Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Nedvěd.
Sen. Nedvěd: Poměry, jak je zde líčí! řečník přede mnou, zvláště ty strašlivé poměry bytové a poměry v lichvě pozemkové jsou úplně pravdivé. To může každý z nás jen podepsati. Bylo by jen potřebí, aby ti, kdož tyto poměry tak výborně znají, kdož mají takový obrovský konkrétní materiál, a šli také na grund této otázky, aby se nepohybovali jen na povrchu, aby neříkali, že příčinou toho je lichva s pozemky, nýbrž aby jako socialisté řekli, příčinou tohoto je kapitalistický řád a lichva pozemková. Keťasení je pouhým produktem kapitalistického řádu a ten, kdo udělá tento správný závěr, musí také bojovati potom proti této příčině a ne proti těmto důsledkům. Sám kol. Modráček tu pravil, že vyhlašuje s této tribuny boj proti pozemkové lichvě již po několikáté, že již vypracoval návrh, který byl hozen do koše. To je samozřejmé. Ve státě kapitalistickém, v němž soukromé vlastnictví je posvátné, je nemožné proti pozemkové lichvě vůbec bojovati. Vždyť ti, kteří ji provozují, jsou sloupy této společnosti. Vždyť ten, komu se podaří buď v Praze nebo jinde na pozemkové spekulaci a lichvě vydělati miliony, je veleváženou osobou, které se nikdo neslití, před ním si nikdo neodplivne, před ním se každý uklání. To je známka šikovnosti, vyspělosti, podnikavostí. Je to i v čítankách.
V rozpočtovém výboru při debatě o rozpočtu ministerstva vyučování jsem to citoval. Vždyť tam jsou kladeni tito hrdinové za příklad školním dětem. Tam je líčeno, že nabyli svého majetku poctivou vytrvalou prací. Jsou tam jména těch, kteří si pomohli k milionům. Takto vychováváte školní děti! Jak chcete potom proti tomu bojovati? Kdybyste opravdu ten boj myslili vážně, musili byste si dáti ruku na srdce a říci: Vždyť jsme spoluvinni. Vždyť od roku 1918 do roku 1925 jste dělali s sebou všechny ty zákony a od loňského roku jste opět ve vládě. Nestačí proti tomu mluviti, konstatovati to zlo, nýbrž je nutno proti němu vážně bojovati. Řečí se to nespraví. Já bych boj proti tomu bral vážně, kdyby po řeči Modráčkově byla zde podána u předsednictva celá řada návrhů, které by měly za účel podlomiti a znemožniti pozemkovou lichvu, trestati ji přísně. Pak bych váš boj bral vážně, kdybyste za ně hlasovali i za cenu rozbití koalice. Pak byste dokázali, že chcete vážně řešiti tuto otázku. Ale promluviti řeč a nepodati návrhů, omeziti se na to, že děláte jen, co by udrželo vládní většinu, není upřímné, není poctivé, není vážné.
Nyní k té nynější situaci. Řečník přede mnou vylíčil velmi jasně, jaká je bytová situace, vlastně bytová katastrofa, a na té vidíme nejlépe úplný bankrot kapitalistického řádu. Prosím, dnes projednáváme již zde několikátý zákon o podpoře stavebního ruchu. Vždyť těch zákonů již jsme měli celou řadu a jaké je ovoce tohoto zákonodárství? Vezměte si zprávu ministerstva sociální péče, která byla obsažena v tisku čís. 460 posl. sněmovny, když byla úřednická vláda. Vezměte na to následující zprávu ministerstva veřejných prací. To je poslední zpráva. A jaký je výsledek celého zákonodárství o podpoře stavebního ruchu? Vždyť jsme na tom ještě hůře, nežli jsme byli r. 1918 po převratu. To se nedá popříti, cifry mluví nejjasněji. To se nedá oddisputovati. Když se postaví za pomoci všech těchto, zákonů obydlí pro 350.000 lidí za 11 a 1/2 roku, ale přibude nám jeden a půl milionu obyvatel, tedy to znamená, že jsme na tom stále hůře a hůře a všechny ty zákony nemají žádnou cenu, poněvadž nechce se jíti k jádru věci a zakročiti proti soukromému vlastnictví, proti spekulaci atd. zcela vázne, to jest bezohledně, a nechce se také do státních rozpočtů dát takové sumy přímých podpor a na státní záruky, aby opravdu ten stavební ruch měl nějaké výsledky.
Prosím, co je nám to plátno, že se postavilo těch bytů pro 350.000 obyvatel, když v těch novostavbách chudí lidé bydlit nemohou. Nám se nejedná o to, aby se stavělo stále a stále za každou cenu. My potřebujeme levné stavění, levné byty a dojde to tak daleko, jestliže se poměry nezmění a nedokážeme to změniti, že budeme potřebovati spíše ochranu nájemníků pro nájemníky v nových bytech nežli v bytech starých.
Dnes prosím již dochází k tomu, že nájemníci v nových bytech se bouří, nejenom, že protestují, ale již se bouří.
Četl jsem nedávno v říšskoněmeckých listech, že ve Vratislavi postavila společnost kolonii ťZimpelŤ. V této kolonii novostaveb byly v poslední době zvýšeny činže. Je tam přes 300 nájemníků, ti všichni se solidárně usnesli, že zvýšenou činži nebudou platiti. Ve Špandavě u Berlína 700 nájemníků v novostavbě mělo od 1. dubna t. r. platiti zvýšenou činži o 15—20%. Provedli velkou schůzi, všichni se tam dostavili a odhlasovali, že to platiti nebudou.
Vážení pánové, budete viděti, že zde u nás k tomu bude musiti dojít a my k tomu budeme pomáhat. Je to povinností nás všech, kdo trochu sociálně cítíme, abychom tomu pomáhali, neboť dnes dospěly ty poměry tak daleko, že nájemníci v nových bytech jsou přímo otroky, to jsou objekty vykořisťování úžasného a strašlivého. Prosím, jsou u nás v Praze poměry lepší? A mohly by býti lepší. Zde se mluvilo o té lichvě s pozemky v Praze. Ale vždyť město Praha se zajistilo, vždyť hlavní město Praha dostalo z pozemkové reformy 14 velkostatků s výměrou přes 6000 ha. Tedy, prosím, když má takový obrovský pozemkový majetek, město v rukou, dá se něco dělat. Zde se může pozemkové lichvě krásně čeliti a prosím, ty pozemky přišly hodně lacino. Je zjištěno, že přišly za 5 Kč čtvereční sáh, za 3 Kč? za 2 Kč, a jak se staví, za jaké peníze se prodává tento čtvereční sáh? Zde ti páni na radnici nevykonali svoji povinnost. Kdo za takovou babku dostal obrovský lán pozemků, ten mohl pro řešení bytové otázky v Praže, v hlavním městě, vykonati mnohem více.
Dále hlavní město Praha je majitelem asi 870 domů. Z největší části jsou to domy staré, na Starém Městě, na Malé Straně atd. Tam jsou ještě činže levné. Ale co se s nimi děje? Kdo tam bydlí? Bydlí tam obecní zaměstnanci, ale takoví magistrátní radové, úředníci 5., 6., 7. hodnostní třídy, kteří mají pěkné platy, vysoké příbytečné a ti bydlí v těch starých domech za nízké činže dlouhá a dlouhá léta a ti chudí obecní zaměstnanci, dělníci, zřízenci musejí do těch novostaveb za vysoké, několikatisícové činže.
A nyní dále to, co se v posledních letech v Praze děje, je přímo strašné. Cele ulice starých domů se bourají, tam, kde chudí lidé levně bydlí, a místo nich se staví paláce. Vždyť obec sama to dělá, sama tu strašlivou politiku provádí. Podívejte se jen tam na Františku, na Řásnovce, kde byly staré domy, kde bydlil ten nejubožejší proletariát, který sehnal těžce činži 3—400 Kč ročně. Obec domy prodala ministerstvu obchodu a ještě nějakému ministerstvu. Nabídli těm nájemníkům byty v Bubenči, kde z nich mají platiti 5—6 tisíc Kč ročně. To je naprosto nemožné, aby lidé, kteří doposud platili 3—4 sta korun ročně, najednou platili 5—6 tisíc Kč ročně. To není pak naprosto žádno dobrodiní, když se nedovede pro ně postaviti domy s levnými byty.
Prosím, bylo zde mluveno o té lichvě. Je znám případ, který prošel také denním tiskem, že jeden dům v Praze byl dopoledne prodán za 2 mil. Kč a ten nabyvatel odpoledne jej prodal za 5 mil. Kč. Prošlo to denním tiskem a libovali si ti, kteří tyto kšefty dělají, že to byl pěkný chlapík, ten že umí vydělávat peníze. Kdybychom byli opravdu v právním státě, kdybychom byli ve státě, kde se takové darebáctví netrpí, tak ten chlap měl býti ihned vsazen do kriminálu za to, že takový kšeft udělal. Proč? To neznamená, že on vydělal 3 mil, Kč během jednoho dne, ale to znamená, že velkému počtu lidí zdražil chléb, činži, že je spoluvinen na té hospodářské persekuci chudého lidu.
Dále ta lichva se stavebním materiálem, ta je přímo podporována těmi zákony o podpoře stavebního ruchu. Prosím, zde máte kapitolu o rozhodčích soudech mzdových, hlava II, ale nenajdete zde kapitolu o rozhodčích soudech cenových, až ke konci §§ 73 a 74 se v závěru povídá: ťZemským úřadům náleží, aby vhodnou organisací práce, výroby stavebních hmot a jiných stavebních potřeb, jakož i organisací stavebního podnikání napomáhaly k rychlé, účelné a hospodárné výstavbě obytných a jiných, ve veřejném zájmu nutných budovŤ. A v § 74 se říká: ťZemské úřady mohou od majitelů, uschovatelů, nebo výrobců stavebních hmot a jiných k provedení stavby nutných potřeb tyto předměty kdykoli požadovati, když je zřejmo, že jsou udržovány z ohledů spekulačních a mohou před svým rozhodnutím učiniti opatření, aby předměty byly zabezpečeny.Ť A pak v §u 75 se říká: ťÚmluvy, které směřují ku společnému stanovení nepřiměřených cen za stavební hmoty a dovoz jejich, jsou zakázányŤ a jsou takové úmluvy neplatné.
Prosím vás, stačí tohleto? Až budeme dělati bilanci tohoto zákona, až jeho platnost vyprší, ať nám podají o tom ty zemské úřady zprávu, v kolika případech zakročily, v kolika případech se obrátily proti těmto výrobcům stavebních hmot, v kolika případech žádali, aby ty stavební hmoty nebyly uschovávány ke spekulaci, aby byly dány k disposici na podporu stavebního ruchu. Prosím, ať nám potom příslušné úřady, až vyprší platnost tohoto zákona, řeknou, v kolika případech byly takové úmluvy, směřující ke společnému stanovení nepřiměřených cen, postiženy, byly-li zakázány a byli-li ti, kteří je uzavírali, trestáni. Jsem pevně přesvědčen, až tento zákon vyprší, že se ukáže, že tato ustanovení zůstala na papíře, že se to dává do toho zákona jen proto, aby se zalepily veřejnosti oči; nikdo to vůbec vážně nemyslí, žádný zemský úřad se nehne a žádný úřad se také nehne, aby trestal nějaké úmluvy, nějaké kartely, které jsou zde uzavírány proto, aby byly zvyšovány a vyháněny ceny do výše.
Vážení pánové! Ta otázka je vážná. Máte mladý nový stát a máte nové hlavní město a jděte se podívati v ranních hodinách.- když přijíždějí vlaky a zjistíte, že každodenně je do Prahy přiváženo několik statisíců dělníků a pondělními ranními vleky další počet těch, kteří zde zůstávají celý týden. Co to znamená? To znamená, že máme v Praze tisíce a tisíce proletářů a zřízenců, nižších úředníků a pod., kteří jsou zaměstnáni, ale bydleti zde naprosto nemohou. Touto strašlivou bytovou politikou, která je důsledkem kapitalistického řádu, jsou vyháněni daleko ven, A dnes už ty dělnické vlaky jezdí do vzdálenost 40 až 50 km, čím dále tím více se ten okruh rozšiřuje, A orosím, oni mají velké nevýhody, jejich rodinný život je rozvrácen, i ti kteří zde ráno musí býti, musejí vstávati, když žena a děti spějí, nemohou se s nimi rozloučiti, večer přicházejí zase pozdě, zvláště když jsou krátké dny, v poledne nejsou doma. To znamená úplný rozvrat rodinného života tisíců a tisíců proletářů. A oni mají za to dosud alespoň určité výhody, že tam bydlejí levněji, že tam mohou chovati slepici, kozu, králíka, že mají nějaký ten štěp. Ale teď, co se na ně chystá od pánů z agrární strany? Slyšeli jste od pí. ChIebounové, že to jsou zloději, že kradou. Chystá se na ně zákon o stíhání polního pychu a veřejné stráži zemědělské. To znamená, že ta jejich výhoda proti pražskému městskému bydlení bude pryč. Jaký to bude míti následek? Že ty desetitisíce proletářů nebudou moci bydleti zde Praze, kde mají zaměstnání, ale to bydlení venku tam bude peklem a příčinou jejich strašlivé bídy. A tím připravujete jen sami to, čeho se bojíte, sociální revoluci.
Vážení pánové! Nyní přejdu k návrhu zákona, který se nám předkládá. Zajímavé je hned ustanovení odst. 3 §u 3, kde se praví: ťPozemky soukromé, vyjímaje příhodné pozemky parcelované, mohou býti vyvlastněny jen tehdy, není-li v obci jiných pozemků způsobilých k zastavění.Ť Co to znamená? To je přímo pomáhání pozemkové lichvě, o níž zde mluvil řečník přede mnou, kol. Modráček. Prosím, napřed musejí býti v obci, kde je poptávka po bytech, zastavěny kde jaké jiné pozemky, tedy státní, stát ovšem jich tolik nemá a ne v každé obci, pak obecní a jiné a jiné a naposledy jsou pozemky soukromé. Proč? V obci, v městě, kde se bude silněji stavěti, bude cena pozemků stoupati, a až hodně stoupne a nebude potřeba ukojena, pak se teprve může na ty pozemky soukromé. Vy to přímo dáváte do zákona těm spekulantům: Nebojte se, můžete své pozemky držeti, počkejte, až stoupnou v ceně, a všude, kde se staví, stoupá cena pozemků, teprve může se na ně jíti a dostanete je krásně zaplaceny.
Zajímavá je hlava II. o rozhodčích soudech mzdových. Ta se opakuje stále a stále v každém zákoně o stavebním ruchu. Ale byla také dříve hlava, kde se jednalo o rozhodčích soudech cenových. Ta zmizela a po několik let v zákonech o podpoře stavebního ruchu není. Neměla žádné ceny. poněvadž se nikdo podle toho neřídil a zůstalo to jen na papíře. Jak jsem již řekl a zdůraznil, v kapitalistickém státě je sice možno vystupovati rigorosně proti dělníkům, když by se dostali do konfliktu se zaměstnavatelem, ale naprosto nesmí se vystupovati proti keťasům a zdražovatelům. Proto také tato hlava vypadla a proto již v zákoně ji dlouhý čas nemáme.
Teď ke zprávě soc.-politického výboru. Ve 3 odst. v prvém sloupci na prvé straně se praví (čte): S hlediska sociálního dlužno uvítati rozšíření podpory na stavbu ozdravoven a jeslí a na stavbu bytů pro zemědělské a lesní dělníky.
Prosím vás, řekněte, kdo z vás tomu věří, že na základě tohoto zákona budou stavěti agrárníci a zbytkáři byty pro zemědělské a lesní dělníky? (Sen. Mikulíček: Vždyť ukradli peníze sociální pojišťovně!) Až tento zákon vyprší a budeme dělati jeho bilanci, žádejte, ať je vám podána zpráva, kolik těch obydlí pro zemědělské dělníky na základě tohoto zákona bylo postaveno. Zemědělští dělníci zůstanou nadále v ratejnách a v různých jiných brlozích, ve chlévech a pod, a agrárníkům nenapadne, aby stavěli na základě tohoto zákona nějaká obydlí pro zemědělské dělníky. A ten, kdo to udělá, udělá to jen na spekulaci. Ohlásí, že staví obydlí pro zemědělské dělníky, pro prvý čas je tam dá, ale pak je vyhází, byt pronajme a bude dělati v obci, kde je bytová nouze, domácího pána a bude bráti vysokou činži, Takových případů jsme měli celou řadu, víme, jak bylo zneužíváno zákonů o podpoře stavebního ruchu.
A teď je zajímavé, jak si odporují na prvé stránce v druhém sloupci, prvý a druhý odstavec. V tom 1. odst. se praví (čte): Hlavní formou podpory podle návrhu zákona má zůstati i pro příště státní záruka za druhořadé hypotékami zápůjčky, poskytnuté na stavby. Tento způsob podpory, zavedený po prvé v zákoně o stavebním ruchu z roku 1927, se plně osvědčil a lze proto doufati, že i nyní, zejména krajní hranice zaručených zápůjček se zvyšuje, splní úplně svoje poslání.
Ale v 2 odst. se říká něco jiného (čte): Hlavní vzpruhu stavebního podnikání pro budoucnost je však spatřovati v novém způsobu podpory ve formě státního příspěvku. Není zajisté tajno, že dosavadní podpora staveb nestačila zásobiti bytový trh zdravými a lacinými byty pro vrstvy obyvatelstva, jejichž výdělkové poměry nestouply úměrně se zdražením staveb a tím také bytů.
Prosím vás, jak se vám mohl takový lapsus dostati do zprávy soc.-politického výboru? V jednom odstavci se říká, že ten způsob podpor, který jsme dosud měli, se výborně osvědčil, a hned v následujícím odstavci se říká, že ten způsob podpor nestačil zásobovati bytový trh, a proto se přichází s novým způsobem, se státním příspěvkem. Nevím, kdo tyto nesmysly vyrábí, ale divím se tomu, že to bylo jen tak odkýváno a že se nám to sem předkládá do pléna.
Vážení pánové, tak jak jste nevyřešili stavební ruch a bytovou otázku doposud všemi vašimi zákony, tak je nevyřešíte také tímto zákonem. Prvou podmínkou úspěšného řešení bytové otázky by musilo býti odstranění kapitalistického řádu. V žádném kapitalistickém státě to nevyřešíte. Proč? Poněvadž stavební podnikání a bytová otázka dává se do rukou soukromých, a pokud to řeší stát, obce atd., děje se to za těžkých podmínek. Právě vzhledem na to, že žijeme v kapitalistickém státě, je naprosto nemožno, aby to bylo vyřešeno uspokojivě. Podívejte se jenom — vždyť je to již několikátý zákon, který zde bude schválen — na ten úžasný rozdíl činží v domech postavených podle zákona o podpoře stavebního ruchu... (Sen. Mikulíček: A za pomocí toho fondu!) — ano! — podívejte se na příklad, jaký je rozdíl mezi nájemníky, kteří bydlí v domech postavených podle zákona o podpoře stavebního ruchu 1921—1922, a mezi nájemníky, kteří bydlí v novostavbách z r. 1926—1927 Ten, kdo bydlí v domě postaveném v r. 1921—1922, platí činži z dělnického bytu o jednom pokoji s přísl. 1100 až 1200 Kč. Kdo bydlí v témž domě postaveném v r. 1926 až 1927, platí 4.000 Kč za tentýž byt. Tu vidíte, jak nerozvážně, bez hlavy se dělaly tyto zákony. A proč? Poněvadž po převratu ti páni zákonodárci se domnívali, že lze otázku bytovou vyřešiti v krátké době, že je to asi něco takového, jako když jsme řešili vázané státní hospodářství u zemědělských produktů nebo s masem. Ale postaviti statisíce nových bytů je něco docela jiného, než vypěstovati dostatečný počet hovězího dobytka nebo ošíti a vypěstovati zemědělské produkty. Proto se dělaly ty zákony krátkodobé a počítalo se: máme zákony o podpoře stavebního ruchu, platí 1, 2 roky, podle toho zákona nastaví se dostatek bytů a hospodářství to se zruší. To byl omyl a veliká iluse. To se objevilo a dnes po 12 letech jsme na tom hůře než r. 1918.
Nevyřešíte to těmito zákony, kdybyste je dělali ještě 10, 20 let, poněvadž s nimi pokulháváme a neodpovídají skutečným poměrům a potřebám. Bytová otázka bude vyřešena jen tehdy, až proletariát zúčtuje s kapitalistickým řádem a nastolí řád socialistický. (Potlesk komunistických senátorů.)
Předseda (zvoní): Jednání je skončeno.
Byly mi podány tyto dostatečně podporované pozměňovací a resoluční návrhy sen. Nedvěda a druhů a sen. dr Budaye a druhů. Prosím o jich přečtení.
Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):
1. Návrh sen. Nedvěda a druhů:
ťNavrhujeme, aby se přešlo přes jednání o vládním návrhu zákona o podpoře stavebního ruchu k dennímu pořádku.Ť
2. Eventuální návrh sen. Nedvěda a druhů:
ťBude-li zamítnut náš návrh na přejíti vládního návrhu o podpoře stavebního ruchu, navrhujeme, aby tento vládní návrh byl vrácen výboru soc.-politickému a rozpočtovému s neomezenou lhůtou k projednání.Ť
Odůvodnění: Šlendriánský způsob, kterým ťodpravoványŤ jsou návrhy, týkající se otázek tak eminentní důležitosti pro pracující třídu, ve výborovém jednání za přímé podpory a nejužší spolupráce sociálfašistických zástupců, nutí nás, abychom se co nejrozhodněji opřeli podvádění dělnické veřejnosti žvaněním o ťpráci pro blaho nebydlícíchŤ. poukázali na způsoby vládních a sociálfašistických parlamentních zástupců a odmítli jednání o vládních návrzích v plenu.
3. Pozměňovací návrh sen. dr Budaye a druhů:
§ 2 nech znie:
ť1. Pozemky dosud nezastavené nebo zastavené avšak k účelam obývacím nezužitkované môžu do 31. marca 1936 býti vyvlastnený pre stavbu obytných domů atď.Ť:
4. Pozměňovací návrh sen. dr Budaye a druhů:
§ 36, odst. 3 nech znie:
ťZa dom s najmenším bytom nech je považovaný dom s jednou miestnosťou tak zv. obývacou kuchyňou s podlahovou plochou najviac 30 m2.
a) Obce a všeobecné prospešné stav. družstva budú mať prednosť pri udelovaní záruky na stavebný náklad, keď sa po potřebnú mieru postarajú o najmenšie byty ako v tomto odstavci uvedené.Ť
5. Pozměňovací návrh sen. dr Budaye a druhů:
§ 52, odst. 1 nech znie:
ť1. Stavbám uvedeným v §u 134 zákona č. 76/1927 Sb. z. a n. na dobu 30 let.
2. Stavbám domu s malými byty a malými provozňami uvedeným v §u 136 cit. zákona na dobu 40 let, budú-li dokončený do konce roku 1940.Ť
6. Resoluční návrh sen. Nedvěda a druhů:
ťNavrhujeme, aby byla dosazena 24-členná komise, složená ze zástupců nebydlících, nájemníků a nezaměstnaných, která by vyšetřila, jak bylo všeobecně použito peněz státní stavební podpory, platné do roku 1924, a která by zvláště vyšetřila, jak na účet této státní stavební podpory si vystavěli luxusní svá obydlí ministři, vůdcové, sekretáři a protekční chráněnci stran sociálně-demokratické a národně-socialistické a druhých vládních stran, zatím co na stavbu obydlí pro nebydlící a špatně bydlící příslušníky pracujících vrstev peněz státní stavební podpory použito nebylo, byli ponecháni bez přístřeší a vystaveni všem útrapám nebydlení a nelidského bydlení.Ť
Předseda (zvoní): Přejí si páni zpravodajové slova?
Slovo si vyžádal pan zpravodaj výboru sociálně-politického sen. Koukal.
Zpravodaj sen. Koukal: Pánové, nemám příčiny, abych k závěru zabýval se obšírně zákonem. Všichni řečníci až na posledního souhlasili všeobecně s návrhem poslanecké sněmovny. Je to jediné východisko za dnešního stavu, aby stavebnímu ruchu bylo pomoženo. Různá přání a stížnosti, které zde byly předneseny, jsou jistě oprávněné, avšak nelze za dnešních poměrů bráti na ně zřetel, poněvadž čas spěchá a je čas pokročilý. Je potřebí, aby se začalo již pracovati, aby jednak bylo odpomoženo nezaměstnanosti, aby také živnosti dostaly práci atd. Hlavní závadou, na kterou bylo zde poukazováno, je lichva s pozemky. Poukazuji na resoluce, které byly schváleny jak v sociálně-politickém výboru, tak ve výboru rozpočtovém. A je povinností vlády i příslušných úřadů, aby v tomto směru zakročily, aby lichvě s pozemky pro stavbu malých bytů bylo čeleno. Zákon v zásadě se vyslovuje, jak již vám je známo, pro stavbu malých bytů a provozoven pro živnostníky a zemědělství. Pro nás je ta věc jasná. Zákon mluví také o podporách a o zárukách, a jisto je, že když stál přispěje na zárukách 350 miliony, může býti postaveno za 900 milionů budov. Tím nebude sice bytové mizérii úplné odpomoženo, to nikdo neočekává — ale do jisté míry bude bytová nouze zmírněna. My sami jsme si vědomi, že zákon nevyhovuje a že bytovou mizérii úplně neodstraní. Žádáme tedy, aby návrh sociálně-politického výboru, pokud týká se tohoto zákona, byl schválen. Zároveň žádáme, aby byl přijat návrh... (Výkřik: Ale je to smelé slovo: žiadam!)... sociálně-politického výboru, poněvadž jsem jeho zpravodajem a aby zákon, jak je v poslanecké sněmovně odhlasován, byl odhlasován také senátem.
Zároveň žádám, aby byla přijata navržená resoluce sociálně-politickým výborem, která jedná o lichvě s byty.
Žádám, aby pozměňovací návrhy byly zamítnuty a rovněž resoluční návrh sen. Nedvěda a soudr.
Předseda: Přeje si slovo pan zpravodaj sen. J. J. Krejčí?
Zpravodaj sen. J. J. Krejčí: Vzdávám se slova.
Předseda: Budeme hlasovati ve čtení prvém, a to vzhledem k podaným pozměňovacím návrhům takto:
Nejprve o návrhu sen. Nedvěda a druhů, aby se přešlo přes jednání o této osnově zákona k dennímu pořadu, bude-li návrh tento zamítnut
o eventuelním návrhu téhož pana senátora, aby věc tato vrácena byla výboru sociálně-politickému a rozpočtovému, bude-li zamítnut
o §u 1 podle zprávy výborové,
o odst. 1. §u 2 podle návrhu sen. dr Budaye a druhů, bude-li zamítnut,
o tomto odstavci, jakož i o zbytku §u 2 a o §§ech 3 až 35 incl. a o odst. 1. a 2. §u 36 podle zprávy výborové;
o odst. 3. §u 36 podle návrhu sen. dr Budaye a druhů, bude-li zamítnut,
o tomto odstavci a odst. 4. §u 36, jakož i o §§ 37 až 51 podle zprávy výborové;
o §u 52 podle návrhu sen. dr Budaye a druhů, bude-li zamítnut,
o tomto paragrafu, jakož i o §§ech 53 až 81, o nadpisu zákona, o nadpisech jednotlivých hlav a jednotlivých částí. jakož i úvodní formuli podle zprávy výborové.
Jsou námitky proti tomuto návrhu? (Námitky nebyly.)
Nejsou. Budeme tak postupovati.
Kdo souhlasí s návrhem sen. Nedvěda a druhů, aby se přešlo přes jednání o této osnově zákona k dennímu pořádku, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí, aby věc tato podle event. návrhu sen. Nedvěda a druhů vrácena byla výboru sociálně-politickému a rozpočtovému, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí, aby § 1 zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Přijímá se.
Kdo souhlasí, aby odst. 1. §u 2 zněl podle návrhu sen. dr Budaye a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí, aby odst. tento, jakož i zbytek §u 2 a §§y 3 až 35 a odst. 1. a 2. §u 36 zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Přijímá se.
Kdo souhlasí, aby odst. 3. §u 36 zněl podle návrhu sen. dr Budaye a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí, aby odstavec tento, jakož i odst. 4. §u 36 a §§y 37 až 51 zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Přijímají se.
Kdo souhlasí, aby § 52 zněl podle návrhu sen. dr Budaye a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí, aby paragraf tento, jakož i §§y 53 až 81, nadpis zákona, nadpisy jednotlivých hlav a jednotlivých částí, jakož i úvodní formule zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím tato část, a tudíž celá osnova zákona s nadpisem, nadpisy jednotlivých hlav a jednotlivých částí, jakož i s úvodní formulí přijímají se ve čtení prvém podle zprávy výborové, a to souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny tisk 173.
Vzhledem k přiznané pilnosti budeme hlasovati ihned také ve čtení druhém.
Táži se pánů zpravodajů, zda mají nějaké textové změny?
Zpravodaj sen. Koukal: Nikoliv.
Zpravodaj sen. J. J. Krejčí: Není změn.
Předseda (zvoní): Páni zpravodajové nenavrhují textových změn.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých hlav a částí, jakož i s úvodní formulí přijatou právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona s nadpisem, nadpisy jednotlivých hlav a částí, jakož i s úvodní formulí přijímá se také ve čtení druhém.
Budeme hlasovati o resolucích, a to nejprve o resolucích otištěných ve zprávě výborové.
Kdo s těmito resolucemi souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Resoluce otištěné ve zprávě výborové se přijímají.
Kdo souhlasí s resolucí sen. Nedvěda a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Přejdeme nyní k bodu dalšímu, jímž je:
3. Druhé čtení zprávy národohospodářského výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 154) k vládnímu návrhu zákona o odběru některých druhů zboží veřejnými úřady, podniky, ústavy a zařízeními. Tisk 167.
Táži se pana zpravodaje sen. Stržila, zda má nějaké textové změny?
Zpravodaj sen. Stržil: Není změn.
Předseda (zvoní): Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak přijata byla ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijaty jsou v naznačeném znění také ve čtení druhém.
Kdo souhlasí s resolucí otištěnou ve zprávě výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Resoluce se přijímá.
Přistoupíme nyní k odstavci dalšímu:
4. Druhé čtení zprávy národohospodářského výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 155) k vládnímu návrhu zákona o výrobě chleba. Tisk 168.
Táži se pana zpravodaje sen. Stržila, zda navrhuje nějaké textové změny.
Zpravodaj sen. Stržil: Nikoli.
Předseda: Kdo tedy souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla přijata ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Uvedená osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijímá se v naznačeném znění také ve čtení druhém.
Přistoupíme k hlasování o resoluci sen. Donáta a druhů, přečtené ve 30. schůzi senátu.
Žádám pana tajemníka senátu, aby ji ještě jednou přečetl.
Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):
Resoluce sen. Donáta, Vraného, dr Šrobára, Sáblíka a spol. k usnesení národohospodářského výboru o vládním návrhu zákona o výrobě chleba (sen. tisk 168).
Podepsaní navrhují:
Slavný senáte, račiž se usnésti.
Vládě se ukládá, aby s největším urychlením předložila zákonodárným sborům osnovu zákona, kterým zavádí se clo na chleba a pekařské výrobky alespoň ve výši platného cla na mouku a mlýnské výrobky.
Předseda (zvoní): Kdo s touto resolucí souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Resoluce tato se přijímá.
Přikročíme k dalšímu odstavci, jímž je
5. Druhé čtení zprávy I. výboru zahraničního, II. výboru ústavně-právního, III. výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 144) o vládním návrhu zákona, kterým se provádí úmluva mezi Rakouskem, Itálií, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem ze dne 30. listopadu 1923 a dodatečná úmluva mezi Československem a Rakouskem ze dne 3. února 1929 o úpravě pensí zemských, obecních a okresních. Tisk 170.
Táži se pánů zpravodajů sen. Slámy, F. V. Krejčího a Vaněčka, zda mají nějakou textovou změnu.
Zpravodaj sen. Sláma: Textových změn nemám.
Zpravodaj sen. F. V. Krejčí: Rovněž ne.
Zpravodaj sen. Vaněček: Změn nemám.
Předseda: Páni zpravodajové textových změn nenavrhují. Budeme hlasovati.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení druhém tak, jak byla přijata ve čtení prvém, podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijímá se v naznačeném znění také ve čtení druhém.
Přistoupíme k dalšímu odstavci, jímž je:
6. Druhé čtení zprávy I. ústavně-právního výboru, II. technicko-dopravního výboru o vládním návrhu zákona (tisk 121) o úpravě příslušnosti vo veciach cejchovných v zemi Slovenskej a v zemi Podkarpatoruskej. Tisk 159.
Táži se pánů zpravodajů sen. Trčky a sen. inž. Marušáka, zda navrhují nějakou textovou změnu.
Zpravodaj sen. Trčka: Textových změn není.
Předseda: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení druhém tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijímá se podle zprávy výborové také ve čtení druhém.
Přikročíme nyní k odstavci dalšímu:
7. Zpráva ústavně-právního výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 143) o vládním návrhu zákona, jímž se provádí úmluva ze dne 16. července 1928 mezi Československem a Spojenými Státy Severoamerickými o naturalisaci. Tisk 166.
Zpravodajem je pan sen. dr Milota. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj sen. dr Milota: Vážený senáte! Dne 16. července 1928 byla ujednána mezi republikou Československou a Spojenými státy severoamerickými úmluva, kterou byla vzájemně uznána naturalisace s účinkem, že dosavadní příslušníci jednoho ze smluvních států ztrácejí svou příslušnost, jsou-li naturalisováni v druhém státě. Touto úmluvou byl ukončen bezesmluvní stav mezi oběma těmito státy, poněvadž státní úmluva ze dne 20. září 1870 platila pouze do převratu a od té doby nebyla tato otázka mezi těmito dvěma státy vyřešena. Tímto vyřešením byl učiněn konec možnosti konfliktů mezi státy následkem toho, že v obou těchto státech platí různé předpisy o nabývání státního občanství. Zejména na území dřívějšího Uherska brání ustanovení žák. článku 50 z r. 1879 tomu, aby naši státní příslušníci nabývali státního příslušenství ve státech severoamerických, poněvadž tento zákon vyžaduje, aby napřed náš státní příslušník byl propuštěn ze státního svazku. Úmluva mezi republikou a Spojenými státy severoamerickými byla ratifikována a byla také uveřejněna ve sbírce zákonů a nařízení pod č. 169 z r. 1929. Avšak je potřebí, aby této úmluvě byla dána forma vnitrostátní normy, aby tedy tato mezistátní úmluva byla prohlášena zákonem, protože má v sobě některá ustanovení, která se příčí dosud platným předpisům zákonným. Již jsem upozornil na ustanovení zákona čl. 50 z r. 1879 a kromě toho také úmluva v čl. II. ustanovuje, že naturalisace v jednom státě má za následek, že občan takto naturalisovaný nesmí býti v zemi, kde svoji příslušnost pozbyl, stíhán ani trestán za repatriaci anebo proto, že před svou naturalisaci neuposlechl vyzvání k vojenské službě, které mu bylo doručeno do 5 let před jeho naturalisaci. To je ustanovení, které se příčí zejména ustanovení branného zákona, a proto je nutno, aby i v tomto bodě úmluva jako zákon zrušila de facto tato příslušná ustanovení branného zákona.
Tedy z toho důvodu se poslanecká sněmovna usnesla na zákoně, kterým se prohlašuje, že ustanovení úmluvy o naturalisaci sjednané v uvedené úmluvě nabývají od počátku mezinárodní působnosti této úmluvy mocí zákona a že tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a že ji pozbude dnem, kdy pozbude platnosti řečená úmluva. Tato úmluva totiž je sjednána na 10 let, a jestliže nebude v posledním roce vypověděna, automaticky se její účinnost prodlouží na další dobu.
Ústavně-právní výbor senátu pojednal o této osnově zákona, uznal důvody, kterými byla tato osnova podepřena, a navrhuje slavnému senátu, aby zákon předložený byl přijat v témž znění, v jakém jej přijala také poslanecká sněmovna. (Sen. dr Heller: S tou změnou, že se nesmí říkat: Severoamerické státy!) Spojené státy severoamerické. (Sen. dr Heller: Ne, americké, to je chyba!)
Předseda: To se musí pro druhé čtení vyšetřiti.
Zpravodaj sen. dr Milota (pokračuje): Úmluva byla ratifikována jako úmluva mezi republikou Československou a Spojenými státy severoamerickými. (Sen. dr Holitscher: Oficielně je to USA!)
Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, jednání je skončeno.
Budeme tedy hlasovati.
O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.
Jsou nějaké námitky? (Nebyly.) Námitky nejsou.
Kdo souhlasí s uvedenou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny tak, jak je vyznačeno v sen. tisku 143 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Uvedená osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijímá se podle zprávy výborové souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny tisk 143 ve čtení prvém.
Oznamuji, že kluby senátorů: strany krajinské křesťansko-sociální, strany maďarské národní a strany něm. živnostenské se spojily v jediný klub, který ustavil se takto: předseda: dr Szilassy; místopředsedové: dr Grosschmid a Tichi; členové: Böhm, Füssy, dr KorIáth, Richter, Tschapek.
Navrhuji, aby bylo předsednictvo zmocněno svolati příští schůzi podle §u 40 jedn. řádu písemně nebo telegraficky a stanoviti její pořad jednání.
Děkuji členům senátu za všechnu dosavadní vykonanou práci a přeji všem několika dní klidu a oddechu o Velikonocích i k načerpání nových sil ke zdárné, jistě nesnadné a komplikované, ale nutné a užitečné práci další, která nás očekává v měsíci květnu.
Volám proto ke všem pánům a paním: V květnu na shledanou! (Potlesk.)
Konec schůze v 19 hod. 45 min.