kategorii tuto připadá celkem 275.000 kat. jiter. Do druhé kategorie patří vlastníci půdy, optanti maďarští, kteří podali též do 20. ledna t. r. žalobu, ale tyto žaloby nebyly ještě rozhodčím soudem vyřízeny. Celková výměra činí tu 586.000 kat. jiter. Z toho dlužno odečísti 145.000 jiter tvořících t. zv. fideikomis koburgský a dále 90.000 jiter tvořících předmět vyrovnaných žalob hrabat Pálffyových. Jde tu o Pálffyovu nadaci. Ta je vyřešena zvláštní dohodou mezi Maďarskem a Československem a tím odpadá žaloba. Zbývalo by tudíž 551.000 kat. jiter. My jsme se zavázali, že při provádění pozemkové reformy uvolníme z této částky nejméně 100.000 kat. jiter, tedy ne 200.000 jak žádalo Maďarsko. Odškodné, které má republika platiti při provádění pozemkové reformy, je určováno výhradně naším zákonodárstvím, to znamená, my z částek, které budeme platiti za zabranou půdu. budeme srážeti totéž, jako každému jinému srážíme. To jsou daně, dávky z majetku, hypotékami dluhy a pod. Kdyby uvolnila republika Československá více než 100.000 jiter, bude o to snížen československý příspěvek do fondu A, avšak s tou obměnou, že nepřijde k dobru Čsl. republice celkový obnos 226 zlatých korun pro jitro, kterýž byl vzat za základ oceňovací čsl. lokální renty - a zde je ocenění jistě hodně vysoké, o tom nemůže býti sporu, o té věci ještě pohovořím - nýbrž pouze obnos 100 zlatých korun za jitro a zbytek přesune se do fondu B do našeho národního československého oddílu. Třetí kategorie pak obsahuje asi 150 maďarských vlastníků půdy. kteří by mohli po 20. lednu 1930 ještě podati žaloby, ale posud není jisto, zdali je podají.

Konečně do 4. kategorie spadají žalobci, o nichž dnes není vědomostí ani se strany naší, ani s maďarské strany. Tito eventuelní žalobci, kteří spadají do kategorie III., IV. by nebylí přímo odškodněni z fondu A. nýbrž z t. zv. >Réserve spéciale< dotované jedině příspěvky Francie a Itálie ve výši 326.000 zl. korun. Tedy zase kavalírství, kterému bylo těžko brániti. Když Francie a Itálie chtěla tímto způsobem vyřešiti naše spory s Maďarskem. To je jejich věcí, ale já musím zdůrazniti, že nedotknutelnost našeho zákonodárství, pokud jde o pozemkovou reformu, byla zachována, takže v tomto směru i včera v posl. sněmovně tato výtka odpadla.

Kdyby vznikly spory z této třetí dohody, je příslušným Stálý soud mezinárodní spravedlnosti. K těmto dohodám I, II a III je připojen ještě dodatek o rozvrhu 13.500.000 zl. korun placených Maďarskem z titulu t. zv. créances spéciales, o nichž jsem mluvil v dohodě III.

6.100.000 zl. korun připadá Fondu A a zbytek 7,400.000 zl. korun Fondu B.

Konečně je ještě Dohoda IV., která pojednává o dohodě mezi Francií. Velkou Britanií. Itálií. Rumunskem, Československem a Jugoslávií o zřízení zvláštního fondu nazvaného Fondem B. který je vlastně předmětem největšího sporu a různých výkladů.

Jaký je jeho účel? Vyříditi všechny spory, které vznikly s prováděním článků 63. 191 a 250 Trianonských smluv.

My jsme neměli jen spory, které vznikly z pozemkové reformy. Měli jsme i spory, které vznikly z jiných věcí, na př. z likvidace jiných maďarských požadavků: církevní statky, arcivévodské statky, dráhy, pense a pod. K tomu účelu je zřízen Fond B. aby všechny finanční spory, které by mohly v budoucnosti vyplynouti, mohly býti řešeny tímto fondem.

I tento fond je právnickou osobou, má také finanční autonomii a bude disponovati kapitálem 100 milionů zlatých korun. Bude dotován Velkou Britanii 20%. Francii 40%, Itálii 40% a také i z titulu créances speciales 7,400.000 zl. korun. Oba fondy vydají obligace a nyní je sporné, kdo ponese risiko, kdyby Fond A nebo B nestačil.

Pokud jde o Fond A, risiko přejímají mocnosti, kdežto pokud jde o Fond B, přejímá risiko Malá Dohoda. Rozpory, jež by mohly vzniknouti o výklad a aplikace této dohody, budou předloženy arbitru - to jest pro nás zase velmi důležitou věcí - který bude zvolen správním výborem pro správu Fondu B, t. zv. Comités de gestion. Kdyby byly spory o osobu arbitra, kdyby se mocnosti které tuto dohodu podepsaly nedohodly, předloží se, spory třem arbitrům, z nichž jeden se volí většinou, druhý menšinou onoho správního výboru a třetího jmenuje předseda Stálého soudu mezinárodní spravedlnosti.

Mimo tyto dohody byl sjednán mezi námi a Maďarskem protokol, který upravil otázky dosud nevyřízené, týkající se článku 249, 256 a 258 Trianonské smlouvy. Tyto otázky, které se týkají různých kolektiv, nadací, družstev a podobně, byly vyřešeny na základě teritoriality. To znamená: co leží na našem území, zůstane nám, co leží na území maďarském, patří Maďarsku, stejně je tomu u Jugoslávie, Rumunska. Tím byla vyřízena otázka Pálffyovy nadace a žaloba byla vzata zpět.

Spor o družstevní ústřednu Hangya v Budapešti bude předložen k rozhodnutí předsedovi Československo-maďarského soudu rozhodčího, nedojde-li ve lhůtě tříměsíční ke smírné dohodě. Spor o nadaci Pázmányovskou, jež náleží ke jmění budapešťské university, půjde dále.

A nyní jen několik stručných poznámek po stránce finanční a po stránce politické. Vytýká se - a sám jsem to naznačil - že ocenění jednoho kat. jitra zabrané půdy maďarským optantům 226 zl. korunami, je trochu mnoho. Ale nesmí se zapomínat, že jsme tím vlastně nebyli tangováni jen my, nýbrž také Rumunsko a Jugoslávie a že isme nemohli postupovat samostatně, nvbrž společně. Dále se také nesmí zapomínat, že budou vydány 4% obligace teprve od roku 1933, tím se také velmi mnoho ztratí a konečně maďarští optanti mají na vybranou: buď se dohodnou s naším pozemkovým úřadem - a jsem přesvědčen, že k takovým dohodám takřka vesměs dojde - anebo budou žalovat fond A a půjdou si pro tu nejistou část 226 zl. korun. To je jejich věc.

Dále je nutno vytknouti rozsudky arbitrážních soudů v náš prospěch. My jsme tím zachránili velké sumy - musím mluviti také o tom, co jsme zachránili, ne jen o tom, co platíme. Z pařížských dohod neplatíme de fakto nic, máme tu velmi usnadněnou posici, naopak získáváme tím, že jsme vyřešili příznivě v náš prospěch rozsudky arbitrážních soudů, asi 80 mil. Kč. Dále tím, že v otázce nadací uplatněn princip teritoriální, zachránili jsme podle výpočtu asi 170 mil. Kč. Konečně jsme získali z fondu asi 226 milionů Kč.

Pokud jde o církevní statky, ty vyřízeny nebyly, poněvadž, jak už bylo řečeno, to není jen otázka naše a Maďarska, nýbrž také do jisté míry otázka Vatikánu.

Pokud jde o arcivévodské statky, byly vyřízeny fondem B. Je ovšem celá řada sporů, které asi pravděpodobně skončí prohrou.

A nyní několik nepolitických poznámek. Často se kritisovalo zásadní rozhodnutí učiněné v Haagu. Haagská konference vytvořila pouhý rámec, jenž měl prováděti úpravu východních reparací, zbývalo stanoviti ještě podmínky tohoto provádění. Vždyť tu byla mimořádná spleť zájmů, byly zde různé pohledávky a nároky, kterým se dával velmi často politický smysl. Bylo proto nesnadno, aby každý dostal to, co mu právem patří. Provedení konečného řešení nesmělo a nemělo nechat na žádné straně roztrpčenost. Jak bylo zde již řečeno, nemělo býti ani vítězů ani poražených. Vždyť se nám přec jednalo o likvidaci války a celého mnoho let trvajícího sporu. Jak je možno doufat, dohoda o východních reparacích skutečně přispěje k upevnění míru ve střední Evropě.

Myslím, že ani ten největší fantasta nemohl se přece oddávati naději, že budeme moci vyříditi všechno na 100%. Četl jsem také výtky, že nebyly uklizeny všechny spory a že zde ještě zůstaly určité zárodky sporů. Samo sebou se rozumí, že jako každá dohoda, i tyto dohody jsou dílem lidským. Ale jestliže jsme odklidili -_: a to si troufám říci - 90% sporů, udělali jsme velmi mnoho a snáze budeme moci odkliditi těch zbývajících 10 %, než když bychom museli odklízeti celých 100%, s tou strašlivou nejistotou, co bude dále a co nás čeká.

Často se také mluvívá o tom - sám jsem to slyšel, že jednání v Paříži bylo tragikomedií. - Samo sebou se rozumí, že jednání v Haagu a specielně v Paříži prodělávalo své peripetie. To je přece samozřejmá věc. vždyť se zde střetly zájmy tolika národů, a mám za to, že každý vyjednávač chtěl přinésti svému státu a svému národu co možná nejvíce, z důvodů vlasteneckých. Tedy nesmíme se pozastavovati nad tím, jestli každou chvíli to hrozilo, že to skončí neúspěchem. To je pro mne, a pro každého rozumného člověka, samozřejmou věcí. Vždyť se zde jednalo o velké prestižní otázky a konečně o vyřešení celé té likvidace války, o vyřešení likvidace celé minulosti jednou pro vždy. Tedy jestli bylo snad něco tragikomického na celé té historii v Haagu a v Paříži, pak bych řekl, že to bylo jednání anglické vlády. Musí se mně prominouti, jestli jsem tak upřímný a řeknu to otevřeně. Já bych od anglické vlády čekal něco jiného, vzhledem ke složení jejímu, než to, co se stalo skutkem. Jestli se dnes vytýká, že budeme platiti maďarským, gráfům nepřímo přes ty fondy, nu, kdo pak to způsobil, kdo pak nám pomáhal, abychom nemusili těm maďarským gráfům platiti? Že to byla Itálie, která se postavila na stanovisko Maďarska; to jsme dosti chápali. Že to byla Anglie, to už jsem tak nechápal. Tedy jistě, že můžeme si opravdu blahopřáti, že v komisi v Paříži se podařilo docíliti likvidace minulosti a likvidace války. A jistě, že zde bylo potřebí velmi dobré vůle, aby se překonaly všechny překážky, které ohrožovaly chvílemi celou dohodu. Konečně se to podařilo docíliti a zvláště zásluhou - a já jsem to kavalírství vyzvedl během svého referátu - hlavních mocností Francie, Anglie a Itálie. Šlo nejen o to rozřešiti nynější otázky mezi Maďarskem a Malou dohodou, nýbrž také o to předejíti novým obtížím, které by mohly v budoucnosti vzniknouti z provádění pozemkové reformy v Československu a Jugoslávii. Tím myslím, že bylo vykonáno velice mnoho, že tímto způsobem byla vyřešena věc, která byla velice choulostivá po stránce prestižní u nás. Tedy úprava východních reparací definitivně likviduje minulost a otázky, které vyvolaly tolik vášnivých sporů a které často vedly k hrozivému napětí mezi Budapeští, Bukureští a pražskou vládou. Byly rozřešeny kompromisy přijatelnými mezi všemi zúčastněnými mocnostmi. Máme právo doufati, že politické ovzduší ve střední Evropě se ozdraví a že se vyvinou lepší styky mezinárodní, které s hlediska spolupráce jsou podmínkou blahobytů národů. Nestane-li se tak, nebude to jistě vinou Československa. (Výborně!)

Přesto, že z dohod, o nichž jsem mluvil, nevyplývají pro státní pokladnu určité přímé závazky, nýbrž naopak určité zisky, o přímých břemenech by se snad mohlo mluviti pouze u fondu B, poněvadž zde přejímáme určité risiko. Kdyby snad nestačil, předkládá vláda ve smyslu čl. 64, odst. 1 tyto čtyři dohody spolu s úvodem, dále pamětním listem maďarské vlády, pamětní list je ovšem pouze dokumentem, dále s dodatkem k dohodě o rozdělení 13.500.000 zl. korun, konečně dohodu o rozdělení fondu B mezi Československem, Rumunskem a Jugoslávií a konečně protokol o provádění článku 249. 256 a 258 smlouvy Trianonské slavnému senátu ke schválení.

Rozpočtový výbor doporučuje slavnému senátu schválení všech těchto sedmi aktů.

Nemusím ani připomínati, co pokládám samozřejmým, že rozpočtový výbor připojuje se plně k díkům proneseným zahraničním naším vyjednávačům v Paříži, zejména našemu ministru zahraničních věcí dr Benešovi, (Místopředseda Trčka převzal předsednictví.) dále Pařížskému vyslanci dr Osuskému, jakož i presidentu pozemkového úřadu dr Voženílkovi. dále veškerému úřednictvu ministerstva zahraničních věcí, ministerstva financí, pozemkového úřadu, jakož i všem ostatním expertům, pokud se jednání v Paříži přímo či nepřímo súčastnili. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Navrhuji, aby řečnická lhůta stanovena byla pro každý klub tolikrát 4 minutami, kolik členů, resp. hospitantů příslušný klub má.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Můj návrh je přijat.

Slovo má pan sen. dr Kovalik. Uděluji mu je.

Sen. dr Kovalik: Slávny senát! K dohodám haagskym a parížskym, ktorých cieľom bola konečná likvidácia svetovej vojny, dovolím si predniesť stanovisko Hlinkovej slovenskej ľudovej strany, a to ohľadom výsledku dohôd pre republiku Československu a obzvlášte pre Slovensko, poneváč parížske dohody našej republiky s Maďarskom tykajú sa skoro výlučne Slovenska, ktoré s riešením parížskym viacerých otázok v Paríži uspokojené byť nemôže.

V zahraničnom výbore senátu dal som výraz názoru a sťažnosti, a to nielen opozície, ale i niektorých vládnych kruhov, že liberačnú taxu ťažko padne snášať republike a obzvlášte hospodársky a finančne slabšiemu Slovensku, ktorého synovia, slovenskí legionári, spolu s českými legionármi hrdinsky bojovali po boku víťazných veľmocí. Preto očakávalo sa, že tieto odhliadnu od požiadavky liberačného poplatku.

Taktiež zdôraznil som v zahraničnom výbore, keďže mimo tých na parížskej konferencii dojednaných 100.000 kat, jutár, má sa prípadne ešte vyše 100.000 jutár vypustiť maďarským optantom, tak žiaducné je, aby sa z toho radšej dostalo slovenskému roľníctvu, aby tak slovenská zem vo väčšej miere prišla do rúk slovenského ľudu.

Ohľadom základín, darov nadácií, podal som dotaz, či bolo všetko podniknuté, aby sa presný soznam a dáta o týchto zadovážily. Odpoveď a informácia znela, že vzdor úsiliu ešte roku 1922 nebolo možné delegácii republiky dáta zadovážiť v Budapešti, lebo že ich Maďari schovali a nevydali a predložil nechceli snáď ale húžovnaté pátranie na Slovensku po základinách bolo by k nejakým lepším výsledkom viedlo. To stalo tedy na teritoriálnom riešení otázky základín a tu rozhodne žiadame, aby sa z týchto základín, ktoré sa na Slovensku nachádzajú, štipendiá poskytovaly slovenským študentom.

Cirkevné majetky, o ktorých rozhodne prejavujeme, že patria cirkvi, a cirkevné majetkové záležitosti boly z parížskej dohody vylúčené s tým odôvodnením, že tieto len medzi našou republikou a Maďarskom sa riešiť nemôžu, poneváč je tu ešte tretí rozhodujúci faktor, najvyššia cirkevná vrchnosť, Vatikán, a preto budú tieto záležitosti zvlášte riešené. Ale tu musím zdôrazniť, že už pri tomto rozhodnutí o vyloučení cirkevných záležitostí s parížskych dohôd malo byť stanovené pre krajné riešenie cirkevných otázok potrebnej sankcie. Poneváč ale v expozé pána ministra o tom zmienky niet. ani o žiadnych sankciách, žiadam rozhodne, aby pri nastávajúcich pojednaniach také sankcie stanovené boly, ktoré zabezpečia cirkevným majetkom a záležitostiam prajný výsledok, ktorý by zodpovedal intenciám tretieho rozhodujúceho faktora, Vatikánu, ako najvyššieho cirkevného fóra. Cirkevné majetky patria cirkvi, ktorá ich upotrebuje nielen na cirkevné ciele, ale tiež na ciele širokého záujmu sociálneho, kultúrneho a humanitného, na ciele blahobytu štátu a obyvateľstva. Dôrazne žiadam čím skoršie prajné riešenie týchto vecí, ale nie stále odkladanie na roky, ako sa to dosiaľ dialo.

Prejav pána ministra zahraničia, ako by cirkevné majetky neboly majetkom cirkví, v najväčšej miere rozrušil a znepokojil nielen reprezentanov slovenského katolíckeho voličstva, poslancov našej strany, ale celý slovenský katolícky ľud. Je prekvapujúce, že teraz, keď sa pracuje v pacifikácii nielen v zahraničí, ale i vo vnútornej politike, sa takéto znepokojujúce názory prejavujú. Slovensko je pre republiku, ako už bolo vzpomenuté pánom ministrom zahraničia, veľmi významnou časťou republiky, je to most na východ podlá jeho slov. Načo tedy hodiť takéto jablko Eridy do Slovenského národa? Začínajú sa takéto protináboženské, proticírkevné veci takýmto spôsobom, a končia potom spôsobom, ako to vidíme v Rusku, že celá Európa sa na to ozvala. Nie je tedy radno v záujme republiky slovenskú náboženskú citlivosť provokovať. Poslanci našej strany už podali vo snemovni v tejto otázke interpelláciu. Na môj dotaz na pána ministra zahraničia, prečo neboly hradené všetky škody na Slovensku zapríčinené bolševickým vpádom, dostalo sa mi odpovedi, že tí jednotlivci, ktorí podali sťažnosť a žiadosť o odškodnenie k medzinárodnému súdu v Haagu, odškodnenie obdržali. Za štátne škody že boly dané rekompenzácie na iných stranách. Tu musím prejaviť tú sťažnosť, že tí veľmi mnohí jednotlivci na Slovensku, dediny, mestečká a obce, ktorí nemaly vedomostí o medzinárodnom súde v Haagu, komu sa majú podať sťažnosti a žiadosti o odškodnenie pre bolševicky maďarský štát, o týchto sa mal postarať štát a jeho delegácia v Paríži a v Haagu s pánom ministrom, aby sa každému odškodnenie dostalo. To sa ale nestalo a musím poznamenať, že toto odškodnenie si môže ešte každý poškodenec žiadať. Ešte vždy je tu ta možnosť. Parížske dohody, ktoré podpísali Maďari, majú byť konečnou likvidáciou vojny a z nej povstalých spoločných otázok a majú zabezpečiť pokojné súsedstvo medzi našou republikou a Maďarskom. Na môj dotaz, je-li toto zábezpečie docielené, vyslovil pán minister zahraničia nádeju, že ujednané dohody prinesú konsolidáciu susedských pomerov. Keď tak pozorne skúmame Maďarské viacročné staršie, novšie a najnovšie prejavy úradných a neúradných činiteľov, korporácií, prejavy politikov a novinárske prejavy vnútrozemských i zahraničných akcií a propagánd susedného štátu zadunajského, je veľmi odôvodnená pochybnosť, že by tam žiaducné pokojné, konsolidované pomery tak skoro nastaly.

Podám len jeden zo sta, najnovší príklad, už po parížskej dohode učineného prejavu. Vo zpravodajskom prehľade zahraničnej tlače, ktorý vydáva ministerstvo zahraničia, je typický príklad propagandy proti Slovensku a tým. i proti republike Československej. Pred niekoľko dňami bol tento prejav uverejnený pod záhlavím >Boj proti pacifistickej propagande. Tam doslovne stojí toto: Univerzitný profesor dr Hendl v Budapešti sťažuje si, že maďarské úradné kruhy nestavia sa dosť energicky proti pacifistickej propagande, že je ilúziou predstaviť si. že Maďarsko obdrží svoje staré hranice u zeleného stolu. To sa nestane bez veľkých obetí a úsilia To je má poznámka, bez nového krveprelievania.

A ďalej článok vraví: >Preto je úžasné, že časť maďarskej tlače k najväčšej radosti Malej Dohody povzbudzuje túžby k mieru, namiesto aby táto tlač vychovávala duše k boji. Antimilitarizmom a pacifizmom nelzä zachrániť zem a znova získať Maďarska.< Z toho je videť, že v Maďarsku sú rozumní ľudia, ale predsa v prevahe chcú boj.

Takto univerzitný profesor Hendl prehlásil v Segedine, kde Maďari väznili Slováka Hlinku, že jestli národ je vychovávaný v otroctve, nemožno od neho čakať, aby sa vrhnul do boja za ideálne ciele. Tedy zasa vydobyť Slovensko.

Pýtam sa, či Maďari nerobili zo Slovákov otrokov, janičárov? Prečo väznili Hlinku v Segedíne, kde štvali Rascha, že zo Slovákov zasa chce urobiť otrokov. Čo hodlal Rasche a tutikvanti dať Slovákom v Maďarsku práva, ktoré podľa menšinových zákonov národom patria? (Hlas: Jedlička povedá, že dajú!) V Maďarsku je toľko Slovákov...

Místopředseda Trčka (zvoní): Prosím, nerušte rečníka!

Sen. dr Kovalik (pokračuje):... ako Maďarov na Slovensku. Čo tedy chcú? 100.000, 50.000 tu nerozhoduje. V Maďarsku máme najmenej 300.000 Slovákov, a na Slovensku, povedzme, 400.000 Maďarov opravdivých. Tak čo chcú? Však m v by sme tiež mohli žiadať: Vydajte nám z Maďarska to, kde Slováci bývajú! S tou istou logikou a právom ten famózny Rothemere, ktorý istý čas zamlkol, ale najnovšie tieto dni zasa začína štvať, keď hovorí - čítal som to z ministerskej zpravodajskej tlače, že chápe boľasť Maďarov nad ztratou Tatier a Báčky, a radí im, aby sa nesmierili s terajším stavom až k dosaženiu veľkého Maďarska, tedy ten Rothemere radí k bojom, radí k vojnám. (Hlas: Mohl by spíše poradit Anglii, čo má dělat v Indii!) Rothemere hovorí, že vraj Turci mali 150 rokov podmanené Uhorsko a predsa Maďari sa oslobodili. Kde je tu len troška logiky? Veď sám proti sobe hovorí. Keď ako radostný fakt uvádza oslobodenie Maďarov zpod 150 ročného panstva Turkov, vtedy mal by dľa tejže logiky ako radostný fakt uviesť a oslavovať oslobodenie Slovákov zpod tisícročného panstva maďarského. To by si žiadala logika. Ale kde je u tých ľudí logika? Oni chcú zasa panovať nad Slovenskom, nad slovenskou Tatrou a nad srbskou Báčkou, oni chcú zasa vydobudnúť a podmaňovať Slovákov, Rumunov, Srbov, ako to činili tureckí sultáni Soliman. Mohamed a iní. A čo by povedali Maďari, keby Kemal paša a Turci pravili: Nám patrilo kedysi Maďarsko a Budapešť, teda dajte nám to všetko zpäť. (Výborně!)

Európa chce mať pokoj, dnešné časy a svetové pomery vyžadujú pacifickú politiku a nie vojnu. (Sen. Mikulíček: Proto se dáva ročne tolik miliónu na zbrojení!) To je smutné, však ja požadujem práve tu pacifickú politiku, kde by potom nebolo potrebné toľko miliónov dávať na zbrojenie, však o tom budeme ešte ďalej hovoriť. Ľudská kultúra a hospodárske pomery žiadajú mier a pokoj, spoluprácu, len nepriatelia človečenstva a štátu žiadajú nové krveprelievanie. Z revizionistickej štvavej propagandy však je vidno, ako cenné je to naše Slovensko, ako je cenné svojou centrálnou polohou, svojimi prirodzenými poklady a krásami, so svojim zdravým, schopným slovenským národom vo strede Európy, aké je to veľavýznamne územie, srdce Európy, jeho bohatstvo lesov, sila vôd. množstvo chýrnych kúpeľov a minerálnych vôd, železných rúd a veľa iných cenných kovov a nie menej tak úrodné polia pre rôzne poľnohospodárske plodiny, chýrna slovenská pšenica a jačmeň, vinohrady, továrne, nadaný pracovitý ľud a centrálna poloha, spojenie západu s východom, most na východ - Bratislava - >porta orientalis< - to všetko už v minulých storočiach lákalo susedné národy ku zaujatiu Slovenska. Slovensko bolo cenným významným územím bývalej rakúsko-uhorskej monarchie.

Len Slováci sú si nevedomí ceny, hodnoty a významu Slovenskej krajiny. Žiaľ Bohu Slováci nevedia, akú cennú krásnu vlasť im dal Boh a aké schopnosti a sila väzia v slovenskom národe. Žiaľ Bohu nevedia to, ale hašteriť, trhať a zoslabovať sami seba - to vedia. Keď ale vrodená sila národa vedela 1500 rokov udržať tento národ vo svojej svojráznosti v neprajných pomeroch a nebezpečenstvách, máme pevnú dôveru v budúcnosť národa, že po tých haštereniach a vydobytí slobody prijde ku povedomou svojich schopností a sily a ceny, a prijde ku povedomiu ceny slovenskej krajiny pre národ a pre republiku Československú, a prijdú ku povedomiu aj všetci činitelia bratského českého národa, že si treba ctiť a vážiť slovenský národ a Slovensko, že mu neslobodno nedopriať, čo mu podľa práva a pravdy vo štátnom živote republiky Československej patrí, či je to už vo vnitropolitických vzťahoch, či je to už v zahraničných vzťahoch, ako bolo teraz pri parížskych poradách, z ktorých Slovensko nevyšlo uspokojené tak, ako by dľa svojho významu zaslúžilo. Veď sám pán minister zahraničia konštatoval veľký význam Slovenska pre republiku a pre európske vzťahy, keď ho pomenoval mostom na východ a keď ho pro jeho Bratislavu a jeho Dunaj menuje bránou na východ. Poslanci našej strany podali, keď Podkarpatská Rus má zabezpečení! v ústavnej listine autonómiu, návrh, na uskutočnenie samosprávnych práv Slovenska. A preto apelujem na pána ministra zahraničia a na celú vládu, aby v otázkach, či sú to hospodárske, nerobili sa také krivdy Slovensku, ako sa to stalo zákonom o výrobe chleba, kde sa slovenská pšenica znehodnotila, či sú to otázky priemyselné a obchodné, aby sa slovenský priemysel a obchod nezanedbával a nezoslaboval, či sú to otázky administratívne a samosprávne, aby sa Slováci uplatňovali na Slovensku, či sú to otázky církevno-školské, aby otázka cirkevných majetkov a záležitostí pánom ministrom zahraničia bola pre cirkev na Slovensku prajné vyriešená, aby neprajné vyriešenie nepobúrilo náboženský cit národa, ale aby prajným vyriešením cirkevných majetkov a cirkevných otázok si národ získalo, aby postavením nevyhnuteľne potrebnej slovenskej techniky umožnilo vychovať Slovensku mládež ku priemyselno-obchodným cieľom. Politika republiky má byť nie, >divide et impera<, ale posilniť, pozdvihnúť Slovensko, lebo silné Slovensko, silná republika vzhľadom na vnútornú politiku a vzhľadom na zahraničnú politiku a tedy všetky námahy a propagandy zadunajské budú márne. Keď pán minister zahraničia pozná význam Slovenska, tak nech robí to, čo v jeho rezorte ku uspokojeniu slovenských cirkevných otázok patrí, teda také konečne do života uviesť modus vivendi. Ako som vyše spomenul nesvedomití, nespokojenci za Dunajom štvú a chystajú zas krvežíznivé vojny, kdežto celý svet touží po mieru a pracuje zaň. Aj idea Paneuropy, ktorú teraz Briand predložil štátom, slúži idee mieru. Na prvom kongrese Paneuropy zadržiavanom pred troma rokami vo Vídni, som sa aj ja zúčastnil s niekolkými slovenskými a českými účastníkmi. Vtedajšia koncepciách Paneuropy Coudenhovo-Kalergiho robila ten dojem, že je to skôr pangermania ako Paneuropa lebo tou koncepciou bol by mohol ovládat 10milionový húževnatý germánsky národ, svojou vyspelou kultúrou, politikou, priemyslom a obchodom celú Európu, s ktorým vyspelým nemeckým priemyslom, a obchodom susedné menšie väčšie štáty neboly by v stave súťažit a priemysel a obchod Polska. Československa, Jugoslavie a iných štátov bol by ohrozovaný, ba bol by zahynul, čo mu som aj na porade jednej odbornej sekcie výraz dal.